19920212 – Meditace je radost

Pokusme se přijít na to, jak se můžeme dostat dovnitř. Myslím, že jediný způsob je dosáhnout bezmyšlenkového stavu, skrze kolektivní život a také skrze individuální meditaci. Kolektivní a také individuální meditaci. Zkuste se dostat do stavu, kdy jste bez myšlenek. Zkuste dát pozornost na úroveň bezmyšlenkového vědomí. Tehdy začíná růst. Protože to je přítomnost, ne minulost, ani budoucnost. Když se tedy zastavíte v bezmyšlenkovém vědomí, začnete vnímat to, co je nad veškerou existencí. Například vidím tyto květiny, Měla bych vnímat to, jak se Mnou souvisí. Samozřejmě vidím jejich překrásnou barvu, cítím vůni, přesto ale ihned vnímám i lásku, se kterou byly darovány. Okamžitě. Zaměřím se na jejich podstatu. Tyto květiny nebyly darovány s úmyslem nějakého očekávání, jen jako projev lásky. Okamžitě tu lásku vidím a těším se jí. Tohle je velmi důležitý bod. Že v bezmyšlenkovém vědomí okamžitě vnímáte projev lásky. Když například vidíte přírodu kolem sebe. Hned cítíte – podívej na tu lásku Boha, jaký pro nás stvořil nádherný svět! Kolik nám toho dal! A pak ta hrozná soupeřivost prostě ustane. Protože jen v přítomnosti se můžete radovat z toho, čeho jste dosáhli. Ani v minulosti, ani v budoucnosti. Řekněme, že si koupíte takový kobereček. Chtěli jste ho koupit, měli jste s tím starosti, přemýšleli jste, jak na něj ušetřit, atd. A když jste ho koupili, nedalo vám to žádnou radost. Tak si chcete koupit něco jiného. A takhle to pokračuje. Ale řekněme, že jste v přítomnosti. Jako když Já tady právě teď s vámi sedím – všechny vás velmi dobře znám, vidím vás jako obraz. Dokonce i sklady vašich šatů, jak sedíte, vše je jako obraz. A když se na to zaměřím, cítím jen, stejně jako u těchto květin, velmi abstraktní pocit radosti. Měli bychom se tedy snažit žít v přítomnosti. Ani v budoucnosti, ani v minulosti. Dostávám spoustu dopisů plných zpovědí. Dopustil jsem se toho, udělal jsem tamto. Nikdy to nečtu. Nikdy. Proč také? Neměli byste plýtvat energií na zpovídání se. Není dobré to dělat. Nechci to vědět. Jenže oni vám to budou posílat, možná pro své uspokojení či co. Ale na tom nezáleží, tak je prostě spálím, nebo jim řeknu, ať toho nechají. Zapomeňte tedy na minulost. Ale to neznamená zapomenout na to, co vás vyneslo na tuto úroveň, co bylo vyživující – například vaši rodiče, různé jiné vztahy, vaše země, vaše výchova, cokoli. Musíte si pamatovat vše, co vám dalo výživu. Nepřemýšlejte o tom, že vaše dětství bylo lepší, nebo mnohem horší, že vaše matka byla špatná… To je ta psychologie, která učí, že vaše matka byla špatná, že proto jste takoví. Všechna vina padá na ni, chuděru, která vás porodila, starala se o vás, ale oni budou obviňovat matku. Obviňte raději psychology než matku. Vnášejí vám do hlav absurdní názory. Pojďte dovnitř, je tu spousta místa. Jen pojďte. Když tedy přemýšlíte o své minulosti, musíte k celé věci přistupovat spíše tak, jako že vyhledáváte jakýsi poklad pro vlastní výživu. Ne se stále obviňovat – dělal jsem tohle, bral jsem drogy. Na tom nezáleží, o co jde? Začnete řešit své problémy, spáchal jsem tohle všechno. Zapomeňte na to! Když jste byli ve vodě, v moři, dobrá, topili jste se. Ale teď už jste v bezpečí, na břehu. K čemu je přemýšlet o tom, co se tam dělo? To je k ničemu! Ale ten, kdo vás z něj zachránil, nebo ryba, která vás vytáhla, cokoli, to je to vyživující, na to je dobré myslet. Pak nebudete bázliví, rozpačití… Ale přímí! Teď už jsem jiný! Když se z květu stane ovoce, už nepřemýšlí o květu. Stejně tak bychom ani my neměli přemýšlet o tom, co se s námi v minulosti dělo špatně. Můžeme ale myslet na to, co bylo dobré, protože to nás vyživuje. Pokud jde o budoucnost, o té bychom uvažovat měli. Ne však ve smyslu rozvádět své mentální projekce. Ale v meditaci – měli byste se zabývat tím, co je budoucnost Sahadža jógy: „Jak mohu pomoci?“ „Jak se mohu úplně očistit a co mám pro to udělat?“ Například na začátku bylo pro lidi ze Západu časné ranní vstávání velkým problémem. Vstát ráno, vykoupat se, meditovat, to je příliš. Něco jako trest. Nikdo nás nenutí. Když nedokážete vstát, v pořádku. Někteří ale vstávat začali, vložili do toho úsilí. Nejdříve se večer museli rozhodnout: „Zítra vstanu, ať se děje cokoli.“ Zkuste to. Proč ne? Vyzkoušejte, jestli to pomáhá. Také vidí, že ti, kteří vstávají a meditují ráno, jsou jiní. Pak začnou také. Když jsem jednou byla v Kalkatě, byl tam jeden pán, velmi učený právník, kvalifikovaný v účetnictví. Kdysi si otevřel továrnu, kterou mu vláda zabavila. Případ vyhrál. Stálo ho to spoustu peněz, aby ten případ vyhrál. Ale stále nedostal žádné odškodnění a už je to deset let. Řekla jsem mu: „Jen od toho odvrať pozornost a vrať se ke své původní profesi.“ Nyní je multimilionář. Už se netrápí tím malým odškodněním. Řekl: „Teď můžu klidně odškodnit stát já.“ Je spokojený. Zeptala jsem se ho: „Jak jsi toho dosáhl?“ Řekl Mi, že poznal nějakého muže, který byl o dost mladší než on, nebyl nikdo, jen obyčejný člověk. Byl velmi vznětlivý, choval se špatně ke své ženě, prováděl všemožné věci a nikdy nebyl doma, když bylo třeba. Ještě k tomu byl agresivní i na lidi venku, dělal všem problémy. V Sahadža józe se naprosto změnil. Předtím nebyl úspěšný v žádné práci, frustrovaně to vzdával, nijak se mu nedařilo, tak začal podnikat a zas se zadlužil, zas další frustrace. Pak přišel do Sahadža jógy a rozvinul svou osobnost, pocit bezpečí. Velice zbohatnul. Zčistajasna, sám byl překvapen. A není připoutaný. Řekl: „Matko, tohle bohatství, které jsem získal, je pro Sahadža jógu.“ Koupil veliký pozemek a chtěl tam provozovat sahaždajogínsku školu. Byla jsem ohromena. Řekl: „Ne, vždyť kolik peněz potřebuji, pro sebe mám víc než dost.“ Začal to vypracovávat takto. A když ho ten pan účetní viděl, také se změnil. Tolik ho překvapil jeho obličej: „Je to skutečně on?“ Tak moc se změnil – jako by vykvetl. Zeptala jsem se ho: „Co tě tak změnilo?“ Řekl: „Prostě jen vstávám brzy ráno k meditaci a také večer medituji. To mě změnilo.“ Taková maličkost ho změnila. Ale když máte jít na pohovor, lidé vstanou ve čtyři, vstanou kdykoli. Ovšem když mají meditovat, to ne. To berou jako jakýsi trest. Obzvlášť v Anglii je to snad nejhorší. Ale postupně už pochopili hodnotu toho, jak vám pomáhá meditovat ráno a večer. Stačí jen pět minut ráno a deset minut večer. Není to o kázni. Nechceme nikoho do ničeho nutit. V žádném případě. To ještě nikdy nikomu nepomohlo. Stejně tak ukázňování dětí atd. Našla jsem novou metodu, která vám pomůže vést je k disciplíně lépe. Chystám se ji na nich teď vyzkoušet, uvidíme, jak to bude fungovat. Měli bychom tedy rozumět zásadám Sahadža jógy. Jednou ze zásad Sahadža jógy je, že pokud máte růst, musíte meditovat. Meditace znamená být v tu dobu ve stavu bez myšlenek, v ten moment – ani v budoucnosti, ani v minulosti. Tím se otevíráme prapůvodnímu zdroji, Všepronikající síle, aby nás naplnila inspirací, krásnými nápady. Vlastně je to jako výživa, jakou strom dostává mízou. A můžete cítit lásku Boha, cítit, že jsme nástroji této lásky. A jak tato láska může proudit skrze nás. Řekla jsem jim tedy, aby ráno meditovali pět minut, nebo řekněme deset minut. Ale neměli byste si nařizovat alarm – dobře, pět minut. A jakmile zazvoní – ó, hotovo. Tak ne, měli byste si to užívat. Někomu jsem řekla pět minut a oni seděli hodinu, užívali si to. Je to radost, vnitřní radost z krásy vašeho pravého Já, vnitřní krásy vás samých. Pozorovat své vnitřní Já je překrásné.