Proč potřebujeme Sahadža jógu, 14/04/1982, (nekontrolováno), Caxton Hall, Londýn, Anglie

(Location Unknown)

1982-04-14 What is the need for Sahaja Yoga? London, England, 61' Download subtitles: CS,ROView subtitles:
Download video (standard quality): Download video (full quality): View and download on Vimeo: View on Youku: Listen on Soundcloud: Transcribe/Translate oTranscribe

1982-04-14 Public Program Part 2, Integration and Collective Consciousnes, Caxton Hall DP, 54'
Download video (standard quality): Download video (full quality): View and download on Vimeo: View on Youku: Listen on Soundcloud: Transcribe/Translate oTranscribe

Feedback
Share

Onehdy Mi v rádiu položili velmi pěknou otázku, kterou bych se, myslím, měla zabývat nejdříve. A ta otázka zněla: „Jaký je rozdíl mezi různými sektami a Sahadža jógou?“ Je to velmi dobrá otázka, protože dává relativní představu o tom, co je realita a co není. Nejprve bychom se měli podívat k čemu je zapotřebí Sahadža jóga. „Sahadža“, jak víte, je… „Saha“ znamená „s“, „dža“ znamená „narozený“, Je zrozená s vámi. To znamená, že je spontánní, je vaší součástí. To, co je vaší součástí, je právo být spojen s Božským, to znamená být v józe, být sjednocen s Bohem. Nebo jsou lidé, kteří v Boha prostě nevěří, i tací jsou. Bojí se zaslechnout jméno Boha, kvůli rozličným zkušenostem, které měli, různým ideologiím, které převládaly. Bůh ale bezpochyby existuje, ať se vám to líbí nebo ne. Ale pokud a dokud existenci Boha necítíte, uvěřit v Něj je obtížné, to lze pochopit. Tedy, co je to Sahadža jóga? V Sahadža józe se ve skutečnosti lidské osobnosti stane to, že ta spící síla, nebo můžeme říci, že ta neprobuzená síla ve vás, která je vaší sílou klíčení, stoupá, prochází různými subtilními centry uvnitř vás a pronikne skrze tuto fontanelní oblast, a jak říkáme „křestem“, požehnáním nebo milostí Ducha svatého dostanete svou realizaci. Skutečně se to stane, je to uskutečnění, je to živoucí, živé. Je to požehnání živoucího Boha, nikoli umělého. Když vám někdo říká: „Tak, a teď vás pokřtím,“ a jen vám položí ruku na hlavu. Nemusí to být vůbec křest, protože jak by mohl, když vám nezvedl Kundaliní? Je to jako když máme, řekněme, nějaké semínko, a to semínko, jak říkáme, je živé. Dobrá, ale jak to dokážete? Dokud ho nevyklíčíte, jak můžete dokázat, že je to živá věc? Musí tedy nastat vyklíčení. Dokud se to nestane, jak mohou lidé čemukoliv věřit, ať tomu říkáte, jak chcete? Takže musí dojít k tomuto znovuzrození, jak to řekly všechny. (Inkarnace). My tohle všechno nemusíme popírat, vzdát se toho všeho, můžeme však zůstat otevření, abychom pochopili, o čem ony všechny (Inkarnace) mluvily. Ale proč? K čemu je potřeba, k čemu je zapotřebí aby člověk získal realizaci? To je to hlavní. Za prvé, lidé řekli: „Jste Duchem“. Dobře, můžeme být, a co? K čemu je potřeba být Duchem? Jsme v pořádku jako lidské bytosti, jako tělo a to všechno. Jaká je potřeba být realizovaný? A jakmile pochopíte, k čemu to je, pochopíte, co je Sahadža jóga a co jsou zač ty sekty. Tou potřebou je to, že jste nedílnou součástí celku, který lze chápat jako velkou Prapůvodní bytost. On má mnoho buněk a vy jste jednou z nich. Ale nejste si toho vědomi. Nejste ještě kolektivní. A je rozdíl mezi kolektivem a masovým systémem. Tím myslím, že v masovém systému můžete hypnotizovat celé masy – začnou tančit, skákat, křičet, řvát. S masami lidí lze dělat cokoli, chci říct, pokud jsou to masy slabomyslných, lze je přimět, aby spáchali sebevraždu, přimět je k čemukoli, pokud vám jde o hromadné ovládání. Jako by se stali hysterickými. Ve skutečnosti je to taková lidská zvláštnost, která nutí člověka napodobovat ostatní. Jedná se o velmi prastarou věc, velice, velmi pradávnou, kterou jsme dělávali jako zvířata. Znáte to u ptáků. Viděli jste někdy odlétat ptáky, jako třeba jeřáby? Vždy letí v trojúhelníkovém uspořádání, a jak vůdce zatočí, všichni ostatní to následují, zcela automaticky. Jedná se tedy o tento instinkt následování ostatních, kopírování ostatních. Je v nás velmi hluboko zakořeněno snažit se následovat ostatní. Proto tedy, když vidíme někoho někam jít, pomyslíme si: „Ó, měli bychom udělat totéž.“ Jako bychom spolu soutěžili. Víte, tato soutěživost má také původ v tom stejném bodě, kopírování ostatních. Snažíme se kopírovat druhé, například „spolčováním.“ Máme, řekněme, klub, spolek lidí, kteří se například oblékají do bílých obleků a tak… Pak jsou tu kluby s určitým typem šatů, nebo můžete nalézt, jak jsem říkala minule, hordy černých obleků, promenádujících se v „elitních“ společnostech. Jen chtějí zapadat. Chtějí se jen družit, spolčovat se, proto ty uniformy, které musíte nosit, a tak máte určitý pocit, že jste součástí té lidské masy. Je to součást mas. Tedy znovu – je to o masách. Sahadža jóga je však kolektivní záležitost. Lidé mluví o kolektivitě, všichni mluví o kolektivitě, ale je to pouze rozumové, umělé. Například manžel a manželka spolu musí žít šťastně. A důvodem pro to je, že pokud nebudou žít šťastně, to se stane dětem, tamto se stane dětem, toto se stane, a může se stát, že to nebude dobré ani pro jednoho z nich. Takže logickou úvahou se dostaneme do bodu, „racionálního“ bodu, jak tomu říkáte, logického bodu, kde řekneme: „Dobře, neměli bychom se vzdávat vztahu mezi manželem a manželkou.“ Ale předpokládejme, že manžel a manželka dostanou realizaci. Pak dojde k tomu, že si uvědomí své rodičovské povinnosti, jsou si vědomi! Povědomí je velmi odlišná věc, než být jen součástí masy. Jako když manžel, manželka cítí, že… víte, manželství není o přemýšlení, ale prostě to cítíte v sobě, ne jako pocit v emočním smyslu, ale skutečně se to stane součástí vaší bytosti. Například po realizaci začnete v rukou cítit chladný vánek. Řekněme ale, že se manželé snaží navzájem oklamat, vibrace okamžitě zmizí. Necítí chladný vánek – je konec. Nemohou uvnitř postupovat dál. Předpokládejme, že člověk má zlozvyk, řekněme, nějaké nečisté zvyky, které si rozvinul v dětství, a pokračuje s tím. Po realizaci, když se tomu začne oddávat, okamžitě zjistí, že se cítí nesvůj a jeho vibrace se ztratí. Stává se vědomým – to znamená, že ve svém centrálním nervovém systému může cítit špatné účinky toho, co nazýváme „špatným“. Cítí pálení, cítí, že různá centra mají potíže. Myslím tím, že to cítí stejně, jako vy cítíte na svých prstech horko a chlad. Takže teprve, když se stanete vědomými, může přijít skutečná kolektivita. Není to racionální. Jako říkat: „Ó, jsme na sobě vzájemně závislí a musíme si navzájem pomáhat. Musíme to udělat tak, aby nikomu nebylo ublíženo, a aby to ani nepoškodilo nás.“ Celá tato racionalita není nutná – protože, řekněme zítra, pokud se nás někdo pokusí píchnout špendlíkem, okamžitě tam vyletí druhá ruka a zasáhne tu osobu, a tato (napadená) ruka ucukne. Celé tělo bude reagovat automaticky. Celé tělo bude reagovat proti agresi na jedné části, nebo na jakýkoli problém. Ale je si toho vědomo. Nedělá to s racionalitou, žádná tam není, je to spontánní. Neexistuje, že by o tom někdo přemýšlel, stává se to spontánně. Takže vlastní ochrana, zachování našeho těla, mysli, všeho, je před realizací dezintegrovanou akcí. Před realizací například mozek řekne: „Dobře, udělej tohle“, ale srdce řekne: „Ne.“ Například, když se muž zamiluje do vdané ženy, tak srdce říká: „Ach, pokračuj, je to milá dáma.“ Mozek říká: „Ne, víš, není správné narušovat její rodinný život.“ Dharma, zbožná oblast našeho břicha, která je skutečná, ne dharma, o které mluví v kostele, nebo něco takového… (Ten pán může přijít sem, prosím, tady je místo. Bůh vám žehnej.) Lze to tedy… Ale realizovaný člověk dělá všechno integrovaným způsobem. Integrovaným způsobem. Kdyby se například zamiloval do vdané dámy… automaticky se vlastně ani nemůže zamilovat do vdané ženy, prostě se nezamiluje, jednoduše to neudělá. Vůbec si neřeknou: „Neuveď nás v pokušení.“ Špatné věci prostě nedělají. Prostě se vám to nelíbí, protože se stanete vědomými, a to uvědomění není racionální. Nedokážeme si představit vědomí, které není racionální, protože, podle nás, cokoli není racionální, je nesmyslné, je vrtochem, je svévolné, nesmyslné. Přesto se v nás ten smysl vyvíjí. Je to skutečný smysl uvnitř vás, který se vyvíjí, ale ne tak, že by se vyvíjel přemýšlením, jako smysl ve vaší mysli, nýbrž jako cit ve vašich orgánech, ve vašem těle, bytosti a v srdci, že to prostě neuděláte. Toto je vědomí a toto je kolektivita, a ti, kteří nevzestoupí do kolektivity, nemohou být dobrými sahadžajogíny. A jakmile pochopíte, že toto přichází probuzením vašeho Ducha, pak pochopíte, že všechny problémy světa lze vyřešit pouze tehdy, pokud se lidské bytosti stanou touto kolektivní bytostí. Tato kolektivní bytost je Duch a tato kolektivní bytost, pokud je nějakým způsobem probuzena v naší pozornosti, pak se jí automaticky staneme. Automaticky se staneme kolektivně vědomí. Nemusíme to racionalizovat – prostě je to tam. To znamená, že malé dítě okamžitě řekne: „Ach, mami, víš, tamten muž má problémy.“ „Jak to víš?“ „Ach, všechny prsty mě pálí!“ Toho člověka nekritizujeme za to, že není v pořádku, ať už je jeho problém cokoliv. Ta osoba není vyřazena, ani není řečeno, že je k ničemu, ale okamžitě, jako svědek, cítíte problém této osoby. A protože jste kolektivně vědomí, máte síly. Tak jako můžete opravit sami sebe, můžete opravit i ostatní, protože jste kolektivně vědomí. To znamená, že máte síly napravit jiného člověka – zbavit ho bolesti, potíží a všeho, pomoci mu, vyléčit ho, dělat, co je potřeba – jen vy sami. Protože v bodě, kde jste, v bodě Ducha, jste s Duchem zajedno. Řekla bych, jako když tu k vám promlouvám, jsem s vámi spojena jen skrze mikrofon. Ale v případě, že bych byla v rozhlase, pak jsem spojena s mnohými. Tím spojovacím bodem je Duch, a dokud nedosáhnete tohoto bodu spojení, ostatní a všechny vaše skutky jsou k ničemu. Jaký je tedy rozdíl mezi sektou a Sahadža jógou? V Sahadža józe jednotlivec, zdůrazňuji – jednotlivec – před realizací jsme všichni jednotlivci – říkala jsem vám o Velikonocích, že jsme všichni jako vejce, a to je znak lidské bytosti, že je to stále vejce. Žije ve skořápce, myslí na sebe, na svou rodinu, je to svým způsobem dobré, myslí na svou zemi. Všechno dobré, až do určitého bodu. Protože je skořápkou. O cokoli se snaží, aby ukázal, jak je veliký, víte, Organizace spojených národů, tím vším jste byli, ale ta skořápka ve vás zůstává. Bude tam a bude znát. Ale když tu skořápku úplně rozbijete a jste ptákem, zkrátka létáte. Takže Den zmrtvýchvstání, jak jsem řekla, Den vzkříšení už započal, je zmiňován mnohokrát v Koránu, mnohem více než Den zkázy. Toto je ten Den vzkříšení, kde lidé musí být znovuzrozeni, aby byli svým vlastním Duchem, jak to sám Kristus udělal pro nás překročením bran Ádžňa čakry. Tedy, toto není sekta, protože v tom není nic nereálného, nic neskutečného. Není tu žádná hypnóza, nic, jste si plně vědomi toho, co děláte, jste si vědomi, že uvnitř vás je vaše vlastní síla, a ta proudí, a že vy se stanete tou silou. Ale ona není silou nadvlády nebo podrobování, ale silou lásky, lásky Boha, jenž činí všechnu práci tohoto světa. Skrze ni vzešly tyto květiny, díky ní se z květů stává ovoce. Pomocí této síly lidé počínají děti, jejím přispěním jste se narodili, díky této síle jste se vyvinuli z améby až sem. Takže ten davový instinkt je nyní velmi v kurzu, a sektami je hojně využíván. Dávají lidem hromadný pocit, že je tu jakési soutěžení. Především ve všech těch západních městech, zejména v západních městech, jsou si lidé vědomi moci svých peněz. Takže to také využívají. Zaplatíte nějaké peníze, jako při sázce na koně, zaplatíte určitou částku, oni zaplatí sektě. „Tolik zaplatím.“ Druhý žasne: „Platíš tolik?!“ Chci říct, budete překvapeni, v elitních společnostech si takto povídají: „Ó, teď mám tolik a tolik peněz, víš, a chci jít a připojit se k sektě – k této, tamté nebo jiné sektě.“ Protože se to stalo soutěžením. Všude možně vídáte zpívat takové muzikanty a zpěváky. Bylo to vlastně všechno zmanévrované, bylo to vše zmanipulované od začátku, aby se zmocnili nějakých lidí, kteří jsou slaboduší, kteří nemají silnou vůli, aby je ovládli a zneužili tak tento instinkt, ten podvědomý instinkt v nich, aby je vybudili, a jakmile jsou nadšení, všichni blázní, všichni šílí a stávají se hysterickými. A tato hysterie je dnes naplno využívána všemi sektami, a proto jsou lidé tak pobláznění. Když se na ně díváte, nevěříte, že jsou Bohu jakkoliv nablízku. Jak by mohli? Všichni vypadají bláznivě, posedlí, jako šílení. Avšak kolektivitu je v Sahadža józe třeba chápat v jejích vlastních dimenzích. Toto je druhým úkolem Sahadža jógy, který je obtížnější, než ten první. Dát realizaci není vůbec obtížné, protože je to přirozená věc, je to ve vás, nastal čas, je čas vykvést, realizaci dostanete bez větších obtíží. Pokud ne napoprvé, při druhém sezení ji dostanete, není pochyb. Ale upevnit vás jako kolektivní buňku celku, to je velmi obtížná věc, a dokud tím nebudete, jste z celku vytržení. Pokud si toto nezačnete uvědomovat, jste prostě vyhozeni. Kolektivita v Sahadža józe tedy neznamená, že na sobě máte nějaký druh šatů, že všichni nosíte podobné oblečení nebo děláte stejné věci, jako skákání či jakoukoli takovou věc, která v sobě nemá žádnou smysluplnou logiku. Je to kolektivita, kterou cítíte uvnitř sebe, cítíte tu blízkost. Ne emocionálně, musím říci, protože lidé si myslí, že jde o emocionální připoutanost k druhým. Není to ani emocionální, je to nad emocemi. Je to nad myslí. Je to Duch. Protože každý má v sobě tohoto Ducha. Jedinou věcí je, že se musíte stát Duchem. Cokoliv, víte… Dokonce můžeme říci – návštěvy chrámu. V Indii jsou ženy zaneprázdněny oblékáním, když mají jít do chrámu. Zjistí si: „Jaké sárí má tamta na sobě, jaké sárí budu mít já?“ Tak, jak se to děje i v kostelích. Jdeme tam v našich nejlepších šatech, jen sledujeme, jaké má šaty ona, pak se venku před kostelem napřímo zeptají: „Kde jsi tohle koupila?“ Chápete? Celá pozornost je tedy zaměřena na sociální kontakt, společenský, davový pocit uvnitř nás. Takže nejsme v ten okamžik vůbec jednotlivci, vůbec ne. Musíme být nejprve absolutními jednotlivci, a až pak se stanete úplnou, vědomou součástí celku. Ale pokud nejste jednotlivec… Proto je to pro lidi, kteří patří do těch sekt nebo se někde angažují, nebo patří k nějaké organizaci, je to obtížné. Nejsou totiž ještě připraveni přijmout ten skok jednotlivce do celku. Pokud jdou všichni, dobře. Pokud však nejdou všichni, zůstanou tam, i když to může být také velmi povrchní. Jako v Anglii je zvykem dávat vidličku a lžíci určitým způsobem. Ve Francii je to jiné, někde jinde zase jiné. I to pro nás může být určitá klub formující záležitost, protože – jsme Američané, dáme to takto, jsme Angličané, dáme to jinak, pokud jsme Francouzi, tak zase takto. Je to však tak povrchní věc, a pokud jdete k podstatě věci, je to všechno povrchní. Celé to naše spolčování je povrchní. Pokud však po tom začnete jít a reagujete vůči tomu, pak ničíte sami sebe. Zcela se zničíte. Není třeba takto cokoli ničit, ale mít pochopení, že „tohle je povrchní“. Nic takového. Neměli byste plýtvat energií bojem s žádným z nich. Není zapotřebí s čímkoli bojovat, abychom se z toho dostali. Není třeba bojovat s žádnou takovou věcí. Stane se jen, že bojováním ztratíte svou energii pro nic za nic. Naopak byste měli pochopit, že všechny tyto věci jsou umělé, a měli byste počkat, až se dostanete do reality. Ale pokud s nimi bojujete, je tu problém. Pokud nebojujete a jste s tím zajedno, je tu problém. Obě věci tedy vysávají energii. Stále jen myslíme, myslíme, dumáme o tom. Kam se dostanete? Nedojdete nikam. Sahadža jóga je tedy systém, který je přírodním systémem. Není to systém lidských bytostí, který je umělý, nebo nějaké organizace či masového hnutí, nic takového. Je systémem samotné přírody, která z vás udělala lidskou bytost, jednotlivce, tedy jakoby vejce. A tento jednotlivec se musí stát ne davem, to je zvířecí instinkt, ale stát se kolektivně vědomým. Musí se tím stát. Je to vědomí, to znamená, že v centrálním nervovém systému cítíte toto vědomí, a to je, čím je realita. Jdeme tak nějak do čehokoliv, s porozuměním, že toto je správné, tamto je správné, tohle všechno je mentální. Pokud chápete vše co je dostupné rozumově, jste stále ve skořápce. Jde ale o to, co cítíte. Co cítíte ve svém centrálním nervovém systému, to je vaše skutečné vědomí. Zbytek jsou vaše mentální aktivity, představivost, neboť cokoli, co je mentální, je člověkem vytvořené, nemá žádný význam. Tak jako je napsáno knih a knih, nevím, kolik energie bylo promarněno na tyhle všechny věci. Kolik knih napsali o tom, tamtom, řekla bych, stohy a stohy historek, toulky představivosti o všem možném. Ale o tom to není, víte, je to uvnitř vás. Že uvnitř vás je váš vlastní Duch, přebývající tam, ve vašem srdci, Je to vaše vlastní síla, kterou byste měli získat. A když ucítíte tu sílu, budete ohromeni, že nemusíte mít žádné OSN, a podobně. Opravdu vstoupíte do Božího království v tom smyslu, že získáte tu sílu lásky, jež vás činí nesmírně milující, sladké, nebo bych řekla magnetické, velmi jemné, a také by to mohlo být velmi mocné, pokud jde o využití energie. Je to extrémně silné. Svým chováním se stanete nesmírně atraktivní osobou v tom smyslu, že nezpůsobujete potíže ostatním. To neděláte – naopak, jste urovnávač sporů, jste mírotvůrcem. Kdekoli se objevíte, vytváříte mír a štěstí, ale to je stále vnější. Uvnitř jste tak klidní a blažení, a nad to všechno jste tak spojeni, že i slovně, pokud se zeptáte: „Existuje Bůh?“ začnete cítit ohromné vibrace. Spojení je navázáno. Víte, že to spojení je navázáno, můžete komunikovat s Bohem. Je snadné říci, že není žádný Bůh. „Tak je to lepší“. Lidé si myslí, že se tím vyhnou bolehlavům. Ale všechny ty bolehlavy přicházejí kvůli tomuto druhu víry, že Bůh není. A bolehlav nastane i tehdy, když věříte, že Bůh je, aniž byste Ho znali. Obě věci jsou, podle Mě, stále dvě strany kyvadla, které není ve středu, nebo můžeme říci, že se takto vychylujeme doprava a doleva, ale nestoupáme. Pro vzestup tato skutečná věc, tato živá věc, toto klíčení, musí proběhnout, a proto Sahadža jóga absolutně přesahuje všechny tyto nesmyslné sekty. Nemá k nim žádnou úctu, nemá žádnou úctu, protože to vysává energii lidských bytostí, sráží je dolů, nedává jim šanci vzestoupit ke své vlastní síle, kterou mají v sobě. Ale s porozuměním…konec konců, lidé o tom nic nevědí, nejsou si ničím jistí. Je v pořádku, pokud se podílejí na nějakých podobných věcech, na tom nezáleží. Ale v sektě, když půjdete… Udivila Mě návštěva „Unity Church, Unity Church“, představte si. „Kostel jednoty“ v Houstonu. Byli tak laskaví, že Mě tam pozvali a nevěděli, jak jsem v těchto záležitostech přímočará, víte… Myslím, že byli po Mém příchodu v potížích, chudáci. Ať je to jakkoli, překvapilo Mě, prodávali tam všechny možné knihy. Všechny možné, které jsou satanské, které jsou masovými hnutími, které jsou velmi škodlivé pro lidské bytosti, a oni věděli, že jsou. Kupříkladu prodávali v kostele knihy člověka, jenž káže o prostopášnosti, volnomravnosti. Chápete to?! Tak neslučitelné! Chci říci, že se buď Kristus mýlil, nebo se mýlil tento muž, jak můžete mít obě tyto věci dohromady? A oni říkali: „Toto je jednota.“ To není jednota, toto není jednota. Je to taková povrchní jednota, jak získat všechen ten prach, špínu, všechno dohromady, spolu se zlatem, říkajíce: „Dejte si.“ Dáte snad do jídla jed a pak ho sníte, protože to chcete sjednotit? Můžete sjednotit pouze věci, které sjednotit lze. Nemůžete spojit všechen binec světa dohromady a říci, že to je jednota. Nemůžete sjednotit Krista s mužem, který učí prostopášnost, volnomravnost a všechny možné špinavé triky. Takže člověk musí pochopit, že mysl zkouší všemožné triky, že mysl samotná je velmi, velmi lstivá věc, je to velmi inteligentní věc, a v tomto vás poráží. A vy začnete mít pocit „Ach, nech to tak, na tom nezáleží“, a začnete dělat kompromisy. Jak může být kompromis mezi jídlem a jedem? Můžete si dát strychnin do jídla? Až tak je to prosté. Musíme to oddělit, musíme říci: „To je špatně, toto se má tak.“ Ať už se to lidem líbí nebo ne, máme-li respektovat lidský život, pokud máte respektovat toto ohromné Boží tvoření, pokud je třeba zajistit, že lidé dostanou, co jim bylo slíbeno, budeme si zahrávat s jejich životy, s jejich tělem, se vším? Jsou třeba lidé, kteří věří, že drogy vás mohou přivést k Bohu. Jen si představte tu absurditu! No, díky Bohu lidé vědí, že drogy poškozují pozornost, poškozují vaše vědomí. Je napsána kniha, jak mi řekli… Potkala jsem někoho ve Vancouveru, kdo má doktorát, díky knize napsané… Zapomněla jsem jméno toho gentlemana – který popsal – že alkohol vás přivede k duchovnímu životu. To je absurdní. Věc, která jde proti vašemu vědomí samotnému, jak vás může přivést k vědomí, které je osvícené? Bylo by to něco jako zakrýt toto světlo, rozbít všechny žárovky a všechno, a to vás má přivést ke světlu. Je to naprosto absurdní. Celý ten výrok! Nemůžete jít k Bohu, pokud se snažíte ublížit svému tělu, ublížit své mysli, ublížit sami sobě. Dokonce i člověk, který měl špatné dětství, který kvůli něčemu trpěl, řekněme válce nebo něčemu, dokonce i takový člověk je na začátku trochu méně požehnaný, musíme na něm pracovat, uklidnit jeho mysl i tělo, aby v sobě dosáhnul rovnováhy, a jen pak může získat realizaci. Každého, kdo je narušený, kdo je rozhozený, musíme dát do pořádku. Nyní někteří lidé určitě cítili, že drogy ten problém vyřeší, upřímně to cítili. Vím, že v tom byli zcela upřímní. Užívali drogy. Na tom nezáleží. To lze také neutralizovat, protože jsou to hledači. Udělali jste to prostě proto, že hledáte. Hlavní věc je, že musíte chápat, že to musíte získat, je tím hlavním předmětem Sahadža jógy, tím i vaším. Takže, ať přijde cokoli, ať se stane cokoli, na tom nezáleží. Bude to napraveno, vypracuje se to. A pak se toho lidé přes noc vzdají, protože si uvědomí, že tohle je ono. Všechny problémy lidstva jsou kvůli tomu, že jsme ještě nenašli svého Ducha, jenž je kolektivní bytostí. Všechny mezinárodní problémy, všechny světové politické problémy, všechny vaše ekonomické problémy pocházejí z té jediné věci, která v lidských bytostech neproběhla. Jste stále v přerodu. Řekla bych, že je to něco jako lidé, kteří jsou stále ve vodě, napůl nad a napůl pod hladinou. Neví, jestli budou spaseni, nebo ne. Jakmile se však dostanete na břeh, vše je v pořádku. Jde o malý průlom, ke kterému musí dojít a lidé si musí vybudovat své kolektivní vědomí. Již mnoho lidí dostalo realizaci. Přijdou, dostanou realizaci, a pak zmizí. Vidím to. Cítí se velmi šťastně, teď to dokázali. Není to tak. Musíte se poté stát kolektivně vědomými. To znamená, že se musíte vzdělávat, abyste rozuměli, jak cítit tu kolektivitu uvnitř. To je pro člověka důležitější a obtížnější, protože všichni mají rádi, jak byste řekli, rychlá dění, velmi rychlý průběh. K rychlému dění bezpochyby dochází, ale ta rychlá událost vás pouze přivede k bodu, kde pak musíte zůstat, musíte se tím stát. Pokud jde o to, něčím se stát, jako když se z vejce vyklube hezoučký ptáček, tak ten pták se musí naučit létat. Pokud se neučí létat, zůstává mezi vejcem a ptákem a cokoli ho může sežrat. Nemá vůbec kvalitu ptáka, který se umí zachránit, chránit se, létat a užívat si. Není vůbec jako pták, pokud se jen hemží jako kohout a slepice. Víte, dokud žili v lese, létávali. Viděla jsem lesní kury létat velmi vysoko. Mohou létat tak jako orel! Ale když je vidíte na zemi… Jsou-li usazeni na zemi, jsou snězeni lidmi, kteří je dokážou chytit. Kdokoli je může chytit. Takže abychom měli tu kvalitu, kvalitu té kolektivní bytosti, člověk se musí vzdělávat a vzestoupit nad tento princip skořápky, systém, který je spoutával, který z nich udělal jednotlivce, což bylo důležité, abyste měli skořápku. Individualita byla skutečně důležitá, bez ní byste nemohli vyzrát. A tak přijde čas, kdy se tato skořápka musí rozbít. Stejným způsobem je pro Mne důležité auto, které Mě sem přiveze, pak z něj však vystoupím, abych mohla vejít. Stejným způsobem jste dosáhli určité fáze, do které to tak bylo v pořádku, ale už v tom nemusíte dál pokračovat, musíte se usadit v té nové dimenzi, novým životem ve vás. A tomu se říká vaše druhé narození. K tomuto účelu v nás Bůh vše připravil. Víte, existuje v nás systém… Řekl vám někdo o Kundaliní? Měli jste… V pořádku, nevadí. Víte, nechci to všechno pokaždé opakovat o Kundaliní a tak… Uvnitř nás je systém, zvaný Kundaliní. Vše je v nás. Víte, je velmi snadné zarazit se a říci: „Ale, Matko, jak je to možné?“ Chci říct, že je to dobré, víte, protože lidé o tom chtějí vědět, jak to, že máme Kundaliní v trojúhelníkové kosti? A pak říkáme, že existují subtilní centra, která se o nás starají, tedy, která se projevují mimo naše fyzická centra, a tak. Tvrdíme to, ale vy všichni můžete pochybovat: „Uvidíme, jestli může něco takového být. A jak vám máme věřit?“ Ale proč ne? Já od vás totiž nepřijímám žádné peníze, nic. Co ztrácíte tím, že Mi uvěříte? Nic. Měli byste se vyptat lidí, kteří tu jsou. Změnily se jim životy. Jsou z nich jiní lidé. Mají ze sebe radost, mají vlastní schopnosti, dokážou je projevit, stali se odborníky. Vypadají všedně, stejně jako vy, ale když uvidíte jejich tváře, vidíte, jak kvetou. Kromě toho, vědí o tom všechno. Jsou to mistři a učenci, jsou to velcí guruové, sedí tady kolem vás. A vy se tím můžete stát také. Není o čem pochybovat. Jenže – jestliže jste nevěřící Tomáš, tak budete pochybovat. Vaše pochybnosti Mi také nevadí. Pokusíme se je vyřešit. Hlavní věcí je udělat vás Duchem. To je naše práce. Proto jsme tady a proto jste tu i vy, takže je lepší s námi spolupracovat, než se dohadovat a diskutovat a kazit všem pozornost. Někteří jsou takoví reakcionáři! Přijdou, kladou otázky, a když přijde na realizaci, prostě utečou. Najdou se i většinou takoví, kteří velmi zadumaně pochybují. Ale o čem pochybujete? Co ztratíte? Co ztratíte? Nic. Pokud máte rakovinu, můžete být vyléčeni. Pokud máte duševní problémy, mohou být vyléčeny. Všechny problémy lze vyléčit Božím požehnáním. To je pravda. A kromě toho se stanete svou vlastní silou. Ale pokud jde o masový systém, tehdy nepochybujete. Víte, když například jdeme do kostela, nepochybujeme. Prostě nepochybujeme. Nepochybujeme o knězi, o nikom. Chodíme do chrámu a nikdy nepochybujeme o knězi, jen platíme, jako všichni ostatní – je to masový systém. Zde to tak není. Zde jste jednotlivec, a proto pochybujete. Nyní jste jednotlivec a pochybujete, Já bych ale navrhla, že bude lépe, když dostanete realizaci, než plýtvat energií pochybnostmi. Protože pokud jste všichni hledači, dostanete svou realizaci, když ne dnes, tak zítra. Proč však otálet? Čím dříve tím lépe. Pokud ale máte nějaké otázky, ráda bych na ně odpověděla. Máme tu Kundaliní a tak. Byla bych raději, kdyby vám Gavin nebo někdo o tom předem řekl. Až příště budeme mít přednášku o Kundaliní, co to je, jak dává realizaci, jak stoupá, jak proniká skrz různé čakry, jak proniká vaší fontanelní kostí a také, jak vám dává tuto Čaitanja Lahari tedy to, co nazýváme chladným vánkem v rukách, chladným vánkem Ducha svatého. A to je to, co máte zakusit. Máte-li dotazy, můžete se ptát, protože když získáváte realizaci, chci, abyste byli uvolnění, protože musíte překonat myšlenky, a to se děje bez problémů, není čeho se obávat. Jsou lidé, kteří říkají, že Kundaliní je velmi nebezpečná, a tak. Možná pro lidi, kteří o tom nic nevědí. I o svíčku se lze spálit a leknout se. Neví totiž, co to je. Avšak ten, kdo tomu rozumí, ví, jak je to prosté. I děti to dokážou, pokud to znají. Máte-li jakékoli dotazy, prosím, ptejte se. Prosím, zeptejte se, pokud máte jakékoli dotazy. Měli byste mi položit pár otázek. Kolik z vás poslouchalo rádio a přišlo díky tomu? Někdo vás? To je dobré. Dobře. Měli jste tedy pocit, že to znělo přesvědčivě? Co říkal? Je? Dobře, to jsem ráda. To je John. Dělá teologii a teď už toho má dost. Řekl: „Matko, teologie jsou jen řeči, řeči a zase řeči.“ Ale měl říci ještě o něčem, jak jsem řekla. John a Ferguson. Fergy, je tady? Fergy, tam je. Přišli oba. Ale mohl vám říci i o tom, že získáte svoje vlastní síly. Víte, v sektě nezískáte vlastní síly, jste jako šílení, všichni kráčí do jakési slepé uličky, neví, kam směřují. Musíte vědět, co děláte, co to je, vědět o tom všechno. Jsem tedy ráda, že vás přesvědčilo, co řekl. Ale zjistili jsme, že pracovat s těmi lidmi z médií je nemožné. Velice podivní, narušení lidé, to vám povím. Nechtějí… Hrozí se pravdy, říkám vám, opravdu se jí bojí. Nejpřekvapivější je, že když jim řeknete pravdu, skutečně je to naštve. Nechtějí to slyšet. Když jim řeknete smyšlený příběh, jsou šťastní a rádi by vám pomohli, je-li za tím hokus-pokus příběh. Ale když řeknete: „Můžete získat svou realizaci, jste pravdou, jste Duchem“, nechtějí vám naslouchat. Jsou to velmi podivní lidé, víte. Nemohou uvěřit, že to může být dobré. Proč bychom nemohli mít sebedůvěru? Koneckonců, budeme to hledat i příští rok a pak další? Proč to odkládat? Pokud je tomu tak, proč to nemít? Tohle je poprvé, co lidé v rádiu o tom dovolili někomu mluvit, zatímco Sahadža jóga roste velmi pomalu. Kdyby nám média pomohla sdělit, jak je to důležité a zásadní, že by to v těchto zemích mělo růst. Protože v Indii je to o mnoho snazší. Tisíce a tisíce… Funguje to ve vesnicích a všude. Ale tady jsou média tak důležitá a tak mocná. Díky Bohu, že nejsme tak rozvinutí, takže v Indii na médiích tolik nezávisíme a novináři také chápou, že v tom musí být pravda a pomáhají nám. V Indii nám byli velmi nápomocní ve srovnání s tímto zde. Tady nikdo nechce ani publikovat článek o Sahadža józe – nic. Dovedete si to představit? Nikdo se nechce zapojit. Otázka: „Používají sahadžajogíni vaši fotografii, když meditují?“ Otázka zněla, zda všichni sahadžajogíni používají vaši fotografii když meditují. Ano, ale nevím, kdo vám to řekl. Řekla bych, že by se to nemělo říkat, však vidíte, lidé se bojí myšlenky – proč používat Mou fotografii. Vidíte, je to problém. Víte, je to proto, že Moje fotografie má vibrace. Co naděláte. To je celá potíž. Má nejen obrovské vibrace, ale dokáže léčit lidi. V Americe byl chlapec, který měl rakovinu krve. Rodiče tohoto chlapce Mě přišli navštívit do velmi vzdálené vesnicei, a chtěli, aby se ten chlapec uzdravil. Takže jsem řekla: „Dobře, dejte mi jeho fotografii, zapracuji na něm.“ Každopádně jsem je ale odkázala… nechala je kontaktovat sahadžajogínku v New Yorku. Má pouze Moji fotografii, použila ji, a ten chlapec je vyléčen. Když ji přirovnáme k injekci penicilínu, nebo můžete tomu říkat jakkoli, víte – zázračný lék, čímž například Má fotografie je. Neměli bychom ji používat? Předpokládejme, že je. Je to tak. Co s tím mám dělat? Nevěděla jsem, že by fotoaparát byl tak dobrý, netušila jsem to. Fotoaparát je mnohem citlivější než lidské bytosti, to musím říct. Víte, je toho tolik, co fotoaparát zachytí, ale člověk by to nepostřehl. Kdysi jsem v jedné vesnici měla přednášku, v místě, kde zemřela realizovaná duše – velká realizovaná duše. Fotoaparát to zachytil. Já to vnímám, ale vy, lidé, očima nevidíte, jak na Mou hlavu dopadala velká záplava světla. Záplava světla a fotoaparát to zachytil, a šestkrát se to opakovalo a šestkrát to zachytil (nesrozumitelné). Ve fotoaparátu to je. Nevím, jestli tu fotku přinesli, jestli ji tu máme s sebou, můžete se přesvědčit sami. Fotoaparát je tak citlivý a tak čestný a tak hluboký, protože to, jak jím jsou věci zachyceny… Onehdy někdo v Indii pořídil fotografii Mých chodidel, tím polaroidem zachytil obě Moje chodidla. Říkala jsem jim, že dvě určitá centra příliš mnoho pracují. Jsou znát i na chodidlech, a z Mého palce jste mohli vidět vycházet paprsek světla, z jednoho palce a z jednoho prstu. Z těch center, která jsem zmiňovala. Fotoaparát to zachytil. Musí ale něco být i ve Mně, že? Samozřejmě, že musí. Je to tam, ale je lepší to pochopit, a vždycky říkám sahadžajogínům, aby ještě nemluvili s kýmkoliv o fotografii. Pokud jim to řeknete, znepokojí se. Víte, pomyslí si: „Bože, bude mě chtít ovládat?“ Víte, my se tak děsíme nadvlády, že? Protože lidé jsou velmi dominantní. Co když vás někdo tolik miluje, že ta láska k vám proudí i z Její fotografie? Může to tak být. Něco, co si o druhém nedovedeme představit, že je zkrátka jen láskou. A ta fotografie má tu lásku v sobě. Můžete ji využít, jak je vám libo. Proti tomu není co namítat. Žádný z těch lidí přede Mnou nebyl vyfotografován. Kristus nebyl nikdy fotografován, Buddha nebyl fotografován, ani Mohamed nebyl fotografován. Toto je poprvé, co jste vyvinuli tuto úžasnou věc, zvanou fotoaparát, tak je tu tedy Má fotografie. Co naplat? V Hongkongu, paní, která měla na starosti… Číňané mají velmi moudré lidi. A tato dáma, která měla na starosti… říkáte tomu televizní stanice, cítila vibrace, všechno a řekla: „Matko, proč vás nevyužít v TV?“ Řekla jsem: „Dobrý nápad.“ A ona Mě vysílala v televizi, asi tři minuty, jen stojící. Řekla: „Jen namiřte dlaně k obrazu a uvidíte.“ A tolik jich vnímalo chladný vánek. Napsali nám: „Cítili jsme od Matky v rukách chladný vánek.“ V Hongkongu jsme založili centrum pouze díky tomuto. Pokud Mi to lidé ve vaši televizi někdy dovolí, mohla bych pomoci velkým způsobem, že ano? A vy byste to snad nechtěli? Řekněme, že byste byli na Mém místě, nebylo by to lepší? Vím… Vy ale nemůžete. Kdyby Mé místo mohl někdo převzít a udělat to, budu velmi šťastná. Ale to je ten problém, víte, Kristus musel nést kříž, musel to udělat On, nikdo jiný nemohl. Nevadí nám, že to udělal, tak proč by nám mělo vadit, že je Kristus? Někdo to musí udělat. Dobrá? A vy to také budete dělat. I vy můžete dát lidem realizaci. Můžete. Tito všichni mohou dát realizaci, dokážou léčit, sedí tu samí odborníci, jeden lepší než druhý. Když s nimi promluvíte, budete ohromeni, jsou to všichni učenci! Ten, kdo sedící vedle vás, je docela dobrý! Z obou stran, řekla bych! Je poměrně obtížné akceptovat fotografii, protože se říká, že byste se nikomu neměli klanět. Bylo to řečeno, protože dříve nebyly žádné fotografie. Nic nebylo. Fotografie je tak pravdivá věc! Až to uvidíte sami, později, pak už se jí nevzdáte. Vím, že se vám to bude líbit. Dobrá, další otázka? Fotografie má taktéž i symbolickou hodnotu. Řekněme, že tu máme například fotografii královny. Na její fotografii nebudeme plivat, že ne? Není to vhodné. Plivnuli byste na její fotografii, někdo z vás? Neplivnuli, protože, konec konců, ta fotka, ta věc, něco představuje, je to symbol, že? Nedává třeba vibrace, ale rozhodně je to symbol něčeho. Je to koeficient té celé záležitosti, a ten to vypracovává. Dokonce když k vám mluvím, budete ohromeni, něco se uvnitř vás vypracovává. Zvuk také nese vibrace. Nevidíte to, ale tolik sahadžajogínů vidělo vibrace, jak do toho vstupují. Začnete všechny tyto věci vidět. Musíte se tedy do toho bodu vyvinout, do té doby vám nebudeme říkat nic o tom, jak se stát kolektivně vědomým trvalým způsobem. Na začátku jen řekneme: „Dobrá, nechte nás dát vám světlo.“ Nejprve ucítíte světlo, pak začnete vše vidět. V Sahadža józe není nic povinného, ale vy sami začnete dělat věci, protože víte, že to tak je. Začneme teď s realizací? Dobře. Ti, kteří jsou tu noví, by měli přijít dopředu. Chtěla bych požádat – bude lepší, pokud všichni v druhé řadě… všichni, kdo jsou realizováni, by měli vstát. Když se podíváte na tyto lidi, vypadají stejně jako vy, že? Ale jsou to realizované duše. Všichni jsou realizované duše a odborníci. Tohle je další odborník. Dřív prodával víno… Je to pravda, ano. Jsou všude kolem vás, před vámi, za vámi. Můžete přijít dopředu, prosím? Prosím. To je lepší. Tam… Pokud někteří lidé chtějí přijít sem, jsou tady nějaká místa. Je lepší být na předním sedadle, protože později uvidíte, pokud je problém se vzestupem vaší Kundaliní… Co přijít sem, mé dítě? Pojďte sem, vy oba, pojďte. Pokud je nějaký problém, sahadžajogíni se o to mohou postarat, mohou zvednout Kundaliní rukama, protože z jejich rukou proudí energie, víte? Aby mohli zvednout vaši Kundaliní a mohli vám dát realizaci. A jakmile dosáhnete realizace, můžete dávat realizaci ostatním. Je to takto jednoduché. Dnes jsou realizovanými dušemi oni, zítra to budete vy. Všichni se musíte stát realizovanými dušemi. Kolika se to povede, ví sám Bůh, ale mělo by jich být mnoho. I na Západě, kde se věci v porovnání s Indií pohybují spíše pomalu. Ale stane se to, to jsem si jistá. A teď – k získání realizace existuje velmi jednoduchá metoda. A to, že se tomu musíte otevřít. Rozevřít své prsty. Víte, tyto prsty jsou ukončeními celého sympatetického nervového systému. A tyto dvě ruce představují těch sedm center, tedy – jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest a sedm. Sedm center, jak je tam vidíte vyobrazeny, přesně takhle, víte? Můžete si to i později potvrdit, uvidíte. Například, pokud máte potíže s játry, můžete to cítit na prstech. Všechno můžete cítit na prstech, jak se říká: „Na konečcích prstů.“ Tak se stanete odborníkem. Anglický jazyk má mnoho nevědomých výrazů, které naznačují, že… Jak získáte realizaci. Takže je přitom tedy potřeba, pouze zavřít oči. Nejprve musíte zavřít oči, protože když Kundaliní stoupá a proniká skrze toto Kristovo centrum, pak dochází k rozšíření zřítelnice, takže chceme, aby byly oči v té době zavřené tak, aby Kundaliní hladce stoupala. Ona pak pronikne ven tudy. Když tudy pronikne, můžete cítit chladný vánek vycházející z vaší hlavy, můžete to cítit, ale musíte mít trochu uvolněnou citlivost, víte. Někteří nejsou tak citliví a necítí to. Na tom nezáleží. Pokud to necítíte dnes, budete to cítit zítra. Ale většina z nich to cítí a tito lidé, sahadžajogíni, se o vás postarají. Musíme být tedy moudří, musíme být k tomu vnímaví a bude to fungovat. Bude to fungovat u všech, musí se to vypracovat, jste hledači, je vaše právo to získat, máte ho, je to totiž vaše právo. Jsem tady jen jako… Říkám všem lidem, že jsem jako „banka“, která vám „proplácí šeky“. V posledních životech jste si vedli dobře, i v tomto životě, nejste zločinci, jste dobří lidé. Jste hledači. Od pradávna jste hledači Boha. Přišli jste sem pro svoji realizaci, bude tedy lépe ji získat. Je to takto prosté. Mým úkolem je poskytnout vám realizaci. Můžete to brát tak, jako bych za to byla placená. Takhle se to tedy má a vy to musíte získat. Mezi vámi a Mnou není žádného sporu. Pokud to nechcete mít, je to v pořádku. Zůstane to se Mnou v bezpečí a kdykoli budete chtít, můžete to mít. Ale lepší je získat to co nejdříve. Teď dejte ruce takto ke Mně a zavřete oči. Stačí zavřít oči, a překvapí vás, jaký to bude rozdíl. Jen položte obě ruce směrem ke Mně. Je to snadná metoda. Proč mít ruce takto? Protože ta centra musí být odkryta. Je to důležité. Velmi jednoduché, je to velmi jednoduchá metoda. Prosím, zavřete oči. Prosím, zavřete oči. Jen zavřete oči. Uvnitř nás jsou určité problémy. Ukazují se při stoupání Kundaliní. Ne vám, ale lidem, kteří tu sedí, kteří jsou realizovanými dušemi. A až budete realizovaní, budete to také cítit. V tuto chvíli je problém v srdci, srdce je pod tlakem. Žádám vás, abyste neotevírali oči, neotevírejte oči, ale položte pravou ruku na srdce, pod kabát či bundu, zkrátka na srdce. Srdce je výjimečné, v srdci přebývá Duch. Rozevřete ke Mně levou ruku, a můžete si položit otázku, velmi zásadní otázku ve vašem srdci. Můžete se mne ze srdce zeptat: „Matko, jsem Duchem?“ Jen se zeptejte, protože Duchem jste. Jen tu otázku položte. Zeptejte se třikrát. Když jsem k vám mluvila o Sahadža józe, mohla jsem říct něco, co vás mohlo rozrušit, nebo si možná myslíte: „Udělal jsem špatně to a tamto.“ Jen zapomeňte na minulost. V Sahadža józe není nic jako „hřích.“ Když si přijdete pro realizaci, je to všechno smyté. Nedělej si s tím starosti a neciťte se provinile. Provinilost vytváří problém, proto jen v srdci prociťte: „Matko, nejsem vinen.“ Od teď už nejste vůbec ničím vinní. Cokoli jste udělali, o čem soudíte, že je velmi špatné, jednou provždy na to zapomeňte. Jen na to zapomeňte a třikrát řekněte: „Matko, nejsem vinen.“ Třetí věc, na kterou se musíte zeptat, je: „Matko, jsem svým vlastním mistrem, jsem svým vlastním guruem?“ Zeptejte se na to také třikrát. Prosím, položte obě nohy na zem, plně. Víte, Matka země nám při tom pomáhá. Nyní se můžete znovu zeptat: „Matko, jsem částí a součástí celku?“ Prosím, neciťte se provinile, neciťte se vinni, prosím, neciťte se provinile. Je to móda cítit vinu, to vám povím. Je to soutěž, kdo se cítí víc provinile. Lidé mají rádi takový druh „řeckých tragédií“, uměle vystavěných okolo jejich životů. Zeptejte se, prosím: „Jsem částí a součástí celku?“ Jen se, prosím, zeptejte, protože kolektivita přichází k lidem, kteří jsou velkorysí, kteří jsou šlechetní, velcí lidé, kteří nejsou přízemní. Teď, prosím, dejte obě dlaně ke Mně. Obě ruce, a jen řekněte: „Matko, odpustil jsem všem lidem. Odpustil jsem všem.“ Prosím, dejte obě dlaně ke Mně a všem prostě odpusťte. Odpusťte všem. Řekněte: „Odpustil jsem všem, Matko, odpustil jsem všem.“ Odpusťte! Teď musíte říct následující – protože nemohu jít proti vaší svobodě, máte svobodu volby, tedy musíte říct: „Matko, mohl bych získat realizaci? Dáte mi, prosím, realizaci?“ Nemohu vám to vnutit. Musíte o to požádat. Je to vaše svoboda. Jen o to požádejte!