Šrí Sarasvatí púdža: Višnumája – velmi plamenná osobnost, 11/8/1990, Vancouver, Kanada

Když se Mě zeptali, jakou púdžu bychom měli ve Vancouveru mít, vzpomněla jsem si na tento ášram, že se nachází uprostřed opravdu nádherné přírody. A protože přírodu tvoří síla Sarasvatí, napadlo Mě, že nejlepší bude uspořádat zde púdžu k Sarasvatí. Další věc je, že když lidé bydlí v přírodě, stanou se nesmírně tvořivými, jejich jemné city zůstávají zachovány a nikdy nepospíchají. Nejsou příliš modernizovaní, jak by se mohlo říct, protože příroda je konejší. Tvořivost Sarasvatí tedy obohacuje umělce a Já věděla, že v této zemi určitě tvoří mnoho umělců už dlouhou dobu. Cítím, že Kanada jako taková je Hamsa čakra Višudhi, ale síla Sarasvatí se stává Mahásarasvatí, když se projevuje skrze Mahábrahmadévu, který se nazývá Hiranja garbha. Aby k tomu došlo, musí Sarasvatí projít Hamsa čakrou. Projde Hamsou a stane se z ní Višnumája šakti. Ona je Višnumája šakti. Takže Sarasvatí se stane Višnumájou. Kříží se ve dvou bodech – jeden je na Hamse a druhý na Višudhi. Ona je tedy sestrou Šrí Krišny. Sarasvatí se narodila jako sestra Šrí Krišny, a když ji Krišnův „mama“ (strýc), který se jmenoval Kamsa, přišel zabít, vzestoupila do nebe a stala se bleskem. A oznámila tak příchod Šrí Krišny – že už je tu, že existuje. Takže vztah mezi Šrí Krišnou a Višnumájou je vztah bratra a sestry a my jsme zrovna onehdy slavili rakhi bandhan, rakša bandhan, oslavu vztahu bratra a sestry. Nyní tedy vlastně oslavujeme Božstvo, které je sestrou Šrí Krišny. Později se narodila jako Draupadí, proto Šrí Krišna šel chránit Její cudnost. Protože je to jedině bratr, kdo se stará o cudnost a pověst své sestry. Takže včera, protože je Sarasvatí púdža, se stalo, že Višnumája sama… včera tu šestnáctkrát zahřmělo. Nikomu jsem o tom neřekla, ale věděla jsem, že Ona to udělá. Kromě toho ohrožovala i Washington, což je dobře, protože Washington se musí probudit. O těchto velice subtilních vztazích a souvislostech vám mohu říct jen Já, protože je znám, vím, že tyto vztahy existují. Nebyla jsem tedy překvapená, že tu je, ale Ona přesně šestnáctkrát zaburácela nad touto částí Vancouveru, aby ukázala, že nastal čas, abyste pochopili, že Sahadža jóga je velmi důležitá a že pokud se v Sahadža józe plně neuplatníme, Višnumája na sebe vezme podobu jiné síly, která třeba spálí všechny vaše lesy, všechno. Musíte vědět, že blesk představuje všech pět elementů. Má zvuk, světlo, je v éteru, koná v éteru, také má v sobě vodu, a když voda přejde do tření, které je v Matce Zemi, všechny tyto věci skrze Ni konají. Takže tato Višnumája nám včera ukázala: „Jsem teď tady, prosím, uctívejte Mě.“ Dosud jsme Sarasvatí neuctívali. Brahmadéva se neuctívá nikde, protože stvořil svět, stvořil všechny tyto lesy a všechny tyto věci, všechna moře a všechny země, všechny hvězdy a vesmíry, jeden za druhým. Nejsme tu proto, abychom uctívali tento nebo tamten strom, nejsme tu, abychom uctívali něco takového, pouze to, co vytvořila Matka Země jako svajambu, uctíváme jedině to. A i svajambu uctíváme abstraktním způsobem, protože všude, kde se objevila, začali lidé provozovat komerční náboženství, proto my, sahadžajogíni, na ta místa nechodíme. Takže vy můžete rozumět tomu, proč se všechny ty věci staly nečekaně včera po Mém příjezdu, proč bylo při blýskání takové světlo, které tu ještě nikdy nebylo, a lidé byli překvapeni. Krišnova sestra je tedy mnohem dynamičtější a … (Šrí Mátadží mluví v hindí…) mnohem ohnivější osobnost, mnohem ohnivější. Esencí Šrí Krišny je sladkost, Jeho kvalitou je madhuri a Rádha je Alládha Dájiní Šakti, ta, která vám dává radost způsobující, (Šrí Mátadží mluví v hindí…) že vám radostí vstávají vlasy – v sanskrtu je to „pulakit“, „pulakita“. Takže krása Šrí Krišny, Jeho líbeznost, líla, vytvářející nádherné pocity jednoty, komunikace, to vše je ve Šrí Krišnovi. Ona je však tou, která varuje, a tak přichází varování. Ona je velmi ohnivá osobnost, každého varuje. Svým způsobem předložila důkaz o Mém příchodu, že jsem tu, možná domorodcům, kteří mohli porozumět, že toto je to, co bylo předpo- vězeno a co se teď stalo. A také, abyste si vy uvědomili, že toto je varování, že nesmíte nechat Sahadža jógu, aby se ubírala svým vlastním směrem a vše vypracovávat s tím, že vy jste tady jen tak mimochodem. Takže toto je varování Šrí Krišnovy sestry, Višnumáji, která je samotnou Sarasvatí. A tu dnes budeme uctívat. Pouze ti sahadžajogíni, kteří jsou osvícení, mohou uctívat Mahásarasvatí. Jinak lidé mohou uctívat pouze Sarasvatí, protože uctívání Sarasvatí vám umožňuje číst knihy, vytvářet tanec a hudbu pro obveselení lidí, ale Sarasvatí púdža je v podstatě pro lidi s obyčejným vědomím, pro obyčejné nebo normální lidské vědomí. Pro sahadžajogíny je však Mahásarasvatí ta, kterou je třeba uctívat. Jak jsem vám říkala, Mahásarasvatí se stane Višnumájou, to znamená, že byste měli být člověkem, který informuje ostatní lidi tak, jak to dělá Višnumája, o tom, co je Sahadža jóga, plamennými proslovy o věcech, které jsou pro ně vzrušující, kdy jim řeknete, co se chystá. Zatím jsem však viděla jen, že se lidé většinou snaží mluvit velmi jemně a sladce, jako Šrí Krišna. To jsme zkoušeli v Americe, že by to mohlo fungovat s Američany, ale nestalo se tak. Mají rádi plamenné řečníky typu Grahama a podobné. Myslím, že se musíme poučit z včerejší zkušenosti – opravdu potřebujete nějaké plamenné řečníky, nadšené lidi, protože oni vůbec nejsou schopni vnímat normální podněty. Víte, myslím, že všechny jejich vjemy jsou mrtvé, začali být otupělí, proto je musíte něčím šokovat. Mají rádi šoky, víte. Noviny jim přinášejí šoky, jen nějaká událost, která je šokující, přiláká jejich pozornost. I hudba musí být tak tvrdá, že by lámala skály. Musí to být hudba, při které jim prostě bude praskat hlava. Stali se z nich tedy opravdu tvrdí lidé a vy musíte pochopit, že jejich tvrdost může rozdrtit jen Višnumája. A proto tato púdža, kterou dnes pořádáme ve Vancouveru, má mimořádný význam, nejen pro Kanadu, ale i pro Ameriku. Američané dnes berou za samozřejmost každou nemoc, jakékoli drogy, které berou, jakoukoli sebedestrukci, jíž se dopouštějí, ještě pořád to nechápou. Nechápou, co si to způsobují, jak sami sebe ničí, jak plýtvají tak cenným lidským životem na svoje vrtochy a ve jménu své takzvané svobody. Je tedy nesmírně, extrémně důležité, abyste jim zkusili se zápalem říct: „Co to děláte? Proč sami sebe podvádíte? Proč nechápete, že toto je špatné?“ Alespoň kvůli jejich potomkům jim řekněte: „Toto jsme udělali špatně, ale vy byste to dělat neměli.“ V tomto duchu musíte mluvit a lidé se musí připravit na takové velké přednášky a podobné věci. Ale říct, že se to lidem nebude líbit – Já myslím, že to bude naopak. Dokud je nevystrašíte, nepřidají se k vám. Takže jim to musíte říct a varovat je, a to je to, co Višnumája včera navrhovala, že nyní je načase osvojit si nový styl strategie a mluvit s lidmi stylem – když například děláte kurz, na konci kurzu jim musíte říct: „Víte, Sahadža jóga není jen o tom absolvovat kurz, ale pro vaše dobro, pro váš prospěch. Musíte pokračovat dál a musíte růst. Nezůstávejte polovičatí. Nejde jen o to nechat vzklíčit semínko, musí z něj vyrůst strom, jinak nikomu nelze pomoct.“ Takže jim prostě řekněte o všech nebezpečích nedostatečného růstu nebo nevyzrálosti v Sahadža józe. Musí se to říct, protože ta hra na cukrující hrdličky v Americe nepomůže, to už jsem viděla. Opravdu potřebujete zapálené lidi, protože nedávno jsem poslouchala přednášku toho Billyho Grahama a řekla jsem: „To je taková prázdná hlava, vymýšlí si,“ na lidi však stejně udělal velký dojem. Pak tu byl ještě jeden takový, ale myslím, že už je za mřížemi. Neznám jeho jméno, takový podivín. Viděla jsem ho také, překvapilo Mě, jak plytce mluvil, jak prázdná skořápka, ale lidé po něm šíleli – tisíce jich stálo, zpívalo, dělali všechno možné. Takže musíte chápat, že ti lidé vyžadují šoky, musíte je šokovat, musí se jim říct, že se stane to a to. Existuje jedna organizace, která zavedla takový systém šoků, (Šrí Mátadží mluví v hindí…) Brahma Kumárí, Brahma Kumárí, víte, ti Brahma Kumárové jsou jako blesk a říkají lidem… …teď neříkají: „Budete zničeni,“ říkají: „Tento svět bude zničen, vše bude zničeno. Vy víte, že na to nejste připraveni, tak co se stane?“ Totéž dělají svědkové Jehovovi, totéž, říkají: „Tento svět bude zničen, všichni budeme zničeni, měli bychom se připravit a uchýlit se k Bohu.“ To ale není realita. Přesto mají následovníky. Vy jim musíte říct, že realita je: „Nejen že se sami ničíte, ale ničíte i svou budoucnost. Už se mluví o tom, že většina lidí v Americe bude zničena.“ To se stane z několika důvodů. Můžeme říci, že zde nejsou žádné tradice, ale o to nejde, to není to hlavní. Jedna z hlavních příčin je to, že zničili tolik lidí, když přišli a osídlili tuto zemi. To je ten důvod. Bhútové z těch lidí, kteří umřeli, se tu stále potulují a chtějí se postarat o to, aby Američany co nejvíc zničili. Taková míra čarodějnictví a dalších negativních technik, které působí v Americe, to nikde jinde není. Ti guruové museli ze svých zemí odejít, ale v Americe se pěkně usadili. Z toho důvodu, že ti bhútové jim dávají nápady. Nejde jen o to, že potřebují šoky, ale ti bhútové jim dávají také ty zvrácené nápady, jak se ničit, takže se ničí. Tyto bhútovské nápady jsou takové, že vidíte, jak člověk vyjde z hospody a spadne. A bhútovská myšlenka je: „No a co? Zkuste to taky, vy nikdy nespadnete. Půjdete dovnitř, nic se vám nestane. Jste naprosto v pořádku a konec konců, o nic nejde.“ Nebo jim řeknete: „Toto je špatné, to bychom neměli dělat.“ „No a co, tak jsme špatní.“ To jsou bhútovské myšlenky, to nejsou lidské myšlenky, takto mluvit nebo toto říkat. Takže všechny tyto lidi přivede zpět na správnou cestu jedině Višnumája Šakti, nikdo jiný. Nyní si uvědomuji, že lidé se mohou vyléčit jen prostřednictvím Višnumáji. Višnumája samotná však teď spí, a to díky křesťanství, katolickému náboženství a také díky hinduismu, protože i v hinduismu existuje představa hříchu: „Zhřešili jste, spáchali jste hřích. Tak dejte brahmínovi hodně peněz a budete spaseni.“ Každé náboženství má tento nesmysl. Pokud tuto Višnumáju Šakti, která je nyní úplně potlačovaná a v lidských bytostech spí, dokážete zvednout a říct lidem, aby se z té dřímoty a lenosti dostali, tím že je hodně, ve větší míře, zainteresujete tím, že jim řeknete, že jsme pro mír, pro světový mír, pro osvobození lidstva, jsme tu proto, abychom zachránili lidi před omyly a zničením. Když zajistíte větší platformu a budete o těchto věcech mluvit, pomůže vám to. Teď je například velmi přínosné, že jsem byla s Mahátmou Gándhím, lidé si Mahátmy Gándhího nesmírně váží. Udělala jsem na Mahátmu Gándhího velký dojem, o tom není pochyb. I když jsem byla ještě dítě, chodil se se Mnou radit. Dokazují to jeho bhadžany. Uspořádal sérii bhadžanů jiným způsobem: začíná srdcem, mluví o Átma a pak pokračuje od Múladháry nahoru. Myslím, že to je jeden z důkazů toho, že se se Mnou radil. Každopádně můžete použít jeho jméno a říkat, že Šrí Mátadží dělá to, o čem mluvil Mahátma Gándhí. Mluvil o sarva dharma savanatma, což znamená, že všechna náboženství zasluhují stejnou úctu a stejné porozumění. Jakmile začnete mluvit takto, uvidíte, že lidé pochopí, že je za tím nějaké ušlechtilé dědictví, protože všichni chtějí vědět, z jakých knih jsem se učila. Neučila jsem se nikdy z žádné knihy, to víte velmi dobře. Můžete ale říkat: „Ona byla s ním. A udělala na něj velký dojem. Měli stejné myšlenky o míru a nenásilí a podobně. Jsou to stejné techniky, které chce používat Ona.“ To je rozhodně pravda. Mahátma Gándhí byl však velmi zapálený řečník a všichni lidé, kteří ho následovali, byli také velmi zapálení. To bylo něco jiného než: „Pojďte dál, dejte si s námi čaj.“ Tak se to nevypracuje. Američané opravdu potřebují výzvu, potřebují, aby je ohromil nějaký zapálený nadšenec. Takže když na to teď půjdete takto – například nedávno jsme měli program v New Yorku, byla tam spousta černochů a Číňanů, pak také hodně Indů a jen velmi málo bělochů. A běloši, víte, říkali: „Hm, nic jsem necítil!“ Tak v tom případě musíte říct: „Nic jste necítil?“ „Přesně tak.“ „Pak s vámi určitě něco není v pořádku. Musel jste spáchat nějaké hříchy nebo něco takového.“ Pak dostanou šok. „Ale to je divné, vy jste to nedostal? To je moc špatné. Něco je s vámi v nepořádku. Měl byste to získat. Zkuste to získat, víte, tohle je moc špatné. Doufám, že nemáte rakovinu.“ Nebo se můžete zeptat: „Nemáte AIDS?“ „Ne, ne, ne.“ „Tak co máte za nemoc Jak to že jste to nedostal? Víte, ten černoch i ten Číňan už to mají, jak to, že jste to nedostal vy? Jste běloch, měl byste to získat jako první.“ Pak se to vypracuje. Přemýšlela jsem, proč jsou ti Američané tak tupí. Protože, víte, jsou to celkově velmi tupí, nesmírně otupení lidé. Kvůli té rockové hudbě, víte, když ji někomu hrajete, všichni utečou. „Co se to děje?“ Ale to, jak se jim včera líbila ta rapperská hudba – chtěli, abych si to poslechla! Srdce začalo bít v opačném rytmu. Řekla jsem: „Co se děje?“ Všechno se začalo třást. Seděla jsem na lavičce a celá lavička se třásla. Seděl tam se Mnou Karan a zjistili jsme, že Karan a všichni takto poskakovali, bylo to jako zemětřesení. Takže tak to je, ti lidé jsou velmi otupělí a ztratili cit, pozbyli cit díky své takzvané svobodě. To je, jako když půjdete a požádáte býka: „Pojď a sraz mě,“ to je podobné. Udělali všechno proto, aby se úplně otupili, a toto znecitlivění je možná z alkoholu nebo drog, díky nějaké ženě nebo mnoha manželstvím. Úplně stačí, když se oženíte nebo vdáte jednou. Když to uděláte pětkrát, stane se z vás, nevím co, nevím, jestli existuje nějaké takové zvíře. Začnete ale být úplně otupělí. Nejdřív se oženíte, pak se k ní připoutáte, máte děti a koneckonců je toho tolik, co v manželství dělat. A pak najednou rozvod a vy nic necítíte, nic necítíte. Je to velké znecitlivění, a když jim to řeknete, odpoví: „Ano, já vím, já vím, já vím.“ Ví, ale necítí. Necítí, že dělají něco špatného. Že udělali něco absurdního. A netrpí. Kdokoli jiný by trpěl. Rozvedl se se svou ženou, normálně by takový muž měl být úplně ztracený. Ale on se místo toho pěkně chlubí: „Víte, už jsem se dvakrát rozvedl a přichází má třetí žena, můžete se seznámit.“ Žádný pocit hanby, žádný pocit, nic. Oženil jste se, žili jste spolu, byla to vaše žena a vy k ní pak nic necítíte. Vaše vlastní děti také nemají vůbec žádné city. Samozřejmě, nejsou jako Angličané, kteří své děti dokonce zabíjejí, takže to s vámi ještě není tak špatné. Ale tady, jak jsem slyšela, se manželé vraždí. A proč? Kvůli lásce. Když necítí lásku k jednomu manželovi, jak by mohly milovat dalšího manžela? Tomu nerozumím. Láska je kvalitou srdce. Takže tak to je – celý charakter je znecitlivěný, protože se už nechovají jako lidské bytosti. Chovají se jako – nevím, znovu říkám, jako nevím kdo, nemají obdoby. Takoví lidé nejsou jen v Americe, je to všude. V Americe je to ale příliš a všechny takové věci vycházejí z Ameriky. Všechny absurdní názory pocházejí z Ameriky a pak je každý převezme, protože oni vědí, jak zařídit reklamu, vědí, jak to hodně zpopularizovat. Jednou, když jsem jela lodí, šel kolem jeden z kormidelníků, dal se se Mnou do řeči a řekl Mi, že jeho bratr je opravdu odporný ďábel. Zeptala jsem se: „Co provedl?“ Řekl mi, že se zmocnil těch čtyř mladíků z Beatles a stal se jejich manažerem. A on začal s tou hudbou a sehnal nějaké ženy, opil je a zdrogoval, a jakmile uslyšely tu hudbu, začaly ječet, křičet a šílet. A získalo to velkou popularitu. Normální reakce by byla: „No, to je tedy něco! Když ženy uslyší tu hudbu, šílí, takže na takovou hudbu nechoďte.“ Ale naopak, hodně lidí začalo chodit. Jak si vysvětlíte takovou reakci? Čím více křičí a piští, tím je to podle nich úžasnější. Znamená to, že je zatím něco, co se jich dotklo, proč by jinak ječely? To znamená, že když hlupáky něco chytne, tak je to něco mimořádného a všichni bychom na to měli jít. Jsme také hloupí, tak bychom se také měli účastnit. Můžete se Mě zeptat: „Matko, jak se do lidí dostane taková hloupost?“ Je to jednoduché, jak jsem vám říkala, použili svoji svobodu do takové míry, že svou pozornost promarňují při zbytečné zábavě a úplně je to otupí. Jejich pozornost nic necítí. Když svou pozornost vyšlete ven, reaguje, vrátí se vám s něčím zpátky. Jenže když ji tam budete stále něčím bombardovat, tak to bombardování zvenčí otupí vaši citlivost. Už necítíte nic, ani připoutanost, nepamatujete si nic z toho, co se děje. Proto si myslím, že potřebujeme Višnumáju, proto je umístěna na levé straně, protože Višnumája má na starost lidi, kteří začali být úplně bez citu. Ona je tu, aby vám ten cit dala. Je na levé straně, a když září, dává vám cit a lidé začínají rozumět. Takže jedinou věc, kterou teď mají, je nějaká mentální představa o tom, že se provinili, to je vše. Je to jen mentální. Když je to mentální představa: „Ach, já se provinil,“ pak to nepocítíte. Pokud jste, řekněme, šílení… když nejste šílení a někdo vás nazve šílencem, nebudete to cítit. Je to tak. Takže oni to vůbec necítí. Protože je to vše mentálně přijatá věc a oni jsou necitliví, jejich přístup je: „Nikdo nám teď nemůže ublížit, tak o co jde?“ A tak bych vás požádala, abyste se do toho plně vložili, s nadšeným zápalem, psali do novin, řekli, co se děje a jak se věci mají. Píšu teď o tom knihu. Jmenuje se Metamoderní éra. Dokud dokážu být zapálená, budu jim říkat, co je s nimi v nepořádku. Měli by to vidět, že to vše je špatné a že není třeba dělat z toho něco velkého. Nyní tu máme například AIDS. Myslela jsem si, že AIDS je probudí. Ale z AIDS je teď mučednictví. Pak tu máme „yuppies“ (úspěšní mladí lidé), říkala jsem si: „Yuppies začnou trpět nějakou nemocí.“ Oni na to: „Ne, ne, ne, ne, je moc pěkné být yuppies, konec konců, víte, jsou hrdinové, kteří na svůj yuppie životní styl umřeli.“ Víte, z každé hlouposti udělají něco, co se pak uctívá jako svatozář, takže… a lidé to přijmou. To je na tom to nejlepší – oni to přijmou! Proto je důležité, abyste byli zapálení a abyste jim v tomto světle ukázali, kdo jsou. Musí se jim to ukázat. Není to jen malé světýlko Ducha, které jim mnoho ukáže, ale je to opravdové, oslňující, žhnoucí světlo blesku. Takže dnešní púdža bude speciálně pro vás všechny, abyste si všichni rozvinuli tvořivost v mluveném projevu, a v každém směru jste jednali s nadšeným zanícením. To je napraví, nic jiného. V tvořivé práci, když něco vytváříme, zpíváme a tak dále. Budete-li nadále zpívat naším indickým stylem hudbu, která je „vilambit tala“, velmi pomalá „talas“, tak se nikdo neukáže. Jim se bude líbit někdo jako Ravi Shankar, který pořád jen střídá noty a hraje pořád dokola něco, co je podle indických norem úplně nevědecké, naprosto nezábavné, neotevírá to srdce. Ale to na ně platí, něco bombastického ve stylu rokenrol, udělat ze hry na sitár rokenrol nebo ještě něco horšího. Neznám ten nový, ten nejnovější… nevím, co to je. Takže, další věc je, že vidíte, jak se snaží lidi šokovat. Také se snaží lidi šokovat, protože ví, že jsou také jako my. Například jdete na trh a potkáte někoho, jehož kalhoty jsou – ani to nejsou kalhoty, jen tak napůl – roztrhané na nesprávných místech, jen aby lidi šokovali. Lidé tady… alespoň tady se očekává, v Americe se očekává, že budete dbát na pěkné a slušné oblečení. Neměli byste být oblečeni neslušně. To je to, co chtějí. Zjistíte však, že využijí jakékoli možnosti oblékat se šokujícím způsobem. Například budou mít jednu část vlasů bílou. Cokoli, úplně cokoli, jen aby šokovali ostatní. Aby je šokovali a upoutali jejich pozornost. A co tím získáte? Nic. Utratíte spoustu peněz, jen abyste upoutali pozornost druhých, ale co získáte? Ta pozornost vám nic nedá, nic vám nezaplatí, nijak vás neodmění. Je to jen činnost bez radosti. Všechny tyto věci kazí jejich pozornost, ničí ji do takové míry, že jsou z nich lidé bez citu. Nemají v sobě už žádné city. A pak, to nejhorší, co se jim stalo, je, že začali být nesmírně zaměření na peníze. Peníze jsou druhou stránkou Sarasvatí. Sarasvatí se liší od Lakšmí, Lakšmí a Sarasvatí nikdy nejdou ruku v ruce. To je důvod, proč když se rozběhnou za Lakšmí a příliš se honí za penězi, dostanou šoky. Protože najednou zjistíte, že padly akcie na burze. Najednou je tu recese, váš obchod krachuje a někdo, kdo byl velice bohatý, je najednou chudák. To vše je práce Sarasvatí. Když je někdo příliš v Sarasvatí, příliš mnoho čte, je to velmi ctižádostivý umělec, snaží se zastínit jiné umělce a podobně, takový člověk dostane odměnu od Lakšmí – jeho věci se nikdy neprodají, nikdy nedostane peníze, bude hladovět. Tyto dvě věci se vyrovnají jen v Hamse, nebo můžeme říci, že se vyrovnají, když jste sahadžajogín. Takže toho musíte dosáhnout a dát to do rovnováhy, abyste měli požehnání jak od Sarasvatí, tak od Lakšmí. Kříží se však jen na úrovni Hamsy a na úrovni Višudhi. Takže co musíme udělat, abychom nastolili rovnováhu – ať už vyděláváme nebo děláme cokoli, neměli bychom to dělat průměrně. Měli bychom to dělat dynamicky, se zápalem. Tyto dvě věci by se měly propojit na úrovni Višudhi. Řekněme, že budete mluvit o Sahadža józe na přednášce zapáleně, když se však obléknete jako hippie nebo jako někdo, koho pustili z vězení, nikdo vás nebude brát vážně. Ale když budete správně oblečeni, budete vypadat reprezentativně a váš přednes bude dobrý a budete mluvit plamenně, všichni vám budou naslouchat. Takže tento princip Lakšmí tatvy je třeba využít, s převahou principu Sarasvatí. Dalším požehnáním Sarasvatí je, že můžete mít znalosti o Sahadža józe. Viděla jsem hodně žen, zejména v Sahadža józe, jsou sahadžajogínky, mají vibrace, všechno je, jak má být, ale nevědí, co je Sahadža jóga. Ony nevědí, co jsou tyto čakry. Nevědí, jak vycházejí vibrace. Dnešní přednáška je, řekla bych, poměrně komplikovaná, pokud ji pozorně sledujete. Musíte si ji poslechnout alespoň čtyřikrát, pětkrát, abyste pochopili, musíte si dělat poznámky. Není to snadné, protože to, jak vám to říkám, je příjemné, je to docela zábavné, ale za tou zábavou je hluboké vědění. Neviděla jsem, že by mnoho sahadžajogínek sedělo a dělalo si poznámky, aby věděly, co Matka říká, jaké nám dává poznání o různých věcech. Pro ně Sahadža jóga znamená být milé a vařit dobrá jídla, pomáhat sahadžajogínům, nosit pěkná sárí a pěkné oblečení na púdže, chodit na púdže a podobně a tím to končí. Takže pro ně je opravdu velmi důležité, aby poznaly, co je Sahadža jóga. Musí poslouchat Mé přednášky, sednout si, pěkně si je prostudovat a pochopit je. Muži jsou jiní. Dělají všechnu vnější práci, chodí na návštěvy, všímají si a tak dále. Co se týče vztahů, co se týče jejich emoční stránky, jsou lhostejní. Proto je Sahadža jóga u mužů jiná, než Sahadža jóga žen. Zejména ve Francii se od sebe velmi vzdálili. Ženy jsou na jedné straně a muži na druhé. Představte si, že v Sahadža józe máme takový nesmysl. Pak jsme ale přišli na to, kdo to dělá, a zvládli jsme to. Spravilo se to a teď je to lepší. Ženy ale musejí Sahadža jógu znát, neznamená to však, že by se měly s muži hádat nebo si myslet, že vědí všechno, co vědí muži. Je to však velmi běžné, viděla jsem, že muži a ženy mají k Sahadža józe odlišný postoj. Jedni jsou extrovertní a druzí introvertní. V Sahadža józe však není mezi mužem a ženou žádný rozdíl, co se týče znalostí o Sahadža józe. Sama jsem žena a tolik toho vím, proč by tedy ženy neměly vědět, co je Sahadža jóga. A tak všechny ženy, které jsou tu, a ženy všude musí vědět, co je Sahadža jóga. Konec konců, podívejte se na Višnumáju – je to žena a je to síla, která pracuje. Brahmadéva nepracuje. Všechny věci stvořil, protože má sílu Sarasvatí, jinak by nemohl stvořit nic. Vše tedy dělá ta síla a ta síla je žena, když ale ta síla neví, co je Sahadža jóga, jak to vypracuje? Takže ženy, ačkoli mají děti, Já vím – musí se starat o domácnost, o kuchyni – ale je takové potěšení, taková radost číst o Sahadža józe, porozumět jí a poznat ji. Vím samozřejmě, že některé ženy čtou. Neříkám, že ne. Je jich však velmi málo a ty jsou velmi rozumné, velmi rozumné. Takže takto rozumím dnešnímu setkání v tomto přírodním prostředí, v tomto přírodním prostředí, kde jsme požehnáni prací Brahmadévy a Sarasvatí a kde můžeme cítit kapacitu těchto Božstev a to, do jaké míry tvoří. Příroda je absolutně sjednocená s Božským. Jen co jsem přijela, příroda okamžitě věděla, že jsem tu. Sama od sebe začala konat. Nemusela jsem jim dělat žádnou přednášku, nemuseli vykonat púdžu, nic takového. Věděli, co dělám. Když jsem přijela do Los Angeles, bylo to totéž. Všude, kam přijedu, příroda ví, co je třeba udělat. „Matka je nyní ve městě, co uděláme?“ A udělají to. Problém s lidskými bytostmi je tedy v tom, že jsem připustila, abyste se různě radili: „Tak dobře, udělejte to a to.“ Řekla bych ale, že by se to mělo dít spontánně, protože nyní jsme jedno. Stejně tak jako je se Mnou zajedno příroda, jste se Mnou sjednoceni i vy. To by se mělo začít dít, až budete opravdu do Sahadža jógy úplně vtaženi, až se jí úplně odevzdáte, jedině pak se to stane. Nechť vám Bůh všem žehná.