Předvánoční projev a rozlučková púdža, 23/11/1984, Hounslow, Londýn, Velká Británie Včera jsme spolu strávili příjemný den a mluvila jsem o jiné úrovni. Pořád mluvíme o světských věcech a někdy si myslíme, že tyto věci… Co je to? …mají veliký význam. Včera jste si, doufám, všichni uvědomili, že musíme skočit do oblasti jemnějšího porozumění Sahadža jógy. Ze všeho nejvíce si děláme starosti o naši rodinu, o naše děti, o naše domácnosti. Pak si děláme starosti o naše manželství. Jedna za druhou, všechny tyto otázky vyvstávaly a my jsme všemi těmito věcmi byli znepokojeni, tak malými, malichernými věcmi. Pak jsme byli znepokojeni ášramy, které jsme provozovali, mluvili jsme o problémech v ášramu a o tom, co tam děláme. O tom, jak problémům čelíme, o tom, jak lidé vytvářejí problémy. Tak vzniklo lidství, tím, že jsme si osvojovali jemnější porozumění. A pak jsme si také uvědomili, že máme božská požehnání. Uvědomili jsme si, že něco mocného se o nás stále stará, nějaká vyšší síla. Uvědomili jsme si, že o nás pečuje zvláštní pozornost. To je to, co jsme si uvědomili. Dnes jsem vysvětlovala, jak k tomu dojde, že si uvědomíme, že nám pomáhá i Bůh. Každý problém má nějakou příčinu – každý problém. Například Mona napsala dopis o tom, jak jela po dálnici. Její auto se vymklo kontrole a nefungovaly brzdy. Jedno auto se blížilo zprava, další auto zleva, auta vpředu i vzadu. Cítila, že to mají spočítané – dvě sahadžajogínky. Příčinou situace bylo to auto nebo brzdy, nebo ten mechanismus a výsledkem Read More …