Šrí Mahávíra púdža: Dotkněte se své hloubky, 17/06/1990, (nekontrolováno), Barcelona, Španělsko

Dnes jsme se zde sešli, abychom vykonali púdžu Šrí Mahávíry. Dnes uděláme púdžu k Mahávírovi. Tuto púdžu jsme ještě nikdy dříve nedělali. Důvodem pro to bylo to, že život Mahávíry byl život askety. Stejně jako Buddhův. Bylo to ještě větší než u Buddhy, protože když se tito dva narodili, mělo bráhmanství v hinduismu velmi divnou podobu. Lidé se stali extrémně ritualistickými a uctívali různé kameny a různé věci místo toho, aby uctívali pouze svajambu. Kdo je ten chlapík, který v tu chvíli jí jídlo? Nechte to být, jídlo… Asketický život Mahávíry byl velmi, velmi extrémní. On byl tím, kdo se narodil v klanu bojovníků, kšátrijú a pak byl také ženatý a měl dceru. A potom se rozhodl – protože věděl, že musí dělat práci Božského. Rozhodl se dát na sannjása (odříkání). Požádal o svolení svého bratra, protože jeho rodiče byli mrtví. Byl králem a tak se vzdal všeho svého materiálního bohatství a stal se úplným sanjásinem (ten, který se všeho zřekl), opustil svoji rodinu, opustil svůj domov, všechno a odešel sám jen s malou miskou pro almužny. Těch lidí, kteří se k němu přidali, bylo velice málo a on je požádal, aby se také stali askety. Munijové. On sám byl reinkarnací svatého Michaela a sídlí na levé straně, na Ida nádí, a stará se o celou stranu od Muládháry až po Sahasráru. Takže svatý Michael se narodil jako Mahávíra, což znamená „velký bojovník“. Když se narodil, celé to místo získalo velkou prosperitu. Proto se mu na začátku říkalo Vardhamán. Jeho asketismus tam byl ale kvůli bráhmanismu, který tehdy tak převládal a lidé do něho byli úplně zataženi. Po Šrí Krišnovi se oba tito lidé, Buddha a Mahávíra, inkarnovali v Indii. Jak víte, jejich historie je velmi vzdálená, protože kdysi měl Šrí Ráma dvě děti, dvě dvojčata, se jmény Lav a Kuš. Ráma žil životem velmi velkého krále, dobrého, blahovolného krále se spoustou omezení – maryjádá purušóttama. Lidé se pak kvůli tomu stali velmi vážnými a také velmi uzavřenými. Kvůli Rámovým následovníkům. Samozřejmě – po každé inkarnaci, protože nezískají realizaci – se odkloní se a začnou se ve všem pohybovat do extrémů. A tak se dostali do extrémů a stali se takovými velmi, velmi tichými lidmi, s nikým nemluvili, a byli velmi formální, protože takový život musel Ráma vést. A protože Ráma opustil svoji ženu, mnoho lidí tehdy vnímalo, že ženě se nemá věnovat tolik pozornosti. A tak přišel Šrí Krišna. Ve skutečnosti se Ráma narodil jako Šrí Krišna, aby překonal tyto předsudky. Řekl jim, že tohle je všechno líla, že to je všechno hra, že to je všechno hra, že byste měli mít čisté srdce a že ji můžete hrát. A když budete mít čistý charakter, nic se nemůže pokazit, pokud se s lidmi volně stýkáte. A tak se lidé po Šrí Krišnovi začali být lidé velmi rozmařilí a tolerantní a psali básně o Krišnových milostných románech, které byly všechny smyšlené. Protože on žil s Rádhou v Gókulu ve věku pěti nebo šesti let. Takže všechny tyto falešné příběhy o něm byly použity pro nemravnost lidí. Situace byla taková, že celá ta oblast byla zatažena do nemravnosti. I samotní kněží a bráhmani se stali velice nemravnými a oddávali se různým nemravným praktikám. Nejen to, ale dali se na tantru, na tantrické využívání duchů a podobné věci, stali se velice sobeckými. V této době se narodili Pán Buddha a Mahávíra, aby zbavili lidi závislostí na tomto druhu extrémního chování. Protože o cokoliv se inkarnace pokusily, lidé v tom vždycky přešli do extrémů. Tak tyto inkarnace zjistily, že se lidé velice oddávali zabíjení zvířat, a stále jedli maso. Když budete jíst příliš mnoho masa, stanete se pravostrannou osobností. A pak se stávali velice agresivními. A začali zabíjet ostatní. A navíc lidé, kteří byli velice připoutaní ke své rodině, ke svým dětem a tomu všemu, by nedělali práci Božského. Byla to velmi intenzivní práce, kterou musel vykonat. A tak stanovil velice přísná přikázání, tak jako to udělal Mojžíš. Zaprvé řekl: Nikdo by neměl zabít žádné zvíře a neměl by ho sníst. Ti, kteří se stávají muniji (askety) nebo bhikšové (poustevníci), nemají jezdit ani žádným volským povozem, mají chodit pěšky a naboso, nemají mít žádné boty. Mají si úplně oholit hlavu, mají mít s sebou jenom troje šaty podobné taláru. Ať svítí slunce nebo prší, nemají používat žádné slunečníky nebo deštníky. Mají jíst před šestou hodinou večer, před západem slunce, spát pouze pět hodin a stále meditovat a stoupat a pak se pokusit dělat práci Božského. Jenom potom mohou dělat práci Božského. Poté získají svoji realizaci, kterou nazýval ´kevalagnyan´, pouze vědění, pouze vědění, čisté vědění. Budou rozvíjet  ´samyak darshan´, což znamená integrovanou osobnost, a veškeré kolektivní vědomí. Mluvil o všech těchto věcech. Protože ale patří k levé straně, popsal také peklo a to velmi jasně. Podle něj existuje v zásadě čtrnáct pekel. A je strašné číst všechno, co o pekle napsal. Protože chtěl lidem říct, že když budou dělat všechny tyto špatné věci, tak se dostanou do pekla. A nemluvil o Bohu v podobě, ale o beztvarém Bohu, protože nechtěl, aby lidé opět začali s rituály, ale aby se dostali na pozici, kde mohou získat svoji seberealizaci, aby se očistili. Takže si dokážete představit, jak bylo obtížné za doby Mahavíry stát se jenom kandidátem na seberealizaci. Je to pro vás děsivé. Proto jsme dříve neměli tyto púdže, protože on byl ochoten dát realizaci jen poté, co člověk dělal všechny tyto věci a stal se absolutně čistým. Ráda bych věděla, kolik jich získalo realizaci. Ale ten způsob, jakým pro lidi vytvářel přikázání, byl tak přísný, že by ho nikdo nenásledoval. Ale on jim řekl o pekle, do kterého upadnou, když ho nebudou následovat, takže se tak polekali, že se k němu přidali a začali následovat džinismus. Jain znamená „ten, kdo ví“, kdo je osvícený. ‘Gyan’. Je to stejné slovo jako „gnyana, které znamená „vědění“. ‘Ja’ – znamená vědět. Stejně jako Židé – je stejné slovo je „Žid“ – znamená také „ten, kdo ví“. Mojžíš také udělal to samé. Neřekl, že nemáte jíst maso, ale řekl, že jestli bude někdo přistižen s jinou ženou, má být zabit. Muslimové, kteří následují šaríju, byli vytvořeni Mojžíšem pro Židy, protože se stali tak sobeckými. Šaríja, kterou se řídí muslimové, byla vytvořena Mojžíšem pro Židy, protože když přinesl těch deset přikázání, zjistil, že se Židé dopouštějí nejrůznějších nesmyslů. Židé ji však velmi pěkně odložili na poličku a muslimové se jí začali řídít. Takže i Mahávírův styl se (později) opět dostal do extrémů. Stejně tak tomu bylo i s učením Buddhy. Mahávíra byl tím, kdo říkal, že nemáte zabíjet zvířata a tak teď v Indii máme lidi, kteří jsou úplně proti zabíjení štěnic a komárů. Z toho je vidět, jak daleko se lidé mohou dostat v hlouposti. V současné době je v Indii běžným zvykem, že seženou brahmína, zavřou ho do chýše a všechny brouky dají dovnitř, a když se tito brouci zcela nasytí pitím krve tohoto bráhmína, prostě odpadnou. Džinisté, kteří mají spoustu peněz, pak tomuto bráhmanovi zaplatí velkou částku. Jsou vegetariány do takové míry, že nechtějí chodit ani do koupelny. Raději chodí na takové otevřené prostranství, aby nezemřel žádný živočich. Takové směšné věci tedy dělají. A v této zdrženlivosti a v tom všem jsou extrémně zaměření na peníze. Džinisté jsou přesně jako židé v Indii. Džinisté a židé jsou stejnou indickou orientací na peníze. Takže džinisté nezabijí ani štěnici nebo komára, ale nevadí jim, když k smrti ubijí nějakého člověka kvůli svým dvěma rupiím. Tahle extrémní povaha je vidět ve všech náboženstvích. Dochází k tomu, protože člověk se začíná pohybovat jako kyvadlo – z jednoho konce na druhý. A inkarnace přicházejí a snaží se je přivést do středu. Ale oni se zase začnou pohybovat na druhou stranu. Nemohou vydržet ve středu, to je ten problém lidských bytostí. A to je ten důvod, proč všechna náboženství vypadají tak podivně. Když se podíváte na to, jací jsou džinisté, jste prostě ohromeni a nemůžete uvěřit tomu, jak jsou hloupí, jsou to vzdělaní lidé, lékaři, ale oni si to nikdy neuvědomí, oni nikdy nepochopí, že jsou hloupí. Takže to je příběh o Mahávírovi, který se pokusil přinést určitý typ… Lindo, posaď se, prosím. Kdo je ta dáma? Nechoďte ven. Neměli byste se zvedat a chodit ven, když mluvím. Dobře. Řekněte jí to. Jedí, procházejí se, řekněte prosím Španělům, aby se chovali slušně. Když jsem začala Sahadža jógu, kdybych ji začala jako Mahávíra, kolik by se ke mně přidalo? I když jste zvedli Kundaliní, i když jste dostali realizaci, není tu dost odpoutanosti! Sanjásin znamená, že neměl nic společného se svou ženou. Nic společného se svými dětmi, nic společného se svou rodinou nebo domem nebo čímkoliv vlastnictvím. Ale oni byli… …dostali jen tak málo k jídlu, tak málo jídla a bylo to jen vařené jídlo, jen vařené. A tak přísný řád. Ale v Sahadža józe jsem vám nejprve zvedla Kundaliní, aniž bych vám dala jakákoliv přikázání, aniž bych vám cokoliv řekla. Ať jste, jací jste, v pořádku, získejte svoji seberealizaci. A myslela jsem si, že díky zvednutí Kundaliní, díky seberealizaci jim nebudu muset říkat o pekle. Že jenom díky tomu se stanou zcela odpoutanými a moudrými. Ale dokonce i teď můžete zjistit, že tu jsou lidé, kteří se v Sahadža józe vezmou, a prostě se ztratí! Buď ovládá žena muže nebo muž ženu, nebo se oba úplně ztratí. V západních zemích se normálně dva dny po svatbě začnou hádat. A za týden začnou mluvit o rozvodu. Ale v Sahadža józe, když se vezmou, tak se k sobě přilepí jako lepidlem, víte? A pak už se nezajímají o nic jiného. Pořád jen myslí na svoji ženu, ženu, ženu nebo muže, muže, muže. Někteří mají líbánky, někteří to dělají velmi velkým způsobem, na večírcích, recepcích a podobně. Přikládají tomu takový význam, že je to neuvěřitelné – všechny ty věci, které jsme opustili, abychom přišli do Sahadža jógy se namísto toho znásobily! Z toho sezdávacího systému, se kterým jsme začali v Indii, mě teď bolí hlava. Buď se jako obvykle hádají a rozvádějí, nebo se k sobě přilepí. Není nic mezi tím. Nechápou, že se vzali pro Sahadža jógu, musí používat toto manželství pouze pro Sahadža jógu. Ale tento postoj sahadžajogínů je velmi překvapující, protože já jsem vždycky cítila, že po seberealizaci, budou automaticky sanjásiny zevnitř. Že budou jako Mahávírovi žáci! Místo toho ale zjišťuji, že stále padají zpátky do stejného oceánu, ze kterého vyšli na loď! Například, někdo se dříve rád díval na filmy nebo řekněme na fotbal. A tak se stále zajímají o fotbal! Zbláznili se do fotbalu nebo do večírků nebo do různých dovolených nebo jezdí k moři. Jak se po realizaci můžete tolik těšit těmito věcmi? To znamená, že jste se zatím ještě nedotkli té hloubky uvnitř vás, vaší hloubky radosti. Ještě jste se toho nedotkli! Musíte se toho dotknout. Jakmile se toho dotknete, tak se opravdu o nic jiného nebudete zajímat! S ničím si už nebudete dělat starosti! Budete tak spokojení. Jen se budete těšit sami sebou! Ale já nevím, jestli vám mám říct o pekle a postrašit vás, nebo jestli vám mám dát nějaká přikázání, ale to je důvod, proč jsme se Mahávíra púdže doposud vyhýbali. Zatím. Dokonce i ženy si musely nechat oholit hlavu. A nosit jen jedno bílé sárí a jednu blůzu, to je všechno. Žádné boty. A také musely chodit pěšky, nikdy nesměly použít nějaký povoz, volský povoz, natožpak vlastní vůz. Musely vstávat ve čtyři hodiny ráno, jíst jen do šesti hodin večer a pak jít spát. Měly čtyřicet dní půstu, kdy musely žít jenom z vody, jen z vody. Teď je to v Sahadža józe úplně naopak, je to všechno potěšení! Těšíte se vším, těšíte se navzájem svou společností, těšíte se hudbou, to všechno je pro vás potěšení. Dokud se ale nedotknete svého vnitřního potěšení, tak nemůžete stoupat! Musíte se dotknout svého vnitřního potěšení a pak se těšit vším ostatním. A když řekli jakékoliv hrubé slovo, byť jenom jedno hrubé slovo, museli činit pokání, odejít a celé dny držet půst. Kvůli jednomu hrubému slovu. Když ale vidím, jak tady lidé chodí – jdou si klidně, a najednou vyskočí na koně ega a začnou si vyskakovat na ostatní! Celá ta scéna je tak legrační, to vám musím říct. Já se jenom dívám, najednou – byl to slušný muž klidně si šel a najednou, kdoví, co se s ním stalo, začal se takto podivně chovat! Nikdy jsem vás nechtěla strašit peklem, ale peklo existuje, musím to říct. A tak musíte jít hlouběji do svého potěšení, aby ve vás byla úplná spokojenost! Ty příběhy, co se vypráví o Mahávírovi, byly brány do extrémů. Jednoho dne meditoval a měl na sobě jenom jeden kus látky, okolo sebe, dhóti, pokryl se jedním kusem látky. Když ale ukončil meditaci, jeho oděv se zapletl do nějakého křoví, a tak z něj musel polovinu odstranit. V tom přišel Šrí Krišna, aby ho zkoušel, v přestrojení za žebráka. A řekl mu: „Ty jsi král, ty se můžeš obléct kdykoliv, ale já se třesu zimou, tak proč mi nedáš tento kousek látky? A tak mu ten kus šatu dal a zakryl se nějakými listy, vrátil se do paláce a oblékl se. Šel do svého domu a převlékl se. Ale tito příšerní džinisté postavili jeho obrovskou nahou sochu, sto padesát stop vysokou! Zobrazili jej nahého, úplně nahého, do všech detailů! Taková hloupost. A existují jeho tzv. následovníci. Tedy on žádné takové následovníky neměl, ale oni si říkají gambharové, to znamená, že nemají žádný oděv. Jejich oděvem jsou všechna nařízení – gambhar. Nařízení jsou jejich oděvem. A chodí po ulicích, chodí všude po vesnicích – úplně nazí. Chci říci, že lidé dělají strašné věci ve jménu Mahávíry. Protože jste ale dostali realizaci, jsem si jistá, že vy nepůjdete do takového extrému. Ale přesto – musíte se učit sebekázni. Když nemáte sebekázeň, nemůžete skočit do té hloubky, kde je úplné ´kévalgján´, to znamená absolutní vědění, absolutní láska a absolutní radost. Takže tato sebekázeň, tato sebedisciplína je velice důležitá. Vy v tom samozřejmě nemusíte jít až do takového rozsahu jako Mahávíra, protože jsem vám naštěstí dala realizaci, ale přesto: nevracejte se k tomu, co jste opustili! Tak jako muži dělají hloupé věci, tak i ženy je dělají, což je v Sahadža józe překvapující, protože lidé mi říkají, že s sebou do Indie vozí tolik makeupů. Jaký to má smysl? Já tomu prostě nerozumím. Pro Indy je to zbytečné a pro vás je to také zbytečné! Jste světci, není vůbec třeba zatěžkávat se tolika věcmi, to není nutné! Takže když se opět oddáváte stejnému nesmyslu, který jste dělali dříve, když chodíte ke kadeřníkovi a máte podivné účesy, když děláte všechny takové věci tak jaký má smysl chodit do Sahadža jógy? Nebo následování všelijakých mód a podobných věcí. Jestli děláte pořád a pořád tu samou věc, tak bude lepší, když nebudete chodit do Sahadža jógy. To je vše, co mohu říci. Nemohu říci, jako Mahávíra, ´oholte si hlavu´, nebo ´noste jenom jedno bílé sárí´. Mohu jenom říct – pokuste se odpoutat. Byla jsem si totiž jistá svým experimentem, že když lidé dostanou realizaci, tak se postupně odpoutají! A vy všichni se mnou musíte spolupracovat, abyste viděli, kde je vaše pozornost. Co celý den děláme. Co jsme udělali pro Sahadža jógu. Kolika lidem jsme dali realizaci. Zdá se, že pro vás je všechno ostatní důležitější, než Sahadža jóga. Mahávírovi lidé ale neměli žádná zaměstnání, nic. Museli žít v džunglích, museli si žebrat o jídlo, a tak se rozšířil džinismus. Ale jaký je to džinismus, to už jsem vám řekla. Takže dokud se nedotknete své hloubky, tak budete jako jakékoliv jiné náboženství! Protože ve skutečnosti nebudete sahadžajogíny, jen se tak budete nazývat. Takže musíme pracovat tak, abychom rozuměli sami sobě, abychom rozuměli své pozornosti a abychom se snažili stoupat. Já vám to nemusím říkat. Vy sami to musíte vypracovat takovým způsobem, abyste se dotkli své hloubky a stali se askety zevnitř. Jenom potom budete dělat Božskou práci správně, se správným porozuměním. Sahadža jóga je sjednocením všech těchto velkých proroků a inkarnací. Takže vám musím říct, že ať už byly vaše zvyklosti jakékoliv, abyste se jich zbavili, musíte vystoupit ven z tohoto oceánu iluzí. To je to jediné, co zrovna teď mohu říct o Mahávírovi, ale mohlo by toho být toho více, protože On se zabýval minulostí, všechny Jeho minulé životy a to všechno je popsáno. Ale to není tak důležité. To, co je důležité, je to, co je dnes, v přítomnosti. Doufám, že moje přednáška pronikne do vaší hlavy a usadí se ve vašem srdci. A že pochopíte, co musíte udělat sami se sebou, se svým vzestupem. Musíte být čistými lidmi. Jenom potom se ukážou výsledky na celém světě. Doufám, že tuto pásku předáte všem lidem, aby věděli, proč jsem po celé ty roky nedělala Mahávíra púdžu . Bůh vám všem žehnej.