Šrí Kartikéja púdža, 13/07/1986, (nekontrolováno), Mnichov, Německo

Munich (Germany)

1986-07-13 Kartikeya Puja Talk: Woman Is A Woman, Grosshartpenning, Germany, DP, 47' Download subtitles: BG,CS,DE,EL,EN,ES,FA,FI,FR,IT,JA,LT,NL,PL,PT,RO,RU,SQ,TR,ZH-HANS,ZH-HANTView subtitles:
Download video (standard quality): View and download on Vimeo: View on Youku: Transcribe/Translate oTranscribe

Feedback
Share

Omlouvám se, že jsem přišla pozdě. Netušila jsem, že je tento program na tak krásném místě. Vidíte tu krásnou Michelangelovu malbu vyjadřující přání Božského, – vašeho Otce – vás zachránit, pomoci vám a to se vypracovává. V Německu se odehrály nesmírně agresivní události, které přivodily zničující dopad na celý západní život. Byl zničen hodnotový systém, bylo narušeno chápání dharmy, ženy se začaly chovat jako muži a tolik lidí zemřelo. Velmi mladí lidé zemřeli, velice mladí. Všechna jejich přání zůstala nenaplněna, celý život jim nedal nic než válku. Zvedla se jakási horká vlna ničící všechno jemné. Když příroda začne oddychovat, nebo je rozhněvaná, ničí pouze hrubé věci. Ale když začnou ničit lidské bytosti, zničí dokonce i jemné věci, jako svůj hodnotový systém, svůj charakter, cudnost, nevinnost, snášenlivost. Teď máme tedy válku na subtilní úrovni. Je na čase pochopit, že všechny tyto věci měly velmi zničující dopad na Západ, na osobnost západního člověka. Proto člověk musí své síly zaměřit nejprve na její nápravu, narovnat ji, postavit ji na vlastní nohy. Díky tomu, že lidé ztratili svou osobnost, své tradice, nemají žádné kotviště, žádné kořeny a začali se vrhat na všechno, co se objevilo jako nějaký intelektuální zážitek. Ženy se staly velice nezávislými a začaly si myslet, že své problémy vyřeší samy. Myslely si, že mohou být jako muži. Tento problém tu začal dokonce ještě horším způsobem. Jelikož žena je ženou a toho, co se dá nazvat mužem, je v ní jen velice málo, když se snaží vyhnout tomu, čím je obdařena a rozvinout něco, čeho má jen maličko, tak se stává absurdní. Může ji posednout tolik mrtvých mužů! Její přání vyrovnat se mužům může přitáhnout tolik bhútů, jež chtějí vniknout do ženské mysli. A když tam vniknou, mají roucho ženy a mysl ďábla. A ženy to ani nemusí zjistit, protože jim možná tato ďábelskost umožní být ve světě úspěšné. Mohou být zámožnější. Možná umí všechny ovládat, mohou být puntičkářské jako muži, zcela vskutku upravené, čisté, svěží, postrádající všechnu krásu a sladkost. Nakonec jsou tyto ženy jako upíři. Ačkoli válka skončila, mám pocit, že to skrze německé ženy stále pracuje. Slyšela jsem, že takovýto útok přišel i dříve a tyto ženy se nazývaly Amazonky. Historie se teď znovu opakuje. Nedávno jsem měla rozhovor s německou paní a byla jsem překvapená jejími názory, měla jsem pocit, že je stále nacistkou, že je v ní dosud nějaký nacistický bhút. Byla zdvojenou osobností, na jednu stranu mluvila sladce a na druhou byla nacistka a fašistka. A jejich argumenty jsou velice mazané. První, co vám řeknou je, že: „Straníme utlačovaným lidem, jako je Indie. Indové jsou Árijci, my jsme Árijci a jsme lidé, kteří sympatizují s Árijci.“ Indové jsou duchovní lidé a oni mají pocit, že se rovnají Indům, ve všem. Věřili byste tomu? Jde o to, že by se měla zlepšit kvalita života. Mužské kvality jsou jiné než ženské. Řekla jsem vám to už mnohokrát. A když se ženy snaží být jako muži, tak ničeho řádného nedosáhnou. Měli jsme mnoho takových. Viděli jste Maovu ženu. Viděli jste paní Chanku Sheik. Pak tu novou paní Carlos. Carlos se jmenuje? Marcos, Marcos. Tolik podobných žen. Když se snaží být jako muži, vždy všechno zamotají. V dějinách jsme měli mnoho žen. V Indii jsou ženy velmi dobře připravené. Měli jsme ženy jako Jhansi ki Rani, která bojovala proti Britům. Byla vdova. Uvázala si své dítě na záda a bojovala s Brity. Říká se, že její kůň skočil z výšky 55 metrů z věže pevnosti. A samotní Britové napsali, že: „Ačkoliv jsme porazili Jhansi, zvítězili jsme, ale sláva patří Jhansi ki Rani.“ V Indii jsme měli velké ženy. Například další vynikající ženou byla Nur Jahan. Měli jsme Chand Bibi, Ahalyabai. Ale všechny byly ženami, neměly mužské ego. Když na to přijde, mohou pracovat na úřadě spolu s muži, ale nemusí se stát muži. Řeknu vám svůj vlastní příklad. Měla jsem postavit dům v Lucknow. Udělala jsem to zcela v ženském stylu a postavila jsem velice dobrý dům, lepší, než by postavil jakýkoliv muž, a to skutečně lacině. Muž by nejprve zašel za architektem, všechno by vyměřili, pak by se to předem snažil všechno skloubit. Pak by ve svém egu šel do nějakého drahého obchodu, nakoupil draho a nechal se při tom ošidit. Pak by, opět ve svém egu, šel a najal velice drahé pracovníky a jmenoval někoho, kdo bude všechno řídit. Kdo to bude řídit. Já jsem to udělala úplně jinak. Měla jsem peníze, tak jsem se vydala zjistit, kdo má nejlepší lidi, kdo má nejlepší cihly. Dům se měl stavět z cihel. Co dalšího potřebujete? Přesně jako když žena vaří. Ještě potřebujete písek, dobře. Pak cement, železné mříže a řemeslníky. Takže jsem na to nešla opačně, jako muži. Zjistila jsem, kdo prodává nejlepší cihly. Řekl: „Nemám peníze, abych vybudoval vypalovací pec a zaplnil ji cihlami.“ K tomu by potřeboval vstupní kapitál. Řekla jsem: „Dobře, koupím od vás celou jednu pec. Kolik mě to bude stát?“ Řekl: „Pět tisíc rupií stačí. Ale celá pec se může pokazit, ale když se to nějak nepovede, pak to bude váš problém.“ Řekla jsem: „Nevadí, postavte jednu pec na mé jméno.“ Koupila jsem od něj tedy celou jednu pec, kompletně. Do vypalovací pece se dávají všechny cihly, víte? A potom to přikryjí bahnem a odspodu zapálí. Někdy se může stát, že se celá věc zmaří nebo zhroutí. Řekla jsem: „Udělejte to.“ Jen 5.000. Když jsou cihly dobře vypálené a všechno, co k tomu patří, tak byste zaplatili nejméně 50.000 rupií. Pak jsem šla k řece a zeptala se: „Kolik stojí jedna parcela?“ – tak říkají velké ploše písku. Řekli: „Teď v létě velmi málo, ale v zimě to bude stát docela dost.“ Muž by šel a řekl: „Dobře, teď potřebujeme tolik, dovezte tolik. Pak budeme potřebovat víc, dovezete víc.“ Ale já jsem to tak neudělala. Řekla jsem: „Léto je fajn, získáte ho lacino, proč nekoupit všechno?“ A tak jsem koupila celou parcelu, celou plochu písku. Dobrá. Pak jsem šla do železářství. Zeptala jsem se: „Máte železo?“ Řekli: „Musíte si ho objednat, ale když si ho objednáte ve velkém, dáme vám ho mnohem laciněji. V hotovosti zaplatíte tolik.“ Řekla jsem: „Dobře.“ Objednala jsem ho. Takže všechno bylo připravené, přesně jako při vaření, všechno si připravíte, nachystáte. Pak jsme potřebovali dřevo. Řekli, že dřevo by bylo z Nepálu. Řekla jsem: „Dobře a odkud ještě?“ Řekli: „Může být z jakéhokoliv jiného lesa.“ Tak jsem zašla do lesa ve středu Indie, který se nazývá Jabalpur, a objednala jsem ho tam. Všechno dřevo bylo pokácené, čerstvě nařezané a spoustu jsem ho koupila na aukci. Dostala jsem tam všechno a navíc jsem tam koupila i mramor. Do té doby nikde tento mramor nepoužívali. Řekla jsem: „Je to velmi jednoduché, použijeme tento mramor na všechno.“ Takže jsem odtamtud dostala dřevo i mramor. Pak přišli na řadu řemeslníci. Zeptala jsem se svých přátel, jestli neznají nějaké dobré řemeslníky, dobré řezbáře. Řekli: „Ano, ten je dobrý, tamten je dobrý…“ Pozvala jsem je. Řekla jsem: „Podívejte, můžete tu se mnou bydlet, budu vás náležitě živit, dám vám jídlo a budu o vás hezky pečovat.“ Tak se všichni usadili i se svými rodinami a já jsem pro ně vařila. Vařením jsem si je získala, udělali by pro mě cokoliv. Naprosto. Byli ke mně velmi milí, použili nové techniky, které znali, vytvořili z cementu mramorový efekt. Využili všechnu svoji zručnost. Takže tak velký dům s dvaceti ložnicemi a pěti salónky a jídelnami byl postaven během jednoho roku. Nejen to, ale cena domu, nikdo tomu nemůže uvěřit, byla jen desetina toho, co by si vzal onen architekt. Ale všechno bylo dobře zapsáno a zaznamenáno. Nevěděla jsem, jak účtovat, tak jsem se tedy každý den řekla: „Dobře, dnes vybereme tolik peněz a tolik se utratilo.“ Takto jsem to každý den zapisovala a nechyběla ani jedna jediná rupie. Nikdo mě tedy nemohl žalovat, nebyl žádný problém. Jinak všichni úředníci, kteří si tam postavili dům, měli spoustu problémů. Zdanili jim výdělek, apod., mně se nic takového nestalo. Získala jsem tedy tak obrovský dům za tak málo peněz. A to takový dům, že lidé říkali, že i kdyby měl spadnout Taj Mahal, tak tento dům nespadne. Udělala jsem dobré základy i to ostatní, protože jsem měla tak levné cihly. Koupila jsem celou pec skoro za nic a polovinu jsem prodala, protože toho tolik zbylo. Pak ze všeho písku, co jsem koupila a přivezla, jsem polovinu prodala, protože jsem ho nepotřebovala, a to za dvojnásobnou cenu, takže jsem měla písek zadarmo. Dřevo, které jsem si přivezla, jsem nechala řádně otesat, namočila do malé nádrže, takže se stalo zcela odolné proti povětrnostním vlivům. Vytáhla jsem ho a polovinu použila, jen polovinu na stovku oken a šedesát dveří a zbytek jsem prodala. A dokonce odštěpky se prodaly jako palivo, jako palivové dříví, tak co tomu říkáte. Jen si představte, že něco bylo prodáno jako řezivo a něco na chýše. Ale musela jsem jim vařit, musela jsem se starat o jejich pohodlí. Dala jsem jim na spaní pěkné přikrývky a pěkná lůžka, a podobně, takže byli velmi spokojení. Tahle to vypracovává žena a každý byl ohromený. Nemohli najít žádnou chybu v mých účtech, nemohli najít žádné nedostatky. A řekla jsem manželovým přátelům, aby se ode mě drželi na pět mil daleko. Protože pracoval s ministerským předsedou a lidé by říkali: „Určitě bere úplatky“ a podobné věci. Pak tu byl jiný problém, chodili by za mnou a říkali by: „Toto není dobré, tamto není dobré.“ Držela jsem je dál, protože oni pouze diskutují. Muži se dokáží jen přít. Ženy vytvářejí výsledky. Žádné konference, nic. Řekla jsem: „Nic takového, nechte mě to udělat samotnou.“ Krásně jsem postavila dům, obklopená všemi těmi lidmi, krásný dům, který, myslím, nafilmovali, můžete se na ten dům, který jsem postavila, podívat. Takže žena, která je sahadžajogínkou, musí rozvinout své jedinečné kvality, protože je velmi intuitivní, žena je velmi intuitivní. Vždycky okamžitě dospěje ke správnému závěru. Pokud je ženou! Ale pokud je napůl mužem a trošku ženou, pak nevím, co je vlastně zač. Takže žena by se měla snažit být ženou. Je tak mocná, je mocná jako Matka Země, která snese všechno možné a může dát to nejlepší, co v ní je. Nesmírně obětavá, neobyčejně dávající, shovívavá, milující, odpouštějící. Když si muži rozvinou ženské kvality, pak se stanou světci. Ale ne ženské kvality, že budou běhat za ženami. To není tento druh nesmyslů. Musí být vírové – hrdinové, musí být stateční. Musí být stateční, ale zároveň musí rozvinout milosrdenství, smířlivost. Ale myslím, že je to v Německu přesně naopak. A také jsem objevila, že mezi západními sahadžajogíny je to velmi běžná situace, která pokračuje. Ženy si rozvíjejí hrozná ega. I v Indii ženy pracují. Dělají všechno. Od nepaměti máme velké, velmi známé řečnice. Ale neměly ego. Moje matka měla doktorát v době, kdy měly jen dvě nebo tři ženy takový diplom, ale nikdy jsem neviděla, že by měla nějaké ego. Moje dcery, jedna z nich studovala architekturu a také výzdobu interiéru – nyní nepracuje, protože její manžel vydělává dost, ale vytváří domy pro ostatní, maluje domy ostatním, pomáhá ostatním zdarma. A má podobné přátele. Čeho tedy žena může dosáhnout? Má kolem sebe více lidí, lidské síly. Má kolem sebe více lidských bytostí. A jaký je potenciál mužů? Mají k zaplacení všechny účty za dům, musí platit pojištění, opravy auta. Nechte jim dělat tu špinavou práci. Ženy dostávají všechny láskyplné dopisy od dětí, manžela, od všech. Jsou milovány. Je o ně pečováno. Teď, protože se staly mužskými, tyto výhody nemají. Například dříve, když žena nastoupila do autobusu, tak jí uvolnili místo. Teď to nikdo nedělá. Jednou jedna stará žena cestovala a seděl tam jakýsi mladík. Řekla jsem: „Proč ji nepustíš sednout?“ Řekl: „Proč bych měl? Má kalhoty, já mám také kalhoty.“ Ta stará paní měla na sobě kalhoty, tak řekl: „Proč bych ji měl pouštět sednout, nosí kalhoty, já mám kalhoty, tak v čem je rozdíl?“ Takže takové jsou naše výhody a výsady, které ztrácíme tím, že se z nás stávají muži. A co získáváme? Co z toho máme? Skutečně si myslím, že právě naopak, v současnosti jsou ženy daleko většími otroky mužů, než bývaly dřív. Velice se znepokojují. Řekněme, že je tu sahadžajogínka, která je velmi zle napadená a má jisté problémy. První, o čem bude přemýšlet, je: „Ó, Bože, teď mě můj manžel opustí, vezme mi děti, co si počnu?“ Vůbec nepomyslí na Sahadža jógu. Ale setkala jsem se s neobyčejnou ženou, musím říct, že to byla skutečná žena. Řekla: „Matko, jsem schizofrenička, a tak chci odejít ze Sahadža jógy. Rozvedu se, nechci vidět své děti, Sahadža jóga je mnohem důležitější než já, můj manžel a děti.“ „To je žena,“ řekla jsem. Řekla: „Jsem schizofrenička od dětství. Teď jsem to objevila a vrací se to.“ Většinou se ale ženy strachují samy o sebe. „Ó, Bože, budu muset opustit svého muže,“ což znamená, že parazitují na svém muži. „Budu muset opustit své děti.“ Ale co takhle opustit Sahadža jógu? Když si budete myslet, že je Sahadža jóga to nejdůležitější, můžete se zbavit i své schizofrenie. Proč by vám měl Bůh pomáhat? Přemýšlíme jako obyčejné ženy, samy o sobě, strachujete se jen samy o sebe. Ne o Sahadža jógu. To stejné s některými muži, ale muži nejsou tak vystrašení, protože si myslí, že dokážou stát na svých. Ženy by také měly vědět, že teď jsou sahadžajogínky, že jsou sahadžajogínky a Matka se o ně postará. Ale pokud si děláte starosti jen samy o sebe, svého muže, svůj dům, své děti, pak jste ztracený případ, nejste už více ženou. Tohle není projev dobré ženy. Žena je ta, kdo miluje všechny děti. Má ohromnou schopnost milovat. Ale pokud se stane lakomou, pokud se stane malichernou, pak to není žena. Říkala jsem vám o svých vnučkách. Zeptala jsem se jich: „Čím chcete být?“ Byly velmi malé. Odpověděly: „Chceme být pečovatelky nebo letušky.“ Zeptala jsem se: „Proč? Co je na té práci tak skvělého?“ Řekly: „Babičko, jen v těchto dvou zaměstnáních může dávat lidem jídlo, nikde jinde lidi nepohostíš.“ Ta radost z podávání jídla je větší než psaní dokumentů na úřadě. Rozhodně, to vám řeknu! Víte, psát v kanceláři dokumenty je hrozná práce. To je lepší něco dobrého uvařit, přemýšlet, kolik lidí bude jíst a těšit se tím, spíš než dělat takovou mizernou práci. Ale ženy ztratily hlavu, nejsou rozumné. Zhlouply. A tak musíte být v Německu velmi opatrné. V Rakousku musíte být velmi opatrné. Rakouské ženy jsou skvělé, ale německým ženám bych řekla, aby se nepokoušely stát muži. Předně, nejlepší způsob, jak to zastavit, je příliš nemluvit. Když začnete mluvit jako muži, tak do vás vstoupí všichni bhúti a budete mluvit už jen jako muži. A pak uvidíte, jak se řídí muži. My, indické ženy, víme mnohem lépe než vy, jak ovládat své muže. Proč nemáme rozvody? Proč nemáme problémy? Hádáme se, dobře, to nevadí, ale naši muži neběhají za jinými ženami. Neparádíme se… chci říct – ne tolik, nechodíme ke kadeřníkům, nemáme ty kosmetické pomůcky apod. Rozviňte tedy vlastní sebeúctu. Jste šakti, jste silou. Když uděláte ze svých mužů trosky, tak jaké budete mít děti? Jenom trosky. Važte si jich. Udělejte z nich muže, těšte se jejich mužností. Pak vás nikdy neopustí. Mezi vámi dvěma neexistuje žádné soupeření. Zjistila jsem, že hlavním současným problémem v Německu je, že ženy ztratily své vnímání. Rozhodně to cítím u německých žen. Dejte se na hudbu, na umění. Je tolik možností. Na koho dnes vzpomínají? Všimněte si toho. Koho vzpomínají? Hudebníky, Mozarta. Každý vzpomíná na Mozarta, dokonce najdete Mozarta i na čokoládě. Nevím, jestli chudák někdy nějakou čokoládu vůbec jedl. Anebo si pamatují, podívejte se zde, mají tu Michelangela nebo Leonarda da Vinciho anebo někoho podobného. Nikdo si nepamatuje, kdo byl tehdy úředníkem, běhajícím se složkami sem a tam. Takže ženy mají něco, díky čemu mohou mít věčnou hodnotu, to by měly rozvíjet. Tou největší věcí je, že žena může milovat a milovat a milovat. Když se ale stane sobeckou a egoistickou, začne se strachovat o sebe, pak v její lásce není žádná krása. Dnes jsem se věnovala výhradně tomuto, protože mne dnes uctíváte jako Kartikéju. Kartikéja byl synem Párvatí Umy, která byla matkou těchto dvou dětí – Ganéši a Kartikéji. A jednou rodiče, Šankara a Párvatí, řekli: „Kdo z vás dvou objede Matku Zemi, jako první, dostane zvláštní dárek.“ Takže Kartikéja byl mužskou silou, naprosto, a řekl: „Dobře, vyrazím na svém dopravním prostředku,“ což byl páv. A Ganéša si řekl: „Jen se na mě podívejte, jsem malý chlapec, nejsem jako on a za povoz mám jen malou myš. Jak to jen zvládnu?“ Pak si ale pomyslel: „Moje Matka je větší než celý Vesmír. Kdo je tato Matka Zem?“ Takže Kartikéja byl pryč na okružní cestě kolem Matky Země. A Šrí Ganéša třikrát obešel svoji Matku. A dostal tu cenu! Pro své mateřské kvality je pro něj totiž tou největší, dokonce větší než Sadášiva. Ale kupodivu právě toto Sadášivu těší. Když si vážíte své Matky a mateřství v sobě. Svého ženství. „Kde jsou ženy uctívání hodné a uctívané, tam sídlí Bůh.“ Ženy jsou velice důležité. Jistěže musím vinit i západní muže. Způsoby, jakými zle zacházejí se svými ženami, jak jim brání ve víře, stále je ponižují. Chci říct, v Indii toto dělají muslimové, ale tam jsou ještě důmyslnější agresoři, šli na to zcela po zlém, všechny ponižovali. Na tom nezáleží. I přesto, odpusťte jim a zkuste být ženami. Velice silnými. Silami ženy jsou síly lásky, což jsou síly Boha. A ty byste měly používat namísto síly hádavého intelektualismu a všech těch nesmyslů. Neplýtvejte tím svou energií. Byla bych ráda, kdyby se, obzvláště z německých sahadžajogínek, stávaly více a více dámy. Neznamená to pouze dobře vařit, ale je to i o postoji k životu. Přemýšlet širším způsobem, že celá Sahadža jóga závisí na vaší schopnosti milovat. Musíme být neobyčejně milující, neobyčejně laskavé, starající se o sahadžajogíny, dávající jim všechnu možnou radost. Jinak se z nich v této zemi mohou stát něco jako upírky. Buďte tedy velmi opatrné a mužům bych taktéž řekla, jestliže jsou tu skutečné ženy, musíte si jich vážit, musíte jim dát všechny výsady, starat se o ně. Ony se starají o děti, ale vy jim poskytněte všechnu podporu, všechny peníze, které potřebují. Nechtějte po nich účty, nechte je to zvládnout. Nanejvýš zchudnete, což se i tak stalo. Ale nejdříve si všímejte, jaký je jejich vztah k Sahadža józe. Viděla jsem, že v rodinách, kde se o kasu starají ženy, dostaneme na Sahadža jógu vždycky mnohem více peněz, než z domácností, kde se o kasu starají muži. Je to velmi překvapivé. Když to mají na starosti muži, musí myslet na své auto, musí myslet na mnoho důležitých věcí, ale když se starají ženy, tak ví, jak peníze ušetřit, což vidíte na příkladu, jak jsem ušetřila já. Muži nikdy nic neušetří. Nikdy peníze neušetří. Jenom ženy dokáží ušetřit, ale jen když mají hlubší zájem, jinak, jsou-li požitkářské, tak všechny peníze utratí, jdou koupit do obchodu manželovi košili, ale koupí si několik sárí pro sebe. Stává se to. Když ale mají širší zájem, když mají vyšší zájem, mohou používat peníze tak rozumně, že budou mít vždy peníze na útratu pro druhé. Jak to dělám já? Cokoliv mi manžel dá na domácnost, což je docela dost, musím říct, ale přesto šetřím tak, jdu na hlavní trhy, kupuji věci odtamtud, snažím se šetřit peníze na tom a tom, ušetřit na svém oblečení. Poprvé jsem si dala svetry do kvalitní čistírny. Takto šetří žena a pak utrácí pro všeobecné dobro. Protože to ji učiní skutečně spokojenou. Když si vyvine tento druh vyváženého pohledu na manželský život, na společenský život, budeme v tomto světě ideálními lidmi. O škole jsem to také řekla velice jasně. Jestli o tom chcete slyšet… Vzali jste s sebou ten leták? Chtělo by to přečíst. Ne, nevzali. Takoví jsou muži. Sami řekli, že by to rádi přečetli a tady to vidíte. Když požádáte muže, aby uvařili, všechno bude chybět. Tedy… Gregoire:  „Šrí Mátadží, mohu se co nejuctivěji zeptat, jestli existuje vůbec nějaká výhoda v tom být mužem? “ Bez muže žena nemůže projevit samu sebe. Nemůže se projevit, protože je potenciální složkou. On je kinetickou složkou. Je to zcela vystihující terminologie. Nemůžete existovat bez muže, nemůžete. Dokonce, jestliže, máte všechnu vůni v Matce Zemi, dokud nemáte květiny, jak se dovíte, že je v Matce Zemi vůně? Muži jsou nejdůležitější. Co by jinak dělaly? Všechna jejich energie by vyšla vniveč. Takže jestliže jsou ženy Matkou Zemí, vy jste květinami. V čem je výhoda? Jste lidmi, které každý vidí. Gregoire: Běhat kolem dokola jako Kartikéja. Co naděláte? Jste takoví. Nedokážete sedět doma. Dokonce, ani když jedete vlakem. Jakmile zastaví vlak, zjistíte, že všichni muži jdou ven z vlaku. Nemohou sedět. Řekla jsem manželovi: „Co to je, že neustále utíkáš z domu ven? Proč nemůžeš chvíli posedět v domě? Musíš si sednout.“ Tak řekl: „Ne, u nás, jestliže nějaký muž vysedává v domě, tak mu říkají ghargusna“, to znamená pecivál, víte? Já: „Jak říkáte tomu, kdo neustále utíká z domu, gharbhagna?“ To znamená utěkář. Musí existovat něco mezi tím. Ale je to mužské, to je v pořádku. Ale se Sahadža jógou to můžeme mezi oběma případy trošku vyrovnat. To je Sahadža jóga – dává rovnováhu. Pak se začnete těšit společností ostatních natolik, že se těšíte v domě a těšíte se i venku. Můžete být tedy spolu v domě a také venku. Máte stejné zájmy, protože se začínáte zajímat o stejné věci. Jako květiny, které spadnou na Matku Zemi, ji provoní, a pak můžeme říct, že Matka Země voní. Takhle krásné to je. Dobře. Takže pro vzdělávání jsem již dala instrukce a už jsem dříve mluvila o tom, že nebudeme dělat „haló“ kolem této Maria Montessori a dalších. Budeme mít sahadžajogínské školy. Jsou to nesmysly, protože jsem viděla ty, co učí stylem „Maria Montessori“ – ty ženy se staly hroznými. Byla jsem překvapená množstvím ega, které si v sobě vytvořily. Takže vy se staňte sahadžajogínskými učiteli a bude to sahadžajogínská škola. V Sydney nebo v Melbourne. V Melbourne jsme začali se školou velice pěkně a teď budou mít stejnou i v Sydney. A otevřeně říkají, že je to sahadžajogínská škola, nikdo se nebojí. Otevřeně říkají, je to sahadžajogínská škola, a díky tomu lidé tolik získali. Proč bychom se měli nějak schovávat? Měli bychom otevřeně říkat, že je to sahadžajogínská škola. Takže vy, učitelé, se také staňte znalci Sahadža jógy. Musí být dobrými sahadžajogíny, sahadžajogínkami. Neměli by být egoistickými, nemělo by v nich být žádné ego, neměli by být napadeni, kdokoliv, kdo je napadený, není pro Sahadža jógu dobrým učitelem. Není to jako v Maria Montessori škole, že v noci učitelka pije, kouří a ráno je „učitelkou Maria Montessori“. Tady musíte být nejprve sahadžajogínkami a jedině pak můžete učit v sahadžajogínské škole. Tuto kvalitu musíte mít, to je velmi důležité, jako je důležité, abychom měli studenty, kteří jsou realizované duše nebo mohou dostat realizaci. Dobře, takže dnešní púdža je speciálně ke Kartikéjovi. Kartikéja představuje významného – můžeme říct kapitána nebo vůdce všech ganů, Jako vrchní velitel. Ganéša je král, ale On je vrchní velitel. A protože v německé povaze je všemu velet, budeme mít tuto púdžu, kde budou muži velet svému duchu a svým mužským kvalitám a ženy budou velet svým ženským kvalitám. Velet znamená něco jiného než být pánem. Pán vlastní, velitel nevlastní. On nevlastní, i to zmizelo, vlastnictví také zmizelo, jen tomu velíte. A do tohoto stavu teď musíme přijít – ze stavu Šrí Ganéši do stavu Šrí Kartikéji. Naopak. Ganéša je milý, je králem, velice pěkně usazený se všemi svými silami, ano? Ve smyslu, že tam je. Ale Kartikéja je ten, kdo velí nevinnosti, dává vám sílu tohoto velení. On velí. Po Guru púdže je lepší, když máme sílu vést ostatní a tento velící duch přichází do mužů prostřednictvím jejich mluvení, jejich dynamičností, prostřednictvím jejich osobních úspěchů, do žen prostřednictvím jejich síly lásky, jejich trpělivosti, prostřednictvím jejich vlídného chování, odpuštění, soucitu. Takže nechť se dnes rozvinou tyto kvality, kterým můžeme velet, což neznamená, že to vlastníme, ale že jsme v pozici, kdy velíme. Doufám, že jste porozuměli tomu, kdo je Kartikéja. Nechť vám Bůh žehná!

Začneme púdžu. Kdo to udělal? Vy jste vyrobila toho Ganéšu? Tak roztomilý. Jste šikovná, kéž vám Bůh žehná. Ať přijdou také Němci. Ať sem přijde více lidí z Německa. Také ženy, samozřejmě. Ta, která vytvořila toho Ganéšu, je také z Německa? Ta by taky měla přijít omývat.Všichni, co mi psali dopisy, abych přijela do Německa, by měli přijít umýt Má chodidla. Kéž vám Bůh žehná. Děkuji. Vyndejte tenhle. Vyndejte to. Není potřeba. Říkáme jí Kamala. Kamala je jméno bohyně, ano? Kamal Lakšmí. Kamala. Kéž vám Bůh žehná. Můžeme si trochu zazpívat, jsou tu ještě dvě další ženy. Hugo to ještě musí udělat. Dobře. To je ono. Nechť vám Bůh žehná. Přijďte na druhou stranu. Kdo jsou ty ženy? Je jich tam více? Hotovo? Správně. Použijte stejnou vodu. Mohou vzít stejnou vodu, je jí tam už moc. Teď můžeme říct tisíc jmen Kartikéji. Ne, sto osm. Myslela jsem si, že 1000 jmen je dobrý nápad, ale řekněme tedy sto osm. Uvidíme, jak to půjde se sto osmi. Mluvte nahlas. Mluvte hlasitěji, není tomu rozumět. Ne, ještě ne. Dejte mu jiný, ať má ještě jeden. Musí mu být rozumět, jinak to nemá smysl. V těch sto osmi jménech, pokud jste si všimli, je ukázáno, že Šrí Kartikéja je nevinnost, která se projevuje na pravé straně, v pingala. Má silný vztah k práně. Dává vám pránu. Prána je dech – když se nadechujeme a vydechujeme. Je tedy spjat s pravou stranou. Souvisí také s věčností – Anantari. Anantar je had – Šéša. Je bratrem Višnua. Je tím, který je zde zastoupen jako Kartikéja. Nazývá se Anantar. Je ohněm. Je ten, kdo ve vás zapaluje schopnost vstřebat sílu a schopnost přikazovat lidem, a také kvalitu být brilantním člověkem. Vidíte, nevinný člověk může být brilantní. Všechny ty schopnosti jsou obsaženy v Kartikéjově svarupě, v jeho stavu. Při uctívání Kartikéji musíme vědět, že je v nás teď probuzen. A s takovou schopností musíme bojovat. Nakonec on je Niškalanka. Je bojovník.

Od Ganéši ke Kristovi a k Niškalance. To jsou tři stupně, kterými prošla nevinnost. Od Ganéši ke Kartikéjovi a teď ke Kristovi. A od něj k Niškalance. Ve formě Niškalanky je nevinný. Není žádná Kalanka, není na něm ani skvrnka, nic. Je úplně čistý, bezvadný. Také je plamenný. Má všechny kvality Ékadéša rudry. Je to jedenáct vlastností nebo sil Šrí Šivy, které mohou zabít… Má tedy schopnost zabít a zničit, co je zlé. Dává požehnání a odvahu svým stoupencům. To je poslední inkarnace, nazývaná Kalki. Běžně ji říkáte Kalki, ve skutečnosti je to Niškalanka. Je to bílý kůň. Je to Kartikéja, kdo sedí na bílém koni. Nevinnost ve vás roste do úrovně Kartikéji. To se dnes stalo v této zemi, Deutschland ji říkáte, kde se Kartikéja ve vás musí narodit, probudit se. Kéž vám Bůh žehná. Teď můžete zpívat nějaké písně, pokud chcete, jako „Já Déví Sarva Bhútéšu“, jakékoli chcete. Ráda bych sem pozvala sedm vdaných žen na pomoc. Nejprve by mohly přijít holčičky, pokud tu nějaké jsou. Ať přijdou malé dívenky. Trošku později, až Mi budete dávat girlandu, ano? Teď mají přijít dívky. Kde jsou? Všechny mají přijít. Kdo jsou tady ty další dívky? Dobrá, pojďte. Ano, pojďte. Vy také, vy oba. Dobře, vy také pojďte, oba. Sedněte si. Pokud je tu neprovdaná dívka, dospělá – prosím, přijďte. Někdo, kdo ještě není provdán. Přijďte. Odstraňte to asi, požádejte někoho, aby to odstranil. Gregoire: „Šrí Mátadží, než zazpíváme chvalozpěv k bohyni, rádi bychom Ti přečetli upravenou verzi Otčenáše.“ „Matko naše, jenž jsi na zemi, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá na zemi jako je i v nebi, Své božské vibrace dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás do máji, ale zbav nás všeho zlého, neboť Tvůj je Otec, děti i sláva na věky věků. Amen. Tak sladké.