Šrí Déví púdža, 17/03/1985, Austrálie (nekontrolováno)

(Australia)

1985-03-17 Birthday Puja Talk, Melbourne, Australia, DP, 70' Download subtitles: BG,CS,DE,EL,EN,ES,FI,FR,IT,LT,NL,PL,PT,RO,RU,SK,SQ,TH,ZH-HANS,ZH-HANTView subtitles: Add subtitles:
Download video (standard quality): View and download on Vimeo: View on Youku: Listen on Soundcloud: Download audio:
Transcribe/Translate/Verify using oTranscribe


Feedback
Share

Šrí Déví púdža, 17/03/1985, Melbourne, Austrálie

Jsem dnes velmi šťastná, že vás tu všechny v den oslavy Mých narozenin mohu vidět, a rovněž, že zároveň máme i národní program. Je to v měsíci březnu dobrá kombinace. V Indii je to čas jara – Mahdumas, zpíváme Madhumas. Jak víte, 21. března je rovnodennost, tedy svého druhu rovnováha a také centrum všech znamení v horoskopu. Tolika center jsem musela dosáhnout, také jsem se narodila na Obratníku Raka a vy jste na Obratníku Kozoroha, a Ayers Rock je také na Obratníku Kozoroha, přesně uprostřed. Tolik kombinací muselo být vypracováno. Takže princip vzestupu je to o tom, že jsme ve středu. V rovnováze. Je to o tom dodržovat maryády center. Být v mezích centra je zásadní. Co se tedy stane, když nedodržujeme tyto hranice? Tyto maryády? V takovém případě jsme napadáni. Jestliže dodržujeme maryády, nemůžeme být nikdy napadeni. Hodně lidí říká: „Proč máme maryády?“ Řekněme, že máme maryády hranice tohoto krásného ášramu, a jestliže na vás někdo zaútočí ze všech stran, na všech stranách Voidu, a pokud vy vyjdete z Voidu, budete napadeni. Proto musíte dodržovat hranice. Je obtížné respektovat hranice, máte-li dva problémy – jeden je ego a druhý je superego. Zatím co na Západě superego není takový problém, ego problémem je, což má v dnešní době velmi subtilní rozsah a dopad.

Mohu rozlišit několik komplikovaných typů ega, které se zde vyskytují. Jeden typ je hrubý, člověk jako Chomejní, který je suchý, evidentní, zřejmý a každý jej může odsoudit. Tento typ se buď napraví, nebo se úplně zničí. Ale ego, patří-li stupidnímu člověku, se chová tímto způsobem jen proto, protože ten člověk neví, jak by své ego rafinovaně skryl. Západní ego je extrémně rafinované, jazyk, všechno je velmi propracované. Například, v angličtině se řekne: „Obávám se, že ti musím dát facku.“ „Omlouvám se, ale musím tě zabít.“ To je taková vychytralá formulace, víte, jakmile jednou řeknete, že je vám to líto, to znamená, že jste to překryli čokoládovou polevou, že? Pochopte, je to taková kamufláž. Takže musíme čelit tomu, co jsme, nemůžeme čelit něčemu jinému. Ale přesně tak se rafinovaně vyhneme konfrontaci sami se sebou. Dnes, ačkoliv je to den oslavy, bychom měli s humorem pochopit, co to ta stupidní věcička zvaná „ego“ je. S maximálním humorem, bez vážné tváře, protože vůbec nechci, abyste se zase cítili vinni.

Nuže, ráno jsem vysvětlovala, jak se ego stane levou Višuddhi. I před tím, než jsem vstoupila do této haly, měla jsem na ní pozornost a tady se mi udělala taková velká boule, prostě strašlivá, trýznivá bolest. Chci říci, že po celou tu dobu to tu bylo, od té chvíle, co jsem přijela na Západ. Dovedete si to představit? Nikdy to nezmizelo. Takže ta čakra pořád pracuje, chudinka, musí být úplně unavená – čakra Višnumáji. Měli bychom vidět to, co se skutečně děje – i tu fyzickou stránku věci, je velice důležité, abychom tomu rozuměli. Víte, pokud vás od dětství učí, že v takovéto společnosti, jste-li extrovert, musíte něčeho dosáhnout, ať už jakéhokoliv úspěchu, pak je vám vštípena idea síly, představa, že je slabost být tolerantní. Představte si, na křesťanských národech je nejlepší: „Omlouvám se, že tě zabiju,“ – a tak dál. Víte, v křesťanském národě mají takovou teorii, že je slabost cokoliv tolerovat. Je to slabost, když vás někdo ovládá. Nikdy nemůžete mít úspěch, pokud to tak necháte. Takže pokud a dokud se nestanete posedlí, nemůžete být nikdy poslušní. Takto to je. Někdo vás musí posednout, úplně ovládnout jako třeba Hitler, a pak můžete poslouchat. Jinak má každý obrovské ego, jak jsem vám říkala ten příběh o tom popeláři. Takže každý má velikánské ego, každý si chce dělat vše po svém, od dětství děti rozmazlujete, kazíte je, až jsou úplně rozmazlené. Pořád je objímáte, pořád je držíte, děláte pro ně příliš a děti jsou pak zhýčkané. Myslí si, že jsou nejlepší na světě a vrcholem všeho je, když se jim řekne, že si nesmí nic nechat líbit. Pak přestanou poslouchat. Takže jistým způsobem nevíte, jak druhé poslouchat.

Ego neví jak poslouchat, protože to je slabost, poslušnost je pro ego slabost. Tak chudáček ego má něco velmi omezeného. To ego má balón, který je omezený. Ale když dostanete paralýzu, tak tento balón praskne, všechny tyhle věci prasknou, nicméně ego dokáže být i pružné. Když se začne ego příliš roztahovat přes vršek superega, pak to superego může jít do určitého bodu nahoru, je tu také. Aby se lidé zbavili ega, tak se opíjí, berou drogy, jen aby ego zatlačili zpět. Takže když zvětšujete superego, ego klesá. Takže balancujete mezi nimi, pak máte kocovinu, pak to pokračuje takto, vidíte, tak se to děje. Je to moderní řešení, které našli pro ego, budiž. Jinak je toho ega příliš. Takže když vám někdo něco řekne, místo toho, abyste se k tomu postavili čelem – předpokládejme, že jste nebyli schopni, řekněme, najít pro mě skleničku – berte to tak, jak to je. A vy trucujete. Proč? Proč byste kvůli tomu měli trucovat. Protože existuje další místo, kam ego může jít, když se proberete, je zde, vidíte, ono se kříží ve Višuddhi a když je z druhé strany potlačováno, přejde do této části Višuddhi. Takto dostanete levou Višudhi. Není to nic než čisté ego. Věřte Mi, je to čisté ego. Protože nemá jiný způsob, jak se dostat dovnitř, jde tam a takto vy začnete trucovat a přemýšlet. A přemýšlením dostanete ještě větší ego. Naplní se vaše levá strana a vy trucujete místo toho, abyste se k tomu postavili čelem. Nuže, ta praktická cesta, ta střední stezka, je upevněna tím, že jsme v realitě. Tento zvyk si musíte osvojit. Třeba se něco nevydařilo, řekněte si: „Ano, nevyšlo to, protože jsem udělal chybu. Tak budiž, proč jsem udělal chybu? Kvůli tomuto – a příště už se to nestane.“ Je velice snadné se všemu vyhýbat, a místo toho si lebedit, jak je ego chudinka smutné. To je sebe rozmazlování. A ostatní se soucitně přidají: „Ó, on cítil „je mi líto, že jsem vás zabil,“ víte? Je mu to líto. Ano, viděla jsem, jak daleko to zašlo v myslích západních lidí, že existují zákony, které opravdu odpouštějí lidem, kterým nikdy nemělo být odpuštěno. Snaží se také odpustit lidem, kvůli této absurdní levé Višuddhi, která rozmazluje levou stranu, pak cítíte soucit s takovými lidmi, kterým by se nemělo prominout nikdy.

Například ten chlápek, který zavraždil tolik lidí tím, že je uvrhl do plynových komor. Je teď ve vězení, je z něj přítěž, velká přítěž coby vězeň, protože se musí držet pod zámkem a tak dál. Vydržovat takového psa je pro Angličany docela obtížné, ale takového vězně vydržují. Zapomněla jsem jeho jméno, strašlivý člověk. Je starý a dosud je ve vězení – ať tam umře, na co ho litovat? Pověste ho a hotovo. Tolik lidí zabil. Ó ne, jak to můžete udělat? Musíte vydržovat ono psisko, ačkoliv spotřebovává peníze celé společnosti, ačkoliv zabil tisíce a tisíce lidí, tisíce v plynových komorách. Takový odporný chlap si žádný soucit nezaslouží, podle božích zákonů by s ním byl krátký proces. Každý den mrhá penězi lidí a dokonce teď nedávno jsem četla články, kde se o něm píše soucitně: „Jaké zlo teď může napáchat? Proč mu nedat pokoj?“ Takto především nahráváte na ruku strašlivým lidem díky vaší levé Višuddhi. Takže levá Višuddhi není nic než výhradně a pouze ego, které vás nutí hlavu takto naklánět, a chodit takto. Nuže, ačkoliv s touto levou Višuddhi má člověk hodně, hodně tělesných potíží, nejhorší ze všeho ale je, že můžete zešílet. Jednou mi někdo řekl, že v Americe lidé po čtyřicítce najednou zničehonic zešílí, a to je závažná choroba, stejně závažná, jako ta strašlivá nemoc AIDS, protože se šíří stejnou rychlostí. Nuže, jako vaše Matka vám musím jasně říct, že tu úlohu hraje ta strašná levá Višuddhi. Nevyžívejte se v tom, neoddávejte se tomu. Jestliže máte ego, je to kvůli levé Višuddhi, postavte se čelem sami k sobě. Dnes měl Warren nápad, že se u Mě zastaví, a řekl mi: „V Indii, když někam jdeme, předpokládáme, že lidé na jakýkoliv návrh nejprve spustí: „Ne, ne.“ Víte, vlastně to – ne, ne – je proto, že jsme jinak vychováni. Víte – jsme vychovaní tak, abychom tomu čelili. Proto se Indové nikdy netrápí pocity viny. Pokud ano, vězte, že už přijali západní způsoby. Nikdy nemají pocit viny.Takže tehdy, když na něco říkají své „ne“ na 99% – ne lidé ve velkých městech, ti mají stejný styl jako… protože tam jste je „pěkně požehnali“, ale ve vesnicích si řeknou: „Ne, to tedy ne, jak bych to jen mohl udělat?“ Budiž, udělal jsem to, takže to teď napravím.“ Ne, ne – začíná se s ne, ne. Ale člověk ze Západu, když uslyší „ne, ne“, si možná pomyslí, že jim někdo útočí na jejich ego.

Protože to ego je pořád tady, aby dominovalo ostatním, ego si stále bude myslet, že by vše zorganizovalo lépe, pořád si bude myslet, že jsou čistotnější než ostatní a že jsou něco víc než ostatní. Víte, všechna ega takto uvažují, postaví vás na piedestal a žijete si na vrcholku jako balón nebo nafouklý kruh, držíte se na povrchu, a proto nechcete vypustit ten vzduch, protože víte, že se ponoříte do sebe. Takže si žijete na tomto a začnete si myslet, že víte všechno lépe, když vám kdokoliv cokoliv řekne, hned se cítíte ublížení, zase levá Višuddhi. Když vám něco řekne Matka, hned levá Višuddhi. Takže tady na Západě jste si všichni vytvořili takový vak. Měli bychom se k sobě postavit čelem, tak jak jsme. Ten vak existuje, takže ať řeknu cokoliv, ani to, co říkám teď, by ve vás nemělo spustit sebeobviňování. Podívejme se, žádné pocity viny. Buďte se svým Duchem, abyste se viděli a mohli se vyčistit. Když vidíte z pohledu Ducha, vyčistíte to, co se tak dlouho hromadilo. Levá Višuddhi je dnešním problémem Západu, to vám říkám. Všechny ty problémy pocházejí z levé Višuddhi. ale v žádném případě nejsou přemoženy, naopak, kdykoli se levá Višuddhi může zpátky nafouknout v ego. Viděla jsem, že na Západě je to velice běžné, lidé jdou rovnou za nosem, vše je v pořádku. Dokonce i v indických městech jsem to viděla, ale jakmile je něčím pověříte, najednou jsou na koni. Řekla jsem: „Odkud se tak dostali na koně, odkud přišlo to ego?“ Víte, všechno se to tady ukrývalo, a jakmile byli pověřeni, celý problém se vrátí a trůní si jako Honza Gilpin na koni a uhání a já se na ně podívám a říkám si, kam jedou. Prostě tu byli a zmizeli, triky se zmizením. Prostě nemohu pochopit, proč se to děje. Ale po proniknutí do těch problémů, protože to vidím, jak vstupuji do haly, že dostáváte levou Višuddhi. Podívejte se ale na ty děti, víte, od dětství je neučíte, aby pořád říkaly: „Lituji, omlouvám se“. Naši Pársíové v Indii mají hodně z vaší přetvářky, velmi mnoho. Takže ráno nikdy nechceme jít na návštěvu k Pársíovi, protože brzy ráno přijde a začne říkat: „Já se omlouvám, já se omlouvám.“ To je nepříznivé. Vidíte, že lidé říkají: „Maafkaro, maafkaro.“ „Baba, přijď odpoledne, teď ne, po ránu s tím nezačínej.“ My to takto neříkáme, je to nepříznivé. Otevřete dveře a někdo tam stojí: „Maafkaro“ – za co, co jsem udělal? Co jsi udělal, že to říkáš tímto způsobem pořád dokola, na co máš stále to kajícné rozpoložení? Víte, člověk nechce vidět ten omluvný, kajícný obličej hned po ránu, není-liž pravda? Něco příjemného – při příchodu pěkně pozdravit, ale to jejich: „Maafkaro, maafkaro, omlouvám se, lituji, omlouvám se.“ Je velice běžné, že nikdo nechce po ránu vidět Pársího, víte, důvod je ten, jestliže je ráno potkáte, budete celý den ve špatné náladě, protože jste viděli jednoho přeuctivého kajícníka. Není to žádná omluva, oni jsou extrémně egoističtí lidé. Jestliže budete studovat jejich povahu, zjistíte, že jsou velice egoističtí. Takže musíte pochopit, že když se začneme zabývat svým egem, musíme jednat přímo s ním.

My nejsme ego, my jsme Duch. Přímo. „Aha, takže to bylo špatně, neudělal jsem to já, ale to tělo, tak pojďme – ne, je lépe být v pořádku.“ Řekněte si: „Ne, ne, je lépe být v pořádku.“ Takovýmto způsobem se k tomu postavíme, protože víte, to, co Mě právě děsí, je levá Višuddhi. Jakmile jsem pomyslela na tu chorobu, Moje pozornost šla na levou Višuddhi. Představte si, lidé zešílí. Většina egoistických lidí, které jsem potkala, kvůli tomu úplně zhloupla. Jsou hloupí, chovají se stupidně, úplně hloupě. Egoističtí lidé se oddávají drogám a alkoholu, protože jen tak mohou vydržet. Například člověk, který má velké superego, posedlý člověk, který se dá na pití, velmi brzy umře, nebude žít, protože ho to hodí příliš k této straně. Egoističtí lidé ale vydrží, chci říci, že člověk, který není egoista, třeba Ind, jestliže se napije vodky, bude „odvát od břehů“, naprosto, nebude k nalezení, ztracen. Ani ve ztrátách a nálezech ho nenajdete. Ale to vaše ego dává člověku výdrž, co se týče superega, a tak to zvládnete. Víte, proto lidé mohou pít, nemá to nic společného s něčím takovým jako je studené počasí, je to spíše vaše ego. Někdy, když se nazýváte levostrannými, tak se velmi mýlíte. Nejste. Žijete s touto iluzí, s tímto mýtem, protože takto můžete omlouvat své ego. Protože západní lidé jsou v podstatě egoističtí. Tu skutečnost musíme přijmout. My nejsme západní lidé, my patříme do království Boha, takže nemějte pocit viny. Nejste už lidé ze Západu, pro Mě nejste ani Indové, ani Angličané, ani Australané, vy jste moje děti. Ale některé věci tu stále přetrvávají, takže buďte opatrní – to, co vám říkám, se stane v menší míře každému z vás, ale ne příliš. Buďte opatrní, je to venku, je to mimo maryády a když je trochu překročíte, setkáte se s tím. Takže ti, kteří si myslí, že jsou levostranní, jsou pouze posedlí, a protože jsou posedlí, proto se stali levostrannými. Jinak jejich temperament není levostranný. Protože tu není žádná tradice, není tu přijaté žádné podmiňování, nic, nebyli žádným způsobem podmiňováni. Takže na Západě je těžké najít nějakého tamasika, je těžké je najít.

Zato tu máme lidi, kteří jsou egoističtí, ale stávají se posedlými. Ty posedlosti se ujmou vedení vašeho ega a působí skrze něj. Takže jsou mnohem nebezpečnější než obyčejní tamasikové. Víte, když je posednut obyčejný tamasika, umírá velmi brzy, jinak zkrátka obtěžuje sám sebe. Bude mít bolesti, sám bude mít všechny potíže, problémy. Ale když je člověk, který je egoistický, navíc posedlý, pak se stane otravnou, nesnáze působící osobou. Když někdo pije v Indii – budete překvapeni – stanou se z nich velice příjemní, extrémně mírní lidé, velmi tiší, velmi dobří. Chci říci, že některé ženy mi řekly: „Chceme, aby naši muži začali pít, protože by z nich byli lepší muži.“ Ale tady ne, tady se stanou násilnickými, proč? Protože v sobě už máte základnu pro ego, a ty bytosti, ať už do vás skočí z levé strany nebo zprava, přebírají vaše ego. Pak fungují skrze vaše ego, takže se takoví lidé stanou krutými a ráznými. Chci říci, všichni ti Němci byli takto zpracovaní. Všichni byli posedlí bhúty z nadvědomí a všichni se chovali tímto úděsně brutálním způsobem. Představte si, že nějaká lidská bytost, lidská bytost, zabíjí milióny lidí v plynových komorách. Dovedete si to představit? Chci říci, vy byste se nedokázali dívat ani kdyby před vámi zabíjeli malé kuře. Jak se jen můžete dívat na tolik lidí, jak je před vašima očima zabíjí plyn a jak se snaží dostat z plynových komor? Všechny byly průhledné, abyste se mohli dívat. Vidíte tu krutost, kam až zašla. Jak to? Byli posedlí a posedlí egoistickým temperamentem. Takže ti bhúti použili jejich ega a udělali to. My jsme ve středu. My jsme lidé, kteří dosáhli úrovně Boha, nemáme s levou Višuddhi nic společného. Nemáme ego. Kde je to ego? Zničeno. Kde je superego? Zničeno. Takže pokud někde číhá nějaký zbytek, jenom se k tomu postavte čelem. Proč se cítit vinen? Na co? Kvůli nesmyslu? Tímto způsobem se toho zbavíte.

Protože i u sahadžajogínů jsem viděla, jak najednou mají nosy nahoru, oči jim lezou z důlků, najednou začnou jinak mluvit a to Mě děsí. Řekla jsem: „Co se děje?“ Byl to normální člověk, proč teď mluví takovým způsobem? Důvodem je, že jeho skryté ego najednou vyskočí a projeví se. U mnoha Indů taktéž, ti, kteří bydlí ve městech, jsou strašlivě egoističtí, vy jste je „požehnali“, jak jsem říkala, takže se chovají stejně. Ale protože je tu tradice držet se ve středu, v jakékoliv zemi, i v Číně. Viděla jsem, že v Číně je to totéž. Nikdy jsem je neslyšela říkat: „Promiňte, promiňte, promiňte.“ Ani nediskutují. Rusové se k nim zachovali velmi špatně. „V pořádku, “ říkáme jim. Zeptáme se jich: „Proč jste se odtrhli od Rusů?“ Zapomeňte na to. Nikdy nekritizují, nikdy se neposadí, aby kritizovali: „Oni to udělali,“ netrucují, ani o tom nepřemýšlí, nic. Jako Indové – budete překvapeni, máme tu zákon, podle kterého se očekává, že nebudeme točit žádné proti anglické filmy. Dovedete si to představit? Protože oni naši zem opustili s grácií. Ani filmy o Šivadži nejsou povoleny, protože by mohly ukazovat muslimy ve špatném světle. Až tak daleko jsme zašli. Protože – zapomeňte na to, zapomeňte, zapomeňte. Když začnete přemýšlet o tom člověku, vaše ego dostane zásah, dotkne se to nepříjemně vašeho ega. Je to ego, kdo je zraněn, a vy můžete ten balón vyfouknout dvěma způsoby, možná to víte. Buď do něj fouknete, nebo zvenčí odstraníte všechen vzduch nebo do něj dokonce udeříte. Takže to zraněné ego je tam, kde se vnějšek vyprazdňuje a balón se zvětšuje. Druhý případ ega – nafouklé ego, je tam, kde je balón naplněn oním vzduchem. Oba problémy věci jsou totožné. Chci říci, výsledek je stejný, ať to uděláte tak či onak. Takže, jakmile pochopíte, jaké jsou ty tělesné projevy, nejen o těch hrozných nemocech, které můžete dostat, ale také o tom, že můžete ve velmi mladém věku zešílet, protože nebudete vědět, jak sami sebe zvládat. Nejlepší způsob je, pokud jste něco udělali, si prostě v této záležitosti odpustit. „Odpouštím si v tomto bodě.“ V pořádku. A že se to stalo kvůli tomuto – v pořádku, neměl jsem to dělat. Už to neudělám. Jenom to řekněte takto, prostě to úplně zneutralizujte. Pokud a dokud to nezneutralizujete, bude se to tady hromadit, tady v tomto bodě.

Za druhé vám musím říct, že ženy na Západě změnily svůj styl a to je velice, velice nebezpečné pro společnost, protože si také osvojily, egoistické způsoby mužů. Takže když muži ušli, řekněme, deset stop, zase za nimi přiběhly, třeba osm stop a stahují je zpět. Nebo jdou ještě dál než muži. Úplně to kříží vaše ega, protože ženy normálně nemívají takové možnosti ega. Takže v soupeření s muži v egu, jste ztratily úplné maryády ženy, neexistují žádné ženské maryády. Muž má maryády muže, jestliže se muž začne chovat jako žena, už není muž. Stejným způsobem ženy, pokud se začnou chovat jako muži, pak už přestanou být ženami. Ztratily svoje maryády. Jsou mimo a stanou se posedlými. A proto se ženy, když jsou egoistické, stanou tak šeredné. Jejich obličeje jsou ohyzdné, vypadají děsně, celé jejich chování je odporné. Mohou úplně vyschnout jako tyčky na fazole, a mohou být velice tvrdé, jako železné pruty, které umí tvrdě udeřit. Říkají: „Žena s železnou tyčí v ruce.“ Děje se to, protože máme maryády, každý máme svůj styl, svůj výraz. Jestliže je to růže, pak je to růže. Buďte šťastní, že jste květina, růže. Pokud se růže bude chtít stát trnem, ztratíme všechny naše maryády. Dnes s vámi budu mluvit, než začneme, – před tím než přijdou lidé – budu mluvit k ženám a o tom, kde se stala s nimi chyba. Měli byste vědět, že tu neutěšenou situaci Západu nezpůsobili muži, ale ženy. Ženy zničily západní společnost. Indické ženy zachovaly společnost bez poskvrny. Velice jim děkuji za jejich poctivý přístup k životu. Jsou to ženy této země, které zničily vše, co bylo tak křehké, citové, nádherné, lásku, náklonnost, soucit. Ženy tu jsou proto, aby dávaly radost, štěstí a citové bezpečí celé společnosti. A ony převezmou velení: „Udělej to, dej to, udělej tamto.“ Dokonce i jejich manželé se stali jenom služebníky ve svém domě. „Ty jsi pořádně neuklidil, ty jsi neuklidil pořádně kuchyň.“

Jela jsem do Anglie a byla jsem překvapená, že úklid celé kuchyně a vše ostatní se v Anglii dělá tak pečlivě, máte všechno na čištění tohoto, čištění tamtoho. „Proč se to stalo?“ Jsou to muži, víte, kdo to musel dělat, tak vynalezli různé způsoby a metody. Musí se to blyštět, chcete, aby se to lesklo, dobře, seženu ti něco takového, vezmete to do ruky a budou vás pálit ruce, a všude bude kyselina, a ve velkých rukavicích to budete všude dávat. Všechno bude v pohodě. Pak budou trpět děti, protože to je práce pro zahradníka, O nádherné bytosti, které se mají zrodit, se musíte starat s něhou, ale vy od počátku pečujete o své děti přehnaně. Matka je jako zahradník, musí také zastřihávat, musí také řezat, aby byl růst správný. Jestliže je vaše dítě rozmazlené, nejste dobrá matka, jste k ničemu. Ale vy opatrujete svého manžela a děti ne, právě naopak – protože když pečujete o manžela, líbí se to vašemu egu. „Sedni si tady, běž tam, co je to?“ Záležitost peněz: „Dej mi všechny svoje peníze,“ „Já si je všechny nechám,“ všechno. Někdo třeba řekne, že takový je zákon. Pokud je zákon stupidní, pak by sahadžajogínky neměly takový zákon následovat. To právo vás všechny zničilo, to vám povídám. Je to velice důležitá část života, tak důležitá oblast života, že by se to nemělo trpět. Kde chybí náklonnost, láska, vlídnost, vše, co je důležité, tam se lidé stávají bezvýznamnými. Život bez cíle. Nevíte, co dělat, a proto děti páchají sebevraždy. Láska by měla být taková, že i zastřihne. Proto máte moudrost, kterou si ale vaše Múládhára čakra nerozvine, pokud běháte za muži/ženami. Jak by se mohla rozvinout moudrost? Muži vás úplně zmátli. To vám říkám, úplně z vás udělali blázny. Vaši moudrost musíte udržovat netknutou. Nejen že vás ošálili, ale oni sami se snížili k tomu, aby vás oklamali. Mají své vychytralé metody, nejsou poctiví, čestní a upřímní. Jako sahadžajogíni jsme nad těmito věcmi, dosáhli jsme stavu, kdy jsme nad tím. Jsme tu, abychom napravili všechny ty věci, které se ve společnosti zvrtly, protože Sahadža jóga stojí čelem ke společnosti, nejen sama k sobě. Takže na tomto stupni musíme pochopit, že to, co máme udělat, je následující – za prvé, vaše porozumění musí být takové. Dokonce i dnes se vším tím vývojem porozumění Sahadža jógy si ženy neuvědomují, že musí být ženami. Viděla jsem, jak se ptají: „Co je na tom špatného?“ Pořád dokola. A muži nechápou, že musí být muži, dokonce i po tolika letech. A pokud se stanou opravdovými muži, ženy si jich budou vážit. Jestliže se stanete opravdovými ženami, muži to ocení.

Víte, právě protiklady se přitahují, to by mělo být normální. Ale my nežijeme normálním způsobem, muži jsou jako ženy a ženy jako muži. Co teď? Je velice důležité, aby to teď muži pochopili, – s ženami budu mluvit později – že se musí stát skutečně muži. Musí opravovat věci, dělat rozhodnutí, musí být těmi, kteří vládnou. To je vnější stránka, v podstatě je zdrojem žena, žena je potenciál a muž je kinetická energie. Například se pohybuje ventilátor. Pohyb ventilátoru je kinetická síla, ale potenciál je v našem nitru je jako ta elektřina, která je spojena se zdrojem. Co je výš? Ventilátor, který se pohybuje, nebo zdroj? Nechť ženy rozhodují a nechť muži rozumí. Pokud zdroj vyschne a chce se stát ventilátorem, žádný ventilátor nebude fungovat. Je to vzhůru nohama. Pokud si uvědomíte, že jste zdroj, že jste těmi, které dávají mužům šakti, přestanete se chovat jako muži. To neznamená, že nemůžete chodit do práce a pracovat, ale dělejte práci, která je pro ženy vhodnější. Nechtěla bych, aby ženy pracovaly jako řidičky autobusu, nebo náklaďáku, nebo aby zápasily. Ne. To vám říkám, to vám říkám z vlastní zkušenosti. Jednou na cestě, když jsem studovala v Lahore, víte, jsem jela vlakem a na nějakém nádraží vlak v noci zastavil, a přišla žena a říká mi: „Otevřete mi dveře!“ Tak jsem řekla, že je to tu přeplněné, ale že to zkusím. Řekla mi, že jestli to nepůjde otevřít, že to zlomí. Řekla jsem: „Jak byste mohla?“ Ona na to: „Ty nevíš, kdo já jsem? Povídám: „Kdo?“ Ona: „Já jsem Ahmida Bhanu.“ Já: „A kdo je Ahmida Bhanu?“ – „Zápasnice.“ „O baba,“ řekla jsem, „díky Bohu.“ Tak říkám: „Když jste zápasnice, proč chodíte do kupé pro ženy? Proč nejdete do kupé pro muže?“ Tak hrubě otevřela ty dveře, přišla ke Mně, podívala jsem se na ni a říkám: „Páni, to je teda osoba!“ Posadila se a celé její vzezření, všechno, její chůze, držení těla a způsob, jak seděla, bylo všechno tak neženské. Takhle si sedla a řekla: „Tak, ať sem přijde ten, kdo si myslí, že tu nemám sedět.“ Řekla jsem: „Nikdo to nechce, paní, udělejte si pohodlí.“ „Ale asi budeme muset sehnat někoho z jiného kupé, aby s vámi mohl zápasit.“ Utichla. Viděla jsem, jak jsou všechny její svaly přehnaně vyvinuté, vypadala opravdu jako, měla bych říct, nějaká západní kráva, řekla bych. Krávy tady vypadají jako buvoli, ne jako krávy. Nemohu zapomenout na tu legrační zkušenost, byla jsem velmi mladá a opravdu jsem nevěděla, chtělo se mi smát, ale nemohla jsem se jí vysmívat, aby mě třeba nepraštila. Takže tak to je, tak jsme dopadly, musíme vědět, kam až zajdeme. Chceme se stát zápasnicemi? Takže tak to je, člověk musí vědět, že to už trvá celá léta, už celá léta. Viděla jsem, četla jsem nějaké knihy, nějaké staré knihy, viděla jsem nějaké filmy, které popisovaly, jak za starých časů některé ženy mívaly v rukou košťata, aby s nimi mohly své muže mlátit. Také jich pár v Indii máme takto „požehnaných“, ale takových žen je velmi, velmi málo. Není to velké číslo, ale může se zvýšit, Bůh ví, víte. Takže nám držte palce. Ale řekla bych, že už se to děje. S tolika mužskými egy, které jdou do levé Višuddhi, říkají: „Ne, ať převezmou velení ženy, je to v pořádku.“ „Ať jsou spokojené. Už bylo dost jejich agrese, ať je po jejich.“ Udělají věci po svém, mužům to nebude vadit a půjdou doleva. Nebude je bavit ani manželství nebo láska. Včera jsme měli jednu svatbu, je to pro dobro vašich dětí, pro jejich dobrý stav, ujměte se svých rolí muže a ženy. Vaše role je být jako ženy a muži, uvidíte, že vám to bude přinášet radost. Spory by měly být o této roli. Pokud za vás muž chce něco udělat, měly byste říct: „Ne, ne, jak bys to mohl dělat ty? To je pro mě příliš.“ „Nech tu práci udělat mě.“

Tolikrát jsem vám říkala, jak se můj muž, když se rozčílí, chce si sám vyprat tílko, tak se pozná, že je naštvaný. Když je hodně rozzlobený, jde čistit koupelnu. Ale dělá to tak mizerně, že vždycky poznám, že uklízel on. Chce se mi smát, ale neodvažuji se, protože musím podržet jeho ducha. Pak začne mluvit s každým velmi, velmi uctivě. Začne všem vykat. „Vy jste to a vy jste takový.“ Takže vím, že je kvůli něčemu strašně naštvaný. Neřekne, co ho naštvalo, víte. Musíme to zjistit, proč se rozlítil. Jestli to zjistíte, neobviňujte se, napravte to. Pak na to přijde – víte, je spousta způsobů jak neutralizovat hněv. První věc, která se egu stane, je hněv. Když jste se včera vdaly, musíte vědět, jak utišit jeho zlost, protože ego tu pořád ještě je. Nuže – zjistit, jak neutralizovat něčí hněv je velice krásná záležitost. Neviděla jsem, že by některý z vašich autorů o tom psal, ale v Indii je takových spisovatelů, co se věnovali této situaci, několik. Musíte především zjistit, jaké jsou slabiny vašeho manžela, případně vaší manželky. Co ji konkrétně rozčílí. Váš přístup by měl být o tom, jak ji nerozčílit. Neměli bychom ji rozzlobit, a na druhé straně postoj manželky je tentýž, mnohem více se týká mužů. Takže, jaká jsou ta slabá místa, kdy se opravdu rozčílí? Prostě ho studujte, je to úplně jednoduché. Smějte se tomu, neberte to vážně, ale pečlivě se tomu vyhýbejte. Zjistěte také, co mu dělá radost. Já se opravdu někdy – nikdy se nezlobím, vy to víte, že se nikdy nezlobím, ale předstírám, že se zlobím, abych… A teď, jak to demonstrovat, jak utišit – zneutralizovat hněv nějakého člověka? Například se snažím ukázat, jestliže mi dáte nějaké dítě na klín – hotovo, hněv je pryč. Nemohu dělat, že se hněvám s dítětem na klíně, to je prosté. Musíte na to přijít. Například můj manžel, řekněme, že se hněvá, znám ho, takže vím, že když řeknu: „Co takhle koupit mi pěkné sárí?“ Hotovo, je hned šťastný. Udělala jsem mu tu největší laskavost, víte. Nějak takto, víte, musíte na to přijít, které věci potěší vašeho muže, které udělají radost vaší ženě, a neutralizovat zlost. Víte, takové malé věci se musíte naučit. Je to umění života. Je to umění sahadža- jogínského života. Je to umění jak žít, jak vyjít s několika maličkostmi, jak si umět poradit. Určitě jste viděli, jak na přednáškách říkám docela vážné věci, ale tak, abyste se smáli, a tak se to usadí ve vašich myslích, takto byste to měli dělat. Protože humor je jednou z nejlepších věcí, dáte si vše dohromady a lépe porozumíte a nikdo se necítí dotčeně. Takto se věci zlepšují, a když vidíte, že jste se usadili v míru – je to první věc, co muž a žena musí udělat. Usadit se v míru. Děti se cítí dobře, každý se cítí dobře. Postupně se všechno spraví. Nemáte zodpovědnost za napravení svého partnera, ale jestliže jste si vzal někoho, kdo není sahadžajogínka, někoho, kdo je odporný a tak dále,pak je to jiná otázka. Ale sahadžajogíni jsou oddáni přede Mnou a pak by to mělo být úplně nejsnadnější. A ochraňovat se, starat se jeden o druhého. Měla by tu panovat naprostá důvěra. To je – v naší zemi, musím říct, že náš sňatkový systém má některé zvláštnosti.

Co se stalo – jednou jsem jela do Singapuru a budete se divit, to už je dávno, jela jsem do Ameriky a byla tam jedna strašná manželka jednoho diplomata, na program přišla opilá a byla požádána, aby odešla, protože byla opilá. Tak informovala naši premiérku Indhiru Gándhíovou, o tom, že „ta paní dělá to a ono, že by to neměla dělat a že ona je přece žena diplomata a má vysoké postavení“ – a tak dál. Takže Indhira Gándhíová, aniž by něco chápala, pověděla chlapíkovi, který se jmenoval Huxher, který byl její pravá ruka: „Běžte říci panu Šrívastavovi, že by se to dělat nemělo a že by ona měla být odvolána zpět.“ Takže ten ministr, – víte, že dostat zprávu pro Indhiru Gándhíovou znamenalo tenkrát pro toho ministra osudovou ránu. Takže poslal pro Mého muže. Zavolal mu a říká: „My si myslíme, že vaše žena by měla být odvolána, stalo se to a ono.“ A můj muž na to: „Proč, proč ji chcete odvolat?“ Ona nepije, nekouří, nedělá nic špatného, je to nejslušnější žena, velmi důstojná a ví, co dělá.“ Dělá dobrou práci a nežádá za nic peníze. Nedělá nic špatného, a jestli chce, odstoupím já. Ale já ji volat nebudu.“ Ministr se úplně vyděsil, protože pokud odstoupí on, kdo bude jeho práci vykonávat? Tak schopný. Prostě řekl: „Budu rezignovat.“ Všichni byli v šoku, víte, jak byl sebejistý. Dozvěděla jsem se to od někoho jiného. Od toho ministra, co byl mrtvý, polomrtvý z toho vzkazu od premiérky, víte. Pak odeslal hlášení, protože prý sám ve svém nitru prozřel: „Znám tu paní velmi dobře, ona je velmi důstojná. Je to velmi slušná žena, velmi dharmická, neměli bychom ji znepokojovat.“ Zatímco ten chlapík Huxher – který ten vzkaz poslal – byl také v šoku, a ten šok předal Indhíře Gándhíové. Od té doby se nikdy nepokusila zasahovat do Mé práce. Budete překvapeni, ale už se nikdy nepokusila zasáhnout. Takto můj muž důvěřuje Mé práci a takové má pochopení. Takové byste měli mít. Musíte znát svoji manželku, svého manžela, nemohou dělat takové a takové věci. To samé platí o dětech. Musí mít vaši plnou důvěru. Musíte vědět, kdo jsou, čeho jsou schopni, jak daleko jsou schopni zajít. A pak se ta důvěra, to vnitřní porozumění stane cestou k míru, lásce a náklonnosti. Naprostá vzájemná důvěra, ať jsou kdekoliv.

Mohu kdykoliv říct, ať jdou mé dcery kamkoliv budu vědět, že nikdy nebudou žít adharmický život, ani mí zeti, ani Mé vlastní dcery. Ani by nepomysleli na adharmický život, jakkoliv by se kdo snažil. Měli byste mít takovou důvěru v hloubi duše ke svým dětem. Když byly malinké, malinké a přišli sousedi s tím, že moje dcery přišly a půjčily si to, v naší zahradě pro ranní očistu. Řekla jsem: „Cože? Moje děti, jestli půjdou do vaší koupelny, tak si je nechejte.“ Dám vám teď dva tisíce rupií, hned teď, jen je požádejte, ať jdou do vaší koupelny, to je vše.“ Znám je příliš dobře. Když Mi řeknou, že moje dcery něco vzaly, znám je velice dobře, nikdy by se cizích věcí ani nedotkly, znám je příliš dobře. Od nikoho nikdy nepřijmou takový závazek, znám je příliš dobře. Takže tak byste měli velmi dobře znát své děti, neurážejte je v přítomnosti druhých. Rozviňte jejich charakter a vznešenost takto: „Ty jsi sahadžajogín, pojď, jsi skvělý, bude z tebe to a ono.“ Přiveďte je na stezku, duchovní cestu a udržujte je tam, mějte je v úctě. Nerozmazlujte je, nezkazte je. Normálně je rozmazlujeme. Buď jsme přehnaně starostliví, anebo z nich vychováme přehnaně pečlivé lidi, obojí je špatně, je to zase ego. Řekněte jim, jak se mají o vše podělit, vysvětlete jim, jak vše sdílet. A jestli se dělí a dávají věci ostatním, buďte šťastní. Dostanou to ostatní: „Dej to ostatním, ať si hrají ostatní.“ Víte, když ukážete vaše štěstí, radost, že vy sám dáváte ostatním, pak i děti se všechny věci naučí.

Takže manželství v Sahadža józe je velký závazek, omezení svobody. Skrze manželství jsme všichni svázáni. Všechno je to společenství velmi šťastně sezdaných lidí. No, a když někdo není schopen mít dobré manželství, je lepší na to zapomenout, zapomeňte na to. Víte, konec konců viděla jsem, jak ženy mého věku, přes šedesát, žádají o sňatek. Ano, jsou muži a ženy, kterým je přes šedesát, a říkají mi, že by se chtěli vdát a ženit. A já na to:“Cože? V šedesáti mám tisíce dětí, jak můžete říct něco takového?“ Chci říct, že byste neměly být nevěsty celý život. Měly byste být matky a babičky. Myslím, že po 45.roku už by nikdo na manželství neměl pomýšlet, je to hloupost. Je to nesmysl po pětačtyřicítce, všechny ty, i vdané ženy by měly vědět, že jsou matkami, budou z nich babičky. A ony jsou pořád nevěstami. Je to jeden z důvodů, proč manželství krachují. Protože už nejste nevěsta po třicítce nebo po pětatřicítce, už jste matka, jste absolutní matka. A vy jste otec a žijete jako otec a matka dětí.Takto se nám říká v naší zemi, do věku třiceti let nás nazývají nevěsty – „doolai“, ale jakmile jednou dospějete, už Mi nikdo neříká Mým jménem, říkají mi Matka Kalpany nebo Matka Sadhany. Nebo i můj muž je nazýván otec Kalpany, nikdy se mu neříká jeho jménem. Protože jste se stali otcem nebo matkou, přijměte tu pozici. Ale vy ne, vy chcete být v tomto věku nevěstami, chcete mít postel, jako má nevěsta, všechny ložnicové záležitosti jako má nevěsta, a ono to nefunguje. Protože už nejste nevěsta, pak si pomyslíte: „Ach, ten muž se stal neslaný nemastný,“ Ta žena se stala nemastná neslaná,“ a jdete k jinému muži, k jiné ženě a tak to pokračuje. Pak jdete k dětem a zničíte jejich nevinnost. Ale jestli to přijmete, vyrostete řádně a dozrajete jako sahadžajogíni, jako otec a matka, jako důstojní lidé. Zdroj lásky není jen ve vztahu manželek a manželů, existuje tolik vztahů, které jsou větším zdrojem, ale záleží to na úrovni, na které jste. Pokud jste malou říčkou, v pořádku, ale teď jste se stali oceánem, tak buďte oceánem. Jestliže se stanete mořem, buďte mořem, když se stanete oceánem, buďte oceánem. Moře nemůže zůstat malinkým, malinkým počátkem, pramínkem, nebo ano?

Stejným způsobem musí každý vědět, že musí vyrůst z tohoto vztahu a neměli by toužit pořád po tamtom manželovi a manželce. Když je vám čtyřicet pět, a stále si hledáte manžela, to jste zešílely? To by v Sahadža józe mělo přestat, všichni, kteří překročili určitý věk, by Mě měli přestat obtěžovat s manželstvím, měly by se stát matkami. Je tolik dětí, o které se můžete starat, budeme mít školky, budete potřebnější tam.Co je to – to společenství? Partnerství s dětmi, s vnoučaty, s pravnoučaty. Musíte to pochopit, jak muži, tak i ženy. Muži jsou totéž, také se nikdy nestanou otci. Jestliže jste plnohodnotným otcem, nemáte takové představy o manželství, zapomenete na to. Jestli to nefunguje s jednou ženou, zapomeňte na to. Zapomeňte na to. Není to potřeba, už jste toho měli dost. Tento druh problémů není vůbec potřeba, funguje to ve společnosti která není sahadž, takže by to mělo fungovat ve vašem nitru. Co se týče společenských způsobů, jsou Indové docela dobří, nedaří se jim politika a ekonomie. Nikdy se neřiďte jejich politikou, je ohavná. Hrozná. Chci říci, že si neumím představit horší politiku, než je ta indická, ta je nejhorší ze všech. Jestli si to poslechnete, nebudete vědět, jestli se máte smát nebo brečet, jsou to takoví idioti, všichni osli šli do politiky, jsou to úplní osli. Ještě horší než to. Hýkají jako osli, chovají se jako osli, kopou se navzájem. Dělají vše, co si můžete představit, je to děsné. Jestli chcete mít legraci, tak se na to můžete dívat z hlediska legrace, chovají se jako osli, úplně jako kdyby měli na starost naši velkou, skvělou zemi. Takže většina z nich jsou osli, nepotkala jsem jich moc, kteří by byli rozumní. A ti, kteří jsou rozumní, se také chtějí stát osly.Takže, co teď?

Je to jejich největší přání, představte si – světec se chce stát oslem. Takže musíme vědět, že ať už jsou naše dobré vlastnosti jakékoliv, jsou to dobré vlastnosti, které bychom neměli ztratit. Ať už máme špatné vlastnosti jakékoliv, měli bychom je napravit. Je to vyrovnaný pohled na sebe sama. Protože my jsme ten zisk, který nikdo jiný nemůže získat a sahadžajogíni na to musí být pyšní, být trochu sobečtí. Jsme ti, kteří vítězí. Jestliže získáme my, získá celek. Sahadža jóga jako získá. Takže vám to říkám – o vašem společenském životě, což je velice důležité – je to o vašem egu. Nejdůležitější věc ale je, že jakmile se jednou dostanete do Sahasráry, stanete se Mým mozkem, opravdu se stanete Mým mozkem, takže musíte být velice opatrní. Protože vy nepřemýšlíte o svojí rodině, svých dětech, svojí domácnosti. Ani nepřemýšlíte o ášramu v Melbourne, v Sydney nebo v Austrálii, myslíte na celý svět a na celý vesmír a na to, jak jej zlepšit. Až dospějete do tohoto stavu, tak se opravdu stanete nedílnou součástí Mého mozku, který se zabývá mnohem většími vizemi, vyššími věcmi. Funguje také na nižší úrovni, to je na tom dobré, ale může fungovat také na vašich individuálních úrovních. Mám pozornost na vašich individuálních problémech, na vašich individuálních nápadech, na čemkoliv, co říkáte, ale světlo je pro celý vesmír. Takže vstupujeme do říše univerzálního náboženství, které musíme probudit, které musíme vypracovat. Pokud a dokud tohoto stavu nedosáhnete, nemůžete se nazývat plnohodnotnými sahadžajogíny. Abyste tohoto dosáhli, musíte tvrdě pracovat. Pokud se budete teď nazývat sahadžajogíny, stanete se pak mahajogíny. Musíme tedy dosáhnou stavu maha jógy. Odtud sem je to velmi jednoduché, to se vypracuje. Představte si, že 4 roky zpátky by Mě nenapadlo, že budu schopna upevnit tolik z vás, jste tu jako mé děti a stalo se to dnes. Je to velký úspěch, skvělá věc, že za 4 roky jsme byli schopni dosáhnout takových krásných výsledků a příští rok bude ještě lepší. Vidím to podle způsobů tamních lidí. Takže je nutno chápat, že v Sahadža józe je poslušnost vůči tomu, co Matka říká, důležitá. Ale někteří lidé mají zlozvyk to zneužívat: „Udělej to kvůli Matce, pro Matku.“ Co to je za člověka? Proč by měl někdo říkat, co se má dělat kvůli Matce? Nebo Matka řekla, že… Ne, když jste Duchem, tak chápete, co Matka říká, takže se pokuste porozumět vašemu Duchu. To je nejlepší způsob, jak to vypracovat a můžete být prima.

Chci, aby všechny naše děti rostly z této vyšší úrovně, nechť začnou s lepšími standardy, z lepší úrovně, protože my jsme začali z nižších úrovní, měli jsme problémy, ale naše děti nechť začínají z vyšších úrovní a Melbourne je místo, které jsem vybrala, aby tu vyrostly naše děti. Takže doufám, že se ženy ujmou svých rolí, muži se ujmou svých rolí a rozvine se tu dobrý rodinný systém, příjemná společnost a dobré společenství. Co je to? Dejte to pryč. Já vím. Znám ta světla dobře. Vím, jak působí. Višnumája, to je Višnumája. Zapřáhli, spoutali jsme Višnumáju. Odkud máme ta světla, Višnumájo, kde jsi byla schovaná? Višnumája je ta, kterou dnes potřebujeme, abychom subtilním způsobem pochopili, jak Višnumája přichází. Vidíte, jak ta věc sem přišla sahadž způsobem, mohla bych mluvit o Višnumáje, protože změnit téma a mluvit o Višnumáje není jednoduché. Podívejte, musíte vidět tu hru, musíte vidět tu hru. To je Višnumája, jak se to stane? Jak to, že skrze Mne tak dobře jedná? Jak a co se stane, odkud přijde? Hydroelektřina, jak byla hydrolektřina, ve vodě, to je voda v Guru Tatvě. Ale když sestoupí, když na vás sestoupí Guru Tatva. Na této úrovni jedná Višnumája, která osvobozuje a jedná. Na co? Pro osvícení. Co se stane na hrubé úrovni, to se odehraje i v subtilní. Takže člověk se musí inkarnovat, aby se mohl vtělit Guru princip, aby mohl přijít na zem. Takže Višnumája jedná a dává lidem osvícení, je to, co je, a celá věc se vypracuje. Takže jste viděli, jak jsem změnila téma najednou a ani jste to neucítili. Chtěla jsem, abyste viděli, jak Matka mění téma, protože se odehrávají nějaké incidenty někde, o kterých vím, a to mění situaci. Vypadá to hladce jako jedno téma. Další věc, kterou vám musím říct, všichni musíte Sahadža jógu znát úplně. Jen málo lidí skutečně ví o Kundaliní, málo skutečně ví o vibracích. Neví, kde je Void.

Měly by být pravidelné lekce, i pro starší sahadžajogíny. Kde je Void na chodidlech, kde jsou čakry na chodidlech? Když jim řeknu, aby masírovali, třeli Má chodidla, neví, kde to je. Můžete být bez vzdělání, to nevadí, ale v Sahadža józe být vzdělaní musíte. V Sahadža józe byste měli dosáhnout úplného vzdělání. Musíte vědět, odkud pochází ta nemoc, jak ji vyléčit. Každý z vás by měl být v tomto vzdělaný. Takže když máme hodiny meditace, měli bychom mít i vzdělávací hodiny o Sahadža józe. Co je nutno udělat. Je jedna kniha a ovšem, viděla jsem, že je to dobrá kniha, kde se píše o dětech, ale není v ní žádná spontánnost. Takže to budu muset vypracovat. Ale nejsou to jen knihy, také máte Mé nahrávky. Když posloucháte Mé nahrávky, poznamenejte si, co Matka říkala, a používejte to. Takže vzdělání je v Sahadža józe velice důležité. Jinak vaše inteligence zrezaví. Musíte mít úplné sahadža jogínské vzdělání, nejde jen o to dávat realizaci. Musíte mít – ostatní musí vědět, že máte znalosti. Objem vašeho vzdělání je takový, jaký před tím nikdo neměl. Ani žádný světec. Takže toho plně využijte. Na věku nezáleží, možná na kvalifikaci vašeho vzdělání, možná na tom také nezáleží, ale vy všichni byste měli vědět, co je to Sahadža jóga, co to znamená, jak funguje. Ptejte se sami sebe a najděte odpovědi. Všichni jste ještě studenty Sahadža jógy – musíte to vědět, že jste pořád ještě studenti Sahadža jógy a musíte to zvládnout. Musíte vědět vše, každé slovo. Nejde jen o to se Sahadža jógou těšit, musíte ji znát. Podobně jako když vám chutná koláč, který upekl někdo jiný, musíte vědět, jak byl vyroben, protože potom takový můžete upéct pro ostatní. Ale když neumíte vařit, lidé vám nebudou věřit. To jsem viděla. Pak jsem viděla, jak někteří sahadžajogíni pořád dělají svou práci, jsou aktivní, protože byli aktivní i předtím, ale někteří jsou letargičtí. Můžete to vidět i mezi dvěma Indy, bude mezi nimi stejný rozdíl. Ačkoliv jsou tady a možná tam, nemělo by to tak být.

Každý by se měl snažit vytvořit stejný druh nadšení a dynamiky, není to o jednom člověku. Pokud to dělá jeden člověk, je to k ničemu. Někdy bývá takový člověk dominantní. Každý by měl pracovat, musíme fungovat jako celek, pokud se nám podaří to rozvinout, napomůžeme kompletnímu rozvoji a optimismu. Ano? Takže dnes v den Mých narozenin vám chci dát velké požehnání, ale musíte vědět, že každé Mé narozeniny snižují můj věk, takže musíte vyrůst, abyste to mohli převzít, to je důležité. Je velice důležité, abyste vyrostli, takzvaný Můj věk, ačkoliv to není vidět, se zmenšuje, musíte to vědět, takže teď musíte zrychlit svůj pokrok, dostat se do toho a vypracovat to. Když přijdou noví, mluvte s nimi příjemně, dejte jim radost, nedávejte jim žádné – dejte jim radost. Starejte se o ně, buďte k nim milí, laskaví. To bude přitažlivější, nežkdyž někdo hned řekne: „Ty máš bhúta, musíš odejít.“ Když jsou v Sahadža józe, když tam jsou, já je pokárám. Vím, že někteří tu stále jsou, kterým to musíme říct, že mají problém a měli by raději odejít. To je v pořádku, budou muset odejít z ášramů na nějakou dobu, pak se zase vrátí. Tak to musí být, jinak se nemohou napravit. Lidé to musí s radostí přijmout, že by se měli změnit, aby byli v pořádku. Musí se zlepšit, aby mohli pokračovat, ať už jejich ego dělá cokoliv. Takže se zkuste spolupracovat s vaším já, protože vaše já chce být lepší, lepší, lepší. Takže všichni ti lidé, které budu žádat, řeknu to Warrenovi, ti lidé, kteří podle Mě nejsou v pořádku, by měli odejít z ášramu. Ášram není místo, kde by měly bydlet všechny druhy lidí. Jenom ti, kteří jsou do jisté míry čistí, by měli zůstat. Musí mít minimální standard. Pokud tento standard nemají, musí odejít. I pokud je tam panovačná žena, nebo muž, který je jako žena, musí odejít. Musíte být normální lidé, jinak ostatní, kteří přijdou a uvidí vás, chlapíka, co stojí jako kuře, víte… Asi nebudou nadšení, asi je nezaujme. Říkám vám, jako zkroušený Kristus, jak jsem vám ukazovala, jak takto schlíple stál, nevím, na koho by to udělalo dojem. Musíte mít někoho jako je Kristus v Sixtinské kapli, víte, co stojí jako…

Tak nějak by měli muži vypadat, ale důstojně, úctyhodně, laskavě. Majestátně je v pořádku. A ženy by měly být sladké a milé. To jsou skvělé a velké dividendy. Velmi, velmi dlouhodobé, ani nevíte, jak se mi to vyplatilo. Je to dnes tak praktické. Víte, když jsem nedělala Sahadža jógu, byla jsem od přirozenosti velmi milá k lidem. Všechno to přišlo. Dám vám jeden příklad. V Londýně přišel jeden chlapík, jak se jmenoval ten komisař? Komisař z Puny, je teď komisařem v Puně, ano. Přišel nás navštívit, setkali jsme se u manžela v kanceláři nebo někde. CP říká: „Pozveme je na večeři.“ Já na to: „V pořádku.“ Doma jsem uvařila, pak přišlo asi dvacet pět lidí na večeři. Večeřeli a já se o ně musela starat, jak bylo potřeba. Takže když jsem jela do Puny, Marautra mi řekl, že tento komisař si toužebně přeje stát se prezidentem nebo předsedou nebo kurátorem recepce a musí se se mnou setkat. Řekla jsem: „Nepamatuji si, kdo je tento pán, pamatuji si někoho, kdo má stejné jméno.“ Řekl, že je to někdo jiný. Je to jeden z nich, který tenkrát přišel a tolik Mě chválil, žasla jsem, jak všechno viděl. Řekl:“ Ta žena, jejíž muž je vysoce postaven, je tak pokorná, tak milá a mateřská.“ Šel domů a řekl své ženě: „Nikdy před tím jsem neviděl takovou ženu, tak dokonalou dámu.“ Co jsem dělala, nevím. Asi jsem dobře uvařila, což je samozřejmé, určitě jsem se o ně dobře starala, byla jsem ke všem milá. Určitě jsem sama nesnědla nic, starala se, musela jsem něco udělat, nepamatuji se, co jsem dělala. Podle svého naturelu to musím dělat, dnes ne, ale tolik jsem jich viděla, co se přidali, jenom díky Mé nátuře. Jen díky Mé nátuře. Víte, náš vysoký komisař ve Velké Británii, oba vysocí komisaři, ten první i ten druhý B.K. Neru a ten druhý, ke Mně měli tak obrovskou úctu, takový respekt mi projevovali, nepředstavitelný. Musíte být laskaví, ohleduplní a milí. Tak jako se tady staráte o Mě, tak jsem se starala o ně. A proto mají tak hluboký dojem. Všichni přátelé mého manžela a každý projevuje takovou úctu, takový respekt. Navštívili jsme jednou nějakého vedoucího právního oddělení, byl to šéf indických tajných služeb, a ten s námi zacházel přímo královsky. Výběrčí daní byl informován o tom, že přijedou Matčiny děti, tak sám osobně přišel na letiště, víte to? Seděl tam, nevím, jestli se šel podívat ven, když jste byli všichni venku. Je to jen Můj osobní život s nimi, jinak kdo by se staral o něčí manželku? Tolik lidí přišlo za Mým manželem, nikdo se nestaral o jejich manželky. Kamkoliv jsme v tuto dobu s manželem jeli – teď do Číny, jeho agenti byli v Japonsku a jinde, Honolulu, všichni přijeli jen kvůli Mně. Nikdo nepřijel za ním. Řekl: „Ty jsi přijela a oni přijeli za tebou.“ Věříte tomu? Není to o ničem jiném, než o tom být k nim jako dáma. Je to tak mocná věc.

Tak mocná věc – a ženy musí vědět, jak vařit, to je důležité. Pokud neumíte vařit, nejste ženy, Myslím si, že to nejsou ženy. Všechny musíte umět vařit. Musíte se naučit vařit, každý se to může naučit. To je velice důležité. Skrytá síla ženy spočívá v tom, jak umí vařit. Naši muži nemohou nikam jít, protože my tak dobře vaříme, že se musí vrátit domů. Pamatují si naše jídlo. Takže to je síla, kterou máte. Dnes budeme mít velmi krátkou púdžu, protože dnes jsou Mé narozeniny. Takže púdža na narozeniny by měla být hlubší púdža, radostnější a více od srdce. Nemělo by to být o rituálu. Moc takových rituálů nepotřebujeme, protože jsme v radostné náladě a oslavujeme Matčiny narozeniny. Už jsme tady, takže už není nic víc potřeba, protože jsme v radostné náladě, že ano? Takže jenom krátkou púdžu, už jsem mu řekla, co se má udělat v den narozenin. Není potřeba mít žádnou velkou púdžu, jen je potřeba pozvat všechna božstva, která už jsou tu, tady nahoře. Vnímejte, jaké vysílají vibrace! Jsou velmi šťastná, že oslavujete Mé narozeniny. Při každé púdži, kterou musíme udělat, je potřeba je probudit, požádat je, aby k vám byli laskaví a tak dál. Ačkoliv ve mně jsou probuzena, vy chcete, aby tam byla. Teď jsou všechna probuzena ve vás, nemusíme mít žádnou velkou púdžu, není to vůbec potřeba. Říkala jsem to Modi, že budeme mít krátkou púdžu a velmi krátká púdža by měla stačit, protože dnešní řeč byla jako púdža. Pamatujte si, že je to míněno pro vás, když jste nebyli sahadžajogíni. Dnes už to pro vás neplatí. Takže se nemusíte cítit vinni. Především si pamatujte, že jste sahadžajogíni. Jste Mé děti a já vás velice miluji, velice, velice mnoho. Takže důvěřujte v sebe, naprosto si důvěřujte, ano? To je ta nejlepší věc, kterou Mi dnes můžete dát jako dar.

Nechť vám Bůh žehná.

Šrí Mátadží mluví v Hindi. To je na omývání Mých chodidel. Na deset – pět minut. Na omývání rukou asi deset minut. To je všechno, takto jednoduše. Nebudeme na to potřebovat moc lidí, jen to položte sem.