Šrí Ježíš púdža, 23/11/1984 (nekontrolováno)

Montague Hall, Hounslow (England)


Send Feedback
Share

Šrí Ježíš púdža, 23/11/1984, Hounslow, Londýn, Velká Británie

Včera jsme spolu strávili příjemný den a mluvila jsem o jiné úrovni. Pořád mluvíme o světských věcech a někdy si myslíme, že tyto věci… Co je to? …mají veliký význam. Včera jste si, doufám, všichni uvědomili, že musíme skočit do oblasti jemnějšího porozumění Sahadža jógy. Ze všeho nejvíce si děláme starosti o naši rodinu, o naše děti, o naše domácnosti. Pak si děláme starosti o naše manželství. Jedna za druhou, všechny tyto otázky vyvstávaly a my jsme všemi těmito věcmi byli znepokojeni, tak malými, malichernými věcmi. Pak jsme byli znepokojeni ášramy, které jsme provozovali, mluvili jsme o problémech v ášramu a o tom, co tam děláme. O tom, jak problémům čelíme, o tom, jak lidé vytvářejí problémy. Tak vzniklo lidství, tím, že jsme si osvojovali jemnější porozumění. A pak jsme si také uvědomili, že máme božská požehnání. Uvědomili jsme si, že něco mocného se o nás stále stará, nějaká vyšší síla. Uvědomili jsme si, že o nás pečuje zvláštní pozornost. To je to, co jsme si uvědomili. Dnes jsem vysvětlovala, jak k tomu dojde, že si uvědomíme, že nám pomáhá i Bůh. Každý problém má nějakou příčinu – každý problém. Například Mona napsala dopis o tom, jak jela po dálnici. Její auto se vymklo kontrole a nefungovaly brzdy. Jedno auto se blížilo zprava, další auto zleva, auta vpředu i vzadu. Cítila, že to mají spočítané – dvě sahadžajogínky. Příčinou situace bylo to auto nebo brzdy, nebo ten mechanismus a výsledkem byl celý ten problém. A co teď, jak si poradit?

Jestliže se pokusíte neutralizovat ten problém, nepůjde to, protože příčina je stále přítomna. Jestliže se pokusíte vylepšit příčinu, nepomůže to. Co teď? Nejjednodušší je překročit příčinu, abyste ji překonali a dostali se nad ni. Takže příčina pro vás přestane existovat a výsledek pro vás přestane existovat. Jakmile příčina stále žije ve vaší pozornosti, bude tam i výsledek. Co tedy udělala? Začala se ke Mně modlit a pomyslela na Mne s tím: „Matko, to je moje poslední šance.“ To je vše. Takže příčina přestala existovat, protože se dostanete nad ni. A výsledek také přestal existovat a ona byla překvapená. Musíte vystoupit nad příčinu. Teď třeba problém: „Moje žena je taková a maková, můj manžel je takový a makový, moje rodina… sahadžajogíni jsou takoví a takoví“ – pořád něco. To je výsledek. Co je příčina? – ten a ten člověk. Co máme získat – vztah k příčině. Odevzdejte to. Je to vaše právo. Vy víte, jak na to, umíte to. Jste toho schopni, je to ve vaší pravomoci – vy to ale neděláte, zapomínáte na to. Prostě zapomínáte. Pokud odevzdáte tu příčinu, výsledek zmizí. To je ale něco, na co si v tom okamžiku musíte vzpomenout, že musíte stoupat. Dostat se nad příčinu je nejlepší způsob, jak se jí zbavit. Takže si s vámi hraji. Měli jste důvod říkat: „Ó, Matko, to je ten problém. Já nemám práci.“ Pak tu práci máte, ale je zase těžká. Pak nemáte ženu, tak musíte mít ženu. Pak má vaše žena problém, tak se rozvedete. Toto a tamto, tamto a toto. Pak: „Já jsem prostě takový. Já jsem hrozně špatný, protože je ve mně bhút. Takže bhút je ta příčina. Chovám se takto, protože je ve mně bhút.“ Myslím, že to je taky obětní beránek. Takže nejdříve se nad to dostanete tak, že řeknete: „Co je ten bhút? Kdo je bhút? Já znám svou Matku. Matko, prosím, postarej se o tohoto bhúta.“ Hotovo.

Bez nějaké naléhavé události to prostě nezačnete dělat, nebudete svou sílu používat. Když jste v nějaké naléhavé situaci, jde to rychleji. Když nejste v přímém ohrožení, je to polovičaté, jako v případě Mony. Další případ se stal, když jeden novinář cestoval… – také mu přestaly fungovat brzdy. Jel ještě s jedním novinářem, jeli dva a jeden z nich Mi to vyprávěl. Byl to sahadžajogín. Zjistil, že mu nefungují brzdy a viděl, že jeho auto jede a před ním je obrovský nákladní vůz a za ním další. Nebylo kam zabočit, nebo kam uhnout a jeho brzdy na tom byly bledě. Bylo to přímé ohrožení života. V jeho mysli se rozehrálo toto naléhavé ohrožení, tak si pomyslel: „Ó Bože, nastal poslední okamžik. Teď jsme v koncích.“ Náklaďák vpředu i vzadu, během zlomku vteřiny měl přijít o život. A on jen řekl svému kamarádovi: „Mysli na Matku.“ To je vše. A najednou viděl, že si to v pohodě šine po silnici, nákladní vozy za ním a brzdy funkční. Musí se ale odehrát akutní situace. Pokud a dokud lidé nezažijí pocit, že jsou zahnáni do úzkých, nikdy to neudělají. Jakmile jde do tuhého, udělají to. Proto se lidé uchylují k asketickému životu, protože když jste asketa, tak jste pořád v úzkých. Jezdí do pouště Gobi, aby zažili pocit, že jde do tuhého, aby začali myslet na Boha. Je pozdě na to jezdit do pouště Gobi. Vytvářejí si problémy tak, aby se dostali do úzkých, a aby se pak z problémů snažili dostat. Jestliže jsou ale sahadžajogíni moudří, nebudou to potřebovat. Jak toho můžeme dosáhnout jinak? Jedině meditací. Každý musí meditovat, o tom to celé je. Jestliže nemeditujete, můžete nějakou chvíli pokračovat. Možná budete na nějakou chvíli v pořádku. Možná dva, tři měsíce, možná dva roky, ale pak vypadnete. Spousta lidí si myslí: „Proč máme meditovat?“ Vidíte, všechno je v pořádku. Nevadí, když nemeditujeme.“ Tak to není.

Protože růst můžete jen díky meditaci. Když jste v nějaké naléhavé situaci, rostete bezpochyby rychle. Chci říct, to vyletíte jako čertík z krabičky. Vyletíte, jako by vás vystřelilo pérko. Pokud ale máte růst nepřetržitě, pak musíte meditovat. Dovolte svým myšlenkám, aby jedna po druhé přicházely, a pak jim dovolte, aby odezněly, protože tak vstoupíte do stavu bez myšlenek. V tomto vědomí bez myšlenek rostete. Rostete ve své odpoutanosti k příčině všech důsledků. Kde není příčina, tam není ani důsledek. To je ale náš problém, že většinou nemeditujeme. Jen když spějeme k nejposlednějšímu bodu, teprve když máte spadnout do studny – pak si vzpomeneme. Možná, že je vám v tom okamžiku pomoženo, ale nerostete. Růst je možný jen tehdy, když meditujete. To je velice důležitá část, existuje kompletní pomoc těm, kteří každodenně meditují. Jak rosteme v normálním životě? Když není kyslík, nemůžeme růst. Musíme mít dostatek kyslíku, musíme mít dostatek jídla, musíme mít všechny tyto věci. Ale v duchovním životě rostete meditací. Nejde to obejít. Ti, kteří si myslí, že by to dokázali, jsou domýšliví, jsou to vlastně nafoukaní lidé, protože dokážou o Sahadža józe hodně mluvit. Viděla jsem lidi, kteří o Sahadža józe mluví příliš. Dokážou udělit velké lekce, mluví o tom a tamtom, ale nemají žádné vibrace. Nemohou udělat pro Sahadža jógu žádnou práci. Nejsou kolektivní. Nemají smysl pro kolektivitu. Vytvářejí všemožné problémy. Růstu můžete docílit jen skrze meditaci. To je jedna část.

Dá se říct, že je to uctívání, je to púdža. Pak se nemusíte ničeho vzdávat. Prostě se stanete odpoutanými. Odpoutáte se od samotné příčiny, to je jedna část. Další věc je, že vás to dostane, řekla bych, k subtilnější rovině citových vazeb, protože citové vazby vám dávají určitá ztotožnění, jste křesťan, nebo hinduista, nebo muslim, nebo ten a onen, Brit, nebo příslušný k nějaké rase, jakkoli to můžeme nazvat. Všechny ty věci odpadnou, protože získáte odpoutanou osobnost. Takže citové vazby jako: „On je můj bratr,“ ona je moje sestra, mám starosti o svou ženu, mám starosti o své dítě, všechny ty citové vazby, které vás činí malichernými, odpadnou. Budete mít jedinou citovou vazbu: „Rostu ve svém soucitu, můj soucit je aktivní, můj soucit je účinný. Můj soucit je osvícen. Můj soucit je rozlišování. Já jsem jogín.“ Za druhé, čtete o Sahadža józe, víte o Sahadža józe, znáte techniky Sahadža jógy, zvedáte si Kundaliní, čistíte své čakry, snažíte se rozumět mantrám. Stáváte se mistry svých manter, jste mistry svých božstev, těšíte je. Všechny tyto věci, pokud jsou provedeny správně, způsobí, že vaše duševní vazby odpadnou. Ti, kteří si myslí, že jsou velcí vědci, poznají, že to všechno není žádná věda. Věda o technikách Boha je mnohem víc. Ti, kteří si myslí, že jsou velmi sečtělí – sečtělí lidé, ti, když si o Sahadža józe přečtou, a když to pro sebe vypracují, zažijí to na vlastní kůži, uvidí, že to funguje u dalších lidí, poznají, že všechno to, co přečetli, byly hlouposti. Neměly žádný smysl, byly prázdné. Tímto způsobem se dostaví jistý druh prázdnoty, prázdnoty ega, protože uvidí, že to vědění je tak velké. Jako řekl Newton: „Vědění je jako oceán, a já jsem jako malé dítě, které sbírá oblázky na jeho břehu.“ Jaké porozumění!

Takže do vás vstoupí prázdnota, a pak se do vás začne vlévat skutečná moudrost. Dostaví se ztotožnění se skutečným věděním. Mluvíte, a když mluvíte, má to účinek – je to jako mantra, není to žádné brebentění: „Ó, já jsem v Sahadža józe. Já jsem v Sahadža józe už 15 let.“ To je úplně k ničemu. Možná tam jste už sto let, ale jste pořád oslem, jakým jen osel může být, naprosto. Ale třeba tam jste teprve rok, ale z osla se stala lidská bytost a také jogín. A to je to, co musíme udělat jako první obnovit se tím, že se citově navážeme na Matku. Chci říct, že máte výhodu nad dalšími jogíny ve světě, kteří se, chudáci, neměli vůbec na co těšit. Věděli o prapůvodní Matce, znali to, ale neměli podobu. Vy ji máte. Jste štěstím požehnaní lidé, máte Její podobu. Je snadnější obdivovat tvar než obdivovat něco abstraktního, jen tak ve vzduchu, chápete. Absolutní vědomí, – jak se mu obdivovat, když jej nemůžeme vidět? Ale tato připoutanost v žádném případě neznamená, že Mi musíte cokoliv dávat. Co mi můžete dát? Nic, jen odpoutanost vůči příčině. To funguje – už jste to ve svém životě zažili, také říkáte: „Matko, vypracovává se to. Nějak se to vypracovalo.“ Co je to bandhan? Nic jiného, než že se připoutáváte k Matce, prostě Mi telefonujete. Je to hovor, který se přepojuje k Matce, to je vše. Víte, já si s vámi hraji, také říkám: „Tak dobře, pošlu vám bandhan.“ Dávám tak bandhan sama sobě! Je to telefonát, jen telefonát. Ale tak se upevnila víra, je to opravdová víra, kdy se úplně odpoutáte od citových záležitostí. „Moje matka“ – v pořádku, prostě jí dejte bandhan, Hotovo. „Můj otec“ – dejte mu bandhan. „Můj bratr“ – dejte mu bandhan. Cokoliv se děje. Bandhan, ať se děje cokoliv. Tím to vložíte do záruky vaší Matky. Nejste si ale vědomi, že to děláte. Obalujete je láskou vaší Matky, která proudí z vašich rukou.

Tyto vibrace jsou láskou vaší Matky. Vy to máte, proudí to skrze vás. Ale co vaše láska k Matce? A to je to, co shledávám, že v čase naprostého ohrožení se Mi úplně odevzdáte a pak to funguje. Není potřeba vytvářet vyhrocené situace. Musíte to pomalu a vytrvale vypracovávat a dovolit, aby se to ve vás samo upevnilo. Tu sílu v sobě máte, to vám garantuji. Ale meditace je jedna cesta. Další cestou je vědění o Sahadža józe. Žádné předvádění se, žádné poučování druhých, ale práce sama na sobě – na různých čakrách, jak se to vypracovává, na vás samotných, ne na druhých lidech. Jakmile začnete poučovat ostatní, znamená to, že je ve vás bhút. Naučte se to vy, ve svém nitru. Vím, kdo vypracoval jakou čakru. Nikdo neříkejte ostatním: „Takhle se to dělá.“ To je absolutně nesmyslné ego. Takové věci by se neměly dělat. Jestliže se vás někdo zeptá, můžete jim odpovědět individuálně, ale nemějte žádné přednášky ve velkém. A neuvádějte lidi ve zmatek. Tak – teď máme dvě věci. Musíme se dostat přes naši citovou hrubost a přes naši duševní hrubost, a také přes naši tělesnou hrubost. Tělesnou hrubost můžeme překonat, jestliže se odevzdáte jediné medicíně – vibracím. Jako Anupama, moje vnouče, řeklo své matce: „Ty ses narodila v alopatii a teď ses dala na homeopatii. Zítra přijdeš s nějakou džambopatií, a pak zase s numbopatií. Já jsem se ale narodila v Bohu a následuji jen Boží cestu a Bůh se o Mě postará, Bůh mě vyléčí.“ Moje dcera řekla: „Proč, třeba se taky změníš.“ A ona řekla: „Proč?“ „Protože Bůh je neměnný.“ Jednoduchá odpověď – Bůh tě vyléčí. Musíte ale hodně vyrůst, abyste toto mohli říct.

Když jste v ohrožení života, to vyskočíte rychle. To samé nutkání, tu samou osobnost byste v sobě měli mít, abyste takto mohli mluvit. Jestliže prostě řeknete: „Bože, prosím, zachraň mě“ – Bůh nemá čas na takové lidi. Když nemáte čas na Boha vy, Bůh si na vás čas taky neudělá. Jednoduché. Když jde o nejvyšší, až po světské věci, žijeme v nich obou a jsme efektivní. Ať už jsme v lampě nebo ve světle, nebo v oleji, jde nám o to jemnější. A my, když přidáme efektivitu, aniž bychom se stali příčinou, – protože my jsme nad příčinou, není nutné vytvářet příčiny – vidíte ale výsledky. Jakmile překonáte příčinu, dosáhnete účinku, a musíme dosáhnout toho, čeho je třeba dosáhnout. Správnosti věcí. Dostanete to správné. Nedostanete zvrácenou věc – jestliže ale jdete s příčinou, potom můžete získat zvrácenost. Můžete se dostat do nejrůznějších problémů. Nejlepší věc, co můžete udělat, je odpoutat se od příčin a pak dosáhnete účinku – jako jsem vám povídala o té brzdě, co začala fungovat. Výsledek byl přítomen, auto bylo v pořádku, všechno bylo v pohodě a důsledek byl v pořádku. Ale příčina se ztratila, příčina přestala existovat. Proč? Jak to? Jak se to spravilo? Když se ptáte na výsledek, říkáte – jak jsi toho dosáhl? Nedokážete to vysvětlit, nevypracovalo se to. Protože chybí příčina, nemůžete to od žádné příčiny odvodit. Někdy říkáte, že je to božské, jak se to vypracovalo. Jedinou skutečně efektivní příčinou je božské. Ale božské by nemělo být považováno za něco světského, „Tak dobře, tady je Matčina fotografie – namasté. Namasté. Dobré ráno, Matko.“ A hotovo.

Takhle ne. Musíte svou Matku znát. Musíte svou Matku milovat. To je to pravé. Je opravdu trapné říkat, že Mě musíte milovat. Ale jako Matka v tomto životě jsem už mnoho trapných věcí zažila. Jednou z nich je, že nevím, jak mluvit ke svým dětem. To je fakt. Vy nemusíte projít žádným ohrožením života nebo podobnými problémy. Stačí se rozvinout takovým způsobem, že budete tak vyspělí, že to bude fungovat a vypracuje se to. Dám vám příklad. Nejméně to funguje v Anglii. Je překvapivé, že v zemi, kde jsem pracovala nejvíc, to funguje nejméně – v Anglii. Dám vám teď velice jednoduchý příklad. O vašem příchodu do Indie bylo rozhodnuto nevím, kolik měsíců zpátky. Už jsem do Indie jednou jela a teď pojedu podruhé a Anglie je jediné místo, kde se penězi musí platit přímo. Lidé ještě nezaplatili, ale Australané už ano. Australanů je 80, 85 a to jsou ti, kteří už zaplatili, ale Angličani ještě ne – jsou ve všem tak pomalí. Když jde o ego, tak to jsou první. Jejich vlajky jsou vyvěšeny první. Kde vzniká ego? Ve veliké Anglii. Když je ale potřeba něco udělat, jsou ti nejpomalejší. Když jde o kritiku, to neotálejí. Když jde o ego, najednou uvidíte, dejte jim jakoukoliv pozici, je to… Proč? Zase to můžeme vysvětlit tím, že je zde příčina. Řeknete, že je to liknavost. Že je to něčí vina, že je to nějaký bhút. Nebo že je to moje ego nebo superego, to nejsem já. Já, já jsem v pořádku. Nějaká příčina. Proč jste ještě nezaplatili? Je to takový problém. Už musím jít. Když jste nechtěli jet, tak jste sem neměli chodit, ale když máte zaplatit, tak byste to měli zaplatit. Co je to s vámi?

Začali jsme s 50 lidmi, teď je vás 35. Zařizovali jsme a objednávali různé věci, máme zajištěné autobusy a vše potřebné a někteří lidé teď chybí. Nikdo vás nežádal, abyste jeli. Právě naopak jsem říkala, ať nás jede spíše méně, ať to můžeme zařídit příjemně. Vy ale nemůžete jet v méně než 350 lidech, nebo chcete mít 300 lidí. Může vás jet 200. Ale nechcete mít 210 lidí. Kam je všechny umístit? Je to jednoduché. Ale pořád je tu ten světský styl. Co ale udělali na jiných místech? „Tak dobře, musíme jet a Matka to vypracuje.“ A ono se to vypracuje. Všichni mají peníze, všechno je zařízeno, všechno je, jak má být. Američanům se to překvapivě podařilo, ale Angličané, oni nevědí, jestli pojedou, nebo ne. Stále jsou takoví. Chudák Gavin musí pobíhat sem a tam kvůli vám všem. Říkám vám – on má takovou trpělivost. Žasla jsem, že 11 lidí stále ještě nezaplatilo. Věříte tomu? Vždyť je to tak jednoduché. Když nechcete jet, nejezděte. Když chcete jet, jeďte. Řekněte mu, že jedete, nebo že nejedete a hotovo. Chci říct, nikdo vás tam nenutí. Ale vy nedokážete zvládnout takovou drobnost, protože máte něco jako… Protože toto se stalo. Protože tamto se stalo, protože… Takže Angličané ještě musí hodně růst, protože jsem pro vás opravdu velice, velice tvrdě pracovala, a Bůh mi dal dalších pět let práce. Nevím, co budeme dělat. Někdy si říkám, že bych se neměla vracet, protože je to zbytečné. Toto je jen malý příklad, co vám dávám, velmi malý příklad, je to velmi světský příklad. Ale můžete to vidět také v jiných oblastech. Něco jim řeknete a oni na to: „Ale Matko, proč se to stává? Proč se takto chovám?“ Mě se ptát na takovou otázku, Mě se ptát na příčinu! „Proč se takto chovám, proč se rozčiluji?“

Poznala jsem takové, kteří chodili do Sahadža jógy, dělali Sahadža jógu a tak dál, ale pak se šli podívat někde na Steinera. A pak chodili na nějaké jiné kurzy, prostě ve Mne – v Sahadža jógu – neměli žádnou víru, praktikují toto, tamto jako šílenci. Pořád v tom pokračují. Toto je možné jedině v Anglii, to vám říkám. To nikde jinde není – je to jejich specialita. Vím o tolika lidech, co přišli do Sahadža jógy, nepraktikovali Sahadža jógu, léčili je a pomáhali jim ostatní jogíni, vypracovávali to. Pak odešli. Chodí tam, pak zase tam… Je toto cesta? Poznala jsem hodně lidí, kteří se snažili obviňovat vedení. Říkám vám všechny tyto věci, protože Mi bylo dost špatně, když jsem sem přijela, opravdu, bylo mi špatně 8 dní a i potom, protože, jak víte, vy jste všichni v Mém těle a já trpím, musím vám to proto říct. Pak také říkají, že vedení není dobré, že lídr by měl být silný, lídr by měl být takový a makový, že lídr má ve své ruce velkou věc. Řekli: „Kdyby nás praštil… nebudeme v pořádku.“ Zase ta příčina, zase příčina. Můžu vám říci, že Gavin je jeden z nejlepších lídrů, které můžete mít. Musím vám říct, že už utratil hodně peněz, aniž by mi to říkal, uhradil mnoho výdajů. Jeho kancelář pracuje pro nás. Zaměstnal tolik bláznivých lidí. Když jsem mu řekla: „Tento chlapík se dostává do ega,“ tak ho zaměstnal u sebe v kanceláři. Když jsem řekla: „Tento chlapík má v sobě bhúty,“ taky ho u sebe zaměstnal. Pracoval s tolika bhúty, že já sama bych to nezvládla jediný den. Snaží se ze všech sil vyjít lidem vstříc a říká jim: „Tak dobře, přijďte.“ Tolik lidí už zachránil, svým zdravým rozumem, svým porozuměním. Jediná věc je, že vede, aniž by o tom někdo věděl, to je jeho chyba.

Otevřeně by měl říct: „Ty jsi bhút, běž se léčit, pak budeš v pořádku.“ Ale jestliže řeknete: „Pojď sem, víš, ty jsi bhút, ale to nevadí, mám nějaké citróny a chilli, posaď se.“ Pak: „Matko, on se ztotožňuje s největším bhútem.“ Postavme se tomu čelem. Jestliže chápete svého lídra, pak byste měli vědět, že já vím lépe než vy, kdo má být lídr. Je to někdy tak smutné. Jak to, že nechápete ryzí dobrotu lidí? To množství bhútů, které snášel ve své kanceláři. Říkám vám, já sama je nesnesu déle než jeden den, některé z nich. Tak samolibí, někteří z nich, tak sebestřední. Někteří se chovají jako bhúti, že i když přijdou jen do přízemí Mého domu, pocítím bolest v břiše, ve svém domě. Ale on je dokáže vystát. Proč? K čemu mu to bylo? Myslel, že by jim pomohl. Kdykoliv jsem mu řekla: „Tento člověk je napadený bhúty,“ pak jsem zjistila, že ho zaměstnal pan Gavin Brown. Jednoho dne jsem mu musela říct, aby je všechny vyhodil, a tak je vyhodil. Proč máme v Anglii maximální počet bhútů? Nechápu to. Je opravdu potřeba, aby tady všichni byli? Neměla bych vám říkat tyto věc v den, kdy odjíždím. Ale jakmile odjedu pryč, zjišťuji, že tito bhúti se vrací, že se znovu stali příčinou a znovu se ukazují důsledky. Musím vám otevřeně ukázat úplný obraz, abyste mohli stoupat k nejvyššímu z nejvyšších.

Narodili jste se v této skvělé zemi, ale můžete také hodně klesnout, i to jsem viděla. Protože vy pořád někoho obviňujete, hlavně Gavina, a to je to nejhorší, čeho jste se dopustili. Kdyby to kdokoliv řekl Gregoirovi – rozsekal by ho na deset kusů a přinesl by mi ho rozsekaného na cimprcampr! Opravdu. To myslím naprosto vážně! Řekl by: „Co je to za nesmysly! V pořádku, je to…pokračujte“. Řekněte panu Warrenovi, nevím, jak si poradí se všemi těmi Australany. Všichni jsou klenoty, o tom není pochyb. Vy si ale všichni zasloužíte muže jako je Gavin. Myslela jsem si, že to jsou jedineční lidé. Tolik jsem pro vás pracovala, ale jsem v údivu. Slušní lidé nepotřebují takové lídry, je to tak? O lidech, kteří jsou spořádaní, se nakonec překvapivě zjistí, že to jsou Australané, to, jak se ke Mně chovají. Jsou tak milí, byli byste překvapeni, ty děti, víte. Gavin pro mne koupil nějaký čajový servis, protože si mysleli, že by Mi nabídli čaj, jak přijdu, do pěkného porcelánu. A tak koupil do každého centra šálek s podšálkem, dobré kvality.Takže ty děti, malé, malinké děti, se složily a daly dohromady peníze, – Matka si určitě dá koláč, takže musí mít také talířek. Poslali sem účet, jen pohlédněte – jak je to milé. Nikdy nejím koláče, to víte, ale stejně, tak milé děti, vskutku. Jaký je důvod? Proč někoho ovládáme nebo jsme ovládáni? Proč? Zase ta příčina. Dostaňte se nad příčinu. Znova a znova vám žehnám – jak příště přijedu, dohlédněte na to, abyste už nedělali žádné chyby.

Meditujte a meditujte a meditujte. A jak někteří z vás přijedete do Indie, chtěla bych vám ukázat své cennosti, z míst, kde jsem pracovala, víte. I na místech, kde jsem nebyla, někdo jiný dával realizaci v Nepálu. Víte, jsou tak nádhernými květinami. A tady to mám, něco se mnou není v pořádku. Tam, kde jsem pracovala, tam mají lidé starosti s příčinou. Musím udělat opravdu velice, velice přímou výzvu k vám všem, abyste teď ve svém nitru rostli: „Jste vznešení? Jste štědří? Jste systematičtí? Jste působiví? Jste laskaví? Jste kolektivní? Jste ještě pořád připoutaní ke všem těm nesmyslům? Mluvíte namyšleně? Dáváte velké přednášky? Učiňte sami sebe pokornými, a pak uvidíte svou velikost. Pokud a dokud neskloníte svou hlavu k srdci, jak budete moci spatřit svou Matku? Všem vám přeji hodně štěstí, a šťastné Vánoce a šťastný Nový rok, a přeji vám do Nového roku velkolepý duchovní vzestup. Projevte jej. Pojďme se dnes všichni rozhodnout. Zapomeňte na vaše manželky a manžele, na vaše děti, a všechny nesmysly. Teď jste jogíni, jste sjednocení s Božským. Nechť v tom rostete a rozkvétáte.

Nechť vám Bůh všem žehná.