Šrí Guru púdža, 28/07/1991, (nekontrolováno), Cabella, Italy

(Itálie)


Send Feedback
Share

Šrí Guru púdža, 28/07/1991/ Cabella Ligure, Itálie

Dnes tu jste, abyste uctili svého gurua. V Indii je běžné, že musíte uctívat svého gurua a že guru má plnou kontrolu nad svými žáky. Guru princip je velice přísný a tato přísnost způsobila, že mnoho lidí se neumělo přizpůsobit ideálu žáka. V minulosti musel být guru absolutní autoritou a byl to guru, kdo rozhodoval o tom, kdo bude jeho žákem. A člověk musel projít velkým tapasja, vykonat velká pokání, aby se vůbec mohl stát žákem. Tyto útrapy byly jediným ukazatelem, kterým se guru řídil. Guruové vždy bydleli v džungli a měli ve zvyku vybírat si jen velmi málo žáků a ti pak museli chodit žebrat o jídlo po okolních vesnicích a vlastnoručně pro svého gurua vařit a krmit ho. Takovéto ´guru´ způsoby v Sahadža józe nemáme. Musíme pochopit rozdíl mezi tímto stylem guruovství a tím dnešním, že v minulosti bylo jen velmi málo lidí, kteří se mohli stát guruy, velmi málo. Těchto pár lidí bylo vybráno také z dosti velkého počtu lidí a cítili, že jsou někým velmi mimořádným, když byli vybráni a byli připraveni podstoupit vše, co bylo potřeba. S touto myšlenkou se stali žáky. Sahadža jóga je ale velice odlišná. Řekla bych, že je to pravý opak. Především, vaším guruem je Matka, která trpí díky ´sándrakaruně´. Sebemenší věc, která se vám stane, mi zaplaví oči slzami. Takže být guruem jako Matka je velmi obtížné. Současně je však i pro vás těžké dosáhnout výšky. Protože se ztrácíte, když vás tolik miluji a v této lásce občas zapomínáte, že pokrok ve vaší bytosti je velmi pomalý. Je důležité, abyste v Sahadža józe byli vy sami k sobě přísní. Proto jsem vám řekla, že máte být svým vlastním guruem. Lidé však neví, co to znamená. Být vlastním guruem znamená, že musíte vést sami sebe, musíte se sebou jednat jako s žákem, sami se musíte vyvažovat. Pokud nechápete svou zodpovědnost sahadža jogína, to že to musíte vše sami vypracovat, nemůžete postupovat moc rychle, protože mezi guruem a žákem je jiný typ vztahu. Takže vždy vám nejdřív říkám, abyste se stali vlastním guruem. Musíte provádět hodně introspekce a upravit své vzory. Sedím tu před vámi. Viděli jste, jaká jsem. Můžu sníst cokoliv a nemusím celé dny jíst. Vyspím se kdekoliv anebo nemusím spát vůbec. Cestuji neúnavně dlouhé míle. Mám tuto energii, protože jsem sama také svým vlastním guruem. Takže první věcí je, že byste měli provádět hodně introspekce. „Co se mnou není v pořádku?“ Ne s ostatními. „Co je špatného se mnou? Vyhledávám pohodlí pro své tělo? Je moje pozornost na mém těle nebo na mém duchu? Jestli ano, co dělám?“ Myslím, že nejlepší je si to napsat: „Vyspím se na trávě? Zvládnu sedět na kameni?“ Musíte se postarat o to, aby toto tělo poslouchalo. „Dokážu usnout, když chci, a dokážu bdít, kdykoliv si to přeji?“ Viděla jsem, jak lidé dřímají. Důvodem není, že by byli špatní, nebo že by neměli disciplínu, důvodem je, že jsou vnitřně unavení. Pokud jste unavení vnitřně, jste unavení pořád. V televizi uvidíte, že lidé na Západě vždycky sedí takto. Protože jsou tak strašně unavení. Proč jsou tak moc unavení? Nepracují tak tvrdě. Takže dělejte introspekci svého chování. Když začnete dělat introspekci sebe, budete dělat introspekci i svého okolí, svých stylů a metod a toho, co sami sobě provádíte pod vlivem vnějších podmíněností. Na Západě jsou vnější podmíněnosti psychologického charakteru. Indové mají jiné podmíněnosti, které jsou také docela překvapivé- měli bychom říct pro lidi ze Západu – desetkrát si musí umývat ruce, málem si sedřou kůži a pořád se budou mýt jako šílení. Neustále musí mít při ruce koupelnu. Musí se koupat, a když se nevykoupou, jsou nesví. Mají i jiné podmíněnosti. Nejrůznější hloupé podmíněnosti. Nicméně podmíněnosti, které máme na Západě, jsou více psychologického charakteru, a proto nemůžete přijít na to, co je s vámi v nepořádku. Tělesné podmíněnosti nejsou tak nebezpečné, můžete je překonat nebo zvládnout. Pokud však máte psychologické podmíněnosti, nechápete, co je s vámi špatně. Pokud však děláte introspekci, naleznete velmi subtilní souvislosti. Zaprvé, možná je to kvůli válkám, nevím, ale každý se tu každého bojí. Myslím, že je za tím jmenovitě Freud. Díky Freudovi se dokonce i matka bojí svého dítěte, všechny tyto věci jsou pro Indy absolutně nepochopitelné. Vy to však velmi dobře znáte. Lidé se nechtějí nikoho dotýkat, nikoho nechtějí obejmout. Prve, když hrávali fotbal, tak se objímali. Ale teď už se neobjímají. Jen se takto dotknou rukama. Jednou snad budou dělat jen toto nebo něco podobného. Jsou tak vystrašení, že dokonce i děti, jak jsem viděla, se bojí obejmout své rodiče. Nejsou tu projevy lásky. A pokud se láska neprojevuje, pak není ani v nitru a takto postupně vysychá a vysychá. V Sahadža józe byla jedna dívenka a já pro ni měla dárek. Byla docela malá, mohlo jí být něco kolem deseti. Tak jsem ho dala jednomu západnímu sahadža jogínovi, aby jí ho předal a řekl, že je to ode mě. „Ne, Matko. Nepředám.“ Řekla jsem: „Proč?“ „Ona by to pochopila špatně.“ Řekla jsem: „Co by pochopila špatně?“ Vstoupilo to tak moc do lidských hlav. A vytvořilo to opravdu psychologickou nejistotu ve vašem nitru. Tato nejistota působí od samého dětství, proto se jeden druhého tak bojíte. Bojíte se i svých rodičů, svých bratrů a sester. Psychicky trpíte. Když jsem poprvé přijela do Anglie, říkali, že je to nejistota. Řekla jsem: „Jaká nejistota? Celý svět se bojí západního světa.“ Tak jak to, že trpí nejistotou? Způsobili, že celý svět trpí nejistotou. Proč jsou nejistí? Jsou nejistí vnitřně, ve své vlastní společnosti, ve své vlastní rodině, ve svých vlastních kolektivech. Tolik se jeden druhého bojí. Takže první věcí je, že byste neměli mít strach. Jste sahadža jogíni, už nejste nemorální. Nemůžete být nemorální. Pokud začnete přemýšlet o tom, že jste nemorální, a uděláte něco nemorálního, a budete se muset jít někde zpovídat, co se vám pak stane? Jakou budete mít osobnost? Musíme to změnit tím, že změníme sami sebe. Takže mezi sahadža jogíny by neměla být žádná nejistota, ale maryády. Musíte vědět, jak respektovat vzájemné soukromí. Zadruhé, západní mysl a je to úplně běžné, je pod palbou kritiky. Je tu tolik kritiků, že už nezbyli žádní umělci. Jsou tu jen kritici, co kritizují jiné kritiky. Všichni umělci už skončili. Jsou pořád kritizováni. Někdo přijde – existuje školení v kritice, neumějí hrát na žádný hudební nástroj, neumějí zpívat, ale umějí dobře kritizovat. Takže ve vaší mysli je stále pocit, že když něco uděláte, budou vás druzí kritizovat. Pořád je tu strach, že vás někdo bude kritizovat. Takže – „Mám to říct nebo ne?“ Jako sahadža jogíni byste si neměli dělat starosti kvůli těmto hloupým lidem, protože jsou slepí. Jestli vás chtějí kritizovat, tak ať si kritizují, co na tom záleží? Nesejde na tom. Toto v sobě ale musíte upevnit. Zatřetí a to je ještě horší, nevím, jestli jste si toho všimli nebo ne. Nevím, jak se to dostalo do západních myslí, že vždycky musíte vidět ten druhý břeh, dokonce i když stojíte na této straně. Abyste byli spravedliví. A nikdy neříkáte věci, kterými jste si jistí. Třeba se někoho zeptáte: „Jak se máš?“ A on na to… Vždycky… Nikdo neřekne: „Mám se úplně skvěle, všechno je v pořádku.“ „Co se děje?“ „Mám se skvěle, mnohokrát děkuji.“ Ale takto to nikdy není. Nejsou si sami sebou jisti, neustále zpochybňují. A toto vnitřní zpochybňování vám dá osobnost, která nikdy nebude dělat pokroky. Pokrok se nastartuje, když uděláte krok vpřed. Pevně položíte své chodidlo a pak druhý krok, jako když stoupáte na horu. Ale pokud pořád přemýšlíte o tom, že je to jen napůl, jak můžete postupovat? Budete se pohybovat jen po dvou krocích, tak nebo tak. Toto je další velký psychologický blok nebo řekla bych brzda vašeho pokroku. Třetí věc, kterou jste si osvojili – třetí nebo čtvrtá – je o tom, že musíte diskutovat. Máte třeba problém, přijdete a řeknete mi: „Matko, mám tento problém.“ To je velmi běžné. „Mám takovýto problém.“ Já na to: „Dobře, tady je řešení.“ A vy na to: „Ne, ne, ne. Takto se stane toto.“ Pak řeknete další řešení. – „Ne, ne, ne, Matko, mohlo by se stát toto.“ Dobře, pak řeknete třetí řešení. – „Ne, Matko, může se stát toto.“ Řeknete čtvrté. – „Může se stát tohle.“ Neustále se stavíte sami proti sobě. Pak vám musím říct, že to je váš problém a ne můj. Dávám vám řešení a jestli svůj problém chcete řešit, zaujměte pozitivnější postoj. Mozek je takto… V hindi tomu říkáme ´ulti khopdi´. Stále sami sobě oponujete. Tak jak můžete růst? Toto je další velký problém západní mysli, že se nestavíte problémům čelem a místo toho se sami se sebou hádáte jako právník, víte. Jsou tu dva právníci – jeden jste vy a druhý je tady – a hádáte se ostošest. Jde o zdvojenou osobnost v těle, v bytosti; nejde o jednu osobnost. Jak jsem řekla, jde o evidentně psychickou záležitost, že lidé musí jít najednou tudy, aniž by chápali, jak je to nebezpečné. Jak se osvítí váš mozek, mělo by to zmizet. Naopak v Sahadža józe je to velice nebezpečné. Protože něco řeknete – všichni jste sahadža jogíni jste spojeni s všepronikající silou, Vše, co řeknete, se propojí a vykoná. Je pro vás velice nebezpečné, když si neuvědomujete, že jste realizované duše, a nepřijmete své vlastní síly. Jako například, chci říct něco tajně, tak musím dát takto ruku a říct to, protože je to zapojeno do sítě. Ale pokud to nechám takto nezakryté a něco řeknu, půjde to ke všem. Stejně tak vše, co sahadža jogíni říkají, nebo po čem touží nebo si přejí, slyší lidé okolo, vidíte – všude, umístili jste je tam. Pořád vám naslouchají. Tolik dychtí po tom, aby mohli dělat vaši práci: „Dobře, takto pravíš, hotovo.“ Takže vše, co si myslíte, vše, po čem toužíte, vše, co řeknete, musíte být velmi opatrní. A když – chci říct staří lidé – dobře, mají velké podmíněnosti, mají problémy a tak dále. Ale ta generace, co tu je, většina z nich je velmi schopná se zdokonalit a napravit své mozky tím, že je otočíte zpět. O tomto psychologickém problému nemluvíte. Další psychologický problém, který neznáte, což je velmi překvapivé, je to, že musíte dělat vše, co napadne podnikatele. Protože celé základy západního života jsou o tom vidět a být viděn. Takže: „Ó, to je teď móda, takže bychom to měli dělat. Je to móda, takže to tak děláme.“ Jednou, už je to rok zpátky, jsem jela do Anglie a zjistila jsem, že všechny sahadža jogínky mají vlasy tady, pomyslela jsem si: ´Co to je?´ Tak jsem se zeptala jedné dívky z Indie: „Co to má být?“ „To je nová móda.“ Zeptala jsem se: „Jaká nová móda?“ V marathí se tomu říká ´džiprja´, víte, říkáme tomu ´džiprja´ móda. Alespoň lidé z Maháráštry mohou… Všechny měly vlasy takto, všechny. Řekla jsem: „Můj Bože, tato Ádžňa, zakrývají si ji, začnou šilhat.“ Ale když přijde móda,… a celá móda je jenom o vlasech. Nevím jaké vlasy. Tolik zájmu o vlasy. A tak rychle jim v těchto zemích padají vlasy. Měli by používat olej, což nedělají, takže jim rychle vypadávají. Začíná to od vlasů, od Sahasráry. Pak móda – co to je? Všichni ti podnikatelé, tito hloupí lidé plodí nápady a proč bychom je my měli následovat? Neříkám, že by všichni sahadža jogíni měli vypadat stejně, to vůbec ne. Oblékejte se tak, jak se vám to líbí, můžete žít podle libosti, ale neměli byste se nechat zotročit žádnými podnikateli. Nyní jste svobodnými lidmi – to dobře víte. Vězte, že jste absolutně svobodní a vaše svoboda je zcela ve světle vašeho osvícení. Nikdy nemůžete udělat nic špatného. Nejdříve ale mějte tuto důvěru uvnitř sebe, že cokoliv uděláte, nenecháte se zotročit podnikateli, tím co řeknou lidé, jak budete vypadat, jak před nimi budete vystupovat. Toto je velice důležitý bod, že polovinu času pracujeme na tom, abychom vypadali přesně jako ostatní. Je velice překvapivé, jak tito podnikatelé obalamutili západní lidi. V Indii by to nefungovalo – zejména u indických žen. Přechodně do Bombaje dorazilo mini sárí, na čtyři, pět dnů myslím a pak zmizelo. Žádná indická žena by nenosila mini sárí, hotovo. Nic nebude. Žádná móda, co teď dorazí do Indie, nemá trvání, protože všechno oblečení, které teď v Indii máme, je tam tradičně, bylo testované skrze pokus a omyl a nyní jsme zjistili, že je nejlepší a tím končíme. V určité době skončíte. Toto je styl, který nám nejvíc vyhovuje. Vše ale pokračuje a styly se pořád mění. A musíte být velice opatrní, abyste se postarali o to, že nezačnete dělat hlouposti, které vymysleli podnikatelé. Dělejte rozumné věci, které jsou pro vás potřeba. Takže jedno z těch zotročení, které vnímám je, že musíte nahrávat podnikatelům. Toto zotročení je však velmi hluboké a psychické. Má tolik podob, je velice skryté a subtilní, že není snadné jej rozpoznat. Takže v introspekci zjistíte, co je s vámi špatně, jak jste takto vybudováni. „Co je špatné na mé osobnosti – co přišlo z okolí a z lidí, kteří mi do hlavy nacpali nějaké názory.“ Měli byste mít své vlastní názory. Neměli byste se trápit tím, co řekl Platón a Sókratés a tak dál. Co vy si myslíte? Koneckonců, jste osvícenými lidmi. Pak je tu ale ještě jedna psychologická věc, která je úplně nejhorší. A to: „Matko, když jsme si úplně jisti, tak si zvětšujeme ego.“ Tolik se bojí svého ega, jakoby po nějaké době měli vzlétnout. „Ego se nám tak nafoukne, že odletíme.“ To je další strach, který lidé mají, že když budeme trvat na: „Dobře, chci toto, takto je to správně,“ tak se rozjedu, takže nic takového říkat nechci, protože mám ego. Takže i do Sahadža jógy se vplížily jisté obavy. Jednou z nich je: „Matko, neměl bych mít žádné ego.“ Nuže, o jaký problém ega jde? Je velice překvapivé, že přes všechen strach a podobně si lidé jako reakci vybudovali takový protestní charakter. Ale opět tito podnikatelé hýčkají vaše ego. Například ráno se zeptáte dítěte: „Co si dáš?“ Dítě poví: „Dám si toto.“ Matka musí utíkat a shánět nebo musí mít vše v lednici. V Indii to tak není. Cokoliv se uvaří, to se sní. Není-li sůl, dobře, nebudeme solit, pojď. Jinak nejez, nevadí. V každém případě jíst budeš. Když budete mít v sobě kázeň a pochopíte to, tak už nebudete říkat: „Přeji si jen toto. Chci jen toto.“ „Co, chceš něco?“ řekněte si. „Dobrá, nebudeš to mít celý měsíc, co ty na to?“ Musím vám o sobě povědět, že občas trochu přilnu k pohodlí, někdy to tak, myslím, je. Cestovali jsme a moje rodina se mnou tenkrát nebyla. Měli jsme jen jednu malou postel, na které spal můj manžel. Já jsem prostě spala na betonové podlaze na zemi. A druhý den mě bolelo celé tělo. Řekla jsem si: „Dobře.“ A spala jsem na betonu celý měsíc. „Bolí tě na betonu tělo? V pořádku, teď spi.“ Řekla jsem si, že jeden měsíc budu spát na betonu. Pak nade mnou beton ztratil svou moc. Pak možná ten beton mohl cítit bolest. Toto musíte udělat, musíte ovládnout svoji mysl. Jen přijde problém – jaké je vaše rozlišování? „Toto ego se nafoukne, Matko.“ Protože, jak jsem řekla, vaše ego se rozvíjí na základě reakcí, tím že protestujete a také tím, že se necháte hýčkat od podnikatelů. Ať je důvod jakýkoliv, nebudeme dělat psychoanalýzu. Ale pravdou je, že máme problém s egem. Proč? Už jsem vám řekla, že když se balón mnohokrát nafukuje, je snadné jej nafouknout. Stačí trochu vzduchu a už se nafukuje. Proto se bojíte, že najednou „bude mé ego tak veliké, že možná vzlétnu jako balón a někam odletím.“ Jak se toho zbavit? – Musíte vědět, že jste realizovanou duší. Mějte k sobě úctu. Jakmile k sobě začnete mít úctu, nebudete padat do žádné pasti ega. Je to velmi jednoduché. Mějte k sobě úctu. Musíte říct: „Já jsem sahadža jogín, jak se takto mohu chovat? Vždyť jsem sahadža jogín.“ Rozvine se jistá důstojnost a pak se začnete zdráhat dělat něco, co je hloupé. Protože ego z vás dělá hlupáky. O tom to je, nepochybně. Když si k sobě vybudujete tuto úctu: „Jsem sahadža jogín, tak se takto nemohu chovat, jsem sahadža jogín,“ když k sobě takto budete mluvit, budete žasnout, jak vás důstojnost sahadža jogína bude držet nohama pevně na zemi. Nebudete padat do pasti ega. Takže jedna věc jsou podmíněnosti a druhá je ego – jednoduchá věc – ego. Musíte si vybudovat tuto důstojnost. Budete překvapeni – mezi zvířaty jsou maryády. Například tygr se nebude chovat jako had a had se nebude chovat jako tygr. Takže teď jsme sahadža jogíni. Jsme tygry mezi lidmi. Jsme lvi mezi lidmi, jsme nejvyššími; jsme nejvyšší lidské bytosti. Není potřeba mít deset metálů na těle, abyste ukázali, jak jste skvělí, ale jste sahadža jogíni, jste mahájogíni. Takže si vybudujte tuto sebeúctu a budete překvapeni pokorou, která do vás okamžitě vstoupí. Ta pokora do vás doslova vejde. Viděla jsem, že někteří sahadža jogíni sedí takto, někdy takto, někdy, pokud mají levou Višuddhi, takto, a pokud pravou, tak takto. Ale podívejte se na sebe. Jako se ženich oblékne a vzpomene si: „Jsem ženich, už se nemohu chovat jako ostatní mladí kluci, co tam budou. Musím mít svou vlastní osobnost. Já jsem ženich a jdu na svou svatbu. Nemohu se chovat jako moji přátelé, co tam budou.“ Musíte se chovat specifickým způsobem. Takže to přijměte. Stále nevíme, že jsme sahadža jogíny. Jakmile budeme vědět, že jsme sahadža jogíny, tato důstojnost se v nás upevní. Budete žasnout, jak s touto důstojností budete vidět i co je špatného ve vaší zemi, co je nedůstojné. Ohledně toho, co se stalo ve Francii, můžete zjistit, v čem jsou francouzské zákony špatné. Francouze ale více zajímá pití a jídlo a další věci, takže je nikdy nezajímalo… „No, nech to být, proč bychom se starali o zákony, nech je, jak jsou, to nevadí, kdo by se tím zatěžoval. Není to nic důležitého. Vždyť když si můžeš dát něco k pití, …“ Když půjdete v sedm do jakékoliv francouzské vesnice, nikoho nepotkáte, ani opilce. Sedí uvnitř a pijí a pijí. Je to jejich hlavní náboženství, hlavní kratochvíle. Druhý den mají kocovinu a všechno vidí obráceně. Například jednou přijeli do Indie novináři, uviděli nějakou železnou bránu a pomysleli si, že je to Hitlerova železná brána. Vše se zvětšovalo, víte, tak veliká a křivá, protože měli kocovinu. Celý život na Západě je jako kocovina. Buď vidí věci moc velké nebo moc malé. Nikdy je nevidí takové, jaké jsou. Většina těchto věcí je napsána, můžete si přečíst o psychologii a o dalších věcech a tyto knihy většinou napsali opilci. Když vidíte jejich životy, byli to opilci. Takže cokoliv napsali, proč bychom to měli brát tak vážně? Až na pár realizovaných duší to byli všechno opilci. Jako ti, co psali o řeckých tragédiích, museli být opravdu opilci, museli požívat hodně věcí, aby pak mohli takto psát. Protože většina opilců, když píšou, píšou stylem: „Proč bych měl žít, měl bych umřít.“ Máme takové i v Indii, mnoho lidí, co píšou ghazaly, vždy říká: „Proč bychom měli žít, měli bychom umřít.“ Jeden básník řekl: „Když mluvíte o umírání, proč už konečně neumřete?“ Takže si uvědomíte, že to, co napíšete nebo řeknete vy, je mnohem vyšší, než co napsali tito lidé. Sahadža jóga ve vás ale pracuje natolik bez problémů, takže nevíte, kým jste. Dnes, v den Guru púdže, uctíváte svého gurua. Zároveň se já klaním guruovi, který je ve vás. Nechť váš guru vyjde na povrch a ukáže se. Zejména ten guru, kterého máte vy, já na vás nejsem přísná, jsem velmi jemná. Protože, jak jsem vám řekla, je to od základu jiná věc, nejde tu o jednotlivce, ale o celý kolektiv. A pokud se má něco šířit kolektivně, musíte pochopit, že to je jedině láska, která to vypracuje. Neexistuje žádný jiný způsob, kterým můžeme šířit Sahadža jógu, nemůžeme být jako Hitler, který šířil špatné myšlenky nenávisti. Buď to může být nenávist nebo láska. Učíte-li lidi nenávidět, být fundamentální, získáte tisíce, kteří budou připravení bojovat. Můžete pozvednout jejich nižší já a říct: „Pojď, budeme bojovat.“ Rasismus, to a ono, dokonce i nacionalismus. V pořádku, jsou to lidé. Ale když řeknu láska, je to jiné. Zkuste to pochopit. Protože je to kolektivní práce, musíme vědět, že láska je zdrojem energie, která dává věcem růst živoucím způsobem. Je to energie, která je živoucí. Zkuste to pochopit. Je to něco, co lidé nechápou. Láska neznamená, že někoho objímáte nebo něco děláte, je to živoucí energie, která rozumí, která vám dává růst. Doufám, že jste viděli mé knihy a doufám, že jste je četli. Jasně jsem vám v nich popsala, co je tou živoucí silou v našem nitru, která působí. Vše, co funguje, například tato květina. Nemohu jí poručit, aby rostla rovně. Roste podle sebe – nechte to tak být. Vypadá pěkně, protože žádné květiny by neměly vypadat stejně. Živoucí síla nikdy nevytváří totožné věci, to dokáže jenom umělá hmota. Když roste, roste podle sebe. Takže vše, co je ve vás zabudováno, což je živoucí energie, vestavěná, ale živoucí energie a živoucí věc, která pracuje a sama kvete. Je potřeba přidat vodu čisté lásky. V čisté lásce vidíte jako guru v druhých lidech: „Co je se mnou v nepořádku, co mi brání jít dál?“ V druhém člověku jako guru vidíte, jak s tím člověkem zacházet s láskou, aby se dostal blíž ke skutečnosti. Je to velmi jemný proces, velmi milující a není nic většího než těšení se svou láskou. Jen to uvědomění, že miluji tolik lidí, je tak úžasné. A vy také můžete vidět a cítit: „Tolik lidí miluji.“ Mělo by to ale být ´samadrišti´ – to znamená vidět každého stejnýma očima. Díváte se na všechny stejnýma očima, pravda? Máme jen dvě oči. Ale i když se díváte na každého stejnýma očima, jsou různí. V pořádku, vidíte je jako odlišné. Vaše oči ale nedělají rozdíl. Vaše oči nevidí, že je někdo černý, někdo bílý, někdo modrý. Vidí je tak, jak jsou. Když se začnete dívat ´samadrišti´, stejnýma očima, stejným zrakem, neměníte své představy. Protože vaše vlastní mysl to pokřiví, začnete vidět lidi odlišně, jako někoho jiného. Očima vidím ventilátor. Ale řekněme, že je má mysl vypnutá – mohu vidět člověka. Takže pokud jste duševně zdravým člověkem, budete každého vidět tak, jak je. Toto je ´samadrišti´, tedy že máte stejné oči pro každého. Nepřekrucujte skutečnost, abyste říkali: to je můj velký kamarád to je můj kamarád číslo dva, někdo je číslo deset a někdo je můj nepřítel. Jakmile se začnete takto dívat na věci, vše získá řádný tvar. Jinak se můžete zbláznit. Také by to mělo být ´samjak´, což znamená integrované. Měli byste mít jednotné vědění. Když oči vidí, tak vidí, kde sedíte, kde jste, kde je tento člověk, kde je tamten člověk, jaký máte vztah. Takže ty znalosti o ostatních jsou spolu propojené. Například tam bude muž s dítětem a bude mezi nimi problém. Abyste s tím člověkem navázali kontakt, musíte vědět, že má dítě, nemůžete ho jen tak oddělit od ostatních. Například někdo je z Anglie a někdo jiný z Itálie. Zkuste pochopit, že pochází z tohoto konkrétního prostředí a že to prostředí je kolem něj, proto je takový. Jestli jste schopni mít o ostatních toto vědění, nebudete mít problémy, nebudou žádné hádky, nic. Jinak je tu pořád nějaký konflikt a člověk je pak velmi unavený. Oči nereagují, oči jen vidí; vše, co tam je, jen vidí. Oči nikdy nereagují, ale reaguje mysl. A tato reakce je právě zodpovědná za váš zkažený přístup k druhým lidem. Takže byste měli být ve stavu svědka – Gjanéšvara řekl: „Nirandžan pahane, nirandžan pahane,“ dívat se na lidi bez reagování. Jen se podívejte a víte o tom člověku vše. Jen co se podíváte – ´nirandžan pahane´. Protože dokud je zapnutý váš mozek, nevidíte, kdo ten člověk skutečně je. Ale jakmile toho člověka uvidíte, prostě víte, kdo je. A pak budete okamžitě znát jeho čakry, jeho Kundaliní, vším proniknete. Ale vaše mysl, která je zahlcená nesmysly, vám nedovolí se na tuto úroveň dostat. Takže ´nirandžan pahane´, stav, ve kterém jen vidíte, musíte si osvojit tyto oči. Jak začne odpoutání, automaticky nikoho nekritizujete jen proto, že je vaše mysl proti tomu člověku; nemilujete někoho proto, že je vaše mysl taková; také nemůžete vytvářet skupinky, nemáte nějaké lidi, kteří vám jsou drazí a jiné, kteří nejsou. Někdy, když se na některé lidi neusmívám, začnou reptat a říkají: „Tentokrát se na mne Matka neusmála.“ Nemůžu se pořád usmívat, víte? Musíte taky myslet na mé svaly. Jak bych se jen mohla pořád usmívat? Ale jsou lidé, kteří se cítí velmi špatně: „Víte, tentokrát se Matka neusmívala.“ Takže se musím pořád na každého usmívat. Snažím se. Takže přístup k ostatním musí být ´nirandžan´ přístupem. Protože je to kolektivní práce. Není přísný, není žádným způsobem omezující, protože je to živoucí práce, naprosto, takže to není možné. Ale je to rozhodně práce, která vytváří harmonii, lásku, cit, pocit jednoty. Představte si, že myslíte na někoho, kdo k vám není milý,… je to hrozné. Lepší je myslet na to, jak milí můžete být k tomu člověku vy. Takže postoj by měl být takový – ´Jak já budu na toho člověka milý?´ Když se na vás někdo zlobí, je snadné se začít hádat: „Pojď, ty se zlobíš, já se zlobím.“ Ne. Jen běžte a polechtejte ho. Takhle jednoduše a těšte se tím. Protože nenávistí se nemůžete těšit; nemůžete se těšit z rivality, nemůžete se radovat z oddělenosti. Tato ruka se musí těšit touto. Stejně tak se těšte i vy mezi sebou. Pokud se nedokážete radovat, tak jste nepochopili, o čem to je. Nepochopili jste to. Takže v kolektivním pokroku musíme vědět, že nemůžeme růst, pokud nemáme pocit kolektivity, že jsme nedílnou součástí jednoho jedince. Jestliže se zatahám za ucho, moje ucho se neutrhne, ale celé tělo bude cítit bolest. Proto říkám, že je lepší se tahat za obě. Když takto začnete vidět sebe sama, budete žasnout, jaký sladký humor si v sobě rozvinete. A stanete se opravdu velmi zajímavou magnetickou osobností. A velmi příjemným člověkem, nesmírně příjemným. Každý bude vyhledávat vaši společnost. Toto je znakem vašeho guru principu, který je osvícen. Samozřejmě že říkali, že musíte být odpoutaní, že byste neměli mít připoutanost na to a na to. Je to jen mluvení. Ve skutečnosti pouze introspekce a převzetí, nebo můžeme říct znalost vaší hloubky, vašeho já, vám dá tento pocit. Pokud víte, že jste sahadža jogínem a že je vaše božskost tak velkolepá, pak je to víc než dostačující k tomu, abyste žili jako nejvyšší guru. Ve skutečnosti už nejsem guru, nikdy jsem nebyla guru – já jsem Matka, jsem beznadějný guru. Protože guru, který není přísný, je zbytečný. Musím se připravit, abych něco řekla, víte. Jestliže mají dva lidé problém a je-li tu nějaká časová prodleva, než jim to musím říct, tak začnu: „Jak být přísná?“ říkám si. Jestli něco přijde spontánně – ha – pak řeknu: „Proč toto děláš?“ Nanejvýš spontánně. Takže si musíte uvnitř sebe vybudovat tento speciální typ guruovství, který je pro kolektivní práci. Opět nezapomeňte, že je to pro kolektiv. Takže dnes uctíváte svůj guru princip ve svém nitru tím, že uctíváte mě. Neřekla bych, že se máte pokoušet mě následovat, protože jsem v mnoha věcech beznadějný případ. Například nerozumím bankovnictví, nerozumím penězům. Je opravdu tolik věcí, které neznám. V právu jsem také beznadějný případ. Chci říct, že byste neměli být jako já, ano? Ale měli byste být schopni jako já říct: „Víte, mám tyto problémy.“ Každopádně ale musíte mít úplné znalosti o Sahadža józe, nebo musíte mít přání o Sahadža józe vše vědět. Pokud se to vypracuje, pak budete plavat v oceánu vědění, jako tryska. A cokoliv budete chtít vědět, budete znát. Ale měla by tu být touha po poznání. Nikdy nebuďte spokojení, že už toho znáte o Sahadža józe dost, nikdy. Ve všech ostatních věcech můžete být spokojeni. Pouze jediná věc je, že Sahadža jógu ještě musím poznat svým mozkem a moje srdce by mělo mít toto poznání. Mělo by to být v mém srdci, nejen v mém mozku. Měl bych znát svým mozkem, ale mělo by to být v mém srdci. Jako když se díváte na film, třeba King Kong. Pak víte, že je to King Kong, v pořádku, je to film, to nevadí. Normálně je naše poznání takové. Ale kdybyste viděli pana King Konga, jak stojí tady: „O, pane Bože, on je tady.“ Stejně tak je-li naše znalost v mozku, je to jen jako nějaký film, je to mimo… není to v našem srdci. Ale jakmile je to v srdci, tak to koná, pracuje to. Nepracuje to skrze náš mozek. V mozku to jen zůstane, ale v srdci to pracuje. A v srdci sídlí Duch. Je to velmi jednoduché, jsme lidé, kteří více žijí svými mozky, ne svými srdci. Ale vězte, že teď jsme v realitě a King Kong stojí před námi. Nevidíte film, je to skutečnost. A v realitě musí pracovat srdce, ne mozek, protože skutečnost je jen skrze srdce, ne skrze mozek. Jakmile to pochopíte, otevřete své srdce a rozšíříte je: „Nyní je to v mém srdci.“ Celé to bude ve vaší hlavě tak jasné a vše budete jasně vědět. Co je třeba udělat, jak reagovat, jak věci vypracovat. Pokud si vložíte veškeré poznání o Sahadža józe do svého srdce – nejdřív budete muset své srdce rozšířit, jinak do něj nemůžete vložit tento oceán – pak spatříte, že toto je Sahadža jóga. Pro mě je vše Sahadža jóga, koupě tohoto domu, příchod sem, toto vše je Sahadža jóga. Vidím to zřetelně. Vše, co vidím, si spojuji se Sahadža jógou, okamžitě: „Toto je Sahadža jóga.“ Proč je to tak? Toto je díky Sahadža józe. Toto je Sahadža jóga. Všude začnete vidět Sahadža jógu, když vaše srdce ví, co ví váš mozek. Poznala jsem lidi, co znají velmi dobře všechny mantry, všechno znají, ale nemají to v srdci. Vložte si to do srdce. V Sahadža józe není guru prostřednictvím mozku, ale prostřednictvím svého srdce. Nechť vám Bůh všem žehná. Při Guru púdže se nejdřív bude předčítat. Víte, tuto Guru Gítu jsem ještě nikdy nedala nikomu číst. Důvodem není, že by to nebyla pravda. Říkají, že je to pravda. Šiva říkal Párvatí, co je guru. Ale nedala jsem vám to, protože všichni tito guruové na trhu říkají: „Tak jo, já jsem váš guru a toto je Guru Gíta.“ V Guru Gítě se píše, že máte dát všechny peníze, všechen svůj majetek a celé své já – prána, mana, dana – tělo, mysl a vše máte odevzdat guruovi a stát se hlupákem. Takže jim to dávají. Proto jsem vám to nedávala. Ale dnes Radžéš – poprvé jsem jej o to požádala – to ale neznamená, že byste měli dělat totéž, toto popsal Šiva. Radžéš: Óm tvaméva sákšát, Šrí Ádi Guru, sákšát Šrí Ádi Šaktí sákšát Šrí Dákšinámurtí Šrí Mátadží Šrí Nirmalá Déví namó namaha. V Guru Gítě je Šrí Šiva, který je také znám jako Šrí Dákšinámurtí – Ten, který se dívá na jih, požádán Šrí Párvatí, aby Jí řekl, co je to guru… Slyšíte všichni? … nahlas… zesil to… A Šrí Šiva říká v Guru Gítě Šrí Párvatí, kdo je guru. Nejdříve říká, že ve slově guru první písmeno „gu“ poukazuje na symboly máji, zatímco druhé písmeno „ru“ ničí iluzi, kterou mája vytváří. Takže je tím, kdo především ničí iluze, které vyvolala mája. Vytváří je a také je ničí. On jediný má tuto pozici a tudíž je pozice gurua nejvznešenější a nedostupná dokonce i pro bohy a Šrí Guru je jimi všemi uctíván. Velebíme Šrí Gurua, který vyprošťuje ty, kteří spadli do oceánu pekla, zatímco sedí na stromě světského světa. Velebíme Šrí Gurua, který je Šrí Brahmadévou, Šrí Višnuem a Šrí Šivou a který sám je nejvyšším Brahma. Velebíme Šrí Gurua, který stvořil veškeré poznání pro blaho lidí tak, aby mohli překročit oceán světského světa. Velebíme Šrí Gurua, který otevírá oči těm, kteří oslepli kvůli temnotě nevědomosti, tím, že jim poskytne pomazání ´kadžalem´ poznání. Velebíme Šrí Gurua za získání osvícení v tomto světě. Ty jsi můj Otec, Ty jsi má Matka, Ty jsi můj bratr a Ty jsi můj Bůh. Velebíme Šrí Gurua, který je Pravdou. Ve světle této Pravdy se zjevuje svět a Ty jsi ten, který je radostí, která tento svět okouzluje. Velebíme Šrí Gurua, který je Sat – čisté bytí, Pravda – Ty jsi poznal, který svět forem a předmětů se přestává zdát skutečný. Velebíme Šrí Gurua, jehož forma je příčinou v akci a který je přítomen jako příčina všeho dění. Velebíme Šrí Gurua, jehož přítomnost coby příčina dějů přináší jednotu, přináší kolektivitu, sjednocení v rozmanitosti forem a věcí. Velebíme Šrí Gurua, jehož Lotosová Chodidla rozptylují žár duality a chrání nás před všemi pohromami. Velebíme Šrí Gurua našimi slovy, naší myslí, naší pozorností, našima očima, protože Guru je vskutku Šrí Šiva i Šakti zároveň, a Jeho lotosová chodidla jsou červenobílá a nádherná. Medituji o Šrí Guruovi, o slabice „gu“, která ukazuje stav nad třemi gunami a o slabice „ru“, která ukazuje beztvaré formy, který nám žehná formou, jež je nad třemi gunami. Klaníme se znovu a znovu Šrí Guruovi, který ničí skrze seberealizaci karmy, jež jsme nahromadili během všech našich minulých životů. Klaníme se znova a znova Šrí Guruovi, protože není žádného vyššího principu nad Šrí Gurua. Neexistuje žádné pokání, které byste mohli vykonat, protože nejvyšší pokání, které je možné vykonat, je dosáhnout Šrí Gurua, a neexistuje žádné poznání, které je vyšší než Šrí Guru. Klaníme se znova a znova Šrí Guruovi, který nám ukázal formu ničím nerušeného baldachýnu, který pronikl vším živým i neživým. Klaníme se Ti znova, Šrí Guru, jehož Lotosová Chodidla jsou ozdobena diamanty, které jsou ´šrutis´ a jiskřivými lotosy Véd. Velebíme Šrí Gurua, který spontánně probouzí v nás všech čisté vědění. Velebíme znova a znova a znova Šrí Gurua, který je Čaitanjou, je věčně klidný, mimo zmatení, nesmírně čistý, mimo ´nádí´, ´bindu´ a ´kalu´. Zdrojem meditace je forma Šrí Gurua. Zdrojem púdže jsou Lotosová Chodidla Šrí Gurua. První púdžou je púdža k Lotosovým Chodidlům Šrí Gurua. První mantrou a původ mantry samotné je řeč Šrí Gurua. První Osvobození, původ všeho osvobození je pouze díky milosti Šrí Gurua. Sákšát Šrí Mátadží Šrí Nirmalá Déví namó namahá. Všichni lídři prosím předstupte. Pokud jsou dva lídři, měli by přijít oba. Nechť vám Bůh žehná. Jednou můžeme říct Ganéša mantru, Ganéša mantru. Pak můžeme říct Atharva Šíršu – můžete jednou říct Atharva Šíršu. A všichni by měli omýt – dát vodu na má chodidla.