Veřejný program: Význam Brightonu,15/11/1979, (nekontrolováno), Brighton, Anglie

Samotné jméno je tak krásné – Brighton (= rozjasnit). A musí rozjasnit celou zemi. Byla jsem tu už předtím dvakrát a vždycky jsem cítila, že když mi bude dána šance, můžeme v tomto místě začít Sahadža jógu opravdu ve velkém a jednoho dne se to tu může stát poutním místem. Vibrace v Brightonu jsou smíšené. Máme moře a také tu má Matka Země speciální význam, ale když se něco Božského začne samo vyzařovat, přijde v přestrojení zlo a v daném místě se nahromadí a začne bojovat, bojovat s Božským. Proto jsem v Brightonu cítila tak smíšené vibrace. Ale celkově je to velmi dobré místo, kde může Sahadža jóga vzkvétat. Museli vám už říct o Sahadža józe. ‚Saha‘ znamená ‚s‘ a ‚dža‘ znamená ‚vrozený‘. Toto je jóga, je to sjednocení, které hledáte s Božským a které je ve vás vrozené. Je uvnitř vás. Všichni říkali: „Hledejte Ho uvnitř sebe.“ Dokonce i Kristus řekl: „Hledejte Ho uvnitř sebe.“ To znamená, že musíte hledat, je to vaše svoboda, která nemůže být zpochybněna. Musíte o to požádat. Například, pokud by vás Bůh mohl na této úrovni lidského vědomí transformovat na vyšší vědomí bez toho, abyste vy sami vstoupili do hry, aby vaše svoboda vstoupila do hry, udělal by to už dávno. On ale nemůže. Musíte si Božské vybrat ve své vlastní svobodě. Zcela jistě hledáte. Možná nevíte, co hledáte. Jedna věc je ale jistá, nejste spokojeni s tím, co jste, myslíte si, že existuje ještě něco víc, co musíte hledat. Možná někdo z vás ví, někdo ne, co musíte hledat. Ale existuje něco víc, bezpochyby, o čem vám říkali všichni proroci, všechna Písma, všechny velké Inkarnace, které přišly na tuto zemi. Také bylo přislíbeno, že budete jednoho dne souzeni. Soudit se budete nejprve vy sami, jestli hledáte Božské nebo nějakou nesmyslnou věc. Jestli hledáte skutečnost a pravdu. Pouze pak budete vybráni, pouze pak se stanete obyvatelem Božího království. Podívejme se nyní, kdo je tento Bůh a o čem hovořím. Na počátku bylo jen Ticho, naprosté Ticho. A z tohoto Ticha, když se probudilo, když bylo probuzeno – toto Ticho se v sanskrtu nazývá „Parama-Brahma“ – omlouvám se, že musím použít sanskrt, neznamená to, že jde o něco indického. Těchto představ se musíte vzdát. Poněvadž v Indii lidé mnohem víc meditovali, nemuseli bojovat s přírodou jako my, když jsme teď přicházeli. Ovzduší je tam tak příjemné a teplé, lidé mohou žít dokonce pod stromem. Měli spoustu času, nemuseli tolik bojovat s přírodou, tak měli spoustu času na meditaci. A ve svých meditacích objevili jisté věci, pro které použili sanskrt. Takže toto Parama-Brahma, nebo můžete říct Ticho, Absolutní Ticho, bylo probuzeno, získalo probuzení, protože Ono samo se probudilo, jako když spíme a probudíme se. A po probuzení se pak toto Ticho stalo tím, co nazýváte Sadášivou. A když se tento Sadášiva začal projevovat, ukazovat, ve smyslu, že On chtěl, přál si tvořit. Jako když říkáme, že se za rozbřesku ukázalo ranní slunce, stejným způsobem, když se začalo projevovat Jeho přání, stalo se Jeho přání Jeho silou a oddělilo se od Něj. Cokoliv vám říkám, je pro vás jen jakési povídání, nemusíte tomu věřit, dostanu se ale k bodu, kdy zažijete něco, čemu budete moct věřit a pak postupně krůček po krůčku dokážete uvěřit této teorii. Je to pro vás jen hypotéza. Nuže, když se toto přání stalo silou, Jeho silou, bylo označeno jako Šakti nebo Mahášakti, nebo Ádi Šakti, což znamená Prapůvodní síla. Tato Prapůvodní síla na sebe vzala podobu bytosti, – musela, pokud měla konat. Pokud máte přání pouze v srdci, není to k ničemu. Musíme ho přeměnit do nějaké formy, jinak se přání objeví a odpadne. Takže toto přání se dostalo do formy nebo entity, které se v Bibli říká Duch svatý a v sanskrtu Ádi Šakti. Toto přání pak samo ze sebe vytvořilo další dvě síly – jednu pro akci a jednu pro vylepšení svého vlastního tvoření. Takto začaly pracovat tři síly a byly vytvořeny tyto tři síly. Nuže, jak víme, v Bibli se o Duchu svatém moc nemluví a ani v mnoha jiných Písmech, kde se mluví o Otci, nebyli schopní mluvit o Duchu svatém. Zejména když samotná Kristova Matka byla inkarnací Ducha svatého, nechtěl ohrozit Její život, dokonce ani neřekl, že byla inkarnací Ducha svatého, protože kdyby ukřižovali Ji, musel by přijít se svými vlastními ničivými silami. Bylo potřeba, aby bylo sehráno drama, a tak zůstala v tichosti. Nuže, tento Duch svatý je pro nás důležitý, protože Otec je jen svědkem. Sleduje drama, hru, kterou se chystá Duch svatý sehrát. Bude se těšit Jejím tvořením, je jediným svědkem této hry a Ona se Ho tímto tvořením pokouší potěšit, protože přání tvořit bylo Jeho přáním. Takže Ona tvořila s těmito třemi silami, které máme, kterým říkám – první je přání (Mahákálí) pak druhé bylo akce (Mahásarasvatí) a třetí je udržování, nebo můžete říct vývoj (Mahálakšmí). Tyto tři síly pracovaly, aby vytvořily nás – lidské bytosti. Nyní jsme se dostali do stádia, do fáze, kdy je možné o těchto věcech mluvit. Dokonce ani v čase Krista nešlo o Duchu svatém hovořit. Co byste mohli s těmi rybáři dělat? Řekněte. Jak byste jim mohli říct o těchto věcech? Byla to jen průpravná věc, ale víte, jaký v tom udělali zmatek. Je tu dočista zmatek a lidé nemohou pochopit ty, kteří se označují za zbožné, jak mohou být fanatičtí? Fanatismus a náboženství je každé na opačném konci. Nemůže to být stejné. Můžete to teď vidět v Íránu. Kdekoliv můžete vidět, že pokud jsou lidé fanatičtí, jsou bezbožní, protože náboženství je láska. Bůh je láska a žádný z těchto ‚zbožných lidí‘ dosud nevyjádřil lásku způsobem, jakým má být vyjádřena; ani se neujali práce ohledně hledání Boha. Dělají ale jiné věci – například charitativní činnost, vybírají peníze, nebo provozují dobročinné bazary apod. To není práce člověka, který hledá Boha. Za těchto okolností jsme-li postaveni tváří v tvář lidem, kteří jsou tzv. zbožní, kteří organizují náboženství, nebo je rozvracejí, jsou šarlatány, tak jsme opravdu naprosto znechuceni, jsme vyvedeni z míry a nevíme, co bychom měli dělat, protože jsme se narodili jako hledači. Narodili jsme se jako hledači. Mohli jsme v hledání udělat chyby, ale zcela jistě jsme hledači. Kdybyste nebyli hledači, byli byste spokojení na nějaké večeři nebo někde na plese. Ale nejste. Existuje něco mimo, něco krásného, co bylo přislíbeno, co vnímáte, že existuje, jste si toho vědomi. Jste si vědomi existence této nádhery, jste si jí vědomi. Zatím jste ale nedospěli k jejímu zdroji. A proto hledáte. Nuže, tyto tři síly jsou aktivní také uvnitř nás a jsou ukázány tady – můžete vidět, že na levé straně je modrá linka, což je síla našeho přání, prostřednictvím které si přejeme, vyjadřujeme své emoce, a když v nás toto přání více není ve smyslu, že když se tato síla z nás vytratí, tak odejdeme i my. Není tu ukázán Duch, ale jestli vidíte tuto žlutou linku, můžeme říct, že to je Duch, kterého se pokusili ukázat. Tento Duch je odrazem Boha Otce, nebo Boha svědka, který je uvnitř nás, v našem srdci. Zatímco tyto tři síly byly vytvořeny jako závoj mezi naší pozorností a Ním. Pozornost je v tomto zeleně zbarveném Voidu. Je udržována našimi játry, a takto nás tyto tři závoje oddělují od Ducha. Ducha nemůžeme vidět, nemůžeme ho cítit. nemůžeme ho projevit, ale víme, že existuje někdo, kdo nás zná. V Gítě se nazývá Kšetragnja – ten, kdo zná bojiště. Takže víme, že existuje někdo, kdo o vás všechno ví a zaznamenává vše, co jste dělali, vaše hledání, chyby, otřesy, vše, čím jste prošli, vše je zaznamenáno na této pásce a tato páska je umístěna dole, v trojúhelníkové kosti a nazývá se Kundaliní. Je to zbytková energie našeho přání, což znamená, že když byl stvořen celý vesmír, tato energie, síla přání – Ádi Šakti poté, co vše stvořila, zůstala neporušená, protože je úplná, dokonalá. Je to velmi snadné k pochopení. Řekněme, že je zde světlo a dám sem film, celý film se zobrazí, ale zůstane neporušený. Stejným způsobem, když se projevila, promítla, to, co zůstalo, je zbytková síla, je tato Kundaliní. Což znamená, že jste úplnou projekcí této Kundaliní, této síly, která je silou přání a později se projevila v těchto dvou silách – silou na pravé straně, kterou vidíte jako žlutou a která je nazývána silou akce, a střední silou, kterou jste získali částečně – a zbytek je Void (prázdnota), můžete vidět tu tečkovanou čáru – což je síla, která je zodpovědná za vaši evoluci z améby do tohoto stádia. Měli bychom položit otázku: „Proč jsme se stali lidskými bytostmi – z améby až to tohoto stádia?“ Řekněme, že mám nějaké šrouby, matičky a seskupuji je dohromady. Pak by se každý zeptal: „Proč to děláš?“ Tak můžu říct: „Vyrábím mikrofon.“ Ale i tento mikrofon má tady šňůru, musí být připojen do sítě. Dokud není připojen do sítě, nebude pracovat. A toto jsme dostali – tyto tři síly a zbytkovou sílu tady, která je silou přání, která tam jen sedí a chystá se přát si vaše znovuzrození. Je to vaše vlastní Matka, a když si to přeje, začne působit – pouze, když vidí někoho, kdo je oprávněný, kdo má sílu Ji pozvednout, kdo miluje stejně, jako Ona miluje vás. Pouze tehdy stoupá. Žádným jiným trikem – stáním na hlavě, nebo cvičením, nebo bitím lidí nebo něčím, co právě vymysleli. Je to spontánní záležitost – sahadža. Sahadža. Vzestoupí spontánně. Řekněme, že někdo ke mně přijde: „Můžete zaručit, že se moje Kundaliní probudí?“ – „Ne, pane, je mi líto. Možná vzestoupí, možná ne. Když nebudete příliš polemizovat, tak vzestoupí.“ Proč? Co se stane, když polemizujete? Musím vám říct, co se stane. Nechci tím říct, že byste neměli polemizovat, musíte, protože vím, že máte problém. Jste příliš ztotožnění s polemikou, nemůžete si pomoct, nevadí. Když ale polemizujete, používáte sílu, která je na pravé straně. Tím, že přemýšlíte, vytváříte tady tu žlutou věc, a této žluté věci se v obyčejném jazyce říká pan EGO. A když přemýšlíte, toto ego takto stoupá a stlačuje druhou věc – což je superego, které pochází z vašich podmíněností. Takže když toto ego sedí takto na superegu, jak zvedneme Kundaliní? Protože dojde k tomu, že tam není místo, žádné místo – musí to být vyvážené. Čím víc polemizujete, tím víc to pokračuje. Diskuzí Kundaliní zvednout nemůžu, proto říkám: „Nechte mne teď, ať se o to postarám. Zrovna teď nepolemizujte.“ To se ale pak lidem nelíbí, víte, cítí se napadeni. Tak řeknu: „Dobře, jen do toho.“ Když se ale začnete dohadovat, myšlenky začnou tlačit. Proto to nemůžete udělat žádnou polemikou, čtením knih, nemůžete za to platit. Je naprosto nemožné za to platit. Bůh nemá žádný obchod. Ne, On nerozumí obchodování, ani Mu nemůžete říkat, co má dělat. My nemůžeme organizovat Boha, On musí organizovat nás. Takže žádný druh organizace to nemůže vypracovat. Je to úplně jako vyrašení semínka. Jen ho vsadíte do půdy, přidáte vodu – tak jako říkám, že dávám vodu lásky, dávám vám vodu lásky – pak samo vyraší. Máte semínko, zárodek, máte klíček, máte uvnitř výhonek, všechno je jednoduše nachystáno. Musí k tomu dojít. Tím, že se rozzlobíte, se to nevypracuje. Ničím, co můžete udělat, se to nevypracuje. Musíte být bez úsilí. Nemůžete použít sílu, abyste vyklíčili semínko. Nemůžete dokonce ani přeměnit květ v plod. Ve skutečnosti toho moc neděláme. Děláme jen to, co je mrtvé. Cokoliv je mrtvé, to změníme, pak to znovu změníme – to je vše. Neudělali jsme nic živoucího. Toto je živoucí proces a všechny živoucí procesy musí být dosaženy spontánně, přirozeně. Takže Kundaliní stoupá spontánně, dotkne se vaší Sahasráry a vy začnete vnímat v rukou chladný vánek. Nuže, kromě indických Písem, kde je popsáno ‚Salílam-salílam‘ – chladný vánek přicházející jako vlny, jste také v Bibli četli, že je to chladný vánek. Takže veškerá síla je touto silou přání, která se projevila v těchto třech silách, a tato Ádi Šakti je chladný vánek. Je jako chladný vánek. A je všepronikající. Když Kundaliní stoupá, prochází těmito centry, – teď samozřejmě nemám čas všechna centra přiblížit – a dotkne se tady. Tato centra jsou subtilními centry pod našimi pleteněmi, které známe z medicíny, víme, že uvnitř máme tyto pleteně. A pak se stanete seberealizovanými. Nemůžu vám o tom dát přednášku nebo vám vymývat mozek, stanete se kolektivně vědomými. Je to uskutečnění, které bychom měli hledat. Musí se to ve vás stát, takže se tím stanete. Není to tak, že někoho označíme – ´jsi sahadžajogín´- ne. Sahadžajogín musí získat skutečný křest. Jeho fontanelní kost musí změknout a Kundaliní jí musí proniknout, pouze pak je sahadžajogínem. Nemůžete mít nějaké členství, nemůže to být nic podobného. Je to tak spontánní, a když se to ve vás nestane, tak sahadžajogínem nejste. Dokud se to nestane, stále hledáte. V lidech to ale zabere jen zlomek sekundy – v dětech, měla bych říct. U některých lidí to ale může zabrat celkem dost času, protože jsme zkoušeli sami sobě ubližovat, ničit se. Ve skutečnosti jsem zde, ve Velké Británii viděla, že se zde narodili velmi krásní lidé, velmi upřímní, čestní, pokorní. Velcí světci z minulosti, z pradávných dob byli požehnáni, aby se mohli narodit v této zemi a také v Americe. Byli ale nedočkaví a ve své netrpělivosti se pokoušeli sami sebe zničit. A jestli máte tato centra takto poničená, tak tam bude po krátký čas malý problém, ale vypracujeme ho. Musíte to ale mít, narodili jste se kvůli tomu. Je to evoluce, ke které musí dojít. Musíte znát sami sebe, je to vaše právo. Musíte to získat. Nemůžete to ale vyžadovat, musíte o to požádat. „Požehnaní jsou ti, kteří jsou pokorní.“ Už dříve bylo řečeno, že pokora je důležitá, ne vaše arogance. Sednout si na moji hlavu a říct: „Dej mi realizaci.“ To není ten způsob. Nejsem ten, kdo dává, měla bych říct, ale vy jste ti, co to přijímají. Tak jako plyne řeka Ganga – když do ní nahážete kameny, nedostanete z ní vodu. Musíte vzít džbán, prázdný džbán a ponořit ho dovnitř a on se sám naplní. Takže je to vaše vlastní prosba, která obdrží toto naplnění a vy to musíte objevit. Bez toho nemůžete být šťastní. V Londýně máme samozřejmě sahadžajogíny, postupujeme dopředu mravenčími kroky, řekla bych. Důvodem je, že je to skutečnost. Všechny ostatní organizace se rozšiřují, protože za to platíte a stáváte se něčím jako velkým ministrem apod. A nosíte medailónek, stáváte se významným stoupencem významného falešného gurua nebo něco podobného. Je to takto velmi jednoduché, že? Ale abyste se stali sahadžajogínem, musíte se postavit sami sobě, musíte vidět sami sebe a pak, když vám tato krása začne docházet, můžete vidět, že je to pravda, že to musíte dostat a že já to musím udělat. Neměli byste se cítit zavázání, protože to je moje práce. Jsem za to placená, můžete říct. Dát vám realizaci je můj vlastní úkol. Musím to udělat. Vaším úkolem je to přijmout, protože kvůli tomu tu jste. Není to otázka žádného závazku. Je to láska, jen láska. Já vás musím milovat a vy musíte ode mne přijmout tuto lásku. Jen plyne, vyzařuje, já vám jen říkám, jak ji přijmout. Ale naše lidská láska je tak agresivní, že nedokážeme porozumět někomu, kdo říká: „Miluji tě.“ Utečeme. „Miluješ mě, tak radši uteču,“ protože láska znamená vlastnictví. Víte, lidská láska je taková – znamená ovládání, agresivitu. Toto je jednoduše láska, která vás konejší, která vás povznáší do nového vědomí, díky čemuž můžete vnímat na svých prstech naprosté osvícení a vaše ruce vám mohou říct, která centra tam jsou, která centra jsou napadena, ve vás i v ostatních. Existuje tolik požehnání Sahadža jógy, o kterých vám doufám řeknu, jak budeme mít seminář, a všichni tito lidé vám o nich mohou říct také. Nevím ale, jaké máte problémy, ráda bych si s vámi pohovořila, pokud máte jakýkoliv problém nebo otázku. Ale ne příliš dlouho, protože sahadžajogíni se toho celkem obávají. Důvodem je, že oni všichni mi dávali otázky, víte, poměrně hodně a docela se stydí, když si to připomínají – to zaprvé. Zadruhé jsou rozrušení, proč nedostáváte svoji realizaci, proč dáváte otázky, je lepší to získat, je to ve vašich rukách. Tak se jim to nelíbí. A zatřetí někdy zjistili, že dáváte otázky, které nemají žádný význam pro vás ani pro nikoho jiného. Takže jedna věc – pokud si vzpomínáte, nic se tu neprodává. Neplatíte za to. Je to něco, co prostě plyne. Takovou věc nikdo v tomto světě nezná. Jen to plyne, něco krásného – jestli jste viděli někde scenérii, nádhernou scenérii, jen ji sledujete. Stejným způsobem, když přicházíte s tímto přístupem, jen tomu otevřte svoje oči, musíte – říká se tomu ‚unmeš‘, což znamená otevření očí, jen otevřete oči této kráse, kterou je vaše vlastní Já. Pro což byste měli být připraveni a neměly by tu být žádné pochybnosti, protože za to nestojí. Pokud ale nějaké máte, určitě bych se jim ráda věnovala – bezpochyby. Mimo to někdy dostáváme opravdu velmi dobré otázky. Viděla jsem, že někteří lidé, kteří kladou otázky – jsou opravdu velmi dobré a poskytují mi představu o tom, jaký je problém. Takže i toto bude velmi vítáno. Ale neseďte tu s přístupem nevěřícího Tomáše – to je jedna věc. Takže se mě musíte zeptat, je-li tu nějaká otázka, prosím zeptejte se, protože Sahadža jóga je velmi obsáhlá a je dosti složité ji celou vysvětlit. Je ale tím, díky níž získáte svoje fyzické, duševní, citové a duchovní sjednocení, protože do hry vstupují všechna centra, a to přináší osvícení do všech těchto čtyř aspektů vašeho života… do vaší celistvosti, takže vnímáte blahodárnost kolektivního vědomí. Nuže, je to celkem složité tvrzení, které jsem v krátkosti řekla. Pokud s tím ale máte jakýkoliv problém, můžete se mě zeptat bez jakýchkoliv obav. Protože jsem matka. Jste v pořádku? Dobrá práce, cítíte to. Narodili se realizovaní. Zjistíte, že v Brightonu se narodilo hodně realizovaných dětí. Ujmou se toho, dokud nepoznají všechny chyby. Žádné otázky? Nic? Raději se mě zeptejte hned, protože během realizace by se neměly odněkud vynořit. Někteří z vás přestali přemýšlet, jestli jste si toho všimli. Již teď. Když Kundaliní vystoupí nad toto centrum, přestanete přemýšlet. Trochu hlasitěji. (Jogín se ptá na pojetí jogína, který žije sám v izolaci.) Správně, správně, souhlasím. Ale jak by potom přišel do Brightonu? Podívejte se na to z Boží perspektivy. Tito jogíni žijí v horách. Dokonce i nyní. Řekla jsem jim – znají mě velmi dobře – „Proč nesestoupíte dolů?“ Nechtějí. Utíkají před vámi. Proč? Vědí, že jim nikdy neporozumíte. Nechtějí být ukřižováni. Ti, kteří se odvážili sestoupit, byli ukřižováni a zabiti. Nejsou tam z vlastního rozhodnutí. Jsou tam, protože utíkají před bláznivými davy. Musíte mít velké srdce, abyste sestoupili na tuto Zemi a čelili lidem, kteří jsou slepí. Tento koncept, který máte, je velmi dobrý, ale je k ničemu. Nemohou přijít do Brightonu. Dokonce ani nesestoupí ze svých kopců. Znám jich v Indii spoustu – a oni o tom dobře vědí – neudělali by to. Řekli: „Ne, my si nechceme nechat useknout hlavu. Popravdě řečeno, někteří z nich mají zlámané nohy, někteří jsou naprosto ochrnutí. Všechny je to dohnalo. Někteří jsou upoutáni na lůžko a nevědí, co si počít. Musela jsem jít a vyléčit je. To je fakt. Ale mít takovou představu samo o sobě znamená, že máme představu o Bohu – opět – a mělo by to do této představy zapadat. Nebudou přece takhle padat z nebe, nebo ano? A budou s vámi mluvit? Je to poprvé, co jsem se učila anglicky. Umějí anglicky? Budou tam jen tak sedět s velkými kameny v rukou. Kdokoli tam přijde, toho zasáhnou. Nechtějí vidět ničí obličej. Takže tohle je představa jogína a vy si nedokážete představit jogína, který žije v tomto světě. Sahadžajogíni teď musí žít v tomto světě, a ne utíkat na tato vzdálená místa, kde jsou před všemi ukrytí. Musíme osvítit celý svět, ne jednoho – pár lidí individualistů, kteří tam sedí a nic nedělají. Ti jsou pro náš účel naprosto zbyteční. Říkám jim to. Říkají: „Za dvanáct let přijdeme.“ Co mám dělat? Mám je naložit a odnést dolů? Jsou v naloženém stavu a nedělají vůbec nic. Je jich tolik a mají ke mně obrovskou úctu a vím, že o tom také říkali sahadžajogínům, a když někteří sahadžajogíni za jedním z nich přišli, řekl: „Kolik z vás je ochotno položit za to život?“ A sahadžajogíni nevěděli, co říct. Řekli: „Všichni pro Ni můžeme položit život.“ Zeptala jsem se: „Proč jim vůbec chceš brát život – pro nic za nic?“ Víte, tito tzv. ‚sahadžajogíni‘, jogíni, kteří tam žijí, nemají ponětí o tom, co dnešní svět vyžaduje. Vyžaduje mír. Vyžaduje úplnou evoluci. Starají se jen o své vlastní jednotlivé evoluce. Jak daleko se dostanou? Nemůžete jít dál, protože v přírodě jste viděli, že nic neroste – například mangovník neroste do osmdesáti metrů, že? Takhle nemůže růst. Stejně tak každý, kdo se snaží jít tímto směrem, jde mimo. Jogín je člověk, který žije v tomto světě. Tato představa se k vám dostala, protože ji vytvořili někteří z těchto strašných falešných guruů. Víte, velcí jogíni naší země, kteří jsou dodnes uznávaní a respektovaní, žili v tomto světě a nikdy neodešli do džungle. Třeba guru Nának, který byl velkým světcem, říká: „Kahe re ban Khojan jai, sarab niwasi sada ulepa tohi sang samai.“ Říká: „Proč utíkáte do džungle? Čeho se bojíte? Ten, který je odpoutaný, ten, který je svatý, žije ve vašem nitru. Ten, který je jogínem, žije ve vašem nitru. Kam utíkáte?“ To jsou tedy jogíni a vy můžete být jedněmi z nich. A přesto vám musím říct jednu věc, že na sahadžajogíny docela žárlí, to je fakt. Protože oni nedokážou pozvednout Kundaliní tak, jak to dokážou sahadžajogíni. Budete překvapeni, ale je to pravda. Musím vám říct, že je to fakt. Oni říkali: „Matko, co jsi to udělala?“ Máme nahrávku velmi velkého jogína z Indie. Říká tam: „Co tito lidé udělali, že jsi jim dala vibrace, zatímco já jsem byl žábou, dvacet jedna tisíc let jsem cvičil a pak jsem získal své vibrace. A tihle lidé dostávají vibrace jen tak. Proč?“ Řekla jsem: „Možná je to Boží rozmar. Proč sedíš támhle na vrcholku kopce? Pro své vlastní úspěchy.“ Je to takové velmi jemné pokrytectví, řekla bych. A proč se tam bojí ostatních? Musíte emancipovat celý svět. Kristus si nešel sednout na vrchol nějakého kopce. Nikdo. Ráma tam nešel. Krišna tam nešel. Žádný z těchto velkých světců, jako je Tukaram, Gjanéšvara, které jsme měli. A ti všichni žili jako ženatí lidé, úplně obyčejně. A jsou to lidé, kteří jsou respektováni. Takže představa takového jogína je celá teatrální, to vám řeknu. Raději se běžte podívat na některé z nich, jak tam žijí v hrozných podmínkách. Jeden z nich žije v Himalájích na místě zvaném Amarnath. Srandovní chlapík. A měl jednoho žáka a toho poslal na předměstí Bombaje, ne předměstí, řekla bych město poblíž Bombaje – malé městečko a řekl mu, aby tam založil ašrám. A jedna z mých sahadžajogínek tam bydlela. A tak za ní šel a řekl jí: „Můj guru mi řekl, že sem za dvanáct let přijde Mátadží a pozvedne mi Ádžňa čakru.“ Šel tam a zeptal se jí: „Kdy přijde? Čekám na Ni už dvanáct let.“ Je to fakt, můžete tam zajít a přesvědčit se o tom. Takže byla docela překvapená, že mu jeho guru před dvanácti lety řekl o tom, že sem Mátadží přijede. Bylo to docela překvapivé, protože nevěděli, že na mně něco je. A přišla za mnou a vyprávěla mi o tom. Řekla jsem: „Dobře, přijdu k tobě. Řekni mu, ať na mne počká.“ Měl svůj vlastní ašrám. Bydlel tam a já jsem řekla: „Dobře, řekni mu, že přijdu k němu do ašrámu.“ Samozřejmě přišel na můj program a zůstal ležet na zemi, protože viděl nějaké věci ale pak řekl: „Matko, můj guru na Tebe čeká. Bude lepší, když přijdeš večer.“ Šla jsem a tam jsem se zeptala toho gurua, řekla jsem – samozřejmě, že nejdřív udělal všechny rituály a pak jsem se ho zeptala: „Proč jsi dvanáct let neočistil jeho Ádžňu?“ Řekl: „Kdo vyčistil mou Ádžňu? Proč bych měl čistit jeho Ádžňa čakru?“ Řekla jsem: „Na tom nezáleží, ale ty víš, jak ji vyčistit.“ – „Ano, vím, ale jeho Ádžňu čistit nebudu. Ať trpí.“ Tak jsem se zeptala: „Ale k čemu utrpení?“ Řekl: „Je to velmi snadné.“ – „Proč bys ho měl nechat takhle trpět?“ Řekl: „Já jsem tolik trpěl, tak by měl trpět i on.“ A pak mu dal pořádnou facku – byla jsem u toho. Řekla jsem: „Proč? Proč jsi ho bil? To je velmi špatné.“ On řekl: „Ne, víš, těsně před Tvým příchodem tady kouřil. Nemá žádný stud.“ A takhle pokračoval. „Proč? Co se stalo?“ zeptala jsem se. Žák řekl: „Víš, přišel sem, tři dny mě nechal viset hlavou dolů ve studni a řekl: ‚To tvoje kouření musí skončit.’“ Takže takto to s nimi je. Tak jsem řekla: „Dobře, tak pojď.“ A Ádžňa se dá lehce vyčistit, můžete to udělat i vy. Ale víte, oni toho dosáhli díky svým strašlivým pokáním a přirozeně také očekávají, že lidé budou činit také všechna tato pokání. Nyní individualismus skončil. Bylo to v pořádku, protože na začátku se jen jeden nebo dva květy stanou plody, ale když přijde čas rozkvětu, pak se jich musí přeměnit mnoho. Dokud všichni nesejdou na zem, jsou k ničemu, nechápu jejich užitek. Jen tam tak sedí. Samozřejmě, že určité věci vypracovávají, když tam tak sedí. Tím, že jsou sahadž, také mají kolektivní vědomí, takže mohou řešit určité věci, ale přesto musíte jít a pracovat s lidmi. Řekněme, že když jste daleko od řeky a řeknete: „Mám žízeň,“ co je na tom tak skvělého? Ale když jste blízko řeky a dokážete svou žízeň udržet, pak jste něco velkého, ne? Když žijete na poušti a řeknete: „Ovládám svůj hlad a ovládám svou žízeň a nemám žádné připoutanosti,“ nemá to žádný význam. V čem jste skvělí? Pokud jste dost silní, ať jste kdekoli, jste sanjásin. Jste odpoutaní. Četli jste příběh o Sítině otci Džanakovi? Říkalo se mu Videhi. Byl jediný v celé historii, komu se říkalo Videhi. ‚Videhi‘ znamená ‚člověk oproštěný od své bytosti‘, ve smyslu, že se o ni nezajímá, můžete říci skutečný jogín – Videhi. ‚Deha‘ znamená tělo. Překročil své tělo. A měl děti, měl ženu, měl své království a byl velkým, dá se říci velkým znalcem srdce. A když k němu přišel Načiketa, protože Načiketa byl u gurua, a kdykoli k němu tento král přišel, guru vstal, dotkl se jeho nohou a donutil ho sednout si na jeho místo, tak se Načiketa svého gurua zeptal: „Pane, proč se dotýkáš jeho nohou? Je to hospodář. Proč se dotýkáš jeho nohou? Proč máme všichni vstávat? Protože je to Rámův tchán, proto to děláš, je to tak?“ Odpověděl: „Ne, kvůli tomu ne, ale protože je Videhi. On je ten jediný, kdo může dát realizaci. Dokonce ani Jóga Vašišta nemohl dát realizaci. On je jediný, kdo je oprávněn dát realizaci. My realizaci dát nemůžeme.“ Načiketa k němu tedy přišel a zeptal se ho: „Pane, můžete mi dát poznání sebe sama?“ Řekl: „Proč to chceš znát? Je to dost složité.“ Ukázal všechny tyto věci a snažil se zjistit, zda o to skutečně stojí. Víte, pro člověka, který nemá vůli, je to poměrně obtížné. Takže provedl test a to všechno a řekl: „Dobře, podívám se na to.“ Pak ho požádal, aby spal v pokoji, kde Načiketa uviděl, že je velmi bohatě vyzdobený a všechno zlaté, a divil se: „Co je to za jogína, který je obklopen zlatem a tím vším? A to má být největší jogín všech dob. Jak to, že se mu říká Videhi?“ Protože byl králem. Byl to jeho život, a proto byl takový. Nebral peníze od nikoho jiného, nebral peníze jiných lidí. Nebyl to žádný parazit. Bylo to jeho vlastní království, kde žil. Načiketa se na to díval a byl překvapený. Druhý den mu Rádža Džanaka řekl: „Dobrá, nejprve se pojďme vykoupat do řeky.“ Šli tedy k řece a oba se tam začali koupat. Během koupele dostal král zprávu: „Tvůj palác je v plamenech.“ – Dobrá. Právě teď medituji. – Nic neřekl, jen aby ho nerušili. Nadále meditoval. Pak přišla zpráva: „Všichni tvoji lidé opustili palác a odcházejí pryč.“ Pak přišla zpráva, že: „Oheň se blíží touto stranou a tvé šaty a všechno ostatní by mohlo vzplanout.“ Stále meditoval. Ale tento chlapík, který měl být jogínem, který se šel učit odpoutání, vyběhl z vody pro své svršky – dokonce měl jen velmi málo látek, ale vyběhl ven… (přerušení nahrávky) „… o těchto věcech, které jsou tak důležité, jako je palác a tvá rodina a všichni utíkající pryč.“ Král řekl: „Byl jsem v souladu s Bohem. To je pravda. Všechno ostatní je faleš, je to mája, je to iluze. A proč si dělat starosti s iluzemi?“ A i on měl jen jednoho žáka, kterému dal realizaci, a to Načiketu. To je ten problém. Kdyby mohli dávat realizaci hromadně, mohli by sejít dolů, ale nemohou. A když se člověk narodí v desátém patře, ostatní z přízemí mu nemohou porozumět. Nemohou ho pochopit. Proto musela Sahadža jóga přijít jako Mahájóga, jako největší jóga. Dnešním projevem je Mahájóga, kde se setkáváte s Božským, kde to musí získat tisíce a tisíce lidí. Ten čas nadešel. Říkám tomu doba rozkvětu. Někteří lidé říkají, že je to čas destrukce, někteří říkají, že je to čas soudu, ale já tomu říkám čas rozkvětu. A to je čas, kdy to musíte získat. Tyto představy vám nepomohou. Nikdy vám nepomohly, ani nikomu jinému. Takže o tom nemějte žádné představy, jen to získejte. Jakmile to budete mít, pak to zde procvičíte. Nemá žádný smysl to dělat v lese, protože až se vrátíte, budete opět ve stejném stavu. Zde si rozvinete imunitu. V tomto světě, kde žijete mezi svou rodinou, mezi svými lidmi, zde si tuto imunitu rozvíjíte. Budete vědět, že zlo je zlo, a po realizaci se vám nebude líbit. Postupně se vypracujete tak, že zlo zmizí. Budete to muset udělat tady v Brightonu. Musíme to ustanovit i za daných ďábelských okolností. To je to, oč tu běží. Je to mnohem odvážnější a mnohem náročnější, než kdybyste pěkně utekli do Himalájí a usadili se tam. Cokoliv vyděláváte, jakýkoliv je váš život, kdekoliv žijete, je naprosto v pořádku. Není třeba se ničeho vzdávat. Pokud na ničem nelpíte, čeho se vzdávat? To je koncept, kterému lidé nerozumějí. Stejně jako tito – ‚Hare Rama, Hare Krišna‘ – přišli i za mnou. Řekli: „Matko, máš takový pěkný dům a tvůj manžel má tak dobré postavení a máš všechno kolem, zatímco my jsme se všeho vzdali.“ Řekla jsem: „Čeho jste se vzdali?“ – „Vzdali jsme se toho a toho a toho.“ Řekla jsem: „Opravdu? Dobrá, uctíváte Šrí Krišnu?“ – „Ano, uctíváme Šrí Krišnu.“ – „Dobrá, nuže, pokud si myslíte, že tady na mém těle, nebo v tomto domě má cenu částečky prachu z nohou Šrí Krišny, můžete si to vzít. Stačí, když to bude mít hodnotu smítka prachu, tak si to můžete vzít, pokud to bude mít aspoň tuhle hodnotu. Rozhlédněte se kolem, cokoli, o čem si myslíte, že se rovná částečce prachu z Jeho nohou, to si můžete odnést.“ Tohle bylo pro ně příliš, to nečekali. Chodili pořád dokola. Řekli: „Teď si nemyslíme, že by něco mělo takovou hodnotu.“ Vzdali to. Řekla jsem: „Čeho jste se zřekli? Těchto kamenů? Tohoto prachu? Proč žijete v mýtech? Čeho se vzdáváte?“