Projev k jogínům: Jedinou cestou je úplná odevzdanost  31/07/1982, Londýn, Anglie

Dnes poprvé se vám odvažuji říct něco, co jsem měla říct už mnohem dříve. Protože dnes jsem vám řekla, že je nezbytné, abyste Mě rozpoznali. A to rozpoznání je podmínka, která je pevně daná. Nemohu ji změnit. Jak řekl už Kristus: „Cokoli proti Mně, cokoli proti Mně bude tolerováno, bude odpuštěno, nebude však odpuštěno nic proti Duchu svatému.“ To je obrovské varování, veliké varování. Lidé si snad ani neuvědomují, co to znamená. Nikdo z vás není samozřejmě proti Mně, to vím, a nic proti Mně neděláte, to je rozhodně pravda. Jste konec konců Moje děti, mám vás velice ráda a vy máte rádi Mě. Je to pouhé varování, které vám Kristus zanechal. Člověk se ale musí zamyslet, proč nepostupujeme tak rychle, jak bychom měli. Když jsou lidé omámeni, jako v hypnóze, padají na zem před svého gurua. Úplně. Vzdávají se svých peněz, všeho – domovů, domů, rodin, dětí – a prostě padají k zemi, jsou-li pod hypnotickým vlivem. A to aniž by se na cokoli zeptali nebo šli do detailů, případně se pokusili zjistit něco o životě svého gurua. Všichni takoví lidé jdou velice rychle do temnoty, do stále větší temnoty, až k úplnému zničení. Vy jste však sahadžajogíni a musíte utvářet sami sebe. Dříve jsem nechtěla tak silně otřást vaším egem, nikdy jsem vám to zatím neřekla takovým způsobem. Je to snad poprvé, co vám to říkám. Že se Mi musíte zcela odevzdat, ne Sahadža józe, ale Mně. Sahadža jóga je jen jedním z Mých aspektů. Musíte všeho zanechat a odevzdat se Mi. Naprostá odevzdanost. Jinak nedokážete stoupat výš. Bez otázek, bez argumentování. Jen naprostou odevzdaností toho budete moci dosáhnout. Lidé jsou stále napadáni. Stále se dostávají do problémů. Co je příčinou? Tolik lidí se Mě ptalo: „Když jednou získáme realizaci, jak to, Matko, že zase klesneme dolů?“ Jediným důvodem je, že odevzdání není úplné. Dosud se neupevnila absolutní úcta a úplné odevzdání se, stále nechápete, že jsem Božská, do té míry, jak byste měli. Neříkám, že všichni. Přesto ale, pohlédnete-li do svého srdce a mysli, zjistíte, že tu stále není tak bezpodmínečná odevzdanost, jakou jste měli, řekněme, ke Kristovi nebo Krišnovi či k někomu jinému, kdo zde byl předtím. Krišna řekl: „Sarva dharmanam parityajya mamekam sharanam vraja“ – „Zapomeň všechna náboženství světa.“ Náboženství ne v tom smyslu jako hinduismus, křesťanství nebo islám, ale měl na mysli veškeré prostředky k životu. „Zapomeň na všechno, co je třeba k životu, a zcela se Mi odevzdej.“ To bylo před 6000 lety. A je ještě hodně takových, kteří to budou stále říkat: „Naprosto jsme se odevzdali Šrí Krišnovi.“ Kde je však On dnes? Říkají to dokonce i ti, kterým jsem dala realizaci Já. Mezi Ním a Mnou není samozřejmě žádný rozdíl, dnes jsem tu však Já. Jsem to Já, kdo vám dal realizaci. Jenže naší prvořadou starostí je naše zaměstnání, naše vlastní problémy, rodinné, finanční problémy. A odevzdání je to poslední. Jsem iluzorní, to je pravda. Mé jméno je Mahámája. Jsem bezpochyby iluzorní. Jsem však taková jen proto, abych vás mohla soudit. Odevzdání je velice důležitou součástí vzestupu. Proč? Protože je-li vaše postavení nejisté, je-li vaše existence bezprostředně ohrožena, v této době, kdy je celý svět v nejistém, vratkém postavení a může dojít k naprostému zničení, je velice důležité, abyste se pevně drželi toho, co vás může zachránit. A to vší silou a s plnou důvěrou. Je to, jako když se ponoříte do obyčejné vody – to nevadí. Když ale klesáte v moři a vyvstane otázka bytí či nebytí, pak, když se objeví ruka, která se vás snaží vytáhnout, už není čas přemýšlet, musíte se jí pevně chytit, vší silou, s naprostou důvěrou. Máme-li badhy a jsme-li obklopeni negativitami, uvědomíme si to a zmocní se nás určitý zmatek. A to je doba, kdy se chceme chytit. Badhy vám však našeptávají myšlenky, které jsou zničující. Takže vypukne velký boj. Co je v tu chvíli nejlepší udělat? Nejlepší je zapomenout na všechno ostatní. Zapomeňte, že jste posedlí, že je tu badha nebo něco takového. Musíte se Mě držet ze všech svých sil. Styl našeho odevzdání je však velice módní, moderní, kdy Sahadža jógu praktikujeme „jen tak mimochodem“ a také Matka je velice „jen tak mimochodem“. Lituji, ale to nám nepomůže. Toto nemusím říkat Indům, protože člověku stačí, když si přečte Déví Mahátmjam. Nebo stačí, když si přečtete Jejích 1000 jmen. Protože Jí můžete dosáhnout jen svým bhakti, jen odevzdaností. Má ráda pouze své bhakty, své oddané. Nikde se nepíše, že by měla ráda ty, kteří dokážou lépe mluvit, lépe argumentovat, kteří se lépe oblékají, kteří si žijí lépe, v lepších podmínkách… Ona má ráda jen své oddané. A tato oddanost a odevzdanost by neměla být nějakou mánií nebo něčím podobným, ale měla by být pevná, stálá, neustále proudící a stále vzrůstající. To je teď pro další rozvoj jediná cesta. Tolik malých problémů je pro nás důležitých. U někoho je to dům, u někoho přijetí na vysokou školu, u jiného nějaká práce, kterou má udělat. Všechny tyto záležitosti jsou dharmy, které Šrí Krišna popsal jako: „Sarva dharmanam parityajya mamekam sharanam vraja“ – „Vzdej se všech dharem, všech tak zvaných dharem,“ jako například patni-dharma představuje povinnosti manželky, pati-dharma jsou povinnosti manžela, putra-dharma povinnosti syna, pita-dharma povinnosti otce, další jsou povinnosti občana a člověka jakožto obyvatele světa. Všech těchto dharem je třeba se naprosto vzdát. A musíte se úplně odevzdat, z celého srdce. Jsem tou, kterou jsem, byla jsem taková a budu taková i nadále. Nebudu nijak dále růst. Jedná se o věčnou osobnost. Je to teď na vás, abyste ze Mne získali, co je jen možné, vytěžili ze svého zrození v této moderní době maximum a vyrostli do své úplné zralosti, abyste byli schopni vytvořit úplný model toho, co chce Božské skrze vás udělat. Jakmile začne vaše odevzdání, stanete se dynamickými a budete se toho pevně držet. Jedinou cestou, jak toto naplnit, je, musím říct, meditace. Samozřejmě, rozumově toho můžete udělat hodně. Rozumově Mě můžete přijmout. Emocionálně se Mi můžete cítit bližší ve svém srdci. Odevzdejte se však v meditaci. Meditace není nic než odevzdání se, naprosté odevzdání, což je pro moderního člověka západní civilizace něco obtížného. Dokážou se odevzdat jen lidem, kteří je uvedou do transu, úplně je zhypnotizují, stanou se otroky těch, kteří je omámí. Jenže ve své osobní svobodě mají silnější své ego než svého Ducha. Díky své osobní svobodě. Proto jdou všechny západní země od desíti k pěti. Protože rozhodující roli hraje ego, ne Duch. Když mají svobodu, nedokážou ovládnout své ego. Jen když někdo dokáže jejich ego polapit a připoutat si je k sobě, pak jsou umlčeni, bezvýhradně se odevzdají. A je to zcela jasně vidět na tom, jak skvěle tito falešní lidé ovládají umění zotročit vás. Při své naprosté svobodě, naprosté svobodě, se musíte odevzdat. Svoboda neznamená ego, to by měl člověk chápat. Ego svobodu zabíjí. A nejen zabíjí, ale i znetvoří a zostudí, učiní ji ošklivou. Ve své nejsubtilnější podobě svoboda znamená naprostou nesobeckost, bez jakýchkoli ostrých hran. Představuje úplnou prázdnotu, tak jako flétna, aby bylo možno hrát melodii Boha dobře. To je naprostá svoboda, žádné závislosti. Musíme si uvědomit, že jsme v bažině. V bažině nevědomosti, bažině hříchu. Nevědomost přináší hřích. Jak se z té bažiny dostat ven? Každý, kdo se nás snaží vytáhnout, tam spadne také. Každý, kdo se chce bažině jen přiblížit, v ní uvízne. Stává se její součástí. Čím více se snažíme využít pomoci druhého, tím více ho stahujeme a sami klesáme stále hlouběji do bažiny. Strom Kundaliní tedy musí růst. A z toho stromu vás sám Paramátma, samotný Parabrahma musí vytáhnout ven. Ten strom vyrůstá z bažiny a Parabrahma vás musí jednoho po druhém vytáhnout. Uchopí vás do rukou a švihem vás vytáhne. Když se však, jak vás vytahuje, nedržíte dost pevně, opět sklouznete dolů. Dostanete se o něco výš a zase sklouznete dolů. Být z toho venku přináší velikou radost, ale vaše chodidla z té bažiny ještě nejsou úplně venku. Ještě nejste úplně vyčištěni. Dokud nebudete zcela vyčištěni, jak byste mohli být zcela požehnáni? Musíte být absolutně požehnáni Božským, oděni do lásky Boha. Je udivující vidět, že lidé, kteří chodí k falešným guruům, na nich lpí s tak ohromnou oddaností, až člověk žasne, jaké jsou z nich „živé mrtvoly“! Dokud nejsou úplně vyřízeni, vzdávají se stále všeho, co mají. Když lidé přijdou do Sahadža jógy, nevzdávají se ničeho, ale naopak jsou vyživováni, je o ně postaráno. Zlepšuje se jim zdraví, mají všeho dostatek, zlepšuje se jejich rozum, jejich vztahy k druhým, cítí se lépe po všech stránkách, zlepšují se jejich životní podmínky. Neustále vzrůstá jejich prosperita a výhody. Máme ašrámy, které jsou krásné, které jsou ty nejlevnější, i jídlo, všechny možné výhody, jen to nejlepší. Všechno. Neuvědomujeme si však, k čemu všechna ta výživa je. K čemu jsou všechna ta požehnání? Abyste stoupali výš a výš. Abyste z té bažiny vystoupili úplně. Musíte se pevně držet, být odevzdaní a oddaní. Stále si však ponecháváme zadní vrátka, skrýváme nějaké věci. Pokoušíme se být vychytralí. To je nebezpečné. Měli byste se všichni pokusit uvidět ve svém nitru, co je tam stále tak záludného, jaké podmíněnosti vám brání odevzdat se, co vás nutí nechávat si něco jen pro sebe. Jaké jsou v tom obavy, jaké ego, jaký hněv vás stále drží v bažině? Jaké připoutanosti, které vztahy? Musíte z toho vystoupit. Dokud z té bažiny nevystoupíte úplně, nebude to fungovat. Není tu místo pro polovičatosti. Je to otázka – teď, nebo nikdy. Kristus o tom mluvil. Říkal: „Buďte oddaní a odevzdaní a ostatní nechte na Mě.“ Vím, kdo roste v odevzdanosti a oddanosti. Všimla jsem si, že někteří se opravdu hodně zlepšili! Nemusíte být přede Mnou, nemusíte Mne vidět, nemusím tam být osobně. Vše je ve Všepronikající síle. Je to všechno Mé světlo, které o vás ví vše do všech podrobností. A pouze svým bhakti – svou oddaností a svým odevzdáním Mě můžete dosáhnout. To, že jste Mne dosáhli, se ukáže plným projevením vašich Božských sil. Je to velice prosté. Tak jednoduše zařízené. Mám radost jen z lidí, kteří jsou prostí, nevinní, kteří nejsou lstiví, kteří se vzájemně milují a jsou k sobě laskaví. Je velmi snadné Mě potěšit. Když vás vidím, že se máte rádi, že mluvíte hezky o druhých, pomáháte si navzájem, máte k sobě úctu, hlasitě se společně smějete a těšíte se, když jste spolu, dostávám své první požehnání, svou první radost. Snažte se mít se navzájem rádi – v odevzdání, protože jste všichni Mé děti, stvořené Mou láskou. Všichni spočíváte v lůně Mé lásky. Z celého srdce vám dávám tato požehnání. Rozrušuje Mě, chvějí se Mi ruce a vy upadáte zase zpět do bažiny, když vidím, že se spolu hádáte, když se objevuje žárlivost a malichernosti, patřící k vašemu předchozímu životu. Ta pomoc, kterou je možné vnímat, není ani tolik na hrubé úrovni, ale je to mnohem hlubší pocit bezpečí, který dostávají vaši bratři a sestry. Měla by mezi vámi být hluboká láska. Pro sobectví není v Sahadža józe místo. Pro lakotu není v Sahadža józe místo. Žádné. Lakota je známkou velice nízké mysli. Neříkám samozřejmě, abyste dávali peníze Mně. Ale to, jak se na peníze díváme, jak na nich lpíme, jak lpíme na materiálních věcech, materiálním bohatství, na věcech, na svém majetku… Největším vlastnictvím, jaké máte, je vaše Matka. Díky Ní máte své bratry a sestry. Zbavte se své minulosti, té bažiny. S tím by teď měl být konec. Celkem dobře si uvědomujete, jak vás všechny chráním silou své lásky. Víte, jak vám v každém okamžiku pomáhám. Ve všech vašich přáních jsem se vám snažila vyhovět. To je na jedné straně, jak jsem říkala, ta výživa. Z vaší strany ale teď musí přijít váš vzestup. Vaše stoupání musí vzejít od vás. To musíte vypracovat jen a jen vy sami. Ne nějaký jiný sahadžajogín nebo Já. Já vám mohu jen dávat doporučení. A nejen doporučení, ale i varování. A vše je na dosah ruky. Vše je tak dobře vypracované. Jsem před vámi v hmotné podobě! Jsem před vámi v hmotné podobě! Nemusíte nikam chodit. Je to všechno ve vás. Nemusíte za to platit, nemusíte dávat nic jiného. Rozviňte si ale to odevzdání ve svém nitru. Víte, ten člověk, který se Mnou dělal interview, říkal, že s nezaměstnanými manévrují politici. Dovolte Bohu, aby s vámi manévroval! Ale jak? Řekněme, že mám v ruce štětec a chci něco namalovat, ale nedokážu ten štětec ovládat. Je hranatý, malovat s ním je obtížné, je nevhodný k malování nebo lze říci, že je nepohodlný, špatně ovladatelný. Jak něco takového použít? Odevzdání je tou nejsnazší cestou, jak se zbavit všech svých hranatostí, všech svých problémů, všech svých negativních blokád. Pohleďte teď do svého nitra – jste odevzdaní? Ti, kteří ke Mně lnou fanaticky, rovněž nejsou v pořádku. Neměl by v tom být žádný fanatismus. Celé to dává naprosto logický smysl. Není v tom žádný fanatismus. Například když má někdo jít k doktorovi na prohlídku, fanatická osoba možná řekne: „Ó, ne, k doktorovi nepůjdu, protože Matka mi říkala, že se o mne postará.“ A když onemocní, přijde k Matce a spustí: „Matko, říkala jsi, že se o mě postaráš, tak jak to, že jsem onemocněla!?“ To je fanatismus. Jak se projeví odevzdanost? „Hluboko uvnitř je Matka. Je tam, Ona je můj doktor. Jestli mě vyléčí, nebo ne, zda mě uzdraví, nebo ne, na tom nezáleží. Znám jen Ji. Neznám nikoho jiného.“ Je to naprosto logické. Ta logika spočívá v tom, že Matka je tou nejmocnější, což logicky víte, že je pravda. A je-li to tak, vyléčí mě. Jestliže mě však nevyléčí, je to Její síla, Její vůle. Pokud mě chce vyléčit, vyléčí mě. Pokud mě však nechce vyléčit, jak bych Jí mohl vnucovat svou vůli? Je to jako s oddaností Šrí Ganéši, když Jemu a Jeho bratrovi Kartikéjovi Jejich matka řekla, že ten, kdo objede Matku Zemi jako první, dostane odměnu. Chudák Ganéša měl jako povoz malou myšku. Měl však moudrost! A Kartikéja měl velice rychlého páva, který létal. Šrí Ganéša se podíval na páva a řekl si: „Kdo je větší než Moje Matka? Ona je Ádi Šakti! Co je proti Ní tato Země? Kdo ji vytvořil? Moje Matka ji vytvořila. Kdo vytvořil slunce? Moje Matka. Kdo je větší než Moje Matka? Nikdo. Proč tedy neobejít pouze Mou Matku? Jaký má smysl chodit kolem celé Země?“ A mnohem dříve, než se vrátil Kartikéja, seděl už s dárkem ve svých rukou. Jeho nevinnost Mu dala tu moudrost, aby chápal to, co je logické. Je to velice logické. A je rovněž logické, že, Matka vnímá moji bolest mnohem více než já sám. Co řeknete na to, že Kristus se pro svou Matku nechal ukřižovat? Byla to samotná Mahálakšmí, tak mocná! Nechala svého syna, aby obětoval vlastní život, trpěl jako lidská bytost. Bylo to příliš! Nechat svého syna ukřižovat, přestože měla v rukou všechny síly, aby tam se všemi skoncovala! Vytvořit tuto Ádžňá čakru byla však velice delikátní práce. Co to znamená? Znamená to, že neměl dostatečnou odevzdanost? Naopak, byla si Jím tak jistá, tak jistá Jeho oddaností, že Ho mohla požádat, aby to udělal. Když tedy od Matky něco očekáváte… jsou lidé, kteří řeknou: „Matko, dělám diplomovou práci, musím projít.“ Dobrá, dej bandhan, bude to v pořádku. „Matko, snažím se objevit toto.“ Dobře, nechť se to stane. „Matko, pokouším se získat tuto práci.“ Dobře, máš ji mít! A teď to vezměme z druhé strany. Kolik z vás má takovou oddanost jako Kristus? Nikdo. Tak je to! Proč je On tím nejstarším bratrem? Protože nikdo není takový jako On. Prošel vším tím – tím strašlivým utrpením, protože byl neoddělitelnou součástí své Matky. Ona trpěla mnohem víc než On. Prošel tím utrpením kvůli vyššímu cíli, kvůli většímu štěstí, vyššímu, kvalitnějšímu životu. To je skutečná oddanost! Falešní lidé jsou toho však schopni zneužít. Když nutí druhé trpět, řeknou: „Musíš zkrátka trpět.“ Jen se podívejte, jak to dělají: „Musíš trpět, protože jinak nemůžeš stoupat.“ Je za tím velmi subtilní porozumění. Je to velice subtilní. Také vám bude jasnější, že v Sahadža józe jste zaprvé vyživováni, vychováváni. Jste trénováni, dáni do pořádku. A všechno utrpení už pak pro vás není více utrpením, protože jste se stali Duchem. (citát v sanskrtu) „Není ho (Ducha) možné zabít žádnou zbraní, nelze ho vypudit nebo odfouknout větrem, nemůže ho spálit žádný oheň.“ Neexistuje způsob, jak ho zničit. A to je Duch, jímž jste. Dostali jste tedy výživu, jste teď dospělí. Jste vyživeni. Když lidé vidí sahadžajogíny, říkají: „Ó, jsou jako květiny. Pohleďte na jejich tváře, jak září. Jakou mají sebedůvěru, důstojnost, jak jsou krásní.“ Ale kvůli čemu? Abyste byli koly u kočáru Boha, musíte unést to, co reprezentujete, a přinášet ty oběti, které pro vás už nejsou žádným utrpením, neboť Duch dává, nikdy netrpí. Jeho kvalitou je dávání. Vy tedy nemusíte trpět, jen dávejte. Matka má nejprve porodní bolesti, snáší všechny problémy, v pořádku. Když však dítě dospěje, stojí při matce. Je hrdým synem. Je pyšný na matku a ona na něho. Stojí při sobě, bojují v bitvě společně. A to je možné jen tehdy, když přijmete úplné odevzdání a začnete se připravovat na budoucí život sahadžajogína. Život, který navenek vypadá jako zápas s problémy, avšak vnitřně je nanejvýš naplňující. Když za Mnou jednou za čas přijedou sahadžajogíni, je pro ně i sezení na zemi přílišným utrpením. Dokonce i zout si boty je veliká oběť. Z včerejšího programu tři lidé odešli jen proto, že byli požádáni, aby se zuli. Jako by je někdo chtěl ostříhat dohola. Prostě odešli. Proč ale v Sahadža józe růst? Růst proto, abychom mohli povstat jako velké děti Velké Matky. Ta práce je obrovská. Není to pro průměrné, povrchní lidi. Tuto práci nemohou dělat lidé bojácní, ustrašení, arogantní, drzí, ti k tomu nemají žádné oprávnění. Je tedy nutné učit se odevzdanosti v meditaci, úplné odevzdanosti v meditaci. Neděláte to pro svoje dobro, tak zvané „svoje“. Nejprve jste byli malým dítětem, maličkým. A teď jste kolektivní bytostí, takže už neděláte nic jen pro sebe, ale pro tu kolektivní bytost. Rostete, abyste si uvědomili ten celek, jímž se máte stát. Vaše zaměstnání, vaše peníze, vaše manželky, manželé, děti, otec, matka, příbuzní, to je teď pryč. Vy všichni teď musíte převzít zodpovědnost za Sahadža jógu. Všichni jste toho schopni, jste k tomu vychováni. Udělejte to, jak chcete, podle svých schopností. S úplnou odevzdaností toho dosáhnete. Je to v odevzdanosti. Naprostá odevzdanost je jediná možná cesta k postupu vpřed. Někteří sahadžajogíni jsou polovičatí. Musíme je hodit přes palubu. Nepomohou nám. Nemusíte s nimi soucítit. Nejsou dobří. Když dokážou, že k něčemu jsou, přivedeme je zpět. To ale nechte na Mě! Vy do toho nevkládejte své úsilí, nevěnujte jim pozornost. Vy musíte povstat. Byli jste hledajícími, pak jste to našli, vyrostli jste a teď jste dospělí. Ale proč? Abyste povstali. Tak jako Já dnes stojím před vámi, musíte se vy postavit před druhé. Odevzdanost neznamená, že o Sahadža józe nemluvíte. Mnoho lidí si myslí, že být zticha je způsob, vyjadřující vaši odevzdanost. Tiší byste měli být jen v meditaci. Musíte z té své ulity vylézt ven. Oznamte všem národům a všem lidem všude veliké poselství, že teď, v této době, nastal čas vzkříšení a že vy všichni jste schopni ho naplnit. Pokud se vám za to lidé budou vysmívat, pokuste se jim říkat věci s porozuměním, s moudrostí. Je třeba obětovat individuální záliby a nelibosti. „Mám rád toto a mám rád tamto,“ toho je třeba se vzdát. Neznamená to však, že všichni budete jako stroje. To ne. Ale toho zotročení tím „já“ je třeba se vzdát. Toho zotročení zvyklostmi se musíte vzdát. Budete se divit, jakmile budete odevzdaní, nebudete muset příliš jíst. Někdy možná nebudete jíst vůbec. Ani si na jídlo nevzpomenete. Nevzpomenete si ani na to, co jste jedli. Nevzpomenete si, kde jste spali, jak jste spali. Bude to život, který bude růst a rozvíjet se, jako teleskop! Budete vytvářet vlastní vize a uskutečňovat je, naplňovat je. Vypadáte jako prostí, obyčejní lidé, ale nejste takoví. V odevzdanosti, v naprosté oddanosti to teď musíte udělat; ne pro své vlastní dobro, pro svůj prospěch, s tím je teď konec. Jedná se o naprosté vystoupení z bažiny na pevnou zem za hlasitého opěvování svého Otce. Jakou hudbu mohou hrát ti, kteří jsou v bažině? Jaké mohou zpívat písně? Jakou jistotu mohou poskytnout? Jakou pomoc mohou nabídnout druhým? Musíte se z ní dostat ven, úplně. K tomu je třeba neochvějná moudrost, trvalá, neochvějná moudrost! V každém okamžiku. Nemusíte obviňovat svou levou nebo pravou stranu. Nic takového. Jen se z toho dostaňte ven a držte se tam. Přišel Parabrahma, aby se o vás staral. Držte se toho. Dokonce i smrt se musí držet zpátky, tak co teprve tyhle maličkosti? Jméno vaší Matky je velice mocné. Víte, že je tím nejmocnějším jménem ze všech, tou nejmocnější mantrou. Musíte ale vědět, jak je vyslovit. Toto jméno musíte pronést s úplnou odevzdaností. Ne jako jakékoli jiné jméno. Víte, že v Indii, když pronesou jméno gurua, chytí se při jeho vyslovení za uši. Znamená to: „Pokud se při jeho vyslovení dopouštím nějaké chyby, prosím, odpusť mi.“ Je to mantra, která je velice mocnou mantrou. Jediné, co potřebujete, je odevzdanost, ten náboj odevzdanosti. Dnes jsem někomu řekla, že všechny sedmikrásky teď v Anglii voní. Nemohla tomu uvěřit. Řekla: „To jsem netušila. Naopak, myslela jsem, že sedmikrásky nemají žádnou vůni, spíš naopak.“ Řekla jsem: „No dobře, tak jen jdi a přivoň si k nim.“ Když si k nim přičichla, podivila se. Jen to jméno! Jak je subtilní! Dnes jsou to nejvoňavější květiny v Anglii. Jen to jméno! Znamená Niškalanka, znamená Nirmala, což je naprosto bez jakékoli maly. A co je ta mala? Je to ta bažina. Bez jakýchkoli bažin – nih! Naprosto! Radost Sahasráry se odedávna nazývá Niránanda. Odpradávna se nazývá Niránanda nebo Nirmala-ánanda. Mnozí ji nazývali Nirmala-ánanda nebo Niránanda. Tato radost je taková, že se radujete i tehdy, když jste ukřižováni. Je to radost, kterou máte i tehdy, když jste otráveni jedem. I na smrtelné posteli se těšíte touto radostí. Tato radost je Niránanda. Buďte tedy připraveni na tu druhou fázi. Jste v čele, v popředí. Postačí Mi jen velmi málo času. Skutečně však potřebuji lidi s neochvějnou moudrostí a odevzdaností. Neochvějnou. Ani na vteřinu nesmí uhnout na jednu či druhou stranu. Pak můžeme pokračovat rychleji a jít do bitvy. Teď už si snad uvědomujete rafinovanosti negativit, to, jak pracují. Jak své sily, které jsou samozřejmě omezené, používají k tomu, aby ničily práci Boha. A jak vy musíte být bdělí, vybavení a odevzdaní. Toto mohu říci pouze vám. Nemohu to říci těm, kteří přijdou do Caxton Hall (na nové programy). Někteří z nich jsou polovičatí, někteří jsou zcela noví, naivní a někteří z nich nejsou vůbec k ničemu. Ale tak, jak jste dnes přede Mnou, vám chci naprosto otevřeně říct to, co Krišna řekl pouze Ardžunovi: „Sarva dharmanam parityajya, mamekam sharanam vraja.“ Není jiné cesty. Vradža označuje toho, kdo je podruhé narozený, jako stabilní, vyrovnanou osobnost. Jestliže jste stabilní a pevní, pak se musíte odevzdat. Jestliže jste se zdokonalili, pak se musíte odevzdat. Pomůže vám to dostat se z té bažiny a pak to pomůže té veliké věci. Nikdo nechápe: „Proč se nám Matka snaží pomoci?“ Myslí si: „Je příliš laskavá.“ To nejsem. Mám hodně zdravého rozumu. Protože vy jste ti, kteří jsou schopni manifestovat radost Boha na této Zemi. Vy jste flétny, které budou hrát melodii Boha. Budete využíváni a obratně řízeni Bohem. Tohle všechno dělám proto, abych vás zdokonalila, abyste byli tím nejkrásnějším nástrojem Boha, tím pravým nástrojem Boha. Nevím, jestli chápete, jak příjemný, krásný život to bude. Život v oddanosti, s logickým pochopením, život zcela odevzdaný, čerpající veškerou výživu a odevzdávající ji pro vyšší účel. Něco takového, jako když listy čerpají výživu ze slunečních paprsků, čímž získávají své zbarvení, pro vyšší účel, aby mohly být později využity lidmi. Nic na tomto světě nefunguje jinak. Všechno funguje za určitým účelem, za účelem, který je tak nesobecký, tak rozsáhlý, tak velkolepý, dynamický. Stanete se oceánem, stanete se měsícem, stanete se sluncem, zemí, éterem, nebesy a stanete se Duchem. Pracujete pro ně pro všechny. Stanete se všemi hvězdami a vesmíry a chopíte se jejich práce. Tak je to. Protože jste se dostali na úroveň svého principu, na svoji tatvu. Tak se dostáváte na tatvu všech. Buďte při tom ale odevzdaní, protože Já jsem principem toho všeho. Já jsem tatvou – Tattvamasee. Já jsem tím principem. Držte se svého principu. Já jsem Kundaliní. Já jsem esencí. Jsme schopni chápat pouze oddanost něčemu, co vypadá větší v hrubém smyslu, co se jeví ohromné na hrubé úrovni. Nedokážeme se ale odevzdat něčemu, co je mnohem subtilnější, mnohem delikátnější, o tolik hlubší, něčemu, co je mnohem efektivnější, dynamičtější, univerzální a věčné. Nedokážeme ani pomyslet na odevzdání se něčemu takovému. Dokážeme se odevzdat někomu, kdo vypadá jako hora, kdo přijde a utlačuje nás jako hora, kdo je jako Hitler, kdo je jako falešný guru. Odevzdat se však své subtilní bytosti, kterou nejste schopni vidět pouhým okem, kterou není slyšet, jejíž působení je však velice mocné. Jako atomová bomba, když se atom rozštěpí. Není-li rozštěpený, je všude. V nejsubtilnější podobě je však nesmírně dynamický, takže když ho rozštěpíte, stane se dynamickou silou destrukce. Teď, když se vaše pozornost dostala k nejsubtilnější stránce tohoto vesmíru, pronikejte do toho hlouběji a hlouběji. Ta touha, která vede koneček kořene ke zdroji vody, je totožná s tímto zdrojem. Vaše Kundaliní je totožná s Ádi Kundaliní a Její silou, Parabrahmou. Všechny tyto věci by člověk měl pochopit po získání realizace, poté, co dozraje. Předtím to není možné. Proto jsem vám o těchto věcech během minulých osmi let neříkala. Moje vztahy k vám byly především ochranné a naplněné laskavostí. A stále jsem vás nechávala v domnění, že jsem vám zavázána. Žádný závazek tu však neexistuje. Přes všechny tyto představy jste se stali vlastním Já a jste teď připraveni stát se zodpovědnými, být tím, pro co jste byli stvořeni. Jako loď, kterou postaví, pak ji přivezou na moře a vyzkouší, zda je schopna vyplout na moře. Takže teď se jedná o tuto druhou fázi, kdy musíte vyplout, kdy už víte vše o lodi, vše o moři. S naprostou svobodou a moudrostí teď musíte vyplout. Nebát se žádných bouří, krupobití nebo tajfunů, protože teď už vše znáte. Vaším úkolem je teď přeplout. Nechť vám Bůh žehná. Nechť vám Bůh žehná.