Déví púdža: V Sahadža józe není o čem diskutovat, 17/12/1989, Alibag, Indie

Vítám vás všechny. Máme trochu zpoždění, ale teď Mě informovali, že letadlo má ještě větší zpoždění, proto si myslím, že raději už zahájíme púdžu. Přestože Angličané řekli, že by se jí rádi zúčastnili od samého začátku. Oni mají vždycky mnohem víc púdží, tak možná proto! Všichni jsme sem dorazili a chystáme se zahájit toto společné putování. Je to velmi subtilní, hluboká cesta, a pokud si uvědomíte, proč jsme tady, pochopíme, že celé toto Stvoření vás všechny pozoruje a pokouší se vám pomoci, abyste stoupali a abyste pocítili svou hloubku, a těšili se tak sami sebou. Cesta možná nebude příliš pohodlná. Cesty jsou tak přeplněné omezovači rychlosti a všemi druhy překážek. Cítila jsem, že kvůli cestě duchovního růstu musíme trošku zpomalit. Na Západě jsme nepochybně začali být velmi rychlí, a abychom zpomalili, musíme použít meditaci, abychom ve svém nitru pocítili klid a mír. Rovněž naši mysl bombardují myšlenky a my velmi rychle reagujeme na ostatní i na tyto myšlenky. Člověk se tedy musí mít na pozoru, musíte vědět, co se uvnitř vás děje, že vás bombardují myšlenky. Pokoušíte se vzestoupit a zjišťujete, že zbavit se myšlenek je velmi obtížné. Proces myšlení obvykle začíná prostřednictvím podmíněností nebo vašeho ega. Jen dva problémy! A vy jste ti, kteří se s tím mají vypořádat. Tady ve vesnici máte jednoduché lidi, kteří začínají vše pozorovat, ale nereagují. Pokud nereagujete, pak to vaše myšlenky vzdají. První věcí by tedy mělo být, že budete sami sebe pozorovat, jak nereagujete, ale vnímáte ticho a užíváte si ticha, jemností, krásy, vznešenosti své bytosti a rovněž všeho, co je kolem vás. Nemusíte na sebe vyvíjet nátlak, abyste se toho zvyku zbavili, jen prostě buďte bdělí. Také není nutné o tom příliš mluvit, ani není nutné o něčem přemýšlet. Protože, řekněme, že vidíte strom. Je to prostě jen strom. Co na tom budete vymýšlet? Ať už na tom vymyslíme cokoli, bude to stále jen strom! Není nic špatného na tom vypadat trochu hloupě, to nevadí. Základní věc však je, že když začneme analyzovat, ničíme si vlastní nervy a otravujeme jedem svou vlastní mysl a vlastní mozek. Pozorovat tedy něco bez analyzování, bez přemýšlení o tom, to je realita. Pokud dokážete dosáhnout bodu, kdy vše pozorujete bez reagování, jste v realitě. A jedině pak se vám zčistajasna odhalí subtilnosti vašeho okolí, vašich vztahů, vašich přátelství. Celý vesmír před vámi tančí. Proto jsem řekla, že při tomto putování první věc, kterou musíme mít na paměti, je, že si musíme uvědomovat sami sebe. Ale když přemýšlíte jen o druhých, jak se mají chovat druzí: „Měli by to dělat takhle,“ přenechejte svým lídrům, aby si s tím lámali hlavy, to není vaše práce. Vím, že pro ně je to bolehlav, ale oni to musí dělat, je to v pořádku. Proč si však lámat hlavu pro nic za nic? Takže posuzováním jiných, přemýšlením o druhých, co dělají, co je na nich špatného, se nic, o čem se domníváme, že je špatné, nenapraví. Znám například některé lidi, kteří jsou obzvlášť zkostnatělí. Cestují, řekněme, autem. A řeknou: „Myslím, víte, že tato silnice by měla vést tudy.“ Nebo: „Myslím, že by bylo pěkné, kdyby tento dům stál jinak.“ Ale on nestojí, chápete? Nebude stát. Bude tak, jak je. Tak jaký má smysl pustošit svůj mozek, svou mysl, své myšlenky navrhováním něčeho, co nefunguje a ani nikdy fungovat nebude? Když tedy začneme s tím: „Já myslím, že by ty stromy měly být trochu vyšší…“ Ale ony nejsou! „Myslím, že by ty vrány měly přestat dělat hluk…“ Ale nepřestanou, tak to prostě přijměte. Přijetí je cesta, kterou se budeme těšit. Přijetí však neznamená toleranci, protože tolerovat znamená, že se musíte velmi snažit, abyste přijali, že stromy jsou stejně vysoké, že nemohou vyrůst; je to pro vás příliš. Je to jako když řeknete: „Musím to tolerovat, víte, protože moje mysl to neakceptuje.” Takže přijmout to tak, jak to je, cokoli vidíte, přijmout. A tím, jak jsem viděla, lidé rostou – když začnou přijímat. To je ukazatelem. To je známkou jejich síly a hloubky. Podobně jako přirozená tendence této Matky Země. Ona je tím, čím je. A ona na sobě nese všechno, co zde je. Pokud na ni položíte těžkou věc, ona do toho vloží stejnou, protisměrnou sílu a drží to. Neříká: „Toleruji to, vynakládám nějaký tlak.” Ona to prostě přijímá. A pozorování a vědomí se zlepšuje, právě když začneme přijímat věci takové, jaké jsou. „Já myslím” nefunguje. „Myslím, že by to bylo lepší takto,“ nefunguje. Potom druhý problém je: „Já mám rád.” Nebo: „Já bych si dal koláč.“ Žádný koláč tady ale není, co dělat? Pak si tedy, cokoli je zde, vychutnejte jako ten koláč. Když však neustále přemýšlíte způsobem: „Mám rád něco, co tady není,“ nemůžete být nikdy šťastní, tak prosté to je. Musíte říct: „Mám rád všechno, co existuje. Užívám si všechno, co existuje.” Pak je to realita. Pokud máte rádi něco, co tu není, co s tím kdo může dělat? Působí to v tolika směrech, v tolika aspektech života, že z toho lidé těží, protože tím svým „mám a nemám rád“ se vydáváme na pospas podnikatelům, a ti nás řídí a vytvářejí v naší hlavě toto „rád a nerad“ a vkládají do nich každý den své nápady. Teď vidím, jak to dělají prostřednictvím televize, novin, toho a onoho. Pak řeknete: „Teď mám rád tohle,“ ale odkud se to „mám rád“ vzalo? Je to podmíněnost, kterou vám vložili do hlavy. Takže jste otrokem této podmíněnosti. „Mám rád jenom růže a nemám rád žádnou jinou květinu.“ Proč? Proč nemáš rád jinou květinu? A kvůli takovým věcem, ať už máme cokoli, ztrácíme radost. Druhá stránka by tedy měla být – těšte se vším! „Proč tu jsem? Tohle není ani náhodou příliš pohodlné místo, tak proč tu jsem? ” Abychom se těšili sebou navzájem. Abyste se radovali ze své vlastní bytosti. Čím víc se odkloníte ven za tím, co je zajímavé a přitažli- vé pro vaše ego a podmíněnosti, tím víc je tím vaše mysl zaneprázdněna a pak se nemůžete z ničeho radovat. Tímto přicházíme k jiné podmíněnosti, která je velmi subtilní: „Já jsem Angličan,” nebo „Já jsem Američan,” nebo možná dokonce: „Já jsem z Derbyshire.” A pak: „Já jsem z jiného „shire” (z jiného kraje). A potom chceme vytvořit skupinu, začíná skupinkování. Subtilně je to vlastně určitý druh nejistoty. Proto začínáme vytvářet kluby, spolky. Zvířata to dělají velmi často, ona to musí dělat, protože jejich pocit nejistoty je docela silný. A potom to dělají také lidé, ale ne světci, ne andělé. Oni nevytvářejí skupiny, protože nemají národnost. Národnost je také podmíněnost. Nepatří k žádnému místu, žádné zemi. Proto nyní ti, kteří přiletěli letadlem, museli letět, protože z každé země je tu jedno letadlo, kterým přiletí. Musí vědět jednu věc, že ted jsme přistáli a my všichni zde jsme sahadžajogíni, takže zapomeňte na své země. Zapomeňte na ně a splyňte s ostatními lidmi. Prosím, nevytvářejte skupiny. Není vůbec potřeba vyvářet skupiny. Požádala bych vás, aby v autobusech… Protože to začíná už na letišti, začínáte vytvářet skupiny, a pokračuje to až do chvíle, kdy jedete zpět. Myslím, že by byl dobrý nápad prolomit to a nechat lidi z různých zemí a různých národností sedět spolu a hovořit mezi sebou, pokusit vzájemně se poznat a pokusit se zjistit o sobě navzájem více. Nejen to, co znáte z novin, ale o různých problémech v Sahadža józe. Jaké má Sahadža jóga problémy v jednotlivých zemích. Co se v určité zemi děje. Nejhorší ze všeho je také podmí- něnost pocházející ze čtení. Čtení bez světla je zbytečné a někteří lidé mají ve zvyku pamatovat si něco, co četli, a tak nějak se předvádět, jak se říká. Lepší je druhým naslouchat. Nechte ostatní hovořit. O čem chcete v Sahadža józe diskutovat? Nevím, jak můžete o čemkoli diskutovat? Teď vidíte toto jako zelenou věc. Jak o tom tedy můžete diskutovat? Řeknete: „V pořádku, je to zelené, ale… je zde…” Pak jiný může říct: „Ne, je to zelené, ale…” Člověk může takto bláznivě pokračovat pořád dál. V Sahadža józe není nutné diskutovat. Já prostě nevím, o čem chcete diskutovat, všechno víte, víte, jak Kundaliní stoupá, víte, jak se čistí čakry, víte, jak získáte realizaci. Vy všichni víte, kdo má jakou čakru napadenou, a víte, jak to působí. Takže pokud je to fakt, pokud je pravda, že to je to, co to je, proč o tom potom diskutovat? S diskuzemi je nyní konec. Jste gnostici, jste plní vědomostí. Máte vědění, to vědění, které máte, však spolu všichni sdílíte. Maximálně můžete mluvit o svých zážitcích, můžete hovořit o svých vztazích, jak jste se radovali. V Sahadža józe však není o čem diskutovat. Slyšela jsem o lidech, kteří diskutují. Já prostě nevím, jak se může o Sahadža józe diskutovat. Byla bych moc ráda, kdybyste Mi mohli říct, jak můžeme diskutovat o Sahadža józe? Takže si musíme pamatovat, že když o něčem mluvíme, měli bychom hovořit o svých zážitcích, o svých radostech, o svém štěstí, o tom všem, a ne o tom diskutovat a analyzovat to, protože to by tu radost úplně zničilo. Není v tom žádná radost, diskutováním se jen pokoušíte ukázat, že něco víte lépe než druhý nebo že můžete předložit jiný názor. V Sahadža józe není „jiný názor“. Pokud má někdo Nábhí, má Nábhí. Jaký jiný názor můžete mít? Takže pak skončíme s různými druhy argumentů a diskuzí a podobně. Možná někdo sejde z cesty, možná. Ale vy všichni víte, že schází z cesty, tak jaký má smysl o tom diskutovat? Všichni víte, že to, co říká, je „mimo“, takže je to v pořádku. Dojdete k závěru: „No ano, víme, víme to, víme.” Ale probírat to není třeba. Jakmile jednou víte a je to ve vašem vědomí, Paramačaitanja se o to postará a vy se nemusíte vůbec starat jak to napravit, jak to zlepšit, co dělat, to není vaše práce. Jen to přenechejte Paramačaitanje a ono se to vyřeší. Přijeli jsme sem tedy, protože tato země byla velmi požehnána mnoha světci a jogíny, a vy to můžete vidět na lidech, jací jsou. A díky tomu si vzdor veškeré chudobě, vzdor veškerému nepohodlí a vzdor tomu, že nepoznali žádné úžasné západní vymoženosti, nedělají žádné starosti. Jela jsem do Ruska, Rusko bylo samozřejmě skvělé a spousta lidí dostala seberealizaci. A byla jsem skutečně překvapena, jak ti lidé přišli do Sahadža jógy a přijali ji. Byla tam ale jedna velmi zvláštní epizoda, která byla jako, řekla bych, jako vesničané té země. Ti, kteří ještě nejsou dost zralí, by sami o sobě nepřišli do Sahadža jógy, odlišnost jejich charakteru však byla skutečně pozoruhodná. Protože jedete v taxíku a taxikář říká: „Máte u sebe cigarety Marlboro?” Řekla jsem: „Co je to? Nikdy jsem o tom neslyšela.” „Pokud máte aspoň jednu, vezmeme vás zdarma nebo vám budeme účtovat velmi málo.” Ind ovšem takovou věc nikdy neřekne, nezná všechny tyto věci, nestará se. Ale když jede indický taxikář, řekne: „Máte s sebou fotografii Mátadží?” To je velký rozdíl! Vidím, že v každém ohledu je zde jiný… Například jsou zde vesničané, lidé, kteří nejsou sahadžajogíni, ale respektují světce. Pro ně je světec důležitější než cokoli jiného. Nikdo vás o nic nepožádá, nikdy! Ani když jim chcete něco dát, nepřijmou to. Někteří lidé, kteří prodávají věci, vás mohou podvést, ale nikdy vás nepožádají: „Dejte mi tohle, dejte mi tamto”, to se nestane. Myslím tedy, že zásadní rozdíl, který bychom měli chápat, je v tom, že materialismus pracuje na Západě rychleji než v Indii. Mnohem rychleji. A člověk by měl být v tomto bodě opatrný. Přivádím vás teď k tomuto bodu: „Začínáme se ztrácet v materializmu?” Vy samozřejmě víte, že umím skvěle nakupovat. Musím pořád nakupovat, nakupovat, nakupovat. A nakupuji pro vás všechny, pořád nakupuji, to je bez debat. Ovšem rozdíl mezi Mým nakupováním a nakupováním mnoha jiných je v tom, že pokud nakupuji Já, jdu tam, protože vím, že dostanu věci mnohem levněji a mnohem lepší. Budou mít všechny kvalitní věci, protože jsem tam Já. Tím jsem si jistá. A samo ke Mně přijde veškeré zboží nejlepší kvality, takže budu moci dostat ty věci pro lidi, protože si pamatuji všechny, kterým to musím koupit. Vždycky to probíhá takto. Když vyrazím za nákupy, i kdyby tam bylo třeba čtyři sta lidí, Já tam dostanu ty věci bez problémů, a proto to musím udělat. Dobrá, a pokud musíte jít vy, pak se musíte zamyslet: „Co hodláme koupit?” Opakovaně vídám, že sahadžajogíni koupí věci pro nesahadžajogíny, vždycky. Většinou. „Nakupuji pro svou matku, svou sestru, která je proti Sahadža józe.” Proč byste měli nakupovat pro někoho, kdo je proti Sahadža józe? I kdyby to byli vaši nejbližší příbuzní, myslíte, že si to zaslouží? Takže musíme vědět, že jsme jedno tělo a že tak jako tato ruka musí opatrovat druhou, i my, když jdeme nakupovat nebo cokoli dělat, měli bychom vždy myslet na to, co koupíme pro ostatní sahadžajogíny. Samozřejmě, řekla jsem vám, že pokud někdo není vaše rakhi sestra a podobně, nemusíte dávat dárky. Ženy však mohou koupit dárek pro ženy, muži pro muže. Jen pochopte jednu maličkost, že hmota je pro vyjádření naší lásky, to je vše. Nemá žádný jiný význam. Nenacházím v ní žádný jiný význam. Namísto nakupování pro… Viděla jsem, že když odtud lidé odjíždějí, připomínají obchodníky. Jistě, přijíždíte také jako obchodníci, to je však něco dharmického. Ale když jedete odsud, jedete jako kramáři a pro koho nakupujete? Teď už nemáte vztahy s nikým jiným než se sahadžajogíny. A pouze se sahadžajogíny. Ať už jsou Indové, Angličané, Číňani, Švýcaři, Francouzi, Španělé Němci, kdokoli, mohou si myslet, že jsou tím, jsou však sahadžajogíni a narodili se v zemi, kterou nazýváme Boží království. Buďte tedy v tomto směru prosím opatrní. Dnes, kdy jste tu první den, jsem vám chtěla všechno vysvětlit takovým způsobem, abyste si pama- tovali, že jsme na poutní cestě a že bychom všichni měli být schopni růst ve svém vědomí. Jestliže nedokážete růst ve svém vědomí, nemá to smysl. Jakmile začnete uvažovat takto, budete překvapeni, jak mnoho získáte a jak mnoho dosáhnete. V Sahadža józe nejsou žádné příkazy a zákazy, opravdu, a myslím, že nevyžadujeme ani přílišnou disciplínu, nic takového. Je to však Sahadža jóga, co vás tak či onak ukázní, nemusím vám nic říkat. Je to jako oheň. Když dáte ruku do ohně, spálí vás, ať se vám to líbí nebo ne. Stejně tak, pokud děláte něco asahadž, budete za to muset zaplatit. Takže rozhodně víte, že nechcete ztratit vibrace, že nechcete být nešťastní. Tentokrát však s velmi hlubokým pochopením a úctou ke svému Já a ke svému vzestupu musíte zaujmout velice radostný, seriózní přístup. Jsem si jistá, že tentokrát se všichni budete jen radovat ze svého Já. Nechť vám Bůh žehná!