Projev k jogínům: Vejce a znovuzrození, 10/04/1980, Londýn, Anglie

V ášramu jsem onehdy mluvila o Velikonocích, o narození Ježíše a Jeho znovuzrození a také o vzkříšení, což je hlavním poselstvím křesťanství. Vejce má velký význam a v jednom starém svatém indickém písmu je uvedeno, proč by se Velikonoce měly slavit vejci. Je to nanejvýš překvapivé. Píše se tam velmi jasně, že vejce symbolizuje Krista. Co je vlastně ono vejce? Sanskrtský výraz pro brahmína je dvídžaha. Dvihi džajeti je ten, kdo se narodil dvakrát. Každému ptáku se také říká dvídžaha, což znamená dvakrát narozený. Protože se nejprve narodí jako vejce a poté se z vejce vylíhne pták. Stejně tak i lidé se rodí nejprve jako vejce a pak jako realizované duše. Jak je to výmluvné, že pro lidi i pro ptáky existuje stejný výraz. Žádnému jinému zvířeti se neříká dvídžaha, pokud se nejdřív nenarodí jako vejce, z něhož se pak vylíhne něco jiného. Například žádným savcům… Kromě člověka se žádným jiným savcům neříká dvídžaha. Z pohledu zoologie je pozoruhodné, že savci nekladou vejce, ale rodí potomky přímo. A my jsme také savci. Přesto se lidem, stejně jako ptákům, říká dvídžaha. Znamená to, že když se lidé narodí, jsou vejcem nebo se jím stanou. Jak se stanou vejcem? Tak, že se v nás rozvine ego a superego. Všichni jste tu sahadžajogíni, tak rozumíte tomu, co říkám. Když se ego a superego… Když se ego a superego v člověku rozvine naplno a fontanelní oblast zcela zvápenatí, tak se stanete vejcem. Úplně se oddělíte od své Matky, od Všepronikající síly Boha. Jako vejce jste ponecháni sami sobě, dokud v oné skořápce svobodně nedozrajete do bodu, kdy jste připraveni k vylíhnutí. Ptačí matka musí vejce nahoře prorazit a vy se vylíhnete jako pták. Jste připraveni, vyvinuti a pak vzlétnete do prostoru Všepronikající síly Boží lásky. Takže jak symbolické jsou Velikonoce a proč právě Kristus? Přišel na tuto Zemi, protože měl určitou představu, kterou uskutečnil. Také můžeme říct, že byl mistrem oné představy. Takže On sám mohl překonat onu překážku a díky tomu se stát dvídžaha (dvakrát narozený). Ve skutečnosti už dvídžaha byl. Jenže jak jinak byste uvěřili, že i vy můžete být dvídžaha, že se můžete znovu narodit? Každé náboženství, každý prorok mluvil o tom, že se musíte znovu narodit. Dokud se nenarodíte znovu, nezískáte skutečný křest. Dokud nedojde k prolomení skořápky ve vaší fontanelní oblasti, tak se nemůžete stát dvídžaha. Píše se o tom ve všech svatých písmech, říkali to všichni proroci. A někdo vám musel ukázat, že se to může stát. Kristus byl samotnou Boží silou, Pránavou, samotným Brahmou. Jeho vzkříšení je znovuzrozením těla, zatímco vaše znovuzrození se týká vašeho vědomí. Jasně to vnímáte. A o tom jsou Velikonoce. V Sahadža józe se musíme sami sobě postavit čelem. Kristus byl příliš velkolepý, přesto přišel na tuto Zemi jako obyčejný člověk, prošel bolestmi a krutostmi života, překonal překážky a stal se věčným životem. Byl věčným životem, stal se věčným životem a je věčným životem. Abyste pochopili, že i vy se musíte stát věčným životem, musí vaše vědomí sídlit ve věčném životě. A to je možné jedině po realizaci, když pochopíte hodnotu věčného života. Dosáhnete toho jedině, je-li to vaší prioritou, tím nejvyšším, tím jediným, čeho musíte dosáhnout. Ve skutečnosti se ale ztotožňujeme s tolika věcmi. Například když jsme byli vejcem, měli jsme žloutek a jiné části a nakazili jsme se okolím tak, že i když jsme vzkříšeni, nedokážeme se ztotožnit s otevřeným prostorem. Ještě nám musí narůst křídla, ještě se bojíme létat. A v tomto období se o vás musí někdo starat. Máte-li sklony vrátit se do stádia vejce, tak můžete. Toto je jediný rozdíl mezi lidským a ptačím vejcem. Přestože realizovaná duše svou realizaci nikdy neztratí, můžete ji natolik překrýt, že dojde k zakrnění růstu. Za to je zodpovědné prostředí, ve kterém žijete. Musíte mít svoji vlastní vůli. Musíte mít své vlastní pochopení a osobnost, která to ustojí. Nevěřili byste, že kuřata chovaná na jídlo, neumí létat, ale když žijí ve volné přírodě, jsou to překvapivě jedni z nejrychlejších ptáků. Vypadají naprosto stejně jako kuřata, která chováme doma. Když je postavíte vedle sebe, nevidíte žádný rozdíl, jsou naprosto identická. Mají stejnou barvu, váhu, vzhled i způsob chůze, všechno. Když je ale dáte vedle sebe, tak jedno při nejmenším rozruchu vyletí nesmírně vysoko, zatímco to druhé nebude vědět, kam utéct, bude jen kvokat a vleze si do nějaké škvíry, kde bude polapeno a zabito. Takže pokud mají lidé pochopit důležitost věčného života, musí vědět, že dokážou proměnit své okolí. Jsou mnohem mocnější než kuřata, že? Kuřata mohou být ovlivněna okolím, ale realizovaná duše dokáže své okolí změnit díky svému vibračnímu vědomí a díky záření, které skrze ni proudí. Dokáže změnit své okolí, své přátele, rodiče, bratry, sestry, příbuzné, okolí. Dokáže změnit své město, stát i celý svět. Sahadžajogíni mají výjimečnou zodpovědnost, protože oni jsou ti první, kteří se musí změnit. Mluvím o současnosti. Staré realizované duše neznají Sahadža jógu, neříkejme jim sahadžajogíni, protože neví nic o Kundaliní, nedokáží ji zvednout, neví nic. A co víc, tím, že si do určité míry uvědomují, že se od ostatních liší, tak jsou buď cyničtí, nebo egoističtí. Takže zodpovědnost sahadžajogínů dnešní doby je obrovská, neboť jsou ústředními body, body obratu. Jen skrze ně se ona vlna promění ve vlnu záchrany, nebo zkázy. Jedna vlna může zničit, zabít tisíce lidí svým vzrůstajícím tlakem, který jde špatným směrem, a stejná vlna je může zachránit a dopravit je k pobřeží. Takže zodpovědnost sahadžajogínů je ohromná a jejich význam je mnohem větší než význam jakýchkoli světců, kteří se na této Zemi narodili dříve. Protože ostatní světci nevěděli, co by jejich případná nezodpovědnost mohla způsobit ostatním. Někteří napsali dobré knihy, ale jsem si jistá, že se také dopouštěli mnoha chyb. Oni velcí světci, kteří byli realizovanými dušemi, nevěděli o Kundaliní ani tisícinu toho, co teď víte vy. Jen velmi málo jich mělo sílu zvedat lidem Kundaliní a dávat realizaci. Tuto sílu měl například Jan Křtitel. Přiměl lidi rychle vstoupit do vody, tak aby jimi pronikl element vody. Opakovaně je potápěl a Kundaliní díky jeho vibracím nakonec vystoupala. Nejsem si ale jistá, zda skutečně někdo realizaci získal. Mohlo se to stát, ale nikdo z lidí oné doby nemluvil jako realizovaný člověk a lidé stále hledají. Jejich hledání neskončilo, pořád jsou nevědoucí. V Indii je mnoho lidí, kteří psali o seberealizaci. Indové mají předstih, protože se o tom hodně píše v indických knihách. Zatímco následovníci Krista tuto výhodu neměli, jinak by o tom také hodně psali. Nejde ale o psaní. Realizovanou duši poznáte podle způsobu komunikace. Pokud ještě není realizovanou duší, je-li polovičatý, tak to poznáte. Nevyzrálého sahadžajogína poznáte velmi jednoduše, tak jako poznáte zkažené vejce. Zkažené vejce nemusíte rozbíjet, abyste zachytili zápach. Zda vejce je nebo není dobré, poznáte dle jeho váhy, nebo tak, že ho vložíte do vody. Existuje mnoho jednoduchých způsobů, jak zjistit, zda je vejce zkažené. Existují vejce, která se začínají kazit, jiná jsou zcela zkažená a další příšerně páchnou. Na taková vejce zapomeňte. Jednou z prvních věcí, které se stávají realizovaným duším, je že se jejich pozornost obrátí na ty nejshnilejší vejce. A zavazují mě tak, že mi vodí ty nejshnilejší, nenapravitelné a já s nimi ztrácím čas. Neznám psychologickou příčinu toho, že Matce vodíte ty nejobtížnější. Dáváte jí ty nejnáročnější úkoly, aby dosáhla nejsvatějšího postavení. Ale nelituji toho ani si nestěžuji. Jde o to, že mrháme časem. Skutečně mrháme časem. Je lepší hledat lidi, kteří nejsou tolik zkažení, získávat lidi, kteří jsou v pořádku a nejsou tolik zničení. Je-li rozbitá skořápka a celý žloutek vypadl, jak ho můžeme vrátit zpět? Většina vajec je celkem v bezpečí, ale nemáme se k nim jak dostat, protože kvůli horku se k těmto vejcím šíří nákaza. Kazí se. Jak víte, horkost v těle způsobují také nemoci, jako je např. rakovina. Horko vycházející ze sahadžajogínů znamená, že je něco špatně. A jen vroucnost ptačí matky může dát realizaci malému ptáčkovi v podobě vejce. A stejně tak působí vroucnost Boží lásky, která dělá tu práci. Lidé si ale pořád ještě neuvědomili, jakou to má důležitost. Nejlepší jsou ti, kteří vzlétnou při prvním prolomení skořápky. Ti, kteří nesedí a nelamentují, nepřemýšlí a neanalyzují, ti, kteří se nebojí a nehloubají nad pomalými pokroky. Protože v okamžiku jejich zrození za nimi stojí ohromná síla, a tak je snadné vzlétnout. Ale když naříkáte a přemýšlíte o rizicích, strach se vám usadí v křídlech, končetinách a vy nedokážete letět. Přemýšlení a analyzování poté, co získáte realizaci, způsobuje, že vaše křídla jsou velmi těžká. Proto jsem viděla lidi, kteří získali realizaci v indických vesnicích, kde jsou lidé prostí, jak se beze strachu opřou do křídel a vzlétnou a létají vzduchem a přirozeně ovládají létání, jako by se tak narodili. Prostě tam jsou – žádný problém. Kdykoli chtějí, slétnou dolů a zase vylétnou. Ale ti, kteří ztěžknou kvůli strachu, egu a falešnému ztotožnění, trochu vzlétnou, opět se propadnou dolů, trochu vzlétnou a znovu se propadnou dolů. Při každém poklesu se jim něco stane a zraní se. Pak se snaží zranit mě tím, že mě viní z toho, co se stalo. To je na tom to nejhorší. Myslí si totiž, že upadli jen proto, že jsem je vyzvala k letu. Já jim to toleruji, protože jsou to ještě děti, dost naivní, ovšem nejlepší je vzlétnout, jakmile získáte realizaci. A proč vám to říkám? Především těm, kteří se dostali už daleko… Protože to většině z vás trvalo příliš dlouho. Takže, když přivedete nové lidi, řekněte jim: „My jsme byli přeborníci v pomalosti, protože jsme udělali tyto chyby. Udělali jsme tři kroky vpřed a čtyři vzad. Takže vás teď žádáme, skočte do toho přímo a užijte si to.“ Do třetice musíte pochopit, že ona mysl… anglické slovo „mysl“ je velmi matoucí, má různé významy. Pokud se ale domníváte, že mysl je nástrojem přemýšlení, buddhi, pak vězte, že ona mysl, především na Západě, neustále blouzní. Takže je to mnohem komplikovanější, protože mysl se točí pořád dokola. A tak radost, první účinek realizace, přichází jen málokdy. A i když se dostaví radost, člověk klesne dolů. V mnoha případech se stává, že se radost dostaví třeba jen na hodinu a pak se zase vrátíte do původního stavu. Pak opět stoupáte. Když začnete stoupat, musíte čelit svým zatížením a komplikovaným způsobům. Předně máte špatné priority, a to díky intelektuálnímu přístupu. Priority, které jsou zbytečnostmi, na které plýtváme svou energií. Například, toto není dobře upevněno. A tak vybuchnete. Jste naštvaní, když někdo přijde pozdě. Přikládáte důležitost umělým pravidlům. Tomu, že musíte přijít včas. Čas má přehnanou důležitost, ale proč? Protože jsme vyhráli bitvu o Waterloo díky času. Pochopte, že teď nikdo neválčí. Neděláme to samé, co dělali lidé před námi. Nejsme vojáci, kteří musí vybojovat bitvu. Jsme vojáci trpělivosti. Když se příliš ztotožňujeme s časovou přesností, pak do hry vstupují dvojí síly. Jedna síla je vaše zaměření na čas a druhou se vás snažím přelstít. Po realizaci nikdy nic nestihnete včas. Věci se budou dít nevhodně a pak pochopíte, jak pošetilé to bylo. Nejste schopni pochopit to přímo. Když trochu rozvedete prosté ztotožnění se s časem. Například Kundaliní, jaké má načasování? Dokážete říct, kdy získáte realizaci? Kdy přesně, podle hodinek? Moje hodinky ukazují, že teď je přesně 7:30. Ale mohly by ukazovat 7, 6:45, 6 nebo 1 hodinu. Jsou to moje hodinky a já si je můžu nastavit, jak chci. Ani vy nesmíte být otroky hodinek. Načasování… Podívejme se i na jiné podobné hlouposti. Lidé jsou například velmi hákliví na chování druhých, nikoli na své vlastní. Má-li někdo trochu zvláštní způsoby, skončil. S takovým člověkem nemůžete mít trpělivost. Je to velmi povrchní, protože se nezaměřujete na obsah člověka. A pokud se s něčím takovým příliš ztotožníte, tak s tím musím něco udělat, že? Neexistuje jiný způsob, než s vámi hrát hry. Pak začnete být zmateni, o čem je Sahadža jóga. Myslíte si: „To, co jsem udělal, bylo správné, tak o co jde?“ Dala jsem jedné paní v Americe realizaci. Indce, majitelce obchodu v Americe. Umíte si to představit? To je konec. Nebyla nic jiného než obchod. Nemohla přemýšlet o ničem jiném než o svém obchodě. Věděla o všem, co bylo v obchodě. Znala všechny ceny, zisky, prostě všechno. A když získala realizaci, všechno zapomněla. Prostě všechno zapomněla a nevěděla, kde co má. Dělalo jí to starosti, řekla: „Co se to se mnou stalo? Nestarám se o obchod, nepamatuji si, kam jsem co dala.“ Přes obavy a rozčarování měla ve výsledku ohromné zisky, mnohem větší, než mívala. Nedokázala pochopit, co se to děje. Jak je možné, že je tak zmatená. Tak mi začala říkat: „Matko, nechápu to, jsem tak zmatená, ztratila jsem všechen smysl pro vedení, pro čas, pro všechno, a přesto tolik vydělávám. O co jde? Co se to se mnou děje? Nechápu, jak to děláš?“ Bývala velmi dobrá v účetnictví, teď nedokázala vést účetnictví. A nakonec zjistila, že aniž by vedla účetnictví, hodně vydělává a začalo se jí dařit. Řekla jsem: „Nech to být, proč stojíš o starosti a opět zapisovat každý dolar?“ Odpověděla: „Teď musím evidovat sto dolarů, tak to prostě je.“ Když se něco takového stane, značí to, že jste nad myšlenkami. A když se dostanete nad myšlenky, přijměte to jako požehnání, přijměte to jako úspěch, přijměte to jako vzkříšení. Myšlenky způsobují, že jste úzkostlivě pečliví. Když jste nad nimi, nedostanou se k vám všechny ty informace o efektivitě, díky nimž víte, zda jste efektivní nebo ne. Na první pohled vaše efektivita klesá, ale celkově, díky tomu, že jste v bezmyšlenkovém vědomí, začíná pro vás pracovat celá dynamika Boha a vy žasnete nad výsledky a jste úplně v klidu. Jako kdyby pro vás všichni pracovali a vy jste ohromeni, když vidíte, jak to funguje. Dokud však nepochopíte důležitost bezmyšlenkového vědomí – stejně jako když mluvím, musím mluvit sem (do mikrofonu) – stejně tak dokud nepochopíte důležitost bezmyšlenkového vědomí, svého vzkříšení, svého vstupu do říše božských požehnání, budete se držet svých myšlenek. Pak začnete vycházet ze svých myšlenek a já s vámi začnu hrát hru a nic nebude fungovat dle vašich představ a bude to zcela očividné. Musí selhat vše, o čem budete přemýšlet, co budete plánovat. Když to neselže, tak se myšlenek nevzdáte. Pak jsou lidé zmatení: „Matko, chtěl jsem udělat tohle, věřil jsem tomu.“ Tak dojde k tomu, že všechna vaše přání a názory přestanou platit a vy jste zmateni. Protože všechny tyto věci musíte nechat v Božích rukou. On dělá všechno, vy neděláte nic. On je Všemohoucí. Když Všemohoucí dělá práci za vás, proč ji chcete dělat sami? Jen abyste nafoukli své ego? Ale ego se také mýlí, protože vy nic neděláte. Jen se zamyslete. Jen Bůh může mít ego, protože On dělá vše, zatímco vaše ego nemá žádný význam, nic nedělá. Váš mozek a to, jak funguje, je příčinou neustálého blouznění, pokaždé se něco vynoří a pak se objeví další… Tohle to není, toto také ne.“ Začnete všechno posuzovat. Lidé si ověřují, jestli mají koupit to či ono, udělat to či ono. Neustále používají své vibrace. Zrodila se v nich pravda. Vědí, co je pravda a co ne. Skrze pozornost (čita) si umí ověřit, zde je to pravda. Nejdřív dojde k osvícení pozornosti a díky tomu najdete pravdu. Ale radost stále chybí kvůli neustálému blouznění. Když ale získá vzkříšení prostý člověk, tak vystřelí vzhůru, blouznění ho nezajímá. Jako kdyby malý ptáček, který se právě vyklubal, začal přemýšlet: „Jak mám hýbat křídly?“ Tak zajde do knihovny a zkusí o tom něco zjistit. Nebo se o tom poradí s jiným malinkým ptáčkem. „Posaďme se a zkusme přijít na to, jak pohybovat křídly.“ Křídla sama mají sílu se roztáhnout. Dovolte jim to. To všechno děláte, a proto je tu to blouznění. Jdete jedním směrem k pravdě, všechno vnímáte, ale pozornost je více na kolektivním vědomí než na pravdě. Takže se samozřejmě snažíte zjistit pravdu o druhých, hned víte: „Má takový problém. To a ono je špatně.“ Ale pokud jste jako já ve stavu radosti, vlastně toho moc o Sahadža józe nevím, vím to až díky vám. Jsem zcela ponořena v radosti. A víte: „Někdo má takový problém, druhý zase jiný… Tenhle má takový problém a tamten má takový a toto je důvod.“ Ale všichni jsou ptáci! Už nejsou vejcem. Mají-li na sobě tu a tam kousek žloutku, matka je očistí a je to! Ve skutečnosti se však domníváte, že jsou pořád vejcem, protože se neustále vrací do skořápky a bojí se létat. Jak by mohli, když jsou ve skořápce a pořád se bojí roztáhnout křídla? Nechtějí opustit skořápku. Takže skořápka musí zcela odpadnout. Namísto odhození skořápky se do ní také vracíte a myslíte si: „Ó Bože, proč jsou ve skořápce? Také se tam raději vrátím.“ Toto se děje, a tím oddalujete své znovuzrození. Vzkříšení je dovršeno v okamžiku, kdy dosáhnete stavu radosti. Podívejme se, co se stane obyčejnému indickému vesničanovi, když mu dám realizaci. Ten se z toho jen raduje a netouží ničemu přijít na kloub. Vědění není jeho doménou. Zná jen radost. Nanejvýš zná čakry a ví, jak pracují a podobně. Chci říct, že se na to dívá z pozice radosti a všechno vidí jasně. V Indii je několik velkých sahadžajogínů ohromné hloubky. Nedávno jsem obdržela dopis od jednoho z nich a ohromil mě způsob jeho vyjadřování, opravdu jsem žasla. Mluvil jako Sókratés. Potkala jsem jednoho muže, obyčejného vozku, znáte naše povozy tažené voly. Vezl mě v jednom vesnickém procesí. Začala jsem s ním mluvit a užasla jsem, že mluví jako Kabír, právě tak ke mně mluvil. Řekl: „Teď je nám otevřený celý svět. Celý vesmír se na mě dívá a diví se, jakým lotosem jsem se stal a jakou mám vůni…“ Ohromil mě svou poezií. Vozka! Protože on neblouzní, je prostě tam. A když se ho zeptáte: „Co je s tím chlapíkem, jak se má?“ „Roste, je na tom velmi dobře, teď je na tom mnohem lépe.“ Nikdy by mi neřekl, že má napadenou tu či onu čakru a všechny ty detaily: „Rozpis celé věci je takový, že… v 5 hodin měl napadené Nábhí. V 5 hodin a 2 minuty měl napadené Srdce. Ve 2 hodiny a 5 minut měl napadenou Ádžňu a pak z ničeho nic měl napadenou levou Svadhištánu.“ A teď mi odpovězte, čím takový člověk trpí. Tak si sednete a zkoumáte. Protože je vaším zvykem všechno pitvat a zkoumat. Takže k tomu celému přistupujete, jako byste přistupovali k jakékoli zkoušce ve škole. A chcete popsat celou pacientovu historii a vyvodit závěr. Jenže závěr, který vytvoříte, bude totálně chybný, protože ten člověk zatím získá realizaci a bude zkoumat vaše čakry. Toto je v Sahadža józe vzhůru nohama. Nejzajímavější na tom je, jak si to s vámi pohrává a nutí vás pochopit, že nejde o to, abyste vy lidé ztratili veškerý smysl pro humor, stali se tak vážnými lidmi a byli frustrovaní a pak ztráceli nervy. Ne, je to radost, do které se člověk musí dostat! A tuto radost můžete cítit, když se vzdáte toho blouznění. Někteří mi napsali: „Matko, prošli jsme Gregoirovu knihu, je na nás příliš složitá, vůbec jí nerozumíme.“ Přestože to jsou hlubocí sahadžajogíni. Řekli: „Vzdali jsme to. I když umíme anglicky, tohle je na nás moc, nedokážeme do toho proniknout. Pochopili jsme tu část, kde píše o hledání a o tom, jak Tě potkal. Mimo to vůbec netušíme, o čem píše. Takže až příště přijedeš, proč nenapíšeš knihu, kde bude jen to, co jsme našli?“ Přestože jsou všichni velmi vzdělaní lidé, nemají v sobě ony složitosti. Měli bychom si dávat pozor na složitosti Západu. Musím vám říct, že některé změny, ke kterým došlo na Západě, způsobily, že v každém ohledu zacházíme do extrémů. I v jednoduchých věcech. Řeknete: „Dám ti deset květin.“ Dobrá, dali jste mi deset květin, tak si je vezmu a dám je do vázy. Ne tak, když dáte deset květin člověku ze Západu. Napíše vám dopis: „Moc děkuji za dva narcisy a jednu sedmikrásku a jeden ten a onen květ.“ „Také vím, z jakého jsou obchodu.“ Pak zajdou do toho obchodu zjistit, kolik to stálo. Pak přemýšlí, jak to oplatit. Když dostali deset květin, tak musí dát minimálně jednu navíc. Zjistí, kolik to bude stát. Cena vždy hraje roli. Pak to začnou řešit z pohledu estetiky a vhodného výběru. Chci říct, že je to bolehlav. Tak prostá věc, jako je darovat deset květin, může zajít tak daleko. Problém je v tom, že se vším tím, co se děje, se všemi těmi událostmi, kam jsme se dostali? K čemu jsme se snížili? Uvědomujete si to? Vidíte to? Vidíte, co je pro nás nyní nejdůležitější? Je to ekonomická činnost? Ne. Ani naše pití není důležité. Samozřejmě to je až na druhém, možná na třetím místě. A drogy? Nic není důležité. Ta nejprimitivnější aktivita, kterou zná každé zvíře, se stala pro západní mysl tím nejdůležitějším. Jako bychom nebyli nic jiného než sexuální objekt. Řeknu vám, je to čiré bláznovství. Jste teď vzkříšeni, a tak to vidíte jasně, ale co ti, kteří to jasně nevidí, co jim řeknete? Jak s nimi mluvíte? A to je ten největší problém. Nevíte, kam směřujete a kde se nacházíte. Kvůli tomu blouznění. jste ztratili své kotviště. Pevné ukotvení je ztraceno. Tam kde jste, nedokážete cítit svou hloubku. Touláte se všude kolem a nakonec skončíte ve výchozím bodě. Viděla jsem film, kde se nějací lidé nechali unášet letadlem a najednou ztratili vědomí, a mysleli si, že letí do jiného vesmíru a přistávají na nějakém novém místě. Znenadání přistáli na místě, které se jim nesmírně líbilo. Byla tam řeka a krásné pohoří. Domnívali se, že přistáli na Měsíci nebo nějaké jiné překrásné a hojné planetě. Šťastně se tam usadili, mysleli si: „Teď se zde hezky usadíme, vytvoříme si nový domov jako Robin Hood a budeme zde šťastní.“ A s tou představou usnuli. Když je ráno probudil anglický policajt, řekl: „Hej, co tu děláte?“ Přistáli v Anglii. Vyletěli z Anglie a dostali se zpět a netušili, kde se ocitli. Stejně tak to funguje ve fiktivním světě sexu. Netušíte, že jste pořád na jednom a tom samém primitivním místě, že jste na samém dně a nevyvinuli jste se ani o píď. Jediné, co jste vytvořili, jsou představy. Sexu jste dali přehnanou důležitost. A to se stalo hlavním a základním problémem. Je třeba na to poukázat a je třeba to pochopit. Jakmile to začnete, jako sahadžajogíni, chápat, uvidíte, proč je pro lidi ze Západu tak důležité přijmout Sahadža jógu hromadně. To je také důvodem, proč je vám na nějaký čas odepřena radost. Protože musíte poznat tato blouznění, abyste jim to mohli vysvětlit. Protože dejme tomu, že se potkáte s filozofem, intelektuálem ze Západu. Potkala jsem jich hodně, je to bolehlav. Nejsem tak dobrá ve filozofování. Prostě začnou: „Četla jste pana… Šíleného?“ A já na to: „Kdo to je?“ „Ó on je PhDr a MAD v této oblasti.“ „Nečetla jsem ho.“ „Ó, on říká….“ Dobrá… Musíte přečíst celou knihovnu, abyste s nimi mohli mluvit. A pak vám řeknou: „Víte, toto nesedí naší kultuře.“ Představte si, jaká je kultura Angličanů či lidí ze Západu. Moderní intelektuálové, co jsou zač? Pořád ty stejné primitivní záležitosti. Nic jiného. Říkají vám, abyste si zachovali své ego, jen abyste to mohli dělat. Tam všechno končí. A vy máte komunikovat s takovými hlupáky. Proto je dobré znát všechny analýzy, abyste s nimi mohli mluvit. Nechtějí slyšet o Bohu, nechtějí slyšet o Kristu ani o nikom jiném než o člověku, který jim říká, aby se stali právě tímhle. Takoví lidé představují opak evoluce, a ne evoluci. Jsou degradací. A takoví lidé jsou dnes přijímání a považováni za Boha. Je tedy na sahadžajogínech, aby pochopili a rozpoznali význam toho, že jsou západními lidmi. Jak moc silní musí být a kolik musí mít vůle, aby dokázali s tímto bojovat, protože teď je rozhodující okamžik. A i pro mě nastává čas k obratu. Všichni jste sahadžajogíni, nikdo není nový, ani vy, že? Žena z publika: „Jsem nová.“ ŠM: „Opravdu? Omlouvám se.“ Můžete jí dát dnes realizaci? Protože dnes jsem… Jako obvykle jsem na kordy s časem a čas je na kordy se mnou. Dnes musím někam odejít, což chápete. Všechny vás zvu do svého domu na večeři. Navařeno je pro ty, kteří chtějí jít. Některé jsem pozvala na oběd už ráno, ale nemohla jsem pozvat všechny. Teď odcházím, přesto tam budu. Ti, kteří chtějí, mohou jít a něco si dát v mém domě. Doufám, že bude dost jídla. Pokud ne, věřím, že se o to někdo postará. Je tam nakládaná zelenina a spousta jiných potravin k jídlu. Ti, kteří chtějí jít, jsou vítáni. Můžete ochutnat, co jsem uvařila, a těšit se ze své společnosti. Mrzí mě to, ale musím odejít, ale vy snadno realizaci získáte. Cítila jste chladný vánek v rukou? Nic? Určitě? Jen se na to podívejte. Znovu ta věc s létáním. Jen zkuste, jestli vám fouká chladný vánek, nebo ne. Pak je to v pořádku, hotovo. Teď leťte. Vzlétněte rychle, hned! Rychle vzlétněte! Když se usadíte zpátky do díry, bude to těžké, jasné? Získala ji. Bylo to dobré, dejte jí nějaké podklady. Nevěděla jsem, že jste nová, víte, ale stejně je to v pořádku, nevadí. Tyto věci byly určeny sahadžajogínům, víte, protože jsou tu opravdu skvělí lidé, všichni velmi erudovaní. Ve skutečnosti se od vás musím naučit spoustu věcí. Nevím tolik věcí, řeknu vám, a bylo to takové poznání… Takže vám mockrát děkuji a někdo je musí nasměrovat. Džájo, vezmi ty lidi domů, možná pro tolik z nich nebude dost jídla, ale můžeš udělat rýži. A ten druhý kuchař také něco udělá. Každopádně je v domě spousta jídla. Dnes dej jídlo všem. Kdo může jít, kdo by chtěl jít, může jít. Dobře? Co je to? „Váš kabát.“ Něco jsem se v Anglii naučila, a to nosit kabát. Stejně tak se musíte naučit některé věci vy.