Šrí Ganéša púdža: Důležitost cudnosti, 04/08/1985 (nekontrolováno), Brighton, Velká Británie

Dnes jsme se zde shromáždili při vhodné příležitosti a ve velmi příznivý den, abychom uctili Šrí Ganéšu. Šrí Ganéša je první božstvo, které bylo vytvořeno, a to proto, aby se celý vesmír naplnil příznivostí, mírem, blažeností a duchovností. On je jejich zdrojem. Je zdrojem duchovnosti. Všechny ostatní věci jsou toho následkem. Například, když prší a fouká vítr, tak v ovzduší cítíte chlad. Stejným způsobem, když Šrí Ganéša vyzařuje svoji sílu, cítíme všechny tyto tři věci uvnitř i navenek. Naneštěstí se ale stalo, zejména na Západě, že to nejdůležitější, základní božstvo bylo nejen zcela opomíjeno, ale i uráženo a ukřižováno. Takže dnes, přestože jsem nechtěla říkat nic, co by vás rozrušilo, vám musím říct, že uctívání Šrí Ganéši znamená, že se ve svém nitru musíte naprosto očistit. Když uctíváte Šrí Ganéšu, udržujte svou mysl čistou, udržujte svá srdce čistá, udržujte čistou svou bytost – neměly by přicházet žádné myšlenky chtíče či chtivosti. Ve skutečnosti, když Kundaliní stoupá, musí být Šrí Ganéša v nás probuzen, musí se objevit nevinnost, která z nás vymýtí všechny tyto ponižující myšlenky. Jestliže máme dosáhnout vzestupu, musíme pochopit, že musíme dospět. Lidé jsou nyní zkažení. Z celého západního stylu života je cítit, že lidé jsou zkažení. Zkažení, protože nikdy neuznávali Šrí Ganéšu. To, že přišel nějaký Freud neznamená, že byste ho měli přijmout. Ale vy jste to udělali, jako by to bylo kdovíjak důležité, – jako by neexistovalo nic důležitějšího.

Takže dnes jsme postaveni před naši sílu vzestupu a před sílu podmíněností, které máme. Když Freud mluvil o podmíněnostech, tak nevěděl, že do vás vkládá jiný typ hrozných podmíněností, příšerných. Sex není pro lidské bytosti vůbec důležitý, vůbec není důležitý. Jenom když chcete mít děti. Skutečně – lidská bytost, která je na té nejvyšší úrovni – a bude se oddávat sexu. Svádění, romantika a všechny tyto nesmysly neexistují v čisté mysli. Je to všechno lidský výtvor. A toto podrobování se tomu je tak překvapující, přichází z velmi nízkých úrovní uvnitř nás. Pochází to z velmi nízkých lidských bytostí, že tomu člověk takto podléhá. Měli byste to mít pod kontrolou. A dnes, když vidím kolem sebe, na Západě, který je také částí a součástí stejného tvoření, tolik zkaženosti, která se objevila, jsem opravdu zděšená. Jak nyní obrátit vaši pozornost k dospělosti ohledně sexu? Když dospějete ve vztahu k sexu, stanete se otcem, matkou a čistou osobností. Když slyšíte o devadesátileté ženě, která si vezme devatenáctiletého chlapce, chci říct – prostě nechápete, jaká to společnost způsobila na tomto světě takové nesmyslné chování? Musíme sami dospět. To neznamená, že mluvím o askezi v mladém věku, to není ono. To je další nesmysl. Ale samozřejmě, že musíte dospět, a proto potřebujete tapasja (odříkání). Když se něco nedůležitého stane důležitým, a něco tak nedůležitého, jako cokoliv jiného, co máme – jako například že máme vlasy. Dokonce když přijdete o vlasy, tak to něco znamená. Ale když ztratíte sex, co je na tom špatného? Je to velmi dobré. Ještě že už je ten nesmysl pryč. Takové plýtvání energií. Tolik zájmu, tolik drahocenné pozornosti, tolik příznivosti je vyplýtváno na takovouto nesmyslnou věc.

K uctění Šrí Ganéši musí člověk pochopit, že musí dospět. Musíme být dospělí. Musíme jít hluboko do svého nitra, naše pozornost musí jít hluboko dovnitř, spontánně. Jak můžeme dosáhnout hloubky, když jsme stále jako ubožáci? Jinak je to velký druh oběti nebo nátlaku na lidi. Taková označení a tlaky vás stály velmi mnoho, velmi mnoho. Zaplatili jste tolik, tolik jste zkusili. Kvůli čemu? Takže se musí změnit priority, pokud má být Šrí Ganéša uctěn. To, co dnes uctíváme, je nevinnost uvnitř nás. Uctíváme to, co je příznivé, což je nevinnost. Nevinnost, která je hluboko v nás – to je naše povaha, naše přirozenost, se kterou jsme se narodili, je to základ celého tvoření, podstata tohoto tvoření. Takže když hmota ožila, v pořádku, začalo rozmnožování, přišlo zvířecí stádium, pak přišlo stádium lidských bytostí, které byly primitivní, pak přišlo stádium, kdy se lidské bytosti vyvinuly. Ne tak, jak tomu rozumíme pod pojmem vyspělý svět – hrůza. Nikdy bych je nenazvala vyspělými, v žádném případě. Vyspělost není to, co je vnější. Člověk musí chápat, co je to vnitřní vývoj. Jak jsme se vyvinuli uvnitř? Co jsme získali uvnitř sebe? Všechno, co je hrubé, velké, je jako umělé … Člověk, který si nerozvinul žádnou vnitřní sílu … Řekněme, například, že vám dám mango. Řeknu: „Dobře, teď ho sněz.“ A vy uvidíte, že má jen slupku a uvnitř nic není, tak co budete jíst? Budete jíst tuto umělotinu? Cokoliv, co takto vyrostlo, je umělé, je mrtvé. Podívejme se, jaká podstata je ukryta vevnitř. Jaká je naše podstata uvnitř nás? To je to, co hlásal Kristus – mravnost. Bylo to pro Něj tak důležité. Protože kromě dharmy, která je rovnováhou, kde je samozřejmě mravnost velmi důležitá, ale pro Krista bylo nezbytné hovořit o vnitřní, hlubší mravnosti, která je nedílnou součástí bytosti, která není jen naučená nebo přikázaná nebo vynucená strachem, protože existuje strach z Boha a Jeho hněvu. Ale mělo by to být vaše vlastní vnitřní světlo, proto o tom Kristus mluvil. A ten stejný Kristus byl použit ke zničení nevinnosti. A neřekla bych, že lidé nebyli varováni. Freud nebyl jediným člověkem, který se narodil.

Onehdy jsem jela do Prady ve Španělsku a viděla jsem tam obrazy zobrazující peklo – jeden vedle druhého. A v této moderní době vidíme takovéto vytáhlé lidi, chodit bez oblečení, někteří lidé byli vyobrazeni, jak dělají nejrůznější směšné věci, nejrůznější hlouposti. Byl to Bosch. Byla jsem překvapená, Němec, Bosch, který ukázal všechny tyto nesmysly velmi jasně – cestu do pekla, pak útok smrti, všechny tyto věci. Chci říct, že žil docela nedávno. Když říkáte, že byl Blake bláznivý, tak co potom Bosch? Všichni jsou ztřeštění s výjimkou hloupých, zbytečných lidí. Dostali jsme tolik varování. Například, můžeme říct, že odedávna víme o pekle. Obzvláště Mahávíra psal velice jasně o pekle. Toto je peklo. Ale na Západě jsou priority naprosto převrácené. Co je vaše síla? Jen o tom přemýšlejte. Přemýšlejte uvnitř sebe. Je důležitý rozum? Řekla jsem vám, že rozum nic nevyřeší, protože je jen lineární, pohybuje se jedním směrem, odpadne a vrátí se k vám zpátky. Nemá v sobě žádnou podstatu. Je to jen projekce mysli, něco umělého. Jaká je vaše emocionální síla? Kam vás dovedou emoce, které máte? Podívejte, máte emoce, dokonce i dobré emoce. Řekněme, že velice milujete svoji ženu. Kam vás to dovede? Kdysi žil básník jménem Tulsidasa, který velice miloval svoji ženu, a ona jednou odešla do domu své matky. On to nedokázal vydržet a šel se na ni podívat a vyšplhal se na její balkón, až ji tím vyděsil. Ptala se ho: „Jak jsi sem vyšplhal?“ Řekl: „Dala jsi tam lano.“ Řekla: „Ne.“ A pak uviděli, že tam visel veliký had. Tak řekla: „Pokud bys cítil to stejné množství lásky, které cítíš ke mně, k Bohu, kde bys nyní byl?“ Takže kam vás tyto emoce dovedou – k frustraci, k neštěstí, k vašemu zničení. Mentální síla vám dá hroznou věc, které říkáme ego, která ničí ostatní. A síla citů vám nedá nic než pláč a to, že se vždycky cítíte nešťastně: „Ó, tolik jsem tomu a tomu člověku dal svých citů a co jsem získal?“ Takže to není absolutní, je to relativní. A mentálně jste nula, jestli nedokážete zničit ostatní. Emocionálně jste nula, protože nedokážete ovládat lidi svými emocemi. Takže jaká je vaše síla? V čem spočívá vaše síla? Spočívá v Duchu.

Ale dokonce ještě před tím, než dosáhnete Ducha, co je vaší silou? Je to Kundaliní? Zatím spí. Tak co je vaší silou? Je to vaše cudnost. Když je člověk cudný, má cudnou, zdrženlivou povahu, a stojí si za svou cudností, tak to pracuje. Především ale vaše cudnost nese ovoce v podobě dobrého zdraví. Podle obličeje člověka můžete říct, že ta osoba je cudná. Tak jako se říká v našich šástrách, že svatý nebo brahmačárí, ten, který nikdy v životě nepoznal sex, – že jeho tvář vždycky září. A jak říkáme, že největším brahmačárím byl Šrí Krišna, který měl tolik žen, protože na to neplýtvá energií, neplýtvá na to svojí pozorností. Takže všechna energie je uvnitř. Řeknu vám, dnes, jak jsem přijížděla, tak pršelo, byl vítr, velmi chladno, ale my jsme byli v autě, nic na nás nemělo vliv, protože jsme byli pěkně v teple v autě. Projeli jsme vším, nic se nás nedotklo, nic nás neobtěžovalo, odjeli jsme, všechno v pořádku. Jak to? Protože jsme se drželi svého vlastního vozu a ten vůz, který máme, je naše cudnost. Velmi nám zaleží na tom, aby si nás ostatní vážili, aby nám projevili úctu, jinak se rozčílíme. Vážili jste si sami sebe? Vážíte si sami sebe? Někdy to lidem ze Západu připadá, že se Matka hodně pokouší kázat o indické kultuře. Mnoho lidí si to myslí. Ale já říkám, že vědu se člověk musí učit ze Západu. Dobře. Člověk se musí učit i jiné věci ze Západu, estetiku, samozřejmě. Malování a umění, snad kombinování barev. Ale kultuře se raději učte od Indů. Zjistila jsem, že je tu nedostatek kultury, vůbec žádná kultura. Co je to za kulturu, když se od ženy očekává, že bude ukazovat svoje tělo? Je to kultura prostitutek, je to jednoduché. Postavte se tomu. Kde se od ženy neočekává, že bude respektovat své intimní partie, tam není vůbec žádná kultura, co se týče estetiky božského. Došlo to tak daleko, že nyní natáčejí film, kde ukazují Marii jako prostitutku. Chci říct – až sem jste došli. V Indii, když to jen vyslovíte, tak vás pěkně zbijí – kdokoliv, ať je to muslim, hinduista nebo křesťan. Chci říct, že je šokující, když slyšíte, co říkají o Kristovi. Pro Inda je to šokující. Jak tak můžete mluvit? Protože jakmile se jednou zřeknete své cudnosti, nemůžete pochopit, že může existovat někdo, kdo je absolutně cudný. Pro zloděje je každý zlodějem. Protože si nevážíte své cudnosti, nedovedete si představit, čím mohl být Kristus. Nedovedete si to představit a nemůžete to přijmout. O Kristovi se říkají nesnesitelné věci. Řeknu vám, nesnesitelné. Opravdu nevím. Hleděla jsem na Jeho ukřižování, což bylo nesnesitelné samo o sobě. Ale když řeknete o někom takovouto věc … když řeknete takovou poznámku indické ženě, obyčejné indické ženě, spáchala by sebevraždu. Nestane se, aby kdokoliv přišel a řekl: „Vypadáš velice krásně.“ Je to v pořádku, když řeknete své matce: „Vypadáš pěkně“ – to je v pořádku, to je něco jiného. Ale nemůžete to takto říci každé ženě. Musíte se zarazit. A to je jeden z důvodů, proč jsou lidé velmi výbušní. Magnetem uvnitř vás je Šrí Ganéša.

Mnoho lidí ví, že mám ohromný orientační smysl. Tak se projevuje tento magnet, který je dokonalý. Díky tomuto magnetu se stále držíte, jste nastaveni, po celý čas zaměřeni na svého Ducha. Když nemáte smysl pro cudnost, budete se vychylovat sem a tam. Znenadání se stanete velmi dobrým sahadžajogínem, zítra z vás bude ďábel – protože tu není nic, co by vás poutalo k této velké myšlence Ducha. Postavme se tomu. Nyní nadešel čas pro každého z nás, pro všechny sahadžajogíny, aby pochopili, že největší věcí uvnitř nás není sex, ale cudnost. A tímto duševně vyzrajete. Je velmi udivující, jak se někteří lidé chovali v Bordi, dozvěděla jsem se to a byla jsem ohromená, jak se takto mohou chovat před vesničany z Bordi, kteří jsou nevinní, prostí lidé? Nejlepší věcí ale je, že když se oddáváte povrchnímu a nesmyslnému chování, které napadá vaši cudnost, pak se kupodivu od té činnosti izolujete. Například, když vyplýtváte svůj benzín, vaše auto se nemůže hnout, – je to tak, něco se vám stane. Neustále pokračujete v obtěžování lidí a mluvíte mezi sebou velmi povrchně. Proč musíte dělat všechny tyto věci – prostě tomu nerozumím. A pak to končí rozvodem. Jednou jsem jela do Selfridges, musím vám říct velmi zajímavý příběh. V ohromném davu tam byli dva lidé – muž a žena, kteří se neustále líbali, aniž by se jakkoliv starali o ostatní lidi, kteří jeli na stejném eskalátoru. Líbali se na jezdících schodech, chci říct, že mučili všechny Indy, kteří tam byli, a možná i ostatní lidi – například Číňany, Egypťany. Takové divadlo! Příště, když jsem je uviděla, už se nelíbali. Řekla jsem: „Co se stalo?“ – „Rozvedli jsme se.“ Řekla jsem: „Proč jste se tehdy tolik líbali?“ Tak řekli: „Protože jsme se rozváděli, tak jsme si toho chtěli ještě trochu užít.“ Co je to za úroveň? Představte si tu úroveň. Jakou lásku, jaké city k někomu chováte? Žádné. Neustále se spolu hádáte, skončíte rozvodem a pak ještě předvádíte takovéto věci. Žádná hluboká osobnost tyto věci neukazuje na veřejnosti. Samozřejmě, řekli Mi, že tady na základních školách se říká, že byste nikdy neměli dávat najevo žádné emoce. Ale jinak můžete ukazovat cokoliv směšného nebo nestydatého. Jen ne své city. Co je to za absurdní místo. Přijali jste všechny tyto hodnoty úplně jako ovce, bez jakéhokoliv přemýšlení. Jako když jsem byla ve Francii, přišla jedna dívka a plakala. Řekla: „Nikdy… hrozné, hrozné, už nikdy nepůjdu k psychologovi.“ Tak jsem se zeptala: „Proč?“ „Říkali nemravné věci o mém otci.“ Představte si to. A lidé přijímají tyto myšlenky toho hrozného Freuda. Ze své podstaty jsou špatné. Ať už je to dáno historicky nebo jakkoliv, raději na to zapomeňte. Cokoliv je špatné, je špatné z božského hlediska. Cokoliv je správné, je správné z božského hlediska. Ale teď je tu skutečný problém, že lidé, když jdou do zahraničí, manžel s manželkou a podobně, líbají se spolu a vzájemně se škádlí. K čemu to je? Políbíte někoho a přijdete a mluvíte proti této osobě, viděla jsem to. Pokud má existovat nějaký pud sebezáchovy, musí to být vaše cudnost, vaše diskrétnost. Proto nemáte žádnou sílu vůle cokoliv udělat, žádnou sílu vůle. Když přijde nějaký hlupák a něco vám řekne, řeknete: „Dobře. Přijímáme.“ Co je podstatou vaší osobnosti – je to vaše cudnost. A v Sahadža józe můžete znovu upevnit cokoliv, co jste ztratili. Můžete. Proto postrádáme hloubku. A to je důvod, proč v povaze lidí neexistuje zásadovost, žádná zásadovost. Budete mít dvanáct set lidí na Mé přednášce a následující den ani jednoho – všichni se ztratí. Protože tu není žádný opěrný bod, víte.

Jako ztráta spojení. Není tu žádné spojení – spojovacím bodem je vaše cudnost. Takže tu není žádná zásadovost, není tu „sthapajati“. Když jim řeknete: „Musíte ráno vstát, vykoupat se, udělat púdžu,“ – je to pro ně příliš. Ale jestliže řeknete – indickým ženám nebo Mně – řeknete: „Obleč si takovéto šaty,“ – já prostě nemohu, prostě nemohu, ne, není to možné. Není to možné. Můžu být vzhůru celou noc, ale toto udělat nemůžu, prostě nemůžu. Takže priority se změnily kvůli tomu, kde je vaše pozornost. Máte všechno uvnitř sebe. Jste studnicí cudnosti, která je vaší silou. Všechno je uvnitř vás, nic neodešlo, je to tam všechno. Všechna vůně je uvnitř vás. Všechna je zachována, neodsuzujte se. A máte takové štěstí, že jsem tady, abych vám o tom všem řekla. Máte takové štěstí, že jsem s vámi. Chápete to? Nemusíte chodit do Himalájí. Nemusíte stát na hlavě. Nemusíte dělat nic podobného. Nyní to není třeba. Víte, dřív tito svatí sedávali, nebudete tomu věřit, v mrazivé vodě nebo v Himalájích, seděli venku celé hodiny společně kvůli těmto nesmyslným nápadům. Nyní to není třeba. Je to všechno zařízeno velice jednoduše. Ale změňte nyní své priority. Když jednou přejde celá vaše pozornost na vašeho Ducha, budete překvapeni, celé schéma se změní. Co je tou nejdůležitější věcí? Každý den meditovat. Viděla jsem lidi, kteří si chtějí udělat nějaký kurz, například, řekla jsem: „Raději si nějaký kurz udělejte.“ Každý den tam půjdou a zapojí se do třídy, vypracují to a úspěšně tím projdou a dokončí to. Ale pravidelně meditovat nemohou. Ale měli byste rozumět, že je tu malý rozdíl. Protože jednou, když získáme ponětí o této radosti, která je věčná, začneme se k ní pohybovat víc a víc, víc a víc se upevňujeme v tomto oceánu radosti. Krátce.

Víte, když někdo chce, abyste plavali, a vy se bojíte, nechcete to dělat, jste velmi šťastní na drsném pobřeží, nechcete plavat. Někdo do vás strčí, zase jste zpátky: „Ne, nemůžu to udělat.“ Ale jakmile se naučíte plavat, budete se tímto plaváním těšit. A když se vám to líbí, tak to chcete dělat každý den, pravidelně, svědomitě. Takže toho musíte dosáhnout. Druhá věc je, jak jsem vám vždy říkala, jste lotosy, ale v bahně. A víte, co to bahno je, zatímco Indie je oceán, takže pro lotosy je velmi snadné z vody vypučet. Ale dostat se z bahna je velice obtížné. Řekněme, že někdo padne do bahna. Když se vzpíráte, jdete hlouběji. Když se pokoušíte cokoliv dělat, padáte hlouběji. Nejlepší věcí je to sledovat a zklidnit se. A to je ta nejlepší cesta – pozorovat sám sebe. Ale vaše pozornost není v pořádku, tak jak se budete pozorovat? Pozornost je – někdo jde na tuto stranu – podíváte se na toho člověka. Další jde tam – podíváte se na toho člověka, musíte vidět každého. Ale květiny nevidíte, nevidíte stromy, nevidíte matku Zemi, nevidíte nic. Co vidíte, je něco beznadějně špatného, horšího než jste vy. Dnes je den, kdy se říká, že byste neměli vidět měsíc. Když uvidíte měsíc, tak to bude nepříznivé a dostanete špatné jméno. Říká se, že Šrí Krišna viděl měsíc a pak dostal špatné jméno – byl „Rančordas“, což znamená „Ten, kdo musel utéct z bojiště“. Ale to byla Jeho lest, že utekl pryč. Takže byste neměli vidět měsíc. Důvodem, proč se to říká, je to, že dnes musíme vidět Šrí Ganéšu, který je matkou Zemí, který působí skrze matku Zemi. Většina věcí, které máme, pochází z matky Země. Takže tentokrát musíte vidět matku Zemi, Kundaliní a Šrí Ganéšu – dnes. Matka Země vytvořila Šrí Ganéšu. Takže nevidíte nic, co je vně, nevidíte dokonce ani měsíc. Vidíte pouze matku Zemi. Neboť matka Země ve své lásce a milosrdenství pro nás tolik udělala, vaše Kundaliní pro vás tolik udělala. A Její syn, který je nevinností uvnitř nás, musí být dnes uctíván, protože On udělal maximum. Navzdory všem urážkám, kterými jsme Ho zahrnuli, všemu posměchu, vší špíně, všem druhům nesmyslů, přesto stále jako malé dítě odolává, aby nás rozveselil.

Když je uvnitř Šrí Ganéša, budete jako dítě, dětsky nevinní, nerozhněváte se na někoho a nezačnete na něho štěkat jako pes; existují někteří sahadža jogíni, kteří stále štěkají, zrovna tak jako psi nebo žebráci v Indii. Ale vy budete jako dítě, které je velmi sladké. které se vás stále snaží rozveselit a stále se snaží říkat pěkné věci, stále se snaží, abyste se cítili šťastně. Zdroj takové radosti. A takto se stanete zdrojem radosti, zdrojem štěstí, zdrojem naplnění. Neustále budete klokotat smíchem a štěstím, klokotat nádhernými věcmi. Jen se dívejte a pozorujte, jak vás děti rozveselují. Jak chodí okolo s maličkými ručkami, jak to vypracovávají. Jak vědí, co je ta správná věc. Dítě, které je realizovanou duší, je mnohem rozumnější, než dospělý člověk, viděla jsem to. Například když bylo mé nejmladší vnučce, myslím, kolem tří let a služka Mi skládala sárí a omylem ho položila na zem. To dítě to prostě nedokázalo unést. Prostě to sárí zvedla, přiložila si ho k hlavě a položila na pohovku. Řekla: „Co jsi mínila tím, že jsi položila toto sárí na zem, co víš o mé babičce? Je Bohyní všech Bohyň a ty položíš Její sárí na zem! Teď tě pokoušou psi, dávej si pozor!“ A znovu šla a vzala to sárí, líbala ho a líbala a řekla: „Matko, odpusť jí, babičko, prosím, odpusť této ženě, ona neví, co Ti způsobila.“ Ale tato citlivost přichází z hloubky vaší cudnosti. Poslouchejte děti a budete překvapeni, jak mluví a co říkají, jak se chovají, jak se vás snaží pobavit. Na Západě jsou děti velmi zkažené, musím říct, nerozveselují vás tolik, dost vás trápí. Protože stále a znovu ta stejná věc. Pokud otec a matka nemají cudnost, děti se necítí v pořádku, necítí se pokojně, stávají se neklidnými, a pak si rozvinou ten stejný nepokoj uvnitř sebe.

Cudný člověk nemůže být nikdy posedlý, věřte mi, nikdy nemůže být posedlý. Můžete být velice inteligentní, můžete být čímkoliv, můžete být velkým spisovatelem, ale můžete se stát posedlými. Ale cudný člověk, obyčejný, cudný člověk nemůže být nikdy posednutý. Bhúti se bojí cudných lidí. Když jde jeden cudný člověk po cestě, všichni bhúti utečou. Prostě utečou. Přinejmenším znám mnoho případů, ale některý z nich vám můžu povědět. Byli tři lidé, kteří jezdívali v noci na motorkách po silnici – kolem dvanácté hodiny. A nějací posedlí lidé mi psali dopisy, v nichž bylo: „Prosím, nedovol jim, aby tam v noci jezdili, protože kam bychom pak měli jít?“ Byla jsem překvapená. Jsou to lidé, kteří byli posedlí nějakými hroznými bhúty, a chodili a odpočívali v noci na stromech, tam, kde tito tři lidé jezdí na motorkách, a skutečně Mi psali dopisy. Velmi posedlí lidé, znala jsem je, říkali: „Požádej je, aby tou cestou nejezdili, protože kde máme žít?“ Byli jako blázni, učinění blázni. Řekla jsem: „Proč jste Mi to napsali?“ Řekli: „Ti lidé tudy jezdí a obtěžují nás.“ To negativní z nás zmizí světlem Šrí Ganéši. Můžete to vidět velice jasně na druhých. Pokud nejste cudní, nikdy neuvidíte, kdo je necudný a kdo cudný, nemůžete to vidět. Všichni jsou stejní: „Velmi dobře, velmi dobře, velmi milý člověk, velmi milý člověk.“ Chci říct, opravdu posedlí lidé jsou označováni za velmi dobré lidi. Někdy i v Sahadža józe, a já se začínám divit: „Co se děje, co to je? Jak je možné, že jsou tito lidé takto hodnoceni? Copak to nevnímají?“ Není tu žádné světlo.

Dokonce i když získáte svoji realizaci, dokonce i když váš Duch vypracovává vaše kolektivní vědomí, i když dáváte seberealizaci druhým, nejste nikde, pokud nemáte cudnost. Je to jako rozbité zrcadlo, které se pokouší něco odrážet; nikdy nemůže dát správný obraz. Je to velmi důležité. A musím vám to teď říct. Nastal čas, kdy vám musím říct, že toto je ta potíž v našem životě. Lidé se v první řadě budou ptát: „Koho si vezmu?“ K čemu ten spěch? Samozřejmě, že manželství je příznivá věc, měla by tu být svatba a manželství, mělo by existovat kolektivní potvrzení, ale proč? Abychom uctili cudnost uvnitř nás. Takže jsou sezdáni, pak mají děti. Pak chtějí mít dům, pak chtějí mít toto… Tak naprosto omezené věci stále a stále pokračují a světlo vašeho života se nešíří. Ale znám lidi, kteří byli prostě v pekle a unikli z něj a šíří světlo, dosáhli nádherného bleskurychlého vzrůstu. Viděla jsem takové lidi. Takže dnes jsme přišli uctít Šrí Ganéšu – uvnitř nás. Co jsem, že jsem uctívaná jako Ganéša, tomu nerozumím. Protože tím jsem. Když Mne uctíváte, chcete, aby se tento Šrí Ganéša ve vás probudil. Nechť je ve vás probuzený. Nechť to, co říkám, se stane mantrou, která to uvnitř vás probudí tak, abyste se coby Moje děti těšili blažeností cudnosti tak, jako jsem se jí těšila po celý svůj lidský život i po všechny božské životy. Chci, abyste se tím těšili ve stejné míře. Přinejmenším byste to měli aspoň zkusit. Říkám vám o něčem, co jste možná předtím neslyšeli. Ale také jste nikdy neslyšeli o Kundaliní. Nikdy jste neslyšeli o seberealizaci.

Ale myslím, že dnes byla tato púdža připravena náhodou, zcela sahadža způsobem. Měla jsem mít tuto púdžu v Bombaji. Vše bylo připraveno, všichni lidé si tam přáli přijet, aby udělali tuto púdžu. Chci říct, Ganéša púdža v Anglii nebo na Západě je tak důležitá, že jsem si myslela, že je lepší jednu mít mimo řádný čas v Římě – což je jedna ze základních věcí, která zničila cudnost lidských bytostí. Římani to začali a ostatní v tom pokračovali. Ale mělo to být zde v Brightonu u Lotosových chodidel Sadášivy. Ale Angličani musí vědět, že dostali tak jedinečnou zemi a že si ji nezaslouží. Musí si ji zasloužit. Představte si, že žijete v zemi Sadášivy kde voda zurčí, také sníh je jako destilovaná voda – čistý, průzračný, bílý. Kde je Šrí Ganéša tím, kdo omývá chodidla svého Otce. Kde sama cudnost spočívá jako vaše Matka. A musíte si toto kýžené místo zasloužit. Angličtí sahadžajogíni musí velmi vzestoupit. Jsou pravým opakem toho, kým Angličani byli. Přichází ze Sadášivovy země a jsou pravým opakem. Neskutečná domýšlivost, tak hrozná domýšlivost, že člověka to ani nenapadne, nachází-li se na Šivově místě. Všichni necudní lidé jsou arogantní. Jak by jinak mohli odpustit sami sobě? Mluvte s nějakou prostitutkou, během dvou minut poznáte, že je to prostitutka, protože je nesmírně arogantní: „Co je na tom? Jsem prostitutka, no a co?“ Arogance je známkou necudné osobnosti. A takový člověk se také stává odříznutým od světa, protože se stydí, stydí se podívat druhým do očí. Ale cudná osoba je otevřená, proč by se měla čehokoliv obávat? S každým pěkně mluví, ke každému je laskavá ve vší nevinnosti a přirozenosti bez toho, aby se zamilovala do každé třetí osoby, kterou potká. Člověk musí pochopit, že vám byla tato země dána s nějakým záměrem a jestliže nevzestoupíte na tu úroveň, budete vyhozeni pryč.

Takže tím, že si vážíte své cudnosti, prokazujete skutečnou úctu Mně, protože Já ve vás sídlím jako cudnost. Pokud je Šrí Ganéša příznivost, pak Já ve vás spočívám jako cudnost. Cudnost není nikdy agresivní, nikdy není tvrdá, protože to nepotřebuje, víte? Není to potřeba, jste tak mocní, tak mocní, že není vůbec potřeba nikoho napadat. Proč byste měli někoho napadat, nikoho se nebojíte. Je tak šlechetná, tak laskavá, tak krásná, vždycky čerstvá a mladá, a přesto tak vznešená a důstojná. Uplynulo dvanáct let, co jsem tady. Je zapotřebí ještě dva roky intenzivní práce, uvnitř i navenek. Uvnitř musíme velmi těžce pracovat během těchto dvou let, velmi tvrdě, musíme provádět opravdová „tapasja“, každý z nás, muži i ženy. A pak uvidíme. Můžu říct, že jsme odvedli dobrou práci, s malým postrčením, odvahou a vírou jsme dosáhli mnohého. Mějte víru v sebe sama. Ne mentální víra, ale skutečná cudnost je vírou. Cudnost je upevněním vaší víry. Když máte víru v Boha, jste cudní. Když máte víru v sebe, jste cudní. Když máte víru ve svou ženu, jste cudní. Proč byste měli mít víru ve svou ženu? Protože jste cudný člověk, tak jak by ona mohla být necudná? Vaše víra ve vaše dítě – je cudností, protože jste cudní, jak by vaše dítě mohlo být cokoliv jiného? Křišťálově čistou formou víry je cudnost. A tu můžete mít dokonce i před realizací. Mnozí ji mají. Ve skutečnosti je jako kafr, který, jak víte, je prchavý a vypařuje se do vůně. Stejným způsobem můžeme říct, že cudnost se přemění ve víru. Pokud nemáte cudnost, nemůžete mít žádnou víru v cokoliv Protože buďto se zabýváte svými emocemi, že jste ke mně emocionálně připoutaní anebo jste ke Mně možná připoutaní mentálně. Ale jestliže máte smysl pro cudnost, vaše víra bude zjevná. Nemusíte mít víru v sobě: „Matko, teď budu mít uvnitř sebe víru.“ Nemůžete. Víra je něco, co je nestálé a ta prchavá vůně přichází z cudnosti. Takže ode dneška se nebudeme dívat na hvězdy nebo měsíc, ale budete se dívat na Matku Zemi. Ve vesmíru reprezentuje Kundaliní. Není nic jiného než cudnost. Je prostě cudností. Věřili byste tomu? Taková síla.

Mateřství, všechno je cudnost. Otcovství, jakýkoliv vztah je cudností. Čistota je opět vůní cudnosti. Laskavost, soucit, všechno přichází z cudnosti, ze smyslu pro cudnost, který není rozumový. Pokud jste rozumově cudní, můžete být hrozní. Jako nějaké jeptišky nebo někteří lidé, kteří jsou asketičtí, to ne. Cudnost je vrozená, vestavěná Kundaliní uvnitř vás, která pracuje, protože mi rozumí. Ona mi rozumí. Ona mě zná, je mojí částí a součástí, je mým odrazem. Takže učiňte svoji Kundaliní silnou tím, že budete cudní. Lidé se snaží dělat věci, aby vypadali velmi přitažlivě a podobně. Neplýtvejte takto svojí energií; jste světci, žijte jako svatí. Tak, jak tradičně žijeme, musíme žít tímto způsobem (jako svatí) a rozvíjet se z tradice; nedělejte nic nového, směšného, nesmyslného. Nemusíme nikoho přitahovat. Cudnost je vůní v květině, která přitahuje včely, je medem květiny, je podstatou naší existence. Takže tentokrát všichni jedete do Indie, musím vás požádat, abyste vyjádřili svou úctu ke Mně tím, že se nebudete chovat špatně. Žádné dětinské chování ve stylu toho, co vidíte na fotkách a ve filmech a všechny ty nesmysly. Jste nad tím vším. Pozornost, pokroky by měly být vidět, z místa vaší cudnosti. Nemůžeme opustit svá místa, ať už jsme velebeni nebo ne, na tom nesejde. Nemůžeme opustit své místo. Jako všichni tito „avadhútové“ řeknou: „Takija soda sana“ – to znamená „neopustíme svá místa“. Toto je naše místo, v lotosu. Nemůžeme opustit lotos. Sedíme v lotosu. To je naše místo. Pak všechny nesmyslné věci, které jste si osvojili, odpadnou. Uvidíte, že se stanete krásnou bytostí. Všichni bhúti utečou pryč, všechna napadení utečou pryč. Ale není to askeze, říkám vám znovu a znovu. Je to úcta k vaší bytosti. Tak, jak si Mne vážíte navenek, tak si Mne vážíte i uvnitř. Je to tak jednoduché. Dnešek je pro nás velkým dnem, kdy uctíváme Šrí Ganéšu. Je tím prvním a nejdůležitějším, kdo má být uctíván. A když Ho uctíváte, tak musíte pochopit, že uctíváte také Jeho inkarnaci, což je Kristus. Kohokoli, kdo mluví o Kristu nevkusně, toho byste měli odmítnout. Nemůžete z Krista dělat mentální záležitost. Kdokoliv to dělá, s takovým člověkem prostě byste neměli nic mít. Kristus je nevinnost. Pokud nemáte hloubku své cudnosti, nemůžete Mu rozumět. Nemůžete Ho uctívat. To nejlepší, co dokážou udělat je, zničit vaši cudnost tak, že Ho nikdy nerozpoznáte. Všechno to k vám přichází skrze vaši snahu meditovat. Takže úsilí by mělo spočívat pouze v tom, že musíte být meditativní. To je všechno.

Setrvávejte v meditaci. Zkoušejte být meditativní. Vnímejte věci. Stav svědka není nic jiného, než že jste meditativní. Takže jsem se rozhodla, že se setkám s lidmi z Brightonu zítra ráno tady. Sejdu se se všemi Angličany, pokud to bude možné, pozítří večer, abych jim řekla, jak je pro ně důležité, aby dosáhli tohoto stavu čistoty. Myslím, že se to vypracovává. Skutečně pracuji velmi tvrdě, nemáte ani tušení, jak tvrdě pracuji. Ale také říkali, že je to jakási představa, že si lidé myslí, že by ostatní měli dělat všechnu jejich práci. Je to jako šetřit libry, šetřit toto, šetřit tamto a také šetřit práci. Ať Matka za nás udělá všechnu práci. Matka se o nás stará. Měla by ráno vstávat, měla by meditovat. Tady neexistuje žádné šetření. Můžete ušetřit cokoliv jiného jenom pokud víte, jak šetřit svého Ducha. Důležitý je pouze váš vzestup. Jakmile vzestoupíte, všechno je zachráněno. Ale nejdříve zachraňte sami sebe. Pro to musíte vynaložit úsilí. Musíte tvrdě pracovat. Musíte jít hluboko do sebe, rozvinout se. Jste toho schopní. Nikoho neobviňujte; neobviňujte svoji ženu, matku, otce, zemi, nic. Každý to může vypracovat. Nedívejte se na druhé lidi, dívejte se na sebe: „Jak daleko jsem se dostal? Čím jsem přispěl? Musím v tom pokračovat.“ Každý z vás. Jsem vděčná, že přijeli lidé odkudkoliv, do Anglie. Svým způsobem to byla správná věc to udělat, ale tato země musí být zformována na tu úroveň, že se stane poutním místem pro každého. Naopak by se nemělo stát, že jakmile přijedou do Anglie, že pak nikdy nepřijdou do Sahadža jógy. Může se to stát, může se to stát díky domýšlivosti, kterou lidé mají. Může dojít k tomu, že jakmile sem lidé přijdou, řeknou: „Už žádnou Sahadža jógu, máme toho dost.“ Na druhou stranu – když jedou do Indie, tak k Sahadža józe přilnou. Znám nějaké lidi, kteří přišli do Anglie a způsob, jakým se někteří sahadža jogíni chovali, a jakým fungovaly některé ašrámy… oni prostě utekli pryč. Řekli: „Matko, nedá se nic dělat, už více v Sahadža józe nebudeme, poté, co jsme viděli rozvinuté „sahadžajogíny“ v Anglii, kde jsi pracovala dvanáct let.“

Takže dnes sedíme v této krásné zemi Anglii a máme ke splacení jistý dluh, že jste se v této zemi narodili, a ten dluh je, že musíme být velkými sahadžajogíny. Velice snadno můžete rozpoznat, kdo je velkým sahadžajogínem. Když řeknete: „Zavřete to okno,“ zjistíte, že většina z nich bude sedět a koukat na druhé. Neříkám, že jsou to všechno Angličani, ale mohli by být. Nechat pracovat druhé, to není to pravé. Musíte být opravdu velice odevzdaní. Nejste na té úrovni, věřte mi, nejste na té úrovni. Nedívejte se na druhé lidi, kteří tu jsou. Jste velice odlišným typem lidí. Jste vyjímeční lidé. Snažte se být ostražití, važte si sami sebe, protože jste Angličany a máte vyjímečnou odpovědnost. Bůh vám žehnej. Celou tu cestu nesl vodu z řeky Godhavari, která teče v Násiku, v řece, v Násiku. Pochopte. Víte, že Šrí Ráma, Šrí Síta a Lakšmana žili v Násiku. A tato řeka je nazývána Gangou jihu. Godhavari. Měl vodu z Godhavari. Podívejte, jak proudí vibrace. V zemi, kde dokonce řeky jsou mantrami, jejich jména jsou mantrami – všechny zásluhy patří svatým, lidem, kteří žili tak zbožně a plni čistoty, že dokonce když vyslovíte jména řek, tečou vibrace. Chápete? Proč by jednoho dne nemohla být taková i Temže? Skrze vaše zásluhy by mohla být. Každá částečka této země by se měla navibrovat jen skrze vaše zásluhy. Nyní musíme pochopit tento stav Šrí Ganéši. Lidé, kteří mají uctívat – musíme zjistit, kdo jsou ti lidé, kteří budou uctívat. Je to obtížná situace.