Šrí Ráma púdža, 04/10/1987, (nekontrolováno) Švýcarsko

Les Avants (Switzerland)


Send Feedback
Share

Šrí Ráma púdža, 04/10/1987, Les Avants, Švýcarsko

Dnes ve Švýcarsku oslavujeme korunovaci Šrí Rámy na den Dassera.

V tomto dni Dassera se toho stalo hodně. Tím nejdůležitějším bylo, že Šrí Ráma byl „korunován“ v tento den za krále. V tento den také zabil Rávanu. Mnozí mohou říci: „Jak to, že mohl zabít Rávanu a tentýž den být korunován?“ Tehdy jsme v Indii měli nadzvuková letadla – -to je fakt – a to letadlo se jmenovalo „pušpak“, což znamená „květina“. Jmenovalo se pušpak a mělo obrovskou rychlost. Takže po zabití Rávany přijel se svou ženou do Ajódhje a téhož dne byl korunován. Devátého dne uctil Bohyni, aby získal sílu – Šakti – pro své zbraně a desátého dne zabil Rávanu. Můžete si tedy představit, jak velice pokročilí byli lidé v době Šrí Rámy a Jeho království. Důvodem bylo, že král byl inkarnací. Taktéž byl, jak popsal Sokrates, dobrotivým králem.

Příběh Šrí Rámy je celkově velmi zajímavý a my nyní o Něm máme krásné seriály, vyrobené naší televizí v Indii, které se prodávají za velmi dobrou cenu. Možná bychom vás mohli všechny jedním podarovat, až tam přijedete. Říká se, že příběh o Rámovi byl napsán předtím, než se narodil. Dokonce předtím, než o tom byl nějaký náznak. Věštec Válmíki celý ten příběh Šrí Rámy sepsal. Narození Šrí Rámy a to vše mělo původ v Agním, ohni a On byl zrozen v dynastii Súrja, to je Slunce. S tím vším byl zrozen z požehnání Agního, což je oheň a také byl narozen v dynastii Súrjů. Byl jedním z nejmírnějších avatárů, jakého jsme kdy měli. Je známo, že byl velmi – anglicky řečeno – zdvořilým člověkem, ve smyslu sankóča, to znamená, že by zašel až do té míry, aby na sebe raději převzal problém, než aby řekl ostatním, aby něco udělali. Stále máme v Indii takové lidi.

Jako jsme měli premiéra, Lála Bahádura Šastrího ten, když seděl v místnosti a seděli tam lidé a měli tam něco na elektřinu, řekněme světlo a podobně a on chtěl, aby se vypnulo, nepožádal nikoho, aby to vypnul. Pomalu vstal ze své židle, došel k vypínači a prostě ho vypnul, tak, aby nikoho nemusel o nic žádat. To je jedna z největších kvalit Šrí Rámy, že nikoho nenutil, aby něco pro Něj dělal, aby někoho pro ten účel využil a také nic nenařizoval. Víte, byl požehnáním ohně a zrozen ve Slunci. Avšak co shledáváme u těch lidí, kteří byli zrozeni možná ve velmi nízko postavených rodinách, v negativních rodinách, v levostranných, jak to můžete nazvat, se všemi možnými problémy, že mají strašnou Ádžňu a strašnou surjadu. Člověk, který byl zrozen ve Slunci, musí být obzvlášť pokorný. Je tím, kdo ukazuje, že se ho nic nemůže dotknout. Nic mu nemůže způsobit, aby se cítil, že je cosi velkolepého. Tedy, když sledujeme Jeho další život, On byl velmi skromným člověkem. Nyní jsme viděli lidi, kteří se pokoušejí ostatními opovrhovat: „Nemám tě rád”, „Nelíbí se mi to”, „To není dobré“, „Je to velmi náročné“, to je známka toho, že takový člověk má velmi nízký charakter, nemá vůbec žádný charakter, je charakterově ubohý.

Každý, kdo má nějaký charakter, projevuje ho tolerancí, kterou má vůči ostatním lidem. Intolerance je známkou osoby, která je obzvláště egoistická a je nafoukaná, je tu ješitnost. Šrí Ráma byl velice milován lidmi ve státě, kterému vládl, měl tu nejkrásnější manželku – – dceru nejctěnějšího otce, Džanaky a byl milovaným synem svého otce. Ale byl tak skromným člověkem, tak pokorným člověkem, že v celé Jeho povaze vidíte krásu. Například – jel na malém člunu, když odcházel do vyhnanství. A ten, který Ho převážel, byl obyčejný lodník. A ten lodník se cítil velmi rozrušen, že sedí před králem Ajódhje a že nemá patřičný oděv. Tak Šrí Ráma, který sám nebyl oblečen v ničem jiném, než ve „valkalasu“, což je oblečení, které nosili vesničané nebo lidé, kteří žili v primitivních oblastech, je to jen druh listů, který mají. Musel to nosit, protože Jeho matka, macecha, požádala o tento druh laskavosti Jeho otce. A pak mu Šrí Ráma prostě řekl: „Proč si děláš starosti?

Nosím toto. Už nejsem králem. Sedím před tebou takto. Měl bys být docela potěšen. A Já opravdu nevím, jak tu loď kormidlovat, zatímco ty víš, jak tu loď řídit, tak proč by sis měl dělat starosti?“ Stejně tak vyzdvihoval lidi, které bychom nazvali společensky nízko postavenými, na velmi vysoký piedestal, což ukazuje, jak si lidských bytostí vážil. On sám je nazýván Maryjáda Purušóttama, což znamená toho, který musel vědět, jak daleko vůči komukoliv zajít, maryjády. Jak s někým mluvit, jak se k někomu přiblížit. My však nacházíme lidi, kteří se špatně chovají dokonce vůči svým manželům, vůči svým ženám, vůči svým dětem, vůči každému a také mimo domov se chystají na druhé skočit. To je naprosto proti Rámovi. Je to jako Rávana.

Ba ani Rávana takový nebyl. Nebyl takové povahy, protože určitou dharmu v sobě měl. On byl realizovaná duše, ale stal se rakšasou, protože se stal arogantním, ale dokonce ani jeho arogance se nedá srovnat s mnoha moderními lidmi a moderními dívkami a muži, které slyším a vidím a je překvapující, že opravdu Rávanu překonali. Rávana měl jenom deset hlav, ale někdy cítím, že moderní muži nebo obzvláště ženy mohou mít sto osm hlav. Ta arogance a množství výrazů nenávisti jsou tak absurdní a způsobují, že člověk vypadá tak zbytečný. Ale viděla jsem takové lidi velmi běžně a i do Sahadža jógy se jaksi vplížili. Ve skutečnosti Bůh Všemohoucí takovými lidmi opovrhuje. Doprovázíte-li Ho dál v Jeho životě, vidíte, že šel a ve vesnici, kde velmi stará žena, která patřila k primitivní třídě lidí a měla velmi málo zubů, přinesla jakési malé ovoce, říkáme mu „jujuba“ a ona to přinesla a dala Mu to se slovy: „Šrí Rámo, pohleď, mám je pro Tebe. Nemám nic jiného. A tyto, všechny jsem je ochutnala.“ Víte v Indii, když něco vložíte do úst, je to „utišta“, nikdo se toho nedotkne.

Ale ona řekla: „Všechny jsem je okusila, nakousla jsem je svými zuby a viděla jsem, že žádná z nich není kyselá.“ Věděla, že Šrí Ráma nemá rád kyselé ovoce, takže: „Žádná z nich není kyselá a můžeš je mít.“ Myslím, že kdyby se to stalo někomu na Západě, ošklivě ho ztlučou. Šrí Ráma hned přispěchal a vzal si z její ruky bobule jujuby, políbil jí ruku a řekl: „Dobře, dobře, vezmu si je.“ Snědl je s velkým nadšením. Lakšmana byl na tu ženu poněkud rozzloben: „Co se to tu děje?“ Sítadží řekla: „Ó, to Ti tolik chutnají?“ On řekl: „Ano, ale nic Ti nedám.“ Ona na to: „Nikoliv, Já jsem Tvoje polovička. Musíš Mi dát.“ Dal jich tedy několik Sítadží a Sítadží jedla: „Jéé, to je ale dobrota! To, co jím, je jako nebeský nektar.“ Lakšmana pocítil velkou závist. Řekl: „Švagrová, mohu mít taky trochu?“ Řekla: „Ne. Nemohu Ti dát. Popros svého bratra. Nedám Ti. Sama mám velmi málo.

Proč nepožádáš svého bratra?“ Šel tedy k bratrovi a řekl: „Mohu mít ještě nějaké?“ Šrí Ráma se usmál a dal mu tu bobuli jujuby, která byla ochutnaná nebo dotýkaná či prokousnutá zuby té prosté ženy, která byla vlastně podle bráhmanských zákonů Indie vyvržencem. Přívětivost Šrí Rámy, způsob, který užíval, aby se lidé cítili dobře, je podobný, řekla bych, například ústřici, která, když se jí dostane do ulity malý kamínek, vytvoří jakousi lesklou kapalinu a pokryje ho lesklou kapalinou. Aby se cítila dobře, přetvoří ho v perlu. On tedy neusiloval o své vlastní pohodlí, Ráma byl trošku odlišný, když chtěl z každého udělat diamant nebo perlu tak, aby ten druhý člověk zářil a aby krásně vypadal a takovým způsobem se On cítil dobře. Máte-li vstřebat Jeho vlastnosti, nejdřív musíme pochopit situaci, do níž byl Šrí Ráma zrozen. Šrí Ráma je umístěn na pravé straně vašeho srdce, na pravé straně, v pravém srdci. Je tam umístěn. Tedy v lidské bytosti žádné pravé srdce není. Když někomu řeknete, že zde je pravé srdce, řeknou: „Cože, cožpak existují dvě nebo tři srdce?“ V naší Sahadža józe máme tři srdce: jedno je levé, druhé je pravé a jedno je střední. Tedy pravé srdce je velmi důležitá věc.

Pravé srdce se stará o celé plíce, o obě plíce, celý hrtan, o průdušnici, o nos, o jeho vnitřní část. O vnější stranu se stará – můžeme říci, že vzhled je dán Šrí Krišnou, ale jeho vnitřní část je celá vytvořena Šrí Rámou. Jsou totéž, ale jeden působí jako vnitřní část, druhý jako vnější část. Z vnitřní části vám to dává uši, což dělá Šrí Ráma. Dává vám oči, vnitřek očí. Je tedy tak důležité mít vnitřní část v pořádku, spíše než vnější stránku. To je příklad Šrí Rámy, který se nikdy nestaral o vnější stránku nebo vnější vzhled nějakého člověka. Protože přišel před Šrí Krišnou, snažil se vystavět vnitřní stránku lidské bytosti. Takže můžeme říci, že přes to, že je v pravém srdci, působí prostřednictvím vaší Hamsa čakry a částečně prostřednictvím vaší Višudhi čakry z její vnitřní strany. Protože Šrí Krišna, je ze své vnitřní strany Šrí Ráma, což jest Šrí Višnu.

Takže když někdo řekněme nevypadá dobře podle západních norem, podle Mne jsou západní normy spíš směšné, protože západní normy nevypadají ani jako Krišna nebo Šrí Ráma. Jako osoba byl Šrí Ráma velmi zdravý, vysoký člověk s rukama sahajícíma až ke kolenům, „adžanabav“, říkáme tomu, že má „adžanabav“ a byl boubelatý, oba byli boubelatí. Museli být zavalitými lidmi, přestože byli zrozeni z Agního, On byl zrozen z ohně, ale voda je hlavním živlem Šrí Višnua. Tedy byli všichni boubelatými lidmi. Nebyli hubení jako tyčky podle moderních představ, kdy máme být hubení jako tyčky a jako lidé s tuberkulózou. Neznamená to ale, že všichni obtloustlí lidé jsou hodní. Vždycky logicky uvažujeme, že obtloustlí lidé jsou, když to Matka tak říká, pak zavalití lidé jsou dobří. V tom to není. Vnitřní stránka toho, co říkám. Vnitřní stránka toho je prostě opačná.

Vnitřní stránka je naprosto krásná a zcela plná lásky, laskavosti a vřelosti. Když některý člověk tyto vlastnosti nemá, je to známkou člověka, který vůbec není sahadžajogínem. Člověk, který je velmi hlučný, hovoří nápadně, hlasitě mluví, směje se na nevhodných místech, musí být poloviční blázen – nemůže být sahadžajogínem. Pohleďte na tu měkkost Šrí Rámy, jdoucí až do extrémů, čemuž říkám „sankoča“- etiketa, zdvořilý, ale v angličtině není „zdvořilý“ to správné slovo pro „sankoča“. Kdysi, když bojoval s Rávanou, odstřeloval šípy jednu za druhou z jeho deseti hlav. A když jednu srazil, pak srazil druhou, ta první se vrátila, protože (Rávana) měl určitý druh požehnání, že ho nikdo nemůže zabít ranou do hlavy. Lakšmana tedy řekl: „Vždyť víš, že tento Rávana nemůže být zabit odstřelováním jeho hlav, tak proč ho nestřelíš do srdce?“ On odpověděl: „Důvodem je, že právě teď je v jeho srdci Mahálakšmí, Síta. Síta sídlí v jeho srdci. Jak ho mohu udeřit do jeho srdce? Jelikož je tam Ona, mohla by být poraněná.“ „Tak k čemu je střílet mu na hlavu?“ On řekl: „Protože když ho začnu rychle zasahovat do hlavy, jeho pozornost se tam přemístí.

A jakmile přejde jeho pozornost do jeho hlavy, pak ho mohu střelit do srdce.“ Vidíte toho sankoču? Podívejte se na toho sankoču, na způsob, jak mluvil. Teď máme – Tino, co je to s tebou? Proč se po celou dobu takhle směješ? Nemůžeš zůstat zticha? Co je tady k smíchu, ohledně některých věcí, kde se nemáš co smát. Buď zticha! Nyní, co se stalo, že byl jednou tak laskavý, když velmi odporná žena Šúrpanaka, přišla, aby Ho sváděla. A řekla to, že Ho přišla svádět, řekla: „Rámo, proč se se mnou neoženíš?“ Myslím, dávat takové osobě jako Ráma, který je Maryjáda Purošóttama, dávat takové hrozné otázky. Někdo by ji opravdu praštil, když ne něco jiného.

Šrí Ráma se smál. Řekl: „Madam, lituji. Mám manželku a vyznávám pouze jednu manželku, „éka patnivrat“. Tak se omlouvám, že si vás nemohu vzít.“ Ale poťouchle říká: „Dobrá, Můj bratr je támhle. Svou ženu zanechal v Ajódhji. Můžete se Ho zeptat.“ Tak šel k ní a zeptal se, šla k Němu a zeptala se: „Lakšmano, proč se se mnou neoženíš? Stala se velmi krásnou. Sama se proměnila v krásnou ženu. Musela jít do nějakého salónu krásy, nebo něčeho podobného, ale sama se takto předělala a byla tam. A On se na ni díval tak rozzlobeně a říkal: „Ty, hnusná, proč dáváš takovou otázku?“ A uřízl jí nos.

Bylo to v Násiku, když jí ten nos uřízl a proto Násika znamená nos, a proto jste byli v Násiku, což je místo, kde jí uřízl nos. Byl velmi rozzlobený. Ale Ráma nebyl. Řekl způsobem, který je velmi přesvědčivý : „Víte, mám manželku a jsem člověkem, který věří pouze své jedné ženě.“ Další Jeho vlastností bylo, že byl velmi zásadový. Nikdy nebyl vrtkavý jako Šrí Krišna. Šrí Krišna byl diplomat a diplomacie je velmi proměnlivá. Styl Šrí Krišny byl odlišný. Ale… Proč? Co je s tebou? Proč, co je to?

Pojď a sedneš si tady. Pojď na tu stranu vedle Tiny. Pojď a sedni si na druhou stranu. Proč na ni mluvíš. Jdi a sedni si dozadu. Jdi. Už mi způsobila velmi ošklivou chvíli v Púně a teď je tady. Když mluvím, prosím, nemluvte mezi sebou. To je to nejmenší, co pro Mne můžete udělat. Viděli jste nějaké Indy, aby se takto chovali?

Velmi to ruší. Soustřeďuji se na vás, proč se nesoustředíte na Mne? Je v pořádku, pokud je nějaký vtip, cokoliv – že se smějete. Nemohu pochopit, k čemu je potřeba mluvit mezi sebou. Dobře. Promiňte, že jsem to musela říct. Víte, ve chvíli, kdy hovořím o Šrí Rámovi. Šrí Ráma by to neřekl. Ale v Sahadža józe nemůžete jednat jako Šrí Ráma, někdy musíte také být jako Parašurama, jinak se věci nevyřeší. Tedy, když s tím pokročíme v jeho charakteru, který byl tak nádherný, zjistíte, že byl tak zásadovým člověkem.

Cokoliv řekl, to po celý život prováděl. Například řekl: „Jsem tím, kdo věří v jednu ženu – éka patní vrat.“ Tedy měl velice hezkou ženu, nepochybně, velmi krásnou ženu, ale Ona odešla k Rávanovi a On zůstal sám. Když chtěli začít určitý druh jadžni (oběti), nazvané rádžasúrja jadžňa, která byla zaměřena k podrobení celého světa, požádali Ho: „Musíš se oženit, protože musíš mít svoji ženu.“ On řekl: „Ne, nemohu se oženit, protože žádná nemůže být jako Moje manželka a nemohu se oženit. Mohu se vzdát tohoto druhu jadžni, ale nemohu se znovu oženit.“ Tak Oni tedy řekli: „Dobře, je tedy možné udělat jedinou věc, udělat zlatou sochu Síty a můžeš použít tuto sochu jako představitelku manželky.“ Řekl: „S tím souhlasím.“ Sundal všechny své ozdoby, všechno, udělal tu sochu a vykonal tu jadžňu. Cokoli tedy řekl, toho se důsledně držel. Ve své dharmě byl dokonalý. Jiná příhoda se udála, když se Síta ztratila. Nikdy nespal, nikdy nespal na posteli, vždy na Matce Zemi. Nikdy nespal v posteli, vždy na Matce Zemi. Bolest, kterou měl kvůli svojí manželce, velmi dobře popisovali všichni indičtí básníci.

A když Ho nakonec Síta opustila velmi tajuplným způsobem – prostě zmizela v Matce Zemi, protože Matka Země Ji zrodila, tak zmizela v Matce Zemi – pak se Šrí Ráma stal naprosto ztracený a skočil do řeky Sarayu a zmizel ve vodním živlu, z něhož povstal. Tento muž se tedy musel vzdát své manželky. V tomto kontrastu můžete vidět stoupající a klesající vlnu osobnosti. Společnost, ve které žil, stát, kterému vládl, protestovaly proti manželce, která žila s Rávanou. A veřejnost o tom začala mluvit. On, jako dobrý král rozhodl, že by Ho Jeho manželka měla navždy opustit. A poslal Jí nádherný povoz se svým prvním ministrem a svým bratrem Lakšmanem, který Ji sesadil z trůnu. Vzal Ji ven a řekl Jí, co se přihodilo a že ho Šrí Ráma požádal, aby Ji vzal do ášramu Válmikiho. V důsledku toho se velmi rozrušila, ale protože byla Ádi Šaktí, tak se nemusela obtěžovat. Řekla: „Prostě Mě tady nech.“ Osoba s velkou sebeúctou.

Neřekla: „Ne, ne, ne, ne, půjdu za Ním. nebo: Budu Ho žalovat. Půjdu k soudu, abych získala všechny Jeho peníze. Jak se opovažuje Mne vyhodit.“ Nic takového. To je ušlechtilost ženy. Laskavě řekla: „Dobře, musíme nyní poslechnout Tvého bratra. Jsem Tvoje švagrová a jsem také starší. Nyní poslechni Mne. A jako Tvoje švagrová Ti říkám, že nyní musíš jít. Nech Mě tady samotnou a nechci, abys šel se Mnou dál, abys Mne s někým deportoval.“ A to byla těhotná.

Když se to stane tady, mohou se ovšem stát hrozné věci, ale když se taková věc stane v Indii, manželka se zabije nebo to nebude schopná snést. Domnívám se, že obojí je totéž a sice únik. Když není agrese, pak je ústup. Ale Ona řekla: „Ne, musím porodit ty dvě děti. Umím se o sebe postarat, dobrá. On to udělal taktně, Já nejsem ničím a prosím, řekni Mu, aby si o Mne nedělal starosti.“ A řekla Šrí Lakšmanovi o Šrí Rámovi: „Dobře, dávej na Něho pozor, to je vše, co si přeju.“ Dále řekla hlavnímu ministrovi, mantrimu: „Musíš se postarat o království.“ Pohleďte na tu důstojnost, na tu vyrovnanost, pohleďte na charakter, na osobnost Šrí Rámy. Byl nazýván Maryjáda Purušóttama. A pohleďte na Jeho manželku. Vyrovnala se Mu ve všem všudy. Když byla v zajetí u Rávany, Rávana byl tak vystrašený z Její Šakti, že se Jí nedokázal dotknout.

Pokoušel se Ji postrašit, řka: „Tohle udělám všem ženám Indie. Tohle udělám všem ženám na světě. Budu dělat všechny tyto strašné věci. Podruhé se narodím. Budu se chovat nemravně.“ Ona řekla: „Dělej si, co chceš. Nemůžeš se Mne dotknout.“ Nemohl se ani dotknout Její ruky, byl tak vyděšený. A když Hanumana přinesl prsten Šrí Rámy, ukázal Jí ho a řekl: „To je prsten Šrí Rámy.“ Řekla: „Ano, vím. Jak se má?“ On řekl: „Dobře.“ To byly všechny otázky, které měla ohledně sebe. On tedy řekl: „Matko, mohu Tě vzít na záda. Snadno Tě mohu odnést.

Vlez si na Moje záda a Já Tě vezmu.“ Ona řekla: „Ne, nepůjdu s Tebou. Je to Můj… Je to Šrí Ráma, který je statečným králem, On by měl sám přijít, bojovat s tímto Rávanou, zabít ho, protože je zlý a pak s Ním se vší slávou půjdu.“ Nebyla z ničeho vystrašená. Pro Ni bylo důležité, aby byl ten Rávana zabit. Je hnusný a měl by být Rámou zabit. Na ženu tak velká odvaha. Když vidíte obě strany, budete překvapeni tím, jak mocnou věcí je charakter ženy. Není to reagování toho druhu: „Můj manžel je takový, a proto jsem taková já“ nebo: „…můj manžel mi neudělal toto, proto jsem taková. Můj manžel odešel, tak já končím. Co si počnu bez svého manžela?“ Nic takového. Stojí na svých nohou.

Řekla Hanumanovi: „Ne,“ zůstala na svých nohou a řekla: „Když Ráma přijde a toho zloducha zabije a odstraní toto zlo z této země, pouze tehdy si Mě může odvézt. Nechci jít s Tebou. Nechci uprchnout. Nechci utéci. Nikoliv. Budu tomu tady čelit sama.“ Na ženu je to velice mnoho, aby toto řekla, když je uvězněná v žaláři strašného člověka nebo na místě, které je pro Ni velmi nebezpečné, aby řekla: „Nepůjdu. Ať se pokusíš o cokoliv, ať zkusíš jakýkoliv trik, ať řekneš cokoliv. Já nepůjdu.“ Jen si to představte. A Rávana byl tak hrozný chlap. Prováděl Jí všechny možné věci a Ona zůstala naprosto klidná a tichá a čekala na manžela, že se vrátí.

Můžeme pomyslet na takové ženy v moderní době? Tak o sobě přesvědčených, tak velice v rovnováze, tak plné sebejistoty a síly. Toto je poselství života Šrí Síty. Dobrotivost Šrí Rámy se ukázala, když začal lidem panovat. Byl tím, kdo pečoval o potřeby lidí. Pro Něj bylo důležité, aby lidé, kterým vládl, byli šťastní a radostní. Staral se o ně s velkou láskou. Měl dva syny, o které po krátkou dobu pečoval, protože se ztratili se svojí matkou, Sítou a oni jsou těmi, kdo Ho našli tím, jak je Válmiki naučil zpívat Rámájanu. Šli do Ajódhje a zpívali Rámájanu. Ráma šel s nimi.

A jednoho dne, při jedné z jadžní, když chytili koně Šrí Rámy, shledal Hanumana, že je nemožné přemoci tyto dva chlapce a nemohl to pochopit. Tady se musí nyní popsat charakter velkého Hanumany. Šel říct Šrí Rámovi: „Nechápu, že se těm dvěma chlapcům nemohu postavit. Nevím, kdo jsou.“ Tak tam Šrí Ráma šel. A ti chlapci stáli se svými luky. Objevila se před nimi Šrí Síta a řekla: „Nemůžete bojovat. On je vaším otcem.“ To způsobilo, že si to Hanumana uvědomil, a řekl: „Dobře, mohu teď bojovat se Šrí Rámou. Proč vás takto opustil?“ Pohleďte na sladkost Šrí Hanumany, který byl tak velkým oddaným, tak velkým oddaným Šrí Rámy. Viděl, že: „On spáchal bezpráví na Mojí Matce“ a stál si za tím. Je to od Šrí Hanumana velmi hezké, že to udělal.

Hanumana je, jak víte, je archandělem Gabrielem, který je nevinností, prostotou a dynamikou. Jeho dynamika je taková, že jakmile se narodil, prohlásil: „Raději to Slunce sním, protože Slunce spaluje lidi v Indii.“ Tak šel a spolkl Slunce. Lidé museli říci: „Víš, přesto, že Slunce spaluje, je velkou pomocí. Prosím, osvoboď Slunce. Proč jsi ho snědl?“ Takže On Slunce uvolnil. Hanumana strávil celý život ve službách Šrí Rámy. A byl takový oddaný bhakta Šrí Rámy. Zde je také rozdí v tom, že Hanumana měl navadha siddhi, navadha siddhis, devět siddhi, anima, ganima, raguma – všechny možné síly – že se mohl stát malým, mohl se stát velkým, mohl…. Měl tolik schopností. Nehledě na všechny tyto siddhi a množství sil, které měl, tak Ho Šrí Ráma jednou požádal: „Můj bratr Lakšmana je zasažen a je na tom velmi špatně.

Myslím, že právě umírá. Tak jdi a získej určitý druh sandžívanu, druhu byliny, kterou chci potřít Jeho hlavu.“ On tam tedy šel, hledal a nemohl ji nalézt, takže popadl do ruky celou horu a dal ji Rámovi: „Teď si vyber, Já nevím, nemohu ji najít.“ To je Hanumanova Šakti. A se všemi těmito silami byl tak skromným a oddaným člověkem. To je známkou silného sahadžajogína. Kdokoliv, kdo je silný, musí být skromný a nenásilný. Mahátma Gándhí říkával: „K čemu je nenásilí slabocha?“ Slabý musí být nenásilný, co je na tom tak velkolepého? Ale to je politika, či druh ochrany, kterou má. Slabý člověk tedy musí být nenásilný, protože se nemůže postavit tváří v tvář, nemůže protestovat. Ale nenásilí silného je známkou skutečného nenásilí. Ti, kteří jsou silní, pokud jsou nenásilní, tak to znamená, že jsou si docela jistí svými silami.

Takoví lidé, jsou přesvědčeni o svých silách, proč by měli útočit na druhé? Pouze stojí: „Dobře, pojď, copak chceš?“ Ba, i když to řeknou, lidé utíkají. Tak ti, kteří jsou násilní, zlostní, nakvašení, vyskakují si na každého, mučí každého, každého obtěžují, jsou lidmi, kteří mají velmi slabý charakter. Jejich charakter je slabý. Kdyby jejich charakter byl v pořádku, pak by všechny tyto věci nedělali. Je to známka člověka, který je buď posedlý a dělá to pod vlivem této posedlosti nebo je tak slabý a posedlý svým hněvem proto, že nemá tolik sil, aby něco snesl. Tou nejsilnější je Matka Země, protože má sílu snášet. Ten, kdo má sílu snášet, je silný. Ten, který nemá žádnou sílu snášet: „Nemohu to snést. Nemám to rád.

Já toto…“ Takový člověk je pro tuto zemi neužitečná věc a někdy si myslím: „Proč je Bůh stvořil?“ Je to bolest hlavy, mít nějakého takového člověka blízko sebe: „Tohle nemohu jíst. Toto se mi nelíbí.“ Proč jste potom zde? Ani vás nemá nikdo rád. Nikdo nemá rád takového člověka a to je důvod, proč takový člověk pořád říká: „Tohle se mi nelíbí. Tamto se mi nelíbí. Já…“ Takže síla člověka spočívá v tom, jak věci snáší. Kolik můžete snést, kolik můžete podstoupit, aniž byste to pociťovali? Řekněme například, že v džungli jste šťastní. Když jste v paláci, jste šťastní, když máte tuto barvu nebo tamtu barvu pleti, když jste této rasy nebo tamté rasy, máte-li tento druh života či tamten druh života, můžete to snášet. A tato síla snášet určuje váš formát, hodnotu pro Sahadža jógu.

Není to o předvádění, neznamená to trpět, nemáme říkat: „Takto trpím.“ Ne, netrpíte. Je to jen tak mimochodem. Člověk, který požaduje veškerý komfort, člověk, který chce žít v samém luxusu, ale ne s nějakým nedostatkem nebo nedokonalostí, ten člověk je žebrák-chudák, řekla bych, v každém smyslu slova. Domnívám se, že nejlepší věcí, jak se zbavit problémů, je nemít je – ve smyslu: „Neřídím, nemám tedy problém s řízením. Nikdy netelefonuji, tak nemám problém s telefony. Nechodím do bank, tak nemám problém s bankami.“ Nejlepší je: „Nemám žádné příjmy, tak nemám žádné problémy se zdaněním příjmů.“ Nemějte prostě cokoliv, co vám dělá starosti. Proč to chcete mít? Mít něco a pak se tím trápit? Zdá se to velmi zvláštní, že se velmi snadno něčeho, co vás na tomto světě trápí, můžete zbavit. Nepotřebujete tedy takovou věc mít na své hlavě.

Ale i když slovo ´problém´- obzvlášť v evropské společnosti – je velmi obvyklé slovo ani v angličtině jsme se nikdy toto slovo ´problém´ neučili. Víte, slovo ´problém´ se používalo, jen když jsme se učili geometrii, geometrické problémy, ale nikdy jsme nevěděli, že existuje ´problém´ v životě. Později, když jsem přišla do styku s evropskou společností, říkali: „V tom není problém.“ „Toto je problém.“ Za den přinejmenším stokrát užijí slova ´problém´. Tedy pro problémy je řešením nemít tu věc, která vám problémy způsobuje. Můžete se vzdát čehokoliv. Můžete se vzdát, čehokoliv chcete, pokud víte, jak se od toho odpoutat. Mnoho lidí přichází a říkají Mi: „Matko, my máme ego. To je ten problém.“ Řekla jsem: „Tak se ho zbavte.“ Domnívám se, že je to jednoduché, proč ho máte? Víte, jako kdyby chtěli říci: „My máme potíž s touto věcí, ale pořád na ní lpíme.“ Například: „Bojíme se krokodýla, ale chceme svou nohu strkat do krokodýlí tlamy. A máme problém, že krokodýl naši nohu sežere.“ Takže se toho zbavte.

Ale oni budou zkoumat krokodýla, otevírat mu tlamu a strkat do ní nohu a pak přijdou za Mnou a řeknou: „Matko, my máme problém. Moje noha je v krokodýlově tlamě.“ Abyste se dostali do problému, musíte s ním začít. Ale když s ním nezačnete, jak dostanete problém? Například, lidé mají velmi směšné, hloupé problémy. V dnešní době. První problém, který někdo může mít: „Ó, musím mít své šaty upnuté.“ K čemu je to potřeba? Žádný problém. Noste je, tak jak jsou. Kdo se na to dívá? „Vidíte, tam jsou všichni lidé s upnutými šaty.“ Nestarejte se, co je tam.

Když nejsou vypasované, tak a tak… Pro ně je to problém. Jsou to takovéto pošetilé věci, uvidíte velmi směšné věci. Ale myslím si, že největším problémem, který máte, jsou vaše hodinky. Ve Švýcarsku bych to neměla říkat. Víte, například je problém, že teď musíte jet na letiště… Jakmile někomu řeknete, že musíme jet na letiště, tedy přesněji řečeno, Já musím jet, vy nemusíte, každý začne jaksi skákat, jako když stojíte na skákacím prkně. Vidíte všechny, jak takto poskakují. „Co se děje?“ „Matko, musíte jet na letiště.“ „Tak dobře, musím jet. Ale co se děje s vámi?“ „Je tu problém.“ „Jaký problém? Musím jít Já. Vy pouze víte, že vůbec nemusíte jít a nemusíte na letiště chodit.

A pokud to letadlo přiletí a nevezme Mne, nevrátím se, abych vám přidělala starosti, zůstanu v hotelu. Nedělejte si starosti.“ Ale proč jste kvůli tomu tak vzrušení? Ten způsob, jak jsou lidé vzrušení, že musím stihnout letadlo, někdy pociťuji tak, že se Mne chtějí zbavit. Tedy to je problém pro lidi, kteří jsou velmi úzkostliví. Nyní předpokládejme, že řeknu: „Já vím, že Mi letadlo neuletí.“ Vím to, protože vím mnoho věcí. Takže nemám žádné problémy, ale předpokládejme, že když si i myslíte, že možná nestihnete letadlo, tak ho možná nestihnete. Ale pokud ho stihnete, je to v pořádku. Když ho nestihnete, je to v pořádku. Tak kde je problém? Buď vás vezme nebo vás nevezme.

Co je mezi tím? Stále nechápu, kde je problém. Buď se to vyřeší nebo se to nevyřeší. Držte se dvou možností. Jsou pouze dvě možnosti. Co je třetí možnost, která vám dělá ten problém? Řekněte Mi. Řekněme, že Mi někdo dluží peníze, dobrá, tak buď Mi je dá, nebo Mi je možná nedá. V čem je problém? Problémem je, že to nazýváte problémem a chcete se vyhnout tomu, abyste čelili pravdě.

Když se pravdě postavíte, poznáte jednu věc, že uvidíte, že nyní mi tento člověk musí peníze dát. Dobře, půjdu a budu tomu čelit, řeknu mu: „Pane, musíte mi ty peníze dát. Musíte Mi zaplatit. Je to vaše povinnost a pokud Mi nezaplatíte, děláte chybu.“ Zajděte za ním, postavte se mu tváří v tvář a řekněte mu to. Ale vy to nechcete udělat. Budete sedět doma: „Bože, to je problém. Víš, mám problém, ten člověk mi nehodlá dát peníze. Bože, to je problém.“ Když budete sedět tady, po celou dobu tlouci hlavou, jak je dostanete? Když se tomu přímo postavíte, budete překvapeni, že tu není kvůli ničemu žádný problém. Řekněme, že vaše auto selže.

Tak selže, vystupte, těšte se pěkně sami sebou, dokud někdo nepojede kolem a nevezme vás s sebou. Nebo předpokládejme, že vás nikdo nesveze, dobrá, zůstanete tam přes noc. Co na tom? Žádný tygr vás nepřijde sežrat. A když vás tygr musí sežrat, sní vás. V čem je problém? Stále ho nevidím. Nevidím v tom problém. Když vás tygr musí sníst, je to už souzeno, že tygr musí jíst. V žádném případě nikdo neumře.

Narodíte se znovu. Když se na to podíváte z tohoto úhlu, pak budete překvapeni, že většina problémů neexistuje. Jsou jako bubliny, vytvořené vaším vlastním myšlením, vlnami našeho myšlení: „Toto je problém. Tamto je problém.“ Jako když dnes řekli, že není žádná hala na to a to datum. Dobře. „Kde máte tu halu?“ „Tady.“ „Když žádná hala není, udělejme to na volném prostranství.“ Tedy způsob, jak to udělat co nejlépe, je způsob, který vám ukazuje Šrí Ráma. Podívejme se nyní, jakým způsobem nám pomohl. Šrí Ráma nám se svým charakterem, se svou vyrovnaností, klidem a se svou mírností a sladkostí ukázal, jak by měl být král dobrotivým králem a současně velmi milujícím manželem a milujícím otcem, i člověkem v dharmě, ale kromě toho sešel dolů do Maháráštry. Všechny ty záležitosti zařídil tak, aby mohl jít do Maháráštry bosýma nohama, aby tu zemi provibroval, protože sahadžajogíni jednoho dne přijdou do Maháráštry, a Maháráštra musí být navibrovanou zemí. V Ajódhji si nikdy nezul své střevíce, protože tam byl králem.

Ale když On i Šrí Síta, oba dva, když přišli do Maháráštry, zuli si boty, aby ji navibrovali. Na své cestě uviděl velký kámen, který nebyl ničím jiným, než ženou zakletou v kámen, Ahíljou. A On způsobil pouhým dotekem, že znovu ožila. Zrovna tak, jako by jen mimochodem dělal jedno po druhém, ale byl to smysl Jeho života, aby tam šel. A ten, kdo napomohl velikému dovršení v nás, je tento Šrí Ráma. Šrí Ráma ručí za pránavaj, což je životní dech, který vdechujeme. Pro tento životní dech a tento životní dech, když se ohřeje, musíme vědět, že už nejsme se Šrí Rámou. Z vašeho nosu musí foukat chladný vzduch i z vašich úst. Nevím, jak je to u vás u lidí, ale Mně se to stává po celý čas. Když se rozzlobíte, nozdry se zvětší, zduří a horký vzduch, horká slova i všechno horké, žhavé oči, všechno takhle stoupne, pokřiví se a vy se stanete zuřivým Rávanou.

Jelikož jste zapomněli krásu povahy Šrí Rámy. To, co udělal pro naše srdeční centrum, je největší věc – – že do našeho nitra vložil otcovství. Protože Šrí Ráma představuje otcovství. Musíte se nyní rozhodnout, jakým typem otce jste. Ti lidé, kteří nejsou dobrými otci, si rozvinou problémy s pravým srdcem. Také ti lidé, kteří nejsou dobrými manželi, si také rozvinou pravé srdce. Pravé srdce je tak důležité, protože obzvlášť na Západě, kde je podnebí tak zvláštní, se musíte zdržovat uvnitř místností a po celou dobu být zavřeni, takže v té době vnitřně vyschnete, pokud nemáte tu sladkost, tu vřelost a tu laskavost Šrí Rámy a dostanete se do potíží s astmatem. Tolik lidí zemře na Západě na astma. Vrcholem toho je, že bojujete se svými ženami, špatně s nimi zacházíte, berete jim jejich peníze, podvádíte je s jejich penězi a každým způsobem je trápíte. Pak se to stane ještě horší.

Tak to musí mít cosi společného s penězi v tom smyslu, že Sítadží byla Šrí Lakšmí a Sítadží byla tou, která byla silou Šrí Rámy. Takže Šrí Lakšmí se také na vás rozzlobí, jste-li špatný otec nebo špatný manžel. To je důvod, proč je Gruha Lakšmí velice důležitá. Ale žena musí být Gruha Lakšmí. Neměla by být nějaká dračice a pak předpokládat, že na ni bude manžel laskavý. Pak se to kazí. Je to velmi špatné. Žena musí být Gruha Lakšmí, krásná žena s velmi něžnou povahou, která mluví se svým manželem velmi ‚sankoča‘ způsobem a rovněž se stará o děti, stará se o rodinu a stará se o hosty, kteří přijdou do jejich domu. Ale pokud podporujete a stojíte o takové ženy, které jsou k ničemu (což znamená, že v kolektivu by měly být dobré), pokud kolektivně nebudou působit dobře, pokud jsou v kolektivu agresívní, pokud budou v kolektivu ostatní mučit, pak by se takové ženy neměly vůbec povzbuzovat, ale měly by pak, jak říká Tulsidás, dostat nabito. Je to záležitost, která v moderní době vypadá velmi špatně, pokud se něco takového řekne, že ženy by měly být zbity v případě, že mají takové vlastnosti, které je diskvalifikují od toho, aby byly Gruha Lakšmími.

Samozřejmě není žádná potřeba bít, ale chci říci, že musíte vyhnat všechny ty badhy ze svých žen, je to velmi důležité, protože jinak, pokud selžete v oné aktivitě, jak udržet své manželky ve správných kolejích, můžete nakonec dostat také pravé srdce a astma. Protože vaše manželka a vy jste částí společnosti. A společnost má určité zákony, které jsou velice důležité. Existuje cosi jako šrí dharma, existuje cosi jako pati dharma, existuje cosi jako mátá dharma, pitá dharma, všechno má dharmu. Muži, kteří trápí své manželky, mají velmi špatné srdce. Stejným způsobem ti, kteří nahrávají svým manželkám, mají také velmi špatné pravé srdce. Musíte být v rovnováze. Jste manžel a ona vaše manželka a oba jste odpovědní za udržování velmi dobrých rodinných vztahů. Není to jednostranné. Není to pouze manžel nebo manželka, ale oba dva by měli být takoví, že konají podle své přirozenosti ženy a muže a respektují jeden druhého, vzájemně se milují, sdílejí vzájemně jeden s druhým vše a existují způsobem, aby lidé viděli, že zde jsou dvě kola vozu, jedno nalevo, jedno napravo, není tu žádná nerovnováha.

Jsou si rovni, ale ne podobní, jak jsem vám mnohokrát říkala. Tedy v případě Šrí Rámy On svoji ženu opustil. Když došlo na Sítu, Ona Ho také opustila. Ale opustila Ho, jak má žena odejít a On Ji opustil, jak má muž odejít. Ona Ho také opustila. Ale způsobem, který je pro ženu vhodný. A On to učinil způsobem, který je vhodný pro krále. Stejným způsobem žena, když koná, musí konat jako žena. Stejnou věc může dělat, jak ji udělá muž, ale musí být žena a muž musí být muž. Tedy toto je Maryjáda Purušóttama, což je ten, který je nejvyšší mezi všemi muži, což jsou všechny maryjády, všechny hranice, které zachovává.

Hranice jsou takové, že nezkoušíte podmanit si ostatní nebo nezkoušíte zabrat jejich místa. Viděla jsem například ty, kteří byli agresívní, také se předvádějí na našich programech, vždy jsou první přede Mnou. Jsou tam, jakmile otevřu bránu, budou tam někde stát. Budou ve všem první. To není maryjáda. Měli byste být v pozadí. Měli byste…, jsou to lídři, které jste dostali, ti mohou sedět vpředu. Snažte se být vzadu. „Chci být první…“. Kdysi jsem řekla: „nejprvnější z prvních.“ Znáte příběh o nejprvnějším z prvních.

Stanete se nejprvnějšími z prvních a to se vám stane, pokusíte-li se předvádět. A znám je všechny, kteří jsou takoví. Být v pozadí je nejserióznější věc, kterou máte udělat. Jít první dopředu, první skočit dopředu, stát u dveří, když Matka přichází, víte… Jakmile toho člověka uvidím, říkám: „Ó, zase je tu.“ Někteří dělají ártí kvůli tomu, aby se předváděli, někteří házejí květiny, aby se předváděli, že musí být první. A tak, či onak, získají také postavení, kvůli svému prosazování a požadavkům. Lídři musí být opatrní a nedávat tyto okázalé povinnosti lidem, kteří Mne skutečně kvůli své aroganci velice dopalují tím, jak se vytahují. Musím vám dnes vzhledem k okolnostem říci jednu věc, že se musíme rozhodnout, že pokud lídři nemají manželky, které jsou skromné, které jsou laskavé, které jsou soucitné a které jsou Gruha Lakšmími, které jsou velmi příjemné ke kolektivu, budeme muset odvolat manžela, stejně jako manželku z lídrovství. Nemůžeme mít lídry, kteří mají hrozné manželky. Nemůžeme, protože manželka lídra je jako matka. Popisuje se pět typů matek, jedna z nich je ta, která je manželkou gurua nebo lídra.

A pokud má lídr manželku onoho typu, je ze všech ohledů lepší, aby odstoupil. Aby svou ženu polepšil. Aby dělal, co je možné. Dokud ona nebude v pořádku, neměl by on být lídrem. Je to velmi důležitá věc, protože jsem viděla, že takové ženy podrážejí muže, nejen to, ale podrážejí Sahadža jógu. Sahadžajogíny a celou organizaci Boha. Musíme tedy být opatrní a ženy by měly pochopit, že pokud jsou opravdovými manželkami lídrů, musí být obzvlášť hodné, laskavé, štědré, účastné, starající se, zcela mateřské a neměly by tolerovat nesmysly a měly by opravovat, pokud lidé chybují. Neměly by na nikoho žalovat svým manželům, neměly by na sebe přebírat odpovědnost za věci, o nichž se předpokládá, že jim nepřísluší. Pokud nejsou na této úrovni, nejsou lidem k ničemu a nemají být co hrdé na to, že jsou manželkami lídrů. Ze života Šrí Rámy se toho dozvídáme spoustu a rovněž ze života Sítadží.

Oba dva pro nás toho tolik udělali, předvedli takový velkolepý život. Ve svých životech trpěli a trpěli a trpěli. Žili ve vesnicích. Žili v pralese. Když byli králem a královnou, neznali nikdy, co je nepohodlí. Celou cestu šli na bosých nohou. Prošli všemi možnými útrapami života. Síta byla unesena Rávanou, který byl hrozným člověkem. Ona musela žít s rakšasou, dovedete si to představit? Žila s rakšasou a tam ukázala svoji velikost.

Charaktery rozdílných vlastností, jako Síta a Šrí Ráma, ukazovaly doplňující se vlastnosti, které zde jsou, zcela doplňující a pokud tomu tak je, pak jsou vztahy muže a ženy v Sahadža józe nádherné. Takto by to mělo být. Zjišťuji, že někteří lidé jsou velmi pěkní. Někteří lídři jsou obzvlášť hodní, ale manželky mohou být velmi tvrdé, mohou být velmi přísné nebo by mohly být velmi zlomyslné, mohly by být nepříjemné, sobecké. S těmito vlastnostmi v Sahadža józe růst nemůžete. Je to takové štěstí a příležitost, že váš manžel je lídr, nejvyšší člověk ve vašem národě v Sahadža józe a vy se musíte vyrovnat jeho důvtipu, schopnostem a jeho jménu, jinak žádnou autoritu nemáte. Proto vám v tento den Dassera musím říci, rozhodněme se, že budeme v Sahadža józe mít Rámrádž (Rámovo království), kde je laskavost, kde je láska, soucit, bezpečí, mír, radost, kázeň mezi sebou. Celé ukáznění je uvnitř nás. O Šrí Rámovi chci říci, že On sám se podrobil kázni maryjád. Stejným způsobem bychom se my sami měli podrobit disciplíně maryjád.

Je to velmi skvělá věc, že se to mělo stát ve Švýcarsku, protože Švýcarsko nejvíc potřebuje požehnání Šrí Rámy. Způsob, jak to pokračuje ve vaší zemi, tyto velmi sobecké, neštědré činnosti pokračují a ničí všechny chudší národy tímto druhem sobeckého postoje, velmi omezeného postoje, postoje velmi nízké úrovně, vůči financím těchto chudších národů. Je důležité, je pro nás dnes velmi důležité, abychom se modlili za osvobození srdcí těch lidí, kteří jen masakrují. V těchto moderních dobách nemáme války, ale oni finančně vraždí lidi, zabíjejí je tím, že je připravují o jejich vlastní peníze a jejich vlastní dobrotivost. Pokud tedy má přijít Rámarádž – Rámovo království, pak se má Ráma zrodit v srdcích lidí, kteří jsou u kormidla. A takto se musíme modlit ke Šrí Rámovi: „Buď laskavý a milosrdný, tak aby ses mohl zrodit v srdcích těchto lidí.“ Nechť vám všem Bůh žehná! Mohu prosím mít trochu vody? Nevím, jak jsem dnes mluvila, protože je taková spousta vibrací, že je to velmi obtížné. Mohu mít trochu vody, prosím. Děkuji vám.