Šrí Ganéša púdža, 08/08/1989 Les Diablerets, Švýcarsko

Les Diablerets (Switzerland)

1989-08-08 Ganesha Puja Talk, Les Diablerets, Switzerland, DP-RAW, 48' Download subtitles: CS,EN,ES,IT,NL,PT,ZH-HANTView subtitles:
Download video (standard quality): Download video (full quality): View and download on Vimeo: View on Youku: Listen on Soundcloud: Transcribe/Translate oTranscribe

Feedback
Share

Šrí Ganéša púdža

Dnes jste sem přišli, abyste Mě uctili jako Šrí Ganéšu. Před každou púdžou opěvujeme Šrí Ganéšu. A cítíme ke Šrí Ganéšovi ohromnou úctu, protože jsme zjistili, že dokud v nás Šrí Ganéša, který je symbolem naší nevinnosti, není probuzen, nemůžeme vstoupit do Božího království. A abychom zde i zůstali a těšili se požehnáními Šrí Ganéši, musíme mít svoji nevinnost plně rozvinutou. Tak Ho velebíme. A chválit Ho je velmi snadné. A i když jsme možná před příchodem do Sahadža jógy udělali něco špatného, On zcela odpouští, protože je věčným dítětem. Viděli jste děti, i když jim naplácáte, někdy jste na ně rozzlobení, ony na to zapomenou. Pamatují si jenom lásku, ne to, že ve vašich rukou trpěly. Dokud nedorostou, nepamatují si špatné věci, které se jim staly. Na samém začátku, když se dítě narodí matce, neví, čím prošlo. Pak paměť postupně začíná pracovat a dítě si v sobě začíná věci oživovat. Zpočátku si však pamatuje jen hezké věci, které se mu přihodily. Proto vždy rádi myslíme na dětství, co nám v dětství udělalo radost. Ale jak začneme vyrůstat, začneme si pamatovat všechna trápení a všechna soužení, jimiž jsme museli projít. Máme snahu všechny těžké zkoušky, kterými jsme prošli, zveličovat. V dětství si děti pamatují jen lidi, kteří je milovali, a ne ty, kteří jim ubližovali. Snad si to pamatovat nechtějí. Vypadá to tak. Ale až vyrostou, snaží se připomínat si jen lidi, kteří jim ubližovali nebo dělali potíže, a tím se sami dělají velmi nešťastnými. Ganéšův princip je však nesmírně subtilní, nejsubtilnější ze všeho. A existuje v podobě vibrací ve všem, co existuje ve hmotě. Hmota bez vibrací neexistuje. Má vibrace, které je možné vidět, dokonce i v atomech a také v molekulách všech látek, které existují. Šrí Ganéša je tedy prvním, kdo se rovněž ustálil ve hmotě. Díky tomu existuje ve Slunci, v Měsíci, existuje v celém vesmíru, v celém stvoření a pokračuje ve své existenci i v lidských bytostech. Pouze lidské bytosti mají schopnost tak či onak svou nevinnost zakrýt. Jinak, zvířata jsou nevinná. Lidské bytosti mají svobodu; pokud chtějí, mohou svou nevinnost zakrýt, mohou dveře ke Šrí Ganéšovi uzavřít a říci, že neexistuje. Mohou je zatemnit. A vidíme, že z toho důvodu lidské bytosti páchají tolik strašných věcí tím, že popírají existenci Šrí Ganéši. On ale koná. Koná takovým způsobem, že ukazuje přirozené důsledky našich špatných činů. Když například děláte věci, které Šrí Ganéšovi nejsou příjemné, On jde až k určitému bodu, odpouští do určité míry a pak se začne projevovat formou nemocí, tělesných nemocí, a v ženách se stává duševními nemocemi. Rovněž může vytvořit problémy v přírodě. Také přírodní pohromy jsou jen a jen prokletím Šrí Ganéši. Jestliže začnou lidé páchat špatné věci, kolektivně se chovat špatným způsobem, pak přijdou přírodní katastrofy, aby jim udělily lekci. Jeho podstata je tedy taková, že i když existuje ve všem, má i schopnost prosadit svou vůli a způsobit zničení celého světa. O Šrí Ganéšovi máme představu, že je maličký. Domníváme se, že když jezdí na malé myšce, musí být velmi drobný. On je jak maličký, tak veliký. On díky své moudrosti předčí všechna Božstva. On je dárcem moudrosti. Dává nám moudrost. Dělá nás učenými. Je v tomto ohledu naším Guruem, Maháguruem, protože nás učí, jak bychom se měli chovat. Pokud se Ho snažíte obejít a pokoušíte se špatně chovat, ani Matka vás nepodpoří, protože ví, že ti, kteří se vyvyšují nad Šrí Ganéšu, jsou zároveň lidé, kteří si nikdy nebudou vážit Matky. On je tedy ztělesněním úcty k Matce. Ztělesněním. On nezná žádná jiná Božstva. On nezná Sadášivu. Nezná nikoho jiného, On uznává pouze Matku. On je tedy tím, kdo je silou oddanosti a naprostého odevzdání se Matce. A proto je ze všech Božstev tím nejmocnějším a nikdo nemůže překonat Jeho síly. Musíme chápat, že jak děti rostou, začne v nich vyrůstat také Šrí Ganéša, jelikož jsou však lidskými bytostmi, mohou se tak či onak pokoušet Šrí Ganéšu přebít. Je proto povinnost rodičů, kteří jsou sahadžajogíny, postarat se o své děti způsobem, odpoutaným způsobem, kdy dohlédnou na to, aby se Šrí Ganéša v dětech usadil. První známkou Šrí Ganéši v dítěti je moudrost. Pokud není dítě moudré, pokud je nezvedené, pokud neví, jak se chovat, to pak ukazuje, že útočí na Šrí Ganéšu. A dnes, v této moderní době, se rozhodně na děti velice útočí. Na nevinnost se útočí. A pro lidi je velmi těžké najít tu jemnou hranici, jak daleko s dětmi zajít a kam už ne. Dnešní přednáška by měla být více zaměřená na to, jak daleko se Šrí Ganéšou zajít, co se týče dětí, protože je to velmi důležitá věc. Neboť On je dárcem moudrosti. Rodiče tedy musí chápat, že: „Pokud On je dárcem moudrosti, měla by ve mně být moudrost. A mám-li moudrost, jsem vyrovnaný a neztratím s dětmi trpělivost, ale snažím se je opravovat, ovšem takovým způsobem, aby se napravily.“ Pokud naopak budete na své děti velmi tvrdí, mohou reagovat a mohou zbloudit. Nebo když se je budete snažit příliš omezovat, pak se také budou chovat tímtéž způsobem. Jednu věc byste tedy své děti měli naučit, kterou dělá sám Šrí Ganéša, a sice: „Važ si své Matky.“ Vaše Matka znamená vaše Svatá Matka i vaše vlastní matka. To je velmi důležité. Pokud otec nedokáže dítě přimět, aby si vážilo matky, nebude dítě nikdy v pořádku. Neboť autorita nepochybně pochází od otce, ale matku je třeba respektovat. Proto je velice důležité, aby matka respektovala otce. Pokud se tedy v přítomnosti dětí začnete spolu hádat, špatně se chovat a mluvit způsobem, který není vhodný, bude to také mít velmi špatný vliv na Ganéša tattvu dítěte. Tato výchova je v Sahadža józe velmi důležitá věc, protože z Boží milosti se vám všem narodily realizované děti. Musíte tedy vědět, jak daleko se svými dětmi zajít, abyste je učinili moudřejšími, aby byly mravné a poctivé. Zaprvé byste se měli snažit chránit jejich moudrost. Řeknou-li něco moudrého, musíte to ocenit. Také by neměly mluvit nemístně, neslušně. Špatné chování by se tedy také nemělo tolerovat, v tom smyslu, že to, co je moudrost v nitru, se musí navenek projevit jako světlo. Nyní půjdeme ještě dál, abychom viděli, jak dalece Šrí Ganéša působí. Jak jsem říkala, On přebývá v nejjemnějším ze všeho, vy Ho však musíte probudit. Když například vidíte vodu, která je vibrovaná – co to znamená? Vibrovaná znamená, že v té vodě byla osvícena Ganéšova tattva. Když se vám tedy tato voda dostane do žaludku, do očí nebo kamkoli, kam ji chcete dát, působí. Působí tak, že ve všem, do čeho ji dáte, probudí Ganéšovu tattvu. Viděli jste, že máme zázraky, především v zemědělství. Takové zázraky v zemědělství, že lidé žasnou, je to však velmi prosté. Jakmile začnete probouzet Ganéšův princip v semínku, zvětší se desetkrát, někdy stokrát. Ba i Matka Země, o níž se domní- váme, že je něčím mrtvým, se může navibrovat. Když například vy, sahadžajogíni, chodíte po zemi bosi, Matka Země se navibruje. Pak bude Matka Země působit na stromy, trávu, květiny, na všechno. Každopádně Mi sahadžajogíni říkají, že v jejich ášramech rostou květiny mimořádné velikosti a jsou velmi voňavé. Například sedmikrásky v Londýně ani v Anglii nikdy nevoněly, nikdy. Také byly sedmikrásky takhle malé; zvětšily se a vidíte je všude, tak voňavé. A to je zázrak. Když jsem někomu poprvé řekla, že sedmikrásky voní, nemohli tomu uvěřit. A když ucítili tu vůni, byli překvapeni. Stejným způsobem Ganéša tattva rozumí, myslí, organizuje, zpracovává, pokud je probuzená. Pokud není a spí, tak to nedělá. Takže ona pracuje, řeší. Když například vyraší malé semínko, na jeho vrcholu je malá buňka, která má Ganéša tattvu, jež byla probuzená. Takže ono pozná, jak jít dolů do hloubky, jak obejít kámen i jak se zapustit a jak dosáhnout ke zdroji vody. Jediným smyslem toho však je, jak daleko zajít kvůli existenci a vyživení sebe sama, na velmi hmotné úrovni, jak umožnit, aby strom rostl. Tato Ganéša tattva se však začne stávat nesmírně subtilní, nejsubtilnější v bodě Ádžňa čakry. V době, kdy je v Ádžňa čakře, pochopí, že teď má duchovní rozměr. Tatáž Ganéša tattva, která pracovala na malinké špičce kořene, pracuje nyní pro duchovní záležitost. Z toho důvodu lidé zavírají oči, když meditují, protože nechtějí vidět nic jiného, chtějí jen, aby Šrí Ganéša působil na meditační proces jejich Kundaliní. Když zavřeme oči, tento proces meditace funguje, když se ale díváte, jak někdo spí a něco se mu zdá, uvidíte, že se jeho oči budou celou dobu pohybovat, oči se budou hýbat. Tato Ganéša tattva je tedy aktivní také prostřednictvím vaší pozornosti. Pokud máte pozornost, která neustále těká z jednoho místa na druhé, z místa na místo, pak je narušená, obzvlášť, když se začneme pořád dívat po mužích, po ženách. Pak se také naše Ganéša tattva velice poničí. Takovým lidem se při jejich vzestupu stoupá obtížně, protože samotná Ádžňa pohasne. Pak může být Ganéša tattva omezena také, jste-li příliš materialističtí, stále v obavách o svoje věci, například když máte něco doma, o co se bojíte, pořád vše sledujete, stále se to snažíte opravovat a stále se staráte o hmotu. Také potom se tato Ganéša tattva může vytratit, protože se pořád staráte o tyto věci. Například jdeme do obchodu a na všechno koukáme: „Co je támhle? A co tam? Co bych měl koupit? Co bych měl koupit?“ Bude to tak také, když se tím příliš zabýváte. Řekněme však, že kupujete něco kvůli kráse. Chcete koupit něco pro zkrášlení svého domu. Znamená to, že se snažíte dělat něco, abyste ostatním udělali radost. Děláte to proto, abyste druhé udělali velmi šťastnými. Potom to funguje obráceně, pak to stupňuje váš vzestup. Ale jen pokud to děláte, abyste u druhých vzbudili určitou radost, podělili se o krásu toho, co jste koupili nebo získali. Ale dejme tomu, že něco kupujete, aby vám to ostatní záviděli. To jsem i Já nedávno zjistila, že lidé mají takovou vlastnost, koupit něco, co u druhých vyvolá závist, a ne aby jim to udělalo radost. Pokud existují lidé, kteří věci kupují, jen aby druzí pociťovali závist, pak jejich Ganéša tattva také může být zničena. Co byste měli kupovat? Cokoli, čím byste mohli zkrášlit svůj domov. Když někdo přijde do vašeho domu, měli by říci: „Viděli jsme překrásnou věc!“ Žádné lpění na té věci, jen připou- tanost k tomu, jak se lidé cítí, jak pěkně a uvolněně se cítí, a že v sobě cítí Šrí Ganéšu, což je krása. Když se dostaví tento pocit, pak bychom mohli říci, že to je Ganéša tattva. A je to velmi mateřský pocit. Tak jako matka chce vždy dát svým dětem něžné, krásné věci, stejně tak vy máte tu „vatsalju“, jak se tomu říká, cit matky k dítěti, ten subtilní pocit: „Do mého domu přišli lidé, tak se podívejme, jak jsou šťastní, jak se tím těší a oceňují to.“ Takto také uspokojujete úžasný Ganéšův princip, protože jste projevili uznání těm umělcům. Přestože umělci vytvářejí všechny své skvělé věci z hmoty prostřednictvím Svadhištány, pokud Svadhištánu neřídí Šrí Ganéša, jejich umění nemůže být krásné. Vidíte, jak se v současné době umělci uchylují k nejrůznějším ošklivým a velmi nemorálním věcem. A tyto věci nemají trvalou hodnotu. Dnes je lidé koupí a zítra je vyhodí. Jedině věci, které v sobě mají probuzen Ganéšův subtilní princip, díky němuž se uklidníte a budete se cítit plni klidu a míru, díky němuž se budete cítit šťastní, pouze toto se cení. Šrí Ganéša ve vás tedy ustanovuje vyšší Já. Takže nižší já, které se raduje ze všech nízkých věcí života, se zmenšuje, redukuje se, ba někdy je Šrí Ganéša úplně zničí. Uvedu jako příklad Monu Lisu. Když vidíte Monu Lisu – chci říci, že asi nemůže být nějaká herečka, myslím, že nemůže vyhrát žádnou soutěž krásy. Ona – její tvář je velmi poklidná, velmi mateřská, velmi čistá. I její oči. A proč je tedy stále tolik oceňována? Z toho důvodu, že je v ní Ganéšův princip. Ona je matka. Vypráví se o ní, že tato paní přišla o své dítě a nikdy se nesmála ani neplakala. A přinesli k ní malé dítě, a když to dítě uviděla, tak ten úsměv lásky k tomu dítěti, který se jí objevil na tváři, ten velký umělec zachytil. A z toho důvodu to lidé oceňují. A vidíte na Západě, přestože lidé příliš neukazují zájem o vztah matka – dítě, kamkoli jdete, motiv „matka – dítě“ je ten nejlepší. Ukážou vám fotografii – to je matka s dítětem, to je Kristova Matka a dítě. Když Krista sundali z kříže, je tam Matka. Potřebují, aby v tom působil princip matky a dítěte, jinak by se takový obraz nepova- žoval za něco velkolepého. Nebo skutečně musíte jakožto samotný Ganéšův princip zobrazit Krista. V podstatě jsem neviděla žádné soudobé obrazy, kde by tento princip nebyl. Používal to dokonce i Picasso. Tento princip museli uplatňovat i lidé, kteří byli dost moderní, aby získali oblibu. Někteří lidé však získávají oblibu ne pomocí Ganéšova principu, ale přímo anti-ganéšovskými zásadami. Všechny takové věci se rozplynuly a Já teď vidím, že to všechno postupně upadá. Přestože lidé ztratili morálnost, stejně by stále chtěli mít Rembrandta, chtěli by Leonarda da Vinciho, chtěli by umělce, kteří vytvořili díla na téma Matka a dítě. To je velmi překvapivé. I když jsem tentokrát přijela do Rakouska a ptala se: „Jaké máte sochy?“, řekli: „Máme překrásnou Madonu s dítětem.“ Takže tento princip dává největší potěšení. Lidské bytosti tento princip potěší nejvíc – dívat se na děti, hrát si s nimi, radovat se z jejich společnosti. Proč? Jelikož to má onu sladkost dítěte. Řekla bych, že když vidíte dítě, vyvolá to ve vás něco jako šimrající radost. Tvář se okamžitě změní. Říkala jsem vám, že jsem dokonce viděla krokodýlici, jak rozbíjí svá vejce, mám dojem, že to bylo ve filmu, a měli byste vidět oči té krokodýlice v tu chvíli – rozbíjela ta vejce tak opatrně! Její oči byly tak nádherné, plné takové lásky, která se jí linula z očí. Bylo nevíře, že to jsou oči téže krokodýlice. A tak pomaloučku rozbíjela tlamou všechna ta vejce a z nich vylézali malincí krokodýlci. A ona je brala na břeh a celou dobu je držela v tlamě a koupala, víte, tak opatrně, používala svou tlamu jako koupelnu. Měli byste vidět, jak zvířata zacházejí se svými mláďaty. Když ale vy začnete být takzvaně moderní, začnete se chovat velmi divně. Jsou lidé, kteří zabíjejí děti, jsou lidé, kteří děti zneužívají, chci říci, že jsou horší než rákšasové. Ani rákšasové to nedělají, ani pišáčové to nedělají. Ganové žasnou: „Odkud přišel tento druh nových kreatur, že pro své děti nemají žádnou lásku, že své děti zabíjejí, vraždí je, lámou jim ruce? Vždyť jsou to jejich vlastní děti! Když toto dělají vlastním dětem, co udělají druhým dětem?“ Takže láska vůči vašemu dítěti musí být zásadně důležitá, jakožto sahadžajogíni byste však zaprvé neměli být připoutaní jen ke svému dítěti, a za druhé musíte vědět, jak své lásce vymezit konečné meze. Tou mezí je přínosnost. „Je to mému dítěti ku prospěchu? Kazím své dítě? Podporuji své dítě příliš? Podřizuji se přáním svého dítěte? Nebo vedu své dítě správně?“ Protože v dětství otec a matka musí své děti vést. Musí na děti působit a děti musí být poslušné a musí rodiče poslouchat. V dnešní době však děti poslušné nejsou. Nejsou, protože ony vidí, že ani rodiče neposlouchají jeden druhého. Také zjišťují, že společnost je taková, že když děti neustále rodiče trápí, začnou být také takoví. Ale to nevadí, vy jste sahadžajogíni, měli byste tedy své děti vychovávat, aby byly poslušné, aby byly moudré, aby byly rozumné, se stejnou láskou, jakou má ta krokodýlice pro své malé krokodýlky. Nyní se dostáváme k subtilnější stránce Ganéša tattvy, kterou vyjadřují naše oči. Když Já vidím nějaké věci, vidím je jako něco, co dává radost, co prostě jen dává radost. A pokud chci něco koupit, pak si říkám: „Ano, mohu to koupit pro určitého člověka, tomu se to bude líbit.“ Protože Já vím, co mají rádi, tak koupím tu věc pro toho člověka. Nebo když kupuju něco pro svou rodinu, říkám si totéž. Stejně jako když jsem teď postavila dům, kam chci dát všechny ty věci, dárky od vás, všechno, jako do muzea. A chystám se pozvat všechny vesničany, aby přišli a viděli to. Protože oni nikdy takové věci neviděli. Nemohou cestovat do Švýcarska, natož pak do Anglie. Tak musíme – zamýšlím uspořádat ten dům takovým způsobem, aby ti vesničané, kteří nikdy neviděli tak krásné věci, mohli přijít a vidět to. V Indii tak moc neplatí, že by prostí lidé byli závistiví. Pouze ti noví, materialističtí lidé si rozvinuli tento zvyk závidět. Ale jinak budou vždy říkat: „Jaká je to hezká věc! Jak je to krásné! Jaké jsou…!“ Jako když jste v Púně zpívali písně o Sahadža józe. Musím říct, že jste opravdu skvěle zabodovali, seděli tam však mistři té hudby, kteří poslouchali váš zpěv. Byli to mistři divadelního a hudebního umění, v Indii velice slavní umělci. A pak říkali… jak jste se šli podívat na jejich hru, také v Púně, pokud si vzpomínáte, oni tedy přišli s návrhem: „Matko, chceme oslavit Vaše narozeniny.“ Řekla jsem: „To je velmi těžké, vždyť budete tak daleko.“ „Ne, ne, my přijedeme!“ Jeli celou noc a prakticky celý den, představte si, přijeli kolem páté. Skončili své představení kolem třetí nebo čtvrté hodiny a pak celý den cestovali, dorazili kolem páté z jakéhosi Belgamu a v 6:30 byl program. Tak přišli, všichni vyšňoření, a jak vás ohodnotili! Říkali: „Byli jsme zahanbeni. Mysleli jsme si, že my, Maháraštřané, jsme v hudbě velmi dobří, velmi dobří v talas atd. Zahanbilo nás však, jak dobře ti cizinci zpívali naši hudbu. Neumíme zpívat jako oni. Třebaže my neumíme zpívat jejich hudbu, oni zpívali naši a my jsme se všichni velmi styděli a byli v rozpacích. Jak to, že zpívali tak dobře?“ A jejich ocenění bylo tak ohromné, že jsem sama byla v rozpacích z toho, jak to říkali: „Jak k tomu ti lidé přišli? Co to je – způsobil to jejich guru? Co s těmi lidmi udělali, že umí tak dobře zpívat?“ Takže to ocenění a celá ta věc okouzlila. Máme z toho, myslím, nahrávku. Audio nahrávku. Nevím, jestli máte videonahrávku, ale pokud ano, přineste ji, prosím. Je velice zajímavé, jak ocenili Mé děti, to, jakým způsobem zpívali. A pro ně, jak jsem vycítila z jejich řeči a toho všeho, vzhledem k tomu, že jsou takoví mistři a sami tak daleko – to, jak to hodnotili, bylo ocenění dětí, které zpívají něco velkolepého. Víte – v tom pochopení bylo něco z velmi něžného vztahu „vatsalji“, což je cit mateřské něhy, asi jako: „Podívejte se na ty děti, jak krásně zpívají.“ Viděla jsem, že tak tomu bylo s mnoha lidmi, když přišli nějací umělci a viděli, jak vy to oceňujete a jak zpíváte, měli stejný pocit. „Jak to, že tyto děti, že tito lidé umí tak dobře zpívat? Jak to mohou tak dobře znát?“ Chci říci, že všechen ten krásný pocit a všechno to chválení vytvořilo tak hezkou atmosféru, protože někteří z nich byli opravdu velcí umělci a velmi vás oceňovali, místo, aby říkali: „Ach, co jsou tihle zač, nejsou dobří v hudbě a…“ Nic takového! Tolik oceňovali, že lidé, kteří nikdy neznali indickou hudbu, tak dobře zpívají. V tom ocenění bylo také to otcovství, to mateřství, byla tam ta „vatsalja“ a ta situace byla tak krásná. Jako když například člověk jako Ravi Shankar má hrát s Yehudi Menuhinem. Yehudi Menuhin je proti němu dítě, ale viděla jsem, jak se o něj stará a jak ho ochraňuje, jak říkáme v hindštině – „samhala“. Po celou dobu se o něj stará a vede ho. A také jsme viděli v hudebním partu, kde řekněme sedí „tabla-wallah“ (adept hry na tabla) a velmi starý hudebník, Mistr, řekne mu: „Prosím, vemte mě pod patronát, samhalu, postarejte se o mě, vždycky se skvělým pocitem dítěte: „Vy se o mě postaráte.“ Všechny tyto věci jsou v životě velmi důležité pro vytvoření dobrých vztahů, také mezi námi. S těmi, kteří jsou mladší než my, s těmi, kteří nejsou tak dobře situovaní, nebo s těmi, kteří nejsou moc nadaní, nebo s těmi, kteří nejsou tak moc vybaveni znalostmi o Sahadža józe, nebo s těmi, kteří nejsou v Sahadža józe moc dlouho. Musíme se o ostatní starat velmi otcovským způsobem nebo lze říci mateřským způsobem, protože oni nejsou tak vybaveni. Nevadí. My máme Ganéša tattvu, tak probuďte jejich Ganéša tattvu. Měli by se na nás cítit závislí kvůli dosažení mistrovství nebo dosažení vyššího stavu. Neboť Guru princip je zcela svázán s Ganéšovým principem. Pokud nějaký guru Ganéšův princip nemá, stane se děsným, příšerným člověkem a nikdo s ním nechce být a všichni od něj utečou. On sice může trestat, může se také na žáky rozzlobit, ale v podstatě si říká: „On je můj následovník, já ho rozvíjím, já ho utvářím.“ Ale v moderním myšlení je to takto: „Ať jsou osobití, ať jsou nezávislí.“ Otec a matka se tedy o své děti nestarají, jak by měli: „Podívejte, to je můj syn, mám talent, musím ho to naučit, musí se vyšvihnout, on je pokračováním mě samého.“ Ta myšlenka, že je každý individualita – jsi samostatný, v osmnácti vypadni, dělej si, co se ti zlíbí, postav se na vlastní nohy! To ne. Život je nepřetržitý. Není to jen, že „stojíte na vlastních nohou“, ale jde o to, že člověk musí být stále spojen s celkem. Dokud nejste zcela spojeni, nemůžeme pochopit kolektivitu nevinnosti. Když někdy vidím tu kolektivitu nevinnosti, jsem velmi šťastná. Jak je něčí dítě na něčím klíně, sedí velmi sladce. Přijde, jako byste byl jeho vlastním tátou, přijde a sedne si vám prostě na klín, aniž by vědělo: „To není můj táta.“ Přesto tady však toto povědomí stále není. Narušuje je ten pocit „já“ a pocit vlastnění, že: „Tohle je moje, tohle je moje, tohle je moje,“ a bere vám to ten pocit, že teď jsme prostředkem, prostředkem, lze říci, nástrojem, jakýmsi médiem, jímž všude projevujeme Ganéša tattvu, což jsou vibrace. Takže ty vibrace, na které se ptáte, samy o sobě, tyto vibrace samy o sobě nejsou nic jiného než princip Šrí Ganéši. On je Ómkarou. A když jí je, co je pak toto, tento cit, o němž jsem vám říkala, vatsalja, cit lásky mezi dítětem a matkou? Ten cit je tím, co jsou vibrace, mezi dítětem a matkou. Vzdálenost mezi nimi dvěma jsou vibrace. A to je to, co člověk musí cítit, že je stále dítě a že existuje matka, a matka to dítě vede, dává dítěti všechny síly, vychovává je, miluje to dítě, chápe jeho omezené možnosti, stará se o ně. To vše, všechnu ta sladkost, veškerou moudrost dítěte je třeba ocenit. To jsou vibrace. A pokud vidíte tu subtilní stránku, víte, že to není „moje“ dítě. Není to jen omezená záležitost, neboť je to věčné, je to všude, takže to nemůžete mít omezené. Ve všem, co děláte – viděla jsem, jak lidé na Západě zacházejí s věcmi. My Indové se od nich také musíme učit. Co se děje? Musíme od nich tedy převzít způsob, jak zacházet s krásnými věcmi, jak pečovat o krásné věci, jak zvládat nádherné vztahy. Víte, neměli byste být příkří, neměli byste být nevlídní. Neměli byste říkat věci, které ostatní zraňují tak, že se vztahy zhroutí. Takže všechny vztahy, které jsou mezi lidskými bytostmi a Bohem, existují skrze Ganéšův princip. Pokud se to tedy stane vztahem mezi vámi a Bohem, pak jsou tam vibrace. A pak by se tentýž vztah mohl rozšířit do všeho, co děláte. Měli byste poznat, které věci jsou dobré – všechno, co má vibrace. Dnes vám chci říct něco velmi důležitého o té Všepronikající síle, o které jsme slyšeli. Není to nic jiného než vibrace. Tato Paramačaitanja není nic jiného než vibrace, kde se ztrácejí veškerá ztotožňování se, kde se ztrácí, můžeme říci, matka, otec, nezůstává nic, pak jsou to jen tyto vibrace, jen tato subtilní „vatsalja“. To je vše. A to je ta jediná věc, ze které všechno pochází a zůstává samo v sobě. Můžeme například říct, že vysvitnou sluneční paprsky a pak se snaží vytvořit chlorofyl. Tak to není ono, s tím nemůžeme srovnávat slunce. Nebo můžeme říct, že z oceánu vycházejí mraky a snaží se vyživovat Matku Zemi. To také není ono, to nelze srovnávat. Všechno je uvnitř toho. Tato Paramačaitanja má vše uvnitř. Můžeme tedy říct, že vše je pouze poznání. Není to nic než pravda, než světlo. Když se ale v tom objeví záhyby, tak se dostaneme do těch záhybů Čaitanji a pak začneme být nevědomí. Nic jako nevědomost však není. Ona neexistuje, neexistuje. Podobně jako tma je proto, že není světlo. Jakmile se rozsvítí světlo, tma neexistuje, neexistuje. Takže nevědomost neexistuje. Stává se však, že lidé vstoupí do záhybů toho oceánu a ztratí se. Takže jedno je nám zcela jasné – že jsme v Paramačaitanje. Jsme vytvoření Paramačaitanjou, po celou dobu jsme jí obklopeni. Jenom se někdy ztrácíme v těch záhybech. A proč? V těch záhybech se ztrácíme jen kvůli našemu vlastnímu neuvědomění. Musí přijít toto uvědomění – že jsme neoddělitelnou částí této Paramačaitanji. Celá ta věc se nazývá „čitvilása“, je to „vilás“, je to hravé potěšení z Boží pozornosti. Teď můžete říct: „Jak je tohle možné?“ Například vidíme slunce – jen abych uvedla bližší přirovnání – vidíme slunce a pak vidíme vodu. Vidíme vodu v jezeře, ano? Je tam voda, díky slunci můžeme vidět vodu. Pak řekněme, že uvidíme zrcadlení. Vidíme zrcadlení a myslíme si, že je to voda, rozeběhneme se k vodě. Je to však celé hra slunce, ať už je to odraz, ať už je to voda, ať už je to slunce. Stejným způsobem pracuje Paramačaitanja a to, co se nám vytrácí z povědomí, je, že my jsme Paramačaitanja. To proto začíná ta hra. Ta hra začíná – jako například den před včerejší púdžou – co jsme dělali? Seděli jsme tady a začalo pršet. Tak abych dokázala, abych dokázala, že dokážu ovládat déšť, tak pršelo. Někteří lidé se začali schovávat, zakrývat věci. Dala jsem bandhan. Po nějaké době se déšť odsunul od místa púdži dozadu. Tam, kde jste seděli, nepršelo. A pak se ukázalo slunce – a to bylo tak zamračeno! Vyšlo slunce, začalo být slunečno, takže jste si museli uvědomit síly Čaitanji. Když tedy dáváte bandhan, uvádíte tím Čaitanju do akce. „Teď tady působ, pracuj tady, pracuj tady.“ I když jste, řekněme, v oceánu – ten oceán na vás však stále působí. Vy nemůžete na oceán působit, nemůžete žádat vodu, aby udělala to či ono. Jako realizované duše jste však obdařeni silami, že nyní můžete vodu požádat: „Tak, tohle rozpustíš, uděláš to a ono.“ K tomu je však zapotřebí být mistry. A abyste se stali mistry, víte, je jako když se hmota stane lidskou bytostí a vy se z lidské bytosti musíte stát mistry hmoty a ovládat hmotu. Takže se vracíme k témuž tématu. Že můžeme například ovládat zemědělství jen tím, že budeme vibrovat. Můžeme ovládat vodu, můžeme ovládat slunce, můžeme ovládat měsíc, protože je tam spojení. Nyní si uvědomujeme, že se navázalo toto spojení. Takže celá ta hra je pro Mě naprosto nádherná. Vidím ji. Nyní však musíte všichni vědět, že jste se všichni stali realizovanými dušemi a máte tyto síly. Všech těch ostatních nesmyslných věcí, které jste se naučili, všech nesmyslných věcí, kterým se oddáváte, byste se tedy raději měli zbavit. Nemá to smysl. Měli byste dělat vše, co je rozumné, protože je s vámi Šrí Ganéša, který je naprosto rozumný. On není nic jiného než rozum. On je dárce rozumu, je tedy ničitel všech démonů, jak se říká. On je ten, který odstraňuje veškeré utrpení. Ale jak? Zlepšováním našeho vědomí. Ačkoli utrpení vlastně nepřetrvává, protože dáte bandhan a vyřeší se to. Už jsem někoho požádala Phila, požádala jsem ho, aby napsal o zázracích, a on říká, že už teď je to objemná kniha. To bude, protože všechno, co před realizací vypadalo jako zázrak, už zázrak není. Zázrak ztratil svůj význam. Protože teď jste vybaveni silami a můžete to dělat. Pracuje to ve všem – ve vašem nadání, ve vašem chápání, ve vašem vzdělání, v každém směru. Například nějací chlapci říkali: „Víte, Matko, nemohli jsme vyřešit jeden problém, tak jsme dali bandhan. Hned jsme na to přišli, tak jsme to napsali.“ A jsou první! Stalo se to mnohým. Takže při každé činnosti, ve všem, co děláte, byste měli vědět, že to je Paramačaitanja, která působí. Jen si musíte být vědomi sebe samých a toho, že působí. A vy jen vklouznete do toho vědomí a pracuje to. A to jste už viděli. Přesto to však spousta lidí neví. Spousta lidí, přestože to vědí mozkem, to ještě pořád nezná srdcem. A u velké spousty lidí, i když to vědí v srdci, to nepůsobí v jejich pozornosti. Musíte tedy zlepšit jen tyto tři věci: první je vaše hlava, druhá vaše srdce a třetí vaše játra. Když dokážete tyto tři orgány zlepšit, bude tato Paramačaitanja působit. Ale pak – všechna ta pozornost na penězích! U tolika lidí, peníze tohle, tamto. Nač si dělat starosti? Paramačaitanja pro vás vytvoří vše, co si jen přejete. Možná nevytvoří peníze, protože na to nemá mincovnu, ale vytvoří ale vytvoří možnosti, možnosti. A to je něco, co by vám mělo být naprosto jasné, a je tak báječné vědět, že nyní jste si Paramačaitanji vědomi a můžete ji ovládat. Ne v tom smyslu, že jste jí nadřazeni, ale můžete ji požádat jako džina, víte, můžete říci: „Dobrá, udělej to, udělej ono“. S úctou. S úctou to funguje. Ale to, že někdy nemáme k Paramačaitanje úctu, je také cosi zarážejícího. Jak neustále jednáme, jak se chováme. Například v Mé přítomnosti se lidé posadí a zavřou oči nebo začnou místo Mě uctívat fotografii. Někdy to, jak zacházejí se svou Kundaliní, někdy, jak se chovají k sobě a k ostatním, všechny tyto věci je třeba chápat s vědomím, že jsme nyní vstoupili do království Boha, čímž se rozumí Paramačaitanja, a že jsme jeho velmi důležitými občany. Pokud to dokážeme pochopit, pak si myslím, že Sahadža jóga může být velmi úspěšná. Všechno se vyřeší. Zázračně, všechno se vypracuje. A všichni ti, kteří si neuvědomují ty možnosti, a jak jich mohou dosáhnout, budou vyhozeni, a sice do těch záhybů, do té takzvané nevědomosti, do temnoty. Když dostanou rozum, mohou se znovu vrátit do světla. Proto jim odpusťte. Může se to stát i vám, když to budete chápat stejným způsobem. Věřím, že jste byli schopni dnešní přednášku vstřebat. Je velmi důležité to vstřebat, vědět, že jste v Paramačaitanje. A díky tomu začnete být velmi příjemní, velmi ohleduplní a velmi milující, srdeční a moudří. To je velmi důležité. Nechť vám Bůh žehná. Jde o to, že někteří lídři říkali, že si Moje nahrávky nekupujete pro sebe domů. A pak jdete do ášramů a chcete poslouchat Moje nahrávky znovu a znovu, a tím ty magnetofonové pásky zničíte. To je špatné. Všichni jste sahadžajogíni, musíte mít úctu. A vy všichni se musíte snažit získat ty nahrávky řádným způsobem, správným způsobem. A měli byste své vlastní nahrávky používat s opatrností a úctou. Neboť někteří lidé si odnášejí také nahrávky z ášramů a používají je. Ne, jsou velmi vzácné. Všichni byste s nimi měli zacházet jako s něčím velmi vzácným. A všichni byste měli získat nahrávky vytvořené v ášramu a používat je. A jednou za čas je můžete použít v ášramu. Ale do svého domu, do svého auta – viděla jsem, že žáci různých strašných guruů poslouchají jen jejich nahrávky. Nikdy neposlouchají hudbu, nic, jen si pouštějí ty nahrávky. Můžete to dělat stejně, protože Moji přednášku není snadné pochopit na první pokus. Musíte se každý sám posadit a poslechnout si to a rozluštit to a sami pochopit, o co jde. Protože, když Já sama poslouchám své přednášky, ztratím se v tom.