Šrí Bhúmí Déví púdža, 12/07/1982, (nekontrolováno), Birmingham, Anglie

(Location Unknown)

Feedback
Share

Dnes jsem Rustomovi říkala, že bychom samozřejmě měli udělat púdžu k Bhúmí, protože se opravdu zlobí. Vytvořila tak nádhernou malebnou scenérii v této části země, zatímco lidé, kteří zde žili, neporozuměli kráse, kterou jim dala, zkoušeli se dát na ošklivé a velmi hříšné způsoby probouzení satanských a negativních sil. A to Ji velmi rozhněvalo. Cítila jsem to, když jsme šli posledně ven. A stalo se to díky nevědomosti lidí, bezpochyby, ale někteří stále, dokonce vědomě, holdují takovým věcem. To je velmi vážná věc, protože zvete, zvete satanské síly, aby vás zničily. Tyto síly nikdy nejsou vaši přátelé, jsou ničivé, a nikdy nemohou být vaši přátelé. Protože jste vzešli z tvoření Boha a ony jsou ničením, nemohou být nikdy vaši přátelé. Takže příroda tím musí být nazlobená a myslí si, že si tato země púdžu nezaslouží. Je to jejich vlastní rozhodnutí. Navrhují, že si to tato země nezaslouží. Možná se domnívají, že nevím, čeho se tento kraj dopustil, tato část země a co bych jim měla udělat. Potrestat někoho je velmi snadné. A rozzlobit se je ještě snadnější. Ale mít rovnováhu a porozumění a soucit je obtížné. Trpělivost Matky oni mít nemohou, to je v pořádku, já je chápu – ale musí poslechnout. Něco se musí udělat, musí se udělat. Musíme to vypracovat. I když bych šla do pekla, musím to vypracovat. To je moje práce. S tím Mi oni všichni spolu s vámi dohromady musíte pomoct. Protože tento hněv, všechno, to pomine. Zůstane to, co je úspěch. Úspěch, kterého jsme dosáhli naší vytrvalostí a naší trpělivostí. Takže jakmile si uvědomíme úspěch a důležitost úspěchu, nedáme šanci těmto dočasným náladám, musíme v tom být naprosto klidní a chápající. Takto také nahráváme negativním silám, protože ony chtějí být rušivé a my jim hněvem nahráváme. Takže vlastně když se hněváme, jdeme sami proti sobě. Hrajete do rukou negativity. Tak k čemu je hněvat se a mít vztek? To je adresováno těm nazlobeným přírodním věcem. V pořádku. Teď bychom měli začít naši púdžu. protože myslím, že bychom měli začít a pak se to s púdžou utiší. Když jsem poprvé přišla do Anglie, říkala jsem, že je zde velké prokletí Bohyně vůči této zemi. Opravdu. Tenkrát bylo klima přesně takové. A nemohli jste udělat ani krok ze dveří. Byli jsme v Alwich, pamatuji si, a auto bylo sotva okolo, řekněme, deseti stop, a my jsme nevěděli, jak se do auta dostat, tak moc vál vítr. A měli jsme kabáty a všechno, ale všechno bylo naprosto ve větru. A tehdy jsem řekla, že tato země je opravdu Bohyní prokletá. Ale ten, kdo prokleje, může také vzít kletbu zpět, že? To je Višnumája, která je velmi rozzlobená. Opravdu je velmi, velmi rozzlobená. Když se rozzlobí, zkouší projevit svůj hněv. Tak, jak to je, víte – je to Moje část a součást, ale Moje část a součást navrhuje – jako, například, zde něco hoří a Já na to šlápnu. Navrhne to – Moje chodidlo mi navrhne, že to je horké, raději na to nestoupej. Tak to je. Takže uvidíme, jak dnes zafunguje púdža. Je to pro nás všechny velká výzva. Dělejme to se šradhou, nemějte ašradhu. Pak to bude pracovat, jsem si jistá, že se to zpracuje. Jste moje lepší děti. Ať vám Bůh žehná.