Déví púdža: Připoutanosti na levé a pravé straně, 11/12/1991, Hyderabad, Indie (nekontrolováno)

Dnes jsme přišli na toto proslulé místo, Hyderabad, kterému vládli muslimští králové, kteří však byli velmi indičtí a bojovali proti Britům za nezávislost Indie. Víte o sultánovi Tipú, který byl také realizovanou duší, ale byl zabit. V naší zemi máme jeden velmi velký problém a to ten, že individuálně jsme všichni skvělí lidé, ale pokud jde o kolektiv, neumíme žít kolektivně, a proto jsme ztratili svou nezávislost. Kdokoliv nás může ovládnout. Pokud dokážeme otevřít oči a vidět to, je poměrně snadno pochopitelné, že když se lidé snaží mluvit špatně o druhých a zahrnují do toho i nás, musí v tom být nějaký záměr. Jde o naši dlouholetou slabinu, že lidé používají takové metody, které kazí vztahy. Tohle by se do Sahadža jógy vkrádat nemělo. Když jsem v Indii, myslím, že bych měla také vnést trochu světla na naše slabiny. Naše druhá slabina je, že jsme velmi zaujatí svou rodinou, svými dětmi, rodiči, bratry, bratranci, tím a oním. Dokud vás někdo blízký úplně neoklame nebo nepodvede, nikdy se nepoučíme. Jsme velmi angažovaní – všechny naše problémy se točí kolem nich. Nemůžeme se vymanit ze své rodiny. Neustále přemýšlíme o tom, že: „Sahadža jóga by měla pomoct mé rodině. Sahadža jóga by měla pro mou rodinu udělat tohle.“ V Sahadža józe je jiná rodina, která s vaší rodinou nemá nic společného. Viděla jsem lidi, sahadžajogíny, kteří byli na velmi vysoké úrovni, a najednou jsem zjistila, že klesli. Nemají žádný důvod trpět zdravotně nebo jakkoliv jinak. Pak zjistím, že jsou připoutáni k nějakému bratrovi nebo někomu, který se zabývá jiným guruem. Místo abychom my ovlivňovali je, oni začnou ovlivňovat nás. Takže opravdu musíme přerušit vztahy se všemi takovými lidmi, kteří jsou negativní, protože jsme měli po všechny naše životy vztahy a vztahy a vztahy. Co jsme díky nim získali? Pokud nechápeme, jak je důležité být sahadžajogínem – že jste nástrojem Všemohoucího Boha… Víte tolik věcí, které nevěděl ani Brahma, Višnu, Mahéša. O Kundaliní toho moc nevěděli. Nevěděli, jak Kundaliní pozvednout. Kromě guruů nevěděli, jak dát realizaci. Rovněž víte, že Džanaka měl jen jednoho žáka, všichni měli jen jednoho žáka. Takže určité věci znáte líp, než kdokoliv předtím. Ale pokud stále lpíte na svých starých standardech a starých metodách a zaměňujete je za Sahadža jógu, ztotožňujete se s nimi jako se Sahadža jógou, pak bude váš růst velmi malý. Proto vám musím říct, abyste se z toho snažili vymanit. „Kdo je můj bratr? Kdo je moje sestra?“ Samozřejmě je dobré být svým způsobem připoutaný k povinnostem, které musíte vůči ostatním plnit, ale všechny povinnosti byste měli plnit tak, abyste se do nich nezaplétali. Je velmi důležité, abyste se do těchto povinností nezaplétali. Měli byste udělat cokoliv, co je třeba, ale neměli byste se starat o to, jaké to přinese ovoce. Mluvit o druhých špatně, říkat věci jen proto, abyste si pokazili vztah, je v Sahadža józe hřích. O druhých říkejte vždy jen dobré věci. Když například někdo přijde a řekne mi, že ten a ten člověk není dobrý, tak mu zalžu. Řeknu mu: „Ten člověk tě tolik chválil. Proč proti němu říkáš všechny tyto věci?“ Pro sahadžajogíny je tedy důležité vytvořit větší syntézu, větší koordinaci, více kombinací a zapojit víc a víc lidí. Lidé se ale k negativním lidem upínají více než k pozitivním. To znamená, že stále ještě nejste plně v Sahadža józe. Jakmile to začnete chápat, bude vám naprosto jasné, co byste měli dělat a co byste neměli dělat, pokud jde o tyto vztahy. V Indii je běžné, že ministr jmenuje do nějaké funkce svého synovce, syna, manželku, vnuka nebo dokonce sluhu. Je to běžná věc, ať už jsou kompetentní, nebo ne. Ale v Sahadža józe to dělat nemůžete. Musíte být sahadžajogín. Nemůžete jen tak někoho přivést, protože je to váš příbuzný, a chtít: „Matko, podívej, je to můj příbuzný. Prosím, pomoz mu.“ Proč by měl Bůh pomáhat lidem, kteří nejsou sahadžajogíny? Nezná je a nechce to dělat. Takže naše pojetí rodinného života se musí změnit. Samozřejmě to nejlepší, co můžete pro svou rodinu udělat, je přivést je do Sahadža jógy, ale pokud na lidech lpíte, protože jsou to vaši příbuzní, je to velmi nebezpečné. Pak je tu druhý směr tohoto chování, že začnete přemýšlet o svém vlastním městě. „Tohle je moje město.“ Mohli jste se narodit kdekoliv. Takže: „Moje město. Matko, přijď do mého města.“ Je to pro nás důležité. Je to jako „můj domov“, „moji příbuzní“ a pak „moje město“. Pak „moje země“. „To je moje země. Matko, musíš přijet do mé země.“ Chápu to. Vaše starost je dobrá, je to vlastenecké, že máte starost o ostatní lidi ve své vlastní zemi. Ale neměla by v tom být žádná připoutanost. Člověk by měl být odpoutaný a odpoutaný tím způsobem, že jen sleduje. Jen sleduje sebe a ostatní. Zjistěte si, proč se tolik zajímáte o svou vlastní zemi nebo o své vlastní hlavní město? Proč? Proč je to tak? Když si položíte tuto otázku, budete překvapeni, většinou zjistíte: „Protože patřím k tomuto místu, narodil jsem se tady, proto to chci.“ Většinou. Upřímná odpověď. Mohlo by to však být i tak, že: „Chci, aby se tito lidé stali sahadžajogíny. Je to pro mě snadné, protože pocházím z tohoto místa, chtěl bych, aby se stali sahadžajogíny.“ To je jeden ze základních důvodů, proč se Sahadža jóga nešíří, že se zaplétáme do slepých uliček své rodiny a nepostupujeme přes ně k ostatním. Takže veškerá naše pozornost, veškeré naše chování je zcela zapleteno do něčeho, co není sahadž. Musíme tedy vykročit za tento rámec a uvědomit si, že naše rodina je něco jiného. Naše rodina je celý svět, takže se musíme posunout dál. Nestagnujte a nezaplétejte se do malého okruhu několika lidí, kteří jsou negativní, ale jděte za ně, protože máte síly, máte všechno. Tyto bariéry můžete snadno překročit a sami se přesvědčit, že se nyní cítíte duševně velmi šťastní, fyzicky v pořádku a že tam jste i duchovně. V naší indické společnosti se lidé uchylují k sanjáse. Oblečou si kašáju (šafránovou bederní roušku) a odejdou – mnoho lidí se po dosažení určitého věku dá na sanjásu. Proč nepřijmout sanjásu uvnitř a právě teď? Proč je třeba čekat až zestárnete a úplně zchátráte a pak říkat, že jste sanjásí? V tom věku jste tak jako tak sanjásí, ale když jste mladí, měli byste si vypěstovat tuto jednoznačnou odpoutanost – to znamená, že jste připoutaní k Sahadža józe a k ničemu jinému. Není pro vás nic důležitějšího než Sahadža jóga. Jakmile se pro to rozhodnete, pak se budete pohybovat v této linii a budete v ní růst velmi rychle, velmi dobře. Ale dejme tomu, že dojde ke zkratu a vy se přesunete jinam, jak pak může dojít k růstu? Připadá nám to nesmírně jednoduché – musíme pomáhat svým příbuzným, jim všem. Pro Indy je to velmi snadné, stává se jim to velmi snadno. Ale západní lidé takoví nejsou. Nepůjdou a nebudou plýtvat energií na své příbuzné – normálně. Starají se sami o sebe a chtějí, aby sami dosáhli toho nejvyššího. Nuže, jakmile odvedeme pozornost od rodiny, budete překvapeni, jak tato pozornost působí i mimo rodinu, i mimo tuto malou zeď, kterou jsme postavili. A budete překvapeni, jak se rozšiřuje a jak vám dává všechna požehnání a všechnu milost Boží lásky. Stále přemýšlíme o svých příbuzných, na to, jak k nim být laskaví, jak k nim být milí. Všechny tyto věci, všechny tyto způsoby chování, jak na ně být milí, jak na ně být hodní a podobně, se mohou tolik rozšířit, mohou se tak rozšířit. Tak jako je milujete, jako se o ně staráte, jako jste k nim připoutaní – pokud se takto připoutáte k sahadž, pak se bude světlo šířit. Například poblíž Hyderabadu je mnoho malých měst, malých míst, je jich hodně. Všichni se můžete ujmout jednoho města nebo jedné malé vesničky nebo něčeho podobného, jít tam a mluvit o Sahadža józe. Zcela jistě to bude fungovat. Takhle to vypracovali v Anglii a v mnoha dalších zemích. Takže musím říct všem sahadžajogínům, kteří jsou zde v Hyderabadu a kteří jsou i na jiných místech, jako je Visakhapatnam nebo Vijayawada nebo kdekoliv jinde; všichni by měli pochopit, že přinejmenším ve svém městě mohou Sahadža jógu šířit velmi rychle, pokud se odpoutají od své rodiny. Vím o některých sahadžajogínech, že mají tak svéhlavé manželky, že nedokážou přemoct ani své manželky, natož jiné příbuzné. Máme s takovými ženami zkušenost. Speciálně v Indii platí pravidlo, že dharmu manžela musí manželka následovat, ať je dharma jakákoliv. Ale přesto jsem viděla, že i manželky mohou být velmi vlivné, protože jsou tak asertivní, tak agresivní. A pokud je manžel prostý, musí trpět. Takže zde bych řekla, že člověk by neměl nikomu ustupovat proto, že je ten člověk dominantní nebo nějakým způsobem asertivní, ale postavte se tomu a řekněte, že toto je dharma, kterou následujeme, a nikdo nemá právo nás kontrolovat. Je to naše základní lidské právo. Nyní jde o to, jak se k sobě v Sahadža józe chováme, jak spolu žijeme, jak spolu mluvíme. Jaký je konečný výsledek? Máme plný kontakt s ostatními sahadžajogíny ve stejném městě? Zvete je k sobě domů tak, jako zvete své sousedy? V jakékoliv záležitosti, která se vás týká, v jakémkoliv ohledu s vámi vaši příbuzní nemají nic společného. Tak se začnete odpoutávat a nebudete si kvůli tomu dělat starosti. Nyní tu máme mnoho západních sahadžajogínů. (v hindi) To, co jsem vám teď vylíčila, se týkalo lidí, kteří jsou levostranní, mají připoutanosti na levé straně. Pravostranné připoutanosti jsou jiného typu, jak velmi dobře víte. První je, že jsou individualističtí, nemají rádi kolektiv. Myslí si, že na ně vyvíjí nátlak, že je svazuje, takže se nemohou povznést. Největší problém pravostranných lidí je ego, které celou dobu dřepí jako svinutý had. Něco se pokazí, najednou se vynoří – hop! A hned vidíte, jak se vynořil had. Tento had je velmi mrštný. Teď je ale díky Sahadža józe, myslím, omámený, nevynořuje se. Takže připoutanosti – měli bychom si zapsat, kdy se rozčilujeme. Například – co mě rozčiluje, mě osobně? Rozčílím se, když vidím, že se sahadžajogín stává bhútem. Ale zkuste jen zjistit: „Kdy se rozčiluji?“ A budete překvapeni, většina těchto věcí je vně Sahadža jógy, nemají se Sahadža jógou nic společného. Ale vy jste velmi rozčilení a naštvaní a nechcete o tom mluvit. Takže tento postoj mysli je třeba změnit. Když jste nyní usazeni v Sahadža józe, jak můžete být naštvaní? Znamená to, že nejste usazení – jednoduchá věc. Nyní jste usazeni v Sahadža józe. Tak jak můžete být rozrušení? Velmi často se říká: „Doufám, že nejste naštvaný.“ Když je někdo naštvaný, tak je naštvaný, ať už doufáte nebo nedoufáte! Ale my se nezamýšlíme nad tím, jak druhé rozčilujeme. Ani nehledáme způsoby a metody, jak druhé nenaštvat. A dokonce i humor, který máme, pokud je to uštěpačný humor, znepokojující humor, pokud je to odsuzující humor, takový může člověka velmi rozrušit. Takže jakým jazykem mluvíme, jakého typu je naše komunikace, jakým způsobem lidem ubližujeme – nemusíte být vznětliví, vaše ego nemusí být vidět, ale jde o styl, velmi lstivý styl ega, jen říct něco ošklivého. Druhým způsobem je neustálé kritizování druhých. „Tohle není dobré, tamto není dobré, tohle není dobré.“ Kdo vás žádal, abyste to posuzovali? Takže byste neměli soudit sami sebe, zároveň byste neměli soudit a trestat druhé. V našem každodenním životě musíme rozvinout velmi sladký jazyk, nesmírně sladký. Musíme to vypracovat, skutečně to vypracovat, protože i když přijdeme do Sahadža jógy, stále v nás určité věci přetrvávají. A tyto návyky lze velmi jednoduše a snadno napravit. Tyto návyky se týkají jazyka, ne nás, takže je velmi snadné se jich zbavit. Další věcí, která je strašná, je zatvrzelost. Každý trpí tímto druhem velmi jemné zatvrzelosti. Zatvrzelost vás svazuje jako provaz. Takže ať se stane cokoliv, jste spoutáni: „Jednou jsem se rozhodl, tak jsem se rozhodl.“ Ale co je špatného na tom, když to změníte? „Ne, ne, ne, my nechceme žádnou změnu.“ Já jsem v Sahadža józe šťastná, nic není rozhodnuto, nic není pevně stanoveno. Měli jsme mít púdžu, řekněme, včera, budeme ji mít dnes. Nemělo by vás to rozrušit, protože je to všechno uděláno tak, aby vás nic nerozrušilo. Takže kdy je program a kdy není program, není důležité. Ale důležité je, jak jste se s tou změnou vypořádali. Pokud nevíte, jak se se změnou vypořádat, pak vaše transformace není úplná. Tento anglický jazyk jsem se naučila v tomto životě a zjistila jsem, že je v něm několik dobrých věcí, že musíte říct desetkrát: „Děkuji,“ i když vám někdo podá vodu, nebo patnáctkrát: „Je mi líto!“ od rána do večera. Svým způsobem je to dobré, ale pokud to není upřímné, tak všichni vědí, že se má říkat „děkuji“, takže říkají „děkuji“. Když si ale zároveň vybavíte, s jakou láskou to pro vás ten člověk udělal, jen si to vybavte. Až se s tím člověkem příště setkáte, všechna ta laskavost se vynoří, protože budete mít pocit: někdo pro vás něco udělal – budete mít nádherný pocit vděčnosti. A jakmile ten pocit získáte a zapamatujete si ho, budete k němu dál přidávat. (Myslím, že když sedíte na slunci, je tam příliš horko.) Budete dál a dál přidávat. Čím víc v sobě sčítáte tyto krásné pocity: „Jak jsem se cítila, když to udělali.“ Pokaždé, když získáte nějaký takový zážitek, pokud si ho v sobě uchováte, tak kdykoliv otevřete tuto oblast své paměti, začne se na vás valit všechna ta krása tohoto pocitu. Musíme se tedy naučit nové metody, jak být šťastní. Dříve jsme byli šťastní, když jsme ubližovali druhým, byli jsme šťastní, když jsme byli vůči druhým sarkastičtí. Nyní si ale musíme osvojit novou metodu, jak se učinit šťastnými. A jakmile se vaše mysl zaměří na toto: „Musím být šťastný, radostný. – Co dělám? Proč to tak dělám? Jak mohu být šťastný? Tím, že druhým řeknu nějakou krutost nebo že řeknu něco zlomyslného, jak mohu být šťastný? Nemohu být. A tenhle pan Ego mě činí nesmírně nešťastným. Opravdu mi zkazil náladu.“ A řeknete mu, ať hned vypadne, ať zaleze. Pak zaleze. V tomto okamžiku, kdy jste v Sahadža józe tak pokročilí, jsem vám neměla všechny tyto věci říkat; naprosto s vámi souhlasím, že nyní není čas na to, abych vám říkala všechny tyto věci týkající se vašeho chování vůči ostatním sahadžajogínům. Ale i sebemenší posun zcela změní atmosféru. Člověk tedy musí být nesmírně opatrný a pozorný, musí vědět, co říká, co má říkat, jak se chová a jaký vyvolává pocit. Ve společnosti Sahadža jógy máme krásné lidi, smějeme se, bavíme se, děláme nejrůznější věci a opravdu jsme neustále v té nejradostnější společnosti. Koneckonců je to radost a to, čeho dosáhneme díky radosti, je to nejvyšší. Zároveň musíme mít na paměti, že je tu kolektivní podvědomí, které může někdy vyskočit a vrátit se. Sahadža jóga nevěří v žádnou pomstu, nenávist, nic takového. Nevěří v žádnou falešnou pýchu, v žádné omezování ani v nic podobného. Věří v čistý smysl pro lidskost a také ve velké dílo Sahadža jógy. Dělá vám velkou radost být laskaví, být milí. Takže abyste tyto zvyklosti potlačili, musíte dělat určité ‘apje‘ – musíte to trénovat a provádět introspekci. Neříkám to proto, že by mi někdo něco hlásil, nic takového, v žádném případě. Ale v této chvíli vám to říkám jen proto, že když teď budete chodit ven, budete potkávat nové lidi, a pak můžete mít problémy. Můžete mít problémy s tím, že budete čelit lidem, na které budete hrubí, budete mnohem víc akurátní, můžete být mnohem agresivnější než normálně. Všechny tyto věci je budou zneklidňovat, rozčilovat. Ale pokud budete mírumilovní, tolerantní, odpouštějící, určitě budou mít pocit, že jste svatí. Jsou-li obtížní, nechte je být, nehádejte se, hádkou jim nemůžete dát realizaci. Pokud nemají moudrost, nezaslouží si to, nejsou k tomu předurčeni. Ale váš styl musí být takový, aby poznali, že jste svatí. Musíte s nimi mluvit se vší sebeúctou, se vší láskou. Takže teď, když jste tady v této zemi, se musíte rozhodnout, jak budete šířit Sahadža jógu, až se vrátíte. Stejně tak naši indičtí sahadžajogíni, ti si také musí najít způsoby a metody, jak budou Sahadža jógu šířit. Nechť vám Bůh žehná!