Veřejný program: Jak by se měla rozvíjet seberealizace, 15/10/1979, (nekontrolováno), Londýn, Anglie

Většina z vás jsou sahadžajogíni. … nesrozumitelné … Ti, kteří získali realizaci, ti, kteří pocítili vibrace, musí vědět, že se nyní vyvíjejí v jinou bytost. Klíčení začalo a musíte umožnit tomuto klíčení, aby se vyvíjelo svým vlastním způsobem. Když však získáme realizaci, obvykle si neuvědomujeme, že je to obrovská věc, která se v nás odehrála, že se v nás odehrálo toto nastartování, které je nemyslitelné, a že se to musí pomalu vypracovat. Musí se to v nás rozvinout. A protože to nevnímáme, nebereme svou realizaci tak vážně, jak bychom měli. Navíc jste obklopeni lidmi, kteří tyto vibrace nepocítili. Neznají tuto oblast, nikdy ji nepoznali. Jak to nazval guru Nának, je to alakhja (nepozorovatelné). Neviděli ji, nevědí o ní, nevědí, že existuje Boží síla, která chápe, koordinuje, spolupracuje s vámi, která působí v kolektivní bytosti, která vás činí vědomými, vědomými si této kolektivní bytosti a také ostatních. O této alakhja, nebo ji můžeme nazvat parokša (neviditelná), kterou nikdo nevidí, o které nikdo neví, mluví o ní, mluví o Božím království, mluví o Božích silách, o Božské síle. Jsou to jen řeči, řeči, řeči… Ale jakmile jste jednou nastartováni, musíte do toho dorůst. Pokud do toho nedorostete, budete vyhozeni, zvláště lidé, kteří přišli od falešných guruů a od falešných věcí, které následovali. Nevědí, jak hrozné tyto věci jsou. Jako když jste na krokodýlovi a najednou zjistíte, že je to krokodýl – jak rychle byste před ním utíkali? Ale ani pochopení toho, že je to krokodýl a že se vás chystá sežrat, nepřichází tak snadno. Takže tohle si také neuvědomujete, stejně jako si neuvědomujete, že ono spuštění, které je tím nejtěžším, se vám přihodilo. Spuštění je obtížné, ale došlo k tomu a vy víte, proč k tomu došlo. Berete to jako samozřejmost a také ďábly berete jako samozřejmost. Alespoň ty ďábly neberte jako samozřejmost. Utečte od nich, jak nejrychleji to jde. Meditujte, meditujte a snažte se usadit v říši Božské lásky. Říkám, že je to Božská láska. Nemůžete pochopit, co je to Božská láska. Nemůžete pochopit žádnou lidskou bytost, která vás miluje pouze kvůli samotné lásce. Jen proto, že vás ten člověk miluje, nepřestává vás milovat, protože se touto láskou těší. V sanskrtu se tomu říká avjadža (přirozený), – není tam žádný zájem, avjadža, jen to plyne. Dokonce i když vás opravuje, opravuje vás v lásce. A ochrana Božské lásky je jediný způsob, jakým klíčíte. Tato láska vám dává potřebné teplo, potřebnou sílu, potřebnou důvěru. Tato Božská láska vám dává vše. Takže člověk si musí uvědomit, že je to láska a láska a láska, která je základem celého tohoto Stvoření. Bůh stvořil tento svět, tento vesmír, jen proto, že miloval. A chce vám udělit toto požehnání, protože vás miluje. Ale problém je v tom, jak moc milujete sami sebe. Problém je, nakolik rozumíte sami sobě. Neceníte si sami sebe, a to je důvod, proč, i když Kundaliní vzestoupila a vy jste získali realizaci, vaše vibrace proudí, váš růst je velmi pomalý. Protože pozornost byla vně, a i po realizaci je vně. Někdy je vtažena dovnitř, ale opět jde ven. Také vůbec neměníme své staré návyky. Držíme se svých starých návyků. Naše životní uspořádání, naše styly myšlení zůstávají stále stejné – opět se ocitáme ve stejném marasmu. Nuže, Sahadža jóga vám dává realizaci, dobrá, ale také vám dává dlouhý provaz, na kterém se můžete oběsit, pokud nevěnujete pozornost sami sobě a své bytosti, pokud nemilujete sami sebe a nechápete, že jste nástrojem Boha, jehož prostřednictvím lidem poprvé dáte realizaci, zachráníte lidi před utonutím. A je to poprvé, co jste takto stvořeni. Tuto schopnost, kterou jste nikdy neměli a nemají ji žádné lidské bytosti, jste získali právě nyní. Tuto schopnost mělo jen velmi málo lidí, velmi, velmi málo lidí. Ale nyní jste tuto schopnost získali a nechcete sami sebe zhodnotit. Jak je to důležité – kdybyste si to dokázali uvědomit, pak byste to vypracovali a umožnili byste přijít tomuto času květů. Naopak zjišťuji – dnes, protože jste všichni sahadžajogíni, k vám mohu takto mluvit, obvykle to bývá o Kundaliní a podobně – zjišťuji, že nevnímáte pohyby své Kundaliní. Když se pokusíte pochopit, že ona je ta, která vás nadevše miluje, protože je vaší individuální Matkou, a když se ji pokusíte následovat, zjistíte, že vám naznačuje, kde máte problém, co je třeba napravit, co máte udělat. Protože vás chce zdokonalit. Chce vám pomoct. Takže když ji začnete pozorně, s láskou a pochopením sledovat, – je velmi hravá, nesmírně milá, plná krásných hrátek jako malé dítě. Tu a tam vás polechtá, přivolá vaši pozornost. Nedělá vám žádné potíže. Musíte jen být vůči ní ostražití a opravdu vás nechá dozrát. Viděli jste lidi, jak časem dozráli. Musíte však věnovat pozornost jí i sobě, jinak jakou máte cenu – bez osvícení? Jakou hodnotu má člověk bez osvícení? K čemu je mít lidské bytosti, když nejsou osvícené? K čemu je tento přístroj, když není zapojen do sítě? Celé je to k ničemu, nebo ne? A jste to vy, kdo musí lidi pozvednout. Vy musíte lidi osvítit. Jako když máme plynová světla – člověk přiběhne k plynovým světlům, aby je rozsvítil, jen on má tu moc nebo schopnost to udělat. Takže běží po ulici a rozsvěcí všechna plynová světla. Je to on, kdo to musí udělat. Je k tomu určen. Sahadžajogíni si musí uvědomit, jaká je jejich hodnota. Co jste vytvořili díky Sahadža józe? Kolik lidí jste zachránili? Kolika lidem jste pomohli? Místo toho máte tolik vlastních problémů a vytváříte problémy ostatním tím, že mluvíte, diskutujete, hádáte se. Nemůžete to vydiskutovat, to musíte vědět. Nemůžete to vyargumentovat. Musí to fungovat samo. Tím, že se hádáte, diskutujete, rozčilujete, posuzujete, matete sami sebe, vytváříte pro svou Kundaliní problém, který musí vyřešit. Nehledáte svého Ducha? Nemáte starost o spásu svého vlastního Ducha? Pokud ano, co pro to děláte? To je to nejdůležitější. Myslím, že si to každý uvědomuje, že pouhým získáním seberealizace to nekončí, protože je to jen klíčení, které začalo. Musíte jít dál. Musíte mít soucit s ostatními, kteří to ještě nezískali. Musíte na ně myslet, musíte jim to dát; pracovat na tom, věnovat tomu veškerou svou mysl. Stále však zjišťuji, že lidé jsou zaneprázdněni jinými věcmi. Vracejí se do stejného kruhu. Měli byste být zaneprázdněni. Neříkám, že byste se neměli něčím živit, musíte. To je jedna věc, která je pro nás velmi důležitá, abychom věděli, že to musíme vypracovat. Musíme tomu dovolit, aby to v nás rostlo. Když řeknete: „Matko, všichni v Tebe věříme, to je všechno.“ To nestačí. Jakou víru máte? Co myslíte vírou? Je to tak neurčitý pojem. Co je to vlastně víra? Analyzovali jste někdy slovo „víra“? Někteří lidé si myslí, že: „Všichni věříme v Matku, když Jí zpíváme chválu – hotovo!“ K tomu musí člověk dosáhnout určitého stádia, jako dosáhl Ádi Šankaráčárja. Máte víru v sebe sama? O to jde. Kdo má víru ve mne? Ten, kdo nemá víru v sebe sama? Musíte mít víru v sebe a ve všechny své bližní, ve všechny ostatní sahadžajogíny. Už jsem vám řekla, že Sahadža jóga nebude fungovat individuálně. Každý, kdo si myslí: „Já jsem něco většího než ostatní,“ je ztracený případ. Nikdo by neměl dělat Sahadža jógu sám pro sebe. Musíte pracovat kolektivně pro každého. Každý z vás, kdo si myslí, že má něco vyššího, než mají ostatní, se šeredně mýlí. Je to, jako kdyby jedno oko říkalo: „Já jsem výš než druhé!“ nebo když nos říká: „Jsem výš než oči!“. Všechno má v těle Viraty své místo a každý je tak důležitý, stejně jako postradatelný. Víte, co se děje v Sahadža józe – v Indii je to velmi běžné, tady ne tolik. Indové to tak dělají – mají určité velmi dobré stránky – kamkoliv přijdu, najdu je velmi vyspělé a velmi rozvinuté, protože nejsou takoví myslitelé jako vy. Vy jste velcí myslitelé, vizionáři, intelektuálové. A říkala jsem si, že všichni intelektuálové si tady za nějaký čas vypěstují takovýto roh. A když je uvidíte, poznáte, že tito intelektuálové, kteří odsuzují Boha a odsuzují všechny Jeho cesty, nejsou až takovými intelektuály. Ale (Indové) v určitých věcech selhávají, zatímco vy selháváte v určitých věcech. Vždycky měli takovou tu věc, že se objevil někdo, třeba jeden člověk, který řekl: „Ne, já jsem něco velkého!“ A pak říká: „Já jsem to, já jsem tamto!“ Pokračuje v tomhle harcování a shazuje ostatní lidi. A pak najednou takový člověk padne a lidé jsou šokováni. „Matko, jak to? Co se stalo?“ Víte, když máte táhnout i takový mrtvý koberec, nemůžete táhnout jednu jeho stranu, musíte ho nést celý. V celé hře nemůže vystřelit jen jeden člověk. Nyní zaujměte mou pozici. Ano, já vím, že mám všechny síly, všechno tam samozřejmě je, předpokládá se, že jsem mnohem výš – předpokládá se, měla bych říct. Ale abych se vám postavila tváří v tvář, musím sestoupit dolů; musím s vámi probojovat cestu nahoru do kopce. Na každém kroku musíme jít spolu ruku v ruce. Víte to. Někdo má napadené nějaké čakry, tak do hry zapojím svoje. Funguje to. Funguje to tak. Ale víte, jak moc musím bojovat, jak usilovně musím pracovat. Je to náročný úkol, dávat realizaci. Moje Kundaliní nic nepotřebuje, to víte, ale přesto musí na sobě nést vaši těžkou Kundaliní a pozvednout ji. Je to velmi těžká věc. To může udělat jen osoba skutečné lásky, to je jediné kritérium. Ten, kdo nemá lásku, to nemůže udělat, protože je to příliš náročná věc. Celé tělo vibruje, každé centrum vibruje; není to snadné. Ale je to jen láska, soucit mezi vámi a mnou, který mě uklidňuje, který překrývá všechny úkoly a práci a to, co do toho musím vložit. A někdy je to takové plýtvání, s některými lidmi. Je to s nimi takové plýtvání. Ale přesto tato láska, která nás spojila, dává tento uklidňující pocit a cítíte se tak radostně. Každé ráno vstáváte s novou vůní v sobě a cítíte se tak šťastně. Takže buďte opatrní, v jednání s lidmi, musíte jednat s láskou, ne s kritikou nebo jakýmkoli způsobem je shazovat. Když nejste nikomu nijak nadřazeni, pak není důvod, proč by se to mělo dělat tímto způsobem. Pokud se dostáváte jakýmkoli způsobem výš, pomáháte kolektivní bytosti. Pokud přitom ale máte pocit, že jste výš než ostatní, opět se dostáváte dolů, protože stahujete dolů Kolektivní bytost. Pokud někoho shazujete nebo odsuzujete, pak toho člověka srážíte dolů. A také byste neměli opravovat, protože já jsem tu od toho, abych opravovala. Není snadné opravovat druhé, můžete jim ublížit. Ani neznáte způsoby, jak lidi opravovat. Pokud máte tyto silné vibrace, které z vaší bytosti vyzařují jen a jen lásku – pak to můžete dělat. Díky společnosti orientované na ego jsme velmi dobří v ubližování druhým. Ovládáme druhé. Ani nevíme, že druhé ovládáme. Zjistila jsem, že v této zemi máme tolik způsobů, kterými dominujeme, a to velmi rafinovaným způsobem. Mluvíme s lidmi tak, že je ovládáme. Sedli jsme si někdy a přemýšleli, jak budeme mluvit s druhými, jak jim budeme naznačovat svou lásku? Znovu a znovu vám budu opakovat, že Sahadža jóga není nic jiného než láska, láska a láska. Nejdůležitější je to, jak moc milujete druhé. Pohrdání, kritizování – to není dobré. Včera jste byli naprosto stejní, dnes jste na tom lépe a budete na tom ještě lépe. Samozřejmě, že některým lidem, kteří jsou velmi těžcí, kteří jsou velmi problémoví, byste to měli říct na rovinu: „Promiňte, pane, jste velmi negativní, nemůžeme vás snést.“ Existují také lstiví lidé, kteří mohou přijít a snažit se vás trápit. Do určité míry je to v pořádku, pak jim musíte říct – je nám líto. Ale i to, že posuzujete, zda je člověk negativní nebo co dělá za věci, jen o tom přemýšlíte, racionalizujete to – (musíte to dělat) ne prostřednictvím racionality, ale prostřednictvím vibrací. Protože podle racionality se člověk může možná jevit jako velmi milý člověk, nebo přijde nějaká dáma, a přitom bude příšerná. Takže to, jak moc meditujete, znamená, jak moc milujete. Když myslíte na druhé, myslete na to, jak moc je milujete, jen se snažte myslet na to, jak je to krásné. Pokud to není láska, je to nenávist. Je to jako spalující žár, který vám úplně vezme všechnu krásu, jemnost vašeho srdce. Jen díky lásce se bude Sahadža jóga šířit. Celé ty roky jste vídali sílu nenávisti. Viděli jste, jak se lidé nenávidí, jak o sobě mluví, jak se k sobě chovají. Není v nich žádná něha, žádná laskavost, jak jsou vůči sobě nabroušení. To všechno teď musíte změnit. Musíme vytvořit svět lidí, kteří se milují, jen tak – ne kvůli penězům, ne kvůli postavení, ne kvůli kráse, ne kvůli sexu, jen kvůli lásce, jen proto, že jste byli požehnáni láskou. Příště uděláme reklamu a přijde mnoho dalších lidí, kteří budou v Sahadža józe noví. A jsem si jistá, že jich bude přibývat. Ale říkala jsem vám, že všichni musíte zjistit, kolik lidí můžete sami přivést a vytrénovat. Musím říct, že Jim odvedl velmi dobrou práci. Jsem na něj velmi hrdá. Šel a udělal takovou spoustu věcí a sám to vypracoval, bojoval tam s tak strašným monstrem, ale dokázal to. Všichni ho musíte podpořit a také takové lidi, kteří chtějí něco udělat. Dejte se do něčeho takového. Pořád přemýšlíme o práci, o tomhle a tamtom. Toto je velmi cenný čas, který bychom neměli promarnit. Všechny své životy děláme práci, vyděláváme peníze, bereme se, máme děti a umíráme. V tomto životě udělejme něco výjimečného, kvůli čemu byl stvořen celý tento vesmír. Otevřete brány nebes pro ostatní lidi. Musíte být vytrvalí. V Sahadža józe není žádný nátlak, to velmi dobře víte. Neexistuje pro to žádné načasování. Není pro to žádné nucení, protože říkám, že je to láska. Pokud to nechcete dělat, nikdo vás nebude nutit. Ale jak jsem řekla, Sahadža jóga dává velmi dlouhý provaz, na kterém se můžete oběsit, až zcela propadnete iluzím a ani nepoznáte, že jste ztratili všechny své vibrace. Je to až do takové míry. Jestliže jsme vstoupili do něčeho, co nemá obdoby, musíme se vydat po cestách, které nemají obdoby. Nemůžete jít cestami, kterými jste šli předtím. Musíte změnit své metody. Každé své jednání posuzujte skrze lásku. Jak velkou oběť můžete přinést pro druhé? Co můžete obětovat pro druhé? Jakou službu můžete pro druhé vykonat? – Pro sahadžajogíny? Není v tom žádná oběť. Když to vidíte, v čem je oběť? Je to láska. Když někoho milujete a chcete pro něj třeba růži a jdete na trh, s velkými obtížemi tu růži získáte. Když ji dostanete, cítíte se šťastní. Pak ale se vám do prstu zabodne trn, přesto vám to nevadí. Krvácí to, nevadí. Pak už jen čekáte, až toho člověka uvidíte. A když tu osobu uvidíte, zapomenete na všechno, co se mezitím stalo, a tu růži dáte jen proto, abyste se symbolicky vyjádřili. A jak se cítíte šťastní, že jste tu růži té osobě mohli dát. To děláme ve svých životech každý den. Ale v Sahadža józe to děláte, aniž byste o tom věděli – děje se to. Jste vysílačem. Všude, kde meditujete, vysíláte vibrace. Víte o tom? Pokud v té době myslíte na svou práci a na jiné věci, na které jste mysleli předtím, je toto vysílání slabší. Myslete na lásku, myslete na celou zemi, myslete v té době na celý svět. Jste vysílači těchto vln lásky a láska z vás bude proudit. Kdysi jsem vám řekla, že jste stvořeni v podobě Ganéši, a to je to, co musíte dělat. Víte, že z vás vycházejí vibrace, že vysíláte vibrace ven, to víte. To znamená, že jste jako jakékoli božstvo, které je vyvrženo z lůna Matky, chci říct z lůna Země, a je postaven velký chrám a tisíce lidí se tam chodí klanět. A říkají, že je to chrám Džagrút Dévátá. Džagrút znamená osvícený, probuzený. A přitom je to jen kámen, kámen, který vyroste ze země, a lidé nad ním postaví chrám, chodí tam a uctívají ho. Zatímco tady už sedí tolik lidí, tolik džagrut, realizovaných duší. Jsou živé, pohybují se, jsou chápavé, manévrují. Kameny pouze vysílají vibrace, aby vyčistily atmosféru, ale vy můžete pozvednout Kundaliní. Ony nemohou pozvednout Kundaliní, vy ano. A co s tím děláte? Takovou vzácnou věc jste získali. Co s ní děláte? Je to proto, že s ní není žádný obchod, že ji využíváme tak pomalu? Řekněme, že by šlo o podnikání, pak by byli všichni na nohou a podnikali, že? Musíme změnit své způsoby a metody chápání. Boží odměna je tisícinásobná, než jakou vás může obdarovat jakýkoli byznys. Když vás požehná, nebudete mít ani slova, abyste Mu poděkovali, jak daleko jde. Spoléháme na Něho, nebo na své vlastní staré způsoby? Musíme se velmi změnit, musíme se transformovat do nového stylu myšlení. Je to velmi, velmi důležité. Doufám, že se zamyslíte nad tím, o čem jsem s vámi dnes mluvila. Neupínejte se k životu, který vám nepřinesl žádné štěstí. Máte své přátele, kteří jsou sahadžajogíny. Změňte své přátele. Změňte svůj životní řád. Budete se těšit mnohem více. To je pro vás, abyste pochopili sami sebe a význam Sahadža jógy. Dokud to není podnikání, nikdo to nebere vážně. To je styl západního myšlení. Musí to být, ať už je to hokus pokus nebo skutečné podnikání, na tom nezáleží, dokud dochází k výměně peněz, všichni jsou na nohou a pracují. Ale když přijde na Sahadža jógu, nemají čas ani meditovat. Protože jsme ještě nemilovali, necítili jsme v sobě tuto lásku. Přála bych si, abyste všichni pocítili tuto hloubku lásky. Poté byste se do toho pustili naplno a pracovali pro sebe i pro druhé. Ráda bych od vás, sahadžajogínů, dostala několik otázek, pokud je to možné. Ale někdo by se měl pokusit dát mu realizaci, může ji získat během chvilky. Máte nějakou otázku? Zeptejte se mě – na cokoli praktického. Protože je tu dnes velmi málo nových lidí, můžeme si velmi příjemně popovídat. Mohla byste mi vysvětlit, jak je to s tím, že někdy lidé říkají, že když člověk takhle natáhne nohy, tak to není dobré a měl by je mít pod sebou – co je na tom špatného? Tedy jestli to není sexuální dráždění nebo tak něco, co je špatného na tom, když máte nohy prostě natažené před sebou? Přede mnou? Uděláte to královně? – Ne, ne, omlouvám se. – Ne, ne, to, na co se ptám, uděláte to anglické královně? Ne, ne. Když jste sama, co se stane? Nemyslím, když tam někdo je. Před mou fotografií? Budete na ni plivat? Ne, ne, ptám se, když tam bude fotografie vaší královny, budete na ni plivat? – Je to plivanec? – Ano, to je! Je to urážka. Dávat k někomu nohy je urážka. Je to běžná věc! – Je to zvyk jen v Indii? – Ne, ne, je to zvyk všude na celém světě. To, že jste ztratili všechny své tradice, neznamená, že neexistovaly takové tradice ohledně pokládání nohou k někomu. Představte si, že někdo za vámi přijde, někdo, koho musíte respektovat, a vy k němu vystrčíte nohy? To přece pochopí každý, i dítě to pochopí. Víte, smysl pro úctu k nám přišel zevnitř, ne zvenčí. Není to racionalita. Přišel k nám z našeho nevědomí. Víme, jak respektujeme. Řekněme, že by někdo řekl: „Co je špatného na tom, že s někým takhle mluvíme?“ Vidíte? Dejme tomu, že to někdo řekne, víte, dokonce i dítě ví, že když mluví se staršími, sklopí hlavu. Ale tady jsou všichni tak nenormální. Nevíte, jak co dělat, protože všechno je racionalizované. Zítra si třeba řeknete, co je špatného na tom, když se postavíte na moji hlavu. Chci říct – jen do toho, ale takhle to nejde. Existují určité normální způsoby protokolu, modlitby. Jak se modlíte v kostele? Představte si, že jdete do kostela a sednete si s oběma nohama směrem ke knězi. Co vám řekne? „Dej nohy dolů!“ Tyto věci jsou nám vrozené. Lidé už spoustu věcí vědí. Nejsou to zvířata. Spoustu věcí už znají. Nevíte, kolik věcí je ve vás zabudováno. Velmi krásným způsobem ve svém chápání, jako lidská bytost, znáte tolik věcí. Nikde na světě nenajdete nikoho, kdo by dával nohy před někoho, koho si váží. To není projev úcty. Nejde o Indii ani o nic takového. Jedině, že v Indii si lidé ještě zachovali veškerý smysl pro úctu. Na jiných místech jsou tak rozumoví a tak egoističtí, že nemají úctu vůbec k nikomu. Berete to jen jako projev úcty. Předpokládejme, že někdo sedí sám a nemá Vaši fotku, je v pořádku, když si natáhne nohy? Pak je to v pořádku. Někdo říkal, že když si člověk natáhne nohy, tak to vytváří nějakou špatnou energii. Proto jsem si to chtěla ověřit. Ne, ne, takhle ne, neztrácíme energii. Jen jsem myslela na natahování nohou před někým, koho si vážíte. Řekněme, že tam je moje fotografie nebo že tam jsem já. Respektujete mě, že ano? Tak nebudete chtít sedět s nataženýma nohama. To se snažím říct. Ale nějaká ztráta energie a podobně tam vůbec není. Kdo vám to řekl? Není to tak. Takhle se spí. Nespíte s nohama na zemi. Jak by to bylo možné? Pokud to někdo říká, neměli byste to brát jako samozřejmost. Víte, myslím, že to všechno také není tak důležité. Když spíte, tak spíte jak? Je to tak jednoduché a přirozené. Víte, to je to, co se děje s racionalitou. Velmi jednoduché věci se stávají tak legrační, že nevím, co říct. Proto jsem řekla, že vám všem intelektuálům odtud vyroste roh. Bude z vás vyrůstat velký roh, takže lidé budou vědět: „Tak jo, tak jo, tyhle lidi známe.“ A nikdo se k nim nepostaví čelem. Víte, je to tak jednoduché. Protože jste tak komplikovaní, všechny jednoduché věci vypadají hrozně. Je to otázka úcty a je to otázka – když spíte, samozřejmě, že natáhnete nohy takhle, rovně. To je v pořádku. Když sedíte, můžete sedět takhle, ničemu to nevadí. Nemusíte mít neustále zkřížené nohy. Není to nutné. Pokud děláte nějaké cvičení nebo něco podobného, můžete tak být. Ale všechno – řekněme, teď například, že máte ruce. Slouží mnoha účelům, dobře? Slouží k přijímání vibrací, k jídlu, ke škrábání. Když se během jídla chcete poškrábat, tak co s tím? Je to podobná otázka. Podívejte se, cokoli máte dělat, dělejte v ten správný čas, způsobem, jakým to chcete udělat. Pokud potřebujete nohy k běhu, měli byste běžet. Když si potřebujete sednout, měli byste si sednout. Když máte spát, máte spát. To je přece normální. Být sahadžajogínem neznamená, že byste si měli uříznout nos. Ne, to to neznamená. Znamená to, že máte být krásnější. Nezáleží na tom, jestli se desetkrát skloníte, ale záleží na tom, jestli se stáhnete, byť jen jednou. Nezáleží na tom, být pokorný, být pokornější a pokornější, je tak sladké a dobré. Víte, dělá vás to kultivovanějšími, harmoničtějšími a krásnějšími. – Mám jeden problém. – Jaký? Svým skromným způsobem jsem se věnoval duchovní realizaci sebe sama, osvojil jsem si meditaci, věnoval jsem se tomu řadu let. Uvědomil jsem si ten stav subtilního vědomí a cítím se vysoce povznesen nad tento hmotný svět, pocit blaženosti, absolutního klidu, štěstí a radosti. A vnímám Ducha, na kterém stavím velice skvostným, nádherným způsobem. Tento stav trvá nějakou dobu, ale nezůstává dlouho, dlouhý počet dní. Po krátké době opět zjišťuji, že sestupuji dolů. A jde to jako po křivce, a když zjistím, že jsem z té výšky sestoupil, cítím se trochu znepokojen, proč se to děje. A zjistil jsem, že čím více se odpoutávám od rodiny, od práce, od přátel, od jiných věcí, tím lehčeji se cítím a tím větší množství klidu mi přináší meditace. Potíž je v tomto. Asi před rokem, když jsem viděl krásnou dívku, krásnou ženu, zůstal jsem neklidný třeba dva, tři dny nebo tak nějak. Když jsem se dozvěděl o Pataňdžaliho józe… Co je to za jógu? Jakou jógu děláte? No, jen říkám, že teď jsem v naprostém pořádku. Co jste dělal? Jakou jógu jste dělal? No, vlastně se neřídím žádnou jógou jako takovou, ale studoval jsem Pataňdžaliho. Pataňdžali, dobře. A pak jsem na to meditoval. Teď jde o toto – ta přitažlivost, kterou jsem cítil před časem, je pryč. Ale přesto v sobě nacházím nezlomnou vůli udržet si ten stav mysli, který mi přináší spoustu blaženosti, na okamžik zmizí a pak se k němu zase vrátím. To je můj osobní problém. Myslím, že jsem se snažil být velmi otevřený. Ano, ano, to je pravda. Dobře. Teď nejdřív – jaké čakry jsou napadené? Levá Svádhišthána. – To je ono. Podívejte, dělat Pataňdžaliho byla chyba hned na začátku. Jako Matka vám to musím říct na rovinu, ano? Protože Pataňdžaliho nelze dělat, pokud za sebou nemáte nějakého realizovaného gurua. Když to začnete dělat, je to neautorizované, chápete? Je to nedovolená věc. Jako dejme tomu, že nejsem policista a začnu se chovat jako policista, budu zatčena. Stejně tak jste to udělal neoprávněně. Tím, že jste to dělal neoprávněně, jste se vydal naprosto špatným směrem. Ten směr byl špatný. A blaženost a vše, co jste získal, není blaženost, o které mluvíme. Je to blaženost, kterou člověk získá, když se zbaví odpovědnosti, může ji získat. Víte, když se dokážete vymanit z rodiny, z dětí a z toho všeho, člověk se může cítit blažený, pokud si myslí, že na něj vyvíjejí nějaký tlak, nějaký druh připoutanosti nebo tak něco. Ale v Sahadža józe dochází k tomu, že se stanete osobností, která je sice v dramatu, ale jen ho sleduje. Stáváte se sakši (svědkem). To by se mělo stát. To je skutečnost. Takto by se to mělo stát. Jakmile se vám to stane, začnete celou věc vnímat jen jako drama. Rozumíte? Co říká? Cítí lehký chladný vánek. Získává to. Ano, je to realizovaná duše. Ano, získal realizaci. Získal ji. A co tenhle pán tady před tebou, Marcusi? Takže by se to mělo stát tím nejpřirozenějším způsobem, spontánně. A Bůh vám dal tuto ankuru (klíček), který se nazývá Kundaliní, což samozřejmě víte, Kabír a všichni tito lidé o tom mluvili. Ale je to sahadža metoda, prostě se vám to stane, ale pouze s realizovanou duší. Nemůžete to udělat sami. Pokud se o to pokusíte, uděláte chybu. A to se stalo u vás. Nyní tedy musíme účinky tohoto jevu zcela neutralizovat. A pak pozvedneme vaši Kundaliní, čímž získáte realizaci, postupně získáte vibrace a začnete chápat. Dobře? Takže teď prostě zapomeňte na to, co jste dělal, a ono to půjde samo. Pak je to trvalá věc. Jaké jsou jeho vibrace, Marcusi? Višudhi. – Levá nebo pravá? Získal jste svou realizaci, že? Ptám se ho. Je to v pořádku? Vlevo je tam napadení, cítíte něco? Co cítíte? – Mám slabou bolest v noze. Kdokoli, kdo má nějaké problémy týkající se čaker, kdokoli ze sahadžajogínů, kdokoli, kdo má nějaké problémy týkající se jeho vlastních čaker, prosím, zeptejte se mě. Protože příště tady bude hodně lidí, a pak si nebudeme moci povídat, takže se mě na to raději zeptejte. Dineši, jaký máš problém? Ádžňa. Vidím to jasně i odsud. Musíš lidem odpustit. Rozumíš tomu? Odpouštět a odpouštět. A co její vibrace? Podívej se na to.