Projev k jogínům, 26/11/1982, Londýn, Anglie

Londýn (Anglie)

Feedback
Share

Projev k jogínům 26/11/1982, Londýn, UK

V titulcích budou v rozhovorech použity zkratky:

ŠM = Šrí Mátadží, J = jogín/jogínka/přítomná osoba

ŠM: Jak se máš Pat?

Pat: Velmi dobře, děkuji, Matko.

ŠM: Polož Můj šál támhle. Posaďte se. Prosím, sedněte si. Přijeli lidé z Brightonu? Dorazila Sil? Ne. Prosím?

J: Mají večerní školu.

ŠM: Ale dnes mohli po večerní škole přijet. Gavine, pojď sem na minutku. Tento větrák je hodně silný, je to na Mě příliš. Kdyby ti to nevadilo… Vím, že tam jsou nějaké…

Gavin: Je lepší říci to teď.

ŠM: Myslím, že je to příliš. Jsou tam ovšemže extrémní případy, jak jsem říkala. J: Dejte ruce dlaněmi vzhůru směrem k Lotosovým chodidlům, dlaněmi, ruce dlaněmi vzhůru, žádáte o dar.

ŠM: Já sama se neustále uskrovňuji. Neobědvám, snídám jen trošku. Dostala jsem takové dopisy i v Indii, psali to samé. Někteří z nich jsou opravdu… Já prostě nechápu, proč to tak je. Jako Jill, která říkala, že jí trvalo šest měsíců, než cítila vibrace, přitom jsou jiní, kteří je cítí. Stačilo, když uviděli… Je to tak a skutečně nevím, co na to říct, co s tím. Pojďme začít. Dnes odlétám do Indie a je mi velmi smutno z toho, že zde své děti musím zanechat. Je to bezpochyby smutný den. Jet ale musím a mnoho z vás jede se Mnou, celkem hodně. Ti, kteří zde zůstávají, si však musí uvědomit, že tu jsou za určitým účelem, ne bezdůvodně. A během Mé nepřítomnosti byste neměli ztrácet čas. Naopak, musíte přijít na to, co můžete udělat pro zlepšení stavu ostatních sahadžajogínů. Mnozí jste sahadžajogíni a cítili jste chladný vánek od prvního dne a cítíte ho už pořád. Stále je však mnoho těch, kteří chladný vánek vůbec necítí, a je jim kvůli tomu hrozně, mají pocit viny. Někdy jim připadá, že jsou nějaký nižší typ lidí nebo že je s nimi něco v nepořádku, když necítí chladný vánek. Jednou z nejdůležitějších starostí vás všech by tedy mělo být, že tu jsou stále lidé, kteří v rukou necítí vůbec nic. Docházeli do Sahadža jógy, poctivě to vypracovávali, ale dosud ani jednou nedokázali pocítit chladný vánek. Příčin může být mnoho, mnoho. Ne jedna, ale mnoho příčin. A když, aniž byste se do těch příčin zapletli, se to v sobě pokusíte odhalit a když ti, kteří už jej cítí, jsou soucitní a laskaví, mohou zcela jistě druhým pomoci. To nejhorší, čím lidé trpí, je však ego. A tohle ego se cítí ponížené, když se nám někdo pokouší i sebeméně pomoci. Někteří mohou mít uražené ego, mohou mít přefouknuté ego, mohou mít takový stav mysli, že své ego dokonce ani nevidí. A proto je obtížné někomu říct, co by bylo třeba udělat, aby se zlepšil. Ti, kteří jsou na tom lépe, pak mají dilema, protože se druhého nechtějí dotknout. A také mají strach, že když se druhému pokusí pomoci, nafoukne se jim jejich ego. Obávají se svého vlastního ega. My však musíme pochopit, že jakmile jsme přišli do Sahadža jógy, jakmile byla naše Kundaliní probuzena, všichni jsme se stali nedílnou součástí jednoho těla, těla velké Prapůvodní bytosti. Když u lidského těla, tak jak to funguje, je například nějaký prst necitlivý, pak pozornost celého těla je na tom prstu, aby ho vyléčilo. A všechny ostatní prsty, celé tělo, mozek, můžete říci mysl, vše si dělá starosti o ten prst, jak ho dát do pořádku. Ty prsty přirozeně nemají ego, tak se nikdo necítí dotčeně ani špatně. A ty prsty mu také touží pomoci, protože samy cítí problém toho prstu, který je necitlivý. Když je nějaký problém, řekněme, vnitřní, uvnitř těla, všechny buňky potřebné k tomu, aby se problém odstranil, rychle poběží! Krevní oběh zrychlí, srdce bude pumpovat, všechno bude pracovat velmi koordinovaně. Ale nikdo se necítí dotčený: „Proč by mi měl někdo pomáhat?“ A ani ten, kdo pomáhá, se nebojí, ani se neobává, ani nemá ego. To proto, že buňky těla jsou pod naprostou kontrolou jednoho mozku, jedné osobnosti, jednoho Já. V Sahadža józe ale tato kolektivnost ještě není upevněna. Proto se lidé cítí dotčeni nebo jeden druhého zraňují. Mají strach z jiné buňky, která je bratrskou buňkou, která je partnerskou buňkou, která je součástí vás samých. Bojíme se snad svého oka nebo svého nosu? Bojíme se svých rukou nebo nohou? Ta kolektivnost je ale takový začarovaný kruh, protože dokud se nestanete skutečně kolektivními, nedokážete vnímat druhého člověka. A dokud v sobě nemáte ten smysl pro zodpovědnost a kolektivnost, nemůžete druhému pomoct. Je tedy zapotřebí určitý vývoj duchovního růstu v celém těle, abyste byli dostatečně vnímaví a mohli si navzájem pomoci, abyste byli dostatečně moudří a mohli si navzájem pomoci, abyste byli dostatečně nápadití a skutečně druhému poskytli podporu. A tento vývoj musí přijít opět skrze kolektivnost. Jak překvapivé! Vím, že někdy mají lidé pocit, že jsou i takoví sahadžajogíni, kteří ani necítí věci stejně. Souhlasím. Někdo řekne: „Máš chycenou Višudhi,“ jiný řekne: „Máš chycené srdce,“ a další: „Máš chycený Void.“ Neřeknou všichni jednu a tutéž věc. Jeden řekne to, druhý tamto, třetí… Je to proto, že někteří si rozvinuli určitou citlivost na určité centrum. Ale ne na všechna centra. A díky tomu se názory mohou lišit, což by ale vůbec být nemělo. Předně si tedy všichni musíme uvědomit, že stále ještě rosteme, že ještě musíme růst. I když v Sahadža józe získáte realizaci, neznamená to, že je z vás najednou Jan Křtitel. Všichni musíme růst. A abyste rostli, musíte pro svůj růst něco odhodit a něco akceptovat. A to nejlepší, co můžete odhodit, je vaše ego, které působí v tolika směrech! Které vytváří blokádu mezi vámi a vaším Stvořitelem. Tohle ego vás někdy může přimět konat proti Bohu a ani nepoznáte, že vás tam přivedlo ego, protože to ztotožnění se s egem bylo nejen v tomto životě, ale také v mnoha minulých životech. Přestat se s ním ztotožňovat, nebo lze říci, rozpustit ho, případně se od ega oddělit, je obtížné. Ale jak vyrůstáte z bahna tohoto ega, lotos začíná vonět a každý tu vůni může cítit. V západních zemích je to oproti východním obtížnější, protože růst byl na Západě od základu založen na egu a soutěživosti. V Sahadža józe žádné soupeření není. Jen pomyslete, co se stane, když jeden prst začne soupeřit s druhým. Až tak je to absurdní! Teď se bavíme o kořenech, ne o výhoncích, kterých lidé dosáhli skrze západní způsob myšlení. Teď se musíme dostat hluboko ke kořenům. Musíme tedy změnit naše metody. Mezi kořeny neexistuje žádné soupeření. Pomáhají si! Když jeden něco nezvládá, druhý mu přijde na pomoc. Tímto způsobem je možné tento živoucí proces vypracovat. Musíme změnit to, jak se vypořádáváme se sebou i s druhými. A musíme si uvědomit, že síla Boží lásky je nejvyšší, nejhlubší a nejmocnější. A je to právě síla lásky, co musíme uplatnit. Láska však vůbec neznamená to, že někoho rozmazlíte, že mu budete lhát, jen abyste ho potěšili. Ze začátku to možná nemusí působit láskyplně, ale nakonec bude. Když si tedy s někým musíte promluvit, nebuďte samozřejmě arogantní nebo hrubí, to vůbec ne. Mělo by to jít sladce, měli byste být milí, soucitní. To není o diplomacii. Nesnažíte se získat něčí hlas do voleb. Poskytujete druhému instrukce. A tato vodítka mohou být dokonce nevyřčená. Tím nejvyšším vodítkem pro kohokoli, jsou zásady, které dodržujete sami, ideály, které máte, způsob vašeho chování. Víte, v Indii jeden člověk dal realizaci deseti tisícům lidí. Ale jakým způsobem! Jak na druhé zapůsobil. Zapůsobil na druhé, když šel do kanceláře státní správy v nějaké své soukromé záležitosti a začal tam hovořit takovým způsobem, že žasli, že tento muž přišel kvůli nějaké praktické všední záležitosti, ale jak způsobile hovoří, jak vystupuje, jak je důstojný! A tak sebejistý! Jak to dělá? A tak se ho zeptali: „Kdo je váš guru?“ Okamžitě je napadlo: „To musí být od nějakého dobrého gurua.“ Řekl: „Nemám gurua, mám jen Matku, kterou máme všichni.“ A tak to začalo. Musíte tedy chápat, že svým vlastním chováním můžete k druhému promlouvat, ale ne povrchním chováním, musí to jít od srdce, ten zájem, ta starostlivost, aby se tenhle člověk dal do pořádku. Skutečný zájem! Pozná ho dokonce i pes. Není třeba dokazovat to nějakými přísahami, ale i pes pozná, co je skutečná starostlivost a co ne. S takovým zaujetím musíte hovořit. A to je to, co nám chybí, ta vnitřní opravdovost, protože naše srdce není otevřené. Otevřete srdce! Teď jste vstoupili do Božího království, tak otevřete srdce. Zjistěte, proč se bojíte. Kvůli čemu. Koneckonců, co se může stát? Stejně nakonec všichni zemřeme, ne? Mějte to tedy na paměti. Zemřeme, ať už nás sežere tygr, nebo odněkud skočíme. Něco se nám přihodit musí, abychom mohli zemřít. Tak čeho bychom se měli obávat? Skutečný strach byste mohli mít jen z toho, že možná nezískáte realizaci. Ale i ten skutečný strach je zbytečný, protože zničí vaše šance dostat realizaci. Jestliže věříte, že Bůh je veliký a že Jeho milosrdenství je nezměrné, když věříte z hloubi srdce, tak bezpochyby realizaci získáte. Jste tu všichni kvůli tomu a Boží síla sama vám ji dychtí dát. Nesmírně po tom touží. Můžete si toho všimnout. Věřili byste, že tady v Londýně je dnes tolik realizovaných duší? Přišla jsem sem asi před dvaceti lety, a kdyby Mi býval někdo řekl, že tu bude tolik realizovaných duší, na tomto místě, nikdy bych mu nevěřila. Protože v té době jsem jich potkala jen pár, a to na celém světě. Věci se uskutečňují. Jen buďte trpěliví! A věřte v Boží smilování, v Boží milost a v Jeho soucítění, v Jeho touhu dát vám tento dar realizace. A to je jedna z největších překážek, kterou lidé mají, když necítí své vibrace. Dnes jsem dostala dopis od Jill, kde píše, že si šla nechat v obchodě zarámovat Mou fotku. A majitelka obchodu, ta paní, se na Mou fotku zadívala, protože ji nějak oslovila, a zeptala se: „Čí je to fotka?“ Jill jen řekla: „Dejte ruce směrem k ní.“ „Ó, Bože! Co se stalo? Jakoby někdo otevřel dveře!“ Jen nastavila ruce a vnímala to! A Jill byla udivená, protože ona necítila šest měsíců nic. Lámala si s tím hlavu: „Matko, já nikdy necítím chladný vánek, nikdy necítím chladný vánek!“ Přitom je velká hledačka, bezpochyby. A teď říkala, že přišel její bratr a ani on necítil chladný vánek. Jill mu řekla: „Máš špatná játra.“ On: „Ano, ano, jak to víš? Mám! Bolí mě v játrech, měl jsem s játry problémy.“ A Jill řekla: „Namiř ruce k obrázku a dej si levou ruku na játra.“ On: „Ó Bože, já to cítím! Cítím brnění!“ A tak dále a ukázal prst jater. Byla ohromená! Že ten muž, který právě přišel do obchodu, kde chodí spousta lidí dovnitř a ven, kde to není jak v Caxton Hall, kde není klidná atmosféra, žádní sahadžajogíni kolem, a přesto najednou vidíte, že ten pán cítí chladný vánek, a nejen to, on dokáže i přesně říct, kde je napadený. Úplně bez problémů, žádný třes v rukou, žádné chvění, žádné pálení. A ulevilo se mu i od jater. Nemohla pochopit, jak je to možné. Důvod je velmi prostý. Když přijdete na program, je tam už spousta takových, kteří cítí vibrace. Ale vy je necítíte. Je to jako kdyby oni už měli nějaké hmatatelné jistoty, ale vy nic takového nemáte. Pak vaše mysl, která je nastavena na soupeření, mysl, která si uvědomuje, že oni mají něco, co já nemám, jako: „Mám, nemám,“ pak mysl začíná v hlavě šířit strach: „Ó Bože, budu to mít taky nebo ne? Začnu to cítit? A když to ucítím, nepřijdu pak o to?“ A tenhle strach vídám na tvářích mnoha nových lidí. Zanechte toho strachu! Vy všichni získáte realizaci. Zbavte se toho strachu! Nepřišli jste se sem zúčastnit nějakého závodu, ale uvolnit se. Jen se uvolněte! A pak zas – čím více toho chcete v Sahadža józe udělat, tím více znovu zneklidníte: „Musím brzy ráno meditovat! Zítra musím brzy vstávat!“ Takhle se sami bičujete, celou noc neusnete a pak, když meditujete, tak podřimujete. Buďte v klidu! Bůh se o vás stará, věřte Mi. On vám dá realizaci a bude se o vás starat a On vás ráno bude budit. Jen buďte v klidu! Ta prvotní představa, že: „Já to dělám,“ je špatná. To On to musí dělat. Nevypracovává se to kvůli tomu, že si myslíte, že to můžete dělat vy. Kdybyste jen dokázali dojít k závěru: „Nemohu to udělat já. To Jeho milost, to Jeho milosrdnost musí pracovat.“ Ale po realizaci, už musíte něco dělat, a to mít přání. Jenže když řeknu, že si máte přát, zas to bude: „Dobře, tady se posadím, přikovám se k tomuhle místu a budu sedět a přát si!“ Pochopte, že takové přání je mrtvé přání, je vynucené! „Ó, musím si přát! Matka říkala, že si musím přát!“ Musíte být hladoví! Neříkáte: „Musím si přát, abych dostal hlad,“ že ne? Ten hlad pramení zevnitř. Je tam, bezpochyby, jen je zakrytý. Ten hlad je utlumený, protože máte strach! Když dáte před tygra kozu, aby ji sežral, tak se s ní vypořádá, sežere, ať je to, co je to, protože to v sobě má ten strach, že támhle je tygr, který mě sežere! Nejdříve se tedy vypořádejte se všemi imaginárními tygry kolem sebe. A znovu se dostáváme k tomu, že to přání musí vzejít zevnitř. Je tam, jen je zakryté. Buďte v klidu. Ale ne způsobem: „Jsem naprosto klidný!“ Jako děti! Je to prosté. Uvolněný člověk je prostě jako dítě! Ničeho se tedy nebojte. Snažte se být klidní. To je celé. Platí to pro všechny! Být uvolněný ale nikdy neznamená být nečinný. Právě naopak, klidný člověk je velice aktivní navenek, ale uvnitř je naprosto tichý, zcela uvolněný a v pohodě. Můžete to poznat i zvnějšku. Jak víte, právě teď proudí ohromné vibrace, vidím jejich proud. Ohromný! A všechny čakry kolem Mě se takto chvějí. Vidím je i to, co dělají. Nanejvýš mohu přestat mluvit, přesto budou proudit. Ať už tedy kvůli hledání, nebo kvůli něčemu světskému, prvořadé je, že musíte zaujmout postoj klidného svědka. Jestliže to dokážete, pak vy, kteří necítíte vibrace, je jednoznačně ucítíte. Viděla jsem, jak je to u lidí, na kterých jsem pracovala, když se to nezlepšovalo. Samozřejmě nebyli hrubí ani arogantní, jen byli velmi smutní, že nedokážou vnímat vibrace. Řekla jsem: „Dobře, dnes se jdi potěšit květinami v zahradě, raduj se z ptáků, promluv si s oblohou a vrať se zítra.“ Fungovalo to. Byli jste totiž vždycky takoví. V Sahadža józe nemusíte ničeho dosahovat, stanete se tím. Nejprve se tím stanete a pak porozumíte Sahadža józe mentálně. Ale ti, kteří se snaží porozumět Sahadža józe mentálně hned zpočátku, si skutečně zadělávají na problémy. Protože když o tom čtete, zní to příliš velkolepě a vás napadá: „Ó Bože, kde to jsem?“ Když tedy dáte někomu realizaci, dopřejte tomu prosím čas. On poroste. Nedávejte mu hned na to číst Advent. Děláme to! Proč? Protože si myslíme, že bychom na něj měli zapůsobit, že Sahadža jóga je ohromná věc. Že by si měl přečíst Advent, aby přišel do Sahadža jógy. A my ho pak upevníme, protože to všechno uvidí a bude tím unešený. Jestliže někdo bude ohromen těmito věcmi, takový člověk je pro Sahadža jógu k ničemu. Věřte Mi. Jestliže je zaujmete něčím vnějším a povrchním, jak daleko se dostanou? Musí dosáhnut svého Ducha uvnitř sebe! Musí být ohromeni sami sebou, svými vlastními pokroky. Jestliže pochopíte tento jednoduchý princip, že když se stanete Duchem, projevujete sílu, která je pravý opak všech ostatních takzvaných sil. Například věda, ta bude analyzovat. Sahadža jóga bude slučovat. Řekněme takzvaná filozofie, ta se bude snažit nacházet dogmata. Sahadža jóga zneutralizuje všechny bariéry všech náboženství. Protože všechny tyto síly jsou ubíjející, otupující. Náboženství je umrtveno, Bůh je umrtven, všechno se tím umrtví. Zatímco Sahadža jóga je živoucí síla uvnitř vás, a proto neutralizuje vše, co je destruktivní, vše, co je umrtvující. Je to živoucí síla Boha. Je to velmi mocná síla. Je velmi moudrá, všemu rozumí. Slýchali jsme o ní, ale nikdy jsme nevěřili, že by taková síla mohla být skutečná. A když tuto sílu poprvé ucítíme, nedokážeme tomu uvěřit: „Jak by to mohlo být možné?!“ Protože my stále nevěříme, že bychom mohli být zdrojem té síly, která je integrující, která kompletně sjednocuje, která vyživuje, která vám pomáhá vyrůst z klamu do reality. Nedovolí zakořenit žádnému klamu. Zatímco všechny ostatní síly, které byste vyzkoušeli, politické síly, jsou založené na lžích, na naprostých lžích, celá politika je založena na lžích. Je to očividné. Jak byste vysvětlili politiku těchto národů? To prostě nedokážete pochopit. Samé lži! Vaše demokracie je démonokracie, váš komunismus, nevím, co je to zač. Všechno absurdní, zvrácené a podvodné. Ale když jste součástí reality, jste komunista, jste demokrat, vším tím je ve vás váš Duch. Ale musíte se tím Duchem stát! Jestliže se však opíráte o nějaké lži, nepůjde to. Odhoďte to všechno! A staňte se Duchem! Pak začnete vidět oknem Ducha, že všechno je jinak. Všechny klamy, které jste přijali, brzdí vaše vibrace. Všechno je pouhý klam, věřte Mi. Pravda je Boží láska. To je jediná pravda. Proto se říká, že Bůh je láska a pravda. Všechno ostatní je klam, a pokud věříte alespoň tomuto principu, opravdově, ze srdce, pak skrze vás tato síla začne proudit. Je to to nejmocnější, univerzální, co vykonává tisíce a tisíce činností – vytváří tyto krásné květiny, voňavé květiny, zajišťuje náš tlukot srdce, dává vzniknout lidem i zvířatům, všechno udělala tato živoucí síla. Tato živoucí síla musí jen proudit skrze vás a věřte Mi, lidské bytosti jsou Jejím jediným nástrojem. Někteří lidé soucítí s jinými lidmi a mají za to, že musí druhým pomáhat. To je ale klam! Nemůžete pomoci. Pomáháte jen na povrchní úrovni. Jediná pomoc, kterou může člověk druhému poskytnout, je, když se stane nedílnou součástí té velké Bytosti a uvědomí si, že jsou v Ní i ostatní „buňky“, které jsou probuzené nebo mohou být probuzeny. To je skutečná pomoc, skutečné soucítění, skutečné dění. Sahadža jóga je rozhodně hluboké porozumění tomuto faktu. My ale zabředáváme do činností, které jsou povrchní a které mohou být proti Bohu, jak jsem už říkala. Praktiky v Sahadža józe jsou však velmi prosté. Dokonce i jen takový pohyb prstu je dostačující, abychom vykonali ohromné věci. Není zapotřebí kvůli tomu stát na hlavě. Probuzení je vám vlastní. S ním není žádný problém. Ale jde o to, abyste se na to probuzení připravili tím, že se nebudete nijak připravovat. Buďte nepřipravení! Buďte prostí! Jen buďte prostí. Buďte jako děti. Jen to. Být prostý je ale tak složité Není třeba se na to nijak složitě chystat, nic není zapotřebí, žádné přípravy jako takové, kromě toho, abyste otevřeli srdce. Ale jak ho otevřete? Takto? Vnímejte své srdce, jen na ně dejte pozornost. Překvapí vás, že se začne rozpouštět. Jen ho rozpusťte. Jakmile na ně dáte pozornost, začne tát. Napětí zmizí a ucítíte chladný vánek. Takže ti sahadžajogíni, kteří přišli do Sahadža jógy, ale necítili vibrace, by měli vědět, že ten strach, který mají… Každý má pocit, že jde o nějakou show, jako například „talk show“ a jiná představení. A s tímto pocitem přicházejí. Nejde o žádné představení. Je to něco, čeho musíte sami dosáhnout, stav, kterého dosáhnete automaticky. To bylo k sahadžajogínům, kteří mají za to, že necítí žádné vibrace. Někdy se to také stává, když je velmi špatná Višudhi, pak necítíte chladný vánek. To nevadí. Dokud v sobě cítíte mír, užívejte si ho! Proč se znepokojovat kvůli vibracím, to nechápu? Proč? Když nejsou, nevadí, dokud cítíte klid svého Ducha. Jen natáhněte ruce k jinému člověku. Vzpomínám si na jednoho pána z Indie, který vždycky říkal: „Matko, nic necítím, nic necítím, už jsem zkoušel všechno možné.“ Řekla jsem mu: „Díky Bohu, že to necítíš.“ Zeptal se: „Proč tohle říkáš, Matko?“ Já na to: „Užívej si svého klidu! Raduj se z něj!“ To slyšet nechtěl, a tak jsem řekla: „Dobře, jdi a vyzkoušej vibrace toho pána.“ A naskákaly mu puchýře na všech pěti prstech. Vrátil se ke Mně: „Matko, za co to mám?“ Řekla jsem: „Chtěl jsi to cítit! Teď máš z toho puchýře, co můžu dělat?“ Ti, kdo to necítí, se tedy v té době vyvarují i jistých menších problémů. Berte to s lehkostí! Velmi příhodné rčení: „Berte to s lehkostí.“ Tato věta se objevila teprve nedávno. Dříve to nikdo neříkal. To bylo samé: „Běž, dělej, utíkej!“ Teď se říká: „Ber to s lehkostí.“ Zejména, pokud jste byli u jiných guruů, na jiných meditacích apod., kde jste od rána do večera poskakovali, nechcete věřit tomu, že Sahadža jógu získáte jen sezením v tichosti. Existují způsoby a metody, jak si zlepšit vibrace. A jak víte, v Sahadža józe jsou všechny popsané. Pro lidi, kteří trpí na ego, je podle Mě nejlepší, aby strčili ruce do ledu, pravou ruku, možná. To by mohlo pomoct. Zkuste to! Ale nepřipravujte se na to! Jen si občas dejte ruce do ledu. To by mohlo pomoct. A lidé, kteří trpí na superego, trošku si ohřejte ruku svíčkou, to může pomoct. Jen to zkuste! Nemáte totiž citlivé ruce. Buď je v nich horko, nebo jsou příliš studené. Buď jste studení čumáci, nebo jste horkokrevní, nejste ve středu. Když jste tedy zamrzlá povaha, je lepší trošku roztát. Zkuste to! Ještě nikdy jsem o tom nemluvila, dříve by polovina z vás utekla. Říkám ale, abyste se nespálili tak, až z toho budete mít puchýře! Jen trošku. Vyzkoušejte, jestli když si opálíte prst, začne být citlivější. Někdo teď přemýšlí nad tím, co dělat, když máte oba problémy. Existují permutace a kombinace, protože když se dostanete z ega, vynoří se velké superego. A když se vypořádáte se superegem, objeví se ego. Pozornost musí být tedy přivedena sem (do Sahasráry). Sahadžajogíni vědí, jaké to je, když sem položí pozornost. Jestliže zde dokážete udržet pozornost, pak jste nad tím, a když něco odpadne, pak je to jednou provždy, protože jste tam. Řekněme, když mám šál a nějak se Mi podaří vyskočit tam na ten ochoz a ten šál Mi spadne, pak už ho nebudu mít, že ne? Protože Já jsem nahoře a šál je dole. Musí tedy nastat růst. Pokud nerostete… Jak rostete? Skrze svoji pozornost. Kde máte pozornost? Ptejte se sami sebe: „Kde mám pozornost?“ Přepočítáváte si peníze nebo své volební hlasy, někdo prý dokonce počítá i sloupy veřejného osvětlení. Když nemají co dělat, zabývají se čímkoli, co je napadne. Raději počítejte svá požehnání. Spočítejte svá požehnání! A začne váš růst. Počítejte požehnání! A díky tomu porostete. Porostete v říši Boha. Jestliže nerostete, pak jdete zleva doprava, zprava doleva, budete rozkolísaný člověk. Svá požehnání však počítejte srdcem. Vnímejte je! Tu vděčnost. V angličtině to máte snadné, řeknete: „Děkuji.“ V indických jazycích to dnes také překládáme, to vaše „Děkuji.“ My ale jinak neděkujeme. Protože – cožpak se to dá vyjádřit slovy? Obyčejně nejsou slova k vyjádření díků. Protože jak byste chtěli vyjádřit, co cítíte srdcem? Dokonce i jen letmý pohled, pouhá změna výrazu v očích, třpyt v očích, to mohou vyjádřit. Pouhý úsměv, pouhé pokynutí hlavou. Není třeba říkat nic, aby člověk cítil tu vděčnost a vážil si toho nesmírného Božího požehnání. Ale jestliže každý den čtete noviny, pak na tuto mantru zapomenete. Protože při čtení novin vás napadá: „Ach, jaké prokletí! Bůh je prokletím této planety!“ Nebo: „On mě proklel, jsem jako štvané zvíře!“ Neboť růst není mentální procedura, je to záležitost srdce, je to vzdávání díků. Podívejte se na květiny. Vzdávají Bohu své díky. Celá jejich existence není ničím jiným než vděčností. Nevadí jim, že je trháme, že možná zítra zemřou, netrápí se tím. Dokud žijí, vzdávají díky. Podívejte se na všechno kolem. Podívejte se na tuhle svíčku. Co dělá? Vzdává díky. Vše, co je stvořeno, vdává díky. Ale co my, lidské bytosti? My to říkáme, protože my to můžeme vyslovit. Oni mluvit nemohou. Nemohou použít slova, aby to řekli. My máme řeč, a proto jsme začali být povrchní. Ztratili jsme hloubku, protože jsme si rozvinuli řeč. Pro tiché vyjádření neexistují slova. Takže ti, kteří necítí realizaci, by měli začít být Bohu vděční, přinejmenším za to, že si to přejí, že jsou hledači, že hledají Boha. Kolik je takových? Když jsem dnes přijížděla do Caxton Hall, potkala jsem lidi ve fracích, všichni tak vážní, víte? S motýlky. Kolik je na světě hledačů? Kolik lidí hledá Boha? Kolik lidí hledá vyšší život? Buďte tedy vděční, že jste hledači, že jste pocítili tu potřebnost Boží lásky. Že nechcete nic jiného než Boha. Je to tak veliká věc, že máte srdce a mysl, které si přejí to nejvyšší. Buďte tedy vděční, že jste hledači, narození v tuto významnou dobu, ve které získáte svou realizaci. Buďte vděční. Vím, že jste se dopustili chyb, v pořádku, nevadí. Při svém hledání jste se dopustili chyb, nevadí. Buďte však vděční, že se o vás Bůh stará. Jste výjimeční lidé, stvořeni Jeho láskou, vedeni Jím samotným. Buďte tedy vděční. Vděčnost je kvalitou srdce. Proto, když cítíte tu krásu vděčnosti, pak začínáte vnímat svého Ducha. Nedá se to vyjádřit, nedá se to opětovat, dá se tím pouze těšit. Požehnáními se člověk může jedině těšit, že ano? A také tu jsou jen pro potěšení, neslouží k ničemu jinému. Požehnání jsou tu jen proto, abyste se z nich mohli radovat. Chtít získat požehnání ale není to, oč tu běží. Požehnání jsou všude. Například dnes jsou v Caxton Hall ohromné vibrace. Někteří z vás je necítí, ale to neznamená, že vás Bůh nepřijal. Tak to není. Znamená to jen, že musíte trochu pootočit tvář. Nikdo by se neměl cítit důležitější kvůli tomu, že cítí vibrace. A nikdo by se neměl cítit méněcenný, pokud vibrace necítí. Když se vám ale někdo pokusí pomoci, nesmíte se cítit špatně. Všichni, kdo se tu budete starat o nováčky, si musíte uvědomit, že to je také Boží požehnání, že tu zůstáváte, že máte na starosti tuto významnou práci, že jste teď zaměstnanci Boha, že On vám teď zadal tuto výjimečnou práci, dávat lidem realizaci. Spočítejte tedy znovu svá požehnání, nebuďte sklíčení. Někdo říká: „Matko, Ty odjíždíš a všichni jedou s Tebou.“ Ale Bůh ví, proč je beru s sebou, možná potřebují víc trénovat než vy. A znovu se objevila rivalita. Někteří musí zůstat v záloze, jak se říká. Ale kam mířím? A takto musíme z obou úhlů pohledu počítat svá požehnání. Jestli tedy jedete, nebo nejedete, na tom nezáleží. Všichni máte své povinnosti, které vám Bůh svěřil, jako svá požehnání. Kdybyste dokázali mít k Sahadža józe postoj jako dítě, které na Bohu závisí ve všem, protože je přece dítětem Boha… Na tom není nic špatného, žádné ego. Protože když je Bůh všemohoucí, tak se o vás zaručeně bude muset postarat, že ano? Jenže my nejsme jako děti, víte? V tom to je. Dítě se bude péče dožadovat. Musíte však v sobě mít tu víru, že o cokoli požádáte, On to udělá. Nevím, jestli jste nezapomněli ten příběh, co jsem kdysi vyprávěla, který Mi jednou pověděla Moje babička. No ano, pojď sem. Co bys chtěl, tohle? Vezmi si. Nechceš? Dáš si čanu? Vezmi si. Čanu? Ne? Tak pusinku? Pojď, pojď Mi dát pusinku. No tak. Ne? No dobrá. Pojď, dej tohle mamince. Zodpovědnost! To se jim líbí. Mají to rádi. Musíte je pozorovat. Dobrá. A co bys chtěl teď? Chtěl bys květiny? Ne? Dobře, běž a rozdej jim tohle. Nechce to pro sebe, ale pro ostatní. Rozdej to. Tohle je požehnání. Jak děti dokážou vysvětlit věci tak jednoduchým způsobem. Neumíme být jako děti, jsme totiž velcí dospěláci, víte? Nejdřív Mi ale dej pusinku. Dej si takhle ručičky. Ach, spadlo to. Dnes opravdu nevím, o čem hovořit. Raději Mi položte nějaké otázky. Dobře, dej tohle ostatním. Máte nějaké otázky, prosím? Otázka: Matko, doporučila jste, abychom jeden den nejedli a jednu noc nespali. ŠM: Pojď sem, neslyším tě. Dneska Mi snad vibrace foukají do uší. Pojď sem. Co si to říkala? J: Navrhovala jste, abychom byli jeden den bez jídla a jednu noc nespali, a to každý týden. ŠM: Dobrý nápad. Zkuste to. J: Už čtyři týdny to děláme. ŠM: Pomohlo to? J: Ano, půst mi nevadí, ale když nespím, tak jako na dnešek, stěží se večer udržím vzhůru. Nevím, jestli je opravdu dobré, v tom každý týden pokračovat. ŠM: Víš, večer musíš chodit brzy spát, to by bylo dobré. Není moc příjemné zůstávat v noci vzhůru. Noční doba není moc dobrá. Řekla jsem, abyste zůstali přes noc vzhůru, protože jsem zjistila, že sahadžajogíni mají problémy spíše s levou stranou. Pro levostranné je důležité, aby se přes noc snažili zůstat vzhůru. Tím se vypracuje hodně věcí. Protože zůstanete bdělí. Jen v noci to na vás útočí. Levostranní jsou napadáni vždy v noci a pravostranní lidé chytí všechna svá napadení přes den. Takže pro lidi, kteří jsou levostranní, zvláště pro tebe, která jsi nalevo, co bys tedy měla dělat, (k dítěti: Ne? Dobře.) co tedy musíš dělat, musíš méně spát v noci. Můžeš spát přes den, to Mi nevadí. Občas to takto dělej, teď o sobotách nebo o nedělích. Jinak se ta levá strana nezlepší. Musíme trochu experimentovat. J: Řekla byste více o načasování, kdy zůstat vzhůru? Pro mě je to velmi snadné od půlnoci do 4.00, jednou až do 6:30. ŠM: Řekla bych opačně. Vstaneš o půlnoci, to je lepší. J: Ano, to jsem udělala. ŠM: Ano, to je dobře, v pořádku. J: Když jsem vzhůru od půlnoci do 6.00, mohu hodinu spát, než jdu do práce? ŠM: Je to jen na tobě. V Sahadža józe nikomu nic nenutíme. Experimentuj s tím, najdi, co ti prospívá. Dokážeš to poznat sama, musíš experimentovat. Protože každý má své individuální problémy a tohle je jeden z nich. Člověk musí vědět, že když je levostranný, je lepší zůstat do půlnoci vzhůru. Poté, když spíš, postupně všechny levostranné problémy zmizí. Pravostranné problémy začínají ráno. „Musím běžet, musím chytit autobus, musím si vzít tohle,“ samé plánování. Tehdy alespoň nejezte, budete tak mít i víc času. Budete mít víc času, a mimo to váš žaludek, který je méně aktivní, na tom bude lépe. J: „Na jídle mi také příliš nezáleží. Máme to dodržovat jednou týdně?“ ŠM: Ne, ne, musíte experimentovat. V Sahadža józe nemáme žádná nařízení. Zkoušejte, co a jak vám pomůže. To neznamená, že teď máte všichni koupit kbelík ledu a dát do něj ruce. Víte, to je ten problém s lidmi, že když jim něco řeknete, příště je najdete sedět s rukama v kbelíku. Ne, jen říkám, abyste to zkoušeli. Víte, zkuste pochopit, že Já nemám žádné problémy. Rozumíte? Každý jste individuální, všichni jste profesionálové, jste badatelé na průzkumu. Udržujte otevřenou mysl a zkoušejte zjistit, co vám pomůže. Každý jedinec má své individuální problémy. Všechny tyto miniaturní problémy můžete vyřešit sami, protože máte světlo! Máte světlo vibrací, váš Duch je s vámi, na nikom tedy nezávisíte. Já vám jen dávám vodítka. To neznamená, že každý den budete mít přednastavený. Ne, to je hrozné! Ale někomu to pomohlo. Nemusí to být ale pro každého, někomu to svědčí, jinému ne. Ale pro levostranné je to lepší, jak jsem si všimla. Pravostranným lidem by prospělo, kdyby tolik nejedli a kdyby zaměřovali pozornost na ty lepší stránky života. Ve skutečnosti si ale nemyslím, že by pravostranní moc jedli. Naopak jsou ohledně jídla velmi úzkostliví. Řekla bych, že je to celé mentální. Rozumem si řeknou: „Tohle není dobré, tohle nemám rád, co si dám?“ Jdete na oslavu, přinesou jídelní lístek a oni budou strašně vážně desetkrát rozmýšlet, co si dají. Chci říci, jaký je rozdíl, jestli jíte to nebo ono? A všichni budou rozebírat, co že si dají. Pak sní dva kousíčky a odstrčí to. Nedojí ani tohle. Protože jídlo si nevychutnáte mentální aktivitou. Tak prosté! Jazyk se tím má těšit, jenže vy jste všechnu energii spotřebovali na přemýšlení, a tak je pak jazyk nepoužitelný. Když je tedy vaše pozornost příliš na jídle nebo něčem podobném, omezte to. Proto jsem řekla: „Jezte méně.“ Když se postíte, nemusíte na jídlo myslet. Ale vy o jídle víc přemýšlíte, než jíte! A méně si ho pak užijete, pokud vůbec. Proto jsem navrhla půst, ale jak řeknu půst, lidé zas přemýšlí: „Kdy bych tedy měl, Matko, přesně jíst? Je to v pořádku v 8:30, nebo v 8 hodin? Jako kdybychom byli v Sahadža józe v nějakém vězení. Jezte, kdy chcete! Ale jestliže na jídlo myslíte, k čemu ten půst je? Jako půst v Indii, kdy ženy začínají plánovat jídla deset dní dopředu: „Co by sis dal, až se budeš postit?“ Víte, lidé si v Indii zavedli jisté ústupky, že když jedí tohle, tak to půst není, ale támhleto do půstu patří. A tak plánují, co si dají. Všechno nashromáždí a pak se to vše musí sníst, protože se přece postíte. Všechnu pozornost mají jen na půstu. A vlastně celou dobu jedí! Jako muslimové, kteří mají Ramadán, kdy by měli jíst brzy ráno. Ale v těchto dnech toho snědí tolik, jako nikdy, protože vědí, že později se nenají. Je to postavené na hlavu. Víte, Já vám to předkládám jako materiál k výzkumu, abyste přišli na to, jaký životní styl vám bude prospívat. Další otázka? J: Matko, ŠM: Ano? J: Jak skončil ten příběh od Vaší babičky? Jak skončil ten příběh od Vaší babičky? ŠM: Jaký příběh? J: Od Vaší babičky. ŠM: Jaký? J: Konec příběhu od Vaší babičky. Ó, ty to chceš slyšet znovu? Je to typicky babičkovský příběh. Ale nepoužívejte u toho příliš to své mentálno. Je prostý. Víte, ona říkala, že ti, kteří věří v Boha, věří v Boží požehnání a mají na Boha plné právo. Vyprávěla příběh, jak jednou jeden muž musel jít navštívit Boha. Neptejte se, jak by to mohlo být možné. Je to příběh. A cestou potkal muže, který prováděl hatha jógu, západním stylem – někdy stál na hlavě, někdy na jedné noze a pak se uvázal za vlasy k nějaké větvi, rozhoupal se a křičel: „Ó Bože! Ó Bože! Ó Bože!“ Ten náš chlapík se polekal toho, co ten druhý předváděl. Pohupoval se tam jak kostra, každá kost mu byla vidět. Zeptal se ho: „Co to tady vyvádíš?“ Muž řekl: „Volám Boha, abych Ho uviděl.“ Chlapík: „Dobře, jdu teď za Ním, vyřídím Mu to. Do té doby se ale prosím neuchyluj k těmto extrémům, je to příliš. Uklidni se, půjdu za Bohem a řeknu Mu, že za tebou musí přijít, že tohle už zachází příliš daleko. Tak šel dál a uviděl sedět u cesty jednoho muže. Zeptal se ho: „Co tu děláš?“ Řekl: „Nedělám nic, všechno dělá Bůh, tak co bych měl dělat?“ On na to: „Jdu za Bohem, mám Mu něco vyřídit?“ Víš, jen Mu řekni, že jsem dnes ještě nejedl, že se o mě ještě nepostaral. Řekni Mu prosím, ať mi řádně dodá mé jídlo, že se potřebuji najíst.“ Chlapík si řekl: „Podívejme na toho namyšlence, jak úkoluje Boha! Že prý Bůh dělá všechno, tak si jen odpočívá a Boha úkoluje!“ Šel tedy k Bohu a vyřídil s Ním, co potřeboval, a protože vypadal trochu nesvůj, Bůh se ho zeptal, co se děje. Řekl: „Mám ještě dvě záležitosti k vyřízení. Cestou jsem potkal jednoho muže, který svému tělu působil nejrůznější hrůzy, protože doufá, že se díky tomuto všemu setká s Bohem. „Ó, toho znám, znám ho velmi dobře,“ řekl Bůh. „Dobrá, jdi a řekni mu, že se musí víc snažit, že to ještě není dost.“ Chlapík byl v naprostém šoku! Řekl si: „No tedy! Bůh nemá žádný soucit, jak může tohle říct?“ Pak Mu řekl o tom druhém muži, který jen vysedává u cesty. Bůh na to: „Ó, on ještě nedostal jídlo? Jak je to možné!“ Bůh svolal všechny své pomocníky a ptal se: „Jak to, že jste mu ještě nedali jídlo? No tak! Okamžitě to zařiďte!“ Chlapík se udivil: „Jak je tohle možné? Tenhle Boha jen úkoluje a Bůh se o něj stará!“ Jelikož Bůh o všem ví, řekl mu: „Jsi zmatený? Dobrá. Jdi dolů a pověz jim příběh, sice je nadnesený, ale pověz jim ho a všimni si jejich reakce.“ Řekl jim tedy, že viděl, jak Bůh prostrčil velblouda uchem jehly. Muž na to: „Dobře, udělám to.“ „Řekni to oběma a dívej se, jak zareagují, pak porozumíš.“ Šel tedy nejdříve za tím prvním mužem a řekl mu: „Bůh ti vzkazuje, že máš stále pokračovat, přijde se s tebou setkat, ale musíš toho dělat víc. On řekl: „Ano? Pak se potkáme? Tak to toho budu dělat víc a víc.“ Pak se zeptal: „A co si u Boha zažil? Něco zázračného? Co to bylo?“ Řekl tedy: „Bůh prostrčil velblouda uchem jehly!“ On: „To musela být obrovská jehla!“ Řekl: „Ne, ta úplně běžná jehla.“ „Jak by to bylo možné?! Byl jsi u Boha a teď mi budeš říkat báchorky?! S tímhle si na mě nepřijdeš. Vím, že mi říkáš hlouposti, jen si vymýšlíš.“ Chlapík tedy řekl: „Dobrá, půjdu za tím druhým mužem.“ Došel k němu, zrovna jedl a říkal: „Posaď se, posaď se. Bůh mi poslal všechno jídlo. Vím, že o to stačilo požádat jednou, opravdu se o mě stará. Chtěl jsi ale nějaký vzkaz, tak jsem to řekl, ale tolik jídla, co poslal! Jak to mám všechno sníst?“ Chlapík byl překvapený. Muž se zeptal: „Tak jak bylo? Byl jsi u Boha, co jsi tam viděl?“ Chlapík řekl: „Přišel jsem tam a viděl, jak byl velbloud prostrčen uchem jehly, velmi malou jehlou, to ti povídám. Viděl jsem to.“ Muž řekl: „No a? Čemu se divíš? Vždyť je to Bůh! Co je pro Něj nějaký velbloud? Vždyť tím může prostrčit celé galaxie! Je to všemohoucí Bůh. Co je pro Něj příliš zázračné?“ A tak si to uvědomil. „Tak takhle to je. Když máte víru, Bůh jí chce upevnit. Jen s vírou to funguje.“ Ale víra v Sahadža józe, jak víte, musí být vírou Ducha, vírou zkušenosti, ne slepou vírou. Když máte oči otevřené, musíte mít v Boha víru. Jenže i po realizaci pokračujete: „No a co! Vibrace cítím, tak co!“ Co je na tom? Jasně! A co jako?“ Pak si Bůh řekne: „Dobrá, tak pokračuj.“ Je to tak ohromná věc, které se vám dostává, ale když nemáte víru v sebe, jak můžete mít víru v Boha? Když nerespektujete sami sebe, jak můžete respektovat Boha? A to je přesně to, co se lidem děje, když popírají Sahadža jógu. Jak víte, také v Anglii jsme měli určité zázraky, které byly omračující, lidé byli udiveni. Není ale důvod být udivený, je to zcela běžné. Byla bych ráda, aby vám o těchto několika zázracích řekl Gavin, který je viděl, protože někteří z vás o nich možná neví. Proto bych ho požádala, aby vyprávěl o všem, co se stalo, a o tom, co se stalo v Indii. Pro Mě to není vůbec nic zázračného, je to maličkost. Tak snadné! Psali o tom v novinách apod. Lepší bude, když vám to řekne Gavin. Pojď, a nahlas! Gavin: Když jsem četl noviny, stalo se to v Bedfordu, Asi před třemi měsíci Šrí Mátadží zde v Bedfordu měla poprvé program. Druhý den jsme se dozvěděli, že jeden mladík, který jel domů na motorce, měl nehodu, spadl z motorky. Říkal, že nějaká paní vystoupila ze svého auta a pokládala mu ruce tam, kde ho to bolelo, a jemu se ulevilo. Na něčí radu jel do nemocnice, ale tam mu řekli, že je zcela v pořádku, a propustili ho. Pak uviděl v novinách Matčinu fotku a řekl své mamince, že je to ta paní, která u něj zastavila. Dozvěděl se o tom jeden novinář, který běžel za organizátory semináře v Bedfordu a ptal se: „Je pravda, že tato dáma cestou do Bedfordu zastavila auto a léčila toho chlapce?“ Zeptal jsem se: „V kolik to bylo hodin?“ Řekl: „Bylo to kolem 9:30 toho večera.“ Já: „To není možné, Matka tou dobou vedla program v Guildhouse.“ Ale on stále trval na tom, že to byla Ona. My jsme ale také věděli, že to byla Ona, protože jsme o podobných událostech slyšeli. Jako například v Indii, kde byl ještě pozoruhodnější případ. ŠM: Hlasitěji. Gavin: V Bombaji je jeden velmi významný advokát, nesmírně oddaný naší Matce. Mnozí z nás se s ním setkali, byl i tady – pan Pradhán. A jednou, když byl na programu naší Matky… ŠM: Ne, byl doma ještě s dalšími lidmi, seděli a povídali si. Gavin: Na meditačním setkání. Jen tak seděli a společně přijímali vibrace. Uvědomil si, že má vést obhajobu případu, který se má projednávat u soudu. Ten případ byl ale až na konci pořadníku, a tak se upokojil, že se budou zabývat jinými případy a jeho přijde na řadu až v pondělí. Druhý den zašel k soudu, jen aby se přesvědčil, a oni mu řekli: „Co tím myslíte? Vždyť jste tu včera byl, máme nahraný záznam. Hájil jste ten případ famózně. Soudce chválil, jak skvěle jste vedl obhajobu, a případ jste vyhrál. Na co se to tedy ptáte?“ Řekl: „Já jsem tam byl?“ Pak si uvědomil – ne, to Matka tam byla. ŠM: Pověz jim o Petkarovi. Gavin: V Púně je jeden skvělý sahadžajogín, jmenuje se Petkar. Zdál se mu sen, že jeho bratr spadl do hluboké studny v jeho rodné vesnici, která je kousek na sever od Púny. ŠM: Ten bratr měl ve zvyku chodit na noční procházky. Gavin: Ten sen ho naplnil úzkostí, a tak vstal a modlil se před Matčinou fotografií, aby jeho bratr byl v pořádku. Ráno jel do rodné vesnice, kde potkal svého otce, který mu řekl: „Ano, je to pravda, spadl do studny, hledali ho s pochodněmi a najednou se tvůj bratr z vody dostal a jen tak seděl na okraji.“ Petkarův bratr mu řekl, co se stalo, že uviděl světlo a v něm ruce s ozdobnými náramky a ty ruce ho vytáhly z vody ven.“ Nejdřív nemohl mluvit, omdlel, ale pak to povyprávěl lidem, kteří ho hledali. Tento bratr nebyl oddaný Šrí Mátadží, ale díky Petkarově prosbě tam Matka přišla. ŠM: Je to jako s tím velbloudem, který prošel uchem jehly. Dobrá. Ještě nějaké otázky? Moc ti děkuji, Gavine. Existuje tisíc a jeden příběhů, které mnoho sahadžajogínů může vyprávět. O tom, jak jim bylo pomoženo, tolika způsoby! Bůh se stará o každého, ale obzvlášť o ty, kteří hledají, a nejvíce o ty, kteří jsou realizované duše. Jestli máte jakoukoli otázku, prosím, ptejte se. Rozuměl jsi mu? Co by co? J: Co by se dalo dělat proti hrozbě nukleární války? Co by se dalo dělat proti hrozbě nukleární války? ŠM: Jestliže věříte v Boha, pak na tohle nemyslete. Cokoli se dá zažehnat, že ano? Jedině bude-li si Bůh válku přát, pak bude. Jinak ne. Ale musí tam být lidé, kvůli kterým Bůh zasáhne. Jestliže tam budou všichni příšerní ďáblové, pak je lepší válku mít. „Člověk míní, Pánbůh mění.“ To je anglické rčení. Pusťte to celé z hlavy. Nukleární válka je výtvor člověka. Ano? A člověk je výtvor Boha. A Stvořitel nedovolí, aby se to těm hloupým dětem povedlo. Ale v případě, že budou takhle hloupí všichni, tak ať si to mají. K čemu je také zachraňovat hlupáky a osly? Jen lidé, kteří jsou realizované duše, budou zachráněni. Protože nikdo neumírá. Ti, kteří jsou nevinní, se narodí znovu. A ti ďábelští půjdou do pekla. Chápete? Máme tu jednoho takového, víte? Márkandéja se narodil realizovaný. A můžete jich tu najít spoustu. J: Jak se dá odstranit strach? Jak se člověk může zbavit strachu? ŠM: Strach? Strach z čeho? Nevědomý nebo vědomý strach? J: Strach ze strachu. ŠM: Ze smrti? J: Ze strachu. ŠM: Z čeho strach? J: Ze strachu. Jiný J: Strach ze strachu, snad. ŠM: Já vám povím, co je to za strach. J: Bezdůvodný strach. ŠM: Víte, dostáváte strach, když nejste zajedno s realitou. Když nejste zajedno s realitou, chápete? V Sahadža józe je mnoho cest, kterými se lze dostat do středu. Můžete mít strach pocházející z ega nebo superega, odkudkoli. Ale jakmile jste ve středu, strach odpadá. A postupně se strach ztratí úplně. Ano? Je to právě to probuzení, které vás od toho strachu osvobodí. Stane se to samo. Vy nemusíte dělat nic. Musí se stát to, že když stoupáte, všechno odpadne, automaticky. Máme mnoho způsobů a metod, jak se udržet ve středu a jak růst. To je celé. A nejen strach, odpadne toho tolik! Zvyky, závislosti, vznětlivost, spousta věcí. Všechny tyhle překážky odpadnou, protože se z nich vymaníte. Jste znovuzrozeni, chápete? To proto. Nemusíte s tím tedy dělat nic, stačí jen růst. Je tolik způsobů a metod. Přála bych si, abyste přišli na naše programy a do našeho místního ášramu, kde vám řeknou, jak na to. Měli jsme hodně lidí, kteří byli hrozně ustrašení, teď jsou v pořádku, jsou nebojácní. Nejsou ustrašení. J: Matko, kdybyste nám mohla poradit ohledně jídla. ŠM: O čem? J: O jídle. Jaká jídla bychom měli jíst. ŠM: V Sahadža józe jídlu moc pozornosti nevěnujeme. Mám ale pocit, že jídlu se věnuje příliš mnoho pozornosti. A to není správný postoj. Víte, Duch nejí vůbec. Je odpoutaný. Átma je nad tím vším. Když si tedy pokoušíme namluvit, že jíme-li určitý druh jídel, Duch bude šťastný, nebo jiná jídla, Duch bude šťastný, tak to není pravda. Uveďme si příklad vegetariánství, což je váš velmi častý problém. Překvapí vás, že všichni falešní guruové jsou vegetariáni, jeden vedle druhého, Mahéš Jogi, Radžníš… Radžníš je silný vegetarián, nejí ani česnek, ani cibuli. Když ukážete následovníkům Mahéše Jogiho česnek, budou poskakovat, stokrát. Bojí se česneku. Umíte si to představit? Ale tím neříkám, že máte jíst maso, v tom to není. Ale každý by měl jíst, co potřebuje. Jen nejezte maso zvířat, která jsou větší než vy. Jak to tedy chodí? Jak je to s evolucí zvířat? Na to se nikdo nezaměřil. Řekněme, že zachráníte mnoho kuřat. Budu snad dávat realizace kuřatům? Nebo mám dávat realizaci štěnicím či komárům? Naše pozornost je na tomhle, místo toho, aby byla na vyšší úrovni žití. Když přemýšlíme o jídle, chceme zachránit kuřata. Ve skutečnosti však nic neumírá. Sám Krišna řekl: „Nic neumírá.“ Víte? Kvůli tomu někteří Krišnu zavrhli, protože měl samhára šakti – zabíjel. Zabíjení je přitom v evoluci tak důležité. Protože jestli nezabijete takové rákšasy, budete je snad uctívat? Co by se s nimi mělo udělat jiného? Musí být zabiti, musí být vyřazeni. Taktéž v evolučním procesu. Tolik věcí musí zaniknout, aby mohlo vyrůst to opravdové. Jako když musí zemřít květ, aby se z něj stalo ovoce, ano? Není v tom žádná „hinsa“. Slovo „hinsa“ bylo tak špatně vyloženo, že lidé jsou spokojení, když nejí maso. Ale tak to není. Pro některé lidi je zásadní, aby maso jedli. Jak víte, Sahadža jóga pracuje díky síle Šakti. A Déví rákšasy nejen zabíjela, ale i jedla a pila krev těchto rákšasů, jak víte, krev Raktabídžů. Jak by tedy mohla být vegetariánkou? To mi vysvětlete! Uveďte důvod! Chápete? Protože jsme takhle podmínění, tak takto uvažujeme. Co se ale ve skutečnosti děje v evolučním procesu? Když člověk řekněme sní kuře, ne člověk, řekněme zvíře na vyšší úrovni sežere zvíře na nižší úrovni, ono projde koloběhem a dostane vyšší život. Přesně takto funguje evoluce. Samozřejmě, lidem můžeme dát realizaci, tímto se tedy nemusíme zabývat, to je jiná věc. Když ale sníte kuře, jednoznačně mu dáte vyšší život. Ale ne zvířatům, která jsou větší. Když jíte menší zvířata, nijak jim tím neublížíte. Bezpochyby! Vám ale ublíženo být může. Když například sníte komára, ublíží vám to. Takže v zemích, kde není vůbec žádná zelenina ani nic podobného, například v Grónsku, zelené listy ani neviděli, jmenuje se Greenland – zelená země, přitom zelenou barvu nikdy neviděli. Jsou hříšní, když nemohou přežít, aniž by jedli maso? Jak by Bůh mohl být tak neobjektivní? Je mnoho zemí, ve kterých nemohou přežít, aniž by jedli maso. To musí mít nějaký důvod, víte? Zkuste ho tedy najít. Když jíte zeleninu, v pořádku. Když chcete jíst maso, je to v pořádku. Ale opět, my jako sahadžajogíni, se nerozhodujeme podle toho, co máme rádi, nýbrž co je pro nás dobré. Například pro lidi ze Západu je lepší, aby teď nejedli moc masa, protože mám pocit, že oni i jejich otcové jedli jen to. Jezte méně. Měli by jíst víc sacharidů, zatímco vegetariáni by měli jíst víc proteinů. Jestliže nesnesou maso, měli by jíst jiné proteiny, protože proteiny jsou velmi důležité. Když vůbec nejíte proteiny, tak trpíte. V Sahadža józe zjišťujeme, že tito lidé trpí na špatné levé Nábhí. V Indii jsem viděla mnohé striktní vegetariány s problémem levého Nábhí. Poradili jsme jim, že mohou jíst proteiny. Je tolik proteinů, které můžete jíst, nemáte-li od dětství rádi maso, nejíte ho, cítíte, že byste ho neměli jíst, zapomeňte na to! Snězte nějaké! Musíme být moudří! Musíme být otevření! Nenecháme se svazovat svými podmíněnostmi z dětství. Musíme pochopit, že vegetariánství vás k Bohu nepřivede, ale ani nevegetariánství. Protože Duch není ani vegetarián, ani nejí maso. Je odpoutaný, je nad tím vším. Ale cokoli potřebujete pro své tělo, je důležité. Jestliže potřebujete proteiny, jezte proteiny. Jestliže nejíte proteiny, nejezte je, jezte však to, co potřebujete. Nemůžeme to tedy brát tak, jak to doposud známe, že to rozdělujeme na kuře nebo zeleninu, ale rozumějme tomu tak, jak tomu rozumí lékaři – proteiny a sacharidy, ano? Můžete jíst, cokoli chcete! V Sahadža józe nemáme žádný taková nařízení. Tolik světců jedlo maso. Tolik světců! Guru Nának, Kabír, Mohamed Sáhib, Kristus, sám Ráma i sám Krišna. Všichni jedli maso. Dokonce i Buddha jedl maso! Důkazem je, že na konci svého života navštívil jednoho ze svých učedníků, který byl lovcem. Řekl mu: „Jsem velmi hladový, dej Mi něco k jídlu.“ „Pane, nemám nic než divočáka, kterého jsem čerstvě skolil, a ještě není úplně dovařený.“ Řekl: „Dobrá, nevadí, dám si ho.“ Snědl ho a zemřel kvůli tomu nedovařenému divočákovi. Na to zemřel. A tak si buddhisté myslí, že bychom neměli jíst maso, ale tak to není! Když snědl něco, co bylo nedovařené, znamená to, že On to jedl, ne? Dokonce i džinisté vědí, že to byl pouze Nemináth, komu se zprotivilo jíst maso. Nemináth, který žil ve stejné době jako Šrí Krišna, si na oslavě své svatby všiml, že bylo zabito mnoho ptactva, a cítil se kvůli tomu hrozně, tak nechtěl jíst žádné maso. To bylo v pořádku. Když na to nemáte chuť, nejezte ho. Ale pak se to stalo kultem. Přitom do doby Neminátha tito džinisté, což je prastará víra, do doby Neminátha maso jedli! A to je fakt. Připoutat se tedy k nějaké představě není způsob, jak na to. Když nechcete, nejezte to. Ale když to někdo jíst musí kvůli svému zdraví, nebo protože není zbytí, není na tom nic špatného. Každý má své určité potřeby, každý jednotlivec jiné. Kdybych Já jedla pouze vegetariánsky, nepřežila bych to, skutečně. Protože trpím na velmi rychlé vyprazdňování střev. Když si na potkání potřesu rukou s někým, kdo má hodně bhútů, víte, tak ho prostě pročistím vyprázdněním svých střev. A kdybych jedla jen sacharidy, pak nevím, co by se se Mnou stalo. To ale neznamená, že by se ze Mě měl stát masožravec, ale že musím přijímat proteiny. Takhle to je. Není to o mase nebo něčem jiném, ale o příjmu proteinů nebo sacharidů. Musíme používat moudrost! A všechny tyto kulty, že jíte tohle nebo tamto, jsou mimo. V Sahadža józe nemáme žádný kult. Každý je individuální, specifická osobnost, jen jedno mají stejné – Ducha. Pak kupříkladu pití alkoholu – k tomu máme odpor. Po realizaci! Nemluvím o vztahu k pití před realizací. Protože to jde proti vaší čaitanje, tedy proti vašemu vědomí. Své vědomí si musí každý střežit. Lidé už ztratili tolik času přemýšlením o tom co jíst a co nejíst. A čeho dosáhli? Ničeho! Někteří vegetariáni, jak jsem viděla, mohou být hrozní lidé! Naprosto hrozní. V Indii je komunita lidí zvaných Marvádiové. Pijí krev, ale jsou to vegetariáni, víte? Ale ne všichni. Pár jich máme i v Sahadža józe, jen pár. Jsou neskutečně zaměření na peníze, to víte. Takže věřit tomu, že určitý druh jídla z nás udělá skvělé lidi, je hloupost. Takto neuvažujte. Rozhodujte se pro proteiny, nebo sacharidy. Když je něco dobré pro vaše zdraví, dělejte to. Ti, kteří jedí příliš vegetariánsky, jsou náchylní na určité nemoci a ti, kteří jedí příliš nevegeta- riánsky, jsou náchylní na jiné. Vegetariáni mohou snadno dostat leukoderma (bílé skvrny na kůži), mohou velmi snadno dostat leukémii. Mohou snadno dostat určité typy rakoviny. Nevegetariáni mohou dostat jiné nemoci, je jich nepřeberně. Musíme být tedy v rovnováze. Když také jíme vegetariánská jídla, hlídejme si, abychom jedli dostatečně, dostatečné množství proteinů. Protože tělo musí být v pořádku. Zdravé tělo je chrámem Boha. A chrám Boha musíte udržovat zdravý a spokojený. To je správný postoj. Ale není to až tak důležité! Protože po příchodu do Sahadža jógy, jak to automaticky chodí, odpadají výdaje za doktory. Automaticky. Musíme tedy sami k sobě přistupovat moudře. Nemučit se kvůli nějakým podmíněnostem. Neměli bychom něco přijímat jen proto, že nás to učili od dětství. Posuzujte podle sebe. Viděla jsem lidi, kteří byli strašlivě poznamenaní konzumací vegetariánských jídel, jakmile začali jíst jídla s proteiny, velmi se zlepšili vibračně. Skutečně! Proteinová jídla jsou pro určité lidi velmi důležitá. A pro jiné sacharidy. Lidé trpící na játra by se měli dát na sacharidy. Můžeme tomu snadno přijít na kloub. Ale cokoli jde proti našemu vědomí… Protože svého Ducha musíme dosáhnout ve svém vlastním vědomí. Zbavujeme se toho velmi snadno, nemusím vám říkat nepijte, nekuřte, prostě toho necháte. J: Matko, Bernard Shaw, velmi uznávaný irský spisovatel, prý kdysi řekl, že nechce, aby jeho žaludek byl pohřebištěm mrtvých zvířat. ŠM: Bernard Shaw ale realizaci nedal nikomu, že ne? J: Byl skvělý a byl to vegetarián. ŠM: To, že se stal vegetariánem, ale přece neznamená, že by měl každý. A není to pohřebiště. Mohu vám říct, že to není žádné pohřebiště. Určitě měl zácpu. To je vše, co k tomu mohu říct.. Víte, co říkal Bernard Shaw, bylo v pořádku pro něj samého. Pro něj možná. Víte, většina vegetariánů má problémy a nevegetariáni mají také problémy. Setkávám se s tím celý svůj život každodenně. Bernard Shaw tu dnes není, jinak bych mu pověděla, na co trpěl. Víte, ať už se vyjádří k čemukoli, je to jejich vlastní zkušenost, ano? Já vám nesděluji individuální zkušenosti, předkládám vám zkušenosti mnohých, víte? J: Už jsem pochopil, že člověk by měl jíst proteiny. Říkáte tedy, že vegetariánská jídla nemají proteiny? ŠM: Prosím? Ano, můžete. Můžete to jíst. Kdy jsem řekla, že ne? Nikdy jsem neřekla, abyste, když můžete, nejedl proteiny. Určitě. Dělejte svá rozhodnutí podle proteinů a sacharidů, a ne podle toho ostatního, protože nikdo neumírá. Víte, my nemáme soucit s naším vlastním lidským druhem. Kde to jsme? Nejsme soucitní ani ke svým příbuzným, ke svému otci, k matce, k bratrům a sestrám a k druhým lidem. Jaký má význam být soucitní k něčemu, co tomu nerozumí? A oni to nepotřebují. Kdo potřebuje soucit, jsou lidé. Kteří si toho jsou vědomi. Jenže to už je pro lidskou mysl příliš přitažené za vlasy. Protože oni chtějí přesunout mysl k něčemu, co je vzdálí od reality. Onehdy jsem někomu řekla, ať se necítí vinní, protože měli chycenou levou Višudhi. Jedna řekla, že ale vinu cítí. Já: „A za co?“ Ona: „Cítím se vinna za Vietnam.“ Já: „Proč?“ Ona: „Protože ve Vietnamu lidé umírají.“ Já: „Hodláš snad problém Vietnamu vyřešit? Týká se tě to nějak? Proč si s tím děláš starosti?“ Zabývejte se tím, co je dobré pro vás, a tím, na co stačíte. Přesně takhle vychylujeme svou mysl! A to je velká pravda, víte, lidé mají své představy, které přijali, lpí na nich, ale nic nezískají. Proto říkám, že byste v ničem neměli následovat žádný „ismus“. Musíte mít otevřenou mysl. Zcela otevřenou mysl. Ať má kdokoli jakýkoli problém, ví o něm, měl by ho tedy vyřešit. Nejsem tady proto, abych šířila vegetariánství nebo nevegetariánství. Jsem tu proto, abych šířila Sahadža jógu. „Sahadža Samádhi Lago.“ Tak to bylo řečeno. Musíte získat své samádhi. Ale jak ho získáte? Sahadž – spontánně. J: Záleží na tom. Na tom, co jíme, záleží. Jak bychom mohli dosáhnout samádhi, když nebudeme řádně jíst apod.? ŠM: Řeknu jen, že už jsem vám pověděla o Buddhovi. Co si myslíte o Guru Nanákovi? Co si myslíte o Kristovi? Máte pocit, že by byli něčím míň? Pochopte, že Ducha se to netýká. Šrí Krišna řekl: „Nainam chindanti shastrani nainam dahati pavakah na chainam kledayanty apo na sosayati marutah.“ (Duch nemůže být spálen…) Sám Šrí Krišna to řekl. On sám zabil rákšasy. A tak jsou džinisté proti Krišnovi, protože zabil rákšasy. Podle nich je hinsatmak (agresivní) chlap. Když s tím zajdete příliš daleko, pak skončíte zachraňováním štěnic a komárů. My jsme ale získali realizaci, o tom není pochyb. Nejdříve získejte realizaci. Všechny tyhle představy už jsme měli, všichni naši předkové měli tyhle nápady a realizaci nikdy nezískali. Ano? Tak toho nechte. Prvořadé je dostat se k Duchu. Tyhle věci nejsou podstatné. Tímhle jen obracíte pozornost na něco, co není důležité. Tolik z nich! Zavrhneme tedy Mohameda Sáhiba, zavrhneme každého? Je to tak. Tohle je brahmínismus. To je brahmínismus. Zase „ismus“. Tímhle bychom mohli zavrhnout všechny velké lidi světa. Cožpak nebyli realizovaní? Nebyl snad Chalíl Džibrán realizovaný? Jak to zjistíte? Dokud sami nejste realizovaní, nepoznáte, kdo je realizovaný a kdo ne. Budete žít jen s těmito idejemi. Musíte to cítit. Nebyl snad William Blake realizovaný? Byl to sám Márkandéja! Na tolik věcí se zapomnělo. Nepoznáme to ani z indických svatých Písem a ani to nechceme poznat. V Indii jsme měli velkého světce, jmenoval se Sadžan Kasai. Musíme tedy pochopit, že v Sahadža józe, ať je skutečnost jakákoli, snažíme se ji přijmout. Přijďte na ni sami! Co vaše vibrace? Přijímáte vibrace, nebo ne? To je stěžejní! Na tom byste měli mít pozornost! Popravdě, vegetariáni mají mnohem víc pozornost na jídle než nevegetariáni, to vám povídám. A ženy vegetariánů jsou neustále zaneprázdněné tím, co by mohly manželovi uvařit. Neustále plánují, co si dají, „Aaj papad banaye ki falana banaye ki…“ Jen stojí u plotny a vaří a vaří. A muži stále kvůli jídlu vyvádějí: „Někde jsem jedl takovou keralu, támhle tamto, uvař mi radši tohle.“ Všechny naše Indy znám až moc dobře. A znám všechny vegetariány, pocházím z té země. Ženy se nezastaví a muži to pořád řeší. Veškerou pozornost mají stále jen na jídle. Ženy chtějí vařit a muži si chtějí pochutnat. Tudy cesta nevede. Stáhněte svou pozornost od jídla, není důležité. Cokoli jíte, v pořádku, jezte vyváženou stravu. Nestarejte se o ostatní. V Sahadža józe vám nikdo nenutí, co máte jíst. Nic se nemusí. Jezte, co máte rádi. Ale to, co máte rádi, musí být vyvážené, musí být vhodné, musí být dobré pro zdraví. V tom to spočívá. Ať jíte, co jíte. Nic se nevnucuje, každý si na to musí přijít sám. Je tolik sahadžajogínů, kteří maso nejedí vůbec. Prostě ho nejedí a vůbec ho jíst nepotřebují. Když ho tedy nechcete jíst, nejezte ho. Není to důležité. (část chybí) Všechny vaše kvality jsou testovány, když je vaše Kundaliní probuzena. Předtím ještě nevíte. Poznala jsem lidi, kteří si myslí, jak jsou skvělí. Jednou jsem se setkala s jedním sanjásinem, seděl na dais (pódiu) a myslel si o sobě, jak je úžasný, jak je důležitý a podobně. A moje vnučka, realizovaná duše, která seděla vpředu, Já jsem tam byla také jako čestný host, zakřičela ze svého místa: „Matko, požádej toho pána v maxi oděvu, aby odešel, sálá z něj na nás hrozné horko!“ Ten chlapík se chystal mluvit o vegetariánství a o dalších ismech“, o náboženství, o Bohu, o tom a onom. A ona řekla: „Prosím, řekni mu, ať odejde! Jde z něj na nás horko, z toho maxi-chlápka.“ Podle ní to byl „maxi – chlápek“. Nevěděla, že je pokládán za odpoutaného. S těmito takzvanými sanjásiny buďte opatrní. Takzvaní vegetariáni, přitom jsou tak výbušní! Že jste také výbušný? Jde o to, jak se co skrze vás projevuje. A ten projev je tichý. Pracuje. Když někdo něco řekl a jiný řekl něco jiného, co má být? Co vy? Co vyjadřujete vy? Jaký je váš projev? Získali jste síly svého Ducha? Položte si tuhle otázku. To je první věc, kterou získáte. Pak můžeme mluvit o těchto věcech. Nejprve dosáhněte svého Ducha! To je poprvé, kdy lidé dosahují svého Ducha, že ano? Je to poprvé, kdy to jde. Dá se tedy říct, že už nemůžete být zainteresováni na ničem jiném. To je to absolutní, co se vám má stát a o co byste měli žádat. Jen proto, že ten řekl tohle, že něco bylo takhle… A co? Čeho dosáhli? Projevili svého Ducha? Dobrá, ano, ale jen jeden či dva, tu a tam. Nejprve ať se tedy projeví váš Duch. Neztrácejte se v těchto věcech! Buďte k sobě laskaví! Nejprve buďte vegetariánem sami sobě tím, že na sebe budete hodní a zcela svého Ducha osvobodíte od všech těchto idejí. Duch je skutečnost, není to jen idea. A nemůže být vyživován žádnou ideou, jen realitou, na kterou hledíte a kterou projevujete. J: Matko, co bychom měli dělat, abychom dosáhli Ducha? ŠM: Jak jsem řekla, nemusíte dělat nic. To je to, co máte dělat. Kundaliní musí stoupat, ano? Co dělá tahle svíce, když má být rozsvícena? Jiná rozsvícená svíce se přiblíží a ono se to projeví. Jste na to všichni připraveni, víte? Stačí jen probudit Kundaliní a ono se to vypracuje. Každý, kdo je realizovaný, vám může dát realizaci. Chcete, abychom to u vás zařídili? Zkusíme to. Můžeme to zkusit se všemi, kdo ještě nemáte realizaci, ale ne dnes. Je mi líto, ale zdá se, že náš čas už vypršel. Musíte přijít do našich ášramů, kde se tímto zabýváme, a všichni pocítíte svou realizaci. Dříve jsem to dělala, na každém programu. Všichni získali realizaci, přímo během programu. A pokud Kundaliní nestoupá, řeknou vám, v čem je problém. Ano? Zajděte to zkusit. Pomozte sami sobě. Musíte spolupracovat sami se sebou. Nemáte se ztotožňovat s nějakými mylnými představami, nebo pravdivými myšlenkami, ve které věříte. Jde o to, aby se Kundaliní zvedla, jen na tom záleží. Každý Ind ví, že Kundaliní musí být probuzena, abyste získali Átma Sákšatkár, seberealizaci. Ale jestliže se Kundaliní nehýbe, pak je tam nějaký problém. A co je to za problém? S tím vám poradí tihle lidé. Dobře? Spolupracujte tedy jen sami se sebou. Buďte v tom pokorní, musí se to vypracovat. Thik hai na? (OK?) J: Zarur. (Naprosto) ŠM: Věřte a mějte ruce takto. (Aasha ruk lijiye, aisa hath rukhiye.) Podívejte, zvládnete to, bude to pracovat. Vane to jako Čaitanja lahirí v rukou. Chci říci, například lidé jako Ádi Šankaračárja, který byl tak skvělý člověk, přesto se musel stát sanjásinem, aby tu práci vykonal. To on řekl: „Na yoge, na sukhe na,“ – „Nezískáte to žádným přemýšlením, získáte to Matčinou milostí.“ Napsal to tak srozumitelně. Teď ale o něm. Když zemřela jeho matka, nedovolili mu spálit její tělo, protože řekli, že sanjásin nesmí pálit. Vidíte, zas nějaká idea! Že sanjásin nesmí pálit, je představa grihastů (žijících světský život). Opět nějaká idea, je to totéž. Říká se, že spálil tělo své matky na hranici ze dřeva banánovníku, který jinak nikdy nehoří. A proklel je. Sice se říká, že neproklel, ale proklel je – že tihle všichni spálí své mrtvé uvnitř svých domovů. V Kérale to můžete vidět ještě dnes. Spousta lidí kvůli svým představám zabilo tolik světců! Nemějte žádné utkvělé představy. Sai Náth. Mnoho lidí říkalo, že Sai Náth… říká se, že mnoho lidí prohlásilo, že Sai Náth byl realizovaná duše. Ne tenhle nový, ale Sai Náth! Přitom byl muslim. Kabír byl muslim. Stejně tak Nának i Guru Grand Sáhib. Jen realizovaný člověk dokáže poznat, kdo je realizovaný. Když se o tom mluví předtím, jsou to jen myšlenkové pochody. Myšlením se tam nedostanete. Nejste už svými myšlenkovými pochody unaveni? Řekněte. Myslet, myslet, myslet, jako blázni. Jeden doktor Mi kdysi řekl: „Matko, uřízni mi třeba hlavu, udělej cokoli, jen už zastav mé myšlení!“ Přestaňte tedy se všemi těmito představami, které máte. Dosáhněte skutečnosti. Dosáhněte skutečnosti. Toho sami nedosáhnete, musí se probudit Kundaliní, někdo vám Ji probudí. A jakmile to jednou získáte, můžete to předávat dál. Můžete probudit ostatní. Jsou tu dnes mnozí, kteří dávají realizace. Vypadají sice prostě, neznale, ale vědí o tom všechno. Jsou to odborníci. Jakmile jste začal mluvit, dávali všichni bandhan vašim chyceným čakrám. Poznají to. Vy ne, ale oni všichni ano, chápete? S pokorou si tedy dojděte pro realizaci, naučte se o tom všechno a pak dávejte realizaci dalším. To je to hlavní, co v dnešní době musíme dělat. Nejsme tu proto, abychom zachránili štěnice, komáry a kuřata. Doufám, že nikdo nepřijde s tím, aby se podporovalo kouření něčeho tak příšerného, jako je hašiš nebo… Kouří to nebo jedí, ani nevím. Jednou jsme obdrželi dlouhý dopis od někoho, kdo tvrdil: „Matko, lidé Ti nikdy nebudou rozumět, dokud nezačnou kouřit…“ Co že to bylo? Á, konopí! Nevím, co že to má být, ale bez toho Mi prý nikdo neporozumí, ani Sahadža józe. (hindí) V pořádku? Kolik z vás nových cítilo chladný vánek, ukažte se. Chladný vánek? Cítil jste v rukou chladný vánek? Ano, vím. Kdo ještě? A co vy? Vy? Ptám se této paní. Cítila jste. Skvělé. A co vy? Výborně. V hindí: Podívejte, oni nejsou vegetariáni a cítili to, ale vy ne. A co vy? Cítíte chladný vánek nebo ne? J: Už jsem to zkoušel. ŠM: Ale ztratil jste to. J: Ne, neztratil. ŠM: Cítíte ho teď? J: Cítil jsem ho už dřív. ŠM: Nikdy jste to neměl. J: Měl. ŠM: A jak je to tedy právě teď? J: Mé ruce jsou chladné. ŠM: Ne, přesvědčte se, jestli je realizovaný na vrcholu jeho hlavy. Má chycená játra. Horké? Dobrá. To je ten váš soucit. Stačí pudink ochutnat, a hned víme, co je v něm, že? A co vy? Jak jste to cítil? To je dobře. A co vy? Jste hrozně nervózní! Co máte za problém? Ano. J: Přišel jsem tak brzy… (nesrozumitelné) ŠM: A pak jste znervózněl. J: Ne že bych přímo znervózněl. ŠM: Co se tedy stalo? Začal jste o tom přemýšlet? J: Cítil jsem bolest a nepohodlí. Cítil jsem se fyzicky nepříjemně. ŠM: Co říká? J: Necítí se fyzicky příjemně. ŠM: Vím, pak si sedněte na židli, nic není nařízeno. Prosím! Ne, ne, budete v pořádku, věřte Mi, bude vám tam lépe. Tohle není potřeba, prosím, posaďte se tam. Ano, jděte a posaďte se na židli, ano? To je dobrý nápad. Není tu nic povinného. Je to menší hala. Mysleli, že přijde hodně lidí, tak to tu rozmístili. Nic není nezbytné. Jestli sedíte na židli, nebo na trůně, žádný rozdíl. Žádný rozdíl, v tom to není. Víte, Kundaliní je uvnitř jemnější bytosti, Jí je jedno, kde sedíte. Jistě, určitým způsobem pomáhá, když sedíte na zemi, protože Matka Země vám pomáhá. Sedíte-li před světlem plamene, pomáhá vám. To je jiná věc. Ale když nemůžete sedět na zemi, tak to nevadí. Dali jsme realizaci lidem, kteří seděli jenom na židlích. Ano! Co naplat? Všichni jste ji získali na židlích, že ano? Ve Vídni získalo realizaci právě tak, na židlích, asi 400 lidí. Daří se to. A jestli se to někde nepodařilo, u vás se to podaří. J: Řekněte nám více o Kundaliní. (hindí/maráthí) Už je o tom tolik Mých přednášek. Víte, protože dnes odjíždím, je toho na Mě už docela hodně. A je tolik přednášek, které jsem měla o Kundaliní, neumíte si představit, měla jsem už nejméně tisíc přednášek. Jen v Caxton Hall nejméně šestsetkrát. Máme spoustu přednášek, můžete je sledovat, poslouchat. Je to ale Kundaliní. Posloucháním o Ní se nic nestane. Je to totiž „stanutí se“. Víte, jako vyklíčení semínka. Mluvením o Kundaliní se tedy nic nestane. Musí vzestoupit. Šivadži Maharádž a Rána Pratáp byli oba kšátrijové, jedli maso. Co si myslíte o Šivadži Maharádžovi? Byl to snad špatný člověk? Nebo Rána Pratáp? J: Nebyli to duchovně zaměření lidé. ŠM: Co byli? J: Neduchovní. ŠM: Kdo, Šivadži? Ó, byl velmi duchovně zaměřený! To je ta potíž! Nejste realizovaná duše, tak nedokážete cítit jejich vibrace! (hindí/maráthí) Ne všichni! Ti, kteří hlásají, jak jsou duchovní, většinou právě vůbec nejsou. Převážně nejsou. Převážně nejsou. Víte, jsou velmi prostí, ať jsou to králové, nebo kdokoli jiný. Nikdy jim neporozumíme, dokud nemáme realizaci. Rámovi porozuměla Šabarí, ale Jeho vlastní otec nevěděl, kdo to je. Porozumět Duchu lze jen Duchem. sanskrt: Duch sám je spokojený. Ducha zajímá jen Duch, nic jiného! Mentálním přístupem se toho nedoberete. Jen Átmá pozná Átmá. Zeptejte se všichni na Šivadžiho, byl-li realizovaný. Vnímejte vibrace. Teď to mohou poznat. Byl? Nesporně. Teď se zeptejte, zda byl Blake realizovaný. Byl? Můžete to cítit! Někdy je to šokující, víte? Zjistit pravdu o lidech, kteří mají být velmi duchovní, a přitom nejsou ani realizované duše. Je jich tolik! Nejste od Vallabhačárji? Ne. Vallabhačárja byl velká realizovaná duše. Když za ním přišel Surdás a řekl… Surdáse měli za velmi duchovního, přitom realizovaná duše nebyl. Vallabhačárja mu tedy řekl: „Proč po Bohu štkáš jako malé dítě? Já Ho našel.“ Ten, kdo našel, nenaříká! Duchovní člověk je ten, který našel Ducha. Vy se stále domníváte, že to není duchovní. Možná se zdá duchovní jeho postoj, ale on to musí objevit. Jen pak je opravdu duchovním člověkem. Úplně obyčejný člověk může být realizovaná duše, a král přitom ne. Takových máme mnoho. V naší zemi je tolik nesprávných pojmenování, v každé zemi. Tady také. Tolika lidem se říká svatí. Přitom z nich vycházejí strašné vibrace. Říkají jim svatí, víte? Svaté tohle, svaté tamto. Nevím, svatí, nebo satanští, ale něco takového jsou. A jsou lidé, kteří jsou skutečnými světci, ale nikdo o nich neví. Jak je rozpoznáte? Jedině skrze Átma. Duch Ducha pozná. Ne skrze myšlenkové pochody, ani skrze vnější věci, ale skrze vědění, které se projevuje. Znalostí reality poznáte Ducha. Není žádný jiný způsob. Taková je skutečnost. Všechno ostatní je k ničemu. Protože cokoli uděláte v neznalosti, je nepoužitelné. Když však máte znalost Ducha, pak to děláte absolutní hodnotou své bytosti. Nerozlišuje rasy, vyznání, barvu pleti, nic! Rozumí vibracím. Je to v Písmech, vše bylo popsáno. Co budeme dělat teď, před Mým odjezdem? Chtěli byste Mi něco zazpívat? Dovolí nám to? J: Jeruzalém. ŠM: Dobře. Zavřete dveře, aby neřekli, že jsme zneužili jejich svolení. (hindí/maráthí) Kdo bude zpívat? Kdo začne? Píseň: Chodila tato chodidla za dávných časů po zeleni anglických hor? A byl svatý beránek Boží viděn na krásných pastvinách Anglie? A zářil Boží pohled na naše mračny zahalené hory? A byl zde vystavěn Jeruzalém mezi těmi temnými ďábelskými mlýny? (továrnami) Přineste mi můj luk z hořícího zlata! Přineste mi mé šípy touhy! Přineste mi mé kopí! Ó, oblaka, rozestupte se! Přivezte mi můj ohnivý vůz! Neustanu v duševním boji, ani můj meč nebude v mé ruce spát, dokud nepostavíme Jeruzalém v zelené a příjemné zemi Anglie! Mnohokrát vám děkuji.