19860706 – Gregoire de Kalbermatten – Ženy a jejich cudnost

Múladhára čakra je magnetizmus. A například díky působení Múladhára čakry, jak říká Šrí Mátadží, ptáci letí tisíce kilometrů, aniž by se odchýlili od směru. Protože jim to dává smysl pro orientaci, vědí přesně, kam míří. Magnetizmus je částí této sítě gravitačního pole. Mám na mysli, že Múladhára čakra, magnetizmus, je jednou z těch sítí gravitačního pole, o kterém hovořila Šrí Mátadží. Víte, že principem nebo elementem, který odpovídá Múladhára čakře, je zem. Lidé spolu tedy už po tisíce let navazují vzájemné vztahy skrze podstatu tohoto magnetizmu, který vyzařují z Múladhára čakry. Vidíte tedy, jak je to důležité. Šrí Mátadží nám dnes ve svém projevu, ve svém mistrovském projevu, řekla, že se vlastně musíme osvobodit od různých gravitačních sil a gravitačních polí, které vyzařuje hmota. A tento element země v naší Múladhára čakře má své vlastní gravitační pole. A lidé jsou k sobě navzájem přitahováni skrze kvalitu, nebo nepřítomnost té kvality magnetizmu Múladháry. To jen tak na úvod. Takže se pojďme podívat, proč je tak důležitá cudnost. Cudnost totiž vytváří ten rozdíl mezi magnetizmem, který je konstruktivní, a magnetizmem, který je destruktivní. Skrze cudnost magnetizmus Múladhára čakry projevuje kvality Pána Ganéši. A Pán Ganéša je tím nejčistším stvořením Šrí Mátadží. Je to Šrí Ganéša, který vyplňuje celý vesmír čistotou a svatostí. Když se podíváte na děti, zejména na realizované děti, protože ony tohle projevují, všechny sestry, které jsou teď matkami, to znají, že když děti nejsou napadené, když jsou v pořádku, kolik dokážou dávat radosti, jak umí konejšit, kolik v sobě mají klidu, legrace a rozmanitosti. Vyživují nás skrze tento magnetizmus nevinnosti. Žena, která si uchovává svou cudnost, co vlastně dělá? Ona, tak jak to dnes Šrí Mátadží řekla, ona je cement, který drží pohromadě cihly společenských institucí. V prvé řadě buňku společnosti, kterou je rodina. Ale co vlastně dělá? Používá svou sílu magnetizmu k dávání síly a důstojnosti muži, opačnému pohlaví. Vyživují je, posilují je, udržují je na úrovni, na které se projevuje, že jsou skutečně jejich šakti. A řeknu vám, že ten rozdíl mezi Indií a zbytkem světa nevytvářejí muži. Protože indičtí muži, víte, celkem snadno upadají do pastí, do kterých se už chytili muži Západu. Ten rozdíl je opravdu v ženách. A tohle řekla i Šrí Mátadží. A proč to tak je? Nerad bych teď zacházel až k vývoji lidstva, ale základním důvodem je to, že v Indii Bůh je muž i žena. A jakmile si uvědomíte, že Bůh je i žena, a když vás vaše tradice učí, že v každé ženě se odráží ta úplně první žena, která je Svatou silou, pak jste opatrnější v tom, jak se k ženám chováte. V tom je ta výjimečnost indické společnosti, která zachovala své ženy na takové úrovni, že dokážou své muže udržet v pořádku. Šrí Mátadží vždy říká, že cudnost je mocnou silou ženy. Protože – co se stane? Pokud překročí hranice a ztratí svou cudnost, což bez nahlížení do matematických statistik činí doposud asi 99,9 procent, no, možná ne tolik, ale mám na mysli, že docela dost žen Západu… Víte, i jen, jen… Je to šílené! I jen… Chápete, co je to vlastně ta dnešní plavková móda? Chci říci, že je to tak šílené! Tak destruktivní. Čtrnáctiletá dívenka, která aniž by i jen pomyslela na cokoli špatného, se obleče do tohoto vyloženě necudného oděvu, čímž ztrácí citlivost ke svému tělu. Jen kvůli převládajícímu trendu v její kultuře přijme postoj, že je úplně v pořádku kráčet po pláži skoro nahá. A už to je! Cudnost je něco tak delikátního a kulturní názory Západu na ni díky těm neo-freudovským nesmyslům útočí… Víte, to, co se stane, když žena ztratí svou cudnost… nebo muž… Víte, mluvím jako muž, ale samo- zřejmě to platí pro obě pohlaví, ale právě ženy jsou v tomto procesu zásadní, protože ony mají tu sílu, že když je krášlí cudnost, mají ten magnetismus, který, když jej krášlí cudnost, je vyživující a podporující. Ale kde už cudnost není, tam tentýž magnetizmus žena využívá k tomu, aby na sebe přitahovala pozornost, aby začala s tou nejstarší hrou svádění. Svádění je vlastně to, že vyšlete své mikrovlny, aby požíraly pozornost lidí, kterou odebíráte a vsakujete. A kdykoli žena tohle dělá, vědomě či nevědomě, může to dělat třeba jen kvůli svým špatným vibracím, aniž by si toho byla vědoma, vysává tak z muže energii. Ač mezi nimi k ničemu nedojde, vše se děje jen čitou (pozorností), přesto nepřetržitě oslabuje muže kolem sebe. A tak se ta energie magnetizmu neboli magnetizmus Múladhára čakry začíná otáčet proti směru hodinových ručiček, začíná působit jako nástroj ženy k dominování muži, protože ona používá svou schopnost zotročit si mužskou pozornost skrze sex. To je ta nejstarší hra. Ale žijeme v době, ve které toho musíme mnoho změnit, mimo jiné i tohle. Samozřejmě z toho ženy nemohu obviňovat, protože ženy v zásadě… Tedy doufám, že jich není příliš mnoho… Ale víte, v této místnosti spí ženy a většině sahadžajogínek bylo špatně, když spaly na jejich místech. Protože ony zcela správně odmítají tuto roli objektu, kterou jim přisoudila média. V zásadě to, co jsem chtěl říct, zní velmi šovinisticky, ale žena v podstatě touží muže potěšit. Nebo potěšit svého muže. Myslím tím, že typická žena tohle dělá. A pokud smím poukázat na jeden velký příklad, řekl bych vám jednu věc – že tohle se týká i Šrí Mátadží, v tom smyslu, že… Víte, přemýšleli jste někdy o tom, proč Šrí Mátadží tohle všechno dělá? Proč nám dává realizaci? Proto, aby potěšila Šrí Sadášivu, dělá to pro Něj. Chce k Němu přivést drahokamy vykoupeného lidstva. Stvořila to celé jen pro Něj. To kvůli Němu se odehrává ta hra. To pro Něj vytvořila tyto girlandy vesmírů, které se pohybují všemi směry eliptickým pohybem. A to je smysl celého vesmíru. Je to Její tanec, Její hra pro Něj. My sahadžajogíni Jí to jen máme umožnit. V Haruhi Rustom říkal, že Šrí Ganéša v Múladhára čakře se dívá na chodidla své Matky, zatímco Kristus v Ádžňá čakře se dívá na velkolepost svého Otce. To pro nás neznamená, že když jsme začínající sahadžajogíni, uctíváme Matku, a když jsme vyzrálejší sahadžajogíni uctíváme Otce. Ne, tohle to neznamená. Protože já Otce neznám. Kdo Ho zná? Chci říct… Chtěl jsem dokonce říct, že se tím ani moc nezabývám, protože nejsem dostatečně způsobilý, abych Ho mohl uctívat. Nejsem schopen Ho dosáhnout. Ale vím, že Ona mě může dostat tam, kde Mu budu dělat radost. A proto ze všech praktických důvodů jsem plně spokojený, když uctívám jen Matku, protože On je v Ní. Viděl jsem v Ní Šrí Šivu a viděl jsem v Ní Pána Krišnu. Viděl jsem modrý obličej Pána Krišny v obličeji Šrí Mátadží. Ona je tedy alfou a omegou našeho uctívání. Nemáme se snažit dostat se k Otci sami. Pojďme k Matce, Ona nás přivede tam, kam máme jít. V Sahadža józe je mnoho radostí, protože na stromě duchovnosti je mnoho ovoce, a tedy mnoho různých podob radosti. Ve Francii mají vína nejrůznějších chutí, v Sahadža józe máme nejrozmanitější druhy radosti. A jednou z největších je, když se mraky trochu rozevřou, když se opona trochu pootevře a my si uvědomíme, že Ta, kterou máme před sebou, Šrí Mátadží Nirmala Déví, je Tou, kterou jsme vždycky uctívali ve svých minulých životech. Protože nikdo, kdo tu sedí, nehledá Boha poprvé až v tomto životě. Nikdo. V Sahadža józe nemůžete být náhodou. Každý z nás má svou historii svého vztahu k Bohu. A někdy, v okamžicích rozpoznání, si uvědomíme, že Ona je Tou, kterou jsme v Jejích mnoha podobách a Inkarnacích uctívali už dříve. Absolutno. Trošku jsem se v tomto tématu ztratil. Ale je třeba říci, že ta vize ženy, kterou pro nás Sahadža jóga otevírá, je svatá. A díky tomu, že si tohle neseme ze své minulosti, máme coby jogíni prostředky a cesty změnit proud a s naprostou sebejistotou a upřímností se postavit té destruktivní civilizaci, ve které žijeme. Destruktivní proto, že ženy jsou cílem i nástrojem této destrukce. Byly terčem destrukce, protože muži je poničili tím, že dávali svou pozornost špatnému typu žen, které nebyly Gruha Lakšmí, které nebyly ženami vyživujícími život své rodiny láskou, tedy kurtizánám, laciným ženám. A kvůli tomu se ženy staly nástroji destrukce, protože si řekly: „OK, pokud je toto cesta, jak získat mužovu pozornost, jak být ceněné a odměňované, tak jdeme na to!“ Tak začaly ztrácet cudnost a od té doby vše upadá hřešením proti Matce. Múladhára čakra je tedy počátkem všeho, co činí ten rozdíl mezi Božskou ženskostí a ďábelskou ženskostí. A ten rozdíl spočívá v cudnosti. Satan není nějaký ohavný chlápek, Satan je kolektivní princip zla. On je ten, který synchronizuje síly, které působí proti Bohu. Jako v Tolkienově knize, kde ďábel Sauron ani nemá tělo, je jen principem, který sjednotil všechny negativity světa, a to je Satan. Takže k sahadžajogínkám – toto je první věc, které mnohé porozuměly, důležitosti cudnosti. Slovu cudnost jen málokdo rozumí, neznamená to sexuální abstinenci v tom smyslu, že sex je špatný. Ale sexualita je vnímána v marjádách (hranicích), v nichž může být součástí projevu lidské lásky, který je v souladu s Božími zákony. A který je také odpovídající a přiměřený. Jak sahadžajogíni nejprve objevují sílu ženy? Obvykle to nebývá prostřednictvím manželek, ale sester. To je kvalita vztahu, který je tak překrásný, a je to v tom, že sestry dávají bratrům sílu prostřednictvím své cudnosti. Ony jim umožňují, aby byli takoví, jací by měli být – opravdoví muži. Pak to, čeho muž i žena dosáhnou… Protože skutečný muž může být pravým mužem jen tehdy, když za ním stojí skutečná žena. Mohou to být jeho sestry, může to být jeho žena. Říkám to proto, abychom v sahadža manželství nezacházeli do mytologie. Svatba lidí v Sahadža józe není nic, čemu bychom měli přisuzovat jakousi mytologickou hodnotu, v tom smyslu, že každý Bůh má svou Šakti, a proto my, jako lidé, máme také svou vlastní Šakti, něco jako spřízněnou duši, a ta je tou jedinou ženou, kterou máme potkat, a jen s touto jedinou zažijeme tu pravou lásku. Je to určitý druh dokonalé představy romantického očekávání. Což není úplně pravdivé. Všichni jsme byli tisíckrát ženatí a ne pokaždé s tou stejnou osobou, díky Bohu, to už by po několikáté mohlo začít být nudné. Mluvím o mnoha životech, jasné? Takže prosím… ne abyste si to špatně vykládali. Chci tedy říct, že bychom vše měli vnímat ve správném světle, že vztah mezi mužem a ženou v Sahadža józe není limitován na tento jediný vztah manžela a manželky. Je podstatné tomu porozumět, protože když se podíváte na naše kulturní prostředí, když se mluví o muži a ženě, automaticky se vám spojí muž – žena = manžel – manželka, v nejlepším případě, ale obvykle to znamená… vždyť víte – intimní poměr bez manželství. Ale o tom to není. Je více různých vztahů mezi mužem a ženou, například dítě a matka, bratr a sestra, manžel a manželka. Co v nás všech utváří naši kolektivnost, je sestersko-bratrský vztah. Protože Šrí Višnumája je na levé straně Višudhi čakry a Višudhi čakra je čakrou projevování se. A Sahadža jóga se může v tomto světě projevit jedině skrze sílu našeho bratrsko-sesterského vztahu. A to tehdy, když každá sestra dává sílu svému bratrovi a každý bratr svou sestru chrání. A když se toto rozvine v nás všech, pak je z nás fantastická síla. Tato síla ale není mužskou silou. Tohoto jsem si velice vědom. Jednu věc jsem pochopil. Že když je Šrí Mátadží silou, která je za vším, měl bych zjistit, jak co nejvíce čerpat tuto sílu na všech úrovních. Závisí to ale na nevinnosti a čistotě. Když cítím lásku svých sester, cítím, že mi dávají ochranu, chrání mou cudnost a já chráním jejich cudnost. Pokud by kdokoli napadl cudnost jedné z mých sahadžajogínských sester, můj svatý hněv by mohl do nevědomí vyslat zprávu, že tento člověk, by měl být velmi přísně potrestán, a opravdu by se se zlou potázal. Ať je nám tedy všem jasné, že musíme ukázat světu vizi překrásné kolektivity mužů a žen, kde energie dávání síly jeden druhému proudí skrze nevinnost. Podle tohoto vzoru. To byl tedy jen nástin, který jsem vám předložil k přiblížení podstaty této krátké řeči, která už začíná být trošku dlouhá, tedy k vztahu manžela a manželky. Vše, co jsem řekl o sestrách, je pravdivé, ale dá se říct, že zde se jedná o vnější hradby města. Ta naprostá ochrana a svatost mužovy levé strany může být buď zvýšena, nebo ohrožena jen tou, která… A je jen jediná žena, která proniká absolutně nejblíž k jeho srdci. Protože ta je s ním v takovém vztahu, jaký s ním nikdo jiný nemá. To je jeho žena. Manželka tedy přímo pečuje o levou stranu muže, manžela. A proto musí zůstat tam, kde je její místo, na levé straně. A co je levá strana? To je ta nejúžasnější věc! Existuje jakési západní pojetí, podle něhož sluneční linie neboli sluneční dynastie je důležitější než lunární linie neboli měsíční linie či dynastie. Ale tak to není. Musíme si přece uvědomit, že Brahmadéva je na pravé straně, Šrí Višnu je ve středu a Šrí Šiva je na levé straně. Šrí Brahmadéva vytvořil Stvoření, Šrí Višnu v tomto Stvoření vše řídí a rozvíjí je. Ale opět… dělá to pro Pána Šivu, který je absolutním Duchem, který se nikdy neinkarnuje, je nejčistším, nejčistším z nejčistších. A Pán Šiva je uctíván Šrí Krišnou. Pán Šiva je na naší levé straně. Manželka, která je Gruha Lakšmí, je v levém Nábhí. Z levého Nábhí, z této čakry našeho těla, dává podporu levému srdci. Dává klid, emocionální bezpečí, výživu, plnost, sladkost, které uspokojují naše lidské emocionální nároky a potřeby takovým způsobem, že díky spokojenosti a naplněnosti se můžeme posunout k vyšší čakře, kde sídlí čisté vědomí našeho Ducha spolu s naší emocionalitou. Vidíte tedy, jak moc je důležité mít manželku, která ví, že její místo je na levé straně, v levém Nábhí. To umožní, aby pozornost vystoupala z levého Nábhí do levého srdce. Jestliže je ale levé Nábhí zablokované, když žena nenaplňuje svou roli, pak se to samozřejmě pořád ještě dá zvládnout, ale obtížněji. A jak… Víte, je to sdílená zodpovědnost obou, protože muž se na Západě k ženě choval hrozně a teď sklízí, platí za své hříchy. Protože jakmile ženy začnou být destruktivní, nikdo se jim neubrání. Aby tedy žena mohla být na levé straně, být Gruha Lakšmí, je třeba, aby ji manžel respektoval. A manželova zodpovědnost je opravdu veliká. Chtěl jsem se zmínit o tom, jak to probíhá například ve Vaikuntě, mezi Šrí Višnuem a Šrí Lakšmí, ale tak mi to vyprázdnilo hlavu, že o tom nedokážu mluvit. Božstva jsou Božstva, my jsme lidé. Přesto můžeme letmo nahlédnout, jaké chování po nás chtějí, abychom ve svém vývoji rostli, a to i v našich vztazích. Abychom celou tuhle přednášku zúžili, posuňme se trochu dál, k pohledu, který Šrí Mátadží chtěla vyzdvihnout, a sice – co to znamená být manželkou lídra. Víte, je to velmi jednoduché. Totiž… Dáte mi ještě deset minut? Ano? Řekl bych, že vždycky mluvím moc dlouho. Dobrá. Víte, manželky lídrů – to je určitý problém, o kterém jsem už mnohokrát přemýšlel. Víte, negativity nejsou inteligentní, protože „inteligence“ pochází z latiny, inter-legere, což znamená číst pod povrchem reality – poznat, co je co. Negativity tedy nejsou inteligentní, protože tohle neumí, ale jsou vychytralé. Když jste tedy lídr, co to znamená? Samozřejmě je to jen velká iluze, do které se někteří z nás tu a tam zapletou, když si myslí, že v Sahadža józe existuje něco jako lídr. Můžu vám říci, že v Sahadža józe máme mnoho lídrů, ale ty nevidíte. Na levé straně máte archanděla Michaela a archanděla Gabriela na pravé straně. To jsou lídři Sahadža jógy. Ale Quido, Waren, Gregoire, Engelbert, kdo ještě… a tak dále, to jsou lidé, správní hoši, ale neměli by se brát příliš vážně. Víte, my už tohle víme. Šrí Mátadží si s námi celkem dost pohrává. Nicméně v Sahadža józe máme lídry. Myslí se tím, že někteří lidé plní určité funkce, jako v organizmu. Buňky jsou naaranžovány určitými způsoby a tyto buňky jsou strukturované podle určitého vzoru na základě instrukcí jiných buněk, což může být přenos genetického kódu, nebo to může být nějaký prvek nervového systému, a můžeme říci, že stejným způsobem se v organizmu Sahadža jógy děje to, že někteří lidé mají určitě funkce, a tyto lidi, kteří mají tu a tam určité specifické funkce, nazývá Šrí Mátadží lídry. Negativity samozřejmě logicky přišly na to, že než aby útočili na nějakou řadovou buňku, mohlo by být mnohem zajímavější zaútočit na buňku s funkcí, protože když narušíte tuhle, narušíte celý ansámbl. Celou část systému. Proto byli lídři samozřejmě atakováni. Lídry vybírá Šrí Mátadží, protože jsou odolnější. Jsou odolnější z důvodů, které mohou souviset s jejich minulostí. Nikdo tu opravdu nejsme poprvé. Jestliže jsou tedy odolnější, negativity se snaží zasáhnout cíl, který je hned vedle něj. A protože manželka je tou, která střeží nejbližší vchod do jeho levé strany, tak samozřejmě útočí na manželku. To bych dělal já, kdybych byl negativní. Řekl bych si OK, nebudu útočit na toho chlápka, který mi nedává šanci, raději napadnu jeho ženu. A to se stalo snad všem manželkám lídrů. Byly napadeny negativitami. Proč? Za účelem napadnout lídra. Proč napadnout lídra? To je jed- noduché. Ne že by lídr byl zajímavý, ale bhúti jsou exhibicionisté. Jsou jako lidé, kteří předvádějí ubohou show, což nikoho nezajímá. Proto se potřebují stát tak velkými a významnými, jak jen mohou. Proč? Přece z jediného důvodu, aby upoutali pozornost Šrí Mátadží. Jednoznačně. O nic jiného jim nejde. Jsou to exhibicionisté a chtějí upoutat pozornost Šrí Mátadží. Není snadné získat Její pozornost, protože než se k Ní přiblíží, jsou tu tisíce ganů, andělů a archandělů, kteří je odrazí. Nemohou se k Ní dostat. Protože Šrí Mátadží má kolem sebe dosti početnou armádu, kterou většina z nás nedokáže vidět. Co tedy udělají? Když se přiblíží k těm, které Šrí Mátadží přijala do svého kosmického těla, a kteří jsou navíc sahadžajogíni, protože Ona nás všechny přijala do svého kosmického těla, pak taková negativita, ten bhút, pronikne skrze všechny obranné složky nebeské armády zakamuflovaný v sahadžajogínovi. Protože lze říci, že když přichází k bráně sahadžajogín, všichni andělé si řeknou: „V pořádku, je to sahadžajogín, může projít.“ Ale v něm je skrytý bhút, který se chce dostat ke Šrí Mátadží. Chápete? V určitém okamžiku je bhút zastaven, buď samotným jogínem, který se vyčistí, nebo lídrem, který spustí na toho, kdo je negativní, který řekne: „Vyčisti se, nebuď hloupý!“ Takže bhúta vyženou. A co udělá on? Zkusí napadnout lídra, ale neúspěšně, tak napadne lídrovu manželku. Takže nakonec vznikne problém, je třeba poradit se Šrí Mátadží, stane se tohle nebo tamto a tak dále. Řekl bych tedy, že naše zodpovědnost manželky, manžela, bratra, matky, strýce, tety apod… naše zodpovědnost je velmi prostá. Máme zodpovědnost pochopit, že Šrí Mátadží učinila tuto ohromnou věc, vzala na sebe takové riziko jako nikdo jiný před Ní, že nás přijala do svého těla. Uvědomte si, že my jsme buňkami bytosti, která se má narodit. A tato bytost je bázeň vzbuzující záležitost. Tato bytost je poslední jezdec apokalypsy, ten, který je nazýván věrným a pravdivým, ten, který spravedlivě soudí a vede válku, a ten, který bude vládnout národům železnou berlou a potlačí ty, na které padá hněv Boha všemohoucího. Ten, který je ničitelem. A tato Inkarnace bude naprosto hrozivá. A my jako sahadžajogíni formujeme jedno kolektivní tělo, které bude Jeho vahanou, povozem. Jak byste tedy mohli očekávat, že tohle negativity budou akceptovat? Samozřejmě, že s námi musí bojovat. Ovšemže! Ale my, jako jogíni, jako sahadžajogíni, bychom skutečně měli mít jedno přání – nedělat naší Matce problémy. Opravdu, zeptejte se Warena, protože on je ten, kdo o tom ví nejvíc, jelikož cestuje se Šrí Mátadží po celém světě. A po programu, když se například Šrí Mátadží vrátí do svého pokoje, poté co musela zvedat Kundaliní třem stem, čtyřem stem, někdy tisícům lidí, kteří tam přišli s všelijakou špínou a bahnem ve svém systému, jak ohromný je to úkol, ale kolik bolesti Šrí Mátadží přebírá do svého těla! Kolik toho na sebe bere, aby to strávila! Pak do tří hodin do rána Šrí Mátadží musí pracovat na svém systému, aby to vypracovala. Tím, že nás přijala do svého těla, nám dala i možnost působit Jí problémy. Sama se o tom zmínila na Divali púdže v Římě, vzpomínáte si? Řekla, že sahadžajogíni jsou ti jediní, kteří mohou očernit tvář Boha všemohoucího. Jméno, ne tvář, jméno. To znamená, že sahadžajogíni se dostali tak blízko k Bohu, přičemž stále mají svobodu, kdy mohou dělat opravdové špatnosti, pokud nejsou zcela oddáni své evoluci, svému vlastnímu růstu, vlastnímu sebeuskutečnění. Neříkám to tedy vůbec proto, abych někoho děsil, ale proto, že se musíme začít chovat zodpovědně. Protože jsme v kolektivním organizmu, jsme buňky uspořádané v tomto organizmu skrze něco, čemu se říká marjády, kdy každý má své určené místo. To je práce Šrí Višnua, dávat každému místo, kam patří. Emocionálně, citově, mentálně, také v kolektivitě, v organizaci. Jako sahadžajogíni musíme vědět dvě věci, a to o vztahu mezi mužem a ženou, jehož příznivost stojí na Múladhára čakře, jehož bezpečí je posilováno v srdeční čakře mezi manželi, jehož sílu projevu přináší Višudhi čakra v sestersko-bratrském vztahu. V tom vztahu mezi mužem a ženou jsme jediní z celého světa, coby sahadžajogíni, kdo může tomuto vztahu dát jeho úplný Božský rozměr. A úplný Božský rozměr toho je, že Bůh je muž a žena. Šiva je Ardhanáríšvara, Jeho levá strana je Párvatí. Je to jing a jang. A když naše ženy jsou skutečnými ženami a muži skutečnými muži, umění sjednotit tyto dvě síly je silou k transformování celého světa. A celé to závisí na jedné věci – na cudnosti. Teď už víte, proč rákšasové a démoni zaútočili na cudnost. Ta obscénnost v médiích a na fotkách, které vidíte všude na ulicích, v časopisech… Zkuste si kdekoli ve Švýcarsku koupit ve stánku na nádraží žvýkačku. Musíte zavřít oči a snažit se hmatem poznat, jestli je to čokoláda, žvýkačky, nebo cigarety, protože když otevřete oči, nevíte kam s nimi. Všude kolem totiž máte různé, naprosto příšerné časopisy a jeden nebohý jogín z Maháráštry z toho prostě zkolaboval, víte? My už jsme podle všeho museli projít určitým tréninkem. Chci říci, že když je napadán váš mozek, protože někdy máte nečisté představy, které jsou vytvářeny a živeny negativitami nebo společností, jen si pamatujte, že na tom nezáleží. Nezáleží na tom. To nevadí, že na nás útočí. Je to jako na vesnici. Tam nevadí, že štěkají psi, slon si jde dál svou cestou, ani nezrychlí, jen zamává ušima, nic víc. Jasné? Víte, lidé vědí, co potřebují, ne, lidé nevědí, co potřebují, ale přijdou na to, když to najdou. A když sahadžajogíni dokážou předkládat model společenství, v němž se spolu cítíme svobodně… Víte, mohu být s kteroukoli svou sestrou a budu jako muž zcela klidný. Ona je žena, ale ani trochu mě nerozptyluje, nevysílá ke mně žádné špatné vibrace, naopak mě vyživuje. Pak se děje to, že mé zisky jsou její zisky. A pramení to z ní nebo ze mě? Kdo ví, to se nikdo nedozví. Kdykoli si bratr vede dobře, možná jeho sestra nebo žena za to sklidí všechny zásluhy. Protože ona ho vyživovala. Je to tedy v rámci jediné činnosti. Ale žena musí pochopit, že muž je ten, kdo je na scéně, aby pracoval venku. Pokud se ona pokouší dostat na scénu a řídit hru, udělá to, že skočí na pravou stranu. Víte, ženy pohybující se na pravé straně mají tolik podob, do kterých není třeba zacházet. Ale výsledek není dobrý. Je to zmatek, který nemá to kouzlo. To kouzlo jednotné akce. Akce, při které muž jedná, nebo řekněme, že je na scéně. Ale ve skutečnosti kvalita jeho akce závisí na ženě, která je za ním. Protože jsou jedním, kdo koná, ona i on. Ona skrze něj. Protože pokud je silný, je to ona, kdo mu tu sílu dává. Když tomuhle rozumíme, tak není místo pro soupeření, je jen jednota. Pak se sestra těší tím, jak se bratrovi něco daří, je na něj hrdá. Ale je to ona, kdo mu to svou cudností a láskou umožňuje dělat. V dávných dobách, za časů muslimské invaze, když válečníci klanů Rádžput odcházeli do války, jejich manželky nebo sestry se řízly do prstu a krví jim na čelo malovaly „tikka“ a oni pak takto odcházeli bojovat. A buď zvítězili, nebo zemřeli na bitevním poli, ale neobjevili by se před sestrami poraženi. Je to tedy nesmírně posilující vztah, ten vztah založený na nevinnosti, v každé podobě. Velké pokušení skočit napravo však nastává u žen v manželství. Protože žena v manželství získává klíče k tajným zámkům manželovy levé strany díky velmi intimnímu vztahu, který mají, který neexistuje v žádném jiném vztahu. A ona může tyto klíčky použít k otevření těch malých zámků, aby nad ním získala moc. A to je první chyba. Jsou samozřejmě i muži, kteří jsou jak živé mrtvoly, a ti tohle uvítají. Ale v podstatě, co by nám Šrí Mátadží řekla, kdyby tu dnes večer byla, je totéž, co jsem psal v Adventu, protože mi už dávno říkala, že vůz má dvě kola – levé a pravé. Když je jedno větší než druhé, vůz se točí takto dokola, ano? Aby tedy vůz mohl jet rovně, obě kola musí být stejně velká. Jsou identická, ale jsou umístěna na dvou různých místech, žena na levé straně, muž na pravé, ale jsou si rovni. Nejsem úplně přesvědčen, že jsme stejní, ženy mi přijdou o něco silnější. Ale na tom nezáleží, protože mají koneckonců používat své síly, aby nás potěšily, tak proč ne. Džej Šrí Mátadží! Víte, je to celé jen hra, jen hra. A když víme, jak se tou hrou těšit, Matka je spokojená. Těmito slovy končím, pojďme dělat něco jiného. Třeba zpívat? Rakušané mají program? Nebo máte nějaké otázky? Abychom byli demokratičtí. Máte nějaké otázky? Gregoire hovoří německy. Žádné otázky? Skvělé, jsem volný.