Déví púdža: Upevněte se, 31/05/1985  San Diego, USA

Je to taková radost, být v ášramu v San Diegu. Je to tak nádherné místo, tolik vyjadřující lásku Boha, Božského, způsob, jakým vám chce na každém kroku pomoci. Chcete-li mít ášram, chcete-li mít vhodné místo, chcete-li se dobře starat o své děti, chcete-li dělat práci pro Boha, o všechno je postaráno, všechno musí být vyřešeno. Jestli se to nevyřeší, jak potom budete dělat svoji práci? Takže se to všechno řeší. A je to tak zřejmé – způsob, jakým máme různé ášramy, tak útulná místa za velmi rozumnou cenu, kterou si můžeme dovolit, že můžeme žít šťastně pospolu. Je to příbytek vytvořený pro vás láskou. Takže první věc, kterou musíme mít na paměti, je to, že bychom mezi sebou měli mít dokonalou lásku. Neměli bychom věřit lidem, kteří se nás snaží rozdělit, kteří se nám pokoušejí předávat špatné myšlenky. Je velice snadné rozpoznat člověka, který je sahadžajogínem srdcem. Je velice jednoduché to zjistit. Musíte být trošku vnímavější a velice snadno takovou osobu prokouknete. Jakákoliv vychytralost může být odhalena. Nikdo nyní nemůže jednat proti Bohu, protože všechno bude odhaleno a prohlédnuto. Ale musíme mít svoji pozornost plně na své Matce.

Někteří lidé se ale stávají trošku fanatickými, protože jsou tak oddaní, to nevadí, vzpamatujete se. Ale je lepší být fanatikem, než pochybovat. Takže lidé, kteří věci trochu přehánějí, by měli přenést do života, že cokoliv vidí, cokoliv chápou v Sahadža józe, cokoliv se stane, přijmou to bez jakéhokoliv znepokojení. Jde také o to, že si budujeme představu o Sahadža józe. Nemůžeme ji budovat – je tím, čím je. Nemůžeme budovat naše představy, – že si myslíme, že by Sahadža jóga měla být „taková nebo onaká“ – nemůže být. Nemůžete dělat ústupky, prostě nemůžete. Musí to být to, co to je. Nemůže to být něco, co byste chtěli, aby to bylo. Nemůžete ji přetvořit, protože byla ustanovena už dávno. Nyní je tím, čím je, a proto pracuje tak dobře, tak efektivně. Ale abyste ji učinili ještě efektivnější, musíte přijmout její fungování. Jako včerejší načasování, věděla jsem, že tam něco musí být, že ještě nenastal správný čas. Čas, který bych tu strávila, bych strávila zvedáním jejich Kundaliní – zbytečně promarněný. Místo toho mi zabralo pět minut, abych jim dala realizaci. Takže všechno musí být pochopeno v tomto světle. Postupně začnete vidět božskou hru, jak se věci vypracovávají, jak vám pomáhá. Ale řekněme, že Bůh před vás něco postavil. Doktor Worlikar mi řekl pěkný příběh, který je velmi zajímavý. Že mezi Bohyní bohatství a Bohyní vzdělanosti byl drobný spor. Můžete říct vzdělanost nebo Sarasvatí, kterou, když zanedbáváte, anebo Ji příliš zbožňujete, tak se můžete stát egoistickým ve smyslu, že pokud se stanete člověkem, který je posedlý studiem, můžete být hozeni na druhou stranu. Takže tato žena chtěla vyzkoušet sílu bohatství. Tak řekla Lakšmí: „Dobře, zkusme to na tomto člověku.“ Ten člověk byl žebrákem a velmi potřeboval peníze. Tak Lakšmí vložila spoustu peněz do velké nádoby, které říkáme „handa“, a dala mu ji do cesty. Ten člověk se procházel a Sarasvatí vstoupila do jeho mysli. Jakmile Sarasvatí vstoupila do jeho mysli, stal se egoistickým a dokonce se na tu nádobu ani nepodíval, prostě ji přešel. Byla to jeho potřeba, ale on ji přešel. Takže to svědčí o jedné věci, že když se lidé stanou egoistickými, začnou dělat své vlastní plány, začnou vytvářet své vlastní návrhy a představy, pak se stane, že Božské, které se vám snaží zabezpečit vaše potřeby, vaše přání, obstarává řešení, zmizí. To se stane, když Božskému nedovolíme, aby hrálo svoji hru.

Není to jen na materiální úrovni, je to také na emocionální úrovni, je to také na naší fyzické úrovni, ale nejlepší je, že je to také na duchovní úrovni. Takže bychom měli pochopit – ať Božské hraje svoji roli a my bychom ji měli být schopni vidět. Jako řekl Krišna: „Karmanyevadikaraste – je naší prací dělat tuto práci.“ Nyní jsme udělali púdžu i árti. Řekla jsem: „Dobře, můžeme-li to udělat, v pořádku; jestli ne, poletím večerním letadlem.“ Je mi jedno, jestli poletím ranním nebo večerním letadlem. Jsem naprosto v pohodě. Probrali jsme jisté důležité věci, které musely být probrány, muselo to zabrat nějaký čas; muselo to být, je to součást našeho života. Nelpím na tom, abych musela letět letadlem v jednu. Dobře, poletím nočním spojem, není v tom pro Mě žádný rozdíl. Takže jen mít velmi uvolněnou mysl, aby člověk viděl, jak věci přicházejí. Lidé zbytečně… Nuže, když chápeme, že Božské má svoji dokonalou hru, své vlastní fungování, celé to pracuje pro nás, pro vás, sahadžajogíny. Jakmile to pochopíte, tak se cítíte naprosto uvolnění a jste v radosti. Když ale začnete: „Ó, to by mělo být tak, tamto by mělo být takhle,“ pak je vše proti radosti. Ať to přijde jakýmkoliv způsobem, je to v pořádku. Jakmile si rozvinete tento postoj, pak bude radost úplná. Viděla jsem, že v emocionálním životě také velice trpíte. Důvodem je, že kvůli všemu začínáte přemýšlet. Víte, že v Indii se vdáváme a ženíme velice jednoduše. Od dětství nás učí: „Vdáš se, tak se musíš naučit, jak žít se svým manželem,“ a muži říkají, jak se chovat ke své manželce. Oni ale nevědí, kdo bude manželka a kdo manžel. Ale manžel a manželka je prostě něco jako symbol. Nevědí, kdo to je – prostě to může být kdokoliv. Takže jakmile ji přijmete jako dharmu, přijde to k vám jako překvapení a jen se tím těšíte. A celá záležitost je připravována do chvíle, která také musí být příznivá. Samozřejmě, že se radí s horoskopy, to je důležité, protože když se s horoskopy neradíte, může to být docela katastrofální. Takže se radí s horoskopy. A když je tam mnoho styčných bodů, – říká se, že dvacet šest bodů je nejlepší – tak se vezmou, jinak ne. Není nutné, abychom se nesetkali nebo setkali.

Někdy se lidé setkají, rok si povídají, jejich sňatek může být odložen, protože pro něj není příznivý čas. Dostanou nějaký čas, aby byli spolu, ale nikdy o samotě, nikdy nejdou do soukromí. Takže ta chvíle zůstává posvátná, kdy se máte setkat s manželem nebo manželkou, – je to naprosto posvátný okamžik, takže se na něj soustředíte. Takže najednou je to rozhodnuto. Uchováváte tuto chvíli jako posvátnou. Dokonce se někdy stane, že dostanete nějaký čas mezi – dost času – po rozhodnutí; možná, že máte pocit, že byste tu osobu rádi vídali. Ale pak nerozptylujete svoji pozornost, je to naprosto soustředěné úsilí. Klapne to, protože jste to prostě přijali. Ale tady lidé spolu žijí tři roky, pak se vezmou a rozvedou. Nerozumím tomu, dokonce když spolu žijete tři roky, sedm roků, deset roků, stejně dělají to stejné. Takže k čemu je znát se tolik let, když se stejně rozvedete? Ale prostě to klapne, pokud chápete, že je to soustředěný pohyb, kde máte všechno soustředěné, a vy tu osobu jen potkáte a přijmete ji jako svého druha. Jedno nebo dvě se možná nezdaří, ale když o tom nepřemýšlíte, tak to nedopadne zas tak špatně. Protože po svatbě začnete přemýšlet: „Ó, čekal jsem toto, čekala jsem ono. Myslela jsem, že to bude takto – není to tak.“ A stále se snažíte objevovat chyby na druhém, ne na sobě – to je na tom „to nejlepší“. Nedohlédnout na to, jak vy se té osobě přizpůsobujete. Jakmile začnete o manželství přemýšlet, je vyřízeno, je už skončeno. Tak jako se vám narodí dítě – bez přemýšlení, ať už to bude jakýkoliv typ dítěte – milujete ho. Stejným způsobem byste měli v manželství rozvinout tento druh soustředěného citu. Pouze pak budou manželství úspěšná. Ale tady, víte, jako když něco získáte, něco koupíte a pak si myslíte: „Ó, to nebylo dobré, měl jsem koupit něco jiného, bylo by to lepší…“ Tak přejdete na jinou věc. Věci jsou různé; věci jsou věci. Lidské bytosti jsou živé, nejsou to mrtvé věci, které byste mohli vyměnit jednu za druhou. „Mohl jsem mít tuto nebo tamtu.“ Nemůžete to takto dělat s lidskými bytostmi, – jinak si zahráváte s Božským. Je to hlavní bod, kde cítíme, že se sahadžajogíni musí učit vše přijímat s radostí, se spokojeností a ne si promítat nesmyslné představy. Jedině tak zjistíte, že bude vaše radost úplná. Jinak nebude. Pak když přejdete, řekněme, na tělesnou stránku, je to takto – je-li žena velmi hubená, chce mít takovéto nohy, takovéto ruce, takovéto tělo – proč? Představte si, že každý bude přesně podle určitého vzoru – v pase tolik, tady tolik… Bude to hrůza. Budete z toho unavení a budete toho mít po krk. Takže chcete být takoví. Nyní přišla móda, že po tělesné stránce bychom měli být „Pan Amerika“ nebo jak to nazýváte. Takže každý dělá jogging, každý běhá jako blázen. Ale proč? Máte svoji vlastní osobnost, udržte si ji.

Pro své tělo potřebujete různé věci podle toho, jací jste. Samozřejmě, pokud není v pořádku vaše zdraví, pak se snažíte své čakry vyléčit. Ale přemýšlet ohledně vzhledu: „Měl bych vypadat takto, měla bych vypadat takto.“ Vůbec na tom nezáleží. Takže znovu začíná další šílenství a lidé jsou velmi nešťastní. Víte, jdete do této takzvané smetánky, kde je většina mužů velice dobře placena, vzdělána, prvotřídní lidé, ženy jsou také vzdělané… a když mluví, tak je to jen o tom, kolik kalorií jíte a tak dále. Nerozumíte, co s těmito lidmi je. Mají tak nízkou úroveň. A to je slušná konverzace – a když přejdou k neslušné, můžou jít na jakoukoliv úroveň. Takže to ukazuje, že v tomto člověku neprošla žádná evoluce. Přemýšlejí jen o těchto věcech. A takto se stávají velice vážnými, všichni tuto věc velice vážně probírají. Je vám z nich do smíchu, z toho, jak jsou hloupí. Takže všechny tyto věci jsou považovány – v zemích jako je Amerika nebo v jakékoliv jiné – za velice důležité. To ukazuje, jaký druh lidí tam mají. V Indii se nikdo tolik postavou nezaobírá. Alespoň lidé v mém věku nikdy neměli rádi hubené dívky, protože si mysleli, že musí být velice nedůtklivé, vznětlivé, neustále přemýšlející. Nikdy neměli rádi velmi štíhlé dívky, to vám upřímně říkám; dokonce ani teď je můj manžel nemá rád. Říká: „Víš, muži ženy obalamutili, a proto ženy dělají všechny tyto věci.“ Víte, je prostý muž, tak si myslí, že je muži obalamutili. Takže takto to je a ony si pak vytvářejí takovéto nohy nebo takovéto zuby, nosy… a necháte si dát umělý nos – proč? Takže když začneme přemýšlet, přichází i fyzická nerovnováha.

Protože když přemýšlíme, narážíme na jiné názory, pak vytváříme všeobecné soudy a pak je všeobecný model přijat. Když je to přijato, lidé řeknou: „Dobře, mějme to.“ Dříve mívali velice přiléhavé oblečení a jedna dívka se mi chlubila, že ho nosí osm dní a teď ho nemůže dát dolů. Řekla jsem: „Jak se ti to podařilo?“ „Je to něco, co můžete mít na sobě a skočit do vany a pak se to srazí a vy to nemůžete sundat. Můžete se s tím koupat, můžete s tím dělat, co chcete.“ – „Je to velmi špinavé.“ – „Ne, ne, můžete to krásně umýt a utřít.“ Řekla jsem ale: „Proč, proč děláš takovou věc, která ti uvnitř úplně srazí krev?“ Nyní začali trpět, takže teď nosí naprosto volné oblečení, samá ruka – noha, ležérní věci. Takže přeskakují z jednoho na druhé, když o tom neustále přemýšlejí, a zkoušejí vynalézat nové metody. Ale tradice je jiná. Tradice znamená, že pokud jsou lidé tradiční, – ve skutečnosti pouze lidé, kteří jsou moudří, se mohou stát tradičními, protože rozumí tomu, co se má odhodit, a tomu, co se nemá odhazovat. A snaží se porozumět, jak budeme stoupat. Ne tím, že si vybereme jednu stranu, ale musíme zvažovat obě strany a držet se v rovnováze a pak jít vpřed. A cokoliv má být odhozeno, odhodit. Cokoliv je dobré, tomu se věnovat. Nazýváte to metodou „pokus – omyl“. Uděláte chybu – dobře, vzdejte se toho, pak další – dobře, vzdejte se toho. Cokoliv je dobré, toho se držte a pokračujte s tím. Takto vytvoříte správné tradice pro následování dalšími lidmi. Ale ti, kteří neustále přemýšlejí o nových věcech, stále chtějí mít něco nového, ti se velice mýlí, protože když dělají tyto – jak tomu říkáme – vylomeniny ohledně nových věcí, mohou skončit v pěkných potížích. A to se přesně stalo většině západních zemí, že zkoušejí všechno nové. Teď je novou mánií kokain – dobře, mějte kokain. Chci říct, dokonce bych nebyla překvapená, kdyby se na to dal princ Filip nebo někdo jiný. Každý chce zkoušet nové, a když jim řeknete, že to nemohou zkoušet, řeknou: „Proč? Proč ne?“ Je to veliký problém ohledně západní mysli. Takže vy všichni byste měli pochopit, že nemáte v Sahadža józe zkoušet nové věci. Sahadža jóga je tradičně vybudovaná věc. Nezkoušejte v Sahadža józe nic nového. Cokoliv máme, je víc než dostačující, nezkoušejte nic nového. Lidé, kteří zkoušeli nové věci, upadli do problémů, takže nic nového nezkoušejte. Například někdo říkal, že nyní máme v Londýně nějaké lidi, kteří začali dělat přednášky a poskytovat nové sahadžajogínské metody, z ničeho nic. A všichni se zbláznili. Chci říct, že jejich vibrace byly bláznivé, nevím, co s nimi dělat. Byla jsem docela překvapená. Řekla jsem: „Proč zkoušíte novou metodu? K čemu bylo zkoušet novou metodu?“ Řekli: „Mysleli jsme si, že by bylo lepší ji zkusit.“ Řekla jsem ale: „Všechny metody jsem vám už řekla. Zkusili jste je, zdokonalili jste se? Je lepší zkoušet ty, které jsem vám řekla, pak se Mě zeptat a pak začít něco nového. Ale musíte rozumět tomu, co děláte.“

A také jsem viděla, že to dělají průměrní sahadžajogíni, že zkouší nějaké nové metody. A přijdou s takovouto věcí: „Nyní vám řeknu, jak nechat cirkulovat svůj dech.“ Proč nechávat dech obíhat? Z ničeho nic objeví novou metodu. Je to běžná věc, ale někdy to mohou být velmi zlomyslní lidé, tak buďte opatrní. Není potřeba zkoušet nové metody. Nyní jste vstoupili do takového vědomí, kde musíte být pouze stálí. Takže v tom nezkoušejte nic nového. Jen se upevněte, upevněte se v rovnováze, to je velmi důležité. Druhou věcí je, že každý by měl být vzdělaný v Sahadža józe. Ale někteří lidé mají tak podivné chápání, že jsem někdy překvapená. Například tu byl člověk, který byl homosexuál či něco podobně absurdního. A ten řekl nějakým lidem: „Ano, víte, Matka řekla, že je „to“ jednou za čas v pořádku.“ Nikdy jsem to neřekla. Nikdy nemůžu říct takovou věc. Pak někdo řekl: „Pití – v pořádku, Matka to řekla.“ Jak bych to mohla říct? Neexistuje žádný kompromis. Někdo říká: „To je v pořádku, můžeš někdy dělat „tyto záležitosti“. Nikdy jsem to neřekla. Ne, nemůžete – tyto věci nejsou určeny pro vás. Vůbec je nemůžete dělat. Ano? Takže každý, kdo se objeví s takovýmito myšlenkami, řekněte jim: „Nic takového.“ Nic takového neexistuje, v Sahadža józe neexistuje žádný kompromis, žádný kompromis. Jakékoliv metody jsme se naučili, praktikujme je, abychom upevnili sebe a ostatní. Musíte dodržovat maryjády, meze. Nepokoušejte se létat.

Někteří lidé si myslí, že jsou většími sahadžajogíny a budou dělat to a ono. Pamatujte si, že je to špatně. Musíte se pokořit a pamatovat si, že když se pokoříte, pochopíte, že pouze pokorní lidé jsou ustálení. Takže tu musí být naprostá pokora. Pokuste se získat více vědění o Sahadža józe. Existuje tolik způsobů. Už jsem natočila mnoho pásků, nyní jsme vydali všechny sahadžajogínské knihy a je tu také „Nirmala jóga“ – tolik způsobů, jak můžete pochopit Sahadža jógu. Pokud nerozumíte, můžete se jeden druhého zeptat, pokusit se to rozebrat způsobem, kterým to chcete pochopit, – že cokoliv Matka říká, je to, co říká. Protože Moje přednášky jsou ve velice jednoduchém jazyce. Používám neobyčejně jednoduchý jazyk, vyhýbám se všem knižním výrazům, jak je to jen možné, samozřejmě někdy musím použít obtížná slova, ale normálně. Ale za tím proudí velice jemné vědění. Takže porozumět – někdy to může být obtížnější, že se z toho můžete pokoušet vytvořit něco jiného, můžete se něco pokoušet nějak vysvětlovat. Pokud je tu jakýkoliv podobný problém, lepší je, když to proberete s někým, o kom si myslíte, že je schopný vám poradit. Ale musíte to přijmout. Neměli byste upřednostňovat svůj pohled, to by bylo velmi špatné. Pak budete jako nějaký vykolejený vlak, který jede mimo trať. V Sahadža józe máme koleje, musíte to vědět, ať se vám to líbí nebo ne. Není to otázka svobody, ale jsou to koleje vzestupu. Nemůžete jít mimo tyto koleje. Jestli si myslíte, že můžete jen trošku uhnout, hezky se pobavit se vší špínou a pak se vrátit do Sahadža jógy, nebudete akceptovatelní. Když to budete dělat, budu muset tvrdě pracovat, abych vás vyčistila. Ale abyste se sami udrželi čistí, je lepší držet se svých kolejí a nevybočovat. Nepokoušejte se objevovat nové metody, které nejsou nutné – proč to dělat? Chci říct, je jednoduché pochopit, že je to plýtvání energií. Už jsem to pro vás objevila, proč to chcete dělat znovu?

Například tento typ blůzky nosím posledních, myslím, padesát let, možná víc, tento typ blůzky. Můj krejčí ví, že nosím tuto blůzku, má moje míry. Takže mu jen řeknu: „Sežeňte mi takovouto látku a ušijte mi blůzu.“ Udělá ji. Mnoho posledních let, kolem dvaceti pěti, jsem měla jednoho krejčího, který pro Mne šil. On neměl starosti, já jsem neměla starosti. Když budu muset každý den měnit střih, dělat nové rukávy a nový typ blůzy, bude mě z toho bolet hlava, to vám řeknu. Takže proč, proč to dělat? K čemu to je? Kdo se dívá? Na koho to zapůsobí? Takže na tyto věci zbytečně plýtváme naší energií. Ale neříkám, že byste měli být jako regiment – ani náhodou, ale mám tím na mysli, že kdekoliv můžete ušetřit svoji energii z přemýšlení, měli byste to udělat. Není nutné mít pestrost v maličkostech. Jak už jsem vám řekla, v této zemi musí být každý kohoutek jiný, každá klika musí být jiná, každá kachlička musí být jiná – k čemu to je? Rozmanité musí být umělecké věci. Sárí musí být rozmanité, protože je umělecké. Ale co je na sešití blůzy? V tom žádné umění není. Takže cokoliv je umělecké, může být rozmanité, ale cokoliv je všední, to není třeba. Proč byste měli mít různé typy strojů? Zblázníte se z toho. Jdete do obchodu, je tam něčeho dvacet druhů, nevíte, který koupit, vše vyrobeno pouze stroji. Tento je dobrý, tamten je dobrý. Pak přijde někdo jiný a řekne: „Není dobrý.“ Pak vás to mrzí. Ale co se týče všedních věcí, pár věcí je lepší, protože si nevytváříte takový bolehlav. Takže nejlepší věcí, jak se vyhnout všem těmto problémům, je používat vaše nové vibrační vědomí. Takže ušetříte svoji energii. Vaše energie musí být uchráněna a to může být, pokud se nevěnujete věcem, které nejsou váš styl, kam nemáte chodit. Jen sledujte vibrace.

Když jdu na nákup – chodím nakupovat z rozličných důvodů, jak víte. Jedním je, že tam dávám svoje vibrace, další, že dávám vibrace také na lidi, kteří jsou na tržišti. Za třetí – podívat se na všechny věci tak, aby do nich šly Moje vibrace. Za čtvrté – abych koupila něco, co dám ostatním. Ale když se mi něco líbí, je to jen prostřednictvím vibrací – a nějak to koupím, protože to má být někomu dáno nebo něco má být dáno později. Prostě to koupím, nechám si to, přijde to vhod. Takový by měl být váš přístup. Ale naopak, když pokračujete: „To se mi líbí, to se mi nelíbí,“ o své ženě, práci, o všem, budete kolísaví. Dnes jsou lidé v Americe velice divní i co se týče práce. Musím se o tom zmínit, protože tomuto problému budete čelit. Dnes dělají nějakou práci: „Nemám ji rád, nemám rád svého šéfa“ – další práce. Pak půjdou do další práce, vymění ji. Pak třetí práce, vymění ji. Mají rádi změnu, víte, neustále – je to šílené, řeknu vám. Měnit manželky, měnit domy, měnit všechno. Proč? Je lepší mít pouze jednu ženu. Je lepší mít nanejvýš dvě zaměstnání za život. A lépe vyměnit nanejvýš tři obydlí. Ale víc než to – to je bolehlav. Co se týče Mne, vyměnila jsem čtyřicet domů, kvůli povaze svého manžela. Ale já jsem jiná, protože jsem osobou, které je absolutně jedno, jaká přijde změna. Ale vy takoví nejste, tak neplýtvejte svojí energií. Takže je velice důležité pochopit, že je velmi důležité, abyste neustále neměnili zaměstnání. Protože to je taky mánie. Řeknu vám o Douglasovi. Dělával to. Vždycky měl finanční problémy, protože měnil zaměstnání. Takže jsem mu jednou vyhubovala. Řekla jsem: „Douglasi, jestli změníš tuto práci,“ – protože jsem viděla, že vibrace jsou dobré – „jestli změníš tuto práci, víckrát Mě už neuvidíš.“ A teď má dům, auto, peníze v bance, daří se mu dobře.

Takže to je pro Mne taky bolehlav: „Matko, nemám práci, nemám peníze. Co mám dělat?“ Do Indie vždycky jedou nějací lidé, kteří říkají: „Matko, nemám žádné peníze, je mi líto, ale nemohu Ti zaplatit.“ Dobře, nevadí. Je jich aspoň – naposledy to bylo pět lidí. Ale předtím, myslím, to bylo okolo dvaceti lidí. Takže vždycky je to takto. Takže teď musíme pochopit, že musíme mít řádnou práci. Musíme být seriózními, pořádnými lidmi. Musíme mít náležitou kvalifikaci pokud to jde – je lepší mít nějakou kvalifikaci. Jste všichni velmi inteligentní lidé a můžete kvalifikaci získat. Musíte mít ve společnosti vážnost. Jinak si budou myslet, že je tato Matka matkou všech žebráků. Takže se upevněte ve své práci, ve svém domě. Abyste se upevnili, musíte se učit věci neměnit. Změna vás činí nestálými – chápete to? Takže změna nepřichází v úvahu – projdu tím. Pak, pokud je to nezbytné, pokud to nefunguje, pak to člověk může změnit. Týká se to všeho. Střídání guruů, tzv.guru-shopping, není nic než změna. Čím víc máte guruů, tím větší mám bolehlav. Máte-li jen jednoho gurua, řekněme, nějakého hrozného, je to v pořádku, je snadné vás vyčistit. Ale když jste byli u dvaceti, co mám dělat? Jeden člověk byl u tolika guruů, že nedokážu pochopit jeho osobnost. Řekla jsem: „Co s ním je?“ Řekněte jakýkoliv problém – je tam. Řekla jsem: „Co je to za člověka?“ Tak jsem řekla: „Dobře, napiš jména všech guruů, u kterých jsi byl.“ Popsal tři A4 z obou stran. Řekla jsem: „Je mi líto, pane, nemůžu vám pomoct.“ Řekl: „Matko, musíš, protože je tu velice naléhavý problém.“ Řekla jsem: „Jaký naléhavý problém?“ „Stávám se právě ženou.“ Řekla jsem: „Eh?“ „Doktor řekl, že se právě stávám ženou.“ Řekla jsem: „To je opravdu naléhavý problém.“ Řekla jsem: „Mohu to zastavit, ale potřebuješ hodně čištění.“ A někdy vypadal jako Hanuman, někdy jako šílenec, vypadal jako všechno možné, protože tolik guruů to uvnitř něho vypracovávalo. Nakonec se vyčistil a jeho problémy byly vyřešeny, ale ani dnes bych neřekla, že je sahadžajogínem; ačkoliv je velice učený, ví všechno o sanskrtu, protože byl u tolika guruů, byl u všech možných typů učitelů. Přišlo to díky změně – „Co je na tom?“

Takže jakmile přijdete do Sahadža jógy, tak toho nechte. Zanechte všeho ostatního. Druhý bod, který jsem zdůraznila, byl, že jakmile přijdete do Sahadža jógy, zaměřte se nejprve na Mne a na Sahadža jógu a pak na ostatní věci. Například křesťané, když přijdou do Sahadža jógy, nemůžou přijmout Ganéšu. Indové, kteří přijdou do Sahadža jógy, nemůžou přijmout Krista. Muslimové, kteří přijdou do Sahadža jógy, nedokážou začít dělat púdže. Každý přichází s nějakým břemenem. Takže lepší je přijít a položit jej k Mým Chodidlům – hotovo. Nyní je vidíte skrze Mne – je lepší to chápat takto. A ti, kteří mi tímto způsobem rozumí, rozumí Sahadža józe ideálním způsobem, není tu fanatismus ani ohledně minulosti, ani co se týče Sahadža jógy. Takže oni rozumí, že je to úplně to stejné jako Matka a není tu nic k ulpívání na jedné či na druhé věci. Ale to neznamená, že když Mě nazýváte Bohyní Kálí, že Mě urážíte, nebo když mě nazýváte Mátadží Nirmala Déví, že Mě vyvyšujete – všechno tam je. Takže člověk musí pochopit, že se to všechno vztahuje k našim vlastním částem. Bůh nemá žádné části jako takové. Není to tak, že by Amerika existovala v Jeho mysli nebo že by cokoliv jiného existovalo v mysli. Existujeme jako – jsem nyní pouze svojí Višuddhi – existujeme takto? Nebo – jsem jen svým nosem – jsme? Existujeme jako celé tělo. Takže Bůh existuje – ačkoliv má nos, uši, řekněme, že všechno tam je, ale On existuje jako Bůh. Neexistuje jako nos – odděleně, neexistuje odděleně jenom jako Amerika, ale existuje jako celek, vše se vztahuje k celku. A když se nám taková věc stane, že jsme nyní spojení s celkem, s Prapůvodní Bytostí, neměli bychom se spojovat s ničím, co nás bude omezovat kvůli naším podmíněnostem. Žádné omezení by tu nemělo být, měli bychom být uprostřed dění. Zjistila jsem, že je pro lidi, kteří byli katolíci, obtížné, aby uctívali Šrí Ganéšu se stejnou úctou, protože jsou podmínění. Takže pokuste se Krista na chvíli opustit, úplně Jej nechte být.

Přijďte do Sahadža jógy, pak Jej uvidíte ve správném světle. Protože problémem je, že dokud nejdete dovnitř a sami nepochopíte, že všechny cesty jdou k této jedné věci – takže jsou všichni to stejné, není tu vůbec žádný rozdíl. Nejprve jděte dovnitř. Všeho se vzdejte, jděte dovnitř. Pak pochopíte, že je to totéž. A to je velmi důležité. Jakmile to pochopíte, je to tak krásná věc, že nemáte žádné komplikace, jako když patříte k nějaké speciální sektě nebo speciálnímu guruovi nebo speciální věci. Dokonce takzvaná náboženství jsou jako sekty, když se na to podíváte, jsou jako sekty, mají podmíněnosti. Nedaly vám nic než podmíněnosti a iluze. Neměli bychom žít s iluzemi, musíme žít s realitou. A skutečnost je taková, že všechny tyto podstaty jsou jedno, a my musíme být uvnitř nich, takže je všechny jako jedno vidíme. Také to je v zemi, jako je Amerika, velmi důležitá věc, protože zde existují tak odlišné názory, tak odlišné názory, což Mě překvapuje. Cokoliv vyslovíte, to existuje v Americe. Onehdy jsem objevila Mormony, Mormony… Vyslovte to a jsou v Americe. Nevím, jak se tady všechna ta různorodost sešla. Ať pomyslíte na jakýkoliv typ gurua, objevíte ho tady. Nikdy jsem tolik jmen neslyšela. Kdykoliv přijedu, objevím, že se vynořil nový guru. Proč je Amerika místem, kde všichni prosperují jako houby po dešti? Houby rostou… Na shnilých věcech? Pouze houby se šíří jako plíseň. Je tato země shnilá? Co se děje? Proč? Je to mysl lidských bytostí. Mysl zdejších lidských bytostí chce stále nové věci, a proto přichází nabídka. Jako důsledek toho se stávají nestálými.

Takže hlavní problém americké povahy je ten, že jsou to velmi nestálí lidé. Zeptáte se jich: „Jak se máte?“ Udělají takhle… Pochopte to, jak chcete. Nikdy neřeknou, jak se mají. Jak tomu rozumíte? Chci říct, že Ind to nechápe. Když někdo něco takového řekne Indovi, když řeknete: „Jak se máš?“ a on odpoví takto – řeknou: „Jsi blázen?“ Nebo když se jich zeptáte: „Rozumíte tomu?“ „Jsem zmatený.“ Ind nikdy neřekne: „Jsem zmatený“ – on je sebevědomý. „Jsem zmatený“ znamená, že jste blázen, nebo co? Proč jste zmatený? Máte něco s mozkem? Takže všechny tyto myšlenky, víte, směřují k naší nestálosti, lehkomyslnosti, povrchnosti. Jste opravdu zasypáváni povrchností, bombardováni, vidím to. Naprosto odevšad, z médií i odjinud, není to nic než povrchnost. Vážně – v lidské bytosti to zabíjí vnitřní jiskru. A vy s tím chcete žít, pak v této linii chcete přemýšlet a opravdu ztrácíte sami sebe, veškeré spojení s vámi samými je ztraceno. Za těchto okolností musíme vidět jeden krásný fakt, že v této zemi se zrodilo takové množství hledačů. Byla to Amerika, kterou jsem navštívila jako první. A jsem si jistá, že San Diego je místem, kde to začne, cítím to. [Marathi] Takže to je velmi důležité místo a jsem ráda, jsem šťastná, že jste zařídili tuto nádhernou púdžu a měli bychom tuto púdžu udělat. A jsem si jistá, že díky tomu nás čekají obzvlášť dobré časy, kde budeme mít na jedné straně americkou evoluci a na druhé straně mexickou. Ze San Diega to můžeme vypracovat. Je to nádherný den, kdy jste požádali o tuto púdžu. Velmi Mne to těší. Dnešek je dnem Bohyně, [Marathi] – trayodashi. Trayodashi je nejlepší, třináctý den. [Marathi] Podívejte se na vibrace, žádnou púdžu nepotřebujete! Není potřeba mít žádnou púdžu, opravdu, je to dnes příliš. Takže dnešek je velkým dnem a jsem šťastná, že jsem byla požádána o tuto púdžu. Takže, nyní začněme… Máte-li nějaký problém nebo otázku, musíte Mi dát vědět. Sahadžajogín by neměl být vážný, to je jedna věc. Nesluší se, aby byl sahadžajogín vážný.

Měli byste se usmívat, smát se, radovat se. Je-li vážným člověkem, pak není sahadžajogínem. Já nemůžu zůstat vážná víc než pět minut, maximálně pět minut. Dokonce, pokud musím někomu vyčinit, tak se připravím, pak sejdu dolů a zakřičím a pak po pěti minutách, pokud neuteču pryč, tak objevíte, jak se zase směju. Nemůžu – je to všechno legrace! Takže nikdo by neměl být vážný, to je jedna věc. Nikdo by neměl být vážný. Měli byste být vždy usměvaví a šťastní lidé, protože uvnitř vás je radost. Co je tam? Pouze přemýšlením: „Jsem nešťastný, jsem ubohý,“ víte, to je francouzský styl! Francouzi – víte, když jsem tam přijela poprvé, mi řekli: „Matko, vypadáš příliš šťastně“ – pro Francouze. Tak jsem řekla: „Co nadělám?“ Řekli: „Víš, oni jsou všichni velmi… myslí si, že jsou velice nešťastnými lidmi.“ Tak jsem řekla: „V pořádku.“ Pak jsem přišla a řekla jsem: „Podívejte, jste všichni ubožáci,“ víte, Victor Hugo napsal tyto „Bídníky“, tak jsem řekla: „Dobře, vy bídníci, jsem osobou, která není ani trochu ubohá. A vy budete každopádně ubožáci, pokud budete mít v každém třetím domě hospodu, v každém desátém domě prostitutku – tak co se stane? Doplatíte na to.“ Tak to je. A dokonce Yogi Mahajan mi řekl: „Matko, chceme Tvoji fotografii, která je velmi vážná, je těžké nějakou získat, a musíš se tvářit velmi vážně.“ A nakonec skončil s fotografií, která byla hrozná. Když mi řekl: „Je to velmi pěkná fotka, vypadáš tak klidně,“ apod. Když jsem tu fotografii uviděla, řekla jsem: „Je otřesná!“ Řekl: „Opravdu?“ Řekla jsem: „Dobrá, nech Mě, řeknu ti, kdo ji udělal.“ Řekl: „Kdo?“ Řekla jsem mu jméno a byl šokovaný. Řekla jsem: „To je ta žena, která ti ji dala, a víš, kde dneska je.“ Byl šokovaný, jak jsem řekla jméno Jane. Řekla jsem: „To je fotografie, kterou posíláte Američanům.“ Ale já vím, že Američané budou touto fotografií přitahováni, protože jsou sami ubožáci, víte.

Ale lidé, kteří jsou přitahováni tímto druhem fotografie, okamžitě odpadnou, nevytrvají – toto nechápete. Nejsou typem lidí, kteří vytrvají. Jako ve Skotsku, jela jsem tam a uviděla jsem tam fotografii a dostala jsem šok. Šli jsme do restaurace, kde jsme měli jídlo, uviděla jsem Svoji fotografii a řekla jsem: „Kdo ji udělal?“ Řekli: „Je to kopie jedné fotky z Austrálie.“ Řekla jsem: „Ale kdo ji udělal? Protože není dobrá, je velmi špatná.“ Tak řekli: „Někdo ji udělal neočekávaně.“ Řekla jsem: „Povím vám jméno toho člověka,“ a řekla jsem jim, kdo ji udělal – Hilary. Všichni tím byli ohromeni. Řekla jsem: „Tato fotka není dobrá.“ Ale už ji dali všude. Řekla jsem: „Nechte to být.“ Tolik lidí přišlo na můj program, samé divné typy. Někdo měl jedno oko, někdo jeden nos, někdo měl něco jiného špatně, všechno chybělo. „Ó, Bože,“ řekla jsem, „to je tou fotografií.“ A ani jeden člověk se nevrátil. Měli jsme aspoň pět, šest set lidí na programu, všechny takové… [Marathi] A nikdo z nich se nevrátil, ani jeden člověk. Všichni bhúti, přitahováni bhúty. A viděla jsem na Své fotografii, že je to prostě odehnalo. Takže ti, kteří Mě fotografují, se také ve fotografii odrážejí. Museli jste vidět fotografie Raye, že vyšly velmi dobře. nevím, která je tu Rayova, ale Rayovy fotografie bývaly velmi dobré. A tentokrát má Ray divnou ženu, myslím. Jel do Indie a Indové mi řekli: „Matko, nevím, proč je Ray tak zničený.“ V Indii se to nestává. Jakmile je někdo sahadža- jogínem, tak se zlepší. Ale tento člověk byl prostě opak – co dělat? Řekli: „Matko, šel ke dnu, co dělat?“ Řekla jsem: „Muselo se stát něco špatného. Co dělat?“ Když jsem se vrátila, Ray mi udělal tři nebo čtyři fotografie. Když je ukázal, každý byl šokovaný. „To nejsou Matčiny fotografie.“ Musel je dát pryč. Tak to je. Ten stejný Ray, který dělal tak krásné fotky, nyní dělal hrozné. Takže ve všem, co děláte, čeho jste dosáhli, to můžete rozpoznat. Najednou se stanete nesmírně nóbl člověkem, můžeme říct, s elegancí – jakmile jste dobrým sahadžajogínem. Všechno přichází patřičně za sebou. Můžete velice jednoduše rozpoznat, že takový člověk je tak příjemný a uklidňující. Takže na těchto bodech jsem probrala mnoho věcí, které jsem chtěla říct, a končí to tím, měla bych říct, že jako višudhisté, byste se měli stát sakši – svědkem. Musíte se stát svědkem. A abyste se stali svědkem, musí tu být odpoutanost.

Neznamená to, že žijete za pár korun, to ani náhodou, ale pokuste se mít odstup. Zaplať Pánbůh, tentokrát zkušenosti s americkými sahadžajogíny nebyly tak špatné. Jsou velice dobří lidé, vyrovnali se a těší se sami sebou. Bylo to prima a doufám, že jich přijde víc a víc a budou spolu šťastni. A jak víte, nachystal se nový program. Je lepší, když nám řeknete, jestli přijdete nebo ne. Ale také to neměňte na poslední chvíli, dělá to problémy nám, každému. Takže to prosím neměňte; když se nechystáte přijet, nevadí. Budete mít určité datum, do té doby se rozhodněte a neměňte to. Víte, to dělají pouze Američané, nikdo jiný. A řekli jsme lidem: „Nikdo další, dejme větší příležitost Američanům, aby mohli přijet, měli bychom jim dát příležitost, takže vy nejezděte.“ Takže chudáci přijeli na deset dní, pět dní, protože jsme to pro ně nemohli zařídit. Takže byste neměli měnit plány. Jestli se chystáte přijet, můžete se rozhodnout do určitého data, jestli přijedete nebo ne. Jestli se nechystáte, řekněte prostě: „Ano, my nepřijedeme.“ Nebo jestli se chystáte přijet, řekněte: „Ano, přijedeme“ a udělejte to. Alespoň to byste neměli měnit. Takže znovu vás prosím, abyste se drželi svého plánu, protože to opravdu celé narušuje. Protože nyní pracujeme v rytmu Božského a nemáme právo tento rytmus narušovat. Můžete být Američany, ale jak víte, v Sahadža józe nejsou Američani moc vysoko. Víte to velmi dobře. Myslíme si, že Italové jsou na tom mnohem lépe, oblíbili si Sahadža jógu, tak jako ryba vodu. Takže Američané musí pracovat trošku tvrději, musí dělat trošku víc, aby se přizpůsobili. Co dělat? Tak velká země, tolik hledačů, ale už jsou zničení – co mám dělat? Snažím se ze všech sil. Vy všichni byste měli pomoct a pochopit problémy a musíte být laskaví na nově příchozí a postarat se, abyste je napravili. Takže musíme přemýšlet o našem vzestupu ze San Diega a z tohoto kouta ozáříme celou Ameriku. Z praktického důvodu jsem se rozhodla, že Dr. Worlikar by měl být zodpovědný za východní část [Marathi] – západní část. Pro nás je New York již západní, dobře; a východní část, část New Yorku, může být řízena jím. Protože je to jako dvě země, dva rozdílné typy. Takže takto to bude řízeno. Ohledně peněz – měli byste s nimi zacházet s jeho souhlasem. Takže jsem mu řekla, jak to dělám, že jsou peníze uloženy v bance pod jménem, pod registrovaným jménem, nebo jak to je, a oni mají šekovou knížku, ale já to musím podepsat. Takže mějte šekovou knížku, ale on to musí podepsat, takže vidí, kolik utrácíte.

Takže je tu kontrola. Nebo dělejte to stejné tady, že ona má šekovou knížku, ale vy podepisujete, takže víte, kolik se utrácí. Takže existuje kontrola. Samozřejmě, pokud jde o vás, vím, že je to v pořádku, ale stejně… Dělám tolik věcí, jen abyste pochopili. Například když mi dáte peníze za púdžu, nechávám si od toho sáček. Nechávám si od toho účet. Není to potřeba – kdo se Mě bude ptát, co jsem udělala s púdžovními penězi? Ale dělám to, nechávám si ho. A co potom s púdžovními penězi dělám, je to, že je chci použít pro púdžovní materiál, pro věci na púdžu, na dárky a další. Nechávám si ho, nemusím, jsou to Moje peníze, alespoň to je Moje, ale mám z toho radost. Takže takto musí člověk vědět, že jestliže je Matka takto přísná, proč ne my? Musíte dát peníze na púdžu, bezpochyby, protože to musí být. Nejprve jsme vybírali jednu libru. Pak jsem přešla na dvě libry, pak pět liber, deset liber – takto to rostlo. A pro tyto púdže, pro hlavní púdže, které budeme mít v New Yorku, se rozhodli o jistém obnosu. Je to vaše rozhodnutí, nikdy jsem nic neřekla, protože já jsem byla jen na jedné libře. Pak nevím, ztratila jsem se s těmito lidmi. Takže cokoliv rozhodli, jsou to peníze, které se vybírají na púdžu, které musím vzít pro Nábhí čakru. Musíte to udělat ze srdce, prostě jako Shabari a všechno zapadne do správných míst. Takže člověk může říct, Sahadža jóga není extrémní věc. Dáváme peníze, pouze sahadža- jogíni mohou darovat peníze. Řekněme, že tady musíte zaplatit za jídlo, musíte zaplatit za bydlení. Platíte, nežijete jako příživníci. Nechceme kolem sebe příživníky. Ale to také neznamená, že sahadžajogína naprosto okradete a uděláte z něho žebráka, a postavíte si své vlastní Rolls Royce! Takže není to ani naopak, že vy okrádáte Mě. Takže člověk musí pochopit, že Sahadža jóga je dávání a braní jistým patřičným způsobem, a že se to musí udělat s důstojností, s pochopením, s nádherným pocitem, že my všichni jsme nedílnou součástí celku. A na Americe je zodpovědnost, protože Amerika se musí stát Virátou. Višudhi se musí stát Virátou. Jaká je to zodpovědnost! Takže se mezi sebou nehádejte, nehádejte se s manželem nebo manželkou. Pokuste se být jedním v naprosté harmonii, těšte se navzájem. To je velmi důležité. Dobře. Nechť vám Bůh žehná.