Navaratri púdža, 19/10/1985 (nekontrolováno), Weggis, Švýcarsko

(Location Unknown)

Feedback
Share

Dnes je významný den Navaratri. Sedíme na vrcholku šestého a sedmého dne. Šestý a sedmý den jsou obdobím, kdy Mahásarasvatí dokončila svou práci a kdy začala inkarnace samotné Šakti. Tedy dnes ve 12 hodin Déví na sebe bere podobu Šakti. Samozřejmě jak víte, Mahákálí a Mahásarasvatí jsou obě silami Šrí Sadášivy. Ádi Šakti se nejdříve utvořila ve tvaru Mahákálí, což je Síla přání. Tyto síly nejsou ničím jiným než silou Božské lásky. A v tomto seriálu o velké lásce Boha se Ádi Šakti nejdříve musela stát Silou přání. Stejně tak sahadžajogíni, kteří jsou obdařeni touto silou lásky, musejí mít ve svém srdci plné přání. Touhu milovat. Tato touha se velmi liší od jiných typů lidské lásky, které jsme poznali. V jiných typech lidské lásky, když máme vztahy s ostatními, máme očekávání, a proto zažíváme velká zklamání. Naše očekávání míří vždycky výše, než naše pochopení a realita. Proto trpíme zklamáním a frustrací. A láska, která musí být vyživující a naplňující, se stane nevděčným úkolem. Když se zobrazuje v lidských bytostech, projevuje se jako touha být milován všemi, ne jako touha milovat druhé. Všichni by měli milovat vás, ale to, jak moc vy milujete druhého, to je ta podstata. Je to přirozené, každý myslí na sebe. Takže ve skutečnosti nemiluje nikdo. Když ale přijde na opravdovou lásku, pak se přirozeností stává obětování se. Ale neříkáte tomu oběť, říkáte tomu výsada. Říkáme, že to je privilegium dávat lásku. Je to velká šance, že můžeme milovat. Je to naše velké bohatství, že milovat můžeme. Je to Boží požehnání, že můžeme milovat a dávat. Dávání začíná, když si uvědomíte, ne když porozumíte, ale uvědomíte si lásku, moc lásky vyjádřenou ve vás To je ta třetí síla, která se začne ve vás vyjadřovat. Protože potom se člověk stane činorodým, krijašít. Tak začne činnost, během které dosahujete stavu, kdy začnete lásku dávat. Na začátku se začneme aktivovat mnoha způsoby. Jak jsem řekla, začneme očekávat a myslet si, že my milujeme druhé. Budeme tak konat. V tom šílenství, že by nás měli milovat ostatní, že by nás měli respektovat, že by si druzí o nás měli myslet, že my jsme skvělí, že by nás měli rozpoznat, začneme milovat něco jiného, co není tak důležité. Takže zaprvé jdeme po penězích, peníze začnou být velmi důležité. Myslíme si, že když máme peníze, lidé nás budou mít rádi. Staneme se vlivnými lidmi, když máme peníze. Když jsme bohatí. Začneme tedy hromadit peníze, začneme peníze milovat. Peníze ale nejsou pravda, nemilujeme pravdu. Když začneme milovat peníze, začneme přemýšlet o finančních problémech. Takoví lidé se mohou stát lakomými do té míry, že jsou dokonce lakomí i vůči Bohu. V podstatě nikdy peníze nemají, protože když neutrácíte, tak žádné peníze nemáte. Když nejsou k dispozici, na co mít všechny ty peníze? Tak začnou mít problémy, protože nemilují Boha všemohoucího, ale peníze. Starají se o peníze, ale o pravdu nikoliv. Pak se dostanou do druhého bodu: a tím je moc. Chtějí mít moc, chtějí se stát prezidenty, ministry a úředníky atd. Chtějí mít moc, myslí si, že když budou mít velkou moc, lidé je budou respektovat a milovat. Místo toho se budou topit ve strachu. To, co dostanou, je strach. Pořád se bojí. Také lidé oplývající penězi mají strach. Proto je v Bibli napsáno, že odplatou za hřích je strach. Co je to hřích? Hřích je nemilovat pravdu. To je hřích. Když nemilujete pravdu, pak je to hřích. Tedy když se začnete strachovat o své pozice… Například prezident má pocit, že ztratí práci, viceprezident si myslí, že dostane výpověď, premiér si myslí, že nebude zvolen, úředníci si myslí, že ztratí svoje pracovní místa, že nebudou povýšeni a podobně, že budou mít problém. Všichni tito lidé trpí strašlivým strachem. Nemají nic, co by se podobalo svobodě. V této kategorii jdou lidé dolů s tak velkým strachem. Je to dokonce horší než u lidí s penězi. Protože jakmile jsou jednou ztraceni, jsou ztraceni. Nikdy se nemohou vrátit do života. Není šance. Jakmile jednou prohrajete volby, jste ztraceni. Nikdo se na vás nepodívá. Znala jsem lidi, kteří byli na velmi vysokých postech a jakmile pozici ztratili, nikdo se na ně nepodíval, chodili pěšky bez povšimnutí, jinak je ale přijímala alespoň stovka aut. Jakmile jednou ztratí svou práci, nikdo se na ně ani nepodívá. Chodí pěšky jako obyčejní lidé. Když jen vidí, jak se tyto věci dějí, jak se tato pravda před nimi jasně jeví, této pravdy se (ale) nedrží, tuto pravdu si neuvědomují, nemají ve svém nitru toto uvědomění. Chvíli chápou a jdou za tím. Pak ten člověk umře, vidí, že bohatý muž je zapomenut, nikdo se o něj nestará, (když) to byl bohatý člověk. Naopak lidé jako premiéři a všichni vysoce postavení lidé, když umřou, okamžitě se o jejich soukromém životě začnou vydávat knihy, všechny špinavé věci, které dělali, všechny strašné věci, kterých se dopustili a jaký styl života žili. V jejich životě není žádná vůně, žádný idealismus. Nic. Tu zodpovědnost, kterou mají vůči veřejnosti, oni sami nepochopili. Z jejich soukromého života je zmatek. Proto přichází (po jejich smrti) tato reakce. Jednou jsem četla rozhovor s jedním známým hercem. Je to člověk, který se narodil realizovaný, ale úplně sešlý. Říká: „Myslím, že pít alkohol nevadí, proč je špatný hazard? Co je špatného na kouření? Vždyť stejně umřu, tak proč bych se tím trápil? Když dostanu rakovinu, tak co? V každém případě stejně umřu. Tak proč si neužívat potěšení života?“ Ale co smrt? Pokračujete s tím. Vše, co jste dělali, vyjde na povrch. Lidé si v domácnosti nebudou chtít vystavit vaši fotku. Děti na vás budou plivat. Co ty na to? Váš život nebude stejný za tři, čtyři nebo deset let nebo patnáct let vašeho takzvaného úspěchu. Jak ale zemřete, všechno bláznovství zmizí a lidé o vás budou zveřejňovat pravdu. Takto skončí síla popularity. Tato laciná popularita, tento laciný styl jednání sám se sebou vám dá osobnost, kterou nikdo uctívat nebude. Nikdo ji nebude přijímat. Nikdo vás nebude citovat jako nějakou velkou osobnost. Po nějaký čas to bude pokračovat, ale vcelku takový člověk lidstvu nedal nic. Tak funguje síla Sarasvatí. Lidé se dají do akce, aby měli úspěchy a dostali moc. Ale (ta síla) by měla jednat tak, aby byla objevena pravda. Sarasvatí by vám měla umožnit skok k objevení pravdy. Takže když fungujete na těch podivných místech a ulicích, zjistíte, že to není vaše cesta, že jste ji minuli. Cesta je někde jinde a vy jste ji ztratili. Pojďme najít skutečnou cestu, protože tamta nedává radost. Tu se můžeme naučit od ostatních, z historie, z tolika jiných věcí a od vlastních rodičů, od společnosti a od sebe samotných a také od svých dětí. Když se chcete učit, což je kvalitou těch, kteří uctívají Sarasvatí, kteří provádějí „gyanu“ a drží se reality. Na začátku Véd se říká: „Když přečtete tyto čtyři Védy a nezískáte „vída“, („vída“ je vědění ve vašich nervech, což znamená realizace), není potřeba tyto védy číst.“ První věc Sarasvatí je, že prostřednictvím četby, prostřednictvím procesu projevování a objevování Sarasvatí se musíte dostat do bodu, kdy chápete, že toto je „krysí závod“ (co žijeme) a musíme se z něj dostat ven. Musíme z něj vystoupit. Když se to stane, pak ve vás začne pracovat Mahálakšmí tatva, tedy třetí tatva, která začne fungovat. Mahálakšmí tatva pak začne vyjadřovat svou lásku v plném rozsahu prostřednictvím evolučního procesu v lidských bytostech. Člověk se začne vyvíjet souběžně. Na obou stranách vidí to, co se děje, jako svědek a používá svou Mahálakšmí sílu. V první části Mahálakšmí síly se začíná vymaňovat ze zajetých kolejí rodinných vazeb a z dalších lidských mocenských vazeb, z vazeb peněz a chtíče a začne se pohybovat na vyšší rovině. Dává nám novou představu o popularitě tím, že ustanovuje pravdu. Protože díky Mahálakšmí síle objevíte pravdu na svém centrálním nervovém systému a nakonec je to světlo osvíceného mozku. Když se začne projevovat síla Mahálakšmí, člověk začne myslet na ostatní. Ne na materiální úrovni, ne o tom, jak lidé materiálně trpí: „Kdo zachrání lidi v Etiopii? „Musíme jim dát jídlo, toto a ono.“ Ne! Jdou ke kořenům problému. Proč? Protože si nemyslí, že by mělo existovat rovné rozdělení peněz a bohatství. Ne, toto je povrchní. Protože ať se udělá cokoliv, lidé nebudou šťastní. Mají pocit, že nemají žádnou svobodu. Lidé, kteří mají peníze, nejsou šťastní, protože žijí ďábelský život. Tam, kde mají svobodu, se chovají jako démoni. Nemají smysl pro celek, nemají smysl pro kolektivitu. Když se stanou takovými lidmi ani si neuvědomují, že se z nich stali démoni. Všechno se to stává velkým martyriem. Bojují o území, bojují za národy, bojují za práva. Dělají všechny možné strašné věci. Začnou ničit lidi, lidské bytosti. Všechen zmatek dneška je výsledkem – zejména na Západě a také ve všech arabských zemích – řekla bych, že je to z pravé strany. A na Východě je příčinou zmatku levá strana. Je to velmi překvapivé a také to vytváří velký kontrast. Pro Mě je to legrační dilema, někdy tomu nerozumím, tolik si zakládali na cudnosti, dělali si tolik starostí ohledně cudnosti a tak dále, …že by měli problém levé strany. Pořádají púdže, mají šradhu (osvícenou víru), jsou jako katolíci, můžeme říci, nikdy to nejsou bohatí lidé, snad kromě Švýcarska, tam jsou všichni bohatí, protože jsou orientovaní na peníze. Tedy tam, kde jsou lidé pravostranní, kde zanedbávají svou cudnost, nestarají se o svou pravou stranu, mají problémy pravé strany, je to velice překvapivé. Důvodem je, že tam, kde se starají o svou cudnost, zajdou příliš daleko. Řekněme, že někdo dělá púdžu. Dělá púdžu od rána do večera, bez jakékoliv činnosti. Je snadné dělat púdžu, že? Prostě přijdete, někdo pro vás udělá púdžu, dostanete vibrace, máte pěkné požehnání a jdete domů. Nic se nemusí dělat, žádná činnost. Takže tu není rovnováha. Udělají púdžu a pomyslí si: „Udělali jsme to opravdu dobře.“ Ne! Když jste pravostranní, púdža vám pomůže, ale ne, když jste levostranní. Púdža opravdu pomáhá, samozřejmě. Moje púdža vám bezpochyby pomůže na obou stranách, protože Já nejsem ani nalevo, ani napravo, nikde. Ta část púdže, kde dělají – řekněme, že člověk dělá púdžu k Déví, v Indii to znamená, že máte velkou odvahu dělat púdžu k Déví, to vy nevíte. Saptašatí. To je to, kde máme tu věc, ten způsob, kterým se lidé stávají posedlými. Nemohou tomu rozumět. Zaprvé mají nějakou sošku, kterou vyrobil nějaký darebák. Pak udělají púdžu k Bohyni, jsou bohabojní, všechno je v pořádku, máme taky chrámy, kde jsou také, můžeme říci, svajambhu, které vytvořila Matka Země, která jsou uctívána a měla by být v pořádku, ale není to tak, stanou se posedlými. Proč? Protože většina z nich, ve většině těchto chrámů straší duchové. Protože tam provádějí různé tantrické věci. Kam když lidé přijdou a dělají tam púdžu, co se jim stane? Jsou napadeni a stanou se více levostrannými. Muslimové a další, kteří věří v Boha, který je nirakár, který je beztvarý, tak ti jdou na pravou stranu. Existuje beztvarý Bůh, to je fajn, pokud je beztvarý, je všudypřítomný, je ve Mně, v tobě, všude je Bůh. Každý je Bůh. Dokonce, i když jste démon, jste Bůh. Na nikom není nic špatného, každý je Bůh. To je výchozí princip. Dostávají se tedy do nadvědomí a stanou se z nich démoni. Pak musí bojovat, protože to jsou ďábli. Ďáblové musí bojovat, jak by jinak mohli existovat? Bojují, útočí, odeberou se do jiné země, útočí, uchvacují, pořád přemýšlí, jak na ostatní zaútočit. Útočí i subtilním způsobem. Nyní jsou na Západě agresivní média. Existuje mnoho způsobů agrese, pro ně je agrese něco velice dharmického. Kvůli čemukoliv. Budou klást přímé otázky, budou arogantní, urážliví a krutí, stanou se krutými. Tak začíná zmatek. Když začneme používat sílu Sarasvatí špatným způsobem nebo sílu Mahákálí špatným způsobem. Takže proto máme v Sahadža józe před púdžou mnoho aktivit. Musíte nazdobit halu, zajistit květiny, musíte všechno krásně zorganizovat. Podívejte se na ty růže, jak jsou krásné. Tak se začnete dostávat do rovnováhy se všemi těmi činnostmi. Pak si sednete k púdže. Je to jako když během dne pracujete a v noci spíte. Abyste si odpočinuli a získali pro to prostor, musíte být aktivní. Jako když musíte vystoupit na Himaláje, když chcete upevnit meditaci. Protože když jste unavení, pak můžete odpočívat. Jinak když získáte někoho – třeba ze Švýcarska, někoho rychlého na meditaci, budete ho muset přilepit, aby se zklidnil, protože jinak bude pořád zběsilý. Pořád bude poskakovat. Před púdžou musí být aktivita, aby se ustanovila rovnováha. Ženy musí najít sárí, blůzu a tak dále, musí se postarat o aranžmá květin, nachystat to a ono. Hodně činností. Musíme cestovat. Pro Angličany bylo nezbytné jet celou trasu z Anglie, museli si zajistit peníze, pokoje a další věci, aby mohli přijet. Museli jít na futuristickou stranu, museli přemýšlet, co budou muset zaplatit, jak splatí půjčky. Všechno toto futuristické plánování museli udělat, než odjeli do Švýcarska. Švýcarsko je nejvíce činorodé místo, je nejlepší mít púdžu právě tady, aby nebyli tak aktivní! Takto Déví všechno zařizuje. Takže začne rozvoj vzestupu. V tomto je Navaratri hrou Déví – ve vašem vzestupu – od nepaměti. Proto je Navaratri nejdůležitější púdža. V Sahadža józe je Navaratri nejdůležitější púdža. Ačkoliv můžeme říci, že v moderní Sahadža józe je to Sahasrára, protože tak jste začali získávat realizaci. Ale když budete zkoumat všechny historické události evoluce, zjistíte, že Navaratri vás přeneslo do Sahasráry. Bez pomoci Déví na různých stupních vašeho vzestupu byste nebyli na pozici, na které je možné získat realizaci. Takže všechny kroky, které jste v minulosti podnikli, jsou uctívány a používají se pro poděkování Déví za to, že vás sem vzala. Je to jako díkůvzdání. Bez Její práce by se nestalo nic. Když čteme o Déví, o Jejích inkarnacích – přišla na Zemi, aby zachránila své bhaktas, lidi, kteří se snažili o vzestup, aby překonali tuto Bhavaságaru, tvrdě pracovala, bojovala s démony, jak bojovala a zabíjela démony sama a bez pomoci, vzala na sebe zodpovědnost za to, že lidé překročí Bhavaságaru. Guru vám dal sílu mít dharmu, ale je to Ona, kdo vás vyzvedl. Ani dharmičtí lidé to kvůli tlaku démonů nedokázali. Ona je tou, která sama bez pomoci bojovala svými silami ničení. Z lásky za vás bojovala. Dovedla vás na tuto úroveň. Pak na sebe vzala jemnější podobu inkarnace. I během časů všech guruů na sebe brala podobu Džanaki, byla dcerou Džanaky, pak Fatima byla dcerou Mohammeda Sáhiba a Nanaki byla sestrou Nanaka. V těchto formách tyto síly podpo- rovaly a vyživovaly Guru tatvu. Později a někdy souběžně se inkarnovaly v jemnějších podobách, aby pomáhaly ve vzestupu lidským bytostem. Dnešní den je dnem díkůvzdání. Guru púdža je dnem díkůvzdání guruovi, který vám radil, který vám řekl o pravdě, který vás učil o pravdě a dal vám realizaci. Déví púdža je díkuvzdáním Té, která vás vlastnoručně jako milující matka pod svým sárím chránila, bojovala za vás, bojovala s každým démonem v okolí, s každým problémem, který existoval, a nakonec vás pozvedla na úroveň Sahasráry a dala vám realizaci. Je to opravdové díkuvzdání Matce. Takže můžeme říci, že Navaratri je jako den Matek, kdy děkujete Té, která neochvějně a neustále pracuje pro své děti. Mateřství je mnohem důležitější než guruovství. Guru vás školí, zajišťuje, abyste byli výkonní. Ale Matka vám odpouští, miluje vás, podporuje a učí vás jak milovat. Má obrovskou trpělivost a lásku a dělá to sama bez pomoci. Nic od vás neočekává, je úplně nezištná. Nezištná je malé slovo, je to takový rozpínající se soucit, který pohltí vše, co je špatné, a rozpouští to, tráví a vstřebává. Navaratri je tedy pro sahadžajogíny velice významný den, protože Ona na sebe vzala podobu Síty a jako síla Šrí Rámy, jeho tichý potenciál, trpěla. Jak jen trpěla! Tolik trpěla! Pak na sebe vzala podobu Rádhy. Pak přišla jako pět sil Sarasvatí, tedy jako pět manželek Šrí Krišny, pak přišla jako Marie: to bylo myslím to největší utrpení, protože viděla ukřižování svého syna. Tiché, trpělivé utrpení, tím musela projít. Všechno to drama, které musela vidět, bylo příliš. Vším tím prošla, protože vy jste museli projít Ádžňa čakrou. Musela obětovat své dítě. Pro Otce je snadné to udělat, ale velmi obtížné pro matku. Vy všichni jste nyní matkami, tolik z vás bude vědět, jaké to je mít dítě, jaký z toho má člověk pocit. Potom přicházíte do stavu, kdy musíte dávat realizaci. Je to dílo obrovské trpělivosti, jak víte. Velké trpělivosti a porozumění. Lidské bytosti se nepochybně, jak čas pokročil, pro realizaci vyvinuly, ale také si osvojily podivné, hloupé a nečestné způsoby. Není možné pochopit, jak pokračují se svými hloupými myšlenkami a jak jsou protivní. Někdy bývají tak nečestní, podivní a protivní do takové míry, že je obtížné jim odpustit. Přes to všechno je vás tu dnes v Evropě tolik, v zemi gurua, kteří jste dostali realizaci. Takže Matčina hrdost a Matčina radost neznají mezí, o tom není pochyb. Je tak skvělé vidět své děti, jak tu sedí a získávají od Ní všechny síly. Sedíme znovu v této situaci a musíme vědět, že prvním principem, se kterým byl započat svět, je síla lásky. Je to síla lásky, která vás přivedla do tohoto stavu, je to síla lásky, kterou budete vyjadřovat a projevovat, jak budete růst. Po vstupu do Sahadža jógy se pokušení stávají čím dál více subtilnější. Snažíme se dělat Sahadža jógu, šířit Sahadža jógu, někdy kvůli silám, které dostáváme. Možná se cítíte osaměle, takže chcete mít více sahadžajogínů. Možná to děláte, protože si myslíte, že tak rozšíříte své síly. Také zjišťuji, že existují dokonce i problémy s lídrovstvím, jsou tu problémy ega. Někdo jmenoval lídra a další se cítili špatně a tak dále. Vidím, jak pokračuje drama. Bojují jako malé děti. Co je to za lídrovství? Je to jen jako. Není o tom nic ani v novinách. Jako máme vlády, které jsou fraškou, tak máme lídrovství, které je fraškou. Pak o to lidé bojují, stává se to subtilnějším. Boj o moc se stává subtilnějším. Pak jsou zase problém peníze. Někteří lidé si myslí, že Sahadža jóga je způsob, jak vydělat velké peníze. Někteří lidé si myslí: „Získáme spoustu peněz, protože Matka lidem požehnává penězi a vlivem, takže pojďme do Sahadža jógy.“ Neutratí ale ani haléř, víte, jen si to představte. Ne, tak to není. Je to naopak. Je to další dilema, v Indii je oproti vašim zemím chudoba a každý peníze daruje. Všichni správci fondů v každém centru, kde jsou správci fondu, musí darovat alespoň pět tisíc rupií, aby se stali správci fondu. Já z toho samozřejmě nic nemám. Ale sama jsem určitě darovala, nevím kolik, abych se stala správcem fondu sahadžajogínů. Musíte přispívat. Když jsou z vás lakomci, znamená to zase, že se odehrává totéž. Máte vyrovnané účty, ale zdroj skončil a nezbylo vám nic. Vyrovnaný účet by měl být s Bohem. Dává vám větší úrok, než je váš kapitál. Existuje nějaká banka, která to tak dělá? Švýcarská určitě ne. Musíte platit za to, že u nich máte své peníze. Tak to je. Měli byste se napojit. Vždy se snažte jít ke zdroji. Je to čím dál více subtilní v tom smyslu, že lidé si nyní myslí, že jejich děti jsou realizované duše. Ano a co? Nejsou to Bozi, nebo ano? Tolik se angažují pro své děti, je to další hloupost, které se ženy dopouštějí. Jejich dítě je pro ně tak důležité, že se na dítě přilepí. Nejdříve své děti zanedbávaly a teď jsou na ně tak připoutané, vypadá to, jako by byli k sobě pořád přilepeni. Takové děti nemohou řádně růst, pokud a dokud jim nedáte svobodu. Dejte jim plnou svobodu růst. Dejte jim samozřejmě vedení, aby z nich byli majestátní lidé, sahadžajogíni. Narodily se realizované, jako sahadžajogíni a jako dobří sahadžajogíni by se měly chovat. Mějte spolu vztah, mluvte s nimi, řekněte jim o sobě a o tom, jakými lidmi by měly být. Vypěstujete v nich sebeúctu, aby takové byly. Nelepte je na sebe. To není ta cesta. Děti se nikdy nevyvinou správně, ani tělesně, když je na sebe nalepíte. Na Západě vidím, jak se objevují nové myšlenky o tom, že by děti měly být k matkám přilepeny. To je z jednoho extrému do druhého. Budou velmi levostranné. I když vyrostou, nebudou mentálně vyspělé. Nevyspějí ve svém chování, když budou k matce přilepené. Když chvíli brečí, to nevadí, děti se musí uspávat jinde, než spí matka. Neměli byste své dítě pořád nosit na klíně. Není to vůbec potřeba. To není něco, co chce dítě, to chce matka. Viděla jsem, že i někteří otcové se lepí na své děti. Pak říkají: „Matko, mé dítě je rozmazlené, je takový a makový.“ Takové děti budou rychle posedlé, když je přinutíte, aby na vás byly závislé. Velice rychle budou posedlé. Když zajistíte, aby byly přehnaně nezávislé: „Jsi tu sám za sebe,“ – jako když jsme byli v Oxtedu, sedmiletá dívenka nám nosila noviny. Byla dcerou aristokrata! Okolo páté hodiny v ranním chladnu vyšlapala celou cestu na kole, aby doručovala noviny. Když jsem se zeptala její matky: „Co to děláte? Je to pro vaše dítě velmi nebezpečné, je to holčička, jak jí to jen můžete dělat?“ Řekla: „Ne, ne, ona musí být samostatná.“ Tedy na jedné straně musí být samostatné a na druhé straně je na sebe lepíte, je to ten samý subtilní přístup majetnictví. Je to přivlastňování. „Toto je moje dítě, musím se o ně starat, je to realizovaná duše“ a tak dále. Nejen vaše dítě je realizovaná duše, všechny děti v Sahadža józe jsou realizované duše. Kolik toho děláte pro ostatní děti? Nebo se staráte jen o své dítě? Zvyk by měl být takový, že když koupíte jednu věc pro své dítě, koupíte dvě věci pro jiné dítě. Kupujte lepší věci pro jiné děti než pro své vlastní. Ať vaše dítě sdílí věci s ostatními. Když něco kupujete, kupte i něco, o co se může podělit. Učte děti, jak věci sdílet. Ačkoliv to jsou realizované duše, když budou mít takové matky a otce, stanou se z nich ti samí lakomci starého typu. Hádaví, svárliví, budou se mlátit a obtěžovat jeden druhého. Takže buďte opatrní. Tím, že to jsou realizované duše, budete překvapeni, jak vám budou nesmírně vyhovovat. Dávejte je dalším sahadžajogínům, aby se jich dotýkali, aby na nich závisely, nechejte je se o ně starat. Prostřednictvím dětí přichází pocit stejnorodosti. Jsou to děti, které nás vážou jeden k druhému. Ale když budete říkat: „Nesahejte na moje dítě! To je moje dítě!“, budete zavírat dveře, jen do nich někdo vstoupí. Budete zpátečnické stejně tak, jako byly vaše matky. V Sahadža józe není žádná válka. My jsme ve vládě Boha. Toto uvědomění musí přijít. Není potřeba vyhledávat všechny ty zbytečné věci, tato potěšení života. Pochopte vaši zodpovědnost, jste sahadžajogíni jako první i poslední i uprostřed, jaká je vaše sahadžajogínská povinnost? Je to být absolutně odevzdán zlepšování a prospěchu ostatních. To je jediná věc, která vás vyživí tak, že budete růst. Když se o své děti budete takto starat, jako šílení, nepomůže vám to. Budete mít problémy. Když své děti budete zanedbávat, budete mít problémy. Dostaňte se do středu a buďte tomu všemu svědkem. Je to velmi časté počáteční selhání u každého sahadžajogína, který přijde do Sahadža jógy. Pošlou mi seznam pěti generací na jedné straně a pěti generací na druhé straně – „moji otcové, bratři, sestry, toto a ono, sestřenice a bratranci“ – je to jako nějaká nemoc. „Matko, prosím, vlož svou pozornost.“ Když vložím svou pozornost, ona se vrací, nemohu ji najít. Tak to začíná. Na začátku říkám: „V pořádku, teprve začali.“ Vy ale nevíte, že to je jako chapadla, která vás stahují dolů. A nedovolí vám růst ve sféře Boha. V doméně Boha se o vše, co je vaše, dokonce i o vaše vlasy, stará Bůh všemohoucí. O vše! Rozumíte tomu? Dokážete si to uvědomit? Dělají to miliardy a miliardy sil Ádi Šakti. Co zmůžete vy? Nic! Jen si umíte dělat starosti a dělat potíže. Takže když jen uvěříte a předpokládáte tuto sílu, že dnes jste v království Boha, který je činorodou dobrotivostí, jehož přirozeností je činorodá dobrotivost, jak říkáme „hita“. Když jste nemocní, je to pro vaše dobro. Jestliže jste v pořádku, je to pro vaše dobro. Jestliže máte peníze, je to pro vaše dobro. Jestliže je nemáte, je to pro vaše dobro. V doméně Boha vám vše svědčí. Nesuďte to podle svých standardů. Kdo kromě Mě si myslíte, že je v tomto světě dobrotivý člověk? Opravdu, ve skutečném významu slova? Například vezmeme muže, který je velmi bohatý, je dobrotivý? Ne. Je on šťastný? Ne. Má respekt? Ne. Musí být alespoň realizovaná duše, aby byl trochu blíže tomu popisu. Jestliže máte stoupat do domény Boha, musíte vědět, že vše se vypracovává prostřednictvím Jeho moci. Vaše činnost, vaše nečinnost, váš spánek, vše se vypracovává silou Jeho lásky. Láska nikdy neubližuje, nikdy nemůže ničit. Trochu jí běžte vstříc a bude vás zasypávat květy. Pochopte ale svoji přirozenost: například jste levostranný člověk. Většinou vidím, že levostranní lidé chtějí dělat Mé púdže. Pravostranní jsou organizátoři. Dělají to naopak. Musíte znát svou přirozenost, dát se do rovnováhy a pak vstoupit do Království Boha. Když například vstupujete do dveří, když máte na zádech příliš mnoho nákladu, tedy když jste levostranný člověk, dejte si ten náklad ze zad na vaši hlavu a vstupte. Když máte příliš naloženo na hlavě, dejte si náklad na záda a vstupte. Protože jste unaveni. Děláte to každý den. Když je tato ruka unavená, dáte si to na levou ruku. V letadle vídám, jak lidé, co prochá- zejí, drží něco v jedné ruce, a když je unavená, automaticky si to dají do levé. Automaticky. Nejsou to sahadžajogíni. Stejně tak v životě, pokud jste udělali moc nějaké jednostrannosti, vyzkoušejte druhou stranu a dejte se do rovnováhy. Navaratri je den, kdy máte dostat rovnováhu. Ti, kteří mají unavenou pravou ruku, získají sílu v levé ruce. Ti, kteří mají unavenou levou ruku, dostanou sílu do pravé ruky, aby se o ten náklad podělila. Ti, kteří mají jakékoliv finanční problémy, své problémy vyřeší. Ti, kteří mají problémy se spaním, vyřeší své problémy se spaním. Ale co když má někdo oba problémy, co mají dělat? Znám tu někoho, žila jsem v této zemi, kde mají oba problémy, spí dobře, i když nemají peníze, nic je neobtěžuje. Co dělat pro takové lidi? Samozřejmě, nebudu vám to říkat, ale člověk s tím něco musí udělat. Člověk musí něco vypracovat. Nepohnou se, a když jim radíte, řeknou: „Já vím, spím hodně, vím to.“ „Jsem prostě takový, já vím, já vím.“ A to je všechno. Tak co chcete říkat? Úplně vás to zastaví, nemůžete jít dál. Když to vědí, co jim chcete víc říkat? Toto je hora a ona čeká, až na ni vystoupíte. Takže člověk něco musí dělat. Každý něco musí dělat. Někdo to vypracovává. Někdo dělá nějakou práci a druhý nepomáhá. Pak to nemůže být dokončeno. Kolektivní práce, jeden člověk to nezvládne. Viděla jsem, že se to takto děje. Je to kolektivní práce. Dostáváme se do fáze, že Navaratri není jen Matčina práce, kterou doposud dělala, je to práce každého z vás. Nemohu to udělat sama bez pomoci. Kdybych mohla, nebylo by vás tu vůbec potřeba, postavila bych letadlo, strčila bych vás tam, zamkla a poslala tam. Ale to není možné. Musíte vést svá vlastní letadla, postavit je a vést je s důstojností, ne jako malé děti. Takže musíte dospět. Abyste dospěli, musí se odehrát tato kolektivní práce. Na začátku vás ve škole naučí, že dvě a dvě jsou čtyři, pak jdete na střední školu a už to musíte dělat sami, musíte řešit problémy sami. Takové je to dnes. Sahadža jóga je dobrá, dostanete realizaci v moderní době, ale pak musíte uzrát, jinak je to zbytečné. Až po semínko to bylo v pořádku, ale jakmile vzklíčí, musí se stát stromem, jinak je to zbytečné. To musíte vy všichni udělat společně, pomáhejte si v tom a mějte jeden ke druhému porozumění. Každý to musí vypracovat. Když jeden člověk trpí, Já taky trpím. Celá věc musí být kolektivní. Déví se stala kolektivní. Je to risk, je to riskantní, vím to velmi dobře. Není z toho jiné cesty. Je to jako ukřižování každé části vašeho těla, každé buňky vašeho těla. Ale tak je to v pořádku. Dnes tedy, místo toho, abyste se cítili vinni, měli byste být naplněni obrovskou odvahou a obrovským nadšením, že to musíme udělat, protože nám Matka dala sílu. Zvládneme to, nic nás nezastaví. Budeme si vzájemně pomáhat. Jeden člověk dělá práci, nikdo se nedívá, nikdo se ani nepohne, „Já vím, já sedím, já vím, já se nestarám, protože já vím.“ V Sahadža józe se to stalo ještě subtilnější, „Já chci něco dělat, ale je ve mně bhút, který mi to nedovolí.“ Tak toho bhúta vyžeňte, hotovo. Všechny tyto argumenty jsou hloupé, nemají v Sahadža józe žádnou hodnotu. To znamená, že jste význam Sahadža jógy nepochopili. Nepochopili jste význam sebe sama, nemáte svůj život v úctě. Tak to je. Když si lebedíte v takovém přemýšlení, je to špatně. Dnes musíte slíbit sobě a Mně ve svém srdci, že budete naplněni nadšením a tou šakti. Nastal čas, abyste se stali skutečnými jogíny, s naprostou oddaností. Představte si, co ti lidé z OOP beze strachu dělají. Tolik lidí kolem vás se dokonce i v Kali juze oddává takovým nesmyslům. Proč nemůžeme být oddaní něčemu rozumnému? Ničeho se nebojí, jsou to šílení dobrodruzi. Proč takoví nemůžete být taky? Co je s námi v nepořádku? Každý z vás musí mít to nadšení a pocit, že je samostatnou institucí. „Když to udělám, nebudu zneužívat života v ašrámu, kde bych si mohl pohodlně žít dobře a lacino.“ Ne. Všichni se také budeme hledět odstěhovat a ubytovat se někde jinde.. Na krátký čas je ášrám v pořádku. Pak ale dejte prostor ostatním, co přicházejí. Odejděte. Jděte dál, najděte si něco jinde a vypracujte to. Když jste v ašrámu: „To je můj dům, utratil jsem za to peníze, toto je můj nábytek, toto a toto.“ Měli byste vlastně vědět, co to je žít jen se šňůrkou, jak se říká, jen s tkaničkami od bot. Samozřejmě teď cítím, že každý ašrám má hodně nábytku, který tam museli přivést. Lepší je žít jen s tkaničkami od bot. Tak začíná tapasja. Dělejte pokání. Pak ale uslyším: „Matko, dělám tapasja, jím jen jednou (denně).“ Kdo vás žádal, abyste dělali tapasja? Radujte se! Užívejte si své tapasja. Pak je to Sahadža jóga. Jinak je to nesmysl. Užívejte si to, pokud si dovedete užívat tapasja s nadšením, pak jste sahadžajogín. Podívejte se na ty OOP, podívejte se na tyto lidi, říkají snad: „Děláme tapasja?“ Nic takového. Máte kolem sebe příklady. My ale nemůžeme říkat, že oni jsou posedlí bhúty. I kdyby byli – a co vy? Nechte se raději pro změnu posednout sahadž bhúty! Pokud je to jediný způsob, jak vás motivovat. Takže řekněte své mysli: „Žádné vysvětlování, nebudeš dělat nic. Ukážu jim svoji hodnotu.“ Ale pokud je vaše pozornost pořád na tom, jak se předvádět nebo jak být v Mé pozornosti, jak být se Mnou v kontaktu, jak Mi něco psát a tak dále – to vám vůbec nepomůže. Já jsem jen zrcadlo a vy se ve Mně vidíte v pravdivém světle. Toto zrcadlo je také plné máji. Takže i ďábel se může podívat do tohoto zrcadla a může mít pocit, že je světec. Pokud má ego, bude si připadat jako světec. Nebo pokud je levostranný, bude si možná myslet, že je inkarnací Bhairavy, možná. Pokud je však pravdomluvný, bude vidět, že je nejvyšší z nejvyšších – je sahadžajogín. A pokud a dokud se takto nevidíte, vězte, že je to mája. Abyste si uvědomili, kolik jste toho získali realizací, pozvedněte se nad všechny tyto malicherné myšlenky. Každá myšlenka je malicherná, ať je to ekonomie, politika, filozofie, kterýkoliv z „izmů“, to všechno pro sahadžajogína je malichernost. Protože žádná z těchto disciplín neví vůbec nic o sféře Boha. To, o čem mluví, je ekonomie. O Jeho politice nevědí nic. Nevědí nic o tom, že existuje zázračná síla, která vládne celému vesmíru, která je tak výkonná. Která nikdy neselže. Má tak správné načasování. Je tak rozumná, zajímavá a dramatická. Víte, jak jsme zajistili okamžitě všechny tyto věci. Jak jsme získali toto místo. Měla jsem zde mít púdžu. Všechno toto víte – jak jsem se sem dostala. Jak fungují zázraky, jak fungují síly Božského. Buďte správným nástrojem Božského. Je tu ještě jiná síla, jak jsem vám říkala, odstředivá a dostředivá, můžete být vyhozeni. Takže v tomto bodě buďte opatrní, poctivě čelte sami sobě, nenechte se rozmazlit svým egem, nebo zahořknout vaším superegem. Vizte sami sebe jako mocný nástroj lásky. V lásce neztrácíme rozlišování. Trvale, krásně a jemně se tomu věnujte. Může se zrodit tolik síly. Budete žasnout, ale voda, která na nás působí jako něco lehkovážného, má v sobě tolik síly. Znáte hydrostatiku. Matka Země, která vypadá tak prostě, chodíme po ní svými chodidly. Přitahuje nás k sobě. Otáčí se ohromnou rychlostí a zároveň nás k sobě poutá. Dělá tisíce a tisíce ohromných úkolů, tato velkolepá Matka Země. Vypadá tak prostě. A je tak mocná. Stejně tak vy jste vytvořeni  z Ganéša tatvy, která je tak ohromující. Tato Navaratri by vám měla dát sílu, devět sil devíti čaker. Znáte už sedm čaker. Nad nimi se stanete svým vlastním mistrem a pak se stanete silou samotnou. Nechť vám Bůh žehná!