Guru Púdža: Guruové patřící kolektivu, 04/07/1993, (nekontrolováno), Cabella, Itálie Dnes budeme mít Guru púdžu. Měla bych být vaším guruem, ale někdy mám pocit, že tato představa o guruovi se od té mé velmi liší. Obvykle je guru velmi, velmi přísný člověk a nemá žádnou trpělivost. Dokonce, řekněme v hudbě: v Indii jsou guruové, kteří učí hudbu; kde se musí absolutně dodržovat naprostá kázeň. Vím o jednom velkém hudebníkovi, Ravi Šankarovi. Byli jsme v Maiharu, kam přijel, a jeho guru, Allauddin Khan, si velmi vážil mého otce. Tak se ho zeptal: „Proč něco nezahraješ?“ Tehdy mu nic neřekl. Pak mu ukázal velkou bouli zde. Řekl: „Pane, vidíte tohle?“ Řekl: „Co?“ „Přerazil mi o hlavu mou vlastní tanpuru, protože jsem hrál trochu falešně.“ Jinak to byl velmi milý člověk, to musím říct; znala jsem Allauddina Khana. Ale když přišlo na učení… Myslím, že je to tradice, že musíte na studenty klást nejrůznější požadavky, ale studenti se přesto drží gurua. Pořád se o něho starají. Záleží jim na něm. Když guru chce tohle, tak pro to běží, když chce tohle, tak to udělají. A guru neustále podrobuje žáka různým zkouškám. Šivádžího guru ho například požádal: „Chtěl bych se napít tygřího mléka.“ Tak řekl: „Dobře. Pokud to řekl můj guru, je to jeho starost.“ Tak šel do lesa a uviděl tam sedět tygřici. Už přestala dávat mléko svým mláďatům, a tak se před tygřicí poklonil a řekl: „Podívej, můj guru chce tvé mléko. Dala bys mi prosím trochu mléka pro mého gurua?“ A tygřice Read More …