Velikonoční púdža, 19/04/1992, Magliano Sabine, Itálie

(Itálie)

Feedback
Share

Velikonoční púdža

Dnes je významný den, kdy bychom se všichni měli radovat a těšit se ze vzkříšení Krista. Kristovo vzkříšení se odehrálo proto, aby pro náš vzestup otevřelo Ádžňa čakru. Je to totiž velmi subtilní centrum, jak víte, velmi komplikované. Představami, myšlenkami, které lidé měli ze svých podmíněností a ze svého ega, si natolik ucpali Ádžňa čakru, že by bylo nemožné, aby tudy Kundaliní prošla. A tak se odehrálo celé to drama vzkříšení. A protože Kristus nebyl ničím jiným než Čaitanjou, byl vzkříšen z takzvané smrti. Smrtí Krista, a to musíme pochopit, jsme dosáhli svého vzkříšení. Dosáhli jsme vzkříšení. Také vše, co mělo zůstat minulostí, zemřelo. Už je s tím konec. Takže ta kajícnost, kterou máme, i naše podmíněnosti jsou mrtvé. Přesto je velmi překvapující, že v křesťanských národech ego neustoupilo tak, jak by mělo. Snad proto, že Kristus nikdy nebyl uctíván správným způsobem. Ego na Západě bylo tak absolutně dominantní, že nikdo nedokázal vidět, čeho se dopouštějí a kam až zašli. Zbytečně se kají za něco, co není podstatné. Kajícnost nám ale byla dána na naše ego. Někdy je opravdu šokující vybavit si, jak křesťanské národy podnikaly invaze do jiných zemí a úplně je vyhladily, vyřídily je, zničily, jednu rasu za druhou. Hlásili se ke křesťanství, následovníci Krista, s Biblemi v rukou… Umíte si to představit? Tak ohavné věci dělali tito takzvaní křesťané ve jménu Krista. Musíme přijít na to, proč je tohle ego v západních zemích tak rozbujelé, v zemích, kde následují křesťanství. Křesťané, ať už kdekoli, jsou extrémně agresivní, extrémně násilní a myslí si, že jim patří svět. Dokonce i Hitler vyznával katolickou víru. Jako by je ta Kristova vznešená oběť vůbec ničemu nenaučila. Jako by se jim to všechno vymazalo z hlavy. Jako by to pro ně nemělo žádný význam, jako by jim to nic neříkalo, stali se z nich takoví agresoři! A nejen to. Oni měli pocit, že mají právo vládnout celému světu, kdekoli rabovat, kohokoli zničit. Proč? Protože byli křesťané. Jaký je to ale kontrast k životu Krista, který povstal z takzvané smrti. To ego tam dosud zůstalo, a nejen to, ono se nafouklo, nafouklo se do takových rozměrů, že dnes vidíte, že křesťané ztratili smysl pro marjády, úplně. Jak se chová křesťanská církev, je otřesné! Nezůstala v nich ani špetka morálky. Nemají žádnou úctu k zákonům, žádnou úctu k Bohu, nemají žádnou úctu ani k cudnosti, která byla stěžejním atributem Krista, Kristova hlavní guna. Šokovalo Mě to už jako malé dítě, to, co jsem viděla. Narodila jsem se v křesťanské rodině. A zjistila jsem, že křesťané v Indii jsou ti nejdogmatičtější, nejpanovačnější lidé. Nechápala jsem, že berou Krista jako samozřejmost a proč v Jeho jménu ovládají druhé. V té době nám bohužel vládli Britové. Britové to celé ještě postavili tak, že Indové uvěřili, že se Kristus narodil v Anglii. Oblékali se jako Angličané, říkali si sáhibové, chovali se velmi arogantně. Mívali místa ve vládě, šli vládě na ruku, neprojevovali Indům žádnou loajálnost. Dokonce, když Mého otce uvěznili, vyhodili nás z křesťanské komunity, vyhodili Mě ze školy, když Mi bylo pouhých šest, sedm let. Kvůli tomu, že Můj otec byl členem Národního shromáždění. Mám tedy za to, že z tohoto úhlu křesťanství dosud ještě nikdo nebyl schopen vidět. Vidět, že všechny křesťanské národy byly extrémně kruté, extrémně panovačné a dnes jsou u kormidla v politice. Dnes toto subtilní ego, které bývalo výsadou některých monarchů, začalo být v demokratických zemích běžné i u všech řadových lidí. A vidíme, že všechny tyto země jsou naprosto destruktivní. A nerozmohlo se to jen v Evropě, i Američané jsou extrémně dominantní, extrémně egoističtí, až do takové míry, že jsou z nich idioti. Vezměte si, že následují Krista, který byl ztělesněná moudrost, zdroj moudrosti. A Jeho žáci by měli být takoví hlupáci a idioti? Jak si to vysvětlit? Proč je tomu tak? Musíme se tedy podívat do historie křesťanského náboženství. Jak víte, byl tam Petr. Petr byl velký egoista. Jednou mu Kristus řekl: „Ty jsi Satan!“ Řekl to zcela jasně. A také řekl: „Ty Mě zapřeš, třikrát.“ A pak přišel Pavel, který si uvědomil, že to je skvělá příležitost ovládnout někoho, kdo je slaboch, ďábel, kdo je jistým způsobem antikrist. A tak našel Petra. Svým byrokratickým umem si ho podmanil, zpracoval, vzal si ho pod svá křídla a řekl mu: „Přidáš-li se ke mně, učiním tě tou nejdůležitější osobou.“ A pak řekl všem ostatním učedníkům: „Nejste nijak zvlášť učení, ale já jsem velmi vzdělaný člověk, vím co napsat a co nenapsat, neměli bychom zaznamenat všechno, co jste napsali, měli bychom to upravit.“ A tak tento proradný Pavel redigoval Bibli. Pozměnil Bibli. Celé Kristovo dílo se tak dostalo do rukou tohoto ďábla. Začal ji předělávat. Když čtete jeho úpravy, překvapí vás, jak je to plné ega. Jeho pojetí je plné ega, ať psal o čemkoli, naprosto. On také mnohé věci, které tam měly být, vypustil. Jsem si jistá, že Kristus se určitě zmínil o Kundaliní. A on tam o tom nenechal ani slovo. Vypustil to. Ačkoli je třeba znovu se narodit a Kristus o tomto všem hovořil. A trval na tom i Matouš. On však s Matoušem vedl boj, nedokázal přijmout neposkvrněné početí. Neměl ponětí o pravdě, o realitě, ani o zázracích spojených s Bohem. Takže to zavrhl, Matouš se však dál držel svého evangelia. Jan ale utekl. Založil svůj vlastní směr, zvaný gnosticismus. Ostatní učedníci, mezi nimi Tomáš, odešli. Tak opravil Lukášovo evangelium i Matoušovo evangelium, ve kterých s velkým úsilím dokázali zachovat pár původních částí. Tenhle ďábel tedy pronikl na scénu tak velkého náboženství, jakým je křesťanství. Celé se to obrátilo úplně naruby. A proto v Bibli, na níž se teď odvolávají jako na hlavní autoritu, najdete takové výroky, že lidé začali být extrémně domýšliví. Předně hlásají, že jestliže… jestliže se stanete, členy církve, budete vyvolení. Nejdříve se ale postaral o to, aby bylo napsáno, že Petr založí církev a bude k ní mít klíč, že prý to řekl Kristus. Že ho postavil na skálu, aby na ní založil církev. Nemožné! Představte si Mne na Kristově místě. Požádala bych snad o něco takového toho nejzkaženějšího? Jmenovala bych snad jen jednoho člověka, aby se o to celé staral? Tato část Bible je vyslovené rouhání, a proto, jakmile to tam dal, Petr se dostal do ega a začal si o sobě moc myslet. Celé to byla vyložená manipulace a ovládání. Všechno to způsobil jeho byrokratický mozek, ale Petr mu nahrával, protože to byl velmi slabý učedník Krista. Jak víte, i v Sahadža józe máme opravdu dvanáct druhů sahadžajogínů. Někteří jsou velmi slabí. Jsou slabí, protože mají příliš ega. S nikým nevydrží, křičí na lidi, znepokojují ostatní, jsou domýšliví, jsou stále agresivní, nedokážou být kolektivní, nikdy neprojeví druhým žádnou lásku. To je tedy jeden typ sahadžajogínů, a ti se jeden po druhém vybarvují. Někteří z nich se ale poučili, porozuměli, že takhle je to špatně, že takoví být nesmí. Kristus měl stěží tři a půl roku na to, aby na tomhle všem pracoval. Jak ale mohl vědět, že jeden z těch dvanácti bude takový zloduch? I když, samozřejmě, další z nich ho zase nechal zatknout… Ale že ten Petr bude až tak otřesný případ, že kvůli své vlastní slávě, svým vlastním zájmům, vloží do Bible taková slova, aby získal velkou autoritu… Za Mohameda Sáhiba se stalo to samé. Předně, Mohamed Sáhib řekl, že přijde doba vzkříšení. To znamená, že hovořil o budoucnosti. Jak by tedy bylo možné, aby On byl posledním (prorokem)? Kdyby byl poslední, jak by pak mohlo přijít vzkříšení? Ale Pečeť Proroka neznamená, že teď už je to zapečetěné a nemůže přijít žádný další prorok. Znamená to – Pečeť znamená něco jako značka, dá se říct, a On byl Prapůvodní Mistr, proto o sobě říkal: „Já jsem pečeť.“ Neřekl: „Zapečetil jsem,“ pokřivení lidé však využijí slovíčkaření a začnou je používat ke svým vlastním záměrům, protože jsou velmi sebestřední. Další druh sahadžajogínů je tedy extrémně sebestředný. Někteří jsou dosti sebestřední v tom smyslu, že si hledí své vlastní ženy, svých dětí, svého domu a podobně. Je pro ně velice důležité zaměstnávat se svými dětmi. Nevěřili byste – někteří, kteří přijeli do Bombeje se svými dětmi, nepřijeli na púdžu do Dillí. Co je tohle za sahadžajogíny? Existuje tedy takový druh sahadžajogínů, kteří se více starají o své děti než o Sahadža jógu, více o sebe prosazení, o své rodiny, své domovy. Obzvlášť v tom vynikají některé ženy. Snaží se dostat své muže z ášramů, snaží se nacházet výmluvy, jak se vyhnout kolektivu. Jste neustále souzeni. Vy sami sebe také suďte, poctivě. Neuvažujte o ostatních, když to teď říkám, ale vztáhněte to na sebe. Musíte si uvědomit, že Kristus byl ukřižován. A kdo tehdy ukřižovával? Oni nebyli ukřižováni židy. To je mylná představa. Jak by židé, kteří byli všichni něco jako otroci, mohli ukřižovat Krista? To Římská říše Ho tehdy chtěla ukřižovat, protože měli pocit, že začíná získávat velkou moc. (Posaďte se, prosím.) A když usilovali o Jeho ukřižování, ani je nenapadlo, že dávají ukřižovat Krista proto, že by si to přáli židé. Svalili na ně vinu, jen proto, aby z toho nebyli obviněni vládnoucí panovníci. To vládci mohou kdykoli udělat něco takového, nechat kohokoli ukřižovat a svést to na kdekoho. A křesťané, ti první křesťané byli převážně židé. Kristus sám byl žid. Říkat tedy, že židé ukřižovali Krista, jak by to asi bylo možné? Obvinili z toho tedy židy. A křesťané si pak mysleli, že mají plné právo židy nenávidět za to, že ukřižovali Krista. To je další věc, se kterou přišel ten Pavel, protože nechtěl, aby jakákoli vina padla na římskou vládu. Takže Pilát si umyl ruce a… Umyl si nad tím ruce, to je velmi symbolické, umyl si ruce, jako že to nedělal ze své funkce, ale na popud židů. Sehráli takové divadlo. Od té doby v sobě všichni křesťané začali chovat nenávist k židům a obviňovat je z ukřižování Krista. Chci říci, jen si představte! Stalo se to před dvěma tisíci lety. Před tisíciletími někdo někoho ukřižoval a je za to nenáviděn. Tím pádem by tedy měla být nenáviděna celá bílá rasa. Po celé generace. Jestliže tohle je kritérium. Protože oni neukřižovali jen jednoho člověka, ukřižovali milióny a milióny lidí. Budeme za to vinit jejich děti a děti jejich dětí? Tohle je tedy třetí typ sahadžajogínů, které máme, kteří neustále svádí vinu na ostatní, ale nikdy ne na sebe. Takoví lidé, když začnou obviňovat druhé, se nikdy nemohou zlepšit. Měli by dělat introspekci. V západních zemích ale introspekce velmi chybí, kromě Ruska. Protože bez introspekce z toho není cesta ven. Nikde se ale nepíše, že máte dělat introspekci. Jen když jdete do kostela a vyzpovídáte se nějakému hluchoněmému knězi, jste zachráněni. Takže introspekci nikdo nedělá. Zkusme se na to podívat sami u sebe: „Dělám introspekci, nebo ne?“ Nebo jsem ten typ člověka, sahadžajogína, který není až tak moc sebestředný, ale všechno vidí po svém a trpí samochválou, který nechce přijít na to, co je s ním špatně. A teď čtvrtý typ, kterého je velmi zajímavé sledovat, který uctívá Mátadží doma, ale nemůže přijít do kolektivu, prostě nemůže, protože je to trošku daleko. Ale mají-li se jet setkat se synem, pojedou míle a míle. Když mají udělat něco pro svou rodinu, udělají to. A nejen to. Řekněme, když se to týká jejich podnikání, to cestovat budou. V Sahadža józe nikoho nežádáme, aby se vzdal své práce, svého života, životního stylu, nic takového. Ale je třeba vidět své priority. Jsou velmi zaneprázdněni svou prací, vyděláváním, vším co dělají. Jen se honí, aby si udělali jméno, těžce pracují, pracují jako umělci, možná dělají nějakou tvůrčí práci, jsou velmi zaneprázdnění, nemají žádný čas pro sebe, žádný čas na Boha. Tento typ lidí také tvrdí: „Ó, my Matku uctíváme. Než začneme se svou tvůrčí prací, pokloníme se Matce, necháváme si od Ní pomáhat, chceme veškerou Její ochranu pro svou práci, svou kreativitu.“ A stále jsou i sahadžajogíni, kteří si dosud myslí, že peníze jsou velmi důležité. Stále si to myslí. Nejsou! V Sahadža józe k nám peníze přijdou, kdykoli chceme. Někteří řeknou: „Začal jsem podnikat, protože 0,001% chci dát na Sahadža jógu.“ A když se ptáte, proč to dává: „Je to všechno Tvoje, Matko!“ Těch 0,001%. „Je to všechno Tvoje! Vždyť my neděláme nic. Všechno je Tvoje.“ Takový postoj zastáváte, když peníze považujete za velmi důležité. Peníze jsou velmi důležité pro lidi, kteří za tím vším nedokážou vidět Boha. Kteří nedokážou vidět subtilnější přínos peněz. Úzkostlivě přepočítávají každý haléř, nechtějí, aby své těžce vydělané peníze prohýřili za svoji duchovnost. Máme lidi, kteří si nekoupí ani knihu o Sahadža józe. Nekoupí si nahrávku, oni si ji okopírují. Šetří, víte? Šetří libry. Nebo dolary. Nekoupí si to, co je potřeba, nekoupí si fotografii, oni požádají někoho, aby jim ji udělal, aby také měli. Není to tak, že utrácet je nutné. Ale jde o ten postoj mysli. Když ušetříte nějaké peníze, je to dobré. Když ušetříte nějaký čas, velmi dobré. Ale ten čas, který jste vyšetřili, je čas na Sahadža jógu, a tomu málokdo rozumí. Když čtete o jakémkoli… Četla jsem o buddhismu a byla jsem překvapena, kolik je tam zákazů… Kdybych jediný nařídila sahadža- jogínům, všichni by utekli. První je, že nesmí vůbec vydělávat. Nesmí zakoupit žádnou půdu. Jíst mohou jen jednou denně. Musí být naprostí vegetariáni. Nesmí nic zabít. Vlastně, člověka zabít mohou, to tam napsané není. Zvíře ale nesmí zabít žádné, nesmí zabít rybu ani komára. Takové je tedy jejich náboženství, o němž tvrdí, že ho hlásal Buddha. Nemyslím si, že by tohle říkal Buddha. Všichni tihle lidé, následovníci všech těch velkých Inkarnací, toho tolik pokazili těm velikánům, kteří nám přinesli krásná učení o Bohu. To proto jsme se zcela odchýlili od cesty Pravdy. Proto ti, kteří jsou skutečně čestní a chtějí se držet cesty Pravdy, musí neustále dělat introspekci a ověřovat ve svém nitru, nakolik jsou zajedno s Pravdou. Potom máme další typ sahadžajogínů. Kteří jsou, řekla bych, spíše typ užívající si oslavy, víte, sdružující se jako někde v klubu, protože máme něco jako smysl pro sounáležitost, že bychom měli někam patřit – patřit k této skupině nebo k té či oné. Buď se přidáte ke křesťanství, k židům nebo k islámu, jiní zase k různým politickým stranám. Třeba v Anglii na vás hned spustí: „Jaké je vaše politické přesvědčení?“ Cože, jaké je Mé politické přesvědčení? Vůbec jsem té otázce nerozuměla. Každý musí mít přišitou nějakou politickou příslušnost. Zeptala jsem se: „Co tím myslíte?“ „Jste komunistka?“ „Ne, ne, nejsem.“ „Jste konzervativec?“ „Ne, ne.“ „Jste socialista?“ „Nejsem.“ „Tak co jste?“ „Jsem lidská bytost.“ Nedokázali pochopit, že jsem prostě jen člověk, bez nálepky politické příslušnosti na čele. Tedy ta představa, že někam patříme, že patřím k tomuto kultu, k této sektě, nebo k tomuto takzvanému náboženství, vás začne zaplétat do všech možných podmíněností, do různých pravidel a omezení a dalšího, začnete se nechávat svazovat, a to velmi šťastně, přímo nadšeně. Zeptáte se některých sekt: „Proč jste dohola?“ „Ó, v našem náboženství se vyžaduje mít hlavu dohola.“ „Hm, proč to?“ Nebo něco podobného. Stupidita. Třeba, že musíte mít vousy, že musíte mít knírky. Jakési vytváření klanové příslušnosti, bez pochopení toho, že realita je plná rozmanitosti. Rozmanitost zde musí být. Díky ní máme estetičnost a saundarju. Kdyby nebyla rozmanitost, jak byste mohli být osobnostmi? Jak by mohl člověk, který se nechává omezovat těmi nesmyslnými vnějšími představami, být osobnost? Jestliže vám náboženství nedokáže dát charakter, je lepší s něčím takovým skoncovat. Dává vám vnitřní osobnost a také vnější osobnost. A jen když se touto osobností začnete těšit, je možné říci, že jste sahadžajogín. Pak vám nemusí nikdo říkat, že nemáte krást, že nemáte nikoho bít, že nemáte být na nikoho agresivní, že nemáte být egoističtí. Tohle vám nikdy neříkám. Jste prostě osobností, která se ohlídá sama. Běžně ale lidé hlídají druhé, sebe ne. To je další problém Západu, že hlídáte ostatní, ale sami sebe nikdy. A tohle všechno pokračuje stále dokola, až se stanete otroky vlastní představy o osobnosti a skrze své ego pak tuto představu začnete realizovat a snažíte se ukázat, že jste někdo velice mimořádný. Sahadža jóga je ale pravý opak, zkuste to vidět naprosto jasně. Vy všichni jste osobnosti, všichni jste někdo, všichni jste světci a mělo by se vám dostávat úcty, která světci přísluší. Není třeba, abychom měli všichni stejný typ osobnosti. Každý musí mít… opravdu to tak má být, svůj vlastní způsob mluvy, svůj způsob vyjadřování, svůj způsob projevování Boží lásky. My tedy nevytváříme nějaký uniformní typ lidí, protože jsme svobodní. Jsme naprosto svobodní, protože máme světlo. Víme, kam až zajít, která cesta je správná a kudy jít. Víte okamžitě, co je správné, když ve vás jasně plane toto světlo. Nemusíte se pak na nic ptát Mě, ani nikoho jiného. Když se objeví takoví lidé, chápou, že Sahadža jóga je o naprosté svobodě. Naprostou svobodu máte ale proto, že máte světlo. Bez světla je svoboda pouhý nesmysl, nemá žádný význam. Jen každého urážíte, děláte všem potíže, jen lidi trápíte. Když ale máme světlo, nejdříve se nám stane ohromná věc, že náboženství, která byla vyučována těmi velkými proroky a Inkarnacemi, se stanou nedílnou součástí nás samých. Tady je to však tak, že Japonci se hlásí k buddhismu, ale zabíjejí tolik lidí, kolik se jim zachce. Nebo křesťané, jak už jsem řekla, jsou pravý opak toho, čím by měli být. Vy se ale pak stanete pravými křesťany, pravými muslimy a opravdovými hinduisty. A pak si uvědomíte, že každé náboženství je skutečně součástí oceánu, a už se neztotožňujete s jedním konkrétním, nýbrž skočíte do oceánu zbožnosti a stanete se svým způsobem skutečně zbožným člověkem. Nemusím vám připomínat vaši morálku, sami si začnete všímat, kolika špatností, jichž jste se dopouštěli dříve, jste zanechali. Mnozí z vás jste Mi o tom i psali. Já to ale nikdy nečetla. Vždycky jsem to všechno prostě spálila. Nechci o tom nic vědět. Jsme svobodní lidé. A v této svobodě vidíte, že jste si osvojili všechna tato náboženství. Před realizací nikdo, nikdo nemůže být zbožný. Mohou to tvrdit, mohou si dávat takovou nálepku, mohou o tom mluvit, ale je to všechno vnější. A nejen to, jsou pravý opak toho, co to náboženství hlásá. Pravý opak. A odchylují se, a nejen to, špiní podstatu náboženství. A podstatou náboženství je vzestup. Pokud vám náboženství nedokáže dát rovnováhu pro vzestup, pak je lepší žádné náboženství nemít. To už jsou lepší ateisté, například Rusové, kteří nemají náboženství, zajímá je jen jejich vzestup. To proto možná Kristus ani Mahavíra nechtěli mluvit o Bohu. Máme tedy lidi, kteří mají světlo, kteří se o své světlo starají, kteří chtějí, aby v nich toto světlo stále plálo a aby to světlo osvítilo nejen je samotné, ale aby osvítilo i ostatní, a na tom pracují. Nějakým způsobem se zodpovědně zapojí. Neodešli meditovat do džungle. Ne, vy musíte pracovat. Musíte něco dělat v tomto světě. Musíte vypracovat Sahadža jógu pro ostatní. Musíte jim předat tento překrásný pocit jednoty s Božským. A máte si to všechno užívat. Sahadža jóga není jen pro vaše potěšení, jako když se sejdou pijani a společně nasávají. Je pro naplnění vašich číší, abyste je poskytli druhým, mnoha dalším, kteří zde jsou. Ujmou se tedy této zodpovědnosti, na základě pravdy, kterou znají. Nesmýšlejí způsobem, který by z nich udělal jen přítěž pro Sahadža jógu. Takoví za Mnou nechodí s každou maličkostí. „Jak můžu pomoct otci, aby mu na pleši vyrostly vlasy?“ A podobně hloupé otázky. Někteří Mi takové nesmysly dokonce píší. Žasnu nad tím, že si někdo myslí, že Sahadža jóga je snad salón krásy, nebo co. Jejich pohled je však úplně jiný. Mají vizi toho velkolepého vesmíru, toho velkého vesmíru, který má být osvícen, a oni jsou toho součástí. Toto univerzální náboženství se má do života lidí vnést skrze realizaci, skrze probuzení Kundaliní. Pracují bez ustání, nevynechají žádnou příležitost, aby se postarali o to, že lidé získají realizaci. Ale i zde je v tom trošku ega, subtilního ega. „Já dělám to, já dělám ono.“ Mnoho lidí Mi říká: „Matko, Ty tolik cestuješ, tolik toho děláš. Čím to, že to ve svém věku tak dobře zvládáš?“ Především se nestarám o svůj věk. Nezajímá Mě. A za druhé, Já nic nedělám. Když nic nedělám, jak bych mohla být unavená? Já nedělám vůbec nic. Vše se vypracovává samo, Já to jen pozoruji a těším se tím. Oni si tedy myslí: „My děláme tuhle práci, tamtu práci.“ A jsou si toho velmi vědomi. A tak je to zas o panu Ego, které v tom stále jemně problikává, a pak se náhle mocně vzedme. Takové chování je zcela proti Kristovi. A tak si, víte, mysl začne konstruovat: „Tenhle nic nedělá, tamten je takový…“ Začnou kritizovat druhé. Neustále pozorují druhé, ne sebe. Pak jsou sahadžajogíni, kteří to takto necítí, kteří si uvědomují, že všechno vypracovává Paramačaitanja, která působí skrze ně, že jsou tím nástrojem. A někdy, samozřejmě, když se něco nepodaří, začnou pochybovat. „Ale jak je možné, Matko, že se to stalo takhle? Když je to tak, proč musel Gorbačov odejít?“ Musím vysvětlovat i to, proč musel Gorbačov odejít z politiky, představte si to! To má být Můj úděl. Samozřejmě, že Bohu můžeme klást jakékoli otázky. Lidské bytosti se domnívají, že mají právo ptát se Boha na cokoli, proklínat Ho, říkat Bohu co se jim zachce, jako by byl někým, kdo k vám má nějaké závazky. Tohle se jich tedy stále trochu drží, i když jinak jsou vcelku odevzdaní. Dosud však mají v mysli určité pochybnosti. Ale pak jsou lidé, kteří nezpochybňují nic. Oni chápou, že je tu Paramačaitanja, která pomáhá. Vědí, že za všemi těmito zázraky je Paramačaitanja. A nad těmito všemi jsou ti, kteří si začali uvědomovat: „My máme síly!“ Rozhodně. „A jsme spojeni s Božským!“ My máme síly. Samozřejmě, i oni občas zapochybují, jestli je opravdu mají. Vídám pár takových, tu a tam, ptám se jich: „Proč tam nepomůžete?“ „Bojím se, aby mi nenaskočilo ego.“ „Proč neuděláš tohle?“ „Protože by mi narostlo ego.“ Bojí se svého ega, a tak je ego velmi subtilně provází, proto raději neriskují, aby toho nebylo moc, víte? Je to příliš. „Postupujme raději trošku pomaleji. Raději nevěřit tomu, že mám nějaké síly.“ Jsou však lidé, kteří vědí, že byli požehnáni silami a že v sobě tyto síly mohou stále více objevovat. Mají víru v sebe. Mají víru v Sahadža jógu, naprosto věří ve Mne a v tuto Paramačaitanju. A vypracovávají to, jsou to velmi prostí lidé. Jsou to extrémně prostí lidé, velmi prostého srdce, nevinní lidé. Viděla jsem je na vesnicích, viděla jsem jich hodně, a i tady teď takových hodně sedí. Teď jsem tedy popsala těch dvanáct typů sahadžajogínů. Ale existuje jeden který je tím plně zmocněným. Ti objevili své vlastní síly. Vidí je díky své introspekci. A jsou si jimi jisti. Nemají žádné pochyby. A to je stav Nirvikalpy. Nemají o sobě žádné pochybnosti, mají víru ve Mne, uctívají Mne, aby ode Mě něco obdrželi. Vězte tedy, že jsem i vás učinila někým velkolepým. Že i vy musíte rozvinout své síly. Nebuďte závislí jen na silách, které mám Já. Nesnažte se tedy využívat sil, které pocházejí od vaší Matky, ale zkuste ve svých silách vyrůst na stejnou úroveň. To můžete. Nechci hádat, kolika z vás se to podaří, ale zkoušejte to. A k tomu je především nutná ta prvořadá a nejdůležitější věc – naprostá pokora. Samozřejmě, když jste se Mi odevzdali, jste pokorní. Mohamed Sáhib mluvil o odevzdání. Já říkám, abyste se odevzdali svému Já. Jestliže vaše Já je čistý Duch, proč se potom neodevzdat svému Já? Nechejte ale svoje Já zářit, prostě se s tím světlem sjednoťte. Celý život by měl být světlem, světlem lásky, světlem Božství, světlem krásy. Musíte to tedy vypracovat skrze introspekci. Všechny tyhle síly máte v sobě. Máte tolik sil! Záviset na Matce je samozřejmě příjemné, ale teď dozráváte a musíte dále růst. Musíte růst a převzít zodpovědnost, aniž byste se cítili zodpovědní. Taková má být vaše osobnost. Doufám, že dokážeme předčit všechny ty ostatní následovníky. Protože dokud se tak nestane, může se stát, možná, nevím, že Sahadža jógu utopíme v dalším oceánu nesmyslů. Musíme si tedy rozvinout také svou osobnost, vlastní introspekcí, svým rozumem, vlastními důkazy o realitě. Je mi líto, že jsem o těchto věcech musela mluvit dnes, jindy jsem k tomu neměla příležitost, až dnes, v souvislosti s tím, jak byli Kristovi učedníci ošáleni těmi spolčenci, Petrem a Pavlem. Někdy přemýšlím o tom, jaké lidské bytosti vlastně jsou, jak jsou chytré a vypočítavé a jak se mohou pokusit Sahadža jógu zničit, ač je dnes tolik důležitá. Dnes je den našeho vzkříšení. Musíme projít těmito dvanácti stupni, abychom dosáhli toho nejvyššího stupně, jemuž říkají čtrnáctý, ten nejvyšší, kdy jste už jen nástrojem, zcela lhostejní k tomu, kým jste, jen jdete na ruku Paramačaitanje. Dnes je tedy velmi dobrý, příznivý den. A to bylo právě to, co Kristus vykonal. Přijal své ukřižování, protože On tu roli musel sehrát. Byla to hrůzná událost. Když nesl kříž, báli se o Něj. On na to ale řekl: „Neobávejte se o Mne, obávejte se raději o sebe.“ Navzdory celému tomu zmrzačení Bible v ní dosud zůstalo mnoho pravdy. My tedy nemáme co koho nenávidět za to, že údajně ukřižovali Krista, což je to, co tvrdí. Opovrhujte ale tím autoritářstvím. Když to na nás přijde, neměli bychom se i my snažit křižovat druhé. To subtilní ego se začne projevovat velmi směšným způsobem. A v kolektivu začne vyplouvat napovrch. Snažte se ho zredukovat, zkoušejte ho zmenšit. A uvidíte, že jakmile toto jáství skončí, začnou se objevovat všechny ty síly. Je to jako s flétnou, která má v sobě dutý prostor. Jestliže je v ní nějaká překážka, nedá se na ni hrát. Takže všechny tyto představy, které máme, všechny ty podmíněnosti, které jsme měli, a to nejhorší – takzvané ego, že „jsem to já, kdo něco dělá,“ by měly zmizet. Nikdy se totiž nemůžete ničím těšit, když takhle smýšlíte. Nemůžete se těšit svou prací a v žádném případě nedokážete skočit do toho oceánu radosti, dokud si o sobě budete myslet, že jste to vy, kdo něco dělá. Teď tedy k otázkám, které jste měli ohledně školy. Jak už jsem řekla, provozovat školu je skutečně těžký úkol. Zjistili jsme, že západní děti mají velmi slabý imunitní systém. Velice slabý. Možná užívaly antibiotika, nebo dostávaly takové jídlo, možná konzervované jídlo, nebo snad nějaké ochranné prostředky, nevím, čím to je. Nebo možná sledovaly spoustu duchařských příběhů, nebo je to kvůli filmům či něčemu podobnému, že jejich imunitní systém je skutečně velmi slabý, při sebemenší příležitosti jsou okamžitě napadené. Jestliže je s nějakým člověkem něco špatně, ihned to chytí. Na tohle jsme nedávno přišli. Také mám pocit, že se jim v tom horku začíná vařit mozek, protože už teď zacházejí do ega. Tak jsme se nyní rozhodli, že je vezmeme pryč z Vaši, do Dharamšaly. V Dharamšale, představte si, jeden jogín daroval 10 akrů půdy. Já jsem také darovala nějaké pozemky a Indové také darovali mnoho peněz. My tam tedy založíme školu. Vy se ale nestarejte o to, jaký druh školy to bude, co tam budeme dělat, to musíte nechat na nás. To je jedna věc. Nerozhodlo se o tom dříve také proto, že děti měly mít školu od prosince. Přišli jsme na to na začátku dubna, že děti začaly být nemocné. Stačila jen troška prachu a začaly kašlat a kašlat. Všechny druhy alergií. Tehdy jsme se rozhodli, že je přesuneme do chladnějšího podnebí. Budou tedy v Dharamšale, ať jsou tedy tam. Všichni rodiče musí vědět jednu věc, a to, že jestli chtějí, aby jejich děti řádně prospívaly, musí přenechat škole, aby se o to postarala. Aniž byste do toho zasahovali. Samozřejmě, podle původního plánu, kdy měly být tříměsíční letní prázdniny, měly děti pobývat v Dharamšale. Ale protože teď zahajují stejný kurz, nebudou mít žádné prázdniny, už jim začala výuka. Nejezděte tedy prosím do Dharamšaly. Rodiče tam však okamžitě chvátají. Zrušte prosím své letenky. S dětmi se můžete setkat jen v Šeri, kde budou po tři a půl měsíce. Přijeďte tam pobýt během zimy. To je jediná doba, kdy byste se měli s dětmi setkat. Když pomineme zdraví, jejich vzdělání je na velmi nízké úrovni. Mnoho z nich ještě ani ve svých osmi letech neumí správně psát. Jsou to naprosto totálně zanedbané a rozmazlené děti. Nechte tedy školu, ať se o ně postará. Nechtějí se učit, nemají žádnou vizi o budoucnosti, nemají vůbec ponětí o tom, proč jsou na Zemi. Nechte je tedy, ať to zvládnou. Prosím, někteří rodiče možná nemuseli hned odjet, možná. To ale neznamená, že jakmile získáte peníze nebo našetříte, hned se tam vydáte. Zkuste pochopit, že byste neměli narušovat řád školy ani kázeň dětí. Protože když přijede jeden nebo dva rodiče, všechny děti se začnou cítit špatně a zkazí jim to pozornost. Předně tedy dnes musíme vstřebat Kristovu moudrost. Moudrost. S moudrostí poznáte, že máte děti odevzdat… My se pro ně snažíme dělat maximum, jen to nejlepší. Dosud jsme vás o žádnou pomoc nežádali. Vypracováváme to. Je až překvapivé, jak jsou tyto děti inteligentní a jak všechno dobře chápou. Ony však nechtějí sedět, chtějí být pořád jen venku. Nechtějí se učit. Musíme tedy najít způsob, jak v nich vybudovat sebeúctu, aby si uvědomily, že by v životě měly něčeho dosáhnout. Západní rodiče jsou vyhlášeni tím, jak své děti zanedbávají, dokonce je i zabíjejí apod. Ale v Sahadža józe se k nim zase přilepí jako lepidlem. Jsou levostranní a celá rodina se na sebe přilepí a nedokážou se z toho dostat. Tento druh lásky však lásku ubíjí. Tak tedy, prosím, zkuste mít na paměti, že toto jsou děti Sahadža jógy a že je o ně postaráno. Všechno se pro ně velmi dobře vypracuje. Mějte tu moudrost, abyste se tímto růstem svých dětí těšili. Jestli s tím sami máte nějaký problém, neměli byste dělat potíže lidem, kteří jsou tam. Veškerou pozornost máte jen na svém dítěti, což je zcela špatně, takový člověk není ani náhodou sahadžajogín. Protože vy neuvažujete tak, že to Bůh je za ně zodpovědný. Jestliže se cítíte zodpovědní, pak vůbec nejste sahadžajogíni. Milujete své vlastní děti, ale ostatní děti ne, nestaráte se o jejich problémy, o jejich situaci. Řekněme, že tam přijede jedna matka, jeden otec, pak se všechny ostatní děti budou cítit špatně. Tak proč tam jezdit? Stejně tak s posíláním dárků. Někteří lidé začnou posílat dárky, ovoce v konzervách. Jakmile někdo pošle konzervované ovoce, hodíme je do moře. Čokolády… Nic takového není potřeba posílat. Jestliže chcete něco poslat, pošlete to, co je pro ně dobré, co je dobré pro celou školu, jinak nic neposílejte. Neposílejte něco jen svému dítěti. Jste sahadžajogíni, nejste jako ostatní lidé. Jste výjimeční. Musíte-li tedy něco poslat, pošlete to pro všechny děti. Ne ale čokolády nebo věci, které jim pokazí imunitu, už i tak velmi špatnou. Nikdy neposílejte konzervované ovoce. Jakékoli konzervované jídlo vyhodíme. Zašlo to až tak daleko, že jsme museli nechat těmto dětem konzervy dovézt… „Tohle mi nechutná,“ „Tamto jíst nebudu!“ Chcete-li tedy, aby vaše děti byly zdravé, silné, moudré, aby z nich byli moudří sahadžajogíni, pak musíte být jako rodiče sami moudří. Jsou to všechno realizované duše, které se k vám narodily. Obzvláštní požehnání. Buďte k nim tedy laskaví, buďte na ně hodní. Krutost není jen v tom, když se dětem ukazuje zlost, ale také v projevování přílišné lásky. To je také druh krutosti, protože to ubližuje jiným dětem, ale stejně tak i vašemu dítěti, protože si o sobě začne myslet: „Ó, jsem jistě zcela výjimečný, není potřeba, abych studoval, abych se o něco snažil.“ K dětem bychom tedy měli mít vyvážený přístup. Například – někdo Mi řekl, že jste si už koupili letenky do Dharamšaly. Je Mi to líto, ale nejezděte tam prosím. Daří se jim dobře, je o ně postaráno. Mají veškeré možnosti k tomu, aby se rozvinuly v natolik krásné osobnosti, že na ně budete hrdí. Zkuste to pochopit. Zkuste si uvědomit, že veškeré úsilí, které na ně Sahadža jóga vynakládá, by se na nich mělo jednoznačně projevit. Doufám, že nikdo z vás není takový, že by je jel rušit. Když jim píšete dopisy, vždy tam musíte napsat: „Přeji si, aby ses dobře učil, aby ses dobře rozvíjel, jsi dobrý sahadžajogín, a podobně.“ Namísto toho: „Tolik tě miluju, chybíš mi, od rána do večera si po tobě stýskám.“ Takhle ne, to je řecká tragédie. Je tedy třeba povzbuzovat je, že chcete, aby vaše děti byly takové. Dejte jim sebeúctu, určitou vizi sebe sama. A uvidíte, nakolik je to povzbudí, i učitelé z toho budou mít radost. Protože když jim učitelé některé dopisy předčítají, rozbrečí se z toho také. Není vůbec třeba říkat dětem takové věci. Chci říci, jste dospělí lidé. Jedno dítě přišlo s dopisem a povídá: „Ach, otec i matka doma pláčou, co bych měl udělat?“ Stal se z něj rázem dědeček. Se všemi těmito zkušenostmi je třeba si uvědomit, že měníme celý svět, měníme sebe a naše děti vyrostou tak, aby nám v tom pomohly. Nemohou se tam samozřejmě dostat všechny děti. Protože někteří mají pocit, že ta škola je drahá a podobně. Můžeme cenu snížit, ale ne teď, protože je toho tolik, co je pro ně třeba pořídit, tolik je toho potřeba pro učitele a tolik všeho ostatního. Když se ale přesvědčíte, že jsou tyto děti vedeny správně – je to experiment, pak budeme moci otevřít i další školy někde zde, oficiálně, kde bude možné děti řádně vzdělávat. Tady to bude stát ale mnohem víc. Tak to je. V římském ášramu musíte utratit víc, než je třeba, nemohou s tím nic dělat. Z pohledu nákladů to tedy vyjde nastejno. Musíte v tom tedy mít soudnost. A když to bude možné, měli byste se pokusit provozovat někde školu, nevím, která země si to vezme za své. V Rusku by to možná bylo dobré, levnější. Nejdřív se na to najíme, pak o tom popřemýšlíme. Je to tedy experiment a všichni byste se měli snažit pomoci, všem lidem ve škole. Jestli je tu pro Mě ještě něco k řešení, raději Mi to řekněte hned. Dnes tedy mluvíme o našem vzkříšení skrze těchto čtrnáct rovin, které jsou v nás. Jedna za druhou. A až projdeme všemi, vyrosteme v překrásné lotosy. Proto se slaví Velikonoce, kdy nabízení vajec je symbolem a vajíčka se nabízejí jako symbol toho, že by se z vajec měli vylíhnout ptáci. Děkuji.