Velikonoční púdža: Materialismus, 19/04/1987, ášrám v Římě, Itálie

Šťastné Velikonoce vám všem. Je to skvělá událost, že jsme se sešli v Římě oslavit Kristovo vzkříšení. A teď musíme docílit zmrtvýchvstání křesťanství, které se ubírá přesně opačným směrem než Kristovo vzkříšení. Jak víte, Kristus nebyl ničím jiným než čaitanjou. On ale přišel v těle z čaitanji. Celé Jeho tělo bylo vytvořeno z čaitanji. Vstal z mrtvých, aby světu ukázal, že se také můžete znovu narodit, když své tělo dokážete naplnit čaitanjou. Neustále probíhá boj mezi hmotou a Duchem. V životě člověka vidíme, že hmota se nepřetržitě snaží převzít vládu nad Duchem. A proto se nám nedaří naše vzkříšení. Selháváme ve svém znovuzrození, protože dáváme přednost hmotě. Narodili jsme se z hmoty a je snadné se k hmotě vracet. A všechny křesťanské národy se daly na rozvoj hmotného, kdy se lidé identifikovali s hmotou, místo aby ji přeměnili. Jdeme na to špatně proto, že hmota se pro nás stala nadměrně důležitou. Tolik jsme se ztotožnili s hmotou, se svým tělem, se vším, co je pro nás hmotné. Lidé se tolik bojí o materiální věci. Zjišťuji, že celá kultura se stala materialistickou. Oni se za to velmi stydí, ale přesto v tom pokračují, zcela nestydatým a ponižujícím způsobem. Lidstvo to degraduje. Od té doby, co jsem na Západě, vidím tento trend zcela jasně. Například v domácnosti, cokoli si koupí, je neustále na prodej. Pak ať koupí cokoli, budou si hlídat, aby to bylo podle určitých norem. Když to má být například diamant, musí to být perfektní diamant. Aby byl znovu prodatelný. Když si koupí dům, bojí se, aby ho nepokazili nebo nezkrášlili nebo nepozměnili tak, že by to snížilo jeho cenu, protože se nám líbí ten určitý druh dekorací. Vše je na prodej. Nikdy si neužijí žádnou věc, ta radost tam chybí. Ať už koupí cokoli, uvažují, jestli se to bude dát znovu prodat. Dokonce, jak jsem viděla, i když jde o drahé kameny. V Indii si každý může dovolit mít drahé kameny. Protože bohatí si koupí ty nejdražší kousky, chudí si mohou koupit ty obyčejnější. Stříbro také může mít každý. Někdo si může dovolit stoprocentní stříbro, někdo si vezme s příměsí, další bude mít kombinaci s jiným materiálem. Ale ať jedete do kterékoli země Západu, musí to mít punc. Musí to mít punc, jinak by si to nikdy nekoupili. Ten punc totiž znamená, že se to dá znovu prodat. V Indii se dá koupit vše, ale bez puncu. Nemají punc. Když to však potřebujete někdy prodat, když už musíte, zajdete na trh, kde poznají, jaká je vnitřní ryzost toho vašeho stříbra. A podle toho vás vyplatí. Punc nemáme. Totéž dělají se zlatem. Mají devítikarátové zlato. S puncem. Co je devítikarátové zlato za zlato? To přece není zlato! Ale má to punc. A bude velmi drahé, protože moc zlata nemají, tak je označují puncem, čímž tomu přidávají hodnotu. Celá ekonomika je postavena takhle hloupě, směrem k materialismu, kdy materiální věci nejsou pro radost, ale pro rozprodávání. A tak se v životě netěší vůbec ničím. Nevím, jestli se v dnešní době nedá znovu prodat už i plast. Viděla jsem lidi, kteří si zakládají i na plastu, na nerezové oceli, na všem, co mají. Možná to nejde znovu prodat, ale v psychice to mají tak, že se snaží uchovat si i plastové věci, nebo dokonce i niť, cokoli, i špendlík, i ten si budou chtít schovat. Nedokážou nic vyhodit. Tohle všechno z nás dělá nešťastné, frustrované a hloupé lidi. A tak dnes vytvářejí antikulturu. Přitom ta antikultura není nic jiného než další forma materialismu, prostě ohavnost. Například když si nabarvíte vlasy, budete něčím antikulturním. Když nosíte děravé kalhoty, pak jste antikulturní. Když nosíte špinavé oblečení, jste antikulturní. Ale i to se prodává. Je spousta obchodů, kde se dá koupit všemožné špinavé oblečení, seprané oblečení. Všechna tahle móda pochází ze dvou stran neboli ze dvou tváří materialistického postoje lidí. A chovají se někdy vyloženě nestydatě, jak o něco žádají. Řekněme, že někdo například u někoho zapomněl lžíci. Bude mu třikrát volat: „Máš u sebe mou lžíci? Máš mou lžíci?“ Beze studu. Nemají žádné způsoby! Zatímco… nevím, dříve to možná bylo lepší… Ale co vím o Indii, a to i teď, v dobrých rodinách se vždy říká, že máš-li u sebe něčí špendlík, buď svědomitý a vrať mu ho. Ale i kdybyste u někoho nechali zlato, neptejte se na ně. To se nesluší. To nemá úroveň. Není to kultivované. Jenže celá ta kultivovanost se stala materialistickou. To je šílené a ta šílenost otravuje západní mysl. Jako když musíte servírovat víno a podobně, musíte mít různé druhy skleniček, různé druhy talířků, různé druhy lžiček. Mají jiné lžičky na avokádo, další na všechno možné, prostě jako blázni. A když to náhodou nemáte, tak se vám vysmějí. Návštěva si řekne: „Ó Bože! Servírovali avokádo se lžičkami na zmrzlinu!“ A to je nejhorší hřích, jakého se lze dopustit. Pak se celá představa o hříchu stává tak materialistickou a nesmyslnou. Vzkříšení tedy nemůže nastat, jestliže je hmota tak umrtvující. Protože ta hmota se dostává do mozku. A když se tam dostane, zahnívá tam. Tehdy začnete diskutovat o bankovnictví nebo jak to či ono zekonomizovat. Mantrou Londýňanů totiž je: „Šetři libry!“ A mají to všude. Jakmile se dostanete na letiště, září na vás velká mantra: „Šetřete libry s taxi z Heathrow!“ Jen si to představte. A oni si vůbec neuvědomují, co dělají. Stále dokola: „Šetřete libry, šetřete peníze, šetřete a šetřete,“ ale proč? Protože jsou strašně frustrovaní, celá ta záležitost kolem materiálna je tak frustrující, že musí šetřit peníze, aby se z té frustrace dostali. Jako protiváhu té frustrace užívají drogy nebo popíjejí víno a všemožné další věci, také jedí plesnivé sýry nebo další druhy věcí, které jsou absolutně mrtvou hmotou, věci k ničemu, které vás umrtvují a uspávají, takže utíkáte od reality. Protože jste tak frustrovaní, že to potřebujete něčím vyvažovat. Jenže pak zjistí, že to nepomáhá, že jsou stále extrémně nešťastní. Co potom dál? Když jste tak nešťastní, musíte najít něco jiného. Jak ukazuji na příběhu o zlobivých dětech a matce, která potřebovala jít ven, tak řekla: „Protože jste zlobivé, zamknu vás v kuchyni.“ Kdekoli jinde by totiž něco rozbily, zničily a už by to možná nemohla znovu prodat. A tak je zamkla v kuchyni s tím, že co by tam tak mohly zničit. A když se vrátila, řekly, že jí snědly všechny čajové lístky. Až takhle. Jsou-li tak frustrované, nevědí roupama co by, tak si dávají hřebíky do uší, špendlíky do tváří, něco dalšího do nosu… Nevědí, co si mají se sebou počít, víte? A tak si natahují kníry nebo si barví vlasy nebo dělají všechny možné nesmysly, absolutně frustrovaní lidé. Ale to nejhorší, co nelze pochopit, je, že si tím jsou tak jistí. Není v tom ani troška nesmělosti, naopak, jsou velmi sebejistí. Mají pozornost stále jen na tom, jak by měli vypadat. Když uvidí strom, jehož listy se už jakoby pomačkaly kvůli nedostatečné výživě, tak chtějí být takoví. Chtějí být podvyživení, tak vypadají jako ubožáci. Tváře propadlé, nos jim ční ven a podobně. Když se na ně díváte, vypadají jako nemocní. To je znamení toho, že se snaží nějak vyjádřit svou frustraci. Kristus však tu cestu postavil na opačných základech. Řekl: „Vložte do své hmoty čaitanju, abyste se těšili čaitanjou.“ Vložte čaitanju, vibrace, do hmoty. To je Jeho odkaz. Jeho vzkříšení neproběhlo tak, že by vyšel jen Jeho Duch, vzkřísilo se celé Jeho tělo. Mluví tedy o vzkříšení našeho hmotného těla. Když přijdete do Sahadža jógy, Kundaliní vzestoupí, dá vám realizaci, cítíte čaitanju na svých rukou, všude kolem sebe, obličeje vám září jak krásné lotosy, zlepší se vám pleť, přímo kvetete, všechno je skvělé. Ale přesto máte stále materiální připoutanosti, které mohou být velmi subtilní, nebo úplně hrubé. Ty hrubé mohou být například: „Tohle je můj koberec, to je moje auto, to je moje ozdoba,“ a tak podobně. Když se však podíváme na způsoby Krista, připoutat se máte jen k hmotě, která má vibrace, která je vibrovaná, která má vibrační hodnotu. Ne materiální hodnotu, ale vibrační hodnotu, duchovní hodnotu, Božskou hodnotu. A to může být cokoli, třeba květiny nebo voda či sárí. Nebo křeslo, může to být cokoli. To pro vás bude cenné. Tím se vaše pozornost začne přesouvat od hrubého k vibracím. Jestliže však i teď vaše pozornost pokukuje po hmotných věcech, pak je pro vás obtížné stoupat rychle. Vše, co používáte – pomáhá to vašim vibracím, nebo ne? Vše, co děláte – je to dobré pro vaše vibrace, nebo není? Nebo si stále jedete po svém, postaru? Jako například ti blázni, které jsem včera viděla přijet na dovolenou a kteří nevěděli, jak si ji užít. Zkoušeli všechno možné, určitě za cestování utratili spoustu peněz, chudáci, jistě platili velké částky za hotely, utratili majlant v restauracích. Já ale cítila, že se vůbec neradují. Nikdo si to neužil. Byli nabručení. Nevěděli co dělat. Nakonec už Mě napadlo, že si snad frustrací půjdou rozbít hlavu. Hmota vám nikdy nemůže dát radost. Jen hmota, která je vibrovaná, která má vibrace, ta může dát radost. Ani jiný člověk vám nemůže dát radost, ani manželka nebo vaše děti, ani váš otec, matka, nikdo, dokud ten člověk nezačne mít vibrace. Protože radost je požehnáním Boha. A dokud nebudete spojeni s Bohem, ať už zkusíte cokoli, ať už získáte cokoli, nikdy nemůžete cítit tuto radost. Můžete cítit tu umělou sebejistotu, protože frustrovaný člověk si musí říkat, ukazovat navenek: „Ó ne, nejsem frustrovaný, jsem velmi šťastný.“ Jako byste byli nervózní a tvrdili: „Jsem úplně v pohodě!“ Aby si tedy udrželi fazónu, mohou tvrdit: „Jsme sebejistí.“ Ale jsou to velmi nejistí lidé, jsou to slaboši. Mohou to být i vaše děti, může to být kdokoli, jakýkoli člověk. Ať je to osoba, na kterou stále myslíte, se kterou jste se možná příliš ztotožnili, o níž si možná myslíte, že jste potkali nejlepšího člověka na světě, nemůže vám dát radost. Ale obyčejný člověk, dělník, možná žebrák, možná nějaký poustevník, sedící někde v lese, bude taková radost dávající osobnost. Ať bude mluvit nebo mlčet, bude vám mnohem vzácnější než nějaký boháč nebo vysoce postavený, vážený člověk. A právě na tom selhalo křesťanství. Že prahli po spolčování se s králi. Jako zdejší papež. Můj manžel šel k němu na návštěvu. Papež k němu byl velmi milý, protože je v materiálním světě někdo. Mě vidět nechce. Nebo bych spíš Já nechtěla potkat jeho. Celý hodnotový systém, úplně celý, se tedy musí změnit. Na takový hodnotový systém, že vás nezajímá nic jiného než váš Duch. Nezáleží na ničem, jen na Duchu. To Duch vám dá pohodlí jako v paláci. Dá vám blažený pocit naprosté ochrany. Dá vám radost ze všech vztahů na světě. Proč by vám pak mělo záležet na něčem, co není k ničemu? Můžete to vidět tak jasně! Když máte jasné chápání, můžete to pozorovat všude kolem sebe. Že tito lidé vypadají tak nešťastně, tak uboze, honí se za tím či oním. Nejdříve byli hipíci, pak se dali na punk, pak se začnou oblékat jako šviháci, jdou od jednoho k druhému, ale nezavede je to vůbec nikam. Je zcela jasně vidět, že vy jste někde jinde než oni. Jste v jiné sféře, odkud je vidíte, jen nechoďte za nimi! Pokuste se ukázat svou vnitřní krásu, aby oni přišli za vámi. A mějte v pozornosti, že jste znovuzrození, že jste vzkříšení. Duch je ve vašem srdci neustále. Je tam stále, pozoruje vás, dívá se na vás. Nyní je však i hmota obklopující Ducha vzkříšená, navibrovaná. Vaše oči září, pleť vám září, celá tvář vám září, vypadáte tak krásně. A to je vzkříšení. V Sahadža józe není místo pro stupidní vážnost. Proč jste vážní? „Ach, musím prodat svůj diamant, víte, a oni říkají, že má malý kaz.“ No a? Tak ho noste! Všechna tato vážnost pochází z mrtvé hmoty ve vaší hlavě. A všichni víte, že na mrtvém roste plíseň. A také všichni víte, že tato plíseň vám přináší všechny možné nemoci. Držte se tedy co nejdál od všeho, co je mrtvé. Jen čaitanja činí hmotu vibrovanou. A dokud nebudete spojení s Bohem, nedokážete navibrovat vůbec nic. Velcí světci, proroci a Inkarnace, které přišly na Zem, ti nám všem zkoušeli říci, abychom se spojili s Bohem. Každý říkal to stejné. Ale vykonat jsem to musela Já. To je v pořádku, váží si toho. A vy musíte myslet jen na to, že toto spojení by nemělo být chabé, nemělo by být narušené, nemělo by být nejisté. Řádně je upevněte. Pak je nikdy neztratíte pro nic na světě, ani třeba: má žena je taková, můj manžel je takový, můj bratr je takový… Takto se projevuje jen velmi slabá osobnost. Pokud jste silnou osobností, když jste silní díky svým vibracím, pak učiníte i druhého člověka silnějším. A přivedete i toho druhého do Sahadža jógy a dáte mu nektar života. Dnešním poselstvím tedy je, že naše hmota musí projít vzkříšením, zevnitř i zvenčí. Když si zvedáte Kundaliní směrem vzhůru, je to v pořádku. Ale musíte Ji rozšířit i horizontálně. Do rukou, do nohou, do celého těla, do své tváře, do svých myšlenek, do všeho. Mantra není nic jiného než myšlenka, která má vibrace. Každá myšlenka, která má vibrace, je mantrou. Ale vibrace může nést jen určitý druh… nebo můžeme říci, že je zapotřebí určitý koeficient. V oděvu, v přemýšlení, ve všem světském je určitý druh koeficientu, který pracuje na vibrační úrovni. Když tento koeficient chybí, nedokážete vibrace zachytit ani je nedokážete dávat. Existují tedy jen dvě odchylky, jedna vlevo, druhá vpravo, tak málo. Je velmi snadné se jich zbavit. V Itálii máte jen dvě zatáčky, doleva nebo doprava. A stejně tak i v nás, když nejdete ani doleva ani doprava, ale držíte se středu, jste ve vibracích a můžete cokoli navibrovat. Abyste se udrželi ve středu, nesmíte jít v ničem do extrému. I v Sahadža józe se lidé chovají jak blázni, meditují dvanáct hodin. Proč meditovat dvanáct hodin? Chci říci, že vy už jste v meditaci. Nebo si zas udělají ze Sahadža jógy piknik. Jeden nebo druhý extrém. Potřeba je to, aby si člověk uvědomoval: „Jsem Duch a jsem ve spojení s Bohem. Jak silné mám spojení? Kolik vstřebávám? Nakolik se do toho dostávám?“ To je vše. Nemusíte pro to dělat příliš mnoho. Ty dny už jsou pryč, kdy se u toho lidé skoro přizabili, kdy se stavěli na hlavu nebo odcházeli do Himalájí. Podivnosti v chování však nejsou známkou dobrého sahadžajogína. Všechna svéráznost pochází z hmoty. Když je v Sahadža józe jakýkoli podivín, je buď bhútický, anebo egoista. Jedno, nebo druhé, je-li to podivín. Sahadžajogín není ničím podivný. Jsou to osobnosti, ale ne podivíni. To znamená, že každému zůstane jeho nos, ten se nezmění, i oči mu zůstanou, ale bude v nich mít zář. Stejně tak v našem oblékání – začneme se oblékat decentně, ale ne jalově nebo do špinavého oblečení. Nosíme barevné oblečení, protože jsme barvití. V Sahasráře je sedm barev. Dnes jsem si koupila tuto barvu, protože v Indii je to barva jara. Protože všechny květiny jsou žluté, kvete hořčice, která je také žlutá, této barvě se tedy říká barva jara. V indické kultuře máme den, kdy nosíme tuto konkrétní barvu, abychom oslavili jaro. Protože jsme velmi propojeni s přírodou. Dnes jsme tedy obdrželi velmi milou zprávu z New Yorku, že měli sen, že se obléknu do barev jara. Přála bych si, aby vám to někdo mohl přečíst, co napsali. Nevěřili byste, jak to souhlasí. Jak se to shoduje s tím, co mám dnes na sobě. Jakmile jsem si oblékla toto sárí, oteplilo se. Věděla jsem, že se to stane. To byl ten moment, kdy se oteplilo, za což se omlouvám, protože je to pro vás trošku moc. Dnes je tedy den oslavující jaro, a jak víte, narodila jsem se na jaře a Kristus na jaře vstal z mrtvých. Jaro tedy začíná po vzkříšení Krista. Stejně tak i my jsme teď v jarním rozpoložení, radostní a šťastní, prostě v blaženém stavu. Ale nechováme se lehkovážně, vulgárně ani dětinsky. Takoví by sahadžajogíni měli být. Jsem velmi šťastná, že díky Mému spontánnímu příjezdu do Říma vás sem přijelo tolik. To ukazuje, jak moc Mě milujete. Opravdu nedokážu vyjádřit, jakými pocity Mě to celé naplňuje, až mám slzy v očích. Vše, kvůli čemu Kristus obětoval svůj život, což byla strašná událost, že obětoval svůj život a tolik trpěl, to vše teď nese plody, jimiž jste vy všichni, kdo jste dnes znovuzrození, komu se čistí Ádžňá. Všechno je tak úžasné. Bůh vám žehnej!