Šrí Mahálakšmí púdža: Musíme žít jako jedna rodina, Moskva Rusko, 16/07/1996

Dnes večer uctíme princip Lakšmí uvnitř nás. Lakšmí je bohyně blahobytu, prosperity a také zdraví. Vaše země je ve skutečnosti už požehnaná, protože zde máte tolik věcí. Zaprvé tato země má takovou spoustu ropy, a budou-li další objevy, najdou jí mnohem víc. Zadruhé tu máte krásné stavební dřevo. Zatřetí máte mnoho oceli, velmi mnoho oceli, velmi dobré oceli. Též máte diamanty. Máte tolik věcí, a kromě toho máte tak velké srdce! Také máte zlato. Takže všechny tyto věci jsou v této zemi v nadbytku. To jediné, co vám zatím chybí, je někdo, kdo zvládne, aby se to dostalo k vám, lidem. Jsem si jista, že se to podaří. V Sahadža józe však musíme vědět, že nám tento Lakšmí princip dává velkou spokojenost. Když nemáte spokojenost, pak vám žádné množství Lakšmí nemůže pomoci. Člověk se stane velmi lakomým. Něco máte, chcete však mít víc a víc. A člověk kvůli tomu přijme všechny možné metody a způsoby. A tak zde teď máte ten strašný systém mafie, který je velmi hrabivý. Sahadžajogíni si musí uvědomit, že nemusí ničeho dosahovat, že už toho dosáhli. Nejprve se lidé snažili hledat něco k snědku, v Nábhí čakře. Pak jedí, to je Svaha, a potom je to uloženo v těle. Řekněme, že někdo začne velmi lačnit po jídle, onemocní a bude mít problémy. Jde však do dalšího stádia, vyživování, což se nazývá Svadha. Jí, protože si myslí, že jako lidská bytost má povinnost jíst, to je vše. Ne pro chuť, ne pro nenasytnost, ne proto, aby se předváděl. Jí velmi jednoduše. Na Západě jsem viděla, že lidé velmi dbají na to, kam položit lžíci a kam položit to a ono. Utratí tisíce nakupováním těch příborů. Tím nejhorším pro Lakšmí je pití alkoholu. Je to alkohol. V Indii říkávají, že z jedné strany přichází láhev a druhými dveřmi utíká pryč Lakšmí. Sahadžajogíní tedy nepotřebují pít alkohol. Vzdávají se pití, takže Lakšmí princip se může upevnit mnohem snáz. A nyní, proč bychom měli mít Lakšmí. Lakšmí bychom měli mít z důvodu, který můžete vidět v symbolu Lakšmí. Především, Lakšmí má v rukou dva krásné, růžově zbarvené lotosy. To symbolizuje, že člověk, který má peníze, by měl mít velice pohodlný dům, který velmi láká, zve. Růžová barva je pro lásku a pozvání. Pak přijde do lotosu brouk a má na těle mnoho různých ostnů. Brouk přijde do lotosu, aby sesbíral nějaký med, ale má na těle ostny; lotos to však akceptuje. Lotos ho zve, je velmi šťastný, že má toho brouka uvnitř. Brouk hledá med, pak se unaví a usne uvnitř lotosu. A lotos tomu broukovi poskytne krásnou korunku, lůžko k spánku a všechnu svou vůni až do rána. Potom, až si brouk dobře odpočine, dostane svůj med a odletí pryč. Poeticky to můžeme vyjádřit tak, že lotos brouka respektuje, protože brouk hledá med. Přestože má ostny, nevadí to. Tak jako vy lidé, kteří hledáte pravdu, jste ji obdrželi ve své Sahasráře, která je také jako lotos. Ať už jste udělali cokoli, měli jakoukoli minulost, to není důležité. Získáte svou důstojnost, protože hledáte pravdu. Také když jsou lidé přesyceni Lakšmí, jak jsem to viděla na Západě, začnou hledat.

Začnou být znechucení, protože materiální věci nejsou Lakšmí. Nedávají žádnou spokojenost. Takže další věcí, kterou Lakšmí dělá, je, že dává ruku takto. A ta ruka naznačuje, že osoba, která má peníze, musí dávat a dělit se. Ne si je nechávat pro sebe. Pokud se lidé nedělí, nemohou se těšit principem Lakšmí, kdy dávání ostatním je tak radostné! Druhá ruka je takto. Tato ruka Bohyně naznačuje, že těm, kteří jsou pod vaší ochranou, vašim příbuzným, vašim přátelům, všem těmto lidem musíte plně poskytnout svoji ochranu. Ať už se ve vaší rodině stane cokoli, nebo když se něco stane vašim příbuzným či přátelům, musíte stát při nich. Někteří lidé se snaží pomoci svým příbuzným, řekněme, tak jak to dělá mnoho politiků – podváděním. Když však podvádíte, kazíte tomu příbuznému život. Ve skutečnosti mu nepomáháte. On pak ztratí své jméno, důstojnost, všechno, zvláště pak svůj morální charakter. Mít Lakšmí princip tedy znamená, že vaše morálka musí být bez úhony. V zemi, jako je dnes například Amerika a všechny podobné, vznikají hrozné filmy a lidé se uchylují k vědě. Říkáme tomu a-Lakšmí. Člověk, který má Lakšmí, by se měl oblékat patřičným způsobem, jak ženy, tak muži. Vidím, že po ulici chodí ženy ve velmi krátkých šatech. Takto bude vaše Nábhí čakra napadena a budete mít problémy s penězi. Bohatství, které máte, by tedy mělo být vidět ve vašem temperamentu, ve vaší povaze, ve vašem chování, v tom, jak žijete. A navíc člověk, který má Lakšmí, musí být velmi pokorný. Kupříkladu, Šrí Lakšmí stojí na lotosu. Lotos je nejlehčí květina, protože plave na vodní hladině. Takže Její povaha by neměla být příliš vážná, ale velmi radostná. Ona se nepředvádí, protože stát na lotosu je tak prostá věc. Takže lidé, kteří mají peníze nebo bohatství, by se neměli pokoušet předvádět velkými auty a podobně. To ovšem neznamená, že byste se měli stát sanjásíny. Naopak, měli byste být velmi důstojnými osobnostmi. Měla by zde však být odpoutanost. Jak jste viděli, Rádža Džanaka byl králem, a přesto byl tak odpoutaný, že se všichni světci přicházeli dotknout Jeho chodidel. Existoval člověk jménem Načiketa, který se zeptal svého mistra: „Proč se dotýkáš Jeho chodidel? On je král.“ Mistr řekl: „Dobrá, jdi se s ním teď setkat.“ A Načiketa viděl, že Džanaka měl veškerý luxus života. Žil v paláci a při procesí na něj tisíce lidí házelo perly. Načiketa si pomyslel, že by alespoň jednu perlu chtěl získat. Druhý den šel k Rádžovi Džanakovi a požádal Ho: „Dejte mi seberealizaci.“ Rádža Džanaka řekl: „Můžu ti dát celé své království, ale ne seberealizaci, to je velmi těžké, protože jsi posedlý představou peněz. A taková osoba nemůže dostat realizaci.“ Načiketa řekl: „Dobrá, budu zde žít, dokud nedostanu realizaci.“ Druhý den ho Rádža Džanaka vzal s sebou vykoupat se v řece a užíval si koupání. Přišli k němu lidé a řekli, že v jeho paláci hoří. Rádža Džanaka však meditoval, nenechal se rušit. Pak mu řekli, že lidé, kteří byli v paláci, utekli pryč. Pak někdo řekl, že nyní se ten oheň blíží k nim. Rádža Džanaka stále meditoval. Načiketa však vyběhnul z vody, protože jeho věci byly venku a on je utíkal zachránit. Rádža Džanaka se však ani tehdy nenechal vyrušit. Když vyšel z vody ven, řekl: „Načiketo, toto všechno je Mahámája.“ Takto jsi testován. Pokud jsi orientován na peníze, nemůžeš získat seberealizaci. Ona je Tou, která testuje. Všichni nenasytní lidé, všichni lidé, kteří pro peníze dělají všechny možné věci, tak jako zde máte mafii, ti všichni budou potrestáni. V žádném případě to nejsou šťastní, spokojení lidé, neustále si dělají starosti.

Takže první věc, kterou musíte mít, je spokojenost. Toto je velmi důležitá věc, kterou je v moderní době třeba pochopit. I v ekonomice se říká, že potřeby nejsou všeobecně uspokojitelné. Dnes chcete koberec, dobrá, mějte ho. Pracujete velmi tvrdě, šetříte peníze, abyste si koupili koberec. Potom máte koberec, ale chcete mít dům. Nikdy nemáte radost z koberce, kvůli kterému jste tak tvrdě pracovali. Pak máte dům, a když máte dům, tak chcete mít auto. A po autě chcete, myslím, helikoptéru, možná letadlo. Takovým způsobem to pokračuje a vy tak tvrdě pracujete a nemáte žádnou spokojenost. Kvůli tomu jsou lidé v této moderní době extrémně neklidní. Ve vašem srdci není žádný mír. Když však v sobě máte tento Lakšmí princip, budete se cítit neobyčejně spokojení se vším, co je materiální. Pokud máte, velmi dobře, pokud ne, také velmi dobře, protože potom se ve vás tento Mahálakšmí princip probouzí, tím že začnete hledat. A to je vám pak, jak jste viděli, později, také dáno, protože získáte svou seberealizaci. Není tedy proč napodobovat ty hrozné, materialistické lidi. Musíme však být spokojeni s tím, co máme, a měli bychom vyjadřovat svou lásku dáváním něčeho čehokoli, osobě, která má nouzi. Co se týče Mě samotné, pro Mě je těžké koupit si něco pro sebe. Pokud je to drahé, říkám si, že bych si to neměla kupovat. Jednou jsem šla do obchodu, chtěla jsem si koupit jedno sárí, ale protože jsem si myslela, že je příliš drahé, nekoupila jsem ho. Byl tam se ale Mnou jeden sahadžajogín, který šel, koupil ho a dal Mi ho k narozeninám a Já jsem se prostě rozplakala. Víte, bylo to příliš. Podobné příběhy máme i v naší Rámajáně, kdy Šrí Ráma snědl kyselé plody – bobule. My tomu říkáme „bér“, nevím, vy tomu taky říkáte „bér“, máme takový příběh. Jedna žena řekla Šrí Rámovi (byla to stará žena z nižších vrstev společnosti): „Ochutnala jsem všechny, všech jsem se dotkla svými zuby, víte, a zjistila jsem, že žádná není kyselá.“ V Indii nikdo nejí nic, čeho se někdo dotkl ústy. Jakékoli takové jídlo se považuje za „utišta“, za něco špatného. Šrí Ráma si však hned vzal a řekl: „Ach, jak milé, že jsi to kvůli Mně ochutnala.“ Jeho bratr Lakšman se však rozzlobil, nelíbilo se mu to. Šrí Ráma jedl a řekl: „Nikdy jsem nejedl tak výborné bobule.“ A tak Jeho žena Síta řekla: „Dej Mi také trošku, jsem Tvá „polovina“, měl bys Mi dát.“ Když Jí Šrí Ráma dal, snědla je a řekla: „Svatá dobroto, jaké skvělé ovoce!“ Lakšmana tedy řekl: „Proč nedostanu také?“ Požádal svou švagrovou: „Dej mi taky.“ Ona však řekla: „Nedám, protože ses tak hněval.“ Pak ale Lakšmanovi dala a on řekl: „Nikdy jsem nejedl tak výborné ovoce.“ U těch bobulí šlo v podstatě jen o to vyjádřit touhu té staré paní dávat. Ona neměla co dát, byla to chudá žena a udělala všechno pro to, aby je dala Šrí Rámovi. Takže dělit se o své věci dává extrémní radost. Jindy jsme přivezli nějaké dárky, myslím, že to nebylo nic velkého, ale měli jste z toho radost a i Já jsem si to užila.

Takovým způsobem musíme žít my všichni. Takto my všichni musíme žít spolu, o vše se dělit. Nemyslete na sebe, myslete na ostatní. Myslete na to, co mají rádi druzí. V Indii jsou Gruha Lakšmí po této stránce velmi dobré. Ony vědí, co rádi jíte. Takže když jdete do jejich domu, ihned požádají: „Prosím, přijď na večeři.“ A uvaří to, co bych si ráda dala, co bych ráda jedla. Udělají pro to první a poslední. Ale nejen pro Mě, pro kohokoli. Vařit pro druhé dává takovou radost! Takže z principu Lakšmí je možné se těšit, když to sdílíte s ostatními. Můj otec byl velká realizovaná duše a nikdy nezavíral na noc okna ani dveře. A jednoho dne přišel zloděj a odnesl gramofon, který patřil otci. Otec byl velmi smutný, že ten zloděj odnesl gramofon. „No a co gramofonové desky? On si je nemůže koupit, co si bude přehrávat?“ Matka si dělala legraci, že by se mělo dát do novin: „Zloději, který odnesl náš gramofon – – Přijďte prosím a odneste si i gramofonové desky.“ Toto je projev principu Lakšmí. Ten, kdo je spokojený, je nejšťastnější, když může něco dát. Když dáte jednou rukou, dostanete z deseti dalších. Takže se musíme naučit dělit se. Vždyť dáváte ostatním tu nejvyšší věc, kterou je seberealizace. Co víc můžete dát? Určitě jste si všimli, že když dáváte seberealizaci, cítíte se šťastní. Největší štěstí a největší radost je dávání realizací druhým. Viděla jsem, jak se lidem mění obličej. A obličeje lidí, kteří dávají realizaci, jsou také plné světla. Jsme nová společnost, jsme lidé nového věku, kdy naše spokojenost přichází z vyšších věcí. Je tu mnoho sahadžajogínů, kteří pracují a dávají realizace, ale je mnoho těch, kteří je nedávají. Dokud se o svou radost nebudete dělit s ostatními, nebudete šťastní. Onehdy Mi jedna paní řekla, že její otec a matka jsou proti Sahadža józe. Zeptala jsem se jí: „Jaký je tvůj vztah k nim?“ Řekla Mi: „Nemluvím s nimi, nemám je ráda za to, že jsou proti Sahadža józe.“ Řekla jsem jí: „Změň svůj postoj, vezmi jim nějaké květiny, nějaký dárek, mluv s nimi velmi sladce. Nemají rádi Sahadža jógu, protože se z tebe stala strašně suchá osoba.“ A fungovalo to, pracovalo to a její rodiče jsou nyní v Sahadža józe. Takže postoj sahadžajogína k nesahadžajogínovi by měl být o pomáhání, podporování a dělení se. Musím vás ale varovat. Existují sahadžajogíni, kteří se pokusí mít svou vlastní skupinu. Jsou velmi orientovaní na moc. Budou mít svoji výlučnou skupinu. To je nebezpečný úkaz – to je rakovina. Všechno by mělo být kolektivní. Měli byste vědět, že ten, kdo dělá takové věci, je posedlý. A budete-li takového člověka následovat, ublíží vám to. Všichni jsme kolektivní, musíme o sobě navzájem vědět všechno a musíme žít jako jedna rodina. Nejen v Rusku, ale na celém světě. Jakmile si rozvinete tento druh lásky pro každého, budete překvapeni, že jste se stali velkou osobností. To znamená, že kapka se stává oceánem. O Lakšmí principu mohu mluvit celé hodiny. Existuje devět Lakšmí, ale to vám povím příště. Jedna z nich je Gruha Lakšmí, to je hospodyně, a další je Rádža Lakšmí, která je silou krále nebo člověka, který je správcem nebo nějakým funkcionářem. Chtěla bych vás požádat, abyste pochopili, že jste dostali to největší bohatství, které získalo jen velmi málo lidí na světě. Vyživte ho svou láskou. Dejte mu výživu svým milosrdenstvím a míruplnou existencí. Pokud náhle vyvstane nějaký problém, cokoli, musíte se zklidnit uvnitř. Pak ihned najdete řešení, přijde k vám. Toto je subtilnost Lakšmí principu. Doufám, že si ho všichni rozvinete a budete se jím těšit. Doufám, že než příští rok přijedu, uvidím, že jste všichni, každý z vás, dali realizaci alespoň sto lidem. Dostali jste síly, dostali jste síly, máte vědění, nepromarněte to! Musíme zachránit svět. Nuže, kéž vám všem Bůh žehná.