Ego na Západě (19 min)

(Location Unknown)


19850317 – Ego na Západě

Zásadou duchovního růstu je tedy být ve středu, být v rovnováze. Být v marjádách středu, držet se v hranicích středu, To je zásadní pravidlo. Co se však stane, když se hranic, marjád, nedržíme? Jsme napadeni. Když se držíme marjád, nikdy nemůžeme nic chytit. Mnoho lidí řekne – k čemu potřebujeme marjády? Řekněme, že například máme marjády, hranice tohoto krásného ášrámu. A někdo na vás útočí ze všech stran, ze všech stran Voidu. Když tedy překročíte hranice Voidu, jste napadeni. Proto se musíte držet v mezích hranic. Udržet se v nich je však těžké, pokud máte dva problémy – jedním je ego a druhým superego. Na Západě superego není až takový problém. Problém je ego. Dnes se dokáže nesmírně subtilně zaplétat, jak vidím na tom komplikovaném stylu našeho ega. Jeden je hrubý, jako styl Chomejního – prostě suchý, očividný, evidentní, každý ho dokáže zavrhnout. Takový se buď změní, nebo je úplně zničen. Když se jedná o ego hlupáka, pak se chová jen tímto způsobem, protože neví, jak své ego zastřít kultivovaností. Západní ego je extrémně překultivované. Stejně tak i jazyk. Všechno je překultivované. Například v angličtině řekneme: „Obávám se, že ti budu muset dát facku.“ „Omlouvám se, ale musím tě zabít.“ Je to tak neupřímný způsob. Že když řeknete: „Omlouvám se,“ jako byste dali navrch čokoládu. Taková kamufláž. Uvědomte si to. Musíme se tedy vidět v pravém světle, a ne chápat věci po svém. To je však přesně to, co způsobuje překultivovanost, že se vyhýbáme tomu vidět se takoví, jací opravdu jsme. Dnes, ačkoli slavíme, měli bychom se vší lehkostí pochopit, jak hloupá záležitost ego je. Naprosto s humorem, bez vážných tváří. Protože nechci, abyste se opět cítili vinni. Ráno jsem vysvětlovala, jak se ego stává levou Višudhi. Totiž, ještě než jsem přišla do sálu, jen jak jsem sem dala pozornost, udělala se Mi tady velká boule, hrozná, nesnesitelně bolestivá. Vlastně je tam pořád, co jsem přijela na Západ. Umíte si to představit? Nikdy nezmizela. Takže chudák tato čakra nepřetržitě pracuje a už je velice vyčerpaná. Čakra Šrí Višnumáji. Měli bychom tedy vidět, co se skutečně děje, po fyzické stránce. Tomu musíme porozumět. Když jste od dětství vychováváni ve společnosti, jako je tato, kdy jste extroverti, musíte dosahovat výsledků, úspěchů, pak je vám vštípena myšlenka síly – že tolerovat něco je slabošství. Představte si – v křesťanských národech. Takový paradox! Ve stylu: „Promiň, zabiju tě.“ V křesťanských národech mají tuto teorii, že je slabošství, když něco tolerujete, že je slabošství, když se necháte někým ovládat, že takto nikdy nebudete úspěšní. Pak pokud nejste posedlí, nikdy nemůžete být poslušní. Takhle to je. Někdo vás musí ovládnout, úplně posednout, jako Hitler, jen pak se dokážete podřídit. Jinak má každý velké ego, jako v tom příběhu o popeláři. Každý má tedy obrovské ego, každý musí mít všechno po svém. A už od dětství své děti příliš rozmazlujete. Zhýčkáte je a úplně je zkazíte. Máte je neustále v náručí, stále je objímáte, vše přespříliš. Děti se tím zkazí. Mají pocit, že jsou středem vesmíru, a když jim k tomu všemu řeknete, že si nesmí nechat nic líbit, začnou být neposlušné. Neumíte být tedy vůbec poslušní, Ego neví, jak být poslušným, protože to je přece slabost, poslušnost vidí jako slabost. Jenže chudák ego má omezené možnosti, má svá omezení. Protože ego je balón, který má omezenou kapacitu. Může prasknout, když je člověk ochromený apod. Může i prasknout. Ale jinak je pružný. Když tedy ego začne příliš překrývat superego, tak superego může ustoupit jen do jisté míry, také tam zůstane. Proto, aby si lidé ulevili od svého ega, dávají se na pití, na drogy, aby ho postrčili zpátky. Takže si zvětší superego a ego klesne. Snaží se balancovat, jenže pak přijde kocovina, a tak zas pokračují a takhle to řeší. Toto dnes považují za řešení ega. Dobrá. Protože jinak je ega příliš. Když vám tedy někdo něco řekne, místo abyste se to snažili pochopit… Řekněme, že jste pro Mě nedokázali sehnat sklenku. Jednoduchá věc, zkusme to na tom. Jste naštvaní. Proč? Proč byste kvůli tomu měli trucovat? Protože je ještě jedno místo, kam toto ego může jít, a sice, když se vrací, projde tudy do Višudhi. Je-li tedy stlačeno z druhé strany, jde sem, do Višudhi. Pak z toho máte levou Višudhi. Není to nic jiného než vyložené, totální ego, věřte Mi. Protože nemá jinou možnost kam uhnout, jde tam. A pak trucujete a přemýšlíte. Přemýšlíte, tak vám znovu přibude ego, Přeplníte levou stranu a trucujete, nikdy tomu nečelíte. Takže… skutečné cesty, cesty středem, dosáhnete, když budete v realitě. Musíte si to vypěstovat jako zvyk. Například, když se něco nepovedlo, řekněte si: „Ano, nepovedlo se, udělal jsem chybu, chápu. Proč jsem udělal chybu? Kvůli tomuhle. Tak příště už ne.“ Jenže snadnější je všemu se vyhnout, schovat se sem a vyžívat se v egu a pocitech smutku. Je to přímo požitek. A ostatní se přidají: „Ó, omluvil se, že ho zabil, vidíte, je mu to líto.“ Skutečně vidím, že to v myslích západních lidí zašlo až tak daleko, že mají i zákony, podle nichž je odpuštěno lidem, kterým by se nikdy nemělo odpustit. Snaží se odpouštět kvůli této nesmyslné levé Višudhi, která si lebedí v levostrannosti, a vy pak soucítíte s takovými lidmi, kterým by se nikdy nemělo odpustit. Jako například jeden člověk, který zabil spoustu lidí v plynových komorách, zavřeli ho a teď je jim na obtíž, velké břímě jako vězeň, protože ho musí držet pod zvýšenou ostrahou, takže vydržovat takového psa je pro Angličany velmi těžké. Stále je zavřený. Zapomněla jsem jeho jméno, ale každopádně je hrozný. Už sedí nějakou dobu, je starý. Nechte ho tam zemřít! Jaké slitování s takovým? Prostě ho pověste a hotovo. Zabil tolik lidí! „Né, jak bychom to mohli udělat?“ A tak si toho psa vydržují dál. I když ho živí z peněz druhých lidí, i když zabil tisíce a tisíce a tisíce lidí v plynové komoře a je to tak zrůdný člověk, se kterým by nikdo neměl cítit. Podle Božského práva by byl zabit ihned. Každý den na něm mrhají penězi. Přesto i dnes čtu články, kde s ním sympatizují: „Co by ještě komu mohl udělat, proč ho nenechat jít?“ Takhle svou levou Višudhi nahráváte hrozným lidem. To zaprvé. Tahle levá Višudhi tedy není nic jiného než zcela evidentní ego. Pak takhle skláníte hlavu a chodíte takto. Díky této levé Višudhi máte mnoho, mnoho fyzických problémů, tím nejhorším je však šílenství. Jednou Mi někdo říkal, že teď ve věku čtyřiceti let lidé v Americe zčistajasna zešílí. A je to velmi rozšířené onemocnění, stejně tak, jako ta hrozná nemoc, zvaná AIDS. Až tak se šíří. Musím vám tedy, jako vaše Matka, velmi jasně říci, že to za to může, tato příšerná záležitost levé Višudhi. Nezabředávejte do toho! Pokud máte ego a z toho levou Višudhi, čelte tomu. Dnes za Mnou například přišel Warren s tím, že kamkoli v Indii jdeme a cokoli navrhneme, vidíme, že lidé svou odpověď začínají: „Ne, ne.“ A právě toto „ne, ne“ je díky naší odlišné výchově, abychom si čelili. Takto jsme vychováváni. Proto se Indové nikdy necítí vinni. Pokud se cítí vinni, věřte, že jsou ovlivněni Západem. Nikdy necítí vinu. Když tedy na něco řeknou „ne“, v devadesáti devíti procentech, jen ve městech ne, ti jsou jako vy, protože jste je pěkně požehnali. Ale na vesnicích si řeknou: „Ne, ne, jak bych to mohl udělat? Dobrá, jestli jsem to udělal, napravím to.“ Začínají s „ne,ne“. Když však toto „ne,ne“ uslyší Zápaďan, má pocit: „Ó, teď se mě dotknul!“ Protože ego je stále zde, aby ostatním dominovalo. To ego si stále myslí, že jste mnohem lepší organizátoři, stále si myslí, že jste čistší než druzí, že jste něco víc než ostatní. Takhle o sobě ego stále smýšlí, utváří si vás a vy pak žijete na povrchu, jako balón nebo jako s nafukovacím kruhem, který vás drží na hladině, a proto odmítají vyfouknout vzduch, protože by se ponořili do sebe. A tak se takhle vznášejí a mají pocit, že vědí všechno nejlíp. A když vám někdo cokoli řekne, hned jste dotčení – zas levá Višudhi. Když vám Matka něco řekne, zas levá Višudhi. Takže už jste si tam vytvořili kapsu, jen tím, že jste na Západě. Musíme se vidět, jací jsme. Jenže ta kapsa je tam stále, ať vám řeknu cokoli, i teď, když říkám, že byste se neměli cítit vinni. Zkusme to – necítit se vinni. Držte se svého Ducha, pak se uvidíte a můžete to vyčistit. Pokud se vidíte z pohledu svého Ducha, vyčistíte i to, co jste si nastřádali už od pradávna. Levá Višudhi je současným problémem Západu, jak vám říkám. Všechny tyto problémy pocházejí z levé Višudhi a v žádném případě vás to nedělá pokornějšími. Naopak. Z levé Višudhi se ego může kdykoli znovu nafouknout. Na Západě to vnímám jako velmi běžné. Lidé kráčí přímo dopředu, vše je v pořádku. Už i ve městech Indie jsme to viděli. Dáte jim nějakou funkci a hned jsou na koni, říkám si: „Jak to, že jsou tak na koni? Kde se to ego vzalo?“ Bylo celé uložené tady, a jakmile dostali funkci, celé se vrátilo. Pak sedí na koni jak John Gilpin, pádí tryskem a Já na ně hledím, kam se to ženou? Teď tu byli a jsou pryč. Kouzla se zmizením. Já prostě nedokážu pochopit, proč se to děje. Ale když proniknu do problému, tak když jsem se jen blížila k hale, už jsem měla levou Višudhi. Ale co děti? Pochopte, neučte je už od mala stále říkat: „Promiň, omlouvám se.“ Naši Pársové v Indii se od vás naučili vyumělkovanosti, opravdu příliš. Proto nikdo nechce po ránu potkat Párse. Protože hned za rozbřesku přijde a začne: „Omlouvám se, omluvám se…“ To je nepříznivé! „Máfkaró, máfkaró…“ Lidé na to: „Člověče, přijď až odpoledne, jenom ne teď.“ Ráno s tímhle nezačínejte. My takhle nemluvíme. Je to nepříznivé. Otevřete dveře a už spustí: „Máfkaró.“ Proč? Co se stalo? Co jste provedli, že to pořád opakujete v tak kajícném rozpoložení? K čemu to je? Nikdo se přece nechce hned po ránu dívat na zkroušené obličeje, ale na to, co potěší na uvítanou, a oni spustí: „Máfkaró, máfkaró,“ „Promiňte, promiňte, promiňte.“ Je to velmi běžné, že lidé nechtějí po ránu potkat Párse. To proto, že když je hned zrána potkáte, jste pak celý den otrávení, protože jste potkali smutného kajícníka. Ale oni se nekají, jsou extrémně egoističtí. Když studujete jejich povahu, zjistíte, že jsou velmi egoističtí. Je tedy třeba pochopit, že když se začneme zabývat svým egem, musíme se s ním ihned vypořádat. Nejsme egem, jsme Duchem. Hned na místě – „Aha, tak ty tak! Ano, byla to chyba, může za to tohle tělo, ale ne mé Já. Srovnej se! Ne, ne, dej se do kupy!“ Tohle si řekněte. „Raději se dej do pořádku!“ Takhle na to půjdeme. Protože to, co Mě děsí, je levá Višudhi. Když jsem totiž uvažovala o té nemoci, pozornost Mi šla k levé Višudhi. Představte si to, lidé se prostě zblázní. A zjistila jsem, že z většiny egoistů se kvůli tomu stanou hlupáci. Jsou hloupí, chovají se hloupě. A jen egoisté se tolik uchylují k drogám a alkoholu, protože jen tak se sebou vydrží. Řekněme, že když člověk, který je hodně v superegu, například muž, který je posedlý, začne pít, tak brzy umře. Nepřežije to, protože ho to dostane ještě víc doleva, ale egoisté to ustojí. Chci říci, že když člověk, který není egoistický, například Ind, vypije vodku, odvane ho to od břehů. Není nikde k nalezení, ztratí se. Ani ve ztrátách a nálezech ho nenajdou. Je to však to vaše ego, které to na rozdíl od superega vydrží, proto to někdo vydrží, proto lidé mohou pít. Nemá to nic společného s chladným počasím apod., je to více o egu.