Guru púdža, 24/07/1994, Cabella, Itálie

(Itálie)


Feedback
Share

Guru púdža, 27/04/1994, Cabella, Itálie

Dnes jste se tu všichni shromáždili, abyste Mne uctili jako svého Gurua. Musím říct, že postrádám mnoho kvalit, které by měl Guru mít, a proto na vás nemohu být přísná, nemohu být na vás příkrá. Opravdu nevím, jak vás potrestat, když děláte špatné věci. Možná je to tak, protože guruové mívají problémy se svými žáky, kteří většinou nebývají realizovanými dušemi. Protože nejsou realizovanými dušemi, pro gurua je těžké s nimi komunikovat, mluvit s nimi o problémech, které mají. Znám mnoho guruů, dokonce i v moderní době, kteří byli opravdu velice, velice přísní. Také mi říkali, že svou realizaci získali, protože tvrdě pracovali a protože trpěli přísností gurua. Někdy jsem opravdu byla naplněna soucitem vůči těmto žákům, kteří svou realizaci nezískali. Měli guruy, kteří byli opravdovými realizovanými dušemi, a ti žáci nikdy realizaci nezískali a guruové na ně byli extrémně přísní. Potkala jsem jednoho pána v Kolhapuru, který získal realizaci během minuty. Řekl mi, že mu jeho guru nařídil, aby se každý měsíc alespoň osm dní postil. Dobře. Řekl: „Požádal mne, abych v jeho vesnici postavil chrám k Dattatréjovi.“ Každý den musí jít a uctívat Dattatréju, ráno a večer. Utratil hodně peněz a stejně nedostal realizaci. „Matko, jak to, že ti trvalo ani ne dvě minuty, abys mi dala realizaci? Jak je to možné? Jak jsi ke mně mohla být tak dobrotivá?“ Nevěděla jsem, co mu na to říct. Nemluvila jsem proti jeho guruovi, protože vím, že je to realizovaná duše.

V podstatě většina těchto guruů a inkarnací je s lidmi úplně bezmocná. Možná nemají tak krásné žáky, jako mám Já. Možná, že se všichni dobří lidé, co hledají Božské, rodí teď, a jsou tu nyní jako sahadžajogíni. Nikdy jsem na nich nemusela tvrdě pracovat. Samozřejmě, že někdy přijde člověk, který se nás pokouší obtěžovat, který se snaží dělat problémy. Ale myslím, že moderní doba je mimořádná v tom, že je snadné dávat lidem realizaci. V době, kdy žil Mojžíš, musel udělat zákony, protože v té době žili Židé v úpadkové společnosti. Ty byly opravdu velmi, velmi, velmi přísné, dodnes jsou známy jako „šaríja“ – převzali je muslimové. Dokonce i dnes jsou tresty podle tzv. Koránu tak přísné, že tomu člověk nemůže uvěřit. Většina tlaku všech těchto dharmických zákonů jde na ženy. Každopádně, řekl to dokonce i Kristus v Bibli, On řekl, že Deset přikázání je nic proti tomu, co je za nimi – tam se máme dostat. Řekl, že pokud je vaše oko hříšné, pokud páchá hřích, vypíchněte si jej. Proč si nechat nakazit takto celé tělo? Pokud vaše paže dělá nějaké zlo, je lepší ji odstranit. Celé tělo bude trpět kvůli jedné paži. Řekl, že nemáte cizoložit. Já vám však říkám, že byste neměli mít oči, které prahnou po nějaké ženě, protože to je velký hřích. Všichni půjdete do pekla, všichni takoví lidé půjdou do pekla. Neměli byste mít chlípné oči. Další věcí, kterou řekl, je, že pokud vás někdo uhodí do tváře, měli byste nastavit druhou tvář. Když jsem se o těchto zákonech dozvěděla, řekla jsem: „Jak můžete mít na světě takové lidi?“ Je to velice subtilní věc. Poslední věcí, která je velice důležitá, je to, že byste měli být spravedliví. Spravedlivější než všichni zákoníci a farizejové. Tedy kněží a všichni jim podobní – měli byste být spravedlivější než oni. Chci říct – když jsem si to četla jako dítě, pomyslela jsem si: „Kde můžete takové lidi najít? Někoho, kdo by se alespoň trochu podobal Kristovu popisu?“

Tehdy to bylo nepředstavitelné. V Indii je místo, o kterém jsem vám už říkala, kde jsou lidé dharmičtí, můžeme říci, sami od sebe. Mají to ve svých genech. Můžeme říci, že jsou extrémně dharmičtí díky své tradici. Jsou tak vychováni. Moje rodina je z jižní Indie, z Maháráštry a myslím, že jsme byli velmi dharmická rodina. Vyrostla jsem ve velmi dharmické atmosféře. Přesto, ty věci, které popisoval Kristus, tam nebyly. Například – zlost byla považována za velký přínos. Lidé se chlubili: „Jsem na toho a toho tak naštvaný!“ To říkávali. Bylo to velice běžné. Samozřejmě, v Indii nikdo nemůže říct: „Nenávidím tě,“ protože se to považuje za něco hříšného a hloupého, protože někoho nenávidět je proti dharmě. Ale samozřejmě říkávali tolik věcí, které zákony Krista vůbec nedovolovaly. Pak přišel Mohammed Sáhib a zjistil, že nic nefunguje. Takže proto přijali „šaríju“ – ale ne Mohammeda Sáhiba. Ale už přijali šaríju. On to přijal. Řekl: „Dobře, šaríja se může vypracovat.“ Není to však lidské a nemá to rovnováhu, protože trpět má pouze žena a nikoliv muž. Pokud žena cizoložila, byla potrestána pouze žena, muž nikoliv. Nevím, jaké jsou zákony tady, ale v Indii, pokud se vdaná žena dopustí cizoložství, je potrestán muž. Pokud se ale cizoložství dopustí ženatý muž, není potrestán. Tyto věci nemůžete nikomu nutit.

Vše, co Kristus musel říct, řekl ve svém meditativním způsobu. Byl obklopen lidmi, kteří se jej snažili zabít a nakonec jej zabili. Takoví lidé byli – a v té době zejména Římané – extrémně krutí. Jak jen může říct, že když vás někdo uhodí, máte nastavit druhou tvář? Byli tam lidé velice zlostné, výbušné povahy. Krišna to samozřejmě řekl velice jasně: „Krodhat bhidžajati samoha.“ Zlost je nejhorší věc. Pro něj je hněv největší hřích. Vše pochází pouze z hněvu. Neřekl však, odkud pochází hněv. Neřekl, že zdroj vašeho hněvu jsou vaše játra. A také vaše výchova. Tyto dvě věci vám dávají strašlivou zlost. Pokud a dokud nejste sami sobě svědkem, vaše realizace nemá žádný smysl. Měli byste se od sebe oddělit a sami vidět, co je s vámi opravdu v nepořádku. Řekněme, že někdo má velice prudkou povahu a místo, aby na to byl pyšný nebo aby svou výbušnost používal pro kontrolu ostatních, – takový člověk by měl kontrolovat sám sebe! Jak? Nejdříve hněv. Všichni, kteří chtějí být světci, by měli vědět, že hněv, krodha, tu nemá vůbec co dělat. Jak to udělat? Především tak, že se stanete svědkem svého chování. Například, naoko se hněvejte, jen naoko a dívejte se na sebe do zrcadla. Podívejte se na svůj obličej, jak vypadáte. Budete překvapeni, váš obličej bude vypadat jako opice nebo tygr, nebo jiné zvíře, kterým jste v minulém životě byli. Budete žasnout, že stále v sobě nosíte stopy předchozího života, ať už to bylo jakékoliv zvíře. Druhá věc by měla být ta, že tu zlost pustíte na sebe. V Sahadža józe napíšeme svá jména a šubitujeme je. Měli byste být rozzlobení na sebe, pak uvidíte, že jste nad svou zlostí zvítězili.

Zlostní lidé týrají pouze druhé lidi, netýrají sami sebe. Samozřejmě, že se někdy cítí špatně, později mají pocit, že to neměli dělat a mají z toho levou Višuddhi. Když se začnete zlobit sami na sebe: „Proč jsem to udělal? Proč bych to měl dělat? Proč jsem se nechal zlákat?“ Budete překvapeni, že vaše zlostná nálada bude ustupovat. Po tělesné stránce budete cítit, že máte problém s játry. Postavte se sami sobě čelem a řekněte si, že se toho problému s játry zbavíte. „Jak se jen odvažuji být svým nepřítelem a zastavovat svůj duchovní vzestup?“ Takže nejdříve se musí rozvinout stav svědka. Pro sahadžajogíny je velice důležité mít vyspělý stav svědka. Ale normálně se děje to, že si sahadžajogíni rozvíjejí stav svědka vůči ostatním. V Sahadža józe jsou dveře pro každého otevřené. Někdy přicházejí šílení lidé, někdy podivíni, někdy lidé se špatnou povahou – mohou se stát různé věci. Takže měli byste vidět, že si nemáte dělat starosti. Děláte si starosti kvůli lidem, kteří mají problémy, kvůli zbytečným lidem, kvůli těm, kteří sahadžajogíny nebudou, nebo se těšíte lidmi, kteří mají sahadž spojení? Tato zlostná povaha někdy dělá z lidí opravdové šílence, může vstupovat do vaší hlavy a vy se můžete zbláznit. V Sahadža józe stále máme nějaké bláznivé lidi, stále jsou tu. Ale tím, že se zbláznili, tak už nejsou tak zlostní. Už neobtěžují, jsou jen šílení, to je všechno. S takovými lidmi si nedělejte starosti. Není důvod být svědkem druhých lidí, buďte svědkem sami sobě. Někdy cítím, že hněv pochází z přílišné přísnosti, nebo z příliš extrémní povahy. Někteří sahadžajogíni jsou krajně asketičtí, jsou ve všem upjatí. To je šílené. V Sahadža józe je vše spontánní, sahadž. Nebuďte upjatí. Nebuďte individuální. Řekla jsem, že to není lepší, když nosíte černé sárí a podobně – pokud to řeknu, nestává se to větou od samotného Brahmy! Řekněme, že někdo přijde v černém sárí a vy budete od takové ženy utíkat kvůli černému oblečení. O tom to není. Jste svými vlastními guruy. Proč byste se měli bát někoho, kdo k vám přijde, ať už je černý nebo bílý? Proč byste se měli strachovat?

Druhou stranou zlosti je strach. Zlostní lidé mají vždycky strach, protože vidí v druhých lidech sami sebe. Vidí, že: „Ten druhý člověk má určitě stejný hněv jako já, zaútočí na mě“ – a proto se musí ochraňovat. Sahadž způsob je o tom, že žijeme beze strachu. Říká se, že mzdou hříchu je strach. Já bych řekla, že je to mzda zlosti. Ti, kteří byli velmi agresivní, mívali velké strachy, různé typy strachu. Země, které obsazovaly další země a vládly v jiných zemích, mají velké ego a díky jejich zlosti se v nich lidé stali extrémně ustrašení. Zejména vojáci – jdou do války, zabijí spoustu lidí, a jak se vrátí, jsou vystrašení. Jednoho z nich jsem se v Americe zeptala: „Čeho se bojíte?“ Řekl, že zabil tolik lidí, že teď mnoho lidí může zabít jeho. Zeptala jsem se, proč si to myslí. „Proč by tě někdo měl zabít?“ Řekl: „Proč jsem já zabil ostatní?! Proč jsem zabil ostatní? Protože jsem já zabíjel, kdokoliv může zabít mě, bez rozmyslu.“ „Je to logické“, souhlasila jsem. Měl však tak velký strach, že když byl v Mé přítomnosti, celý se třásl, celé jeho tělo se třáslo strachem. Takže všechna agrese, které se dopustíme, se k nám vrátí jako bumerang, nakonec se budeme bát všeho. V Sahadža józe se vidíte jako oddělenou totožnost. Vaše minulost skončila, už vás neobtěžuje. Jste ve stavu, který je nebojácný. Tohoto stavu musíte Sahadža jógou dosáhnout, je to velice snadné. Jakmile víte, že jste ochráněni, nemáte už strach. A jakmile jste nebojácní, nebudete mít ani zlost. Někdy to funguje obousměrně. Je to velice běžné, viděla jsem, že psychologové popisují velice agresivní lidi jako lidi s pocitem nejistoty. Je pěkné to říkat, ale není to pravda. Když jsou kvůli němu všichni v ohrožení, jak může mít on sám pocit ohrožení? Když se druzí cítí v ohrožení s nějakým člověkem, znamená to, že tento člověk není v ohrožení; má právě přehnaný pocit jistoty. Když mu to řeknete, jen se zlepší. Pokud ale řeknete: „Ty žiješ v nejistotě“, pak si bude myslet: „Ano, můj stav je žalostný. I když někoho zabiju, tak je to v pohodě, protože můj stav je žalostný.“ Takové argumenty takto fungují – člověk přesvědčí sám sebe. Pokud se však vidíte jako svědek, vidíte: „Čeho jsem doposud dosáhl? Zvítězil jsem sám nad sebou?“

Sahadža jóga není o tom, že zvítězíme nad druhými nebo že je ovládáme, je o tom, že zvítězíte sami nad sebou. Pokud jste to neudělali, můžete si vystavit osvědčení – já jsem sahadžajogín, jsem výjimečný, jsem toto a ono – a nic to nezmění. Změnili jste se od základů, – a teď – dáváte lidem kolem sebe pocit bezpečí? Pokud se lidé s vámi necítí v bezpečí, je s vámi něco v nepořádku. Pokud se vy cítíte v ohrožení, je s vámi něco v nepořádku. Dávat si výmluvu jako: „Matko, cítím se nejistý,“ pak nejste sahadžajogín, hotovo. Pokud dáváte taková vysvětlení, ukazuje to, že vůbec nejste sahadžajogín. Abyste se stali guruem, především byste měli mít velký smysl pro odpuštění. Takový, jako měl Buddha. Jednou měl Buddha v nějaké vesnici přednášku a najednou někdo přišel a začal mu nadávat a říkal různé věci a tak dále. Pak mu někdo řekl: „Co děláš? On je Buddha, on je Osvícený. Snaží se nám pomoci, abychom se zlepšili a ty přijdeš a začneš na něj křičet?“ Takže se začal kát. Šel za Buddhou, ale Buddha mezitím odešel do jiné vesnice. Takže šel do té vesnice na druhý den a padl Pánovi Buddhovi k nohám. Pán Buddha povídá: „Co se děje? Proč mi padáš k nohám?“ Řekl: „Pane, musím říct, že jsem opravdu nevěděl, že ty jsi osvícený. Křičel jsem na tebe a říkal různé věci, nevím, co se mi stalo. Prosím, odpusť mi.“ Takže řekl: „Kdy jsi mi to řekl?“ „Včera. Kde? Tam a tam.“ „Včera už skončilo. Co mám odpouštět?“ Přišel žádat o odpuštění jako kajícník. Okamžitě řekl, že včerejšek je za námi. Toto je jedna z největších kvalit, kterou by měli sahadžajogíni mít. Abyste se mohli nazývat guruy, musíte mít zralost. Tato část o zralosti je velice… Například včera jsme měli divadelní představení. Byla jsem překvapená, když… – chvíli to trvalo, někteří lidé přicházeli, odcházeli. Chichotali se jako děti. Ukazovali, že nemají žádnou zralost, žádnou úctu. Když je tam něco k smíchu, samozřejmě se můžeme smát. Když je nějaká zábava – ale toto bylo dětinské. Dělají nějaké představení a oni si z nich dělají legraci. Viděla jsem, že je to běžné zejména u sahadžajogínek.

Smějí se věcem, kterým by se nikdy smát neměly. Sedím tady a vy něco sledujete, co je tady k smíchu? Naprostý nedostatek zralosti! Všimla jsem si malých, malinkých věcí, zejména když se to týká peněz, je to velmi udivující. Musím vám to říct. Turci, naši sahadžajogíni, nemají žádné peníze, protože jim všechno bylo ukradeno. Takže jsem řekla, aby sem poslali nějaké košile, které prodáme a pak si ty peníze nechají. Nechtěli si totiž ode Mne vzít žádné peníze. Když sem ty košile poslali, řekli: „Matko, neumíme marketing. Mělo by to být 21, 22 dolarů.“ Mnoho z nich říkalo, že je to drahé. Tak jsem řekla, ať ode všech vyberou peníze, 22 dolarů, aniž by se košile prodávaly. Hotovo – pro Turecko. Když od vás bere peníze falešný guru, to vám nevadí. Sahadža jóga je samozřejmě zadarmo, bezpochyby. Sahadža jóga je zdarma. Ale musíte přispívat. Jak máme jinak Sahadža jógu provozovat? Nemáte v sobě žádný smysl pro dárcovství, vůbec žádný. Musíte vědět, jak darovat guruovi. Bývám někdy překvapená, že nemáte smysl pro dárcovství. Něco jsme dostali – terakotu z Indie, abychom těm lidem pomohli – byla jsem překvapená, jak jsou belgické ženy zvláštní, že všem vykládaly, jak je to drahé. Když si to nechtějí koupit, ať to nekupují. Ostatní si to koupit chtěli, ale tyto ženy jim vykládaly, jak jsou ty věci drahé. Jak přispíváte na Sahadža jógu? Musíme mít tento stan, museli jsme koupit spoustu věcí. Jak přispíváte? Taková připoutanost k penězům je guruovi na nic. Nemám žádnou připoutanost. Když se kohokoliv zeptáte, poví vám, včetně mého manžela, že ze své podstaty jsem absolutně odpoutaná. Neznám bankovnictví, nevím, jak vést účetnictví, jak dělat účty, někdo ano. Ale tato připoutanost na peníze je v Sahadža józe – nebudu vám říkat jako Kristus, že všichni půjdete do pekla, ale nebudete stoupat.

Jste tu pro svůj duchovní vzestup. Neříkám vám, abyste šli do Himalájí, abyste tam trčeli v zimě, stáli na hlavě, nic takového. Ale je to jedna z Mých vad, že nikdy neříkám: „Musíte přispívat.“ Dělejte to s potěšením, s radostí, že můžete něčím do Sahadža jógy přispět. Každopádně, ať dáváte nebo ne, Já budu muset na Turecko určitě přispět. Já to udělám. Ta věc je jako na tržnici „moc drahé, moc levné, toto a ono“ to je jen výmluva, protože vím, že nikdy neumíte přispět ani 21 dolarů na nic. Takže přinesu jejich oblečení – v pořádku. Ušili košile, poslali je sem a nyní – jsem překvapena. Když se dávají dárky zdarma, to je přijatelné, nikdo neříká, že jsou drahé. Co se týče peněz, guru musí být absolutně odpoutaný a dávající, štědrý. Budete se svou štědrostí těšit, ale problém je v tom, že vy nejste vůbec štědří. Myslíte si, že Sahadža jóga je tržiště, kam jste přišli. Takže tu chybí štědrost a to je velice překvapivé. Ptali se mě: „Matko, prosím, potřebujeme na léto nějaké šifónové sukně a halenky.“ Našijí se, dovezou se sem a nikdo je nechce kupovat, jen tu leží. Nikdo nenakupuje. Takže vám říkám, že pokud tyto věci nebudou prodané, nebudu říkat žádné zemi, aby sem něco lidé vozili na prodej. Když si myslíte, že jste sahadžajogíni, šeredně se mýlíte. Vaše pozornost je taková – jdete ke kadeřníkovi, děláte různé věci, ale na Sahadža jógu peníze nemáte. Dnes, jak všichni říkali: „Matko, měla bys být přísnější, musíš jim to říct.“ Takže vám to říkám. Vaše pokroky jsou velmi pomalé. Za druhé – musíte dělat introspekci, abyste viděli, co jste udělali pro Sahadža jógu vy. Kolika lidem jsem dal realizaci? Máte síly. Guruové nikdy neměli síly, přestože to byly realizované duše. Vy máte síly, abyste dávali realizaci, kolik z vás to udělalo? Jakmile to začnete dělat, dostanete odněkud deset lidí, stanete se velkými mistry, začnete mluvit o vašem velkém mistrovství, o tom, že všechno znáte, že jste guru a že jste Ádi Šakti. Toto je úroveň Ádžni. Jakmile dosáhnete úrovně Ádžni, berete to do vlastních rukou. Mnoho jich samozřejmě udělalo pro Sahadža jógu hodně. Jinak by nebylo možné dnes vidět to, co vidíme. Vy, co jste nic neudělali, musím vám říct, že stojíte na těch samých schodech. Vaše Kundaliní vystoupila, ale vy jste neudělali nic, neudělali jste nic proto, abyste to dali ostatním.

Pokud a dokud to nebudete dávat, nebudete růst. Vím, že jsou mnozí, kteří dávat nechtějí, protože si myslí, že by něco chytili. Nechtějí se starat o ostatní, protože si myslí, že dostanou ego. Toto není způsob, jak být v Sahadža józe. Musíte udělat něco velmi důležitého, musíte šířit Sahadža jógu. Bavíme se o světovém míru a o globální transformaci, a co pro to děláme? Za prvé – zlepšete svou kvalitu. Toto zdokonalení přijde pouze tehdy, pokud děláte upřímnou, poctivou introspekci. Dívejte se na sebe jako svědek každým okamžikem, jak se chováte. Musím vám o sobě říct, že jsem byla už od svého dětství jako babička. Netolerovala jsem žádné nesmysly, hloupé vtipy, nic, byla jsem jako babička. A nyní jsem také babička. Tato zralost do vás musí vstoupit. Copak mluvit nevkusně je v pořádku? Někteří lidé mají takový zvyk – to nejsou sahadžajogíni. Ale ti, kteří si z nich berou příklad a mluví taky tak, ukazují, že nemají žádnou zralost. Kdyby dozráli, všechny tyto lidi by změnili. Kdekoliv jsou zralí lidé, rozhodně transformují ostatní. Jejich vlastní chování – lidé jsou překvapení, jací jsou. Je to mimořádné, možná je takových lidí jen pár. Jediná věc, proč vám to zdůrazňuji, je, že když někoho takového potkáte, prosím, neposlouchejte takovou osobu, neberte si z ní příklad. Takový člověk se ale extrémně dere do popředí a každý se pak stane zastáncem takovýchto zbytečných takzvaných sahadžajogínů. Takže musíme dozrát. Jak dozrajeme? Mnoho lidí se Mě na to ptá. Zralosti dosáhneme meditací, nirvičaritou. Abyste rostli, musíte být ve stavu bez myšlenek. Jinak nemůžete růst. Měli byste toto bezmyšlenkové vědomí praktikovat i jinak. Například, jdete po silnici a najednou uvidíte krásný strom, – měli byste jít do stavu bez myšlenek. Tvoření Božského, jaká je to nádhera! Měli byste být bez myšlenek. Sahadža jóga funguje v bezmyšlenkovém vědomí, jinak ne. Když všechno naplánujete a uděláte, nebude to fungovat. Když to přenecháte sahadž, vypracujete se to. Neznamená to však nikdy, že byste měli mít líný přístup, není to ani nesystematické, nic takového. Musíte být bdělí, extrémně bdělí, protože pokud nejste bdělí, nebudete chápat, jak moc vám sahadž pomáhá.

Dám vám příklad. Řekněme, že se chcete s někým sejít. Ten člověk řekl, že se s vámi sejde například v 11. Musíte být bdělí. Řekl, že se sejdete v 11. Řekněme, že náhodou přijdete pozdě. Měli byste být bdělí, protože jdete pozdě na setkání s tím pánem. Dejte bandhan nebo zvedejte Kundaliní, něco udělejte, abyste se s tím člověkem každopádně setkali, ať jdete pozdě nebo ne. Normálně byste ale neměli chodit pozdě. Pokud jen dáte bandhan a řeknete si, že tam musíte být v 11, tak tam v 11 budete. Sahadža jóga vám pomůže. Vy ale zapomínáte i dávat bandhany. Dokonce si zapomínáte zvednout Kundaliní. Dokonce zapomínáte dávat vibrace. Takže abyste dospěli, především musíte vědět, že jste sahadžajogíni, a že můžete ovládat celou situaci, pokud jste zajedno s Všepronikající silou. Je to velmi prosté. Bylo velké horko. Každý říkal, jaké je horko. Dobře. Vstala jsem a řekla, že to zařídím a že za 15 minut bude chládek. Řekla jsem: „Já, já to zařídím“, ale to není „Já“. Mé spojení s Všepronikající silou to zařídilo. Spojení však musí být upřímné, silné a poctivé. Stále byste ve své mysli měli vědět, že jste spojeni. Je velmi snadné této situace dosáhnout. Tohoto stavu, kdy cítíte, že jste zajedno s Božským. Protože však nejste bdělí, nevidíte zázraky této velké síly, se kterou jste ve spojení. Zabýváte se jinými věcmi, vaše pozornost je jinde, díváte se na jiné věci. Najednou řeknete: „Matko, jak je možné, že jsem sahadžajogín, jak jsem mohl neudělat to a ono?“ Co se děje? Dokonce, i když mluvím, vidím, že se lidé zabývají něčím jiným. Takže je to o tom, že meditací dospějete k nirvičaritě, do bezmyšlenkového vědomí. Pokud a dokud nerozšíříte stav bezmyšlenkového vědomí, nemůžete dospět, protože dospět můžete jen v přítomnosti a přítomnost je bezmyšlenkové vědomí. Viděla jsem, co se děje – že lidé od Sahadža jógy pouze očekávají zázraky a různou pomoc, ale nikdy nepřemýšlí o tom, jestli sami pomáhají. „Čeho dosahujeme? Kde jsme?“ Takže znovu u Ádžni musíte být velice, velice opatrní. Toto je pro muže. Pokud nepřekročíte svoji Ádžňu a začnete šířit Sahadža jógu, může se z vás stát poměrně legrační osoba, ne sahadžajogín. Ten pojem lídrovství je iluze a iluzi musíte vidět jako iluzi. Nezáleží vůbec na tom, jestli lídr jste nebo ne. Musíte dospět. Říkám vám to, protože jsem se rozhodla, že v tomto životě nebudu nikoho trestat. Abyste na to přišli sami, abyste sami porozuměli, abyste si to sami uvědomili. Znám vás velice dobře, všechny z vás nějakým způsobem. Ale chci, abyste si sami uvědomili: „Co dělám špatně? Co dělám dobře?“ Nesuďte Sahadža jógu ohledně vašich zásluh, které získáte. Když nemáte zásluhy, je s vámi něco v nepořádku.

Pokud tomu opravdu dokážete porozumět, stanete se více a více subtilními. Všechny vaše hrubé připoutanosti se stanou naprosto zanedbatelnými. Můžete mít o něco zájem, ale nebudete připoutáni. Z vašeho nitra musí vzejít naprostá odpoutanost. A to se stane, jak jsem vám řekla, když se zbavíte za prvé své zlosti. Za druhé, když se štědrostí zbavíte připoutanosti k materiálnu. Je velmi pěkné něco dávat ostatním. Budete se těšit svou štědrostí, opravdu se budete těšit. Štědrostí je třeba se těšit. Jakmile se začnete těšit svou štědrostí, pak si uvědomíte, že vy, vaše láska, váš soucit, začnou proudit k ostatním. Jsou to malé, malinké věci. Viděla jsem, že Mě všichni milujete a vždycky mi chcete dávat dárky, dárky, dárky, dárky – dobře. Ale tato láska se musí rozšířit na všechny ostatní. Musíte znát také ostatní, co potřebují a co musíte udělat. Když někdo něco potřebuje, můžete to zařídit vy? Jste schopni toho člověka milovat? Jste schopni dát i dětem druhých lidí něco, co vlastníte? Kdyby ta štědrost mohla být třeba – nevím, Já se nemusím nutit být štědrá. Všichni říkají: „Matko, Ty jsi příliš štědrá.“ V Mé rodině si všichni myslí, že jsem velmi štědrá – beznadějný případ, ale tvořit nemusím. Možná se však díky introspekci stanete štědrými i vy – pak tato štědrost začne proudit. Znám lidi, kteří mají spoustu peněz a spousty věcí, ale na Sahadža jógu nedali nikdy ani halíř, ani halíř. Tento smysl pro štědrost přijde, když pochopíte smysl svého života, proč jste tady. Abyste se naplnili pomocí Sahadža jógy, abyste byli schopni s tím něco udělat, aniž byste měli pocit, že jste něco udělali. Kristus k tomu řekl něco velmi pěkného, řekl to, ale kde to můžete najít? Vaše levá ruka by neměla vědět, co dala vaše pravá ruka, nikdy by neměla rozhlašovat „já, já, já, já.“ Abyste dosáhli toho, o čem mluvil Kristus, musíte nepochybně dostat realizaci. Myslím, že to bylo v páté kapitole Matouše. Tak subtilní věci dělal, že člověk je překvapen, jak toto náboženství ve jménu Krista stále dělá opak. Lidé nyní chtějí být guruy, protože si myslí, že budou mít potom síly, kterými mohou ostatní přemoci, že pak mohou ostatním říkat, co se jim zlíbí, že mohou kohokoliv mučit, jak se jim zlíbí. Tak to bylo dříve, guruové bývali velmi, velmi krutí i ke svým žákům, vím o tom. Jednou jsem jela do Ambarnathu a přišel Mne navštívit jeden pán, který se jmenoval Svámí Džagannath a řekl Mi: „Můj guru mi pověděl, že do Ambarnathu přijede Ádi Šakti a já se mám snažit v tom čase také přijít.“ Zeptala jsem se: „Kdo je tvůj guru?“ Řekl mi nějaké jméno. Nepochybně to byla realizovaná duše. Takže přišel. Povídá: „Matko, měl by Tě navštívit on, nebo přijdeš Ty za ním?“ Řekla jsem, že jsem Matka, že nejsem guru.

Guruové totiž neopouštějí svá místa, dovedete si to představit? Říká se tomu „takhja“. Guru by neměl opouštět své místo, měl by sedět a každý za ním musí přijít. Řekla jsem: „Já jsem Matka, půjdu za ním na návštěvu.“ Takže jsme se setkali a ten chlapík, který tehdy přišel, Džagannath… Zeptala jsem se: „Co se děje? Proč jsi neotevřel jeho Ádžňu, vždyť má takové bolesti?“ Řekl: „Kdo otevřel moji Ádžňu? Proč bych měl otevírat jeho Ádžňu?“ Řekla jsem: „Ty jsi guru, ty jsi mistr.“ „A co? Můj guru nikdy neotevřel mou Ádžňu. Stále jsem musel zápasit se svým egem. Proto mám všechno v pořádku.“ Takže jsem řekla: „Je snadné otevřít Ádžňu, proč to neuděláš?“ Takže jsem otočila jeho Ádžňu a otevřela ji. Byl velmi šťastný. Řekl: „Ty jsi Matka, dělej, jak uznáš za vhodné. My to dělat nebudeme. Pokud je nedonutíš, aby tvrdě pracovali pro svou realizaci, pokud je nedonutíš, aby tvrdě pracovali pro svůj rozvoj, nikdy nebudou v pořádku. Lidské bytosti jsou takové.“ Řekla jsem: „Pro Mě ne.“ Řekl: „V pořádku, ty jsi Matka, odpustíš jim, uděláš to, jak uznáš za vhodné, přeměníš je a pomůžeš jim. Ale já ne.“ Řekla jsem: „V pořádku. Ale – víte, přišel k Mým chodidlům a tak dále… řekl, že Je musí uctívat, Ona je Ádi Šakti. Musíte Ji nyní uctívat.“ Byl tam krátký čas. Pak jsme přijeli domů a tento otec Džagannath mi povídá: „Matko, díky Bohu, že jsi otevřela mou Ádžňu.“ Zeptala jsem se, co se stalo. „Přišel můj guru a dal mi na tvář dvě facky. Provozoval jsem jeho ašrám, měl jsem být guruem. Dvě facky – a pak mě spustil do studny. Přivázal mi na nohy provaz, kterým mě spouštěl dolů a zase nahoru. Sedmkrát mě spustil do vody a znovu mě vytáhl.“ Zeptala jsem se: „O, Baba, proč to udělal?“ Řekl: „Musím říct, že jsem někdy kouřil. Takže za to.“ Řekla jsem ale: „Nikdy ti nedal realizaci? Kouřil bys každopádně i tak, tak proto.“ „Chce, abych se vzdal všech svých zlozvyků s touto Ádžňou. Teď, když jsi mi otevřela Ádžňu, jsem v pořádku.“ Takže jsem měla pocit, že chování toho gurua je překvapivé. Řekl mi, že je bije. „Bije nás za cokoliv a nutí nás, abychom tvrdě pracovali.“ Vím, že i někteří guruové hudby dělají totéž. Potkala jsem tolik lidí, co chodili k velkým guruům a to, co mi o nich říkali, byl úplný šok. Proč jim neřeknou na rovinu: „Toto děláš špatně a takovým se máš stát.“ „Guruové ale říkají, že když jim to takto řeknete, nikdy neposlechnou. Chápou jen bití.“ Řekla jsem: „Cože? Co to povídáte? Že chápou jen bití?“ „Ano.“ Takže v podstatě celý přístup k žákům je mimo soucit. Samozřejmě, jsou také guruové, kteří podrobují své žáky strašlivým zkouškám. Jako například Šrí Ramdasa. Nebylo to nic v porovnání s tím, co dělal Rádža Džanaka. Podrobí člověka zkoušce a teprve pak dají realizaci. Z tisíce pouze jednomu.

Proto tu máme tolik falešných guruů, protože to jsou všechno lidé, co byli takto odvrženi oněmi realizovanými dušemi. V tomto bodě máme lidi, kteří dostali realizaci, i když skuteční guruové jsou takoví. Setkala jsem se s jedním, který se Mě zeptal: „Proč dáváš realizaci všem těmto zbytečným lidem?“ Řekla jsem: „Proč?“ Byli tam i sahadžajogíni a on pokračoval: „Kolik z nich by za tebe dalo život?“ Řekla jsem: „Proč chceš žádat jejich život? Nechci jejich život.“ Řekl: „Toto je první otázka. Já mám mnoho těch, co by za mne položili život.“ A to jim nedal realizaci. Takže na této křižovatce, kdy máme hledače, kteří chodí k těmto guruům – samozřejmě, zapomeňme na falešné ale dokonce ani opravdoví guruové nedávají realizaci. A vy jste schopní dávat realizaci – jen si to představte. Mají velké, velikánské ašrámy a tak dále, ale nemohou dávat realizaci. Zatímco vy můžete. Všichni z vás. Je to tak, jako když do lampy dáte malé světlo, a to světlo dává světlo jen pro sebe a nikomu jinému. Vy musíte dávat světlo ostatním. Máte síly, můžete to udělat. Opravdu můžete lidi změnit, můžete je vyléčit – ale vy to neuděláte. Všechny ty nemocné lidi přivedete ke Mně: „Matko, uzdrav je.“ Dokonce, i abych jim dala realizaci, i to jsem viděla. K čemu? Všichni víte, jak dávat realizaci, jak léčit. Všichni to víte. Proč to nemůžete dělat? Za prvé – nedospěli jste. Ale dokonce, i když dospějete, nepřebíráte své síly, nevěříte v ně. Pokora je v pořádku, ale musíte vědět, jaká to je síla. Například, někdo je král, posadíte ho na trůn. Lidé přicházejí a místo, aby se dotkli jeho chodidel, on chodí a dotýká se jejich chodidel. To není pokora. To je nesmysl. Jakoukoliv pozici, kterou máte, byste měli dělat s pokorou, to znamená se soucitem. Zralost znamená, že víte, že máte tyto síly, že víte, jak je zachovat a že víte, jak v míru růst. A pak, když přijdou lidé, pak ty síly ve svém nitru převezmete. Můžu být hospodyně, co vaří pro vnoučata, můžu dělat to a ono. Ale jakmile sedím na židli, vím, kým jsem. Můžete být cokoliv – úředník, umývač nádobí, můžete být čímkoliv, na tom nezáleží. Ale jakmile jste sahadžajogín, jste sahadžajogín. Pak musíte projevovat důstojnost. Nelibujte si ve svých slabostech. Jste mnohem lepší, než všechny ty realizované duše, které získaly realizaci po tisíci letech, protože vy máte tolik sil. Ale jejich sebejistota a převzetí pozice ve vás chybí. Někteří lidé říkají, že se bojí ega. Jak můžete mít ego? Ego skončilo. I když děláte nějaké chyby, to nevadí. „Matko, dotkl jsem se své levé nohy, dotkl jsem se pravé…“ Na tom nezáleží. Když vám chybí sebejistota, stanete se v Sahadža józe upjatými. Jestliže jste sebejistí, proč byste měli být upjatí? Je to spojeno.

Nejdříve musíte dospět, k tomu musíte mít sebejistotu a pak byste měli beze strachu šířit Sahadža jógu. Někteří se bojí sami o sebe a jiní se bojí o druhé. Pochází to z vašich podmíněností, z vaší výchovy. Dnešní Guru púdža je svým způsobem velice důležitá, protože každý říkal: „Matko, měla bys být přísná, musíš jim říct a musíš…“ Řekla jsem: „Dobře, řeknu jim to.“ Ale v žádném případě ne proto, abych vás ponížila, ale abych vám řekla, čeho můžete dosáhnout. Abyste věděli, kam až můžete jít. Je vás tolik, že by to stačilo, abyste transformovali alespoň deset zeměkoulí, deset světů – je vás víc než dost. Pokud se ale budete stále strachovat a zabývat jen sami sebou, vašimi dětmi, vaším manželem, to a ono – pak se to nevypracuje. Tak, jak budete chtít vyrůst, tato síla vám předá svou sílu. Ve vašem nitru však leží problém – neznáme sami sebe a nechceme poznat sami sebe. Dnešní Guru púdža by vám měla dát stav gurua. Pokud budete chtít, můžete to vypracovat. Všepronikající božská síla lásky to naprosto vypracovává. Božské chce více než vy, aby se tento svět změnil, chce změnit celý vesmír. Vy jste nástroji, a jestliže budete chtít podvádět sami sebe, kdo to může zastavit? Jenom poslouchat hudbu, těšit se společností, patřit do nějakého klubu, mít pocit, že to je pěkný festival nebo nanejvýš vyhledávat bezpečí vaší rodiny a dětí a tak dále – to není naplňující. To vás nikdy nenaplní. Naplní vás pouze to, že se stanete světly a budete toto světlo předávat ostatním a pracovat pro ně. Pokud máte tyto síly, znovu a znovu vám to říkám, máte síly, abyste mohli dělat introspekci, abyste byli sami sobě svědkem, abyste se uměli odevzdat. Protože mentálně jste o Sahadža józe přesvědčeni, emocionálně jste přesvědčeni, že vám Sahadža jóga dala smysl pro lásku a soucit. Fyzicky jste přesvědčeni o tom, že vám Sahadža jóga dala dobré zdraví a sebedůvěru ve vaše zdraví. Nyní byste se měli přesvědčit i duchovně.

Jste opravdu duchovní lidé, které vybralo Božské, ve svých minulých životech jste byli velkými hledači, a proto jste se nyní narodili, abyste získali všechna tato požehnání. Takže je převezměte. Převzetí vaší osobnosti je důležité. Musíte meditovat, měli byste jít do bezmyšlenkového stavu, mějte vždy svou pozornost neustále bdělou. To je velice důležité. Když přijde něco, co je potřeba, jak musíme reagovat – to všechno k vám přijde, když jste bdělí, když jste si vědomi Všepronikající síly v každém okamžiku. Nikdy si nedělám starosti. Nikdy. Každý se mi diví. Nedělám si starosti. Proč? Mé starosti jsou předány. Lidé říkají, že cestuji. Já necestuji. Sedím tady nebo sedím tam, tak jaké cestování? Takže nepřemýšlíte v těchto kolejích. Bezmyšlenkové vědomí je první krásný stav, kterého musíte dosáhnout. To vám dá mír a stav svědka, abyste se těšili dramatem života, abyste se těšili rozmanitostí lidí, zatímco ve svém nitru budete růst. Pro sahadžajogína je velice důležité nevidět chyby druhých lidí, ale své vlastní, aby je napravil. Dostávám tolik dopisů, které se týkají nějaké paní nebo lídra a tak podobně. „Matko, lídr mi dělá problémy, tamten lídr mi dělá problémy, to a ono.“ To mě překvapuje. Hned jak zjistím, že je něco špatně, lídra změním, vždycky rychle – kdo není vhodný, kdo má průšvih, toho vždycky vyřídím. Ale ten způsob, jakým lidé mají pozornost na svém lídru je možná spojen se žárlivostí. Pokud vám lídr řekne něco kritického, vždycky mu poděkujte. Kdo jiný vám to má říct? Jsem na vás velice pyšná a mám radost, že takoví žáci nikdy pro žádného gurua neexistovali. Pokud jsem guru, měla bych říct – hotovo, vyřízeno, jsem v sedmém nebi. Ale když vidím, že si neuvědomujete, čeho jste dosáhli, že to nechcete vypracovat, pak si vzpomenu na Kristovo podobenství o semenech, která padla na skálu. Všechna vaše láskyplná péče, vaše láska, vím, že je nemožné to slovy vyjádřit, jaký z toho mám pocit. Ale vy nevíte, proč jste dostali vaši realizaci, proč jste tady, v čem jste mimořádní, co jste dostali. Vy to nevíte. To je to, co musíte poznat. Neříkám jako Kristus, že si máte vypíchnout oko, nebo uříznout ruku – nic takového. Vaše tělo by mělo zůstat nedotčené, nic neodstraňujte. Potřebujete toto tělo, ale na subtilní rovině to, co říkal, že pokud jedna část vašeho těla dělá něco špatného, měli byste se pokusit to vyloučit – subtilně. Stejně tak v Sahadža józe, pokud je tu žárlivost, pokuste se zjistit, proč žárlíte, proč jste proti lídrovi?

Pokud lídr něco někomu řekne, hned mi píšou. Na co by byl lídrem, kdyby nikomu nemohl nic říct? Myslím, že dnes poprvé jsem vám byla schopná říct něco, s čím jsem vždy váhala, říkala jsem si: „Nech je být, jsou to ještě malé děti, je to v pořádku.“ Ale nyní už musíte růst, v každém směru. Prostě tomu nerozumím. Ti, kteří dostali realizaci bez síly zvedat Kundaliní, dělají tolik práce. Zatímco vy, kteří máte tuto sílu zvedat Kundaliní, léčit lidi a mluvit o Sahadža józe, jste tak rozumní. Přesto – kde je vaše pozornost, to nechápu. Dnešní přednáška vás nemá v žádném ohledu zranit, protože já vás vůbec nechci zraňovat. Každou situaci přijímám. Ale pokud vy nechcete přijmout tuto situaci a udělat to, co udělat máte, musím vám to říct. Toto rozhodně pozvedne vaši duchovní výši. O tom není pochyb. Je velice důležité, abyste sami poznali, co je špatně. Koneckonců, jste hledači pravdy už celé věky a nyní jste přišli a nalezli pravdu. Takže se snažte s pravdou ztotožnit, to je vše. A se skutečností. Pokud se ztotožníte s pravdou a realitou, vaše Sahasrára se otevře. Bez problémů. Pravda je ve vaší Sahasráře. Jak vejde dovnitř pravda, budete překvapeni, že pravda je láska a láska je pravda. Čistá láska. Dává to tolik, tolik radosti, všechny niranandy, které chcete vnímat, můžete cítit, pokud pochopíte tuto jednoduchou rovnici, že absolutní pravda je absolutní láska. Nemám žádná očekávání. Musím vám říct, že jsem nadmíru spokojená. Co se Mě týče, myslím, že jsem svou práci splnila. Nyní jste však na řadě vy, musíte být zodpovědní. Musíte to vypracovat. Měla jsem takovou radost, všude, kde jsem byla, lídři říkali: „Matko, nemusíš cestovat, převzali jsme zodpovědnost. My to vypracujeme.“ Vy všichni však musíte své lídry podporovat a něco pro to udělat. Někdy jsou lídři opravdu – nemůžu to pochopit, proč mají všichni na všechno své vlastní nápady. Musíte se do toho dát všichni. Například, když jsme v naší zemi chtěli odstranit otroctví, všichni se připojili, aby se to uskutečnilo. Zatímco někteří lidé se snaží omezovat lídry, ponižovat je, dělat si z nich legraci a dělají skupinky. Je toto ten způsob, kterým to vypracujeme? Všichni byste svého lídra měli podporovat. Měli byste do toho jít naplno a udělat to, co vám říká lídr. Jestli lídr dělá něco špatně, Já mu to řeknu. Já ho napravím, to vám slibuji. Nesnažte se však hledat chyby. Všichni lídři mě totiž žádají o svolení, než se do něčeho pustí.

Takže buďte jednotní se svými lídry, se vším, co lídr říká, vložte do toho celé své úsilí. Protože ty stížnosti jsou o tom, že vy jim nenasloucháte, opravdu Mne to překvapuje. Včera jste viděli, jak hrál na sitár. Měli jste se ho zeptat na jeho gurua. Jeho vlastní otec byl jeho guru a bil ho, a taky jeho děda. Ale s takovým přáním jaké měl, něco se naučit, něčím být, mu to nevadilo. „Bijte mě, dělejte, co chcete, dejte mě do vězení, ale udělejte ze mě dobrého umělce.“ Stejná je i Sahadža jóga. Je tu totiž něco, co možná nazvete defektem. Sahadža jóga není vojenská záležitost. Je to jen obyčejná, prostá Matčina láska. Každá matka chce, aby její dítě bylo velkolepé, aby mělo všechny její síly – to chce bezpochyby. Jak to udělá, jak to vypracuje, je její vlastní problém. Ale jak to převzít a jak to používat, je váš problém. Vždy se klaním lidem, kteří mají realizaci, protože si myslím, že tolik světců na zemi nikdy nebylo. Ale svatost musí být úplná. Jinak nebudete schopni pomoci ani své vlastní rodině, natož vaší zemi a ani nemluvím o celém světě. Takže je potřeba pozvednout vaše probuzení, pozvednout vaši duchovnost a vejít do oblasti naprosté podpory a odevzdání tomuto spontánnímu hnutí Sahadža jógy. Nechť vám Bůh všem žehná. Stručně řečeno, uctívejte sami sebe. V pořádku.Dnes jste se tu všichni shromáždili, abyste Mne uctili jako svého Gurua. Musím říct, že postrádám mnoho kvalit, které by měl Guru mít, a proto na vás nemohu být přísná, nemohu být na vás příkrá. Opravdu nevím, jak vás potrestat, když děláte špatné věci. Možná je to tak, protože guruové mívají problémy se svými žáky, kteří většinou nebývají realizovanými dušemi. Protože nejsou realizovanými dušemi, pro gurua je těžké s nimi komunikovat, mluvit s nimi o problémech, které mají. Znám mnoho guruů, dokonce i v moderní době, kteří byli opravdu velice, velice přísní. Také mi říkali, že svou realizaci získali, protože tvrdě pracovali a protože trpěli přísností gurua. Někdy jsem opravdu byla naplněna soucitem vůči těmto žákům, kteří svou realizaci nezískali. Měli guruy, kteří byli opravdovými realizovanými dušemi, a ti žáci nikdy realizaci nezískali a guruové na ně byli extrémně přísní.

Potkala jsem jednoho pána v Kolhapuru, který získal realizaci během minuty. Řekl mi, že mu jeho guru nařídil, aby se každý měsíc alespoň osm dní postil. Dobře. Řekl: „Požádal mne, abych v jeho vesnici postavil chrám k Dattatréjovi.“ Každý den musí jít a uctívat Dattatréju, ráno a večer. Utratil hodně peněz a stejně nedostal realizaci. „Matko, jak to, že ti trvalo ani ne dvě minuty, abys mi dala realizaci? Jak je to možné? Jak jsi ke mně mohla být tak dobrotivá?“ Nevěděla jsem, co mu na to říct. Nemluvila jsem proti jeho guruovi, protože vím, že je to realizovaná duše. V podstatě většina těchto guruů a inkarnací je s lidmi úplně bezmocná. Možná nemají tak krásné žáky, jako mám Já. Možná, že se všichni dobří lidé, co hledají Božské, rodí teď, a jsou tu nyní jako sahadžajogíni. Nikdy jsem na nich nemusela tvrdě pracovat. Samozřejmě, že někdy přijde člověk, který se nás pokouší obtěžovat, který se snaží dělat problémy. Ale myslím, že moderní doba je mimořádná v tom, že je snadné dávat lidem realizaci. V době, kdy žil Mojžíš, musel udělat zákony, protože v té době žili Židé v úpadkové společnosti. Ty byly opravdu velmi, velmi, velmi přísné, dodnes jsou známy jako „šaríja“ – převzali je muslimové. Dokonce i dnes jsou tresty podle tzv. Koránu tak přísné, že tomu člověk nemůže uvěřit. Většina tlaku všech těchto dharmických zákonů jde na ženy. Každopádně, řekl to dokonce i Kristus v Bibli, On řekl, že Deset přikázání je nic proti tomu, co je za nimi – tam se máme dostat. Řekl, že pokud je vaše oko hříšné, pokud páchá hřích, vypíchněte si jej. Proč si nechat nakazit takto celé tělo? Pokud vaše paže dělá nějaké zlo, je lepší ji odstranit. Celé tělo bude trpět kvůli jedné paži. Řekl, že nemáte cizoložit. Já vám však říkám, že byste neměli mít oči, které prahnou po nějaké ženě, protože to je velký hřích. Všichni půjdete do pekla, všichni takoví lidé půjdou do pekla. Neměli byste mít chlípné oči. Další věcí, kterou řekl, je, že pokud vás někdo uhodí do tváře, měli byste nastavit druhou tvář. Když jsem se o těchto zákonech dozvěděla, řekla jsem: „Jak můžete mít na světě takové lidi?“ Je to velice subtilní věc. Poslední věcí, která je velice důležitá, je to, že byste měli být spravedliví. Spravedlivější než všichni zákoníci a farizejové. Tedy kněží a všichni jim podobní – měli byste být spravedlivější než oni.

Chci říct – když jsem si to četla jako dítě, pomyslela jsem si: „Kde můžete takové lidi najít? Někoho, kdo by se alespoň trochu podobal Kristovu popisu?“ Tehdy to bylo nepředstavitelné. V Indii je místo, o kterém jsem vám už říkala, kde jsou lidé dharmičtí, můžeme říci, sami od sebe. Mají to ve svých genech. Můžeme říci, že jsou extrémně dharmičtí díky své tradici. Jsou tak vychováni. Moje rodina je z jižní Indie, z Maháráštry a myslím, že jsme byli velmi dharmická rodina. Vyrostla jsem ve velmi dharmické atmosféře. Přesto, ty věci, které popisoval Kristus, tam nebyly. Například – zlost byla považována za velký přínos. Lidé se chlubili: „Jsem na toho a toho tak naštvaný!“ To říkávali. Bylo to velice běžné. Samozřejmě, v Indii nikdo nemůže říct: „Nenávidím tě,“ protože se to považuje za něco hříšného a hloupého, protože někoho nenávidět je proti dharmě. Ale samozřejmě říkávali tolik věcí, které zákony Krista vůbec nedovolovaly. Pak přišel Mohammed Sáhib a zjistil, že nic nefunguje. Takže proto přijali „šaríju“ – ale ne Mohammeda Sáhiba. Ale už přijali šaríju. On to přijal. Řekl: „Dobře, šaríja se může vypracovat.“ Není to však lidské a nemá to rovnováhu, protože trpět má pouze žena a nikoliv muž. Pokud žena cizoložila, byla potrestána pouze žena, muž nikoliv. Nevím, jaké jsou zákony tady, ale v Indii, pokud se vdaná žena dopustí cizoložství, je potrestán muž. Pokud se ale cizoložství dopustí ženatý muž, není potrestán. Tyto věci nemůžete nikomu nutit. Vše, co Kristus musel říct, řekl ve svém meditativním způsobu. Byl obklopen lidmi, kteří se jej snažili zabít a nakonec jej zabili. Takoví lidé byli – a v té době zejména Římané – extrémně krutí. Jak jen může říct, že když vás někdo uhodí, máte nastavit druhou tvář? Byli tam lidé velice zlostné, výbušné povahy. Krišna to samozřejmě řekl velice jasně: „Krodhat bhidžajati samoha.“ Zlost je nejhorší věc. Pro něj je hněv největší hřích. Vše pochází pouze z hněvu. Neřekl však, odkud pochází hněv. Neřekl, že zdroj vašeho hněvu jsou vaše játra. A také vaše výchova. Tyto dvě věci vám dávají strašlivou zlost. Pokud a dokud nejste sami sobě svědkem, vaše realizace nemá žádný smysl. Měli byste se od sebe oddělit a sami vidět, co je s vámi opravdu v nepořádku. Řekněme, že někdo má velice prudkou povahu a místo, aby na to byl pyšný nebo aby svou výbušnost používal pro kontrolu ostatních, – takový člověk by měl kontrolovat sám sebe! Jak? Nejdříve hněv. Všichni, kteří chtějí být světci, by měli vědět, že hněv, krodha, tu nemá vůbec co dělat. Jak to udělat? Především tak, že se stanete svědkem svého chování.

Například, naoko se hněvejte, jen naoko a dívejte se na sebe do zrcadla. Podívejte se na svůj obličej, jak vypadáte. Budete překvapeni, váš obličej bude vypadat jako opice nebo tygr, nebo jiné zvíře, kterým jste v minulém životě byli. Budete žasnout, že stále v sobě nosíte stopy předchozího života, ať už to bylo jakékoliv zvíře. Druhá věc by měla být ta, že tu zlost pustíte na sebe. V Sahadža józe napíšeme svá jména a šubitujeme je. Měli byste být rozzlobení na sebe, pak uvidíte, že jste nad svou zlostí zvítězili. Zlostní lidé týrají pouze druhé lidi, netýrají sami sebe. Samozřejmě, že se někdy cítí špatně, později mají pocit, že to neměli dělat a mají z toho levou Višuddhi. Když se začnete zlobit sami na sebe: „Proč jsem to udělal? Proč bych to měl dělat? Proč jsem se nechal zlákat?“ Budete překvapeni, že vaše zlostná nálada bude ustupovat. Po tělesné stránce budete cítit, že máte problém s játry. Postavte se sami sobě čelem a řekněte si, že se toho problému s játry zbavíte. „Jak se jen odvažuji být svým nepřítelem a zastavovat svůj duchovní vzestup?“ Takže nejdříve se musí rozvinout stav svědka. Pro sahadžajogíny je velice důležité mít vyspělý stav svědka. Ale normálně se děje to, že si sahadžajogíni rozvíjejí stav svědka vůči ostatním. V Sahadža józe jsou dveře pro každého otevřené. Někdy přicházejí šílení lidé, někdy podivíni, někdy lidé se špatnou povahou – mohou se stát různé věci. Takže měli byste vidět, že si nemáte dělat starosti. Děláte si starosti kvůli lidem, kteří mají problémy, kvůli zbytečným lidem, kvůli těm, kteří sahadžajogíny nebudou, nebo se těšíte lidmi, kteří mají sahadž spojení? Tato zlostná povaha někdy dělá z lidí opravdové šílence, může vstupovat do vaší hlavy a vy se můžete zbláznit. V Sahadža józe stále máme nějaké bláznivé lidi, stále jsou tu. Ale tím, že se zbláznili, tak už nejsou tak zlostní. Už neobtěžují, jsou jen šílení, to je všechno. S takovými lidmi si nedělejte starosti. Není důvod být svědkem druhých lidí, buďte svědkem sami sobě. Někdy cítím, že hněv pochází z přílišné přísnosti, nebo z příliš extrémní povahy. Někteří sahadžajogíni jsou krajně asketičtí, jsou ve všem upjatí. To je šílené. V Sahadža józe je vše spontánní, sahadž. Nebuďte upjatí. Nebuďte individuální. Řekla jsem, že to není lepší, když nosíte černé sárí a podobně – pokud to řeknu, nestává se to větou od samotného Brahmy! Řekněme, že někdo přijde v černém sárí a vy budete od takové ženy utíkat kvůli černému oblečení. O tom to není. Jste svými vlastními guruy. Proč byste se měli bát někoho, kdo k vám přijde, ať už je černý nebo bílý? Proč byste se měli strachovat? Druhou stranou zlosti je strach. Zlostní lidé mají vždycky strach, protože vidí v druhých lidech sami sebe. Vidí, že: „Ten druhý člověk má určitě stejný hněv jako já, zaútočí na mě“ – a proto se musí ochraňovat. Sahadž způsob je o tom, že žijeme beze strachu. Říká se, že mzdou hříchu je strach. Já bych řekla, že je to mzda zlosti. Ti, kteří byli velmi agresivní, mívali velké strachy, různé typy strachu. Země, které obsazovaly další země a vládly v jiných zemích, mají velké ego a díky jejich zlosti se v nich lidé stali extrémně ustrašení.

Zejména vojáci – jdou do války, zabijí spoustu lidí, a jak se vrátí, jsou vystrašení. Jednoho z nich jsem se v Americe zeptala: „Čeho se bojíte?“ Řekl, že zabil tolik lidí, že teď mnoho lidí může zabít jeho. Zeptala jsem se, proč si to myslí. „Proč by tě někdo měl zabít?“ Řekl: „Proč jsem já zabil ostatní?! Proč jsem zabil ostatní? Protože jsem já zabíjel, kdokoliv může zabít mě, bez rozmyslu.“ „Je to logické“, souhlasila jsem. Měl však tak velký strach, že když byl v Mé přítomnosti, celý se třásl, celé jeho tělo se třáslo strachem. Takže všechna agrese, které se dopustíme, se k nám vrátí jako bumerang, nakonec se budeme bát všeho. V Sahadža józe se vidíte jako oddělenou totožnost. Vaše minulost skončila, už vás neobtěžuje. Jste ve stavu, který je nebojácný. Tohoto stavu musíte Sahadža jógou dosáhnout, je to velice snadné. Jakmile víte, že jste ochráněni, nemáte už strach. A jakmile jste nebojácní, nebudete mít ani zlost. Někdy to funguje obousměrně. Je to velice běžné, viděla jsem, že psychologové popisují velice agresivní lidi jako lidi s pocitem nejistoty. Je pěkné to říkat, ale není to pravda. Když jsou kvůli němu všichni v ohrožení, jak může mít on sám pocit ohrožení? Když se druzí cítí v ohrožení s nějakým člověkem, znamená to, že tento člověk není v ohrožení; má právě přehnaný pocit jistoty. Když mu to řeknete, jen se zlepší. Pokud ale řeknete: „Ty žiješ v nejistotě“, pak si bude myslet: „Ano, můj stav je žalostný. I když někoho zabiju, tak je to v pohodě, protože můj stav je žalostný.“ Takové argumenty takto fungují – člověk přesvědčí sám sebe. Pokud se však vidíte jako svědek, vidíte: „Čeho jsem doposud dosáhl? Zvítězil jsem sám nad sebou?“ Sahadža jóga není o tom, že zvítězíme nad druhými nebo že je ovládáme, je o tom, že zvítězíte sami nad sebou. Pokud jste to neudělali, můžete si vystavit osvědčení – já jsem sahadžajogín, jsem výjimečný, jsem toto a ono – a nic to nezmění. Změnili jste se od základů, – a teď – dáváte lidem kolem sebe pocit bezpečí? Pokud se lidé s vámi necítí v bezpečí, je s vámi něco v nepořádku. Pokud se vy cítíte v ohrožení, je s vámi něco v nepořádku. Dávat si výmluvu jako: „Matko, cítím se nejistý,“ pak nejste sahadžajogín, hotovo. Pokud dáváte taková vysvětlení, ukazuje to, že vůbec nejste sahadžajogín. Abyste se stali guruem, především byste měli mít velký smysl pro odpuštění. Takový, jako měl Buddha. Jednou měl Buddha v nějaké vesnici přednášku a najednou někdo přišel a začal mu nadávat a říkal různé věci a tak dále. Pak mu někdo řekl: „Co děláš? On je Buddha, on je Osvícený. Snaží se nám pomoci, abychom se zlepšili a ty přijdeš a začneš na něj křičet?“ Takže se začal kát. Šel za Buddhou, ale Buddha mezitím odešel do jiné vesnice. Takže šel do té vesnice na druhý den a padl Pánovi Buddhovi k nohám. Pán Buddha povídá: „Co se děje? Proč mi padáš k nohám?“ Řekl: „Pane, musím říct, že jsem opravdu nevěděl, že ty jsi osvícený. Křičel jsem na tebe a říkal různé věci, nevím, co se mi stalo. Prosím, odpusť mi.“ Takže řekl: „Kdy jsi mi to řekl?“ „Včera. Kde? Tam a tam.“ „Včera už skončilo. Co mám odpouštět?“

Přišel žádat o odpuštění jako kajícník. Okamžitě řekl, že včerejšek je za námi. Toto je jedna z největších kvalit, kterou by měli sahadžajogíni mít. Abyste se mohli nazývat guruy, musíte mít zralost. Tato část o zralosti je velice… Například včera jsme měli divadelní představení. Byla jsem překvapená, když… – chvíli to trvalo, někteří lidé přicházeli, odcházeli. Chichotali se jako děti. Ukazovali, že nemají žádnou zralost, žádnou úctu. Když je tam něco k smíchu, samozřejmě se můžeme smát. Když je nějaká zábava – ale toto bylo dětinské. Dělají nějaké představení a oni si z nich dělají legraci. Viděla jsem, že je to běžné zejména u sahadžajogínek. Smějí se věcem, kterým by se nikdy smát neměly. Sedím tady a vy něco sledujete, co je tady k smíchu? Naprostý nedostatek zralosti! Všimla jsem si malých, malinkých věcí, zejména když se to týká peněz, je to velmi udivující. Musím vám to říct. Turci, naši sahadžajogíni, nemají žádné peníze, protože jim všechno bylo ukradeno. Takže jsem řekla, aby sem poslali nějaké košile, které prodáme a pak si ty peníze nechají. Nechtěli si totiž ode Mne vzít žádné peníze. Když sem ty košile poslali, řekli: „Matko, neumíme marketing. Mělo by to být 21, 22 dolarů.“ Mnoho z nich říkalo, že je to drahé. Tak jsem řekla, ať ode všech vyberou peníze, 22 dolarů, aniž by se košile prodávaly. Hotovo – pro Turecko. Když od vás bere peníze falešný guru, to vám nevadí. Sahadža jóga je samozřejmě zadarmo, bezpochyby. Sahadža jóga je zdarma. Ale musíte přispívat. Jak máme jinak Sahadža jógu provozovat? Nemáte v sobě žádný smysl pro dárcovství, vůbec žádný. Musíte vědět, jak darovat guruovi. Bývám někdy překvapená, že nemáte smysl pro dárcovství. Něco jsme dostali – terakotu z Indie, abychom těm lidem pomohli – byla jsem překvapená, jak jsou belgické ženy zvláštní, že všem vykládaly, jak je to drahé. Když si to nechtějí koupit, ať to nekupují. Ostatní si to koupit chtěli, ale tyto ženy jim vykládaly, jak jsou ty věci drahé. Jak přispíváte na Sahadža jógu? Musíme mít tento stan, museli jsme koupit spoustu věcí. Jak přispíváte? Taková připoutanost k penězům je guruovi na nic. Nemám žádnou připoutanost. Když se kohokoliv zeptáte, poví vám, včetně mého manžela, že ze své podstaty jsem absolutně odpoutaná. Neznám bankovnictví, nevím, jak vést účetnictví, jak dělat účty, někdo ano. Ale tato připoutanost na peníze je v Sahadža józe – nebudu vám říkat jako Kristus, že všichni půjdete do pekla, ale nebudete stoupat. Jste tu pro svůj duchovní vzestup. Neříkám vám, abyste šli do Himalájí, abyste tam trčeli v zimě, stáli na hlavě, nic takového. Ale je to jedna z Mých vad, že nikdy neříkám: „Musíte přispívat.“

Dělejte to s potěšením, s radostí, že můžete něčím do Sahadža jógy přispět. Každopádně, ať dáváte nebo ne, Já budu muset na Turecko určitě přispět. Já to udělám. Ta věc je jako na tržnici „moc drahé, moc levné, toto a ono“ to je jen výmluva, protože vím, že nikdy neumíte přispět ani 21 dolarů na nic. Takže přinesu jejich oblečení – v pořádku. Ušili košile, poslali je sem a nyní – jsem překvapena. Když se dávají dárky zdarma, to je přijatelné, nikdo neříká, že jsou drahé. Co se týče peněz, guru musí být absolutně odpoutaný a dávající, štědrý. Budete se svou štědrostí těšit, ale problém je v tom, že vy nejste vůbec štědří. Myslíte si, že Sahadža jóga je tržiště, kam jste přišli. Takže tu chybí štědrost a to je velice překvapivé. Ptali se mě: „Matko, prosím, potřebujeme na léto nějaké šifónové sukně a halenky.“ Našijí se, dovezou se sem a nikdo je nechce kupovat, jen tu leží. Nikdo nenakupuje. Takže vám říkám, že pokud tyto věci nebudou prodané, nebudu říkat žádné zemi, aby sem něco lidé vozili na prodej. Když si myslíte, že jste sahadžajogíni, šeredně se mýlíte. Vaše pozornost je taková – jdete ke kadeřníkovi, děláte různé věci, ale na Sahadža jógu peníze nemáte. Dnes, jak všichni říkali: „Matko, měla bys být přísnější, musíš jim to říct.“ Takže vám to říkám. Vaše pokroky jsou velmi pomalé. Za druhé – musíte dělat introspekci, abyste viděli, co jste udělali pro Sahadža jógu vy. Kolika lidem jsem dal realizaci? Máte síly. Guruové nikdy neměli síly, přestože to byly realizované duše. Vy máte síly, abyste dávali realizaci, kolik z vás to udělalo? Jakmile to začnete dělat, dostanete odněkud deset lidí, stanete se velkými mistry, začnete mluvit o vašem velkém mistrovství, o tom, že všechno znáte, že jste guru a že jste Ádi Šakti. Toto je úroveň Ádžni. Jakmile dosáhnete úrovně Ádžni, berete to do vlastních rukou. Mnoho jich samozřejmě udělalo pro Sahadža jógu hodně. Jinak by nebylo možné dnes vidět to, co vidíme. Vy, co jste nic neudělali, musím vám říct, že stojíte na těch samých schodech. Vaše Kundaliní vystoupila, ale vy jste neudělali nic, neudělali jste nic proto, abyste to dali ostatním. Pokud a dokud to nebudete dávat, nebudete růst. Vím, že jsou mnozí, kteří dávat nechtějí, protože si myslí, že by něco chytili. Nechtějí se starat o ostatní, protože si myslí, že dostanou ego.

Toto není způsob, jak být v Sahadža józe. Musíte udělat něco velmi důležitého, musíte šířit Sahadža jógu. Bavíme se o světovém míru a o globální transformaci, a co pro to děláme? Za prvé – zlepšete svou kvalitu. Toto zdokonalení přijde pouze tehdy, pokud děláte upřímnou, poctivou introspekci. Dívejte se na sebe jako svědek každým okamžikem, jak se chováte. Musím vám o sobě říct, že jsem byla už od svého dětství jako babička. Netolerovala jsem žádné nesmysly, hloupé vtipy, nic, byla jsem jako babička. A nyní jsem také babička. Tato zralost do vás musí vstoupit. Copak mluvit nevkusně je v pořádku? Někteří lidé mají takový zvyk – to nejsou sahadžajogíni. Ale ti, kteří si z nich berou příklad a mluví taky tak, ukazují, že nemají žádnou zralost. Kdyby dozráli, všechny tyto lidi by změnili. Kdekoliv jsou zralí lidé, rozhodně transformují ostatní. Jejich vlastní chování – lidé jsou překvapení, jací jsou. Je to mimořádné, možná je takových lidí jen pár. Jediná věc, proč vám to zdůrazňuji, je, že když někoho takového potkáte, prosím, neposlouchejte takovou osobu, neberte si z ní příklad. Takový člověk se ale extrémně dere do popředí a každý se pak stane zastáncem takovýchto zbytečných takzvaných sahadžajogínů. Takže musíme dozrát. Jak dozrajeme? Mnoho lidí se Mě na to ptá. Zralosti dosáhneme meditací, nirvičaritou. Abyste rostli, musíte být ve stavu bez myšlenek. Jinak nemůžete růst. Měli byste toto bezmyšlenkové vědomí praktikovat i jinak. Například, jdete po silnici a najednou uvidíte krásný strom, – měli byste jít do stavu bez myšlenek. Tvoření Božského, jaká je to nádhera! Měli byste být bez myšlenek. Sahadža jóga funguje v bezmyšlenkovém vědomí, jinak ne. Když všechno naplánujete a uděláte, nebude to fungovat. Když to přenecháte sahadž, vypracujete se to. Neznamená to však nikdy, že byste měli mít líný přístup, není to ani nesystematické, nic takového. Musíte být bdělí, extrémně bdělí, protože pokud nejste bdělí, nebudete chápat, jak moc vám sahadž pomáhá. Dám vám příklad. Řekněme, že se chcete s někým sejít. Ten člověk řekl, že se s vámi sejde například v 11. Musíte být bdělí. Řekl, že se sejdete v 11. Řekněme, že náhodou přijdete pozdě. Měli byste být bdělí, protože jdete pozdě na setkání s tím pánem. Dejte bandhan nebo zvedejte Kundaliní, něco udělejte, abyste se s tím člověkem každopádně setkali, ať jdete pozdě nebo ne. Normálně byste ale neměli chodit pozdě. Pokud jen dáte bandhan a řeknete si, že tam musíte být v 11, tak tam v 11 budete. Sahadža jóga vám pomůže. Vy ale zapomínáte i dávat bandhany. Dokonce si zapomínáte zvednout Kundaliní. Dokonce zapomínáte dávat vibrace. Takže abyste dospěli, především musíte vědět, že jste sahadžajogíni, a že můžete ovládat celou situaci, pokud jste zajedno s Všepronikající silou. Je to velmi prosté. Bylo velké horko. Každý říkal, jaké je horko. Dobře. Vstala jsem a řekla, že to zařídím a že za 15 minut bude chládek. Řekla jsem: „Já, já to zařídím“, ale to není „Já“. Mé spojení s Všepronikající silou to zařídilo. Spojení však musí být upřímné, silné a poctivé.

Stále byste ve své mysli měli vědět, že jste spojeni. Je velmi snadné této situace dosáhnout. Tohoto stavu, kdy cítíte, že jste zajedno s Božským. Protože však nejste bdělí, nevidíte zázraky této velké síly, se kterou jste ve spojení. Zabýváte se jinými věcmi, vaše pozornost je jinde, díváte se na jiné věci. Najednou řeknete: „Matko, jak je možné, že jsem sahadžajogín, jak jsem mohl neudělat to a ono?“ Co se děje? Dokonce, i když mluvím, vidím, že se lidé zabývají něčím jiným. Takže je to o tom, že meditací dospějete k nirvičaritě, do bezmyšlenkového vědomí. Pokud a dokud nerozšíříte stav bezmyšlenkového vědomí, nemůžete dospět, protože dospět můžete jen v přítomnosti a přítomnost je bezmyšlenkové vědomí. Viděla jsem, co se děje – že lidé od Sahadža jógy pouze očekávají zázraky a různou pomoc, ale nikdy nepřemýšlí o tom, jestli sami pomáhají. „Čeho dosahujeme? Kde jsme?“ Takže znovu u Ádžni musíte být velice, velice opatrní. Toto je pro muže. Pokud nepřekročíte svoji Ádžňu a začnete šířit Sahadža jógu, může se z vás stát poměrně legrační osoba, ne sahadžajogín. Ten pojem lídrovství je iluze a iluzi musíte vidět jako iluzi. Nezáleží vůbec na tom, jestli lídr jste nebo ne. Musíte dospět. Říkám vám to, protože jsem se rozhodla, že v tomto životě nebudu nikoho trestat. Abyste na to přišli sami, abyste sami porozuměli, abyste si to sami uvědomili. Znám vás velice dobře, všechny z vás nějakým způsobem. Ale chci, abyste si sami uvědomili: „Co dělám špatně? Co dělám dobře?“ Nesuďte Sahadža jógu ohledně vašich zásluh, které získáte. Když nemáte zásluhy, je s vámi něco v nepořádku. Pokud tomu opravdu dokážete porozumět, stanete se více a více subtilními. Všechny vaše hrubé připoutanosti se stanou naprosto zanedbatelnými. Můžete mít o něco zájem, ale nebudete připoutáni. Z vašeho nitra musí vzejít naprostá odpoutanost. A to se stane, jak jsem vám řekla, když se zbavíte za prvé své zlosti. Za druhé, když se štědrostí zbavíte připoutanosti k materiálnu. Je velmi pěkné něco dávat ostatním. Budete se těšit svou štědrostí, opravdu se budete těšit. Štědrostí je třeba se těšit. Jakmile se začnete těšit svou štědrostí, pak si uvědomíte, že vy, vaše láska, váš soucit, začnou proudit k ostatním. Jsou to malé, malinké věci. Viděla jsem, že Mě všichni milujete a vždycky mi chcete dávat dárky, dárky, dárky, dárky – dobře. Ale tato láska se musí rozšířit na všechny ostatní. Musíte znát také ostatní, co potřebují a co musíte udělat. Když někdo něco potřebuje, můžete to zařídit vy? Jste schopni toho člověka milovat? Jste schopni dát i dětem druhých lidí něco, co vlastníte? Kdyby ta štědrost mohla být třeba – nevím, Já se nemusím nutit být štědrá. Všichni říkají: „Matko, Ty jsi příliš štědrá.“ V Mé rodině si všichni myslí, že jsem velmi štědrá – beznadějný případ, ale tvořit nemusím. Možná se však díky introspekci stanete štědrými i vy – pak tato štědrost začne proudit. Znám lidi, kteří mají spoustu peněz a spousty věcí, ale na Sahadža jógu nedali nikdy ani halíř, ani halíř. Tento smysl pro štědrost přijde, když pochopíte smysl svého života, proč jste tady. Abyste se naplnili pomocí Sahadža jógy, abyste byli schopni s tím něco udělat, aniž byste měli pocit, že jste něco udělali. Kristus k tomu řekl něco velmi pěkného, řekl to, ale kde to můžete najít? Vaše levá ruka by neměla vědět, co dala vaše pravá ruka, nikdy by neměla rozhlašovat „já, já, já, já.“ Abyste dosáhli toho, o čem mluvil Kristus, musíte nepochybně dostat realizaci. Myslím, že to bylo v páté kapitole Matouše. Tak subtilní věci dělal, že člověk je překvapen, jak toto náboženství ve jménu Krista stále dělá opak. Lidé nyní chtějí být guruy, protože si myslí, že budou mít potom síly, kterými mohou ostatní přemoci, že pak mohou ostatním říkat, co se jim zlíbí, že mohou kohokoliv mučit, jak se jim zlíbí. Tak to bylo dříve, guruové bývali velmi, velmi krutí i ke svým žákům, vím o tom. Jednou jsem jela do Ambarnathu a přišel Mne navštívit jeden pán, který se jmenoval Svámí Džagannath a řekl Mi: „Můj guru mi pověděl, že do Ambarnathu přijede Ádi Šakti a já se mám snažit v tom čase také přijít.“ Zeptala jsem se: „Kdo je tvůj guru?“ Řekl mi nějaké jméno. Nepochybně to byla realizovaná duše. Takže přišel. Povídá: „Matko, měl by Tě navštívit on, nebo přijdeš Ty za ním?“ Řekla jsem, že jsem Matka, že nejsem guru. Guruové totiž neopouštějí svá místa, dovedete si to představit? Říká se tomu „takhja“. Guru by neměl opouštět své místo, měl by sedět a každý za ním musí přijít. Řekla jsem: „Já jsem Matka, půjdu za ním na návštěvu.“ Takže jsme se setkali a ten chlapík, který tehdy přišel, Džagannath… Zeptala jsem se: „Co se děje? Proč jsi neotevřel jeho Ádžňu, vždyť má takové bolesti?“ Řekl: „Kdo otevřel moji Ádžňu? Proč bych měl otevírat jeho Ádžňu?“ Řekla jsem: „Ty jsi guru, ty jsi mistr.“ „A co? Můj guru nikdy neotevřel mou Ádžňu. Stále jsem musel zápasit se svým egem. Proto mám všechno v pořádku.“ Takže jsem řekla: „Je snadné otevřít Ádžňu, proč to neuděláš?“ Takže jsem otočila jeho Ádžňu a otevřela ji. Byl velmi šťastný. Řekl: „Ty jsi Matka, dělej, jak uznáš za vhodné. My to dělat nebudeme. Pokud je nedonutíš, aby tvrdě pracovali pro svou realizaci, pokud je nedonutíš, aby tvrdě pracovali pro svůj rozvoj, nikdy nebudou v pořádku. Lidské bytosti jsou takové.“ Řekla jsem: „Pro Mě ne.“ Řekl: „V pořádku, ty jsi Matka, odpustíš jim, uděláš to, jak uznáš za vhodné, přeměníš je a pomůžeš jim. Ale já ne.“ Řekla jsem: „V pořádku. Ale – víte, přišel k Mým chodidlům a tak dále… řekl, že Je musí uctívat, Ona je Ádi Šakti. Musíte Ji nyní uctívat.“ Byl tam krátký čas.

Pak jsme přijeli domů a tento otec Džagannath mi povídá: „Matko, díky Bohu, že jsi otevřela mou Ádžňu.“ Zeptala jsem se, co se stalo. „Přišel můj guru a dal mi na tvář dvě facky. Provozoval jsem jeho ašrám, měl jsem být guruem. Dvě facky – a pak mě spustil do studny. Přivázal mi na nohy provaz, kterým mě spouštěl dolů a zase nahoru. Sedmkrát mě spustil do vody a znovu mě vytáhl.“ Zeptala jsem se: „O, Baba, proč to udělal?“ Řekl: „Musím říct, že jsem někdy kouřil. Takže za to.“ Řekla jsem ale: „Nikdy ti nedal realizaci? Kouřil bys každopádně i tak, tak proto.“ „Chce, abych se vzdal všech svých zlozvyků s touto Ádžňou. Teď, když jsi mi otevřela Ádžňu, jsem v pořádku.“ Takže jsem měla pocit, že chování toho gurua je překvapivé. Řekl mi, že je bije. „Bije nás za cokoliv a nutí nás, abychom tvrdě pracovali.“ Vím, že i někteří guruové hudby dělají totéž. Potkala jsem tolik lidí, co chodili k velkým guruům a to, co mi o nich říkali, byl úplný šok. Proč jim neřeknou na rovinu: „Toto děláš špatně a takovým se máš stát.“ „Guruové ale říkají, že když jim to takto řeknete, nikdy neposlechnou. Chápou jen bití.“ Řekla jsem: „Cože? Co to povídáte? Že chápou jen bití?“ „Ano.“ Takže v podstatě celý přístup k žákům je mimo soucit. Samozřejmě, jsou také guruové, kteří podrobují své žáky strašlivým zkouškám. Jako například Šrí Ramdasa. Nebylo to nic v porovnání s tím, co dělal Rádža Džanaka. Podrobí člověka zkoušce a teprve pak dají realizaci. Z tisíce pouze jednomu. Proto tu máme tolik falešných guruů, protože to jsou všechno lidé, co byli takto odvrženi oněmi realizovanými dušemi. V tomto bodě máme lidi, kteří dostali realizaci, i když skuteční guruové jsou takoví. Setkala jsem se s jedním, který se Mě zeptal: „Proč dáváš realizaci všem těmto zbytečným lidem?“ Řekla jsem: „Proč?“ Byli tam i sahadžajogíni a on pokračoval: „Kolik z nich by za tebe dalo život?“ Řekla jsem: „Proč chceš žádat jejich život? Nechci jejich život.“ Řekl: „Toto je první otázka. Já mám mnoho těch, co by za mne položili život.“ A to jim nedal realizaci. Takže na této křižovatce, kdy máme hledače, kteří chodí k těmto guruům – samozřejmě, zapomeňme na falešné ale dokonce ani opravdoví guruové nedávají realizaci. A vy jste schopní dávat realizaci – jen si to představte. Mají velké, velikánské ašrámy a tak dále, ale nemohou dávat realizaci. Zatímco vy můžete. Všichni z vás. Je to tak, jako když do lampy dáte malé světlo, a to světlo dává světlo jen pro sebe a nikomu jinému. Vy musíte dávat světlo ostatním. Máte síly, můžete to udělat. Opravdu můžete lidi změnit, můžete je vyléčit – ale vy to neuděláte. Všechny ty nemocné lidi přivedete ke Mně: „Matko, uzdrav je.“ Dokonce, i abych jim dala realizaci, i to jsem viděla. K čemu? Všichni víte, jak dávat realizaci, jak léčit. Všichni to víte. Proč to nemůžete dělat? Za prvé – nedospěli jste. Ale dokonce, i když dospějete, nepřebíráte své síly, nevěříte v ně. Pokora je v pořádku, ale musíte vědět, jaká to je síla. Například, někdo je král, posadíte ho na trůn. Lidé přicházejí a místo, aby se dotkli jeho chodidel, on chodí a dotýká se jejich chodidel. To není pokora. To je nesmysl. Jakoukoliv pozici, kterou máte, byste měli dělat s pokorou, to znamená se soucitem. Zralost znamená, že víte, že máte tyto síly, že víte, jak je zachovat a že víte, jak v míru růst. A pak, když přijdou lidé, pak ty síly ve svém nitru převezmete. Můžu být hospodyně, co vaří pro vnoučata, můžu dělat to a ono. Ale jakmile sedím na židli, vím, kým jsem.

Můžete být cokoliv – úředník, umývač nádobí, můžete být čímkoliv, na tom nezáleží. Ale jakmile jste sahadžajogín, jste sahadžajogín. Pak musíte projevovat důstojnost. Nelibujte si ve svých slabostech. Jste mnohem lepší, než všechny ty realizované duše, které získaly realizaci po tisíci letech, protože vy máte tolik sil. Ale jejich sebejistota a převzetí pozice ve vás chybí. Někteří lidé říkají, že se bojí ega. Jak můžete mít ego? Ego skončilo. I když děláte nějaké chyby, to nevadí. „Matko, dotkl jsem se své levé nohy, dotkl jsem se pravé…“ Na tom nezáleží. Když vám chybí sebejistota, stanete se v Sahadža józe upjatými. Jestliže jste sebejistí, proč byste měli být upjatí? Je to spojeno. Nejdříve musíte dospět, k tomu musíte mít sebejistotu a pak byste měli beze strachu šířit Sahadža jógu. Někteří se bojí sami o sebe a jiní se bojí o druhé. Pochází to z vašich podmíněností, z vaší výchovy. Dnešní Guru púdža je svým způsobem velice důležitá, protože každý říkal: „Matko, měla bys být přísná, musíš jim říct a musíš…“ Řekla jsem: „Dobře, řeknu jim to.“ Ale v žádném případě ne proto, abych vás ponížila, ale abych vám řekla, čeho můžete dosáhnout. Abyste věděli, kam až můžete jít. Je vás tolik, že by to stačilo, abyste transformovali alespoň deset zeměkoulí, deset světů – je vás víc než dost. Pokud se ale budete stále strachovat a zabývat jen sami sebou, vašimi dětmi, vaším manželem, to a ono – pak se to nevypracuje. Tak, jak budete chtít vyrůst, tato síla vám předá svou sílu. Ve vašem nitru však leží problém – neznáme sami sebe a nechceme poznat sami sebe. Dnešní Guru púdža by vám měla dát stav gurua. Pokud budete chtít, můžete to vypracovat. Všepronikající božská síla lásky to naprosto vypracovává. Božské chce více než vy, aby se tento svět změnil, chce změnit celý vesmír. Vy jste nástroji, a jestliže budete chtít podvádět sami sebe, kdo to může zastavit? Jenom poslouchat hudbu, těšit se společností, patřit do nějakého klubu, mít pocit, že to je pěkný festival nebo nanejvýš vyhledávat bezpečí vaší rodiny a dětí a tak dále – to není naplňující. To vás nikdy nenaplní. Naplní vás pouze to, že se stanete světly a budete toto světlo předávat ostatním a pracovat pro ně. Pokud máte tyto síly, znovu a znovu vám to říkám, máte síly, abyste mohli dělat introspekci, abyste byli sami sobě svědkem, abyste se uměli odevzdat. Protože mentálně jste o Sahadža józe přesvědčeni, emocionálně jste přesvědčeni, že vám Sahadža jóga dala smysl pro lásku a soucit. Fyzicky jste přesvědčeni o tom, že vám Sahadža jóga dala dobré zdraví a sebedůvěru ve vaše zdraví. Nyní byste se měli přesvědčit i duchovně. Jste opravdu duchovní lidé, které vybralo Božské, ve svých minulých životech jste byli velkými hledači, a proto jste se nyní narodili, abyste získali všechna tato požehnání. Takže je převezměte. Převzetí vaší osobnosti je důležité. Musíte meditovat, měli byste jít do bezmyšlenkového stavu, mějte vždy svou pozornost neustále bdělou. To je velice důležité. Když přijde něco, co je potřeba, jak musíme reagovat – to všechno k vám přijde, když jste bdělí, když jste si vědomi Všepronikající síly v každém okamžiku. Nikdy si nedělám starosti. Nikdy. Každý se mi diví. Nedělám si starosti. Proč? Mé starosti jsou předány. Lidé říkají, že cestuji. Já necestuji. Sedím tady nebo sedím tam, tak jaké cestování? Takže nepřemýšlíte v těchto kolejích. Bezmyšlenkové vědomí je první krásný stav, kterého musíte dosáhnout. To vám dá mír a stav svědka, abyste se těšili dramatem života, abyste se těšili rozmanitostí lidí, zatímco ve svém nitru budete růst. Pro sahadžajogína je velice důležité nevidět chyby druhých lidí, ale své vlastní, aby je napravil. Dostávám tolik dopisů, které se týkají nějaké paní nebo lídra a tak podobně. „Matko, lídr mi dělá problémy, tamten lídr mi dělá problémy, to a ono.“ To mě překvapuje. Hned jak zjistím, že je něco špatně, lídra změním, vždycky rychle – kdo není vhodný, kdo má průšvih, toho vždycky vyřídím. Ale ten způsob, jakým lidé mají pozornost na svém lídru je možná spojen se žárlivostí. Pokud vám lídr řekne něco kritického, vždycky mu poděkujte. Kdo jiný vám to má říct? Jsem na vás velice pyšná a mám radost, že takoví žáci nikdy pro žádného gurua neexistovali. Pokud jsem guru, měla bych říct – hotovo, vyřízeno, jsem v sedmém nebi. Ale když vidím, že si neuvědomujete, čeho jste dosáhli, že to nechcete vypracovat, pak si vzpomenu na Kristovo podobenství o semenech, která padla na skálu.

Všechna vaše láskyplná péče, vaše láska, vím, že je nemožné to slovy vyjádřit, jaký z toho mám pocit. Ale vy nevíte, proč jste dostali vaši realizaci, proč jste tady, v čem jste mimořádní, co jste dostali. Vy to nevíte. To je to, co musíte poznat. Neříkám jako Kristus, že si máte vypíchnout oko, nebo uříznout ruku – nic takového. Vaše tělo by mělo zůstat nedotčené, nic neodstraňujte. Potřebujete toto tělo, ale na subtilní rovině to, co říkal, že pokud jedna část vašeho těla dělá něco špatného, měli byste se pokusit to vyloučit – subtilně. Stejně tak v Sahadža józe, pokud je tu žárlivost, pokuste se zjistit, proč žárlíte, proč jste proti lídrovi? Pokud lídr něco někomu řekne, hned mi píšou. Na co by byl lídrem, kdyby nikomu nemohl nic říct? Myslím, že dnes poprvé jsem vám byla schopná říct něco, s čím jsem vždy váhala, říkala jsem si: „Nech je být, jsou to ještě malé děti, je to v pořádku.“ Ale nyní už musíte růst, v každém směru. Prostě tomu nerozumím. Ti, kteří dostali realizaci bez síly zvedat Kundaliní, dělají tolik práce. Zatímco vy, kteří máte tuto sílu zvedat Kundaliní, léčit lidi a mluvit o Sahadža józe, jste tak rozumní. Přesto – kde je vaše pozornost, to nechápu. Dnešní přednáška vás nemá v žádném ohledu zranit, protože já vás vůbec nechci zraňovat. Každou situaci přijímám. Ale pokud vy nechcete přijmout tuto situaci a udělat to, co udělat máte, musím vám to říct. Toto rozhodně pozvedne vaši duchovní výši. O tom není pochyb. Je velice důležité, abyste sami poznali, co je špatně. Koneckonců, jste hledači pravdy už celé věky a nyní jste přišli a nalezli pravdu. Takže se snažte s pravdou ztotožnit, to je vše. A se skutečností. Pokud se ztotožníte s pravdou a realitou, vaše Sahasrára se otevře. Bez problémů. Pravda je ve vaší Sahasráře. Jak vejde dovnitř pravda, budete překvapeni, že pravda je láska a láska je pravda. Čistá láska. Dává to tolik, tolik radosti, všechny niranandy, které chcete vnímat, můžete cítit, pokud pochopíte tuto jednoduchou rovnici, že absolutní pravda je absolutní láska. Nemám žádná očekávání. Musím vám říct, že jsem nadmíru spokojená. Co se Mě týče, myslím, že jsem svou práci splnila. Nyní jste však na řadě vy, musíte být zodpovědní. Musíte to vypracovat. Měla jsem takovou radost, všude, kde jsem byla, lídři říkali: „Matko, nemusíš cestovat, převzali jsme zodpovědnost. My to vypracujeme.“ Vy všichni však musíte své lídry podporovat a něco pro to udělat. Někdy jsou lídři opravdu – nemůžu to pochopit, proč mají všichni na všechno své vlastní nápady. Musíte se do toho dát všichni. Například, když jsme v naší zemi chtěli odstranit otroctví, všichni se připojili, aby se to uskutečnilo. Zatímco někteří lidé se snaží omezovat lídry, ponižovat je, dělat si z nich legraci a dělají skupinky. Je toto ten způsob, kterým to vypracujeme? Všichni byste svého lídra měli podporovat. Měli byste do toho jít naplno a udělat to, co vám říká lídr. Jestli lídr dělá něco špatně, Já mu to řeknu. Já ho napravím, to vám slibuji. Nesnažte se však hledat chyby. Všichni lídři mě totiž žádají o svolení, než se do něčeho pustí. Takže buďte jednotní se svými lídry, se vším, co lídr říká, vložte do toho celé své úsilí. Protože ty stížnosti jsou o tom, že vy jim nenasloucháte, opravdu Mne to překvapuje. Včera jste viděli, jak hrál na sitár. Měli jste se ho zeptat na jeho gurua. Jeho vlastní otec byl jeho guru a bil ho, a taky jeho děda. Ale s takovým přáním jaké měl, něco se naučit, něčím být, mu to nevadilo. „Bijte mě, dělejte, co chcete, dejte mě do vězení, ale udělejte ze mě dobrého umělce.“ Stejná je i Sahadža jóga. Je tu totiž něco, co možná nazvete defektem. Sahadža jóga není vojenská záležitost.

Je to jen obyčejná, prostá Matčina láska. Každá matka chce, aby její dítě bylo velkolepé, aby mělo všechny její síly – to chce bezpochyby. Jak to udělá, jak to vypracuje, je její vlastní problém. Ale jak to převzít a jak to používat, je váš problém. Vždy se klaním lidem, kteří mají realizaci, protože si myslím, že tolik světců na zemi nikdy nebylo. Ale svatost musí být úplná. Jinak nebudete schopni pomoci ani své vlastní rodině, natož vaší zemi a ani nemluvím o celém světě. Takže je potřeba pozvednout vaše probuzení, pozvednout vaši duchovnost a vejít do oblasti naprosté podpory a odevzdání tomuto spontánnímu hnutí Sahadža jógy. Nechť vám Bůh všem žehná. Stručně řečeno, uctívejte sami sebe. V pořádku.