Dnes oslavujeme otevření Sahasráry, které se odehrálo k tomuto datu. Musím říci, že to byla velmi významná událost pro celé lidstvo. Bylo to dosažení něčeho úžasného, co jsem si dříve ani neuvědomovala. Teď vidím, že bez seberealizace by nebylo možné hovořit k lidem. Po té události jsem si říkala: „Jak bych o tom s lidmi mohla mluvit, vždyť by tomu nikdo nerozuměl.“ Z Mé strany by byla velká chyba zmiňovat se o Sahasráře. Protože o Sahasráře se ani v žádných Písmech… Něco málo bylo popsáno, ale byl to velice neurčitý popis, řekla bych, podle něhož se lidé nedokázali dovtípit, že nad Sahasrárou je další svět, do kterého je třeba se dostat, do říše reality. To, co jsem tehdy viděla kolem sebe – cítila jsem, že je to všechno temnota a že dokud nebude mnoho světel, lidé si nikdy neuvědomí, jak je důležité mít světlo. Je to typická chyba lidí, že pokaždé, když někdo něčeho dosáhne, postaví si tu osobnost na piedestal. Například Krista – dobrá, byl to Kristus, což my nejsme. Mohamed Sáhib byl Mohamed Sáhib, my nejsme Mohamed Sáhib. Ráma byl Ráma, Krišna byl Krišna, tímhle my nejsme. Jak by někdo mohl čekat, že lidské bytosti budou jako Oni? Oni jsou totiž naprosto odlišní. Božské osobnosti jsou na hony vzdálené lidským osobnostem. Bylo to jen o zbožňování, řekla bych, o víře, ale když říkali, že je zkouší následovat, nedokázali to. Nešlo je následovat, mám totiž za to, že lidský pohyb probíhá paralelně s Božskou úrovní. A tyto úrovně se Read More …