Šrí Mahávíra púdža, 1991/03/28, Perth, Austrálie

(Australia)



Send Feedback
Share

Šrí Mahávíra púdža, 28/03/1991, Perth, Austrálie 1.část

Dnes budeme oslavovat narozeniny Mahávíry. Mahávíra je inkarnací Bhairavnátha, nebo Mu můžete říkat svatý Michael. Ti dva světci, jak víte, jeden je Gabriel, Hanumán, a druhý svatý Michael, se nacházejí jeden na Pingala nádí a druhý, svatý Michael, na Ida nádí. Takže Mahávíra musel projít mnohým hledáním. Samozřejmě že byl anděl, přišel však jako lidská bytost. A musel rozluštit levou stranu a to, jak levá strana funguje. Levá strana je velice složitá. Je mnohem složitější než pravá strana. Na levé straně máme také sedm nádí a těch sedm nádí je umístěno jedno za druhým. Jsou popsána v knihách a byla jim dána různá jména. Těch sedm nádí na levé straně má, jak víte, na starost naši minulost. Například každý okamžik se stává minulostí. Veškerá přítomnost se stává minulostí. Pak máme minulost z tohoto života a také máme minulost z předchozích životů. Současně je uvnitř nás zabudována všechna minulost od našeho stvoření. Takže všechny ty psycho- somatické choroby, jak víte, spouští pouze entity, které přicházejí z levé strany. Dejme tomu, že nějaký člověk trpí na játra a náhle je napaden na levé straně, zejména v Múladháře, nebo kdekoli vlevo, v levém Nábhí, protože Múladhára je jediná čakra, která je spojena s levou stranou, Ida nádí. Pravá strana, Pingala nádí, je spojena se Svadhištánou. Takže problémy Múladháry jsou ve skutečnosti mimo dosah lidských bytostí. A když je napadena kterákoli z čaker na levé straně, pak se v lidských bytostech projeví psychosomatické nemoci. Jak jsem vám mnohokrát řekla, toto je centrum a toto je další centrum – levé a pravé. Jsou navršena jedno na druhém. Používáte-li příliš pravou stranu, jde to až k určitému bodu a najednou se něco stane a do pohybu se dá levá strana. Takže všechny nemoci, dokonce i cukrovka, jsou důsledkem psycho- somatických poruch. Člověk, který velice těžce pracuje, příliš přemýšlí, je velmi pravostranný – najednou se něco stane, možná to také může zdědit, například cukrovku, kvůli své minulosti – a ona se spustí a vy máte psychosomatický problém. A ten psychosomatický problém je vyléčitelný jen tehdy, když víte, co není v pořádku s vaší levou stranou. Takže Mahávíra do značné hloubky probádal levou stranu. Být na levé straně je tak obtížné proto, že když se začnete pohybovat na levou stranu, ten pohyb samozřejmě bude lineární, ale směřuje dolů. Zatímco pohyb na pravé straně směřuje vzhůru. Takže ten pohyb jde takto dolů a pak se stáčí, vytváří spirály. A když v tomto pohybu pokračujete, ztratíte se v závitech. Ten druhý pohyb však směřuje vzhůru, kde není tolik závitů, a protože je to nahoru, je snadné se z toho dostat. Takže lidé, kteří jdou z jakéhokoli důvodu doleva přílišným přemýšlením o své minulosti, naříkáním nad sebou či neustálým stěžováním si, jsou daleko obtížnější, než lidé na pravé straně. Pravostranní lidé však působí problémy ostatním, zatímco levostranní lidé způsobují potíže sami sobě. Takovým způsobem musel Mahávíra detailně prozkoumat levou stranu. Myslím, že o ní, samozřejmě, věděl všechno. Takže se zmínil téměř v detailech o spoustě věcí, které se mohou přihodit tomu, kdo se dostane na levou stranu. Přišel s myšlenkou pekla. Také popsal sedm typů pekla. Je to tak hrozné, že vám ani nechci říkat, jaké to peklo je. Strašlivě kruté, děsivě neutěšené a příšerně odpudivé, natolik, že nenávidíte sami sebe, když pochopíte, že jste se dopustili té chyby, že jste spáchali tu hloupost, ten hřích. A jaký je pak důsledek, co se vám stane – přijde trest. Mahávíra to všechno vypracoval. Vylíčil do všech detailů, jaký typ trestu se týká lidské bytosti, která se pokouší být levostranná. Naznačil to také o osobách, které jsou pravostranné, ale ne v takovém rozsahu, protože se musel zabývat kombinacemi, avšak převážně levou stranou. Jak už jsem řekla mnoha lidem a tady asi také, existuje duše a je vytvořena z příčinných částic všech pěti elementů. Řekněme například, že příčinnou částicí Matky Země je vůně. Takže duše, která je vytvořena z pěti příčinných těl a vašich center, plus lze také říci, že řídí parasympatikus, se nachází vně míchy a aktivuje parasympatický nervový systém. Má tedy spojení se všemi centry. Když zemřeme, tato duše jde spolu s Kundaliní a naším Duchem do nebe. A právě duše pak řídí pohyb naší bytosti, vše, co z ní zbylo, do nové bytosti, tak to funguje. Takže cokoli, co jsme kdy udělali, se zaznamenává do té duše. Když se Mě ptáte: „Matko, vidíme jakési okrouhlé, kulaté věci, seskupené pohromadě, co je to?“ Řekla jsem: „To je naše – to je mrtvá duše.“ A nyní objevili, co jsem jim řekla. Protože, víte, když člověk zemře, jeho duše se vám ukáže jako – dokonce i teď můžete vidět tyto kulaté věci. Může jich být mnoho, může to být celý řetězec. A když jsem jim to řekla, uviděli pod mikroskopem, že duše uvnitř nás se odráží v buňce, která funfuje jako odrazová plocha každé buňky. Takže ta část buňky, která je odrazovým sklem a je umístěna na jedné straně buňky, odráží i duši. A hlavní duše, která je na páteři, řídí tento odraz duše, jenž se stará o každou buňku. Nyní objevili, že v tom odrazovém skle je sedm smyček. Sedm smyček, protože spočívá na osmi – sedmi čakrách a Múladháře. Mahávíra tedy zjistil, že když lidé zemřou, tak se některé duše hned za několik dní narodí znovu, a to jsou jen velmi obyčejní lidé. Tak přišel s jakýmsi roztříděním. Existují lidé, kteří zemřeli a jsou v kategorii, v jedné kategorii, kde velmi krátkou dobu existují v kolektivním podvědomí, a pak se narodí znovu. Jsou to velmi obyčejní lidé, zbyteční, neužiteční lidé. Existují však také duše, které když zemřou, tak prostě jen visí ve vzduchu a čekají, až objeví někoho, kdo naplní jejich touhy, které dosud nebyly naplněny. Například je zde alkoholik a ten se může napojit na jinou žijící lidskou bytost, která ráda pije.Takže jakmile jednou začne… Jakmile jednou začne propadat zvyku pít, některá z těch duší na toho člověka může prostě skočit, a když na něj skočí, může z něho udělat opravdového opilce. Vzpomínám si na jednu malou, křehkou ženu, která přijela z Kuby do Ameriky, když jsem tam přijela poprvé. Řekla Mi, že už má sama sebe plné zuby. Její manžel Mi řekl, že někdy dokáže vypít celou láhev neředěné whisky. Takové drobné stvoření: „Jak to dokáže?“ Udělala jsem jí bandhan a uviděla jsem za ní stát obrovského, velikého černocha. Tak jsem se zeptala: „Znáš nějakého černocha?“ Okamžitě zareagovala a řekla: „Matko, vidíš ho? Vidíš ho? To pije on, ne já.“ Samozřejmě jsem ji vyléčila a poté s pitím úplně přestala. Kdykoli začnete propadat nějakému zlozvyku, úplně nad sebou ztratíte kontrolu a posedne vás nějaká duše a ovládne vás. A když vás ovládne, nevíte, jak se zbavit jakéhokoli zvyku. Zbavit se zvyklostí je vždy obtížné. Teď v Sahadža józe, když Kundaliní stoupá, se stane to, že vás tyto duše, tyto mrtvé duše opustí a vy se dáte do pořádku a necháte toho. Takhle to funguje. Řekla bych, že tohle všechno Mahávíra neřekl nebo asi neodhalil všechny tyto věci, protože nebyl vědec, nebo nevím proč. Mluvil však o pekle. A řekl, že pokud budete v životě dělat takové věci, do jakého druhu pekla se dostanete. Popsal peklo velice, řekla bych, velice otevřeně a podrobně. A je opravdu strašlivé vědět, že lidská bytost, která si o sobě hodně myslí, se nakonec dostane do tohoto druhu pekla, a někteří jsou odsouzeni zůstat tam navěky. Avšak tak jako se rodí inkarnace, i ďáblové, z nichž někteří jsou jsou zcela odsouzeni k životu v pekle, se také rodí znovu. A když se opět narodí, snaží se nás trápit a můžou se narodit, jak víte, jako naši guruové a podobně a to vše se nyní děje. Vidíme, jak se tito lidé rodí a jak nás svádějí na scestí. Jak používají levou Svadhištánu, nebo můžeme říct levou stranu, jen aby nás úplně znehybnili. Když je člověk posedlý, jak jste určitě viděli, je posedlý, nedokáže cítit vibrace a má nejrůznější příznaky. V Sahadža józe však můžeme udělat to, že řekneme jméno Mahávíry. Protože Mahávíra řídí celou tu cestu, celé Ida nádí a přichází sem a zůstává zde, můžeme říci, v oblasti, která se nazývá superego. A odhaluje, řídí, vypracovává, čistí a dělá vše, co je zapotřebí, aby se člověk dal v Sahadža józe do pořádku. Takže Mu musíme být opravdu velmi vděční, že dělá všechnu tuto práci, která je velmi špinavá a nečistá, protože těmto lidem nevadí ani, že sedí na záchodě a podobně a meditují. Můžou dělat cokoli. Jsou to velice nečistí lidé, naprosto zvrácení. Můžou se stát tantriky, zkoušejí všemožné oplzlé věci, a tím vlastně vytvářejí problém mezi sebou a Bohem. Půjdou například do chrámu Bohyně a začnou se tam neslušně chovat s nějakou ženou, takže Bohyně zmizí. A jakmile odtud jednou Bohyně zmizí, tak přivolají všechny bhúty z levé strany. Nyní tedy máme všechny tyto duše, které spočívají… visí ve vzduchu a pokoušejí se vrátit zpět do vědomí a někoho posednout. Navíc máme ty mistry levé strany, kteří vědí, jak se těchto lidí zmocnit a nasadit je do někoho, nebo z nich někoho odstranit a dát tam někoho jiného. Jde o nepřetržitý proces, který dělá z člověka úplného blázna a budižkničemu. Ačkoli toto všechno víme, naše levá strana ještě pořád chytá různá napadení. Sahadžajogíni chytají napadení. Proto si myslím, že svátek Mahávíra Džajanti je pro nás něčím velmi významným, co bychom měli slavit. Proč byl tedy nazýván Mahávírou? Protože pouze bytost jako On – Vír znamená statečný člověk, rytíř, protože pouze On to mohl vykonat, pouze On mohl plně vstoupit do člověka a zabít nebo řekněme zničit ty hrozné rákšasy, ďábly, všechny tyto negativní věci, které nás napadají. Jak víte, používáme hodně levou stranu pro mnoho negativit, které nás mučí, kdyby tu však nebyla pomoc, řekněme od Mahávíry, nedostali bychom se z toho. Vzýváme jméno Mahávíry, můžete Mu říkat Svatý Michael, můžete Mu říkat jakkoli, ale Mahávíra proto, že byl lidskou bytostí. Všechno se to vypracovává díky Němu, je tak skvělou a vznešenou osobností. Sám se narodil jako lidská bytost, pro světce je obtížné narodit se jako lidská bytost. Jak víte, celé pojetí pekla a to všechno je popsáno v každém Písmu. Je to tak, existuje. A jestliže tam zkusíte jít… víte, když tam zkouším jít a něco zjistit, tak prostě usnu. Ve spánku odhaluji vše, co se té osobě přihodilo, jak moc je napadena, co dělala. Tohle není snadné dělat s vědomou myslí. Musíte jít do podvědomí a dostat se do sušupti, do hlubokého spánku, abyste viděli, co se děje na levé straně. Myslím, že to je velice ošemetná situace a také bych tam sahadžajogínům nedoporučovala vstupovat. Člověk by se měl zbavit problémů na levé straně pomocí Mahávíry. Jestliže je tato čakra napadena, tak se tady na pravé straně objeví velká tvrdá boule. Takže musíte říci jméno Mahávíry k odstranění toho tlaku z levé strany. Mnoho lidí ani neví, proč trpí. Proč by měli trpět, když neudělali nic špatného? Protože jsou posednutí. Dokonce i viry a všechny ty věci jako psychosomatické problémy, rakovina, řekla bych, že všechny nevyléčitelné choroby jsou tu, protože jsme uvedli do pohybu levou stranu. Proto trpíme těmito nemocemi, které jsou nevyléčitelné. Musíme proto opravdu velice děkovat Mahávírovi, který nám dal tuto sílu odstranit naše levostranné problémy, který nám dal do rukou toto světlo, které sám vibruje, a On sám se snaží vrhnout trochu světla na nejasné věci, i kolem Mě. Protože jen díky Němu se můžeme vyléčit z mnoha fyzických a duševních problémů. Víte, že levá strana může být snadno vyléčena, jestliže používáte třísvíčkovou metodu. To ukazuje, že Mahávíra miluje jen světlo. Nemá rád tmu. A Jeho záměrem je, jak si myslím, všemi možnými způsoby vyčistit levou stranu, jak je to jen možné, aby pomohl upevnit Sahadža jógu v zemích, ve kterých stále ještě shledávám mnoho negativit, skutečně hodně. Vypracovává to všude a psychosomatické choroby a všechny ty nemoci můžeme vyřešit světlem svíčky, se třemi svíčkami můžeme dělat tento treatment. Takže Mu musíme být velmi vděční, že dosáhl takového přístupu k levé straně a zjistil pro nás, jaký typ problémů na levé straně existuje. Je opravdu pěkné, že dnes máme příležitost oslavit Jeho narozeniny zde, na místě, které skutečně velice miloval. Můžete říct, že Mahávíra je někdy znázorněn jako člověk, který je nahý. Stalo se, že šel do džungle meditovat a odhalovat problémy levé strany. A když vstal, Jeho oděv se zachytil o keř a On musel jeho polovinu odtrhnout. Když byla ta půlka odtržena a zrovna vycházel ze křoví a byl v pořádku, v tu chvíli se však na scéně objevil Šrí Krišna jako malý chlapec z vesnice a řekl Mu: „Jsem chudý člověk.“ Ten malý chlapec řekl: „Jsem chudý člověk. Nic nemám. Ty jsi král. Můžeš kdykoli dostat šaty. Proč mi nedáš tu půlku oděvu, kterou máš?“ Říká se, že On ho tedy dal tomu chlapci a ten utekl. Nebyl to nikdo jiný než Šrí Višnu. A tak, víte, Višnu si vzal tuto látku. A bylo to stěží dvě nebo tři vteřiny, protože, jak víte, Mahávíra byl král, takže se zakryl listy, šel do svého paláce a oblékl se. Ale představte si, jak jsou dnes lidé negativní. Chodí prostě bez šatů – džinisté. Mají nejrůznější tabu ohledně všech možných červů, všeho. Pak ti lidé začali: „Pokud nerespektujete ty malinké živočichy,“ například, můžeme říci, dokonce i hada nebo jakéhokoli živočicha, který vám může dělat potíže a je zlý – ale je to živoucí tvor, tak se musí zachovat. Ti džinisté jsou šílení. Říkala jsem vám, že zašli do tak extrémního vegetariánství, že se pokoušejí zachránit dokonce i štěnice. Štěnice v chatrči. Strčí do chatrče nějakého brahmína. Pak štěnice tomu brahmínovi sají krev. A až je brahmín úplně, řekla bych, vysátý, štěnice odpadnou na zem. Pak je brahmínovi dovoleno vyjít ven a dostane spoustu dakšina, což znamená, že mu dají peníze za odměnu, že dovolil štěnicím sát svou krev. Takový druh vegetariánství mají. Dejte si pozor na vegetariány. Víte, i Hitler byl vegetarián, takže si můžete představit, co vegetariánství je. Všechna tato mánie vegetariánství a to všechno není vůbec zapotřebí. A to Mahávíra ukázal ve svém životě. Že totiž vůbec není důležité trápit se kvůli jídlu, co byste měli jíst. Podívejte, celá teorie tohoto vegetariánství zašla do tak nesmyslných mezí, že jsem lidem řekla, aby vegetariánství úplně zanechali. Teď také vidíte pravý opak toho, co chtěl. Jestliže nejíte bílkoviny, nemůžete bojovat s bhúty. Člověk, který má v sobě bhúty, musí jíst hodně bílkovin, ne uhlovodanů, ale bílkovin, aby mohl bojovat s těmito levostrannými nepřáteli. Ale tady to máte, oni musí být vegetariány! Jen si to představte – mají levostranné nepřátele uvnitř a chtějí být vegetariány! Konec! Jak je zdolají? Měli bychom říci, že toto všechno je naplánováno člověkem, který se snaží o jakýsi… můžeme říct – člověk, který se snaží odstranit… nebo můžeme říct, že člověk, který se snaží raději zachránit tyto nižší živočichy než lidské bytosti. Jsou to tyrani. Dělají tuto stupidní věc. Je třeba vědět, že Já nemůžu dát realizaci těm červům a těm rybám, ani kuřatům. My potřebujeme lidské bytosti. Takže toto všechno se stalo, protože lidé dělají pravý opak toho, co představuje zdravý rozum. Kristus například řekl: „Nebudete mít cizoložné oči.“ A ještě jsem nenarazila na křesťana, který není sahadžajogín a nemá smilné oči, ať je to žena či muž. Takže jdeme přesně proti tomu, čemu jsme byli učeni. Stejným způsobem se stalo, že to, co se Mahávíra snažil udělat, bylo úplně zničeno těmito lidmi, kteří se snaží vytvořit z vegetariánství velké náboženství. Další věc je, že toto vegetariánství přišlo do džinismu prostřednictvím člověka, který se jmenoval Naimi Náth a byl tirthankar za dob Šrí Krišny. Ženil se a tehdy se na svatbě jedlo mnoho druhů masa. A na svatební stůl přišlo mnoho jehňat a koz. A on cítil – říkáme tomu „uparadi“ – nelíbilo se mu to, byl tím znechucený a frustrovaný. A co udělal v tomto znechucení? Řekl: „Nebudu jíst maso.“ A tak začalo mezi džinisty vegetariánství a stále pokračuje. A myslím, že tito džinisté jsou neradostní lidé, absolutně bez radosti. Milují peníze. Honí se za penězi a chovají se stále tak výstředním způsobem, že to nemůžete pochopit. Jsou to lidské bytosti, je však nepochopitelné jak se chovají. Nejsou to normální lidé. Takže vidíme, že navzdory všemu, co Mahávíra vypracoval, jsou tu stále ještě lidé považovaní za Jeho žáky, tito džinisté, a takto se chovají. Takže bychom teď měli porozumět, že v Sahadža józe bychom toto raději neměli dělat. Cokoli je vám řečeno, měli byste porozumět, proč tomu tak je. Máte know-how. Víte všechno o Sahadža józe. Znáte celou podstatu, takže pro vás není v žádném případě vhodné podlehnout jakýmkoli takovým argumentům nebo jakýmkoli plamenným projevům či mohutné reklamě a dělat něco, co je špatné. To je velmi důležité. Jsme sahadžajogíni a rozumíme rovnováze. Samozřejmě, vždycky říkám, že např. lidé na Západě, možná i Australané, by měli jíst víc uhlovodanů, protože jedí hodně masa. Takže můžou jíst uhlovodany, to však ani náhodou neznamená vegetariánství. Chci tím říct, že máte vyvažovat. A v Indii vždycky říkám, že musí jíst více masa. Je to pro ně dobré. To v žádném případě neznamená, že byste měli jíst jen maso a nic víc. Je třeba najít rovnováhu, a jakmile ji najdete, budete překvapeni, jak se cítíte v pohodě, mnohem lépe, mnohem osvícenější a vibrace budou proudit mnohem lépe, než obvykle. Takže ohledně jídla musíte být opatrní. Stejně tak ohledně oblečení. Neměli byste být zbláznění do obleku, ať je teplo nebo chlad nebo mírné počasí. Měli byste nosit něco, co vám bude vyhovovat. Například v tomto podnebí můžete potřebovat oblek nebo něco, co vás zakryje. Řekněme však, že jste v Ganapatipule nebo někde, kde není tak chladno nebo horko, možná je tam sucho. Takže jaký typ oděvu byste měli mít? Najděte takový, který je pohodlný, a cokoli objevíte, jako například ,toto je pro nás velmi příjemný oděv´, tak ho opravdu noste. Protože, jak jsem viděla, chci říci, že kdykoli vám něco řeknu, nežeňte to do extrémů ani to neberte na lehkou váhu. Když už vám to ale řeknu, pak musíte pochopit, že je třeba řídit se tím, co je pro vás dobré, podle vašeho založení, vašich schopností, že musíte přijímat to, co vás vyživí, co vás zlepší a co vám dá rovnováhu. Takže pokud myslíte na Mahávíru, abyste se vyrovnali, musíte myslet i na Šrí Hanumána. Oba jsou důležití. Není snadné říct vše o Mahávírovi v této krátké přednášce. Myslím však, že jsem Ho nyní značně propojila se sahadž a určitě jste pochopili, jak je důležitý a jak důležitou roli hraje. Nechť vám Bůh žehná. Toto přemýšlení o Mahávírovi – je prostě nemožné udržet se ve vědomé mysli, stále Mě to táhne doleva. Protože v autě Mě napadlo, že bych měla myslet na Mahávíru, a od té doby se to všechno pohybuje doleva, je to velmi obtížné, ale vypracuje se to. Nechť vám Bůh žehná.

 

Šrí Mahávíra púdža, 23/08/1991, Perth, Austrálie 2.část

Nyní jsme tedy mluvili o Bhairavovi a viděli jsme, jak uvnitř nás pracují negativity a jak jsme napadáni. Takže bych řekla, že musíme mít stále na paměti, že máme duši a že tato duše může být napadena. Už je napadena všemi těmi věcmi, které v tomto moderním životě máme, už je napadána. Teď ji ale musíme vyčistit a dát do pořádku. Pokud se skutečně chcete těšit Sahadža jógou a vyčistit se, pak musíte pochopit, že potřebujeme hodně introspekce, spoustu introspekce. Lidé, kteří jsou levostranní, nejsou přímočaří, jsou lstiví a pomlouvají ostatní. Posledně jsem zjistila, že v Perthu lidé probírali spoustu věcí, a chtěla bych vám znovu připomenout, že jsem slyšela, že dokonce i teď jsou v Austrálii stále ještě takoví lidé, kteří začínají říkat věci za zády. Jeden člověk něco řekne, jiný to poslouchá, to je něco velmi, velmi špatného, protože pomlouvat ostatní znamená, že především vy sami dostanete do sebe zlo. Další věc je, že způsob, jakým se to šíří, zabraňuje, aby se rozvinulo Božské. Zatřetí, vy sami se stáváte negativními a každý, komu to říkáte, se také nakazí, je to jako nemoc. Takže myslím, že v celé Austrálii musíme být velmi opatrní, protože jsme tu měli, můžeme říci, dva velké kotrmelce s velkým pádem, jenom kvůli tomu, že tajně… A toto je strana, řekla bych, že Austrálie je velmi levostranná, mimo jiné i proto, že je to místo Ganéši. Proto tady byl Ganéša umístěn, aby vás zachránil a napravil, co se levé strany týče. A musíme být velmi obezřetní, protože tyto sklony se rozvíjejí kvůli tomu. I v Anglii je toho celkem dost, ale však například v Americe, ne v Rakousku, ne v Rusku, Německu, ti jsou naopak otevření. Mohou být agresivní, ale nejsou lstiví. Takže buď jste agresivní, nebo jste lstiví. Proto musíte ve svém nitru zjistit, co je s vámi špatného a kde chybujeme. Protože koneckonců jsme sahadžajogíni, dostali jsme ohromnou šanci tím, že jsme získali realizaci a že jsme teď dosáhli bodu, kde jsme opravdu usazeni v království Božím. Ale jak dalece do něj dostanete, to záleží jen na vás. V Rusku jsme velmi úspěšní, protože jsou tam lidé velice introspektivní. Když čtete jakoukoli knihu ruských autorů, například Tolstoje nebo jiných, ať dělají cokoli, dokonce i když se zamilují, okamžitě začnou s introspekcí: „Proč? Proč jsem se zamiloval? Proč se mi to stalo? Proč takto přemýšlím? Proč tohle dělám?“ Dělají introspekci, víte, a když v sobě tuto introspekci nemáme, můžeme se dát buď napravo, nebo nalevo. V této zemi však vidím, že je to víc levá strana, je tu tajnůstkářství. Takže, jak se toto všechno stane? Měli jsme několik strašných lídrů, souhlasím, ale místo toho, aby se o tom mluvilo, nebo Mi o tom řekli, všichni prostě o tom začali mluvit mezi sebou a tím všechny jejich špatné kvality dostali jistým způsobem nakombinované do sebe, a takto jich mnoho ztratilo vibrace a přišli o svou, abych tak řekla, sílu hledat. Takže když vidíte nějakého člověka nebo kohokoliv, kdo dělá něco špatného, raději na to zapomeňte. Nebo když na to nezapomenete, měli byste napsat Mně, a když to neuděláte, raději běžte a řekněte tomu člověku do očí: „Myslím, že toto není správné.“ Když Mi ale napíšete, může to být vyřešeno, problém může být vyřešen. Řekněme, že teď máte jako lídra jistého pana X, nebo kohokoliv, kdo sem přichází, řekněme, z Nového Zélandu nebo odněkud jinud. Okamžitě byste měli vypozorovat – jste vůči němu kritičtí? Co na té osobě hledáte? Co se o té osobě pokoušíte zjistit? Pokud jste kritičtí, pak vězte, že se nikdy nemůžete zlepšit. Měli byste být kritičtí k sobě, ne k ostatním, měli byste vědět, že vy jste nanejvýš nedokonalí, to je ta nejlepší cesta. Jako jsme například měli asi devítileté dítě, které bylo nesmírně prohnané, A on tahle pomlouval jednoho člověka před druhým, šel a zničehonic na někoho skočil a někoho uhodil, tajně. Ne veřejně. Tak jsem si to dítě zavolala a zeptala se: „Co si o sobě myslíš? Myslíš, že jsi ten nejdokonalejší člověk?“ Řekl: „Ano, myslím.“ „To je ono,“ řekla jsem. Beznadějné. Takový člověk se nemůže zlepšit. Takže když se snažíte najít na druhých chyby, vězte, že sami máme příliš mnoho chyb. Ne, abyste se cítili vinni – samozřejmě, toto je zde také. Nikdy byste se kvůli tomu neměli cítit vinni. Když máte chyby, jen sledujte: „Jaké mám chyby? Jak se napravím? Které čakry mám napadené?“ Když místo sledování čaker druhých sledujete své vlastní, pak se vyčistíte, budete velice čistí, nádherní, všechno bude v pořádku. Když však nedokážete vidět své vlastní chyby, znamená to, že jste ještě nedosáhli seberealizace. Sebe-realizace znamená znát sám sebe. Naposledy jsem všechny tyto věci říkala tady v Perthu a také jinde , jestliže pokud o někom takto mluvíte, abyste šířili drby… Zejména ženy by měly být opatrné, protože jsou na levé straně, musí být velice opatrné, aby nezačaly posuzovat druhé. Myslí si, že jsou dokonalé, kritizují, říkají to svým manželům, manžel to pak řekne jinému manželovi, ten to pak řekne své ženě a šíří se to. Musíte být nesmírně moudré a rozumné ženy. Jestliže nejste rozumné, bude se to šířit jako nemoc. Jednou z nemocí, které se v Sahadža józe bojím, jsou, jak to nazýval Kristus – „reptající duše“. Řekl: „Dejte si pozor na reptající duše!“ I lídři se vám bojí něco říct. Když vám něco řeknou, okamžitě začnete: „Ó, Matka řekla toto – on říká toto.“ Ať říká lídr cokoli, musíte ho poslouchat, musíte ho uposlechnout, zeptat se ho, co myslí tím, že tohle říká? V případě, že na lídrovi objevíte něco špatného, nic vám nebrání napsat Mi a Já se do toho určitě vložím, například Stephen Mi o někom napsal a Já jsem se do toho vložila, poptala jsem se a zjistila jsem, o co tam šlo. Vidíte, že nikomu neublíží, když něco o někom zjistíte. Napsala Mi také jedna žena a Já jsem zasáhla. Dávat však zbytečně pozornost na druhého, to není dobré. Věnovat pozornost sobě a na druhém vidět všechno dobré, pomáhat druhému, takto bychom měli být kolektivní, pak budeme růst rychleji a budeme se tím těšit. Nyní jsou zde naše děti. Zjistila jsem, že doopravdy nevíme, jak se o naše děti vyváženě starat. Takže někteří si myslí, že když jsem řekla, že jsou to realizované duše, je v pořádku nechat je dělat, co chtějí. To není pravda, protože kdyby to tak bylo, narodily by se stromům. Proč se narodily vám? Takže máte zodpovědnost, ať jsou realizované, nebo ne. Máte za svoje děti zodpovědnost a musíte se postarat o to, abyste je napravovali. To je velice důležité. Viděla jsem, že někteří lidé dovolují svým dětem, aby prostě zešílely, takže začnou být úplně zdivočelé. K tomu bych řekla, že indický rodič je ideální rodič. Ten se o dítě stará. Také je svým způsobem miluje, projevuje mu lásku a podobně, ale když najde na dítěti něco špatného, okamžitě ho opraví, ihned, za přítomnosti ostatních, nešetří ho. Když někdo jiný přijde a řekne o tom dítěti, co udělalo, okamžitě dítěti vyhubuje. Nikdy se nerozzlobí na toho druhého: „Proč jsi mluvil o mém dítěti?“ Ale poděkuje mu: „Děkuji Bohu, že jsi mi to řekl,“ protože mohlo být zkaženo víc. Povím vám, měli jsme jednoho Avadhuta, nyní je to dospělý mládenec, ale když byl mladý, jednoho dne se Mě zeptal: „Když opustíte své rodiče, badhy vašich rodičů vás opustí nebo ne?“ Řekla jsem: „Ne, badhy tvých rodičů tě nemohou opustit. Takže k čemu je, opouštět rodiče?“ Řekla jsem: „Kdo opouští rodiče?“ „Ne,“ řekl,“ jen jsem slyšel, že v západních zemích lidé, děti opouštějí své rodiče, když je jim osmnáct. Ale já bych nechtěl rodiče opustit.“ Řekla jsem: „Proč? Můžeš mít svobodu.“ Řekl: „Pak budu mít svobodu dělat špatnosti. Kdo mě napraví? Když si vezmu do ruky cigaretu, kdo mě napomene? Kdo mi řekne: ,Nedělej to?’“ Chci říct, když dítě vezme do ruky cigaretu, otec mu ji hned sebere a spálí ji. „Příště, až tě uvidím, tak ti spálím jazyk.“ Hotovo. Ale dítě ví: „Táta mě miluje a miluje mě takovým způsobem, že bych svého tátu neměl ztratit.“ Musí však vědět, že může ztratit tátovu přízeň. Když dítě celou dobu necháte, aby se chovalo, jak chce, bude vám sedět na hlavě. A zrovna dnes jsem si s ním povídala a říkala jsem mu, že jsem jednou jela ve vlaku s jednou paní, jednou ze sahadžajogínek, a bylo tam její dítě, ne příliš staré, muselo mu být kolem sedmi let. Pokoušela se ke Mně mluvit, ale on pořád: „Mami, mami.“ a pak: „Proč? Proč?“ Neustále, víte? Řekla jsem jí: „Proč musíš odpovídat na všechny jeho otázky?“ Řekla: „Jen chce informace.“ Řekla jsem: „Žádné rozumné dotazy, jenom hlouposti. Chce přitáhnout tvoji pozornost. Takže proč mu chceš dávat tolik pozornosti?“ Řekla tedy: „Matko, jak to zastavit?“ Řekla jsem: „Zastavím to v minutě.“ Řekla jsem, požádala jsem ho: „Neměl bys klást tolik otázek.“ „Proč?“„Protože,“ řekla jsem, „jsi hloupý. Musíš se ještě mnoho učit, a když se budeš pořád takhle ptát, budeš velmi, velmi hloupý a jednoho dne z tebe bude blázen. Chceš, aby z tebe byl blázen?“ Dostal strašný strach. „Staneš se bláznem.“ A víte, když se to týká kteréhokoli z vašich dětí, musíte jim říct nějaký příběh. Povím vám jak. Některé děti mají ve zvyku bít ostatní a podobně, pak řeknete: „Když někoho udeříš, tak ti vzadu vyroste ocas, víš, jako pejskovi,“ něco takového. A oni tomu věří. Věří tomu. Druhý den se zeptají: „Vyrůstá mi tam ocas?“ „Ano, možná, možná. Takže teď se začneš chovat slušně.“„Ano, budu velmi…“ Víte, musíte na děti hrát všechny tyto triky. Jsou velmi chytré a vědí, jak vás přinutit skákat, jak z vás někdy udělat jakéhosi svého „otroka“, víte, pořád se budou dožadovat: „Udělej toto, udělej toto.“ A protože jsou to realizované duše, překvapilo Mě, když jsem přijela do Londýna, víte, četla jsem v novinách statistiku o dětech, že každý týden jen v Londýně zabijí rodiče dvě děti. To na Mně bylo trochu moc. Tak jsem prostě na všechny vybuchla a řekla jsem: „Nic naplat, musíte své děti milovat.“ Výsledkem je, že jim všechny děti přerostly přes hlavu a oni nemohli jít na program. Když přišli na program, děti byly drženy venku, jako pejsci, svázané pohromadě. A v Anglii, nevím, možná i tady, mají řemínek, jako pes. Víte, drží děti jako… Řekla jsem: „Jak je to kruté!“ Teď však vím, jaké děti mohou na Západě být. Nevím, jestli je to bílou pletí nebo něčím jiným, že raději jsme pro ně, víte, poprvé otevřeli školu, protože žádná škola nebyla vhodná, byla v nich spousta problémů. Tak jsme řekli: „Dobře, otevřeme školu v Dharamšale.“ Otevřeli jsme školu v Dharamšale kam přivezli tyto děti, protože neměly kam jinam jít, takže se to začalo ve spěchu. Takže musí být něco – také když otevřete školu a je to uspěchané, možná se nějaké věci opominou. Ale ty děti byly hrozné, protože viděly, že učitelé jsou Indové, tak šly a začaly je tlouct, vyplazovat na ně jazyk, někdy na ně plivaly, někdy je štípaly a dělaly všechno možné. Takže se učitelé dostli strach. Řekli: „Jejda, o takové prevíty se nemůžeme starat. Bůh ví, co mají za lubem. Jednoho dne přinesou nůž a vrazí ho do nás. Nevíme, co máme dělat.“ A v Shudy Campu jsme s těmito dětmi měli velice špatnou zkušenost, naprosto neznaly míru, úplně jim chyběl odhad a opatrnost, tak jsem řekla: „Co budete dělat?“ „Už začaly skákat,“ řekli, „z různých míst.“ Doufám, že neskáčou tady. A jeden chlapec si zlomil nohu. Začali se bát. Řekla jsem: „Dobře, teď uděláte jednu věc. Oni už jsou zkažení, ale vezměte pravítko, držte ho a řekněte: „Když budete zlobit, tak uvidíte.“ A jednou nebo dvakrát jim jen tak trošku naplácejte.“ To neznamená, že své děti budete bít. Chci říct, že nic by se nemělo brát fanaticky, musí tu být rovnováha. To musíte chápat. Takže byl tam jeden chlapec, který přijel z Rakouska jako kuchař, a Yogi ho požádal, a říkal si, že když je ze Západu, tak by se raději měl o děti starat on. A on je začal řezat, hlava nehlava. Indické ženy ne. Indické ženy tolik nebijí, víte, my nebijeme. Chci říci, Já jsem plácla svoji dceru, jednu dceru, tu starší jednou a tu mladší dvakrát v životě. My nevěříme na výprasky, ale víte, ony se bojí našich očí, a dobře vědí, co chceme, co je dobré. Řeknu vám, když Moje mladší dcera chodila na vysokou školu v Dillí, zjistila, že všechny dívky nosí blůzky bez rukávů. Tak přišla a zeptala se Mě: „Mám nosit blůzky bez rukávů? Protože všechny dívky chodí v blůzkách bez rukávů.“ Řekla jsem: „Jen do toho, když myslíš.“ Řekla: „Mami, proč ty nenosíš bolerka bez rukávů?“ Řekla jsem: „Styděla bych se, kdybych je nosila; nelíbí se Mi takto odhalovat ruce, nemám to ráda, není to dobré. Myslím, že paže by měly být zakryté, víš? “ Okamžitě řekla: „Pak ale není žádné kritérium, když řeknu, že chci to nebo ono a ty mi na všechno řekneš ´ano´. Měla jsi mi říct ´ne´. Byla bych velmi šťastná.“ Takže tato moudrost mezi indickými dětmi je. Jako Avadut, jak jsem vám říkala, řekl: „Kdo mě pak napomene, kdo mě zarazí, abych nedělal špatnosti?“ To ale není případ našich dětí tady, nevím proč, možná proto, že naše kořeny jsou velmi hluboké, neustále je trochu kontrolujeme. A moudrost je velice důležitá. Když dítěti řeknete: „Byl jsi velice nezpůsobný,“ je to jako říct dítěti tu nejhorší věc: „Jsi nezpůsobný.“ Nebo říct: „Jsi velice nerozumný,“ pak se dítě cítí velmi zraněno. „Jsem nerozumný, nevšiml jsem si.“ Ale nejlepší věcí je říct: „Jste sahadžajogíni, jste výjimeční lidé, tohle nemůžete dělat, jste sahadžajogíni.“ Neustále jim říkat, jak by měli být důstojní, co se od sahadžajogínů očekává, to je lepší. Ale nikdy je nerozmazlujte. To je věc, kterou byste neměli udělat, to pro vás bude ustavičný bolehlav, přestože jsou realizované duše, to je jedno. Ale prosím, dbejte na to, abyste je nezkazili. To je velmi důležité. Také jak jsem vám řekla, nepomlouvejte ostatní za zády. Je to veliký zlozvyk, takto chytnete bhúty a začnete být extrémně negativní. Přijde-li vám na mysl nějaká taková myšlenka, prostě ji zarazte. Je to velice hanebná nemoc, která se šíří, takže vás dělá – je to tak odporné, když slyším o někom, kdo někoho pomlouvá, je to nesmírně nechutné, protože to není lidské. Víte, mezi zvířaty existuje jedno zvíře, kterému se říká hyena. A říká se, že hyena je právě taková. Pomalu se připlíží a ukradne dítě nebo něco jiného, je to velmi prohnaný zvířecí druh. A takového člověka v Indii nazýváme hyenou, takovému člověku se říká hyena a považují ho za velmi nízký typ osobnosti, pokud takto pomlouvá. V Sahadža józe se to nesluší. Žádní sahadžajogíni by o druhých neměli říkat nic špatného. Ani by neměli jeden druhého probírat. Nikdy! Když to někdo udělá, ihned musíte říct: „Ne, prosím tě, já to nechci vědět. Neříkej mi to, prosím.“ Není to moc dobrá věc. Politici to dělají, ale ne sahadžajogíni. Sahadžajogíni by to neměli dělat, protože jste velcí lidé, jste jogíni. Víte, jak se normálně jogín stane realizovanou duší? Onehdy jsem četla knihu o Upanišádách a jedna z nich byla – zrovna dnes jsem ji viděla ráno, když jsem vstala. Bylo tam napsáno o jogínovi, že nejprve musíte skutečně vyhladovět. Pak musíte dělat širšásanu, pak musíte dělat pránajámu, pak musíte vstávat ve čtyři ráno, vykoupat se a sednout si k dhjáně. A pět hodin musíte sedět kvůli dhjáně. Pak musíte dělat pránajámu. To je také speciální způsob. Pro normálního člověka to není snadné dělat – do šedesáti zvedáte svoji levou stranu, vtáhnete pránu skrze svou – chci říci, dýcháte skrze levou nosní dírku, pak tam do šedesáti čtyř dech zadržíte a pak réčaka – vypouštíte ho, dvaatřicetkrát, umíte si to představit? To musíte dělat 108 krát, každý den. Přinejmenším. To je minimum. Existuje tolik cvičení, když vám to řeknu, budete šokovaní. Například musíte stát a najednou vyskočit a roztáhnout nohy pět stop od sebe – představte si! Pak se otočit, víte, abyste si vyčistili nádí, musíte se otočit a položit se na levou stranu. Teď na levé straně – je to poměrně rozsáhlé, co popsali, ale ve zkratce, je to protahovací cvičení. A položíte si ruku na levou stranu a protahujete se dolů, znovu zpátky, znovu výskok a pět stop od sebe. Pak přejít na pravou stranu. Tímto způsobem čistí nádí. Ale je tu popsáno mnoho dalších. Jsou tak hrozná. Řekli obyčejná cvičení pro obyčejné lidi, ale člověk, který chce dosáhnout jógy, musí dělat všechna tato hrozná cvičení, nevím, myslím, že tou dobou bude celé vaše tělo rozlámané, rozhodně však získáte mókšu, víte? Takto to je. Co se vám však snažím říct, je, že nyní jste všechno získali snadno, jednoduše ale subtilním způsobem se vás všechny tyto nesmysly ještě stále drží. A i když jste nyní na lodi, stále to tam je a vytvářejí tíhu. A ta tíha vás opravdu může stáhnout zpátky dolů. A když padáte z určité výšky, klesáte velmi rychle. Tolik lidí jsme ze Sahadža jógy vykázali, tolik jich ze Sahadža jógy odešlo, tolik jich do Sahadža jógy přišlo. Lidé, kteří přijdou, jsou zpočátku po určitou dobu omluveni. A také vidí vás, jak se chováte, to je velmi důležité. Především tedy musíme vědět, že jsme lidé, kteří jsou sahadžajogíni – vyjímečný typ lidí, s vyjímečnou pozicí, a máme spoustu výhod, takže musíme být neobyčejně důstojní. Viděla jsem lidi, kteří se smějí pro nic za nic. V nějaké skupince, člověk je tam, a oni se jen tak začnou smát. Není se čemu smát, ale oni prostě začnou. A i když tam sedím Já, prostě dál klábosí a mluví, úplně bezdůvodně. Jestliže tam však sedí váš guru, musíte být potichu, musíte být pokorní, musíte mít posvátnou bázeň. To všechno jsou důležité věci, které se musíme postupně naučit, protože vy jste nikdy neměli patřičnou výchovu, co se týče duchovního života. Víte, ty kostely nebo lze říci ty chrámy, které jste viděli, nebo cokoli jiného, co jste měli, víte, to nebyli skuteční mistři, kteří by vám řekli, jak se chovat, jak se projevovat, jak tam být. Takže teď byste postupně měli sami naznat, že musíte růst, a to velmi rychle, a proto musíte mít na paměti, že potřebujeme introspekci, abychom viděli: „Kde jsem? Co to teď dělám? Ach, teď přichází hněv.“ Jakmile začne přicházet hněv, jděte, postavte se před zrcadlo a řekněte: „Tak do toho, rozzlob se.“ Stále se dívejte sami na sebe, to pomůže. Ne na druhé. Musím vám říct, že kdykoli uvidíte přicházet takové lidi, vytvoří skupinu, která se může buď rozrůst, nebo úplně minimalizovat, to záleží na vás. Vy musíte jen říct: „Matka řekla, abychom neposlouchali nic proti nikomu. Prostě neposlouchali.“ Na začátku je třeba samozřejmě hodně věcí tolerovat. Například, kdybyste viděli dopisy, které Mi psali na začátku Sahadža jógy, jsou úplně šílené. Ten pomlouvá tamtoho, tamten zase pomlouvá druhého, chci říct, každý by se zbláznil, kdyby to všechno četl. Proto jsem je nikdy nečetla. Všechny ty dopisy jsem prostě pálila. Naštěstí však tito lidé teď nesmírně zmoudřeli, chápou svoji zodpovědnost, stali se z nich nesmírně krásní lidé, velmi chápající, a ta láska, kterou mají jeden pro druhého, to je velmi zajímavé. Pouze v lásce můžete vědět o druhých, ne v nenávisti. Když někoho nenávidíte, jak o té osobě budete vědět, o její kráse? Pak tedy začnete vidět krásu toho člověka a začnete se tím člověkem těšit. To je Sahadža jóga. Byla bych tedy ráda, kdybyste se snažili vést své děti tak, aby cítily svoji zodpovědnost coby sahadžajogíni. Nechť vám Bůh žehná!