
1.veřejný program 06/11/1991 (nekontrolováno), Indie (India)
1.veřejný program 06/11/1991, Madras, Indie Klaním se všem hledačům pravdy. Jsme-li opravdovými hledači pravdy, musíme být poctiví a upřímní tak, že jsme upřímní sami k sobě a zdůvodnili jsme svoji vlastní existenci na tomto světě. Existuje mnoho sádhaků, kteří od rána do večera dělají nějaké rituály, nějaké meditace, nějaké bhakti, něco čtou. Člověk ale musí pochopit – čeho jsme dosáhli? Kde se nacházíme? Jako Matka bych řekla: „Mé dítě, tolik jsi toho udělal ve svém hledání, ale co jsi našel? Dosáhl jsi úplné skutečnosti? Získal jsi to, co je popsáno v Písmech?“ Ta píseň, kterou dnes zpívali, je v maráthi – přála bych si, aby zpívali něco v sanskrtu, jsou v sanskrtu velmi dobří, zpívají také o Ádi Šankaračárjovi a podobně. Budou zpívat zítra. Tu píseň napsal Námadéva ve dvanáctém století; byl to básník, který šel později do Pandžábu, kde si ho velmi vážil Nának Sáhib a požádal ho, aby psal v jazyce pandžábí. Studoval jazyk pandžábí a napsal velmi tlustou knihu, a v „Granth Sáhib“ je tam z ní mnoho veršů. Byl obyčejným krejčím, velmi obyčejným krejčím, a šel se setkat s jiným světcem do další vesnice, který se jmenoval Gora Kumbhar. „Kumbar“ znamená člověk, který je hrnčířem, který vyrábí hrnce, a Gora Kumbhar byl zaneprázdněný přípravou hlíny. Námadéva se jen před něj postavil a řekl: „Přišel jsem sem, abych uviděl nirgun, beztvaré, abych spatřil čaitanju, ale tady je v ságun, ve formě.“ Pouze realizovaná duše, pouze svatý toto může říct o svatém, protože zná úplnou skutečnost. Ale lidé, Read More …