Vložte si Mě do srdce (8 min)

(Location Unknown)

19841005 – Vložte si Mě do srdce

Ať děláte cokoli, mělo by Mě to těšit, to je jedna z cest – že by Mě to mělo těšit. To je jeden z ukazatelů. Jak na to? Vložte Mě do svého srdce. Jen si Mne zkuste vložit do srdce. Je to tak jednoduché! Stojím teď před vámi! Jsem tu osobně! Právě dnes jsem zkoušela dát realizaci jednomu svému příbuznému. Řekla jsem mu: „Nezavírej ale oči.“ On: „Ne, nebudu se Ti dívat do tváře, protože když Tě vidím, vnímám, že jsi moje teta. Budu se dívat jen na Tvá chodidla, abych už nevnímal, že jsi má teta. Jsi tak nesmírná! Ale Tvůj obličej je to, co mě stahuje do iluzí.“ Poznal, že je to Mahamája! A tak řekl: „Budu se dívat jen na Tvá chodidla. Jedině skrze Tvá chodila se dokážu přenést přes tu překážku, ty pocity.“ Stejně tak, když jsem Mahamája, vím, že jsem a že Jí být musím. Vy si ale musíte vložit Má chodidla do srdce. Jen si vložte Má chodidla do srdce. Protože fotka, obličej, cokoli, může být tou iluzí. Můžete to tak mít, že když vidíte Můj obličej, nepřenesete se přes své překážky. Jako když říkáte: „Musím Matku vidět, musím udělat tohle, Matka musí přijít do mého domu, musí u mě pojíst, musí ke mně přijít na návštěvu.“ Tohle všechno je tak stupidní! Nechápu, co to s těmi lidmi je! „Matko, prosím přijď do mého srdce, dovol, ať se mé srdce natolik vyčistí, abys v něm mohla být. Vlož svá chodidla do mého srdce. Dovol, abych Tvá chodidla mohl uctívat ve svém srdci. Nedovol, abych žil v klamu, vysvoboď mě z iluzí, udržuj mě v realitě, sejmi ze mě pozlátko povrchnosti, dovol mi těšit se Tvými chodidly ve svém srdci, dovol mi vidět ve svém srdci Tvá chodidla.“ Jen takoví lidé… dokonce Brahma, Višnu, Mahéša (Šiva) o tohle žádali. Nemyslíte tedy, že byste měli i vy? Staňte se tedy pokornými! Buďte ve svém srdci pokorní. Staňte se ze srdce pokornými. Radujte se ze své pokory, radujte se ze svých ctností. Největší ctností sahadžajogína je pokora. Viděli jste už tolik věcí, aby vás přesvědčily. V žádném případě to však neznamená nějaké podrobení se. Protože jak byste se Mi mohli podrobit? Zamyslete se nad tím. Když každé podrobení se je požehnáním, co je to za podrobení? Každý pocit v srdci je požehnáním. Právě teď to cítíte a cítíte tu radost v srdci! Co je to pak za podrobení se a čemu? Dokážu pochopit čerstvé nováčky i ty, kteří jsou k ničemu, co jen… Ale vy nejste na okraji. Někteří se ale dostáváte na periferii hned, jakmile dostanete nějaký úkol – konec. Jsem-li na někoho milá – konec. Navštívím-li někoho – konec. Chci říci, že to už je moc! Nemohu být na vás ani milá! Když uděláte nějakou chybu a podobně, pak cítíte – pak máte levou Višudhi. Udělali jste chybu, dobrá, neřešte to! Máte Mě rádi. Možná ne úplně upřímně, nebo se něco pokazilo, nevadí. „Odteď budu ostražitý! Už nebudu dělat žádné chyby! Jak jsem mohl takto chybovat?! Protože jsem nemiloval plně. Kdybych miloval, takovou chybu bych neudělal!“ Dobrá. Rozviňte svou lásku! Ne! Vy raději: „Cítím se tak vinen! Udělal jsem takovou věc!“ Takto z toho nevybřednete. A vaše pochybení vytvoří další překážku. Neciťte se za to vinni! Musíme postupovat dál! Zapomeňte na minulost! Zapomeňte na minulost! Zapomeňte na minulost! Musíme postupovat! Musíme být seriózní lidé! Když mluvíme, musíme hovořit s důstojností posvátné úcty. To je velmi důležité. A jakmile si jednou rozvinete tu posvátnou úctu, vaše Ekadéša zmizí. Ekadéša zmizí, jen vnímejte tu posvátnou bázeň. Vnímejte to ticho, tu radost, tu radost z posvátné bázně, je hluboká, velmi hluboká, jako moře. Moře na povrchu také neklidně víří, ale uvnitř je tiché, naprosto tiché. Vnímejte tu hloubku! Bez posvátné bázně nemůžete jít hlouběji!