Šrí Ádi Kundaliní púdža, 21/06/1992, (nekontrolováno)

Nirmal Temple, Cabella Ligure (Itálie)


Send Feedback
Share

Dnes jsme se zde shromáždili, abychom uctili Ádi Kundaliní a vaši vlastní Kundaliní, obě dvě, protože vaše Kundaliní je odrazem Ádi Kundaliní. Pochopili jsme toho hodně o Kundaliní a také víme, že pouze jejím probuzením, pouze jejím vzestupem, jsme vzestoupili do mnohem vyšší říše vědomí. Není to pouze to, že jsme vzestoupili do mnohem vyšší říše vědomí, ale poskytlo nám to tolik sil, že nikdy předtím v historii duchovnosti lidé neměli tuto sílu probouzet Kundaliní. Jakmile získali svoje probuzení, možná šli víc doleva nebo doprava a pokoušeli se získat síly, které nebyly tolik pro dobro druhých. Buddha jasně napsal, že: „Když přijde inkarnace budoucího Buddhy, což je Maitréja – tři Matky v jedné, bude ten čas využit pro dobro lidí.” Toto je jeden ze znaků – pro dobro – lidí, nejen sahadžajogínů, ale lidí. Jak by se to tedy mohlo stát, pokud by ti, kteří jsou Buddhové, což znamená, že jsou realizované duše, neznali nauku o Kundaliní? Ti, kteří měli velice malé vědění o Kundaliní, kteří o ní museli číst v nějakých písmech nebo jinde, kde byla popsána, to začali zneužívat, a tak se stali tantriky. Ale tantra, jak velmi dobře víte, je mechanismus Kundaliní a jantra je samotná Kundaliní, je to stroj. Myslím, že dnes, kdy toho tolik víme o Kundaliní, jak prochází různými centry, jak stoupá, všechny tyto věci, měli bychom zjistit, jak můžeme naši Kundaliní vyživit. Je velice důležité to vědět.

Za prvé je velice velký rozdíl mezi vámi a jinými lidmi, kteří získali svoji realizaci. První velký rozdíl je v tom, že jste tuto sílu získali sahadž, snadno. Ostatní museli jít do Himalájí, po mnoho dní stát venku v zimě, tolik jich zemřelo, žili v jeskyních, jedli ovoce, někdy nic. Dokonce za časů Buddhy mohli používat pouze jeden kus látky, aby zakryli své tělo, a museli ve vesnicích žádat o almužnu a nějak uvařit trochu jídla a sníst ho, ať byla zima nebo horko, žádné pohodlí. Naopak, učil je, že se musíte všeho pohodlí vzdát, protože můžete žít bez pohodlí. Ale nikdo z nich nezískal realizaci a nikdo z nich se nemohl věnovat probouzení Kundaliní. Takže je tolik odlišností v tom, jakým způsobem jste získali svoji realizaci, jak byla vaše Kundaliní naprosto sahadž způsobem probuzena a jak projevujete tyto síly, které máte. Například můžete dát realizaci jiným, můžete druhé léčit, můžete cítit vibrace druhých. Existují sahadžajogíni, kteří dovedou kontrolovat déšť, Slunce, Měsíc, všechno. Sahadžajogíni – někteří z nich – mají ohromnou sílu modlitby. Jen díky modlitbě zachránili životy mnoha lidí. A tyto síly byly tehdy některým z nich dostupné, dokonce rišiům a velkým světcům, ale jejich síly nebyly založeny na lásce a milosrdenství. Toto je váš obor, protože vy musíte pracovat pro blaho lidí. Jejich oborem bylo ochránit se, anebo ničit. Takže rozvinuli síly kleteb, byli prudcí, mohli lidi proklít. Vy tuto sílu nemáte, nikoho proklít nemůžete. Velice pěkně jsem tuto sílu zrušila. A ani já neproklínám. Můžu, ale nikdy nikoho neproklínám, protože naším principem je láska, milosrdenství a soucit. Oni byli velice výbušnými lidmi, většina z nich, extrémně výbušní a někdy také používali hrozně drsný jazyk, kdykoliv mluvili o lidech, kteří nebyli realizovaní, nebo kteří je obtěžovali. Bylo to velice zvláštní, to, jak byli rozhněvaní na společnost, způsob, jakým ji popisovali.

Někteří se nedívali na společnost, neodsuzovali ji, neříkali o ní špatné věci, ale byli spokojeni jen sami se sebou nebo psali o požehnáních, která měli. Ale vy máte nový rozměr, vy musíte používat své síly pro dobro lidí. Takže také vaše Kundaliní byla probuzena tak sahadž, díky lásce a milosrdenství vaší Matky. Takže nyní, měli bychom říct, může být vaše Kundaliní vyživena pouze tehdy, když uvnitř sebe rozvinete smysl pro čistou lásku a čisté milosrdenství. Prvně jsem použila slovo „čistý”, což je také Moje jméno. To znamená, že pro začátek musíte být nevinní. Pokud nejste nevinní, tak máte jisté problémy, možná se svým chtíčem. Možná, že je vaše láska nasměrována pouze k nějaké osobě. Kundaliní taková není. Stoupá, jde ke všem čakrám, s žádnou se nezaplétá, pokouší se vyčistit každou čakru, vyživit ji a dělá si starosti pouze o svůj vzestup. Stejným způsobem by se sahadžajogín neměl zaplétat do žádného vztahu jako takového. Je to možné. Nemusíte být jako Buddhovi následovníci. Například, jak jsem vám vždycky říkala, míza stromem stoupá a jde do rozmanitých částí stromu a pak se vypaří nebo se vrátí zpět. Takže tento průchod by měl zůstat otevřený a jakmile je tento průchod udržován otevřený, Kundaliní může stoupat velice snadno bez jakýchkoliv problémů. Ale tento průchod může být uzavřen v případě, že se příliš zapletete do jedné věci, protože jsou někteří lidé, kteří se zaplétají, řekněme, na počátku se svými rodiči. V pořádku, znám ty, kteří přijdou do Sahadža jógy a zpočátku budou říkat: „Matko, manžel sestry mého otce, ten a ten, je nemocný, vyléčíš, prosím, toho člověka?” Velice běžné. Budou psát předlouhé dopisy popisující daný příbuzenský vztah a opravdu ztrácím souvislosti – kdo je tento? Bez toho, aby napsali jména, popíšou všechny příbuzenské vazby, které mají. Toto jsou všechno umělé vazby. Zítra na vás přijde nějaká pohroma, tito příbuzní nebudou k ničemu, naopak zjistíte, že toho zneužijí.

Nemůžete být závislí na svých příbuzných, na rodině, ve které jste se narodili, náboženství, ve kterém jste se narodili, zemi, kde jste se narodili, protože nyní jste univerzální bytostí. Takže už nejste více spojeni prostřednictvím těchto umělých vztahů, ale jste spojení prostřednictvím svých duchovních vztahů. Dokud toto uvnitř sebe neupevníme – to neznamená, že odejdete od svého manžela, své ženy, dětí, nic takového; ale znamená to, že pokud se máme vzdát svých podmíněností, musíme se vzdát všech těchto věcí. Máme všechny druhy podmíněností. Pokud jsou to dobré podmíněnosti, stejně bychom se jich měli vzdát ve smyslu, že by to neměly být podmíněnosti, ale měli bychom být jejich mistry. Například Indové mají svým způsobem jednu dobrou podmíněnost, ve své vlastní zemi, že se musí koupat brzy ráno. Dělávala jsem to taky. Anglie je na to ale příšerná. Přestanete s tím, pokud to děláte v Anglii, je to prokletá země, prostě to nemůžete dělat. Musíte se koupat v noci, anebo se vzdát koupání; a člověk se musí změnit. Ale pokud máte tuto podmíněnost, pak se budete cítit velice sklíčeně: „Ach, ach, vynechal jsem svoji koupel, myslím, že teď neusnu, necítím se dobře, nejsem v normálu.” Je to dobrá podmíněnost, ale stejně vás zotročuje. Takže ať už je to dobré nebo špatné, pokud je to podmíněnost, měli byste se pokusit jasně vidět, že je to podmíněnost. To neznamená, že byste měli dělat opak: „Dobře, nikdy se nebudu koupat,” to není ono. Je to: „Dobře, pokud se to nehodí ráno, vykoupu se večer. Taky nevadí, když čas od času vynechám. Koupání mě nemůže ovládat, já ovládnu koupání.” Nic by vás nemělo ovládat, pak pro nás Kundaliní stoupá, protože musíte mít naprostou svobodu. Pokud nemáte naprostou svobodu, pak se Kundaliní nebude pohybovat. Máme podmíněnosti z našich rodin, z našeho náboženství, z naší země. Tyto podmíněnosti by měly být, jak je to jen možné, jasně vidět, že jsme je získali z naší rodiny. Když jste se narodili jako křesťané, vždycky budete víc připoutáni ke Kristovi. Neviděli jste Krista, nevíte, jestli existoval nebo ne, jestli je Bible pravdivá nebo ne, ale budete víc připoutáni k Bibli. Když jste hinduista, budete víc připoutáni ke Gítě nebo k Védám.

Toto vytváří nerovnováhu, protože musíte mít stejný vztah ke všem náboženstvím, ke všem posvátným knihám; to je známka světce. Takže tato podmíněnost musí odejít. Ve které zemi jste se narodili – to je další podmíněnost, kterou je třeba překonat, je to velmi důležité. Nechci diskutovat o podmíněnostech v jednotlivých zemích, ale znáte je velmi dobře. Po realizaci, když stoupáte výš, než je společnost, která vás obklopuje, začnete rozumět a začnete to popisovat. Dozvěděla jsem se o hlupáctví všech těchto zemí od lidí, kteří k těm zemím náleží. Například Francouz řekne: „Matko, toto je typicky francouzská mysl, je to rodilý Francouz.” Nebo hinduista řekne: „Matko, toto je typický hinduista, udělá to takto.” Takže potom rozumíte, že nejste ztělesněním té země, jste univerzální bytostí a žijete jako univerzální bytost. Jakmile se stanete univerzální bytostí, pak také pochopíte, že tato vnější barva kůže nehraje ve světě žádnou roli. Takže pak nezačnete nenávidět někoho, kdo je tmavší než vy nebo kdo je světlejší než vy; funguje to tak i tak. Nejen lidé, kteří jsou světlí, nenávidí tmavší, ale tmavší nenávidí stejně. A vzájemně věří, že jsou všichni naprosto špatní. Když se zeptáte fanatika na druhé náboženství, řekne, že je to to nejhorší náboženství a jeho je to nejlepší. Zeptáte se jiného fanatika a ten řekne, že jeho je nejlepší a ostatní jsou nejhorší. To znamená, že jsou všechna nejhorší, podle všeobecného mínění. Každý se zdá být tím nejhorším, všichni fanatici jsou nejhorší, když si vezmete všeobecné mínění. Nikdo neřekne: „Dobře, moje náboženství je v pořádku a aspoň jedno další je taky v pořádku,” nikdo. Když se zeptáte Angličana, řekne: „Matko, toto je typicky anglické, nic s tím nenaděláš.” Tolik se rozčilují, viděla jsem jednoho Angličana, jak se rozzlobil na jiného Angličana kvůli špatnému chování nebo něčemu, co dělal proti mně, ale já jsem se nezlobila, protože jsou slepí.

Takže do vás musí přijít milosrdenství, jako do univerzální bytosti, že díky Boží milosti jste vzestoupili výš v pravém smyslu toho slova. Není to jen to, že jste prohlášeni za realizované duše, ne. Jste realizované duše, bezpochyby jste – sákšát. Takže pak – jak je to nyní, že jste naprosto potvrzení Bohem, že jste realizovanou duší – přirozeně musíte všechno změnit. Nemá žádný smysl se ztotožňovat s něčím, čeho jste se nyní vzdali. Například, z vajíčka jste se nyní stali ptákem. Ptáci se neztotožňují s vajíčkem a nesedí na jednom místě, létají. Stali se teď ptáky, už nejsou více vajíčky. Stejným způsobem bychom měli přijmout naši pozici. Měli bychom se přijmout jako realizované duše s hrdostí a porozuměním, co je nyní naším smyslem života. Je to – naprosto se změnit, zcela. Jakmile porozumíte smyslu svého života, vnitřně – ne povrchně, protože to říkám, nebo protože je to mentální pochod, ale vnitřně pocítíte zodpovědnost, že jste dostali realizaci, abyste ji šířili do celého světa a osvobodili celý svět. Jakmile pochopíte tento bod, pak automaticky převezmete zodpovědnost a Kundaliní bude stoupat. Znám mnoho lidí, kteří říkali: „Matko, neumíme mluvit, Ty víš, že máme trému.” V pořádku, prostě si jen stoupněte, to je všechno. A začali přednášet; musela jsem je zastavit. Je mnoho těch, co říkali: „Nedokážeme napsat žádnou báseň, Matko, nejsme dobří, neumíme zpívat.” Znám jednu dívku, která zpívala tak špatně, že jí lidé museli říct – protože vždy zpívala falešně a velmi hlasitě, tak jí museli říct: „Bude lepší, když se budeš držet zpátky a už nebudeš zpívat.” Teď je něco jako vedoucí skupiny.

Takže všechny tyto krásné věci se začínají projevovat a měli byste je přijmout, že k vám přišly a měli byste se vzdát všeho, čemu říkáte strach. Máme všechny druhy strachu. Jsou to všechno levostranné věci – jak jste viděli včera, co by měl dělat levostranný člověk. Ale levostranný člověk musí vědět, že nyní je osvícenou duší a nikdo se ho nemůže dotknout, natož ho zničit. Žádný svatý nebude zničen. Ti, kteří se budou pokoušet vás zničit, budou velmi zajímavým způsobem vyřízeni. Ne zničeni, ale velice zajímavým způsobem, velice humorným způsobem… Budete se tomu smát a budete se těšit tím způsobem, jakým se věci vypracovávají. Existuje rčení v sanskrtu „vinaškale viprit budhi”, což znamená, že jejich destrukce začne prostřednictvím jejich vlastních hloupých metod. Stanou se hloupými. A v každé fázi uvidíte, jak se stávají hloupými a jak prostřednictvím této hlouposti ničí sami sebe. Nemusíte se o tuto část starat. Proto nepotřebujete žádné destruktivní síly. Všechno to bude uděláno touto všepronikající Božskou silou. Takže této části se musíte zříct. Jen té osobě odpusťte. Jakmile odpustíte, přesune se od vás zodpovědnost a Kundaliní bude stoupat. Nemusíte mít žádnou zášť, nic proti němu, jen se smát, protože jsou slepí, protože jsou hloupí, jsou pošetilí. Co děláme, když vidíme hlupáka? Možná se mu nesmějeme v jeho přítomnosti, ale smějeme se mu za jeho zády, protože je hlupák. Takže se stávají hloupými a vidíte je, jak se stávají hloupými a pak se prostě začnete smát. Víte, toto je sahadžajogínský humor, musíte mít i nějaký humor, ne? A pak začnete vidět tyto klauny, chovající se takto a celý cirkus, který dělají, není nic než žert. Takže není nic, čeho bychom se měli ze strany lidských bytostí bát; stejně tak ze strany organizací apod. Samozřejmě musíte vědět jednu věc – že jste realizované duše, porozuměli jste pravdě, jste ve světle, takže oni vám budou odporovat, budou. Dělali to druhým, nebo ne? Každý tolik trpěl. Ale nyní žádné další utrpení, jen se můžete těšit humorem. Jen to pochopte, nic vás nemůže zničit, nikdo se vás nemůže dotknout, ale jsou zde, jen aby vám obstarávali nějaký humor. Jestliže k nim zaujmete takovýto lehký postoj, všechen strach i levá strana odejdou. Co jsou tyto badhy a co jsou tito bhúti a co jsou tito tantrikové? Nic. Jste tak mocní.

Jen díky jednomu letmému pohledu je můžete vidět tancovat na hlavě, obrátí se to. Dokud budete cítit strach, Kundaliní nebude stoupat, protože ona nestoupá pro lidi, kteří jsou zbabělci. Zbabělost nebude podporovat. Jestli jste zbabělcem, řekne: „V pořádku.” Jdete po ulici – normálně se lidé bojí, když je tma, bojí se, že by je někdo mohl napadnout, ale sahadžajogín ne, pokud je opravdový sahadžajogín. Protože ví, že jsou kolem něho ganové a andělé. Nikdo se ho nemůže dotknout a ten, kdo by se o to pokusil, z něho udělají tito ganové takového hlupáka, že budete mít pěknou příležitost se mu smát. Nuže pozorujte a buďte svědkem. Takže tato levá strana nebo tento strach by měl odejít. Jakmile tento strach odejde, všechna vaše lstivost, všechny vaše intriky, všechna vaše závist prostě zmizí. Takto bude Kundaliní velice dobře stoupat. Dalším problémem pro probuzení Kundaliní je vaše ego. Je děsivé – musím přiznat, přesněji řečeno – přespříliš pro lidi, kteří následují Krista, je to velice překvapující, a pro ty, kteří následují Buddhu, protože jsou proti Kristovi, jsou proti Buddhovi. Ten, který na kříži řekl: „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co činí.” Jestliže Ho následujete, jak můžete mít ego? Odpuštění by mělo být naprosto spontánní. Neměla by tam být ani vlnka hněvu, protože jste tak mocní. Jak vám kdokoliv může ublížit? Když si ale znečistíte Ádžňu, jen ubližujete sami sobě. Když chcete ubližovat sami sobě, nikdo vám nemůže pomoci. Takže tento hněv, který pochází z jater a usazuje se ve vaší Ádžně, musí být prozkoumán. Je to velice důležité místo, kde se Kundaliní zastavuje – zejména na Západě. Protože celá tato kultura zde vytvořila dva problémy.

Prvním je hrabivost, kterou nazýváte lačností. Čím víc jste nenasytní, tím víc tyto stroje mohou běžet a můžete mít průmyslový rozvoj plastů a pak konferenci o ekologii. Ve Španělsku jsem viděla, nevím, musí tam být tři nebo čtyři automobilky, protože v každém autě je pouze jeden řidič, protože to tam tak musí být. A je tolik aut, že prostě nevíte, jak se pohnout. Také na program je nemožné… musíte vyrazit dvě hodiny předem, i když je to jen patnáct minut daleko. Ve Francii je jiná věc – Paříž. Když se chcete v Paříži někam dostat, musíte vyrazit ve čtyři ráno, jinak se tam nedostanete. Totéž platí pro Miláno a Řím. Nejhorší je Švýcarsko, nevím, co o Švýcarsku říct, samo to jméno je dosti nebezpečné, protože vydělávají špinavé peníze, dělají všechny tyto věci, chci říct, mají všechny druhy hříchů ve jménu hrabivosti. Pro ně to není hřích – pěkně vzít někomu peníze, držet si je, ždímat peníze z chudých zemí, nemají pocit, že by na tom bylo cokoliv špatného. Chci říct, že se stali vůči tomu imunní. Takže tato nenasytnost, kterou máme a která byla velice rozvinuta a na Západě vylepšena, měli bychom se ji snažit jasně vidět. V dávných dobách v těch samých evropských zemích byla používána pro vytváření umění, pěstování umělců, podporu umělců. Dokonce i v naší zemi byli umělci podporováni králi a všemi velkými královstvími, která jsme měli. V dnešní době není pochyb o tom, že žádná vláda není ochotna podporovat umělce. Víte, že Mozart byl povolán samotnou královnou, aby před ní hrál. Takže vlády se nestaraly pouze o vybírání daní, ale staraly se o umělce, hudebníky, malíře a lidi, kteří vytvářeli umění. Například ve Francii můžete vidět, jak jejich královna shromažďovala nádherné umělecké předměty a povzbuzovala umělce, aby vytvářeli umění, utráceli za to její peníze a teď víte, že ji lidé zabili. Tím, že ji zabili, zabili francouzské umění. A nyní se sami Francouzi stali maloměšťáckými, stali se stejnými, jako byli ti, které odsuzovali.

Takže nenasytnost se musí zaměřit na získávání umění. To by také nemělo být umělé, jinak můžete zítra začít kupovat umělecké věci z plastu. Originálně vytvořené, ručně vyrobené věci. Nebo hudbu, která je hluboká, klasická, zpívání písní o Božském, ne ten laciný typ hudby, který z vás prostě udělá blázny nebo vás naplní chtíčem a nenasytností. Takže toto je jeden z problémů vaší kultury, který vám dává tento druh ega. Chci říct, lidé, když mají, řekněme, Rolls Royce, pak na ně samozřejmě nikdo nemůže mluvit, jejich mozek vyvanul z hlav, naprosto. Ale dokonce i řidič Rolls Royce, který Rolls Royce nevlastní, řídí ho, jeho mozek je pryč. Má jiné držení těla, jiný způsob chůze, mluví jiným způsobem. Takže tato hrabivost vám dává tolik ega. Chci říct, jdete k někomu domů, jako někteří hloupí Indové, kteří jsou teď v Anglii – šla jsem do jejich domu; jsou sadardžis, což znamená, že následují cestu Guru Nanaka, na které není dovoleno pít. Jakmile se tam objevíte, ukáže vám ve svém domě hospodu. „Můj Bože,” řekla jsem. Ustoupila jsem o tři, čtyři kroky. Říká: „Podívej na moji hospodičku,” – tak tomu říká a z hospody donese sifón a ukazuje nám, jak čepuje sodu, jen si to představte. A nic by neřekl, víte. A když jsme řekli: „My nepijeme,” myslel si, že jsme hříšníci toho nejhoršího typu, když nepijeme. Takže tato hrabivost nyní končí v něčem, co je velice laciné, vulgární a nemorální. Záliba ve vychloubání se je tak velká, že jste někdy šokováni způsobem, kterým se lidé snaží předvádět. Jako jedna americká dáma, přijela z Ameriky a zeptala se mě: „Paní Šrivastavová, kolik jste v Londýně viděla hospod?“ Řekla jsem: „Žádnou.“ „Ó, jste k ničemu, jste úplně zbytečná. Neviděla jste žádnou hospodu. Ty nejlepší domy z každé vesnice, z každého města v Anglii, jsou hospody.” Řekla jsem: „Zvnějšku jsem je viděla.” Jen abych ji uspokojila – myslela jsem, že je umělecky založená. „Ne, ne, ne. Znáte tu nejlepší hospodu v Londýně?” Dala mi seznam, víte. Řekla jsem: „Která je nejlepší?” „Je tam jedna hospoda, která se jmenuje U poustevníka.” Řekla jsem: „Co to má být?” „Víte, muž, který žil v tomto domě, zemřel a nikdo nevěděl, že je mrtvý, takže tam několik měsíců nikdo nepřišel a celé místo bylo naplněno zápachem a bylo tam mnoho pavučin. Pak odtud odstranili to mrtvé tělo, ale ten zápach tam stále je a pavučiny jsou naprosto nedotknuté, víte. Musíte si dát pozor, abyste je neporušila. A to je nejlepší hospoda, za kterou musíte hodně platit. A já jsem ji viděla.” Tak pyšná.

Takže kde to pak skončí? Kde tato hrabivost končí? Ve shnilých věcech, v zahnívajících, můžete říci kvašených. Musí to tam skončit, protože přichází reakce ega a vy se začnete těšit věcmi, které jsou shnilé. Jako francouzský sýr, nikdy ho nejezte, řeknu vám, spálíte si prsty, spálíte si hrdlo a spálíte si žaludek. Je úplně zkažený a čím víc je zkažený, tím je lepší. Víno – víno je shnilá hroznová šťáva, naprosto zkažená, nemůžete si ji vzít, smrdí, smrdí jako shnilý korek. Kohosi jsem se zeptala: „Čím je to cítit?” Řekl: „Je to velmi dobré.” Řekla jsem: „Nesmrdí to jako shnilý korek?” „Nikdy jsem nečichal ke korku.” Proto jsem řekla, kdyby si čichl ke shnilému korku, nikdy by si nevzal víno; všechno to jsou věci, které jsou zkažené. Víte, jak byl objeven sýr, co se stalo, jak to začalo, víte to? Byla velká sněhová vánice a v jedné jeskyni zůstalo mléko. Kvůli sněhu na to mléko všichni zapomněli, zůstalo tam, pak se v létě to mléko kazilo, pak se kazilo víc a víc. Asi po dvanácti letech někdo přišel a uviděl to tam. Díky Bohu, že jsem dnes nejedla. A tak to mléko vzali, říkali mu sýr -„číz”. V Indii je „číz” používáno obzvlášť v jazyce Urdu pro něco, co je něco zvláštního, velmi speciálního, a také, jak víte, používají to v hudbě pro jistou speciální kompozici – „číz”. Ale tady je „číz” to nejzkaženější mléko, které by neměla jíst žádná lidská bytost, ani zvíře. Červi možná, takže to dali červům a vím, že v Holandsku a také ve Švédsku, myslím, měli sýr s červy a oni jedli ty červy; můžete to pochopit – je to příliš – nejen sýr, ale i ty červy. Chci říct, podívejte, kde jsme skončili v naší hrabivosti. Víno musí být sto let staré, certifikované, takové je nejlepší. Jíme tak shnilé věci, zapáchající, řeknu vám, smrdí. Proto jsem kdysi byla překvapená – že když jdou na toaletu, že si dokonce neumyjí ruce. Cítíme takový smrad, ale oni ne, protože když jíte tento sýr, tak nemůžete cítit nic shnilého. Dokonce i když je dáte do stoky, nebudou cítit nic zapáchajícího, protože to je všechno smrad, na který jsou zvyklí. Je to špína, chci říct, dokonce i když půjdou do pekla, nebudou se cítit špatně, protože to bude ten stejný smrad. Tak kam bychom je měli dát? Jsou vůči tomu nepříjemnému zápachu tak imunní, což je zcela pod úrovní lidí.

Takže tato hrabivost v jakékoliv vybrané společnosti – kdysi byla francouzská společnost pokládána za vybranou. Chudáci děti musí být zneklidněné z toho, co slyší, úplně to chápu. Francouzská společnost byla tou nejvybranější společností, byla tou nejdiplomatičtější v každém směru. Jejich jídlo bylo připravováno na víně, všechno bylo víno a tato diplomatická společnost kdysi vládla celé diplomatické oblasti. Ale nikdy nepochopili, že celá kultura nebyla nic než jídlo a pití alkoholu. Nic jiného než jídlo a pití. A později možná začalo trochu politiky. Ale toto jídlo a pití došlo až tak daleko, že nyní se dostali mimo diplomacii – nikdo je nechce, protože nikdy nepřemýšlejí správným způsobem. Když jakýkoliv diplomat, francouzský diplomat, někde je, lidé se zeptají: „On je Francouz?” – „Ano.” „Tak to ho radši na tuto schůzku nezvěte, bude mít svoje vlastní názory.” Vyšli z módy. Nyní se tato elita přesunula do Ameriky. Ten největší výkvět našel zalíbení v drogách. Nicméně, co to je? Drogy jsou pouze výtvorem této hrabivosti. Proč byste měli obviňovat Kolumbijce nebo kohokoliv jiného? Vydělávají peníze, v pořádku, tak jako je vyděláváte vy všichni, ale ten, koho sytí, je Amerika a Amerika je teď v hrabivosti tou nejdůležitější. A co získávají? Byla jsem v takové společnosti, mluví jen o drogách. Dobře, nemluví jen o drogách, ale je to jako nakupování drog. Všichni vědí, kde drogy získáte, všichni tito takzvaní velvyslanci a podobní lidé a jejich ženy. Se všemi svými šaty se teď stali jednoduššími, neoblékají se způsobem, jakým se dřív oblékaly ženy velvyslanců. Nepřekvapilo by mě, kdyby přišly v děravých kalhotách. Můžete vidět, že tato hrabivost v elitní společnosti skončila v drogách a když ne, tak u guruů – falešných guruů. Ti, kteří toho měli dost, přešli k falešným guruům, protože nemají rozlišování, aby poznali, co je správné a co špatné. Podívejte, jak to krok za krokem přešlo do shnilého stavu, toto ego, na Západě.

To je ta první věc, ta hrabivost, kterou máte. Potom, pokud je něčí žena hezká, pak každý muž má právo se na ni dívat. Nebo je hezký nějaký muž, možná je to něčí manžel, každá žena má právo se na něj dívat. Nedívat se na své vlastní manžele, ale na jiné, k čemu to je? Nikdy jsem to nedokázala pochopit – jaký má smysl dívat se na jiného muže, který není vaším manželem? Tato nenasytnost přešla do zcela nemorálního života, nemorální společnosti a lidé ztratili smysl pro respekt ke svému věku. Devadesátiletá žena bude mít milostný románek se svým vnukem, kterému je osmnáct; jen pomyslete, jaká hloupost, jaký nesmysl. Jak je to možné, pokud nemáme nějakou zvrácenou nenasytnost? Dokonce i umění přešlo do zvrhlosti, všechno přešlo do zvrhlosti – protože prokletím západní společnosti je, že nemají žádné hranice. A Kundaliní stoupá ve svých vlastních maryjádách, navrací vaše maryjády, udržuje vás ve vašich maryjádách. Jste lidskou bytostí, nežijte jako zvířata, dokonce hůř než zvířata. Nemáte na to žádné právo. Bůh vás nevytvořil proto, abyste byli pod úrovní lidské bytosti, ale abyste byli vynikající lidskou bytostí. A takto se to vypracovává. Nyní můžete přemýšlet o tom, jak daleko zachází tato hrabivost, co se týče věcí. Ale druhé, velmi nízké prokletí západní hrabivosti je, že si chtějí přisvojovat, napadat druhé. Agrese, útočnost. Myslí si, že mají právo napadat druhé země. Chci říct, že obsadili naši zemi na více než tři sta let. Proč? Proč nás napadli? Nejsme špatní lidé. Protože jsme měli zlato, diamanty, měli jsme perly, měli jsme mnoho věcí, byly to jen materiální záležitosti, kvůli kterým nás napadli – a nezískali z Indie žádnou spiritualitu. Takže Francouzi napadali, tito napadali, napadání celé věky. Japonci vás také následují. Tato agrese pak mění celou společnost na velice destruktivní sílu. Můžete každý den vidět, jak pokračují války, ten bojuje s tím, tamten s někým jiným, chtějí toto, tamto. A tato agresivita pronikla i do rozvojových zemí, zemí třetího světa. Tak pěkně je tato nemoc na postupu. Ale Kundaliní tuto hrabivost zabíjí. Jak? Tím, že vám dává radost.

Vším se těšíte. Sedíte v džungli, těšíte se, tady se těšíte v nepohodlných podmínkách, protože hledáte pohodlí svého Ducha, protože to vám dá radost. Konec konců to je to, co získáváte – z čehokoliv. Myslíte si, že získáte radost přisvojováním, ale není to tak. Ale tu radost získáte probuzením Kundaliní a v této radosti už nic nechcete, nic nežádáte, jen se těšíte sami sebou, vy jste tím objektem radosti. V sanskrtu se říká: „Atmanyeva atmane ahrushta.” „Duch je spokojený ve svém vlastním duchu.” Takže musíte vidět radost v malých věcech a v nich musíte pozorovat celý vesmír. Chci říct, když cestuji, ptám se: „Co je to za strom?” „Matko, nevíme.” „Žijete tu tolik let a nevíte?” „Ne, Matko, nevíme mnoho o stromech.” Zeptám se: „Co je to za květiny?” – „Nevíme.” Chci říct, co děláte, co jste dělali, že nevíte, co je to za stromy, na které se každý den díváte, nevíte, co je to za strom? Ale když se jich zeptáte: „Odkud máte toto víno?” – budou vědět. „Matko, toto je místo, kde vyráběli nejlepší vína.” „Dobře, podívám se na to.” A příští rok neměli žádné kvašení. Takže toto je hrabivost, která se stává jistou politickou výhodou, že jdete a napadnete druhé země, napadnete druhé lidi a používáte všechno možné, a to je opravdu zabíjející. Takže celý postoj lidských bytostí se mění, myslí si – jsme pány, můžeme kohokoliv nenávidět, můžeme kohokoliv napadnout, můžeme být na kohokoliv drzí, můžeme cokoliv požadovat, můžeme odvést jakoukoliv ženu, jakékoliv dítě, vzít cokoliv, můžeme zabít naše děti. Výsledkem je, že láska je ztracena. Nemluvě o soucitu. Láska je pryč, soucit je pryč, žádná láska. A s tímto jste si také rozvinuli „mé” a „moje”. Smysl pro „mé” a „moje”. Že: „Toto je moje dítě, toto je moje země, toto je…” víte, co dělají v Jugoslávii. Nevím, kdo jim dal to jméno „Jugo” – jugo znamená jóga. Jsou to lidé jógy, bojující mezi sebou. Toto přišlo z toho stejného kořene jako: „Toto je mé, toto je má země.” Proč? Jak to, že je to vaše země? Nedokážete vytvořit jediný list, tak kdo jste? Nedokážete vytvořit kousek bláta nebo ano? Jak to, že říkáte: „To je má země?” Jak se opovažujete? Všechno to náleží Bohu. On vytvořil, nebo můžeme říct Ádi Šakti vytvořila. Ani to jste nevytvořili, jak můžete říct: „Toto je mé a měl bych to mít?” Takže toto „mé” a „moje” se také velice silně rozvíjí. A totéž se někdy děje i se sahadžajogíny. „Moje děti” – to je první prokletí. „To jsou mé děti, má žena, má rodina,” tak to začíná růst. Pak se srdce zmenšuje. Pro člověka s velkým srdcem je celý svět vesmírem, všechno je uvnitř, všechno je vaše.

Když takové srdce pocítíte uvnitř sebe, pak Kundaliní prostě vystřelí, protože, jak víte, Sahasrára je srdeční čakra. Žádný problém s napadením Sahasráry, pokud máte velké srdce. A udržovat Sahasráru otevřenou znamená jen rozvinout ten smysl, tu moudrost: „Nikdo nepatří mně, všichni náleží Bohu. Kdo patří mně? Cokoliv Bůh chce, nechť se stane.” Takže se dostaňte z tohoto nízkého postoje. Sahadžajogíni to dělají, musím to říct, viděla jsem je. Poutají se na své rodiny. „Můj syn nedostal realizaci, můj bratr nedostal realizaci,” a tak dále. Potom, když získají realizaci, se to přesune. „Toto je můj syn, můj bratr, moje sestra.” Toto „moje” musí odpadnout, což je velice jemná věc, a proto je Sahasrára napadána. Každý je váš, protože Kundaliní sahadžajogínů je stvořená z lásky, čisté lásky. Čistá láska má jen čisté přání – milovat, milovat každého stejně. Říkáte-li, že je to těžké, znamená to, že nezkoušíte Sahadža jógu. Rozšiřte své srdce, nikdy se nebudete cítit sami. Co se Mne týče, když jsem opouštěla Anglii, byla jsem opravdu trochu… chci říct, stane se to tak, jako když je Měsíc pohlcen mořem. Cítila jsem, že Mé srdce bylo stahováno, ale dojela jsem sem a opět vidím Své děti, jak na Mě čekají, tak je to pryč, skončeno. Tam jsem to cítila, teď tady cítím, že ten tlak na Mé srdce povolil. Vy tady jste také Moje děti a oni jsou také Mými dětmi. Jak můžu jako matka říct: „Ó, to je Mé, to je Moje?” Takže se pokuste zbavit těch podmíněností. Nejprve se lidé na Západě nestarají o rodinu, desetkrát se rozvedou a ještě to zveřejní: „Jsem desetkrát rozvedená dáma.” Nyní se nerozvádí, ale jsou tak připoutaní ke svým rodinám, svým mužům. Jsou jako lepidlo, řeknu vám, jako lepidlo. Někdy se začínám divit: „Co jsem udělala, že jsou takoví?” Nyní je důležité tyto věci vidět, a konec konců srdce je Sahasrárou, nebo můžete říct brahmarandrou, pak musíme jít do srdce. Nepřemýšlejte o tom, nediskutujte o tom, nevypracovávejte to mentálně z knih nebo podobně, ale prostřednictvím svého srdce, když to vypracujete, porozumíte, že nic není důležitějšího, než někoho milovat. A tou největší věcí je milovat všechny stejně. V lásce samozřejmě můžete něco někomu říct. Onehdy jsem musela něco říct jedné sahadžajogínce, tak můj manžel řekl: „Neříkej jí to, stane se tvým nepřítelem.” Řekla jsem: „Ať je mým nepřítelem, to nevadí. Je Mou povinností jí říct, že je to špatné, jinak se stanu jejím nepřítelem, protože jsem jí neřekla pravdu a ona bude trpět.”

Takže to vám dá rozlišování a láska je pravda. Takže k této Kundaliní, která není nic než řeka, jak včera popsali – nirvadž, která nepřijímá žádnou náhradu. Řeka této čisté lásky, která nás probudila s takovou láskou, laskavostí a něhou, měli bychom se pokusit užívat tuto sílu uvnitř nás, abychom takoví byli, protože naší prací je – Ona nám dala realizaci pro osvobození celého světa, nejen nás samých. Takže každý musí dávat realizaci druhým, jinak se jejich Kundaliní usadí zpátky. Mluvte o Sahadža józe. Sahadža jóga není na poloviční úvazek, není to podružná záležitost, měla by být stále s vámi. Kdekoliv máte šanci, musíte mluvit o Sahadža józe, musíte to vypracovat, musíte dávat realizaci, jinak to nemá žádný smysl. Nechť vám všem Bůh žehná.