Šrí Mahašivaratri púdža, 16/02/1991 (nekontrolováno)

(Itálie)


Send Feedback
Share

Šrí Mahašivaratri púdža,  16/02/1991, Chiancianno Terme, Itálie, 

Dnes jsme se zde shromáždili, abychom uctili Sadášivu, který je v nás odražen jako Šiva, jako Duch. Je odražen v našem srdci, a jak jste viděli, cílem našeho života bylo dosáhnout stavu Ducha. Nedávno jsem četla nějaké knihy o tom, jak se dosahovalo seberealizace, poznání Ducha, a jak byli lidé trápeni. Nejdříve byli požádáni, aby tak či onak odmítli své tělo, vzepřeli se mu a zavrhli jej. Když chce mít tělo pohodlí, bylo řečeno, že nejprve máte zkusit spát na koberci místo na posteli. To ale není dostatečné, tak se z koberce přesunete na rohožku, ale stále to nestačí. Tak se odtud přesunete níž, na Matku Zemi, budete spát na Matce Zemi. Pokud ale tělo stále není v pořádku, začnete spát na kameni. Ale Himálaje jsou stále velmi daleko, protože Šiva sídlí na Kailáši. Takže musíte jít do Himálají a spát na ledu. To byl ten minimální požadavek. Dále bylo řečeno, že máte rádi dobré jídlo, chcete jíst přepychové jídlo, jíte hodně. Tak začnete s tím, že si odepřete vše, co máte rádi, všechno co rádi jíte. Například Italové nesmí jíst těstoviny! Odepřete si to. To ale nestačí. Pak musíte začít jíst věci, které jsou velmi hořké. Jako v zenu, kde vám dají k jídlu něco, co chutná jako chinin na stoosmou, něco naprosto hořkého – nebo úplně přeslazeného. Tak vyzkoušíte svůj jazyk. Ale stále je tu žaludek. Takže pokud jíte příliš, musíte se jeden den postit. To však nestačí. Tak hladovíte sedm dní. Pak čtyřicet dní. Chci říct, měsíc má jen třicet dní, postit se čtyřicet dní znamená, že se úplně zničíte. Tak to vypadá, když musíte kvůli nirváně provádět odříkání. Takto dosáhnete nirvány, protože jste úplně vyřízení a mrtví. Nic z vás nezbude, jenom kosti, a ty kosti pak dosáhnou nirvány. Nakonec následuje smrt, takže je po vás a přijde nirvána, o tom není pochyb.

Pak nesmíte bydlet v domě, protože dům znamená pohodlí. Musíte se vzdát své ženy, svých dětí, úplně všech. Nosíte jen jednu věc, kus látky omotaný dokola, a chodíte prosit lidi o almužnu. Ale i s tímto oblečením je stále problém, protože jste k němu připoutaní. Tak musíte jít do Himálají, kde není nikdo, kdo by se na vás díval, sundat si tu látku a v tom mraze stojíte, celí se třesete. Pak získáte nirvánu. Opravdu tak získáte nirvánu. Všechny ty podmínky tu byly proto, aby na samém počátku zničily žádosti vašeho těla. Řeknete svému tělu: „Ne, nic takového. Raději pracuj na své nirváně.“ Druhou věcí bylo zničit vaši mysl, která vás vede ke smyslům, k radostem. Pokud například něco chcete, chcete to opravdu hodně, musíte si to odříct. Cokoliv vám vaše mysl řekne, musíte tomu říct: „Ne, ne, ne.“ V sanskrtu je taková šlóka: „Yat neti neti vachane, nigamo vacha,“ kterou musíte stále opakovat, „neti, neti.“ Ne, to ne, to ne. Teprve pak můžete mluvit – pouze mluvit – o nirváně. Předtím nejste vůbec hodni byť i jen mluvit o nirváně. Když jsem tu knihu četla, řekla jsem: „Babo, vzdávám to. To je příliš.“ Ale v Sahadža józe je všechno úplně jinak. Je to jako vybudovat nejprve vrchol budovy a teprve potom základy. Nejprve bylo dosaženo otevření vaší Sahasráry. A pak, ve světle vaší Sahasráry, se musíte pozorovat a sami vnímat. Postupně se introspekce zlepšila díky vibracím. Sledovat – proč? Proč chci tohle? Proč se má pozornost zaměřuje na mé pohodlí? Proč se moje pozornost zaměřuje na jídlo, na mou rodinu, na mé děti, když mám dosáhnout toho nejvyššího? A tak začnete dělat introspekci. Pak také podle svých vibrací poznáte, že s vámi něco není v pořádku. Pak se nebudete snažit pozorovat ostatní, co s nimi není v pořádku, ale začnete sledovat sami sebe, protože váš vlastní růst je to, čeho musíte dosáhnout. Za starých časů se všechny tyto věci prováděly jednotlivě. Když se nějaký člověk vydal na cestu nirvány, bylo zvykem odejít do ´ekant´, to znamená do ústraní, držet se daleko od lidí, vyhýbat se jim, nemít s nimi nic společného a dosáhnout vzestupu, seberealizace, jen sám pro sebe. Nebylo to pro ostatní. Takový člověk se pak stal zcela výjimečným. S nikým nemluvil, s nikým se nesetkával a usadil se někde na vrcholu nějaké vzdálené hory. Když se kdokoliv pokusil s ním setkat, házel po něm kamením nebo říkal strašné věci a nikdy se s nikým nepotkal.

Ale Sahadža jóga taková není. Sahadža jóga je vzestup celku. Tento druh individuálních úspěchů lidstvo nikam nedovedl. Světci se pochopitelně pokoušeli k lidem mluvit, říci jim o seberealizaci, o Bohu, o poctivosti, o systému hodnot, ale i oni byli považováni za podivíny, a byli mučeni a trápeni. Takže na úrovni osobního vzestupu nemohli pro druhé udělat nic, kromě toho, že o něm mluvili – až do té doby, než přišla Sahadža jóga. Dokonce i mluvit o tom bylo zakázáno. Do dvanáctého století o tom v Indii nikdo na veřejnosti nemluvil. Všechno bylo v sanskrtu, v náročných knihách napsaných v sanskrtu, které byly dostupné pouze pro několik uchazečů. Bylo to vysvětleno jen několika lidem, opravdu malému počtu lidí. Ale dávání seberealizace bylo zapovězeno. Takže jeden mistr měl jen jednoho žáka a všechno to byl vzestup jednotlivce, úspěch jednotlivce. Takový žák byl oddělen od ostatních a byl držen v tajnosti, vypracovával to v sobě. Mohl pouze zpívat, psát básně, mohl o tom mluvit, mohl říkat, jakou má radost, ale neměl právo dát komukoliv realizaci, ani nevěděl, jak se dává realizace. Takže teď vidíte, jak daleko jste se dostali. Získali jste svou seberealizaci bez velkého odříkání. Můžete pracovat v mnohem širším měřítku, můžete dávat realizaci druhým. Máte všechno to hluboké vědění o Sahadža józe.

Ale dnes vám řeknu něco víc, co musíme vědět. Je velice důležité to vědět, protože jak lidé říkali, praktikují Sahadža jógu stejně, jako by chodili do kostela, ale není to ze srdce. A srdce je sídlem Ducha – – je to Šiva v nás. Takže se musíme o srdci dozvědět více, to je velice důležité. Znáte tři kanály, které v sobě máme: Ida, Pingala, Sušumna, ale v srdci jsou kanály čtyři. Jeden z těch kanálů jde do Múládháry, a jestliže překročíte hranice Múládháry, pak vede do pekla. Proto se říká, že Šiva je ničitel. Vy si vlastně říkáte o své zničení. A když si o ně říkáte, tak je dostanete. Ale i když je vše zničeno, jak jsem říkala, je to stejné, jako když má přijít ovoce, okvětní lístky také vypadají, jako by byly zničeny. Stejně tak já jsem, řekněme, zničila mnoho vašich věcí – můžeme říci, například vaše podmíněnosti, vaše ego, váš racionalismus, váš fanatismus. To všechno bylo v Sahadža józe zničeno. Muselo to být zničeno, aby vynikla krása. Takže když překročíte u svých maryjád určitou mez, směřujete ke svému zničení. Zničení jsou nastavena ve čtyřech směrech – tak jako jsou čtyři kanály. Takže co s tím dělat? Jak zastavíme ono ničení, jež přichází s prvním kanálem a jde do pekla? Jednou z kvalit Šivy je, že je nevinností. Je nesmírně nevinný. Je nevinný jako dítě. Je zosobněná nevinnost. Takže se musíme zbavit svých tělesných přání, rozpustit je, rozpustit je v nevinnosti, v oceánu nevinnosti. Musíte je rozpustit v oceánu nevinnosti. Nevinnost je něco, čeho je třeba si cenit, rozumět jí, je třeba se jí těšit. Podívejte se na zvířata, jsou nevinná, podívejte se na děti, jsou nevinné. Květiny jsou nevinné. Přesuňte svou pozornost na všechny tyto věci. Uvědomte si, že když jdete po ulici, to nejlepší, co můžete vidět, je všechno do výšky jednoho metru. Do výšky jednoho metru uvidíte všechny květiny, krásnou trávu, všechny děti, které měří kolem jednoho metru, jsou ty nejlepší. Nemusíte se dívat na lidi, kteří jsou nad touto hranicí. Dívejte se jen do úrovně jednoho metru. Můžete spatřit něčí nohy, to nevadí. Ale neuvidíte oči někoho, kdo není nevinný. Tak rozpusťte ono přání v nevinnosti.

A Múládhára, která je nevinná, není mrtvá, vyřízená, ale je nevinná, je počestná, je plná kvalit Šrí Ganéši, je čistá. Takže i když jste v tomto světě, i když žijete jako lidská bytost, i když máte děti, jste stále nevinní. Je to jako se ženami Šrí Krišny. Měl šestnáct tisíc manželek a ještě pět dalších. Těch šestnáct tisíc byly Jeho síly a těch pět byly elementy. Jednou se chtěly jít pomodlit k jednomu velkému a známému světci, maharišimu, který právě přijel. Chtěly k němu jít, setkat se s ním a vyjádřit mu úctu. Tak se dovolily Šrí Krišny, ale když přišly k řece, zjistily, že je celá rozvodněná, tak moc, že ji nemohly překročit. Vrátily se tedy a zeptaly se: „Jak můžeme tu řeku překročit? Je rozvodněná.“ Krišna jim řekl: „Dobrá, prostě tam běžte a řekněte: „Jestli je Krišna Jogéšvara a jestliže je naprosto nevinný v otázce sexu, pak poklesni.“ Řekly: „Jak to? Je nás tolik manželek. O čem to mluví?“ Tak šly a řekly to řece, a řekla se uklidnila. Byly velmi překvapené: „Náš manžel říká takové věci.“ Překročily řeku a uctily rišiho, a když se vracely zpět, řeka byla znovu rozvodněná. Tak se vrátily k rišimu a řekly: „Jak se teď máme dostat přes řeku, když je rozvodněná?“ On se zeptal: „Jak jste se dostaly sem?“ Tak mu vyprávěly příběh o Šrí Krišnovi. Když předtím přišly, uctily rišiho jídlem a ovocem a on snědl opravdu hodně. „Dobrá, běžte a řeknete řece, že riši nesnědl vůbec nic.“ Ony řekly: „Jak to? Právě jste jedl přímo před námi?“ On pravil: „Jen běžte a uvidíte.“ Šly tedy nazpátek a pověděly to řece. A řeka se opět uklidnila. Takže, i když žijete v tomto světě, i když jste manželka nebo manžel, i když jste manželé, ať je to jakkoliv, můžete být nevinní, může v tom být úplná nevinnost. To je znakem vaší čistoty.

Druhé nádí, druhý kanál, který vás může přivést ke zničení, je přání. Proto Buddha říkal, že být bez přání je jediný způsob, jak nestárnout, neonemocnět, netrápit se. To přání, které máme, „chci tohle,“ je na Západě mnohem silnější než kdekoli jinde, protože podnikatelé každým dnem vyrábějí nové věci. Vezměte si například kadeřnictví, ženy si chtějí koupit takovou paruku nebo onakou. „Je to mé přání, musím mít tu paruku, abych si ji mohla nasadit na hlavu.“ Jiná zase řekne: „V pořádku, já musím mít tamtu.“ A muži si přejí například: „Ó, když tenhle má Rolls Royce, proč bych ho nemohl mít taky?“ Nemůžou mít radost z cizího Rolls Royce. Musí to být vaše. „Já bych ho měl mít.“ Přání mohou být různá, nejen materiální. Přání mohou být také docela nehmotná. „Musím mít tu ženu, musím mít toto dítě.“ Všechny druhy posedlostí se ve vás usadí jako přání. Ale neřekla bych, že to je z důvodu připoutanosti. Není to připoutanost, ale jen potřeba mít více. Neustále přidávat nové věci, získávat věci, ale stále se necítíte šťastní a spokojení. Příčinou je, že takové přání není čisté přání. Je to nečisté přání. Je to nečisté přání, a když takové přání začne pracovat, můžete zajít jakkoliv daleko, jako Saddám Hussain, jako Hitler, jakkoliv daleko, není to nic jiného, než přání naprosto překračující jakékoliv meze. Chcete ovládat druhé, to je další přání. Všechna ta přání vás nakonec dovedou ke zničení, protože v nich není žádná radost, žádné štěstí. Například teď budu chtít sárí, takže chci koupit sárí. Všechna Moje pozornost bude na tom, jak získat to sárí, musím to sárí mít, to a ono. Pozornost se znečistí, naruší se kvůli takové hlouposti, jako je sárí. Ta stejná pozornost, která se má radovat, která se má těšit Duchem, která má vyživovat Ducha, bude narušena kvůli přáním. Pozornost je zaprvé narušena, protože nejsme nevinní. Za druhé se pozornost dostává do zmatku, protože máme přání. Tak co bychom měli dělat, co se týče přání? Touha po krásných věcech – můžeme posunout naše přání, hmotná přání do estetiky, mít jednu věc, ale zato esteticky velmi hodnotnou. Protože to je kvalita Šrí Šivy, že všemu dodává estetiku. Řekněme, že tohle vypadá velmi prostě, jednoduše, dalo by se říci mechanicky. Ale pokud by to byla Šivova práce, udělal by s tím něco pěkného. Kvalitou Šivy je, že zkrášluje vše, co stvořil Brahmadéva a rozvíjel Višnu. On je ten, kdo vykonává jemnou práci tvorby estetiky. Mnohokrát jste viděli Mé fotografie s tolika světly, s tím či oním – to všechno je Jeho práce. To dělá On. Osvětluje způsobem, vypracovává věci takovým způsobem, dělá vše, aby vás o Mně přesvědčil. Je to Jeho práce. Jeho úkolem je vytvářet estetiku, estetiku chování, estetiku poezie. Vše, co je stvořeno, je Šivou upraveno tak, že je to krásné a dává to radost. To je Jeho vlastnost. Takže ať už si přejete cokoliv, pokud na tom začnete pracovat a přejete si něco esteticky ručně vyrobeného, něco pěkného, postupně zjistíte, že nakonec skončíte u vibrací, protože všechny pěkné věci mají vibrace. A abyste měli vibrace, budete muset přejít k čistému přání.

Takže to přání, které je šílenstvím, které z vás dělá blázny, které je tak hloupé a nudné, se stane čistým přáním, protože musíte rozpustit všechna svá přání ve vibracích. Po nějaké době si začnete přát pouze vibrace a nic jiného. Nekoupíte nic, co nemá vibrace. Nebudete mluvit s člověkem, který nemá vibrace. Když někdo nemá vibrace, prostě utečete. Viděla jsem, jak lidé utíkali před jinými lidmi, jako by je pronásledovalo stádo opic. Když jsem se ohlédla, zjistila jsem, že to jsou opilci nebo někdo takový. Ti, kteří utíkali, mohli být dříve sami opilci, ale teď utíkají. „Ne, ne, ne. Teď už ne. Už nikdy více.“ Když jsme začínali, měli jsme tři nebo čtyři hippies, kteří se mnou přijeli do Indie. Teď jsou normální, jako jste vy, stali se sahadžajogíny. A pak přišlo čtyři, pět hippies na můj program, myslím, že to bylo v Rahuri. Ti jogíni se hrozně vyděsili: „Ach ne, proboha!“ Řekla jsem: „Co se vám stalo? Proč jste tak vyděšení?“ Tak jsem se otočila, abych se podívala na ty hippies, ale než jsem se otočila, byli pryč. Už tam nebyli. Pak se stane, že všechna přání se nakonec přemění v čaitanju, ve vibrace. A když ne, pak musíte vědět, že tu stále něco chybí. Když to ale neděláte, pak to skončí tím, že budete zničeni. Říct, že On je ničitel, je velmi jednostranné prohlášení. Má obě síly. Má sílu dát vám vibrace. Dává vám vibrace. Bohyně je síla, Šakti, ale On vytváří vibrace. Je to stejné, jako že tady jsou prsty, ano? Ale když vás polechtají, pak je to Šiva. Ty prsty patří Bohyni, dobře? Ale když to lechtá, když vám to dává radost, štěstí, je to Šiva, je to bhakti – oddanost. Radost pramenící z bhakti pochází od Šivy.

Právě dnes jsem vyprávěla, jak jedna žena, která uctívala Bohyni a opravdu hodně studovala bhakti a všechny ty věci, a věděla toho tolik, jak se se Mnou jednoduše spojila. Nemohla jsem pochopit, jak to dokázala, co udělala, protože normálně to lidé nedělají. Když čtou o Bohyni, myslí si: „Dobře, to je Déví, to je Mátadží.“ Jako dvě oddělené věci. Nevědí, že čtou o Bohyni – Déví. Takže ona řekla: „Matko, právě jsem Vás rozpoznala. Je psáno, jak jste jemná, Bohyně je jemná, jak se mne dotýká, jak se o mě stará, jak mne má ve Své pozornosti.“ Je taková věta: „Katákša, katákša, niríkšana – každý pohled je kontrola.“ Ale „kontrola“ není moc dobré slovo, ale „niríkšana“ znamená kontrola, božský dohled. „Takže stále cítím, že to jste Vy, Vy, jste tu stále. Když poslouchám hudbu, tak cítím, že Ona se na mne dívá, vnímá mě, vyživuje mě. Neustále cítím Vaši lásku.“ Tak přichází bhakti. Takže když máte vibrace, neznamená to, že jsou jako něco nezáživného, chápete? Ne, znamená to radost z bhakti. Bhakti je … můžete to nazvat zbožňování – to či ono. Je to oceán lásky, což je Bůh. Prostě se do něj ponoříte. Nedá se vyjádřit slovy. A když to tak cítíte, musíte si uvědomit, že jste přijali Ducha jako skutečné spojení mezi vámi a vaší Matkou nebo vaším Otcem. Není v tom žádný rozdíl. Jste sjednoceni v oceánu, ponořeni v oceánu. Jste kapkou, jste oceánem. Jste sjednoceni v oddanosti. A ta bhakti nemůže být mechanická, protože není stvořená lidmi.

Abyste se mohli těšit ze Sahadža jógy, musíte vědět, že to nejsou jen suché vibrace, ale je to bhakti. Je to radost, jež je kvalitou Šivy. On obohacuje radostí naše životy. Všechno je obklopeno, jasně zní onou radostí, že jsem natolik milován Bohem, Bůh mne tolik miluje, můj život má smysl. Poté nejprve odpadne ego a také podmíněnosti. Teď to třetí nádí – třetí kanál je kanál, skrze který se cítíme připoutáni, připoutáni k někomu. Jako to je moje dítě, to je můj manžel, to je má rodina, to je má žena, můj otec, má matka. Všichni, když jsou v Sahadža józe na začátku, když jsou začátečníci, mluví o celé své rodině. „Můj otec je takový, má matka je nemocná, někdo od bratra, sestry mé matky, není v pořádku.“ Jako kdybychom podepsali nějakou smlouvu. Co mám dělat? Jako dnes někdo řekl: „Víte, oni ztratili své první dítě. Ztratili své první dítě, protože dítě spalo v jiné místnosti.“ Řekla jsem: „Malé děti by měly spát se svou matkou a matka se o ně musí starat.“ Je to prostá věc, chci říct, že v Indii by žádná matka na takovou situaci nepřistoupila. Vyhodí svého manžela a řekne: „Co to má znamenat? Musím se starat o dítě.“ Tak jsem řekla: „Řekněte jim, že by měli spát se svým dítětem.“ Ale oni tomu nevěřili. Tak dobře, co se dá dělat? Podepsali jsme s nimi smlouvu, že se máme starat o jejich děti, i když nás ti rodiče nechtějí poslouchat? Na začátku tu je stále představa, že: „Ó, Matko, už dělám Sahadža jógu celý měsíc, ale moje finanční situace se stále nezlepšila.“ Jako by Mě za to chtěli žalovat, jako bych je zklamala. Vůbec ale nechtějí pochopit, že právě přišli do Sahadža jógy, nebo i když jsou v Sahadža józe mnoho let, nebyli sahadžajogíny. Něco tady chybí, nezasloužíte si to. Něco je s vámi špatně, ne se Sahadža jógou. Oni ale mají pocit, že se Sahadža jógou mají smlouvu. Okamžitě vás budou informovat. „Teď je někdo nemocný, někdo je, někdo je… Pošlete pět sahadžajogínů.“ – K čemu? Tyto připoutanosti v nás začnou pracovat.

Viděla jsem, jak jsou někteří lidé velmi připoutaní ke svým dětem a pořád je rozmazlují: „Ó, mé dítě, mé dítě.“ Najednou zjistí, že to dítě je z ničeho nic ďáblovo dítě. Začíná odmlouvat, říkat různé věci, bít své rodiče, špatně se chovat a oni zjistí, že: „To je to dítě, o které jsem se staral, dával mu tolik lásky.“ A cítí se ještě hůř, protože: „Já jsem toho pro svou ženu tolik udělal, a ona se ke mně takto chová.“ „Tolik jsem toho pro svého manžela udělala, a on se ke mně takhle chová.“ Proč toho tolik děláte? Není to vůbec potřeba. Jestli to děláte, tak to udělejte a pak na to zapomeňte. Já se tak nikdy necítím. Znám sahadžajogíny, pro které jsem tvrdě pracovala, a oni odpadli. Jediná věc, pokud něco cítím, je – jen Bůh ví, na co skočí. Kde budou, v pekle? Co se jim stane? To je má jediná starost. Ne to, co se stalo, protože Mně se nic stát nemůže. Pokud ale byli hříšní, začnu mít starosti o jejich budoucnost, o jejich životy, to je jiné. Takovému druhu připoutanosti v sanskrtu říkáme „mamatva“ – to je moje, to je moje dítě, to je moje, tamto je moje. Kdo jsou vaši příbuzní? Sahadžajogíni, to si pamatujte. To je věta, kterou si musíte pamatovat: „Moji příbuzní jsou jen sahadžajogíni.“ A kdokoliv si zahrává se sahadžajogíny, trápí je – mohla by to být klidně moje žena, mohlo by to být mé dítě – není moje.“ Protože Já takové věci nedovolím. Tento vztah je v pořádku do té doby, dokud jsou sahadžajogíni jednotní. Jakmile se někdo pokusí nějakému sahadžajogínovi ublížit, pak s tím člověkem nejsem. Viděla jsem, že je takových lidí hodně, ale viděla jsem také dobré sahadžajogíny. Nikdy nestranili svým ženám, nikdy nestranili svým dětem, protože věděli, že když je budou zvýhodňovat, učiní je hříšnými a zničí je. Starají se o svůj vzestup, takže nikdy nikomu nedovolí, aby jejich vztahy obtěžovaly ostatní.

Viděla jsem, jak některé děti, velmi zlobivé děti, byly neposlušné, násilnické, a jejich rodiče jen říkali: „Matko, naprav je. Necháme to na Vás.“ Musí se dát do pořádku. Jiní ale budou říkat: „O, ne, ne, ne, podívej se na mé dítě, víš, to by on nikdy neudělal.“ Takže člověk musí rozumět tomu, že jde o rozlišování: „Proč jsem připoután?“ Mnohokrát jsem použila přirovnání – jak stoupá míza ve stromu, dostává se na různá místa, stará se o kůru, o větve, stará se o listy, květy a plody, pak se vrací, nebo se vypaří. Neulpívá. Jestliže zůstane jen v jedné části, umře celý strom a ta část, kde míza zůstala, umře také. Míza ale má mnohem více rozumu než my. Pro ně je manžel tak důležitý, tolik problémů manželů, manželek, to a ono. „Můj Bože,“ říkám si někdy, „co to má být?“ Proto kdysi říkávali „přijmi sanjás“, takže nikdo nemůže mluvit o manželce, dětech, o ničem. Musíte být sanjásí, především sanjásí. Žádný bolehlav pro gurua. Jakmile byste začali mluvit o nějakém svém příbuzném, guru by řekl: „Dobře, odejdi. Nedá se nic dělat, je to k ničemu.“ Ale v Sahadža józe je mnohem hlubší práce. Musí proniknout do společnosti, do politického a ekonomického života. Musíte osvobodit celý svět. Pokuste se pochopit svou zodpovědnost. Nejste tu jen pro asketický vzestup jednotlivce, ne. Kolik musíte mít moudrosti, kolik musíte mít lásky a kolik musíte mít rozlišování, abyste pochopili, že jste vyvolení pro osvobození celého světa. Takže ta takzvaná omezená láska, která je řešením, jež vás dovede ke zničení – potřebujeme neomezenou lásku. Protože Šiva je láska, nic než láska. Láska, která napravuje, která vyživuje, která chce vaše dobro. To je Šiva. Chce vaše dobro. Stará se o vaše dobro.

Takže když se s láskou staráte o dobro ostatních, pak se změní celý váš život. Změní se celý vzorec a vy se tím těšíte, protože se stanete jedním s tolika – starat se o tolik rodin, tak mnoho věcí, tolik problémů ostatních – a budete cítit jednotu s tolika lidmi. Je nás tu dnes tolik sahadžajogínů. Poprvé, když jsem přijela do Itálie, musím vám říci, přijela jsem s Christine, – ne, jak se jmenuje Gregoirova žena – Catherine. Ona byla jediná, kdo uměl italsky. Řekli jsme nějakým novinám, aby nám zarezervovali nějakou halu a udělali nám reklamu. Neudělalo se nic. Takže když jsme přišli, nemohli jsme nikoho najít. Chodili jsme spolu, abychom pověsili plakáty, ale stále nikdo nepřišel. Ale dnes je nás tu tolik. Musíme ale vědět, že jsme spolu spjati láskou, a že ta láska je pro naše dobro, pro náš vzestup. Pak se budete těšit každým. Pak nebudete myslet na to, jaké jste rasy, z které jste země, co jste zač, nic – jste sahadžajogín a hotovo. Tak se stanete univerzální bytostí. Musíte dosáhnout tohoto přístupu. Když slyším, že některé indické dívky jsou mučeny a obtěžovány, říkám si: „Jak to někdo může dělat?“ Nebo protože má někdo černou kůži, tak ho mučí, nebo někteří Indové takto jednají s lidmi z nižší kasty. To není možné, protože jsme částí a součástí jednoho těla. Všichni jsou bratry a sestrami, narození ze stejné Matky. Toto je ale pouze možné, když rozpustíte své omezené vztahy v tom ohromném, neomezeném oceánu lásky, jedině pak je to možné. Pokud se to nestane, nepokoušejte se ospravedlňovat – jen se sledujte. Pozorujte se sami – skutečně máte rádi všechny ostatní?

Víte, řekla bych, pokaždé když – občas chodím nakupovat, tak si říkám: „Ó, to by bylo pěkné pro toho člověka, a tamto pro onoho.“ Co se týká Mě samotné, je nemožné, abych si cokoliv koupila sama pro sebe, je to vyloučené. Teprve když je to zcela neodkladné, nebo kdybych bez toho měla mít nějaký problém. Nekoupím si pro sebe ani pití, ani když mám žízeň. Protože je to celé o radosti pro druhé. „Ach, to bude krásné pro toho člověka. A to bude dobré pro onoho člověka.“ Je to ta nejpříjemnější věc. Chci říct, o čem to celé je? Konec konců, pomyslete na sebe: „Proč jsem tady? Jsem tu, abych se těšil z každého člověka, z každého. Všichni jsou to realizované bytosti, tak krásné lotosové květy. Přece se nebudu krčit v bahně. Teď jsem lotos.“ To je způsob, jak si otevřít srdce, lotos svého srdce. A vůně takového člověka je tak nádherná, je tak krásná. Už se nechcete oddělovat, nechcete se stranit ostatních. Ať se něco udělá kdekoliv, souhlasíte s tím. Nepřemýšlíte o tom, že se to mělo udělat tady, nebo tam, kdekoliv, ale měli bychom být všichni spolu. A tak se všechny ty malé připoutanosti, které máte, musí rozpustit v oceánu lásky, kterým je Šiva. Čtvrtý kanál je ten nejdůležitější, všichni musíme vědět, že existuje kanál, který prochází skrze levou Višuddhi do srdce. Začíná v srdci, stoupá vzhůru, prochází Ádžňou. Má čtyři okvětní lístky a otevírá se. Je to kanál, který vám dává stav, nazývaný turija. Žijeme ve třech stavech.

V živoucím – bdělém stavu, džágruti, se naše pozornost přesouvá na to či ono, ničíme naši pozornost. Ale ten druhý je tím, který nazýváme stav spánku. Když spíme, všechny věci, které se již staly, k nám přicházejí z naší minulosti. Ale pak se dostáváme do hlubšího spánku, nazvaného sušupti. Je to stav, kdy spíte velmi hluboce, a zdá se vám něco, co je zároveň skutečné. Může se vám zdát o Mně. Je to jako nehmotná část podvědomí, kde jsou předávány některé krásné informace. Řekněme, že jsem přijela do Itálie. Italové mohou ve stavu sušupti zjistit, že jsem sem přijela, nebo to může zjistit kdokoliv, přijde na to. Ale ten čtvrtý stav se jmenuje turija. Jsou tu ještě dva další stavy. Jste ve stavu turija, to je ten čtvrtý, „turija“ znamená čtvrtý. Čtvrtý stav je ten, když jste ve stavu bezmyšlenkového vědomí. Když nejsou žádné myšlenky – jen na to pomyslete – když není žádná myšlenka, musíte být nevinní. Když není žádná myšlenka, musíte mít vibrace. Když není žádná myšlenka, nemůžete být k nikomu připoutaní. Do tohoto bezmyšlenkového stavu jste se teď dostali, do stavu „turija sthiti.“ A když jste v tomto stavu, čtyři okvětní lístky, které v sobě máte, se musí otevřít ve vašem mozku. Vycházejí z vašeho srdce a jdou do vašeho mozku. A to je ten moment, kdy zcela pochopíte, co je Bůh, úplně jasně víte, co je Bůh. To je ten okamžik, kdy lze získat skutečné poznání. Ale dokud se tyto čtyři okvětní lístky neotevřou, můžete padat dolů, a to je důvod, proč někteří sahadžajogíni, kteří si stále zahrávají s věcmi, se kterými by neměli, klesají dolů. A nechápou, co je Bůh. Ale není to jen porozumění. Svým způsobem pochopíte tento malý detail, že to jde z vašeho srdce do vašeho mozku, ne z mozku do srdce. Je to, jako by nektar vaší oddanosti kompletně pokryl váš mozek.

Například Šankaračárja napsal nádherné pojednání nazvané „Vivéka Čúdamání,“ ve kterém popsal, co je Bůh. A „vivéka“ znamená svědomí a vědomí. A to vše popsal velmi detailně. Ale byl tam jeden strašný člověk jménem Sarma, který se s ním začal hádat, až ho úplně znechutil, – Šankaračárju. Řekl: „Nemá cenu jim něco říkat.“ A tak prostě napsal „Saundarja Laharí.“ „Saundarja Laharí“ není nic jiného, než všechny mantry, opěvující Matku. Řekl: „Tak tedy znám Matku, budu Ji uctívat. Nedá se nic dělat. Jaký má smysl mluvit k těm lidem? Jsou hloupí, jak by mohli pochopit?“ Uvědomil si: „Ti lidé nemají tu schopnost, tu citlivost, aby pochopili, co znám já.“ Pravé poznání je vědět, co je Bůh. A pokud tohle je Bůh, jak potom můžete něco očekávat, jak můžete chtít něco analyzovat? Je to Bůh. Bůh Všemohoucí, který všechno ví, který vše koná, který se vším těší. A to je ta – měli bychom říct – gjána, vědění, pravé vědění, čisté vědění. Není to poznání o čakrách, ani vědění o vibracích, ani vědění o Kundaliní, ale vědění o Bohu Všemohoucím. A poznání o Bohu Všemohoucím není mentální. Znovu vám říkám, že začíná ve vašem srdci a jde do vašeho mozku, něco, co vychází z vašeho prožitku radosti a pokrývá váš mozek. Takže váš mozek to už nemůže popírat. Je to, jako když si vezmete svoji matku, maminku, znáte lásku své matky, ale nemůžete ji vysvětlit, vychází ze srdce a vy říkáte: „Ne, to je má matka, ona by to tak neudělala. Znám svou matku velmi dobře.“ Poznání o své matce, o té, která vás porodila, nemusí být – matka nemusí být moc dobrá, ať už je to jakkoliv. Ale vědění o Bohu, že je láska, že je pravda, že vše ví, to vědění se stane zcela nedílnou součástí vaší bytosti a to je ta chvíle, kdy přichází nirvána. Takže je důležité, zejména pro lidi ze Západu, aby nyní otevřeli svá srdce, protože to vychází ze srdce, nikoliv z vašeho mozku. Neposuzujte vibrace druhých lidí. Hodnoťte sami sebe, neustále.

Už jsem říkala, že púdža k Šivovi znamená více vysvětlování, více pochopení, více toho všeho. Protože při jiných púdžách vždy děláme všechny mantry, to a ono, ale tato púdža je o získání poznání, je o Bohu. A vědět, že znáte Boha, je samo o sobě tak úžasné. Ať už je cokoliv – může být Mahámája, může být jakákoliv, ale já Ji znám. Nelze to popsat v jedné knize. Nelze to popsat ve stovce knih. Nelze to popsat slovy, ale vědět, že je Bůh – konec konců, je to Bůh, Bůh Všemohoucí. A to vám dá nádherné odevzdání, kdy se cítíte zcela v bezpečí, v oceánu lásky. Přeji vám všem, abyste toho stavu dosáhli. Nechť vám Bůh žehná. Tato púdža je docela krátká, není moc dlouhá. Nejprve uděláme púdžu ke Šrí Ganéšovi, On musí být uctěn tak či tak. Pak krátce Déví púdžu. A pak jen sto osm jmen Šrí Šivy.