Bezmyšlenkové vědomí versus přemítající mysl (10 min)

(Location Unknown)


Feedback
Share

19951001 – Bezmyšlenkové vědomí versus přemítající mysl, Cabella, Itálie

Jakmile jste tedy jednou v bezmyšlenkovém vědomí, stane se to, že žádné myšlenky nebombardují vaší mysl. Ať jste kdekoli, třeba v Americe, kdekoli, nebombardují vás myšlenky. Co to tedy znamená? Velmi jednoduše můžeme říci, že to znamená, že nic neřešíte. Nemáte reaktivní mysl. Tohle je hlavní problém dnešních sahadžajogínů, který by měl každý zkusit odstranit. Tím, že o ničem nepřemítáte. To je jediný způsob, kterým lze dosáhnout stability. Například jsem viděla lidi, kteří se z ničeho nic začnou smát. Pro nic za nic. Někoho uvidí a okamžitě přemítají: „To bylo hezké, ale ne zas tak moc.“ Začnou mít na všechno své názory, obzvlášť na Západě. Každý se zdá velmi znalý, začne radit, co je nejlepší, co nejlepší není a co není dobré. A jakmile začnou takto mluvit, mysl se stane reaktivní. Když mysl nepřemítá, jste v bezmyšlenkovém vědomí. Když něco vidíte, jen se dívejte. Jen pozorujete. Bez přemýšlení. Když používáte svou mentální sílu, pak tato síla poklesá. Toto je velmi běžný nedostatek lidí, snad proto, že si myslíte, že jste více inteligentní, přemýšliví. Nebo možná, že jste vzdělaní. Nevím, co si myslíte. Jenže tato přemítající mysl je pro duchovnost velmi nebezpečná. Nikdy neporostete. A navíc s reaktivní myslí máte nejrůznější emoce, když přemítáte o druhých. Když je to váš syn nebo dcera apod., ztotožníte se s nimi. Ztotožňovat se s někým je umělé. V realitě to neexistuje. Ale protože tato mysl přemítá, ztotožňuje se. Mnohá ztotožňování se jste už opustili. Například svoje předsudky ohledně náboženství, ras, možná národů, toho jste zanechali. Přesto bych však řekla, že stále přemítající mysl je neustále v chodu, a to je největší překážka dnešních sahadžajogínů v jejich zdokonalování se. Přemýšlím o tom, proč je reaktivní mysl dnešních sahadžajogínů tolik aktivní. Kdybyste mohli přestat přemítat, okamžitě se upevníte v oceánu míru. Když se na něco díváte, jen se dívejte. Ve vaší mysli není žádná myšlenková vlna. Pak začnete být nesmírně kreativní. Začnete být nesmírně dynamičtí. Začnete být nesmírně soucitní. Nemáte žádný strach. Někteří lidé si myslí, že kdyby byli soucitní, druhý by je mohl lynčovat. Vy se nebojte. Všechny dobré vlastnosti, ze kterých se máte radovat, si můžete užít jedině, když nepřemýšlíte. To znamená, že přenecháte všechno Božskému. Vy to tu neřídíte. Nemáte pocit, že byste měli o něčem přemítat. To je ta největší síla, kterou máte – nereagovat, nedívat se na druhého tímto způsobem. Vidím ale, že to stále ještě přetrvává. Snad je to tím, že jsem vám o tom nikdy neřekla. Možná je to jeden z důvodů. Neříkám, že je to jen vaše chyba, možná Moje, protože jsem nemohla přijít na to, co je přesně špatně, že to je to vaše přemítání o ostatních. Pak jsem vám říkala, abyste dělali introspekci. Při introspekci můžete zase přemítat. Ale tehdy vám to alespoň dává představu, jak na tom jste. Filozofováním o sobě se však můžete také dostat do extrémní deprese. Můžete se odsuzovat. Pak nepochopíte svou osobnost, jaká opravdu je, a budete v tom pokračovat a díky tomu určitým způsobem ztrácet vibrace, ztrácet síly, protože nad sebou nemáte kontrolu. Když introspekce vyvolává depresi a sebeponižování, pak je lepší také ji nedělat. Protože všechny tyto mentální aktivity, jak jsem viděla, vytvářejí problémy. Ale ve stavu, kdy jste v bezmyšlenkovém vědomí, k vám introspekce přichází automaticky. Vnímáte ji automaticky. Porozumíte tomu automaticky. Bez přemýšlení, prostě to k vám přijde. Uvidíte celý obraz a budete v míru sami se sebou. Nikdy nejste rozrušeni, nikdy v potížích. Pak se nerozčilujete, neargumentujete, nediskutujete, jako byste byli ponořeni do oceánu vědomí. Pak už se nemusíte starat o to, jak něco vyřešit. Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že tato síla funguje. Zdá se, že si vzájemně odporuje tvrzení, že musíte plánovat, ale nesmíte o ničem přemítat. Takže, když přemítáme, absorbujeme. Když o něčem přemítáme, vstřebáváme tu věc. A naši pozornost většinou přitahují defekty druhých. „Tenhle člověk je špatný, tohle není dobré, její vlasy nejsou v pořádku, sárí nemá v pořádku.“ To a ono, všechny ty nesmysly. Takže tím vstřebáváme všechny tyto špatné věci. A když něco obdivujete, tak pak snad nevstřebáte to špatné a alespoň jste na lepší cestě. Ale přesto, obdiv v bezmyšlenkovém vědomí je opravdu velmi hluboký. Viděla jsem to v očích toho slavného vědce. Byl se Mnou naprosto zajedno a jeho oči byly jako oceán míru. Jen se na Mě nějakou dobu díval a pak ho napadla myšlenka, kterou Mi řekl: „Tohle můžeme udělat s Vaší fotografií.“ Hloubky tedy dosáhnete jen tehdy, když nepřemítáte. U lidí, hlavně na Západě, je to však velmi běžné. „Tenhle koberec není dobrý, tohle je špatné, něco tady nevoní, co je to támhle,“ vždycky se snaží posuzovat ostatní a věci okolo. Je to důležité? Co je tak důležité? Jestliže sedíte v zahradě Boha, co záleží na tom, na čem sedíte, co děláte? Toto přemítání nám vkládá do mysli vlny myšlenek. Už jsem to jednou znázornila kresbou. Jak energie, která dopadá na pravou stranu, přechází na levou a ta, která dopadá nalevo, přechází na pravou stranu. Přechází na druhou stranu kvůli dvěma druhům buněk, které máme. Pak část této energie, která přichází napravo a která jde nalevo, je částečně vstřebána do sympatiku. A vše, co zůstane mimo, je to, co přemítá. A proto stále pokračuje přemítání. Kdybyste tedy všechnu tu energii dokázali vstřebat do sympatiku, pak by veškerá naše energie byla tisíckrát větší.