Veřejný program: Vánoce a jejich vztah k Pánu Ježíši, 10/12/1979, (nekontrolováno), Londýn, Anglie
Tento den je pro nás, abychom si pamatovali, že se Kristus narodil na tuto Zem. Jako lidská bytost přišel na tuto Zem a úkolem, který před ním ležel, bylo osvítit lidské vědomí smyslem pro porozumění. Můžeme říci, že to bylo změnit lidské vědomí tak, aby si uvědomili, že nejsou tímto tělem, ale že jsou Duchem. Poselstvím Krista je Jeho vzkříšení. Tedy, že jste Duchem, a ne svým tělem. A On svým vzkříšením ukázal, jak se pozvednout do sféry Ducha – čímž On byl: Pranavou, Brahmou, Mahávišnuem – jak jsem vám již řekla o Jeho narození. Když přišel na tuto Zemi jako lidská bytost, chtěl ukázat další věc, že Duch nemá nic co do činění s penězi, nemá co dělat s mocí. Je všemocný, všepronikající, ale On se narodil ve chlévě, ne v paláci nebo jako král, narodil se velmi obyčejnému člověku, tesaři. Protože když jste král, jak říkáme v hindi – „bedšah“, pak nic není výš než vy, že? Jednoduše to znamená, že nic není větší než vy, ani vás nic nemůže ozdobit, protože ať jste cokoliv, jste nejvýš. Všechny takzvané světské věci jsou jako suchá tráva, „trinavat“. Uložili Ho tedy do sena. Mnozí jsou z toho nešťastní, je jim líto, že Kristus – Ten, který nás přišel zachránit, měl takové podmínky. Proč mu Bůh neposkytl něco lepšího? Ale takovým lidem je jedno, jestli ležíte v chlévě na seně nebo v paláci. Všechno je to stejné, protože se jich to nedotýká, jsou odpoutaní a plní radosti. Jsou mistry sami sobě – nic je nemůže ovládnout. Žádná hmota ani komfort je nemohou ovládnout. Jsou mistry naprostého komfortu svého nitra. Našli veškeré pohodlí uvnitř sebe, jsou spokojenými lidmi. Proto jsou králi! Proto se nazývají králi, na rozdíl od králů, kteří se honí za věcmi, či králů, kteří v životě hledají pohodlí. Chci říct, že pokud máte pohodlí, je dobře. A pokud ne, taky dobře, není v tom rozdíl. Mnoho lidí, obzvlášť v Latinské Americe, když jsem tam přijela, řeklo „Ale my nemůžeme pochopit, proč se Kristus narodil jako chudý člověk.“ Opět další představa člověka o Bohu. Víte, chce Bohu poroučet, aby se narodil v královském paláci. Nemůžete Mu přikazovat. Máme své vlastní představy o Bohu: „Proč by měl být chudým člověkem? Proč by měl být bezmocný?“ Ale On nikdy neukázal svoji bezmocnost. Byl mnohem dynamičtější, než všichni vaši králové a všichni vaši politici dohromady. Nikoho se nebál! Cokoliv měl říci, to řekl. Nebál se ukřižování nebo jiného takzvaného „trestu“. Chápejte, že jsou to jen lidské bytosti, které mají tyto falešné představy o životě, a proto chtějí tyto představy napasovat také na Boha a pokusit se Ho přinutit následovat jejich vlastní představy. Bůh není vaše představa. On vůbec není představa. Už jen říci „Představa je koneckonců jen představa“ je také představa – toto jsem objevila velmi nedávno. Je to další mýtus, který si lidé nesou. Těm, kteří říkají, že „Představa je jen představa! Ano?“ Mátadží říká: „V pořádku, no a co?“ Ale i tohle je jen představa, protože představa je myšlenka. Musíte se pozvednout nad myšlenku do vyšší úrovně, do bezmyšlenkového vědomí, kde nejste v myšlence, ale kde jste uprostřed myšlenek. V tom smyslu, že jedna myšlenka stoupá a klesá, pak je tam místo uprostřed a další myšlenka stoupá a klesá. Jste uprostřed těchto myšlenek. Ve „vilambě“, jak to nazýváme. Čas, kdy se zastavíte. Pak Kristu porozumíte. On zde byl částečně samozřejmě proto, aby nás zachránil, protože měl mnoho aspektů, musím říci. Nepřišel na tuto Zem jen proto, aby zachránil lidské bytosti. Existovalo mnohem více aspektů. Také je tu požadavek lidí, víte, že mají být zachráněni. Proč? Nežádejte to. Chci říct, když se podíváte z pohledu Boha, proč by měli být všichni zachráněni? Co udělali pro Boha? Jak můžete na Bohu požadovat: „musíš nás zachránit“? Nemůžete to vyžadovat, že? Takže On přišel vytvořit průchod tady, jak vidíte, mezi Višudhi a Sahasrárou, v Ádžni. V prapůvodní bytosti Virátě. Tam se On narodil, aby otevřel tyto dveře. Každá inkarnace přišla na tuto Zemi během evoluce, aby otevřela určité dveře uvnitř nás a vytvořila průchod nebo osvícení v našem vědomí. Takže Kristus přišel právě proto, aby otevřel tato malá dvířka, které jsou zablokované naším egem a superegem. Ego a superego jsou dva vedlejší produkty našeho myšlenkového procesu. Jednak myšlenek, které jsou o minulosti, a těch, které jsou o budoucnosti. Přišel, aby vytvořil tuto mezeru a aby touto mezerou prošel. To je důvod, proč obětoval Sebe, své tělo. Pro vás je to velká záležitost lítosti a pokání, ale pro takového člověka nikoliv. Pro něj je to jen hra. Musí hrát určitou roli. Proto nechápu, proč Ho zobrazujete jako ubohé, vyzáblé a nešťastné stvoření. Nikdy nebyl nešťastný. Takoví lidé nikdy nemohou být tak nešťastní jako vy. To je další lidská představa, že On by měl být chudý, vyzáblý, hubený, vyhladovělý, s vystupujícími kostmi, které můžete spočítat. Strašné! To vám povídám. Od Svého dětství až do Své smrti byl veselým člověkem. Byl štěstím, byl radostí. Aby vás všechny učinil šťastnými, aby vám dal světlo štěstí osvícením vašeho zdroje radosti, kterým je Duch ve vašem srdci. On přišel na tuto Zemi nejen proto, aby vás zachránil, ale především proto, aby vám dal štěstí, radost. Protože lidské bytosti ve své nevědomosti a hlouposti samy sebe zbytečně bijí a ničí. Nikdo vám neříkal, že máte chodit do hospody, abyste se dostali do potíží. Nikdo vám neříkal, že máte chodit na dostihy a zbankrotovat. Nikdo vám neříkal, že máte chodit k těm strašným guruům a dostat se do problémů. Ale vy hledáte své zničení od rána do večera. Proto přišel On jako ranní květina, aby vás učinil šťastnými. Aby vás především učinil šťastnými, aby vám dal radost. Podívejte se na jakékoliv dítě. Podívejte se na jakékoliv dítě. Alespoň jak to vidím Já, nevím, co ti zvláštní lidé tady, pro ně i květiny vypadají jako trny. Nevím, jak oni zvládají tyto věci. Ale kdekoliv se podívejte na dítě, na jakékoliv dítě, jakou dává radost. A toto je dítě Boha, které přišlo na tuto Zemi jako lidské dítě. Je to něco, co dává největší radost. A to je důvod, proč by Vánoce pro nás všechny, pro celý Vesmír měly být svátkem veliké radosti. Protože On nám přinesl světlo, díky němuž můžete vidět, že je tu někdo, kdo se nazývá „Bůh“. Že je tu někdo, kdo tuto nevědomost odstraní. To byl úplný začátek. Takže pro nás je nezbytné být radostnými, šťastnými a uvolněnými. Nebrat všechno tak vážně, jak to děláme. Protože Božský život vás nečiní vážnými. Protože všechno je to jen hra, je to mája. Viděla jsem ve všech těch obřadech, které lidé vykonávají, všechny takzvané zbožné lidi. Oni jsou příliš vážní na to, aby byli zbožní. Zbožný člověk překypuje smíchem, neví, jak skrýt svou radost. Neví, jak kontrolovat svůj smích, když vidí lidi, kteří jsou zbytečně vážní. Vždyť tu nikdo nezemřel. Způsob, jakým lidé mluví, někdy prostě nevíte, co se sebou dělat. Nemůžete to kontrolovat. Takže pro bytost, jakou je Kristus, není na tomto světě nic, kvůli čemu by se měl cítit smutně. A pokud v Něj opravdu věříte, tak se prosím ze všeho nejdřív vzdejte svého hloupého smutku, mrzutosti a skleslosti. Neměňte se v morouse, který s nikým nemluví, je tichý a nudí všechny kolem. To není způsob, jak se dívat na Krista. Podívejte se, jak chodil a mluvil k mnohým, jak otevřel Své ruce všem lidem kolem a jak se snažil dát jim štěstí. Řekl, že se musíte znovu narodit. To znamená, že On musel udělat tuto práci a vy to máte získat – někdy – jednou. Slíbil, že se znovu narodíte. Kristus se musí uvnitř nás narodit. Nevím, čemu z toho křesťané rozumí. Jak se stanete znovuzrozenými? Ne tím, že si projdete křestním obřadem. Nikdo, kdo přichází z teologické fakulty, z vás nemůže učinit křesťany. Jako třeba v naší Indii máme nějaké placené brahmíny, tak jako máte placené lidi tady, víte? Celý den budou jíst, pít, budou veselí a večer půjdou a budou se modlit a kázat – taková sorta lidí. Musíte být člověkem, který je pověřený Bohem. Dokud a pokud nejste pověření Bohem, nemůžete dávat radost. A to je, proč jsem viděla všechny ty lidi, ty takzvané… velké pandity a velké…kazatele a všichni jsou tak vážní, protože nejsou pověření Bohem. Dokonce i o Vánocích – každý, kdo přichází z vesnice, si musí myslet, že právě probíhá pohřeb. A po pohřbu jdou domů. Jak slavíte? Šampaňským! Po pohřbu, i opravdovém pohřbu, také slaví…nevím proč, ale dají si šampaňské. Jak můžete oslavovat Krista tím, že ho urážíte? On přišel, aby osvítil vaše vědomí, protože respektoval vaše vědomí, mez, které bylo dosaženo. Ale vy se to snažíte srazit. Je tohle způsob, jak Mu porozumět? A On slíbil, že budete pokřtěni, že se znovu narodíte. Nyní v Sahadža józe se tento slib plní. Mějte tedy radost, že tady, v Ádžňa čakře, se Kristus ve vás znovu narodil. On je tam a vy víte, jak Ho požádat o pomoc, vždycky. Ale hlavní věcí, kterou je potřeba chápat, je, že nadešel váš čas, abyste dostali vše, co bylo slíbeno ve svatých textech. Nejen v Bibli, ale ve všech písmech celého světa. Dnes nadešel ten čas, kdy se musíte stát křesťany, brahmíny, píry pouze probuzením své Kundaliní. Není jiné cesty. A váš poslední soud také probíhá nyní. Pouze skrze vaši Kundaliní vás bude Bůh soudit. Jak by vás jinak soudil? Představte si teď někoho. Vejdete dovnitř, někdo tu už sedí, aby vás soudil. Jak? Podle toho, u kolika kadeřníků jste byli? Nebo kolik jste ušili oděvů k Vánocům? Nebo jaké jste koupili dárky a kolik pohledů jste poslali? A kolika lidem jste poslali nějaké další věci, které nemusí být zrovna příjemné? To není ten způsob. Nebo snad podle toho, za jakou cenu jste nakoupili všechny ty věci? Způsobem, jakým jsme jedineční? Jakým způsobem budeme souzeni Bohem? Lidé říkají, že ne povrchně, tak jakou hloubku máme? Jak dalece můžeme jít v naší hloubce? Nanejvýš dosáhneme k bodu, kde nejsme nic než zase jen představa. Takže jakoukoliv hloubku známe, sahá pouze k racionalitě, k bodu představy, nad něj už nedosáhneme. Takže jak můžeme být souzeni? Jak jsou lidé posuzování, když jdou k lékaři? Má své nástroje, přijde na to, posvítí si dovnitř, sám se podívá a řekne, že jsme na tom takto. A jak bude posuzována vaše duchovnost? Jak je posuzováno semínko? Klíčením. Když necháte klíčit semínko a vidíte jeho rašící sílu, poznáte, jestli je to dobré semínko nebo špatné. Stejně tak budete souzeni vy, podle toho, jak jste vyklíčili. Podle toho, jak přijmete svou realizaci, jak ji udržujete, jak si jí vážíte. Tímto způsobem budete souzeni, ne podle oblečení, jaké nosíte, jak jste sladění či k jakému kadeřníkovi chodíte. Ani podle vysokých pozic, jaké zastáváte či jak velkými politiky a velkými úředníky se stanete. Ani podle domů, jaké jste postavili a jaký typ takzvané Nobelovy ceny jste vyhráli. Nebudete souzeni ani podle své dobročinné práce, že si myslíte, že jste dali tolik peněz, tak moc, protože vy, jestli jste dali tak moc peněz, budete mít velké ego, a to vás srazí dolů na vašem žebříčku. Toto je soud, kde malé pírko bude mít mnohem, mnohem větší váhu než loď. Je to rozdílný druh soudu, podle charakteru člověka. Můžete vidět, jak byl Kristus souzen lidskými bytostmi a jak byl posuzován Bohem. Přišel a žil v suché slámě jako pírko. Jeho Matka nikdy nepocítila Jeho nepohodlí. Stejně tak ti, kteří svou existencí neutlačovali ostatní ani se nesmířili s útlakem, budou souzeni jako ti nejlepší. Při samotném probouzení Kundaliní existují vrozené defekty. Kundaliní má nějaké defekty v podstatě kvůli vašim předchozím karmám. Kvůli tomu, co jste dělali v tomto životě. Kvůli věcem, které jste přijali jako skutečnost, která je pouhou představou. Protože když jste neznali absolutno, tak cokoliv uděláte, bude v tom trocha nevědomosti. Cokoliv jste udělali v temnotě, bude mít v sobě kousky temnoty. Takže pokud jste bez poznání realizace tvrdili něco jako: „Ó, my jsme velcí svatí“, budete bez šance. Pokud si myslíte, že jste velice božskou osobností a že už jste realizovanou duši, jste bez šance! Všichni kněží všech náboženství budou těmi posledními, kteří dostanou realizaci. Valmiki to ve své Rámajaně velmi jasně řekl. Je tam velmi zajímavý příběh, v němž se zeptali psa: „Co bys chtěl být v příštím životě?“ Řekl: udělejte mě čímkoliv, jen ne „mathadišem“. „Mathadiš“ je něco jako kněz. „Takže mě udělejte čímkoliv, jen ne knězem kdekoliv.“ Jen si představte psa, který má takovou moudrost. Neříkám, že všichni jsou takoví. Může se najít někdo, kdo je opravdu upřímný, někteří mohou být realizovanými lidmi, můžou být pověřeni Bohem. Ale jsem si jistá, že ti nejsou přijímáni většinou. Jsem si tím jistá. Protože jsem viděla vaši historii a to všechno, viděla jsem všechny takové lidi, jak byli vyhozeni a mučeni. Ale nyní přišel čas…soudit dobré a špatné. Už nemůžete ukřižovat, nemůžete. Všichni budou souzeni skrze probuzení Kundaliní. Měli bychom vědět, že jsou tři kategorie lidských bytostí. Nevím, čím začít, abych vás nešokovala. Jedni jsou lidské bytosti jako my, normální. Nazývají se „narajóní“. Druhou kategorií jsou „dévajóní“ – ti, kteří se narodili jako hledači nebo realizované duše. Dévajóní jsou většinou realizované duše, vlastně se jim říká „ganové“. A ti třetí se nazývají rakšasové. Lze říci, že mezi lidskými bytostmi existují „rakšasové“, to znamená lidi, kteří jsou zlí. Takže máme zlé lidi, dále výborné či skvělé lidi a pak máme „něco mezi“. Skvělých lidí je velmi málo. Narodili se realizovaní. S nimi problémy příliš nemám. Ale je třeba se vypořádat s lidmi, kteří jsou „mezi“. Oni hledají dobro, ale visí na nich něco, co není dobré. Tito lidé mají nějaké vrozené defekty v Kundaliní, kterým musí porozumět. Prvním z nich je špatné zdraví, špatné tělesné zdraví, skutečně špatné tělesné zdraví. Zvláště v této zemi trpí lidé hlavně přílišným chladem a dalšími problémy kvůli příliš vápenité vodě. Stejně tak podle zemí, „sthanavišeš“, jak se tomu říká, máte své problémy. Jako třeba v naší zemi máme některé problémy, tak i ve vaší zemi máte určité problémy. Takže fyzické problémy závisí na zemi, v níž jste se narodili. Většina z vás se rozhodla narodit se v určitých zemích. To je důvod, proč se někdy ztotožňujete až do takové míry, že si myslíte, že tam není žádná vada. Každá země má rozličnosti, podle nichž trpíte určitým množstvím překážek ve vašem zdraví. Takže sahadžajogíni by měli vědět, že zdraví je velmi důležité. Protože toto tělo je chrámem Boha, a proto bychom se měli o své zdraví starat. A také víte, že když Kundaliní stoupá, první, co se stane, je, že se zlepší vaše zdraví. Kvůli naplnění parasympatiku. Protože parasympatikus vám dává osvícení, které vtéká do sympatiku a vaše zdraví se zlepší. Nebudu o tom mluvit příliš dlouho, protože času je málo. Ale když si přečtete Moje…řekla bych, že jsem toho příliš nenapsala, ale když si poslechnete Mé lekce, a přečtete některé, které byly zapsány, budete vědět, jak vám Kundaliní pomáhá léčit většinu nemocí, kromě těch, které byly způsobeny lidskými faktory. Například problémy s ledvinami už byly vyléčeny v Sahadža józe. Bezpochyby umíme léčit problémy s ledvinami. Ale člověk, který byl na dialýze, snažili jsme se, ale nemůže být vyléčen. Můžeme mu prodloužit život, ale nemůže být vyléčen. Ale léčit lidi není vaší prací ani náhodou, to si musíte pamatovat. Žádný sahadžajogín by se neměl dát na léčení lidí. Mohou použít Moji fotografii. Ale ne dát se na léčení, protože to znamená, že jste velkou lidumilnou osobností. Viděla jsem lidi, kteří léčili a dostali se do takové posedlosti léčením, že zapomněli, že také něco chytají a dostávají se tak do problémů a nikdy se neléčí. Nakonec jsem zjistila, že ze Sahadža jógy odešli. Ale s fotografií můžete léčit lidi. Nemyslete si, že je to vaše povinnost, že jste velkým …něco jako… jak to nazýváte…dobrodincem, lékařským dobrodincem, ne, nejste. Jste duchovními dobrodinci, ale jako vedlejší efekt se vylepší i tělo. Protože jestliže má být Kristus probuzen, jestliže má Bůh vstoupit do tohoto těla, pak bude toto tělo vyčištěno. To dělá Kundaliní. Ale nemá to jako zvláštní, oddělenou práci jako třeba nemocnice. Znala jsem lidi, kteří se natolik zbláznili ze své moci léčit, že začali pravidelně navštěvovat nemocnice a sami pak skončili v nemocnici. Nechodí dokonce ani na programy, nechodí dokonce ani za Mnou. Takže toto je jedna z největších překážek, které máte, tedy „vjadhi“ – tělesné elementy. Tělesné elementy by vás také neměly příliš srážet. Pokud máme nějaký problém, zapomeňte na něj. Postupně se to zlepší. U některých lidí to potrvá déle, než se dostanou do pořádku. Hlavní věcí je dostat se ke svému Duchu. Takže neříkejte stále: „Matko, uzdrav mě, uzdrav mě, uzdrav mě.“ Ale řekněte jen: „Matko, dej mi duchovní život“ a budete vyléčeni automaticky. U některých lidí to může trvat déle, to nevadí. Byli jste nemocní celý váš život? To nevadí. Trochu více času. Také se držte metod, o kterých jsem vám, jsme vám řekli u různých nemocí, v této zemi hlavně u jater, nachlazení, a u toho, co nazýváte dnou a všech těch problémů. Na to všechno máme prostředky. I na cukrovku máme, ale vypracujte to jako povinnost ke svému tělu, k chrámu. Ale neměl by to být konec vašeho života! To je jen velmi malá část. To by bylo jako vyčistit celé místo a pak od toho odejít. Řeknou: „Proč jste uklízeli?“ Jako jsem viděla lidi, dokonce i tady v Oxsteadu. Byla jsem překvapená, všichni všechno leštili, a všechno bylo, trávník byl udělán velmi dobře, a všechno velmi dobře uklizeno, dokonce ani krysa by nevešla do jejich domů. Za celé měsíce jsem neviděla nikoho jít dovnitř, vždy jen vycházet. A byli to takoví puntičkáři. Manžel i manželka, takoví puntičkáři ohledně čistoty, úklidu, všeho… a oba spolu ani nepromluvili, to jsem viděla. Kromě našeho tam bylo ještě sedm domů. A oni byli všichni překvapeni, kolik lidí chodí do našeho domu. Říkali „jste otevřený dům?“ Řekla jsem: „Ano, toto je otevřený dům.“ Nedokázali pochopit, co je s námi špatně. Nikdo neviděl nic vyleštěného. A tak by to mělo být. Neměli bychom jít až do takového extrému, aby se pak z toho stalo něco jako „skutečná Sahadža jóga a ten zbytek“, kdy to nejdůležitější je zapomenuto. Zdraví se zlepší postupně, jak jsem vám řekla. Ale pozornost by měla být na vašem Duchu. Pozornost by měla být na vašem Duchu, protože jinak je to pozornost, která jde do různých směrů a tam uvízne. Jen jí dovolte to vypracovat a ono se to vypracuje. Druhá překážka, kterou vnímám, se nazývá „akarmanjeta“. Nazývají ji „osnath“. Znamená to osobu, která to nechce vypracovávat. Samozřejmě, někteří lidé jsou nepoužitelní a realizaci nechtějí. Zapomeňte na ně. Ale i poté, co dostanou realizaci, je to vrozený problém těch, kteří nechtějí vypracovávat. Jsou líní. Jsou jednoduše líní. To je překvapivě v této zemi velmi časté. Jednou jsem viděla obrázek, na němž lidé dokonce i z vaší země šli do Německa a vyhodili do povětří celé strojní vybavení, celou továrnu strojů, která vyráběla bezpilotní bomby. Všechno překonali, aby se pak naše děti mohly mít dobře. Snad. Ale v Sahadža józe musíte být ostražití. V Sahadža józe se stává že, když sem lidé přijdou: dostanou realizaci, cítí chladný vánek a zase se ztratí. Důvodem je, že to nechtějí vypracovávat. To je to další nebezpečí, „akarmanjeta“. Když se pak ztratí, po roce se vrátí se slovy „Matko, nevěříme v to, ale bolí mě žaludek, vyléčíš mě?“ Místo toho, abyste se vyzbrojili všemi silami, které máte, stanete se další neužitečnou bytostí, která sem jde, jen aby Mě obírala o čas. Všechny ty síly jsou uvnitř vás. Je to vaše vlastnictví. Je to vlastnictví vašeho Ducha, který je uvnitř, který se má projevit, ale kvůli určitým překážkám, které akceptujete, se neprojevuje. Říkáme tomu „akarmanjeta“, což je nevypracovávání, neznalost, nepochopení toho, co je Sahadža jóga, jak s ní zacházet, co jsou tyto vibrace a jak to funguje. Lidé jen řeknou „Ó, to je příliš.“ Protože nechtějí čelit realitě. Hned, jakmile vaše Kundaliní vystoupá a vejde do vás světlo, dřív, než zavřete oči, vidíte, jak najednou světlo vchází dovnitř a vy nechcete otevřít oči. Protože jsme příliš dlouho spali. I když jen trochu otevřete oči, „Ó Bože!“ Nechcete tomu světlu čelit! Protože jste ztotožněni s tím stavem, nechcete otevřít své oči. Kundaliní otevírá vaše oči, bezpochyby, ale vy je zase zavřete. Takže je na vaší svobodné vůli vzdát se „akarmanjety“. Nyní se zdá, že je to kolektivní, tolik vám můžu říct. Je to veliká nemoc, která se šíří. Například je manžel a manželka je takováto. Místo, aby manžel pozvedl manželku, podřídí se jí, zvláště na západě. Přesný opak Indie, protože tam je manžel dominantnější a žena se podřídí manželovi. Takže se stane to, že druhý z té dvojice, kteří to dostali, jsou také ztraceni. Místo toho by se mohli realizovat velmi dobře oba dva a pokud si ten, který je realizovaný, udrží svou vůli: „Ne, nechám oči otevřené, abych viděl. Podívám se. Musím dát šanci sám sobě.“ Pokud to přijmou, pak se to vypracuje a dostanou se na vyšší stupeň. Všechno nemůže být jako proudové letadlo, sedíte tu a… v příštím momentě jste…na Měsíci? I když jste na Měsíci, můžete ještě začít se třetím nebezpečím, které tam je, a tím je „sanšaja“ – to je pochybování. Nevím, jak popsat toto šílenství pochybování. Například z vás všech, kteří jste zde byli, řekla bych aspoň, nevím, kolik procent – (Jogín velmi tiše): 90. (Šrí Mátadží se směje)…přišlo i další den s velkým prohlášením „Pořád ještě pochybuji“. Je to znak moudrosti? O čem pochybujete? Co jste dosud objevili? Odkud to přichází? Je to pan Ego, o němž stále dávám přednášku za přednáškou. Je pan Ego ten, kdo pochybuje? Protože on nechce, abyste našli absolutno. Jste ztotožněni se svým egem a nechcete to najít, protože tento pan Ego vás provází celým životem. A teď chcete pochybovat. Pochybovat o čem? O čem pochybujete? Cítili jste chladný vánek, že ano? Tak se posaďte. Je to jako když jde někdo na vysokou školu, na univerzitu, poprvé si tam sedne a učitel říká „Tady vám dávám diagram.“ A studenti vstanou a řeknou „Pane, my o tom pochybujeme.“ Opravdu? Co má pak učitel říct. Ale neřeknou to, protože zaplatili poplatky. Zaplatili si to. Ba i když je to strašné divadlo, nudné, stejně si tím projdeme, protože jsme zaplatili, chápete? Projít si tím kvůli tomu: „Koneckonců jsme si to zaplatili“, chápete? Co se dá dělat? Ale za Sahadža jógu nemůžete platit. Viděla jsem všechny druhy bláznění, které lidé akceptují od tolika guruů. Například jim někdo řekne „Naučím vás létat.“ Jsou na to úplně připraveni. Zaplatí peníze a ani trochu nepochybují, jestli ten člověk, který to propaguje, opravdu létá. Viděli jste ho někam letět? Aspoň ho prosím požádejte, ať letí. Když ale vlastníma očima vidí Kundaliní, jak stoupá, vidí ji pulzovat, stoupat, projít tudy, stále budou sedět a říkat „pochybujeme o tom.“ Kdo jste? Jak daleko jste došli? Proč pochybujete? O čem pochybujete? Co jste o sobě až doposud věděli? Nyní se pokorně skloňte v tomto bodě. Skloňte se ve svém srdci. „Ne, neznal jsem se. Musím se poznat. Neznal jsem sám sebe, nezískal jsem absolutno. Jakým nástrojem pochybuji?“ Toto je jedna z největších překážek probuzení Kundaliní i po jejím probuzení – nazývá se „samšája“. Čtvrtou můžeme nazvat „pramáda“, je to překážka, kvůli níž stále váháme, máme hloupé otázky. Myslím, že jsou určité věci, kterými byste se měli řídit. Pokud jedete po silnici, například jste zvyklí na kontinentální řízení, takže vždycky zatočíte na špatnou stranu. Ale v Londýně vás zatknou. Ve stejném duchu dosud „praktikujete kontinentální řízení“. Teď jste ale v Londýně, takže byste měli převzít způsoby Londýňanů a pochopit cesty, mapy a pravidla, která jsou potřeba, a pokusit se jimi řídit. Ale vy o nich pochybujete. To je ten hlavní důvod. Pak se tím nechcete řídit. Takže „pramád“ je chyba, která se objeví kvůli tomu, že probuzení Kundaliní je bezplatný dar všem, kteří sem přijdou. Těm, kteří jsou v pekle nebo ráji jakéhokoli typu, nebo se dopustili [PAUZA v nahrávání, konec pásky 1] A proč pochybujete? Neplatíte žádné peníze. Tyto dvě věci jdou ruku v ruce – pochybování a „pramád“ jsou chyby, kterých se dopouštíme pořád. Protože pochybujeme, to je důvod, proč to nebereme vážně. Nechápeme „pravidla cesty“ a prostě začneme řídit. A pak máme nehody. A pokud pak máme nehody, viníme z toho Mátadží. To je velmi, velmi běžná věc, co se děje, že viníme Sahadža jógu. Viníme ten spontánní děj uvnitř nás, nikdy nedáváme vinu sobě. „Ne, já jsem tu chybu musel udělat.“ V pořádku, nevadí, pokud udělám chybu, odstraním ji, je to v pořádku. Matka je odpouštějící, bezpochyby odpustím. Ale někdy Mé odpuštění nemá žádný smysl, protože dokud a pokud si neuvědomíte, že to byla chyba, měli byste jít touto (svojí) cestou, místo toho, abyste šli onou cestou. Takže „pravidlo cesty“ je nutno pochopit. Toto je to, co k nám přichází, nazývá se to „pramád“. Pak máme další vrozený problém, který se nazývá „bhramadaršan“, halucinace. Začneme vidět halucinace, hlavně lidé, kteří berou LSD a podobné věci. Nevidí Mě, ale někdy vidí jen světla. Anebo při takových halucinacích vidíte budoucnost nebo minulost. Mohou vidět Mě jako něco jiného. Mohou vidět Mě jako něco jiného. Pokud Mě vidíte ve snech, je to v pořádku, nebo když vidíte něco ve snech, je to v pořádku. Ale vy začnete vidět něco, co se nazývá „bhramadarša“. „Bhrama“ znamená iluze. Pak si začnete rozvíjet iluze. Ale nejhorší je, když o tom lidé začnou říkat lži. Vím o každém. A když tenhle „bhramadaršan“ začne, je to jedna z nejnebezpečnějších věcí také ohledně vibrací. Vidím, že někteří lidé jsou si sebou naprosto jistí. A budou tvrdit celému světu, budou všem dominovat a říkat, „toto nemá dobré vibrace, tamto nemá dobré vibrace,“ a přitom nad tím nemají žádnou moc. Když teď tak či onak vidím, že musím být velmi opatrná, že nemohu mluvit jako učitel, tak třeba řeknu „Dobře, dejte si bandhan a teď dejte ruce ke Mně a sami se podívejte,“ a všechno to. Když pak nějak zjistí, že jsem přišla na to, že lžou, pak je s nimi konec. Musím držet všechnu jejich faleš v sobě. Občas můžete vidět, že jsem velmi opatrná, protože vím, že jsou stále na kluzké půdě, takže i když se zmíním ve smyslu, který není tak přímý, stále se to může stát. Ale měli bychom vědět, že je to pro naše dobro, že musíme lpět na pravdě. A neměli bychom se nechat svést z cesty našimi vlastními myšlenkami o sobě. Pak do toho vstupuje další věc – „višajčita“. Skrze ni je pozornost přitahována předměty z našich předchozích ztotožnění se. Jako bývala vaše pozornost „Vidíte, jsem velmi nadšený z kriketu,“ „dobře, tak jste.“ Ale neměl byste být nemocnou osobou. Myslím tím, že kriket neznamená, že se stanete kriketovým šílencem. A že jinak nejste k ničemu, že pro všechny praktické účely jste mrtví. Tento druh šílenství kvůli čemukoliv dostává vaši pozornost do velmi špatného stavu a také není dobrý pro žádné sahadžajogíny. Dnešní přednáška je spíš pro sahadžajogíny. Takže zdůrazňuji, jaká jsou vrozená nebezpečí udržování naší realizace. Což je velmi důležité pochopit. Další dvě velká nebezpečí, kterými trpíme, kromě toho, že se lidé stanou posedlými a dostanou do hlavy různé nápady, začnou zpívat písně, a podobně. Někdy jsem tak rozpačitá, nevím, co říct, vidím, jak přes ně mluví ďábel, ale prostě nevím, jak jim říct „Prosím, přestaňte.“ I když Mě velebí, vím, co to je. Ale oni prostě přijdou a řeknou „Matko, chceme Ti zazpívat píseň.“ „Dobře, hotovo.“ Nemohu nic říct, protože nevědí, co zpívají. Nevědí, odkud získali tuto znalost. Dělá to něco jiného. Kvůli všem těmto problémům, že se stanete posedlými, za Mnou jednou někdo přišel a řekl „Matko, cítím se přespříliš sebevědomý a sebejistý.“ „Opravdu?“ „A cítím se, jako bych dělal něco velmi bezohledného.“ A on to dělal. Nejprve viděl, jak do něj ta posedlost vchází. A pak to dělal. A dělal to velmi špatným způsobem. Všichni se na něj zlobí. Já vím, ale Já ne. Protože když se něco dělá v posedlosti, nevíte, jaká šílenství mohou lidé dělat, když jsou posedlí. Mohou dokonce skončit v blázinci, ale protože jsou sahadžajogíni, dělají všechny tyto věci. Ale stejně nejsou usazeni tam, kde by měli být. Pak máme dva další stupně, ze kterých Kundaliní, když stoupá, tak také padá. To je vrozené nebezpečí v člověku. Mnoho lidí se Mě ptalo „Matko, když dostaneme realizaci, zůstane?“ Zůstane, částečně. Někdy je to jen velmi malá část, někdy je celá věc vsáta zpět. Je vsáta zpět. Když je to tak, pak řeknete „Pak začneme pochybovat.“ Kde se píše, že „Budete zvednuti nahoru a usazeni do něčeho skvělého, ať už jsou vaše problémy jakékoliv?“ Je to možné? Dokonce, i když odtud musím odjet do Indie, musím dostat očkování, musím dostat svůj pas, projít pohovorem… Zatímco vy, když máte vejít do Božího království, pak budete souzeni, nejen souzeni, ale dokonce i když předložíte něco jako „omilostnění“, a té osobě je povoleno nastoupit do letadla, může se stát, že vás mohou požádat, abyste vystoupili. To je možné. A to se stává některým lidem, že Kundaliní spadne dolů. Je to velmi, velmi nebezpečné znamení. Přichází skrze mnoho problémů, jako jsou guruové a návštěva špatných míst, chození k spiritistům a dělání černé magie a také klanění se lidem, kteří nejsou inkarnacemi, uctívání špatných druhů božstev a také provádění šílených rituálů. Postění se ve špatné dny a nepochopení znaků půstu a ritualismu a čaker a spojení, kompletní syntéza Sahadža jógy. A padá to dolů. U některých lidí jste viděli, jak Kundaliní stoupá a okamžitě padá, je to velmi, velmi nebezpečná věc, která je také velmi nepříjemná. Ale stále je to možné napravit. Poslední nebezpečí, které máme, o němž je třeba vědět, je, že začnete mít pocit, že jste se stali Bohem nebo nějakou inkarnací nebo něčím takovým. To je největší nebezpečí. A pak začnete brát zákon do svých vlastních rukou a začnete kárat ostatní nebo…dělat všechny druhy bezohledných činností. Nebo se stanete přespříliš spokojenými se sebou. To je velmi velké nebezpečí. Pokora je jediný způsob, jak zjistit, že před vámi leží oceán. Na loď jste se dostali v pořádku, ale musíte se hodně dozvědět, musíte hodně pochopit, a stále musíte hlídat svou pozornost, svou „čitu“, své vědomí. A musíte to stále vypracovávat takovým způsobem, že se opravdu upevníte jako plnohodnotný sahadžajogín, čímž se kolektivita stane částí a součástí vaší bytosti. Díky čemuž nemáte žádné pochybnosti. Z vědomí bez myšlenek skočíte do vědomí bez pochybností. Pokud a dokud se toto uvnitř vás nestane – není to mysl, ale stav, při němž Kundaliní jedině vystoupá, kdykoliv zvednete své ruce. Dokud a pokud jste nedosáhli tohoto stavu, snažte se to, prosím, vypracovat, nebuďte líní. Musíte se dívat kolem sebe, potkávat se s lidmi, mluvit s nimi. Čím víc o tom s nimi budete mluvit, čím víc to budete dělat, čím víc tomu dáte, tím víc to bude proudit. Čím víc budete sedět doma „Ó, já dělám svou púdžu doma.“ Nic. Bude to stagnovat a stagnovat. Musíte to dát ostatním, musíte myslet na ostatní. Tisíce z nich to musí mít. Proto je důležité nenechat se nafouknout představou, že máte všechny síly světa, že už se projevují. Nikdy. Když se tyto síly opravdu projevují, nejste si jich ve skutečnosti vědomi. Naprosto. Chci říct, představte si Slunce, jak říká „Já jsem Slunce.“ Řekne to? Když je on Slunce, co tam je? Když půjdete a zeptáte se Slunce „Jsi Slunce?“ Ono řekne „Ano, mimochodem jsem, co s tím nadělám?“ Je to tak jednoduché, víte, stanete se velmi jednoduchou osobou, naprosto jednoduchou, protože neexistuje žádná kamufláž, nejsou žádné komplikace. Jste takoví. Takže když vám někdo dá směšnou otázku, řekněte „Mimochodem, proč je potřeba se ptát? Je to tak. Pokud jsem realizovanou duší, jsem, co je na tom?“ S tímto porozuměním musíme jít do Sahadža jógy, což musím říct, že mě docela překvapuje, jak to pracuje, zázračně. A vypracovává se to, ale jste to vy, kdo to může usadit uvnitř sebe. Mezi vámi jsou někteří jen na okraji. Také je držíme na okraji, to víte velmi dobře. Někteří z nich jdou do středu. A někteří, je jich velmi málo, jsou ve vnitřním kruhu. Všichni jsou stále ve stavu, odkud mohou být vyhozeni, (odstředivou silou) půjdou po tečně dolů, chápete? A vy pak nechápete, proč se tak sahadžajogín chová. Když uvidíte nějaké sahadžajogíny, že se tak chovají a (odstředivou silou) jdou do tečny, vězte, že se to může stát i vám. Tak buďte opatrní. Takže dnes, v tomto čase, kdy oslavujeme velkou událost Kristova života, vězme, že se Kristus narodil uvnitř nás a že Betlém je uvnitř nás. Nemusíte jít do Betléma. Je uvnitř nás. On je zde a my se o něj musíme postarat. Je to pořád ještě dítě. Musíte to respektovat a postarat se o něj. Tak to světlo…opravdu září a lidé pak vědí, že jste realizovanými dušemi. Nikdo o tom nebude pochybovat. Nechť vám všem Bůh žehná.