Hmota a Duch (3 min)

(Location Unknown)

19820513 – Hmota a Duch

Podmíněnosti k vám přicházejí z hmoty, se kterou máme co do činění každý den. Když člověk vidí hmotu, zaútočí na ni a chce tuto hmotu využívat ke svému vlastnímu účelu. Formuje hmotu ke svému vlastnímu účelu. Začíná si zvykat používat hmotu pro pohodlí nebo jako pomocníka či průvodce životem. Čím víc se začínáte spoléhat na hmotu, tím víc ničíte svoji přirozenost, protože se zabýváte neživým. Hmotou se zabýváme pouze tehdy, je-li mrtvá. Když je živá, tak nás tolik nevzrušuje. Takže strnulost hmoty se v nás zabydluje, jakmile začínáme používat hmotu k našemu vlastnímu účelu. „Jak bychom ale jinak měli existovat?“ je otázka, na kterou se lidé mohou ptát. „Dal-li nám Bůh materiální věci a hmotu, abychom je používali, neměli bychom je používat? A neměli bychom se jimi těšit?“ Ale ve skutečnosti se tím netěšíme. Před realizací se nemůžete těšit žádnou hmotou. Můžete si jen vytvořit zvyk a můžete se stát otrokem hmoty – před seberealizací. Jde o zákonitost, základní pravidlo ekonomiky, že potřeby jsou všeobecně neuspokojitelné. Například dnes chcete něco koupit – třeba koberec. Dobře, koupili jste ho. A teď se tento koberec stane bolehlavem, protože je to vaše vlastnictví, musíte se o něj starat. Musíte ho pojistit, musíte si o něj dělat starosti, aby se především nezničil. A za druhé dostáváte chuť koupit něco dalšího. Koupili jste koberec, hotovo. Pak musíte mít něco jiného, pak zase něco jiného, pak zase. Takže vás to neuspokojí, nedá vám to radost. Hmota vám nikdy nemůže dát radost. To, co vám dává radost, je Duch. Ale když se uskuteční vzestup, jakmile se stanete Duchem, tak hmota uvnitř nás získá jiný hodnotový systém. Hodnotový systém hmoty je velmi odlišný.