Šrí Viráta púdža: Začněte používat chválu, 10/4/1991, (nekontrolováno), Lake Road Ashram, Melbourne (Australia)

Kvůli vzdálenostem a také kvůli tomu, že v Melbourne jsme ášram dlouho neměli, tu ještě kolektivita není řádně utkaná. Takže si myslím, že dnes je nejlepší, abychom uctili Virátu. Můžeme říci, že Viráta je prapůvodní Otec. On je ten, který v našem mozku jedná v zájmu naší kolektivity. Jak Kundaliní stoupá, nakonec pronikne fontanelní oblastí. Než do této oblasti vstoupí, vstoupí do Sahasráry. Sahasrára je oblast, která je obklopena tisíci nervy. Lékaři tuto oblast nazývají limbická oblast. Tisíc nervů je propojeno s 16 důležitými nervy Višuddhi. Proto se říká, že Šrí Krišna měl šestnáct tisíc manželek, to znamená, že měl všechny své síly jako své ženy a já mám všechny Své síly jako Své děti. Když rosteme ve svém vzestupu, v dhjáně, musíme vejít do Sahasráry. Kdyby Sahasrára nebyla otevřena, nemohli bychom dělat tyto hromadné realizace. Jak je to propojeno, kolektivita je tak propojena s dnešní Sahadža jógou. Předtím byla otevřena pouze Ádžňa čakra. Ale jakmile dosáhne Sahasráry, osvítí všechny nervy a ty začnou vypadat jako tiché plameny, nádherně vybarvené všemi odstíny. Pohled na tyto plameny je tak konejšivý a nádherný, že není pro lidské oči na celém světě pro dívání nic lepšího. Takže když byla otevřena Sahasrára, kterou dnes slavíme při púdži, jak víte, v Římě, před tímto otevřením byla důležitá kolektivita. To znamená, že jsem musela mít pozornost na kolektivitě. Musela jsem poznat lidi, jejich různé problémy, permutace a kombinace, kterými všichni trpěli. Všechny se dají shrnout do sedmi hlavních bodů, můžeme říci, ale všechny jsou rozděleny na 21 – jedny jsou nalevo, jedny napravo a jedny ve středu. Takže dohromady máme dvacet jedna skutečných problémů, základních problémů v našem nitru, které musíme vyřešit. Na začátku Sahadža jógy jsem zkoušela jen léčit tělesné problémy lidí, jejich duševní problémy, jejich rodinné problémy, finanční problémy. Různé typy problémů byly vyřešeny v Sahadža józe, ale také jsme měli mezitím velké problémy. Jak víte, když se dostali na úroveň Ádžni, začali přebírat vliv nad celou atmosférou nějakým typem oprávnění, které ale není od Boha. Důsledkem toho hodně lidí u Ádžni odpadlo, ale ti, kteří dosáhli Sahasráry, musí pochopit, že kolektivita je základ našeho vzestupu. Jestliže nejste kolektivní, jestliže nechodíte do centra, jestliže se nesetkáváte, pak jste jako nehet odstřihnutý z prstu a Božské s vámi nemá nic do činění. Jste odděleni od stromu jako květy, které z něj spadly. Mohou nepochybně chvíli existovat, ale po nějaké době zvadnou a je po nich. Takže je důležité, abyste všichni pochopili, že pokud není kolektivita v Sahadža józe upevněna, Sahadža jóga zanikne. Pojedu teď do Ameriky, kde by měla kolektivita být maximální, ale není tomu tak. V americké kolektivitě je tolik problémů, ale přesto bych řekla, že si uvědomují, že musí být velmi kolektivní. Problémem je malý počet lidí, kteří dělají Sahadža jógu, ale mezi sebou tuto zodpovědnost chápou. Všichni velmi tvrdě pracují. Rozšiřují Sahadža jógu. Teď mají časopis Cool Breeze, se kterým tam začali. Dělají v Americe tolik aktivit, že je to v tak malém počtu lidí úžasné, jak všechny ty věci zvládají. A dělají to nádherně. Cítí se společně spojeni, jsou od sebe tak daleko, z Honolulu do New Yorku je to velká vzdálenost. Ale je tu tolik porozumění, tolik lásky, tolik zodpovědnosti. Protože je jich málo, cítí obrovskou zodpovědnost. Cítí, že musí být absolutně kolektivní. Vůbec nemají žádné skupinky. I pokud někdo udělá chybu, nebo něco, nikdy o tom s nikým kromě Mě nemluví. Nikdy o sobě nediskutují, nikdy o druhých nemluví špatně. Nikdy nevytvářejí oddělené skupinky. Děti venku, které… …sem mohou přijít. Je tu dost místa. Můžete se trochu posunout? Udělejte pro ně u vás místo. Pojďte. Děti mohou sedět vpředu. Nezaberou moc místa. Děti vám mohou sedět na klíně. Můžete se posunout? Můžete udělat mezeru. Toto je otázka kolektivity. Doveďte sem děti. Všechny děti mohou přijít. Mohou mi pomoci s púdžou. Umí moc dobře pomáhat. Ano, pojďte. Chudáci děti neměly přístup. Dovedete si to představit? Posaďte se. Posaďte se. Pojďte, pojďte sem. Místo se může vytvořit spontánně. Potřebujeme jen velké srdce. Kdo je teď venku? …jsou tam malé děti? Pojďte. Myslím, že kdybyste se mohli posadit trochu do menšího jogínského sedu, mohou sem přijít další lidé. … otevřete okno, to je také důležité, Ano, je tu místo. Když tu jsou tři kamery, jak by tu mohlo být místo? Myslím, že jedna kamera by mohla být tam a všichni se mohou posadit dovnitř. V pořádku. Všichni byste měli sedět s jedním kolenem takto, aby tu bylo více místa. Jako sedí Baba Mama. S jedním kolenem nahoru. Takto bude vše v pořádku. Dejte to Čaji do klína. Neroztahujte se, trochu si stáhněte nohu nahoru. Jednu rovně, druhou takto. Je to i jednodušší takto sedět. Je to tak jednodušší. Toto je smysl kolektivity. V malé hale – na tom nezáleží – jsme všichni společně, a jak všechny dostaneme dovnitř – protože se nemůžete těšit, pokud nebudete všichni spolu. Musíte být potichu, ano děti? Všichni. Jinak půjdete zase ven. A teď se podívejme, jak nechápeme, co je kolektivita. Je tu velmi praktické, pragmatické porozumění. Zaprvé musíme vědět, že bez kolektivity nemůžeme existovat. Jako musí být tělo ve spojení s mozkem, stejně tak bez kolektivity nemůže existovat Sahadža jóga. Jakmile toto pochopíte, pak to musíte vypracovat, aby byla kolektivita naprosto upevněna uvnitř i vně. Je to více o upevnění ve vašem nitru než vnějším upevnění. Vše, co je ve vašem nitru, se projevuje i navenek. Jak to v sobě upevníme? Především musíme pochopit, že teď spolu máme příbuzenské vztahy. Džanéšvara řekl: „Teči sojarik hoti“ – budou vašimi příbuznými. Kdo to tam pláče? V pořádku, vezměte ji ven. Nechte ji jít. Stýská se jí po matce. Takže zaprvé musíme ve svém nitru pomocí introspekce vidět, co děláme proti kolektivitě v myšlenkách. Jak funguje naše mysl. Nevím, co přijde člověku na mysl jako první věc o druhém člověku, ale první věc by měla být, že toto jsou vaši skuteční příbuzní. Nikdo jiný váš příbuzný není. Tyto děti jsou vašimi dětmi. Tito muži jsou vašimi bratry. Tyto ženy jsou vašimi sestrami. Jsme jedna velká rodina. Jsme nedílnou součástí celku. Tato ruka nemůže udeřit druhou ruku. Díky Bohu, že ta ruka nemyslí, jinak by lidské bytosti mohly začít o druhé ruce smýšlet špatně. Ale nedělají to. Jsou totiž spojeny s činností jednoho mozku. Takže nejdůležitější věcí, kterou musíme pochopit je to, že se nemáme snažit vidět chyby druhých lidí, ale jejich dobrotu. Toto vám opravdu pomůže nejvíc. Jako v Indii – nevím, možná je to tu stejné, jestliže se s vámi seznámí, okamžitě budou vědět, jakou práci z vás mohou dostat. Jestliže je někdo bratr ministra, okamžitě za ním půjdou: „Uděláš pro mě to a to?“ Pak někdo řekne: „Já jsem ten a ten…“ Okamžitě si lidé začnou myslet: „Co by pro mě ten člověk mohl udělat?“ Stejným způsobem můžete jít trochu dál v jazyce Sahadža jógy. Jakmile se s někým poznáte, neměli byste přemýšlet o tom, jaký s ním uzavřít obchod. Viděla jsem, že jakmile má někdo peníze, lidé se ho chytnou: „Pojďme společně podnikat!“ – dokonce i v Sahadža józe. Nebo když je tu něco podobného, okamžitě začnou toho člověka zaměstnávat pro svůj prospěch. Právě naopak – to, co musíte udělat, jakmile se s někým seznámíte je, že si máte uvědomit, jaká dobrota je v tom člověku – jak mohu tuto dobrotu vstřebat i já? Protože tu jsme, abychom se obohacovali duchovně. Nejdůležitější ze všeho je: „Co mám udělat pro to, abych měl tolik dobroty v sobě i já?“ Takže budete vyhledávat dobrotu druhých lidí, místo abyste vyhledávali jejich špatné vlastnosti. Protože špatné vlastnosti vám žádnou výživu nedají. Jestliže má někdo špatné vlastnosti, je zbytečné, abyste o nich přemýšleli, protože jakmile o nich začnete přemýšlet, vůbec je nijak nezlepšíte, protože je to problém někoho jiného. Nejlepší je se na druhé dívat s obdivem a porozuměním, s láskou, že je jeden z nás a co mohu použít já? Když mám ruku, nemusím myslet, protože jsme takto naprogramováni. Jestliže mám něco podržet, automaticky použiji ruku, ne nohy. Vím, že to udělají mé ruce. Když mám jít, nepůjdu po rukou, protože vím, že chodit musí mé nohy. Stejně tak musíte vědět, který sahadžajogín vám pomůže vás vyživovat. Okamžitě se vaše mysl vyjasní. Viděla jsem jednoho chlapce na Novém Zélandu, který málem zemřel a když se vrátil zpět, zjistila jsem, že postoj druhých k němu nebyl tak vlídný, jak by měl být. Ale toto je nejlepší šance, kdy můžete vidět, jak umíte používat svůj soucit. Mluvíme o soucitu, ale podívejme se, jak jej používáme. Když tomu chlapci bylo tak špatně, naopak, všichni k němu byli tvrdí, měli o něm poznámky, dělali takové věci. Musíme mít soucit, Matka řekla, že musíme mít soucit, tak kde teď je náš soucit, na stěnách? Kde používáme svůj soucit? Kde používáme svůj soucit? Sahadža jógu musíme používat, není to o tom, že sedíme stále s Mou fotografií, není to o tom. Znamená to, že používáte svůj soucit, používáte jej. Pak používáte lásku. Jak používáte lásku k druhým? Jestliže někoho milujete, co děláte? Snažíte se toho člověka potěšit. Malé věci dokážou udělat druhým velkou radost. Vím, že se snažíte dělat velkou radost Mně, dáváte mi dárky, vyhledáváte věci, které jsou pro Mě dobré, málem se přetrhnete, abyste mi koupili květiny, děláte nádherné věci pro Mou potěchu. Jsem ohromně potěšená, musím říct. Budu ale více potěšená, mnohem více se budu těšit, pokud pochopíte kolektivitu a budete se snažit dělat radost jeden druhému. Takový člověk mi dělá tu největší radost. Vaše pozornost by měla být více na tom, jak potěšit druhé. Jakmile se rozhodnete, že budete dělat radost druhým, váš jazyk se změní. Bude mnohem líbeznější. Jazyk, který byl ostrý jako břitva, se stane sladkým jako med. Budete mluvit málo, ale skutečně sladce ke druhým, a druzí se tím budou těšit. Kde používáte svou lásku? Zeptejte se: „Kde používám svou lásku? Co miluji?“ Žijeme, milujeme svůj dům, milujeme své fotky, naši výzdobu, vše. Používám ale svou lásku ke své ženě nebo ke svému muži? K druhým sahadžajogínům? V sahadž kultuře musíme používat soucit a lásku, a za třetí musíme používat trpělivost. Vím, že některé děti jsou možná trochu více nezbedné, jiné méně. Někteří lidé jsou moc upovídaní, někdy Mě z nich taky bolí hlava, pořád mluví a mluví – tak mnoho! Někdy si říkám, že je to dobré, protože má ústa si mohou odpočinout, tak se na to taky dá dívat. Jinak můžete vypnout svou mysl, ať si mluví, ať dělá, co chce. Jakmile skončí a unaví se, už vás nebude otravovat a zároveň se bude člověk cítit velmi spokojený, protože někdo jeho žvanění vyslechl. Takže trpělivost je potřeba. Trpělivost je potřeba v takové míře, aby ostatní vaši trpělivost viděli. Včera jsem například seděla, myslím si, tři hodiny a třásla si pravicí s nejrůznějšími lidmi s různými typy problémů. A poslední člověk, co přišel, řekl: „Když se dívám na Tvou trpělivost, rozvíjím si svou vlastní.“ Láska vám dává trpělivost. Tato láska vás vyživuje. Říkám vám, že je to úplně pragmatická metoda, nezmínila jsem se o tom, že máte důvěřovat Bohu, říkám vám jen, ať důvěřujete sami sobě, úplně pragmaticky, protože teď mluvíme o vašem mozku. Teď jsme mluvili o tom, že máme všem odpustit, ale neděláme to. Malé, malicherné věci si pamatujeme jako šílenci. Slyšela jsem, že had má tuto schopnost pamatovat si, jestliže mu někdo ublížil. Zjistila jsem, že lidé mají stejnou vlastnost. Cokoliv, co se stalo před 13 lety, 15 lety, všechno si pamatují, úplně a naprosto vše, cokoliv co je zranilo. Ale to, jak zranili druhé, to si nepamatují. Jak byli zlí k ostatním, to si nepamatují. Protože lidská mysl má ego, které může pořád dokola zraňovat a nic necítí. A superego, které pořád přijímá vše, co jej zraňuje, a pořád si na to stěžuje. Takže je na vás, abyste si uvědomili, že vy jste ti, kteří rozbíjejí kolektivitu. Především jsme tady měli hrozné lídry, a proto byla naše kolektivita velmi slabá, ale teď získáváme střízlivější lidi, lepší lidi. Také přemýšlím, že pro Melbourne zařídím nějakého staršího lídra, protože si myslím, že Greg už má příliš zodpovědnosti. Přemýšlela jsem o Henshawovi – lídr Melbourne do r.2000 – požádala jsem jej o to a on souhlasil. Takže teď budeme mít někoho v ášrámu – je to člověk v důchodu, bude se o vás starat. Udělá vše, co je možné, aby se postaral o kolektivitu v Melbourne. Ale musíte vědět, že jsem s vámi spojena skrze vašeho lídra. To neznamená, že se nemůžete se Mnou spojit. Jako například je tu špendlík, a vy mě tím špendlíkem píchnete, okamžitě se Moje ruka odtáhne – znamená to, že je tu reflexní reakce. Většinou je vše hlášeno mozku. Stejně tak vše by mělo být hlášeno mozku, ale pokud si od úplného začátku zvyknete kritizovat svého lídra, pak je to velice obtížné jak pro vašeho lídra, tak pro vás. Za prvé – neměli byste kritizovat. Nepoužívejte svůj mozek pro kritiku, na Západě je už kritiky příliš. Jsou nyní nové způsoby kritiky, veškeré umění je kvůli kritikům v troskách. Umělci se bojí ukazovat své malby, bojí se ukázat svou tvorbu, protože se dostanou pod palbu kritiky. Jediné, co zůstalo, jsou kritici. A kritici teď kritizují kritiky a to je všechno. Není tu žádná tvořivost, nic. Takže si všeho zkuste vážit. Děti vyrábějí obrázky a malují. Je velmi legrační, když někdy malují Mé obličeje nejen děti, ale i dospělí. To nevadí, cením si toho. Je to velmi dobré, báječné a moc milé, povzbuzujete tak tu osobu. Takže kritizování ze své mysli vypusťte, začněte používat chválu. Chválit děti druhých lidí, chválit druhé lidi je velice důležité. To ale neznamená, že budete chválit všechny ostatní a doma týrat svou vlastní ženu nebo muže, to je také nerovnováha. Vaší první zodpovědností je vaše rodina. Ale važte si i ostatních. Toto přijde, až na nikoho nebudete žárlit. Nevím, odkud se ta žárlivost bere, takže tuto kvalitu žárlivosti neznám, nevím, proč existuje. Pokud cítíte žárlivost, musíte ji nasměrovat ke správnému účelu. Správným účelem je, že byste měli žárlit na člověka, který je duchovně výše než vy a používat svou žárlivost tak, abyste se stali lepšími. Jestliže je žárlivost soupeření, soupeřte s druhými v tom, kdo má více soucitu, více lásky, kdo se umí více obětovat, kdo je víc trpělivý. Pak se soupeření stane zdravým soupeřením a kolektivita bude velmi dobře vyživována. Zkuste cítit, že vy všichni jste nedílnou součástí jedné osobnosti. Pokuste se to pochopit a používat. To vám hodně pomůže. Malé věci, jako koupit někomu malý dárek. Vidíte něco a řeknete si: „To se bude moc hodit tomu a tomu.“ Oficiálně jsme se rozhodli, že by muži neměli dávat dárky ženám a ženy by neměly dávat dárky mužům. Ale pokud je to vaše sestra, rakhi sestra, můžete jí dát dárek a rakhi sestra svému bratru, ale jinak ne. Viděla jsem, že to způsobuje problémy. To ale neznamená, že nenávidíte ženy nebo muže. Ale musí se udržovat čistý odstup. Dokud nejste úplně nevinní, je lepší si zachovávat odstup. Používejte čistotu a toto používání čistoty znamená, že se pokoušíte upevnit si pocity nevinnosti vůči ostatním. Vše přichází v nevinnosti, v nevinnosti přichází vše. Jestliže jste nevinní, pak se okamžitě stanete velmi dobrým sahadžajogínem. Ale má to tolik podob. Jednou tu byla jedna dívka a prala se, aby získala nějakou sladkost, když rozdávali prasad. Dala jsem jí jeden malý talíř a řekla: „Rozdávej.“ Okamžitě zapomněla na to, co chtěla, začala rozdávat prasad velmi líbezným způsobem svýma ručkama dávala každému velmi mile prasad. Takže toto musíte cvičit už od dětství, musíte svým dětem říct: „Dobře, budeme teď rozdávat toto lidem, běž a dej lidem na čelo kumkum.“ Možná to nebudou dělat dobře, ale to nevadí. Naučí se seznamovat s lidmi, jak s nimi mluvit, jak s nimi být. Nejhorším nepřítelem kolektivity je agresivita. Někteří lidé jsou od základu agresivní. Jejich styl mluvy je extrémně agresivní. Říkají věci agresivně. Může to být kvůli čemukoliv, možná jsou více vzdělaní, možná jsou z agresivní rodiny, možná mají nějaký druh komplexu nadřazenosti, nebo komplex méněcennosti nebo mají pocit nejistoty nebo jsou posedlí. Snaží se ovládat druhé a ukázat svou sílu směrem k nadřazeným lidem. Možná jsou podřízení, to není nezbytné, ale chovají se tak a to by nemělo být. Musíte používat svou pokoru, pokuste se být pokorní. Byl jeden takový vtip: Jeden muž jde po schodech a druhý po nich schází. Ten, který jde nahoru, říká: „Prosím, uhněte.“ Ten druhý povídá: „Já hlupákům neuhýbám.“ A ten, co jde nahoru, povídá: „Já ano.“ A uhnul. Tak funguje pokora. Musíte být ve vztahu k ostatním pokorní. Angličtina je po vnější stránce velice pokorná, jako že musíte říct „prosím,“ musíte desetkrát poděkovat, prosím, prosím, prosím, děkuji, děkuji, děkuji, ale není to od srdce. Pokud někdo nepoděkuje, málem si koleduje o výprask. „Proč jsi mi nepoděkoval?“ To není pokora. Pokora znamená, že na druhé vůbec neútočíte, a pokud jsou druzí agresivní, přijmete to jako dětinské chování. Jako hloupost. Jako pitomost, která nemá smysl. Protože jste tak mocní, že to unesete. Toto je pokora, kterou musíte používat a pokud máte všechny tyto kvality, budete velmi překvapeni, že ztratíte své sobectví. Vaše sobectví začne odpadávat, protože sobectví je tak škaredé. To si začnete brzy uvědomovat, jakmile začnete být štědří. Takže používejte svou štědrost. Všichni jste ochotni kvůli Mně utratit spousty peněz, chcete Mi dávat dárky – už jsem to zastavila, že individuálně Mi nemůžete dárky nebo cokoliv dávat, ale štědrost je všeobecný pojem. Štědrost laskavosti, štědrost soucitu, štědrost trpělivosti, štědrost s hmotnými věcmi. Vidím něco a okamžitě si uvědomím: „Toto bych měla vzít, protože to můžu dát té ženě nebo tomu muži. Mohu to dát za tímto účelem. Mohu to dát této organizaci. Na tuto práci, kterou děláme.“ Okamžitě Mě to napadne. Budete překvapeni, ale když jsem na trhu a mám žízeň, ani si nevzpomenu, že bych měla jít a koupit si pro sebe něco k pití, ani Mne to nenapadne. Dokonce jsem ani jednou za svůj život neotevřela lednici, ale kvůli ostatním bych udělala první poslední, vařím pro ně, ale řekněme, že jsem doma a není tu kuchař, pro sebe neuvařím, to je v pořádku. Jestli nikdo není doma a není tu můj muž, nebudu dva – tři dny jíst a pak si služebnictvo stěžuje Mému manželovi a až pak si vzpomenu, že jsem vlastně nic nejedla. Nevěděla jsem to. Pokud jím, tak jen proto, že tu je, tak s ním musím jíst. Nikdy jsem nepila čaj, ale protože ho má moc rád, začala jsem a pokračuji, abych se toho nevzdala. Pak to bude těžké. Je to jen o tom, že se přizpůsobíte ostatním, není to obtížné. Pár věcí, co má někdo rád, byste měli dělat. Neuškodí vám, když se pokusíte ostatním udělat radost. Ale není to jen úkol pro manželku, dokonce i manžel musí něco udělat, co potěší jeho ženu. Není to jen mezi manželem a manželkou, je to i mezi dětmi a vámi, v celé sahadž rodině by to mělo být o tom, že se přizpůsobíte. Takže cvičte svou schopnost se přizpůsobit, tak jako nastavujete své fotoaparáty. Jestli fotoaparát nenastavíte, nebudete mít správný obraz. Stejně tak dokud se nenastavíte pro celkovou atmosféru nebo člověka, nebudete mít skutečný obraz a začnete s tím bojovat. Boj se musí odehrávat ve vašem nitru. Je to opravdu dlouhý, dlouhý příběh, – podle toho, co znám lidi a problémy kolektivu. Některé problémy se už řeší a z toho mám radost. Lidé se už nezamilovávají, chci říct, nepadají a nemají pak na hlavě bouli. Je to lepší, berou to s nadhledem, promyslí to a vezmou si člověka, ne proto, aby se zamilovali, ale pro manželství samotné. Odehrává se něco velkolepého, protože to vám dá očištění mysli a mysl, která už neřeší nesmyslné věci. Takže jak jsem řekla, používejte všechny tyto věci a vaše kolektivita bude nádherná a nejlepší věc je společně meditovat. V Dillí jsme začali ášram a každé ráno zjišťuji, že tam přicházejí lidé, sedí spolu v meditaci, je to jako chrám, jako kostel. Přicházejí tam a tolik z nich tam sedí a společně medituje. Společná meditace je nejlepší způsob, jak ucítit kolektivitu. Můžete samozřejmě meditovat doma, čistit se také do hloubky, ale také musíte meditovat společně. Když společně meditujete, pak ta síla, kterou máte, bude posilovat ostatní a síla celé kolektivity se o hodně zlepší. Společná meditace je velmi důležitá. Každý musí pochopit, že kdykoliv máte čas, například ráno, půjdeme do ášramu a budeme meditovat. Řekněme, v neděli ráno – prostě půjdeme do ášramu meditovat. Přijdete jen na meditaci. Zameditujete si a půjdete. Protože v tomto ášramu bydlím, jsem tu, takže opusťte své domovy a přijďte sem meditovat. Meditace vám hodně pomůže. Kdekoliv jste spolu, jsem tam s vámi. Když jste ale od sebe vzdáleni, nejsem s vámi ani Já. Pouze při obtížích, – když jste na místech, kde nejsem, kde si myslíte, že tam nejsem – jsem tam. Ale pokud se dobrovolně straníte kolektivity, nejsem s vámi. Takže pokuste se pěstovat kolektivitu, jinak nemůžete jít do hloubky. Do vlastní hloubky. Nemůžete se jinak stát velkým sahadžajogínem. Nebude možné vás nazvat sahadžajogínem. Jen ti, kteří mají smysl pro kolektiv, se jimi mohou stát. Takže máme před sebou v Melbourne tolik lidí a když stoupá kvantita, kvalita by neměla klesat. A kvalita kolektivity musí být) velmi silná. Tím, že máme velmi silné vazby. Líbí se mi, když někoho chválíte. Viděla jsem, že kdykoliv někde jsem, lidé mluví pouze o negativních lidech, nikdo nemluví o pozitivních lidech. Takže o nich nevím. Znám většinou jen ty, kteří jsou negativní. Ráda bych znala ty, kteří jsou pozitivní, kteří jsou skvělí, kteří dělají dobré věci a na negativní zapomeňte, ti stejně odpadnou. Takže nejlepší je mluvit o lidech, kteří jsou pozitivní, kteří odvádějí dobrou práci, kteří jsou skutečnými sahadžajogíny. Žehnám vám všem v Melbourne, abyste měli nádhernou kolektivitu, abyste se sebou těšili, aby každé setkání pro vás bylo svátkem a aby bylo potěšením. Nechť vám Bůh žehná. Takže dnes musíme uctívat Virátu. Není nikým jiným než Akbarem, který je Šrí Krišnou, který se stává Virátou. Takže můžeme začít písničkou o Ganéšovi a pak můžeme omývat Má chodidla a zpívat písně o Krišnovi. Máte písničky? Máme všechny Vithala písně, v Maháráštře můžete koupit všechny písně o Vithala. Nejdříve zazpívejte Ganéša Stuti a pak omyjte chodidla. Pak můžete zpívat. Ať jdou teď děti omývat Má chodidla, ano?