19850804 – Nevinnost a mravnost

To, co dnes uctíváme, je nevinnost uvnitř nás. Uctíváme to, co je příznivé, což je nevinnost. Nevinnost, která je hluboko v nás – to je naše povaha, naše přirozenost, se kterou jsme se narodili, je to základ celého tvoření, podstata tohoto tvoření. Takže když hmota ožila, v pořádku, začalo rozmnožování, přišlo zvířecí stádium, pak přišlo stádium lidských bytostí, které byly primitivní, pak přišlo stádium, kdy se lidské bytosti vyvinuly. Ne tak, jak tomu rozumíme pod pojmem vyspělý svět – hrůza. Nikdy bych je nenazvala vyspělými, v žádném případě. Vyspělost není to, co je vnější. Člověk musí chápat, co je to vnitřní vývoj. Jak jsme se vyvinuli uvnitř? Co jsme získali uvnitř sebe? Všechno, co je hrubé, velké, je jako umělé … Člověk, který si nerozvinul žádnou vnitřní sílu … Řekněme, například, že vám dám mango. Řeknu: „Dobře, teď ho sněz.“ A vy uvidíte, že má jen slupku a uvnitř nic není, tak co budete jíst? Budete jíst tuto umělotinu? Cokoliv, co takto vyrostlo, je umělé, je mrtvé. Podívejme se, jaká podstata je ukryta vevnitř. Jaká je naše podstata uvnitř nás? To je to, co hlásal Kristus – mravnost. Bylo to pro Něj tak důležité. Protože kromě dharmy, která je rovnováhou, kde je samozřejmě mravnost velmi důležitá – ale pro Krista bylo nezbytné hovořit o vnitřní, hlubší mravnosti, která je nedílnou součástí bytosti, která není jen naučená nebo přikázaná nebo vynucená strachem, protože existuje strach z Boha a jeho hněvu. Ale mělo by to být vaše vlastní vnitřní světlo, proto o tom Kristus mluvil. A ten stejný Kristus byl použit ke zničení nevinnosti.