Šrí Fátima púdža, 18/05/1993, Turecko

Mövenpick Hotel Istanbul, Istanbul (Turkey)

new


Send Feedback
Share

Šrí Fátima púdža, 18/5/1993, Istanbul, Turecko

Je velmi radostné, že jsme dnes všichni zde v Turecku, abychom slavili púdžu k Fátimě. Jak víte, byla dcerou Mohameda Sáhiba a byla provdána za Alího a měla dvě děti, Hassana a Husseina. Ti byli nakonec zabiti v Karbale fanatiky, kteří si tehdy říkali sunnité. To všechno se stalo proto, že tam byl fanatismus. Fanatismus člověka přiměje vždycky věřit, že je na straně práva, a má proto plné právo rozčilovat se, přesvědčovat druhou stranu, druhou osobu. Fanatismus vyrůstal už dlouho – to není nová věc. Nyní je zcela zřejmé, že náš hlavní problém v tomto světě pramení z fanatismu. Fátima ztratila svoje dvě děti a byla ztělesněním Gruha Lakšmí. Přebývá v našem levém Nábhí. Všechny nemoci, které jsou spojeny se slezinou, všechny problémy, které jsou spojeny s levým Nábhím, může napravit pouze Fátima. Musíte v sobě tedy Fátimu udržovat probuzenou. Protože jsme zde v islámské kultuře, můžeme říct, že toto je místo islámské kultury. V islámské kultuře měla žena v domácnosti velmi důležité místo. V době Mohameda Sáhiba neustále probíhaly boje a války mezi různými kmeny. Následkem toho bylo zabito velmi mnoho mladých mužů. Jen velmi staří lidé přežili a také mnoho žen. To je důvod, proč Mohammed řekl: „Můžete si vzít čtyři manželky, pět manželek, nemůžete jim ale dovolit, aby zůstaly neprovdané nebo měly mimomanželské vztahy.“ To by byl největší úpadek islámu, tohoto náboženství. Chápal, že pokud se ženy neudržují v naprosté cudnosti, absolutně čisté, nemůže zde být Boží království.

V sanskrtu existuje rčení: „Jatra narja pudžjante, tatra ramante dévatá“ – ve smyslu: „Kde jsou ženy respektovány, tam jsou uctívány a hodné uctívání.“ Nikoli, že mají být uctívány, ale jsou úctyhodné. Jedině tam existuje Boží království. Tak velká zodpovědnost je na ženách. Ze života Fátimy musíme vědět, že nevyšla z domu a zůstala v domácnosti. Vychovala svoje dvě děti pro boj ve válce proti fanatismu. Její manžel tam byl také. To ukazuje, že žena jako hospodyně je velmi silná, i když je v domácnosti. I když je jen matkou, je tak mocná! V současné době vznikl nový typ myšlení. Muži jsou velmi nepříjemní a velmi agresivní vůči ženám. V důsledku toho nacházíme velkou opozici vůči mužům. Mezi muži a ženami vzniklo něco jako „velký rozkol“. Jakmile muži začali být nemorální a perverzní a chodit ke zkaženým ženám, pak si ty spořádané pomyslely: „Proč bychom také nemohly být takové?“ A začaly také dělat špatné věci, které by dělat neměly. Tak se zhroutila celá společnost. Muži jsou zodpovědní za politiku a ekonomiku a rovněž za národ jako správci, ale ženy jsou zodpovědné za společnost. Ať je žena doma nebo jinde, ať už pracuje v domácnosti nebo venku, je zodpovědná za udržování společnosti. Někdy ženě připadá, že je ovládána, že jí manžel dominuje, že ji manželova rodina ovládá, ale právě kvalita ženy je to, co pozvedá úroveň společnosti. A nejen to, pak ji respektují i v rodině. Být ženou v domácnosti je velmi důležitá role, možná si to někdy neuvědomujeme. Vidíme tu tolik světla, elektřina proudí. Co je však zdrojem této elektřiny? Není to mnohem důležitější než tato světla? Muži nejsou nic, můžeme snad říci, že jsou kinetickou energií, ale potenciální energií je žena z domácnosti. V dnešní době však dochází k velmi absurdní situaci. Byla jsem také překvapena – když jsem jela do Itálie, jak lacinými se tam ženy staly. Chtějí vypadat atraktivně pro každého muže. Je to zapotřebí? Je to neradostná honba, do které se zapojili i muži, a ženy se dělají vysloveně lacinými. Ta lacinost nedá ženám žádnou sílu ani radost.

Vím, že se ženy cítí velmi nešťastné kvůli tomu, jak s nimi muži zacházejí. Musíte mít svou vlastní osobnost, musíte mít své vlastní pochopení toho, že jste žena, že jste šakti. A nikdo nemůže utlačovat šakti. Pokud se nedržíte své vlastní osobnosti nebo své cudnosti, nemůžete dosáhnout svého životního cíle. Cílem vašeho života je dát sílu svému synovi, svému manželovi. Žena dává sílu celé společnosti. Jsem také žena, jak víte, a také mám rodinu. Vzdor všem silám, které mám, jsem jim nikdy neukázala, že mám tyto síly. Vždycky jsem naslouchala svému manželovi a poslechla ho, i když i on byl někdy velmi nerozumný. A také pocházel ze společnosti, která byla více islámsky orientovaná. Pro Mě to byla jen legrace, protože jsem si myslela: „On je prostě jako dítě a Já s ním musím mít velikou trpělivost.“ Vždycky říká, že díky Mým silám získal v životě všechno. Vždycky to přede všemi říká. Nevím, jak to přesně je, ale každopádně jsem se svým manželským životem velice spokojena. Nikdy neuvažuji jako ostatní, kteří si myslí, že se svého manžela musíme snažit ovládat, že s ním musíme bojovat, že musíme mít právo to dělat. Naše právo je uvnitř nás samých, v našich silách. I muži si musí uvědomit, že musí ženy respektovat. Chci říci, ne do takové míry, že ona vám řekne, abyste udělali něco špatného, a vy se tím prostě ztratíte, takhle ne. To je otroctví. Muži mají být muži. To v žádném případě neznamená, že muži ženy ovládají. To tím nechci říct. Protože pokud máte své vlastní síly, manžel, ať už je jakýkoli, nakonec bude muset přijít a pochopit, co chcete. Bude muset poznat, kdo jste. Viděla jsem to mnohokrát ve svém vlastním životě, že to bylo takhle. Nikdy jsem nic neříkala. Řekněme, že se rozčílí, Já zůstanu zticha. Dobrá. Koneckonců, on musí bojovat venku a musí si vybít svou náladu na Mně, což nemohl udělat jinde, protože pokud to udělá ostatním, zbijí ho, takže je lepší, když se vybije na Mně. A Já jsem z toho nikdy, nikdy neměla pocit, že Mi dominuje. Myslela jsem si pouze, že si vybíjí náladu. Viděla jsem však, že kdykoli jsem mu něco řekla, přemýšlel o tom. V jeho celém životě jsem učinila jedenáct rozhodnutí a všechna tato rozhodnutí si stále pamatuje, jedno vedle druhého, a ví, že to bylo velmi, velmi důležité. Jinak jsem mu nikdy neříkala, co má dělat. Nejdůležitější je ten princip. Teď, když si uvědomil, že mám velmi důležitou misi, dal Mi peníze, dal Mi čas, dal Mi veškerou svobodu. Ale nejdřív jsem se musela osvědčit jako velmi rozumná, oddaná manželka.

Muži všeobecně jsou velmi odlišní, to musíte pochopit. Jsou extroverti. Nezajímají se o to, co zajímá ženy. To je v pořádku, protože ženy a muži se vzájemně doplňují. Například Alí byl venku a vypracovával všechno vnější, zatímco Fátima Bi byla v domě, doma, nikdy nešla ven, ale on věděl, odkud přichází jeho zdroj energie. Protože ženy nebyly nikdy respektovány jako šakti, začaly tíhnout k těm moderním západním myšlenkám, typu: „Musíme bojovat s muži, jsou problematičtí, trápí nás, měly bychom se jim pomstít.“ Takto společnost fungovat nemůže. Odpovědnost žen je mnohem větší než odpovědnost mužů. Muži mají prostě jít do kanceláře, nějak si to odpracovat a vrátit se domů. Ženy mají po celý život vytvářet energii pro růst dětí, ochranu manžela, pro všechny rozumné věci, které musí dělat. To je důvod, proč v Indii říkáme: „Žena má být absolutně respektována a musí být respektu-hodná.“ Navíc, není to jen v Indii, viděla jsem všude, že ženy se vždy těší úctě, jsou-li ženami v domácnosti. Například když jdu s manželem na nějaký večírek, chovají se ke Mně stejně uctivě jako k němu. Například jeho zástupce nerespektují tak, jako Mě. Ani jeho sekretářku. Nikoho. Mě coby jeho manželky si váží stejně jako jeho, protože jsem jeho žena. Nikdo se na Mě nedívá svrchu, protože Já jsem něčí manželka. Všude je to takhle. Uvedu vám jako příklad jednu paní, kterou jsem znala. Vždycky se považovala za velmi elegantní ženu, víte, vždycky pečovala o svoje tělo, jen aby byla hubená a to všechno, a chtěla přitahovat všechny muže a oblékala si džíny – víte, docela stará paní. A její manžel byl významný muž, byl hlavním tajemníkem kabinetu, mnohem výše postavený než my. Takže jednoho dne jsme byli všichni pozváni na večeři. Ale ona tam nebyla. Spousta lidí se ho ptala: „Kde je vaše žena, kde je vaše žena?“ A on řekl: „Nevím, kde je. Měla sem přijít.“ Také jsem přemýšlela, kde je, kam odešla, protože tam pro ni bylo místo, velmi prominentní místo. Než jsem se tedy usadila k večeři, šla jsem na toaletu. A ona tam chudinka seděla v rohu. Řekla jsem: „Proč tu sedíte?“ Ona na to: „Oni mě přiměli, abych seděla tady. Nevím, co mám dělat.“ Tak jsem ji přivedla. Řekla jsem: „Proč jste ji tam nechali sedět?“ A to si myslela, že je velice elegantní, že si nechala udělat pěkný účes a vypadá jak herečka. „Ach, to je ta manželka?“ „Ano,“ řekla jsem. „Ach, můj Bože! Mysleli jsme, že je to sekretářka. Jak by to mohla být ona? Nemá vlastní důstojnost, když je tak nevhodně oblečená. Jak můžeme věřit, že je to jeho žena? Když nemá důstojnost manželky tak vysoce postaveného indického gentlemana.“ A tak tam, chudák, půl hodiny seděla a kouřila. Nemohli tomu uvěřit. Pak se Mě zeptali: „Jste si jistá, že je to jeho žena?“ Řekla jsem: „Ano, jsem si jistá.“ Chci říci, že když přišla ke stolu, nikdo ji neusadil na místo. A všichni ostatní si pořád mysleli, že je to sekretářka, která právě přišla. Tak jsme jim museli říct: „To je jeho manželka.“ Myslela si, že je elegantní mladá dáma, víte. Chovat se v tomto věku tak hloupě!

Takže i na Západě si ženy váží, pokud je dobrou hospodyňkou. Všude je respektována. Také jsem byla překvapena, že jsem znala někoho velmi vysoce postaveného, ministra v kabinetu anglické vlády, který prý byl poněkud nevrlý a nikdo si ho nevšímal. Nikdo. „Nedívejte se na něj!“ Neorientovala jsem se dobře v aférách, které měli v diplomatických kruzích, tak jsem řekla: „Proč s tím člověkem nemluvíte?“ „Nestojí za to.“ „Proč?“, řekla jsem. „Je hrozný, není to dobrý člověk.“ „Ano, ale proč? Co udělal?“ Řekli: „Flirtuje, dívá se na jiné ženy a dělá všechno možné,“ a vyprávěli o něm. Můj Bože! Tak významný muž jako ministr. Proč se takhle chová? Chová se jako hloupý osel… Nikdo by mu ani ruku nepodal. Ani muži by se na něj nepodívali. A teď se, samozřejmě, vytváří nová společnost složená ze všech těch hloupých lidí. Tohle je dnes jiné. Když však do těchto míst přijde nějaký sahadžajogín, ihned užasne, jak jsou hloupí. Mohou na to přijít. Všichni jsou napadeni na levém Nábhí, ženy i muži. Ale nebezpečnější je to pro muže, pokud mají takovou manželku. Co se tedy stane, když je napadeno levé Nábhí? Jaké nemoci dostanete? První a nejdůležitější je rakovina krve. S levým Nábhím můžete dostat rakovinu krve. Ženy si myslí, že svého manžela mohou ovládat, že to svému manželovi mohou dělat, že je mohou napravovat, ale nevědí, že tím způsobují vážné onemocnění, jako je rakovina krve. Znám někoho, kdo měl rakovinu krve, ale vyléčili jsme ho a pak jsme zjistili, že jeho levé Nábhí je stále špatné. Nemoc se mu stále vracela. Zjistili jsme, že za tím je jeho manželka. Byla pro něj nebezpečnou ženou. A on by ji neopustil, neopustil by ji. Řekla jsem mu: „Nebudu tě znovu léčit, pokud budeš žít s tou ženou. Vyhoď ji nebo ji pošli někam jinam. Pokud hodláš žít s touto ženou, nebudu tě léčit.“ On ji zavolal a Já jsem jí řekla tváří v tvář: „Jste velmi dominantní štěkna, která neustále sekýruje, a když budete svého manžela týrat, nemůže být vyléčen.“ Ale ona v tom pokračovala a konečný výsledek byl hrozný, hrozný, hrozný. Vyvinula se u něj takto velká slezina, všechno mu museli vyoperovat a lékaři řekli, že do šesti měsíců bude konec. Takže o obou případech bych řekla, že manželka chtěla ovládat manžela a manžel se k ní připoutal. Tenhle případ, který vám uvádím, se stal nedávno. Nuže, jsme muž a žena, protože se navzájem milujeme, vzájemně se doplňujeme. Žena je žena, muž je muž.

Muži by neměli očekávat, že ženy budou jako oni, velmi rychlé, a ženy by neměly očekávat, že muži budou jako ony, velmi ušlechtilí, abych tak řekla. Jsou vlastnosti ženy a vlastnosti muže. Největší silou ženy je však její cudnost. Pokud je její cudnost narušená, pak je to nebezpečná osoba, velmi nebezpečná. Může nejen ublížit svému manželovi, ale i svým dětem, své společnosti. My pocházíme z kultury, která je také velmi blízká islámské kultuře. Indická kultura je podobná. V indické kultuře si ženy váží své cudnosti více než čehokoli jiného na tomto světě. Dokážou se vzdát čehokoli, ale ne své cudnosti. A kdysi dávno – existuje příběh, který vám musím povyprávět, velmi zajímavý, o překrásné ženě jménem Padminí. Byla manželkou krále. A jeden hrozný muslimský král chtěl tu ženu vidět, protože slyšel, že je velmi krásná. Víte, je to, byla to velmi prekérní situace. On přišel do toho království a řekl: „Musím tu dámu vidět, jinak celé království zničím.“ Lidé říkali: „To nemůže udělat, vždyť je to naše královna. Nemůže se přece jen tak podívat na naši královnu.“ Ona si řekla: „Dobrá, nemusí vidět mě, ale snad by mohl vidět můj odraz.“ Tak se postavila před zrcadlo a on uviděl její odraz. Poté však zešílel ještě víc a řekl: „Tuto ženu musím mít. Pokud mi ji nedáte, všechny vás zničím.“ Představte si krále, který dělá kvůli nějaké ženě takové nesmysly – to ukazuje, jak zbytečný to byl člověk. Přivedl veškerou svou armádu se vším všudy a usadil se nedaleko pevnosti, kde se ti lidé nacházeli, a poslal jim zprávu: „Pokud tu dámu nepošlete ke mně, zaútočím.“ Oni nebyli připraveni, nevěděli, co mají dělat, tak si řekli: „Pojďme s ním bojovat. Nemůžeme přece dovolit, aby mu naše královna byla vydána. Je to otázka naší prestiže.“ Vzali sto nosítek. Rozumíte, co jsou nosítka? Vzali sto nosítek. A v každém z těch nosítek seděli čtyři bojovníci se zbraněmi a další dva je nesli. A oni řekli: „Dobrá, královna přichází se svou stočlennou družinou dvorních dam.“ Muslimové tehdy byli, muslimský král popíjel a oslavoval, velmi šťasten, že se královna chystá přijít. Ti lidé se tam tedy dostali, vyšli ze svých nosítek a začali bojovat. Než odešli, řekli ženám: „V případě, že vyhrajeme, v pět hodin ráno zapálíme oheň, a když uvidíte oheň, budete vědět, že jsme naši věc vyhráli. Pokud se nám vyhrát nepodaří, měly byste s určitostí vědět že jsme tu bitvu nevyhráli.“ Bylo jich jen, řekněme, 400 či 600 lidí a s oním mužem byly tisíce, zbraně, děla, všechno. Začali bojovat. V tom boji onen muslimský král vyhrál, protože měl obrovskou převahu, a většina těch lidí zemřela. Byl zabit i král. V pět hodin nebyl zapálen žádný oheň a ženy viděly, že žádný oheň nehoří. Udělaly tedy obrovskou rampu – pohřební hranici, vylezly na ni, zapálily ji a všechny zemřely. Tři tisíce žen zemřelo, protože nechtěly, aby se jich dotkli jiní muži. Pokud by přišel nějaký jiný muž a dotknul se jich, znamenalo by to konec jejich cudnosti.

V Indii existuje velmi mnoho takových příběhů. Natolik si tedy vážily své cudnosti! Víte, je snadné upadnout do nějakého jiného pokušení, ale pokud je tohle vaše síla, proč byste se měli podvolit něčemu tak scestnému? V Sahadža józe si to musíme uvědomit. Muži také musí vědět, že pokud jejich manželky jsou tak cudné a ušlechtilé, musí si jich vážit. Měli by si také uvědomit, že mají i rakhi-sestry, což znamená, že jsme velmi cudní lidé. Vážíme si cudnosti rakhi-sestry a nechceme se v žádném případě podřídit nikomu, kdo cudnost nerespektuje. Pak začnou být cudní i muži. Když jsou ženy cudné, budou takoví i muži. Cudnost je vaše hlavní síla, právě cudnost je jednou ze sil Šrí Ganéši. Když získáte tuto sílu Šrí Ganéši, víte, jak silnými se stanete díky nevinnosti, která se ve vás probudí? Bez cudnosti ženy nemohou v Sahadža józe dosáhnout ničeho. Člověk se musí vzdát všech starých názorů, všech minulých věcí a také toho, čím nás bombardují noviny, média atd. Nedávno jsem četla krásnou knihu, takhle tlustou, která nedávno vyšla, Média versus Amerika. Říká se v ní, jak tato média nasadila ženám a mužům do hlavy názory napadající prospěšnost manželského života a jak manželský život zabíjejí. Lidé se vezmou, pak se rozvedou, znovu se vezmou a zase se rozvedou. A takhle to pokračuje pořád dokola. V Sahadža józe to samozřejmě není tak špatné. Tentokrát jsme měli osmdesát šest svateb. Osmdesát šest. Z nichž jedna vypadala jako fiasko, ale také se to usadilo. V Sahadža józe je to mnohem lepší. Lidé chápou důležitost manželského života. Je to drama, ale také je to tapas, je to tapasja, při němž postupně porozumíte svým vlastním silám. Řekla bych, že muž je jako slunce, ale žena je jako Matka Země. Rozdíl je v tom, že slunce svítí, dává světlo, svým způsobem také dává výživu Matce Zemi. A Matka Země dává všechno, ona snáší tolik věcí, snáší všechny naše hříchy. Takže žena v domácnosti je jako Matka Země. Dává radost všem, manželovi, svým dětem. Nemyslí na sebe. Neříká si: „Jak bych mohla dosáhnout velkých věcí – možná skrze svou krásu, své tělo, pomocí svého vzdělání, prostřednictvím sil, které jsem dostala,“ ne, tohle si neříká. Říká si: „Jak mohu jiné udělat mocnými, jak jim mohu dát sílu, jak jim mohu pomoci?“ To je typická ideologie ženy. Pokud tomu tak není, pak to není žena. Myslím tím, že když někdo řekne: „Chci k vám přijít na večeři,“ cítí se velmi šťastná. „Ach, to je skvělé. A co bych tedy měla uvařit? Co mám udělat?“ To je ženský postoj. Jednou jsme měli skupinu lidí, asi dvacet pět Mě jich přišlo navštívit. Seděla jsem s nimi pod širým nebem a pak jsem vzkázala své dceři, že jsou tady a mohlo by být pozdě, že pro ně raději připravíme večeři. Na závěr jsem pak řekla: „Je tam pro vás večeře, pojďme.“ „Jak to?“, divili se. „To je v pořádku,“ řekla jsem. Moje dcera měla ohromnou radost. Připravila všechno možné, přišly jí pomoct i její přítelkyně. A všichni tito cizinci byli překvapeni: „Jak to, Matko, že je kvůli tomu tak šťastná? Kdybych to řekl své ženě,“ – to bylo v začátcích Sahadža jógy – „kdyby i jen tři osoby měly přijít na večeři, začala by to přemílat v hlavě pořád dokola.“ „Jak to?“, řekla jsem. „A dělala by to nerada a s reptáním a dávala by lidem najevo svou špatnou náladu.“ Dost Mě to překvapilo.

V Sahadža józe je běžné, že chceme dávat lásku. A muži tuto lásku musí ocenit a radovat se z ní, ať už jste bratr nebo manžel nebo syn, láska ženy je tu každopádně pro vás. A ona vám dává takovou lásku, která vás dělá absolutně radostnými a také zbožnými. Protože tyto dvě věci patří k sobě. Pokud se žena začne chovat neslušně, je to pro společnost to nejhorší – muži se také začnou chovat neslušně. Muži jsou i tak extroverti. Abychom je tedy zvládly, učiňte z nich hospodáře a hlavu rodiny. Ženy musí vědět, jak s nimi zacházet. Není snadné vést dům, není snadné vést svoji rodinu, není snadné starat se o děti, je to velmi obtížné. A ty, které mají tyto vlastnosti, jsou nejlepší ženy a opravdu toho dosáhnou. Chci říci, vzpomeňte si na své matky, jak moc vás milovaly, a všechny muže a ženy. Proč? Proč tolik vzpomínáte na svou matku? Protože obětovala všechno, aniž ukazovala, že se obětuje. Udělala pro vás tolik, abyste mohli … Schopnost žen milovat je obrovská, obrovská! A to je to, co se musíme učit od Fátimy. Dala své dvě děti, aby byly zabity. Věděla to, protože Ona byla konec konců Višnumája. Byla inkarnací Višnumáji. Věděla, že Její děti budou zabity, ale přesto je tam poslala. „Dobrá, to nevadí. I když vím, že jdou zemřít, je to v pořádku.“ Taková statečnost, taková odvaha, takové pochopení úkolu svých dětí. Dnes si je připomínáme jako Hassana a Husseina. Kdyby tehdy řekla: „Ne, ne, ne, nechoďte do války, zůstaňte doma,“ a kdyby je přesvědčovala, aby nechodili, neodešli by. Dnes bychom o nich nemluvili, že ano? V každém případě by jednou zemřeli, ale smrti hrdinů se jim dostalo díky jejich matce. Samozřejmě, i oni byli něco jako inkarnace, ale Ona je dokázala úžasně, naprosto dokonale povzbudit: „Jděte a bojujte za správnou věc.“ Protože ti fundamentalisté se snažili prosadit svůj fanatismus. Dnešek je tedy dnem, kdy musím říci také mužům, že se musí naučit vážit si ženy, která je cudná. Pochopte prosím, že pokud je vaše žena mravně bezúhonná, pak v žádném případě nemáte právo ji trápit. Ne, že by měla být úctyhodná, ale měli byste se postarat o to, aby ji každý respektoval a nikdo ji neurážel, měli byste stát při ní, ztotožnit se s ní. Jestliže to však není počestná žena a je opačného ražení, raději se držte stranou. Nemám tolik odvahy, abych řekla: „Dobrá. Pokračujte s ní a já se o to postarám.“ Je to velmi obtížné. Nevím, jaké komplikace by mohly přijít. Se všemi těmi zkušenostmi člověk jednoznačně zjistí jedno, že žena je mnohem více uvnitř, má mnohem více sil a je mnohem moudřejší než ostatní lidé, když se drží své čistoty. To je ten bod, kolem něhož se točí veškerý její pohyb, celá její osobnost. Ona může být čímkoli.

Měli jsme ženy – například jednu paní, které bylo teprve sedmnáct, když ovdověla. V sedmnácti letech se stala vdovou a bojovala s ukrutným králem, který se jmenoval Aurangzeb. A postarala se o to, aby byl poražen. Jmenovala se Tarabai. V Indii máme ženy nejrůznějších charakterů, které bojovaly různými způsoby, ale především byly ženami v domácnosti. Všechny jejich síly byly silami žen v domácnosti. Nedívejte se tedy spatra na ženy v domácnosti. Když cestuji letadlem, ptají se Mě: „Matko, jaká je Vaše profese?“ „Žena v domácnosti.“ Moje profese je žena v domácnosti. Jsem žena v domácnosti velmi, velmi veliké rodiny. Starám se o svoje děti, miluji je a ony milují Mě a myslím, že tahle profese je nejlepší, protože dává tolik radosti, je tak krásná. Je to láska. Dává tolik energie. A ani v tomto věku se na svůj věk nikdy necítím, protože jsem Matkou tolika z vás. A nikdy Mi nepřišlo do hlavy, že už jsem stará a musím dělat to a ono, že si musím odpočinout a nesmím dělat tuto práci nebo že… Protože cítím lásku ke svým dětem – musím je vyživovat, musím se o ně starat, musím jim dát všechny své síly. Nikdy se vám nijak nesnažím předvádět své síly. Jste to jedině vy, kdo by měl vstřebat všechny Mé síly. Jediné přání, které mám, je, abyste byli tak mocní jako Já. Samozřejmě zjistíte, že mám síly, ale pokud jde o Mě, Já chci, abyste zapomněli, jaké síly mám Já; vy sami byste měli mít všechny tyto síly v sobě, abyste mohli zachránit svět. To je jediná věc, kterou vám chci dát. A chci vás ujistit, že vy všichni můžete mít všechno, co mám Já. Pokud si ovšem dokážete udržet v životě jednu jednoduchou věc – že musíme být počestní lidé. Nemůžeme si zahrávat, nemůžeme se chovat neslušně. Dnes vychází najevo tolik věcí, které dělají muži a které dělají ženy, ale my nikoli. Mohli bychom říci, že v evolučním procesu existovaly některé opice – šimpanzi, z kterých se vyvinuly lidské bytosti. Ale tak to není, mezitím existovaly některé jiné lidské bytosti, které přišly a zase zmizely. Takže jen velmi málo lidí se stane sahadžajogíny, kteří budou spaseni. Všichni ti ostatní tam nebudou ani opicemi ani lidskými bytostmi, hotovo. To všechno jsou sebedestruktivní věci, které zabíjejí rodinu, které zabíjejí mravní bezúhonnost v nás, a my pak zůstaneme na holičkách. Nejsme nikde. Máme nemoci, máme trápení, máme problémy. Buďte tedy opatrní, velmi, velmi opatrní.

A tato zvláštní púdža pro Fátimu Bi je púdžou k Višnumáje. Také vinu, která pracuje na levé Višuddhi, lze vyléčit, pokud si rozvinete cudnost. Nikdy nebudete mít pocit viny, když máte takovou ctnost. S touto ctností se nikdy, nikdy nebudete cítit vinni a můžete se postavit jakémukoli nesmyslu, protože stojíte na pravdě cudnosti. Dnes je zvláštní den, řekla bych, kdy uctíváme tento velký ideál mravní bezúhonnosti, kterým je Fátima Bi. Kéž vám Bůh žehná! Dobrá, takže teď máme velmi málo dětí… Kolik dětí máme? Pojď, pojď, pojď! Budeme zpívat Ganéša Stuthi. Dobře, můžete zpívat Ganéša Stuthi. Řekneme Ganéša mantru, pak budeme zpívat Ganéša Stuthi a poté budeme mít sto osm jmen. Tento kámen, feroza, pochází z Iráku a Fátima nosívala křemen, o tom není pochyb. Tento se nazývá křemen, nazývá se feroza – tyrkys. V Iráku je ho plno, spousta. Nosívala tuto ferozu, je to přesně tak. Také toto, pro vaši informaci… tyto vázy také pocházejí z Iráku, také ze stejného místa, kde byla Ona. Jen se podívejte na tu náhodu, že přesně v této době přijdou z Iráku! Kéž Bůh žehná této zemi a kéž tam je mír! Další návrh se týká toho, že každý nemůže jet do Indie, takže se lidé nemohou vdát nebo oženit, víte. Uvažujeme proto také o organizování svateb během Divali púdže. Ale nebudete mít tak široký výběr, to je ten problém. Nevadí, vy, kteří se chcete vdávat a ženit, Mi zašlete vyplněné formuláře, zašlete je Guidovi. Další věcí je, že nemůžeme mít stejně propracovaný způsob, jako máme v Indii. Snažíme se, ale i tak je to velmi obtížné, víte. Je to jiná země. Snažíme se zjistit věci, které se mohou vypracovat. V každém případě budeme organizovat sňatky, protože nechcete jiný typ…jednoduchý typ, chcete mít indický styl. Já tedy před Divali pojedu do Indie a pokusím se to pro vás zorganizovat. Bůh vám žehnej! Velice vám děkuji za všechno. Je Mi líto, že jsem tentokrát nemohla sehnat dárky pro vás všechny.