19830724 – Guru princip 1

Nyní bude ve vás probuzen váš guru uvnitř, pokud jste na sebe přísní. Tento bod je velmi důležitý. Dokud a pokud nejste na sebe přísní, nebude ve vás ten guru probuzen. Lidé, kteří jsou línými hlupáky, neschopnými cokoliv obětovat, kteří velmi milují pohodlí, nemohou nikdy být guruy, berte to ode Mne. Mohou být dobrými organizátory, mohou být čímkoliv, ale nikdy guruem. Guru by měl být svolný žít způsobem, kterým žít musí. Měl by být schopen spát na kamenech, měl by být schopen spát za jakýchkoliv okolností. Ne, že by žák na něj naléhal, ale měla by to být jeho vlastní přirozenost, že se umí sám přizpůsobit. Pohodlí se nemůže ke guruovi připlížit. Takže ti z vás, kteří chtějí mít probuzený svůj Guru princip, musí vědět, že by neměli vyžadovat pohodlí. Dokonce i takové věci, jako tanec, který jste včera viděli, člověk musí dělat skutečné tapasja. Musíte dělat usilovné odříkání, dokonce se nemůžete naučit takovou věc, jako tanec, aniž byste kvůli tomu přijali pokání. Je důležité, aby guru prošel vším odříkáním. Sahadžajogín tím projít nepotřebuje, ale sahadžajogín guru to dělat musí. Musíme mít odříkání, a odříkání mohou být určitým druhem přání,která máte. Předpokládejme, že máte velmi rádi jídlo, prostě nejezte jídlo, které jíst chcete. Pokud máte velmi rádi sladké jídlo, pak jezte něco velmi hořkého umocněno na sto osmou. A když máte oblíbený nějaký druh velmi… – jako mají Indové, někdy velmi kořeněné jídlo, pak jezte velmi nevýrazné jídlo, bez soli… Naučte svůj jazyk chovat se slušně. Pro gurua se nesluší věnovat svou pozornost jídlu. Viděla jsem některé jogíny, kteří jsou v pořádku, a plně soustředění, když je tady jídlo, ale když dojde na program, žádné soustředění nemají. To je smutná věc, takoví lidé nemohou být guruy. Mohou být kuchaři, dobrá, či mohou být ochutnávači jídla nebo něčím takovým. Bude jim to lépe vyhovovat, ale pokud mají být guruy, musí se naučit kontrolovat svůj jazyk a svá přání. Mám tím na mysli, že půst je pro sahadžajogíny dobrý, půst je velmi dobrý. Po celý čas se starají, co budeme mít k obědu, co budeme mít k večeři. Takoví lidé nemohou mít probuzený svůj Guru princip ani nemohou být guruy. Tak buďte prosím opatrní. Guru musí mít nad jazykem kontrolu. Musí vědět, kdy se rozzlobit a kdy být vlídný. Musí vědět, co a kdy říci, kolik toho říci. Proto je mnoho guruů mnohem úspěšnějších, když nemluví. Mlčení je nejlepší způsob, jak ostatním pomoci, ale pokud dojde na vysvětlování Sahadža jógy, mluvit byste měli. Viděla jsem ale u některých lidí, jak jsou velmi výmluvní, když dojde na nesmyslné věci, ale když dojde na Sahadža jógu, nevědí o ní nic. Musíte tedy být mistry Sahadža jógy, pokud máte být guruem, nikoliv pouze v mluvení, ale ve svém chování, ve všem. A „karamat“ – zázrak, je to… nevím, zda používáte charismatická slova, nebo říkáte, jak to udělat, jak zvednout Kundaliní, jak ji přivést do Sahasráry, jak prolomit Sahasráru, všechny tyto věci musíte znát. Umět využít své znalosti se nazývá v sanskrtu „vinijóga“. Guru princip se v člověku probudí, když on sám něčeho dosáhl. Představte si gurua nedouka, který vede řeči jako nějaký guru. Skončí nakonec jako učedník. Musíte být mistry sami sobě, ale když do vás Guru princip vstoupí, musíte to dávat ostatním. Jde o to dávat to ostatním. Abyste dávali ostatním, musíte být na vyšší úrovni, musíte být na velmi vysoké úrovni. Pokud lpíte na penězích, pokud lpíte na jídle, pokud lpíte na světských věcech, nemůžete dávat. Vyššího stavu, než tohoto, je možno dosáhnout. Stav, který je Mou přirozenou vlastností, ale může být dosažen. Znamená to, že nesmíte mít žádnou takovou závislost, že všechna pravidla a předpisy, řeči, jako že se nebudu starat o jídlo, že bych se měl postit a tak dále, to všechno skončí. Když jíte, „nejíte“, to je ten stav, který bychom měli mít, že to jídlo jíte, a když se zeptáte: „Už jsi obědval?“ „Já nevím …“ „Budeš obědvat?“ „Já nevím …“ Naprosto lhostejní k problémům těla. „Kde jsi spal?“ „Já nevím …“ „Co jsi jedl, co budeš mít?“ „Já nevím …“ Tento druh stavu se jmenuje stav atíta, kde jste nad tím a cokoliv děláte, děláte proto, protože se to má udělat. Aniž byste tomu věnovali pozornost. Je to automatické. Nic není důležité, ale to je – před tím, než se stanete atíta, musíte sami sobě říci: „Nic není důležité“ – víte, to je „avir bháva“ – stav nazývají to jakási divadelní hra, do které se musíte zapojit. „Ó, nic není důležité, ten koberec není důležitý, měl bych zkusit spát na betonu.“ To je to první, co musíte udělat. Ale po nějaké době se stane, že si nevzpomenete, zda jste spali na betonu nebo na posteli. „Kde jsem spal? Já nevím.“ To je stav atíta. A tohoto stavu mají teď mnozí sahadžajogíni dosáhnout ve stavu, kdy jste nad.