Navarátri púdža, 20/10/1996,

(Nirmal Temple)


Send Feedback
Share

19961020 – Navarátri púdža, Cabella, Itálie

Dnes, jak víte, je významný den, uctíváme Bohyni, která na tuto zemi přišla již devětkrát, aby zabila všechny démony a všechny negativity a osvobodila všechny bhakty, aby mohli uctívat. Celé Její dílo již bylo popsáno. Přesto se vrací nové typy ďáblů a nové typy negativních lidí. Snad to tak muselo být. Možná to tak muselo být, je to přece jen Kali juga a drama Kali jugy by se nemohlo odehrát, kdyby tu nebyli i oni. Takže přišli, aby drama bylo úplné. Tentokrát to však bude úplně jiný typ války – bude to válka mírumilovných lidí. Mírumilovní lidé jsou nejúspěšnější lidé v každé profesi, dokonce i ve válce. Tak to dříve nefungovalo. Prý když přišel Čingischán do velkého kláštera buddhistů nedaleko Gayi, všechny je zabil. Bylo tam asi třicet tisíc buddhistů a neřekli ani slovo a všichni byli zabiti. Takže lidé přestali buddhismu věřit. Říkali: „Co je to za buddhismus, proč je Buddha nezachránil?“ To je lidský způsob uvažování. Buddha měl zachránit těch třicet tisíc mírumilovných lidí, kteří vzdorovali tak, že nevzdorovali, takže je ten hrozný darebák Čingischán všechny zabil. Velmi překvapující však je, že v této Kali juze Čingischána mnoho autorů velebilo a psaly se o něm knihy. Nebyl to muslim, byl to prostě takový magor. Zničil mnoho mešit, zničil mnoho krásných budov a taky přišel až do Indie, kde krátkou dobu panoval. To vše je minulost. Stejně tak byly války mezi křesťany a jinověrci, mezi muslimy a jinověrci. Slyšeli jsme o různých válkách, ve kterých prohráli věřící, prohráli skuteční lidé. Lidé, kteří uctívali Boha s absolutní vírou, prohráli. Takže mnoho lidí se dalo na ateismus a říkali: „Nic takového jako Bůh neexistuje, není žádná Jeho Boží síla. Nikdy neexistovala. Byli jsme hloupí, byli jsme pošetilí, že jsme tomu věřili.“ A ti, kteří ovládali náboženství, toho plně využili a řekli: „Ti lidé byli hříšníci, nebyli to zbožní lidé, proto jsme je zabili a proto jsme zvítězili my.“ Viděli svoje vítězství jako veliký úspěch: „Zmasakrovali jsme mnoho lidí.“ Takže jsme přišli do Kali jugy a v Kali juze začalo totéž, ale na subtilnější úrovni, začalo to jiným způsobem, takže probíhá velká válka mezi lidmi, kteří jsou proti Bohu, kteří využívají Boha pro své vlastní účely. Jsou velmi nepoctiví, zkorumpovaní a krutí. A používají vlajku Boha, ačkoli nemají žádné právo ji používat. Pak tu jsou sahadžajogíni, kteří mají realizaci a musí proti nim bojovat. Rozdíl mezi předchozími válkami a touto válkou je veliký. V těch předchozích válkách ti, kteří měli vyhrát… – to bylo po všech devíti bitvách Božské Matky – negativita, která povstala a začala být úspěšná, se začala cítit velmi sebejistě: „Získali jsme, co jsme chtěli.“ Ale v Kali juze, ve světle Kali jugy, se všechna tato historická vítězství považují za ostudná, za něco velmi agresivního a nesmyslného. Nyní se o tom mluví všude. Jak bílí lidé odešli do Ameriky a zabili tam všechny ostatní, to teď vyplouvá na povrch. Všichni ti lidé, kteří se do poslední války považovali za vítěze, jejich děti a vnuci, jejich potomci se za ně stydí, stydí se říkat, že to byli jejich předkové. Toto uvědomění, které se dostavilo, je opravdovým vítězstvím moderní doby, této Kali jugy. Vše, co bylo přijato jako součást hry, jako životní styl, můžeme říci, je v moderní době všude podrobováno kritice. Jakákoli agrese, útlak, jakákoli krutost se dnes trestá. Mnoho válečných zločinců určitě uteklo, mnoho jich však muselo k soudu – to se nikdy dřív nestávalo. Čingischána nikdo neposlal k soudu. Nyní se na velmi subtilní úrovni všichni tito agresivní lidé bojí, že budou vyslýcháni, že mohou být mučeni. Nevím, kde to začalo, ale rozhodně na počátku Kali jugy. Pokud si pamatujete, v této zemi žil velmi agresivní člověk, který se jmenoval Mussolini. Nakonec ho oběsili. V Německu byl velmi mocný muž, který se jmenoval Hitler, Himmler a všichni ti ostatní. Bůh ví, co se s nimi stalo. Dokonce ani Němci nechtějí vyslovovat jeho jméno, všichni se za něj stydí. Pak jsme měli někoho, například v Anglii, Warrena Hastingse, který přijel do Indie. Vsadili ho do vězení. To se nikdy dřív nestalo. Když Napoleon útočil na lidi, myslel si, že je vítěz. Nemohl však pokračovat, musel tomu čelit. Všichni, kteří byli agresivní, kteří dominovali lidem a byli velmi krutí, démoničtí, byli většinou za svého života přivedeni k zodpovědnosti. Pokud tomu tak nebylo, byli odsouzeni po své smrti a nejsou považováni za hrdiny nebo někoho podobného. Lidé jim nechtějí stavět sochy. Takže do lidské mysli přišlo uvědomění. Jako například Stalin, který kdysi vládl v Rusku. Dnes neuvidíte jedinou sochu Stalina. Toto je moderní doba, podívejte se na tu sílu moderní doby. A toto děsí lidi, kteří si myslí, že jim všechno projde. Brzy pochopí, že musí se všemi těmi nesmysly přestat, jinak budou trpět. Nejsou to ti, kterým nyní někdo dominuje, ale ti, kteří nyní dominují, kdo bude trpět. Budou trpět tělesně, budou trpět duševně a emocionálně a také jejich pověst bude pošlapána. Takže dnešní vítězství síly Božské Matky odvádí velkou práci, jejímž cílem je odhalovat. A toto odhalování bude způsobovat veřejné odsouzení lidí, kteří páchají zlo. Pokud se budete dívat z tohoto úhlu pohledu, budete chápat, jak jsme dnes vítězní. Mnozí z vás velmi litovali, že jsem nedostala tu cenu – Nobelovu… Pro Mě toto ocenění nemá význam a musím vám říct, že nemá význam ani pro vás. Vy jste přišli, i když nemám žádné ocenění, a mnoho dalších přijde, i když nezískám žádné ocenění. Ale tentokrát, poprvé, všimněte si, jsou ocenění lidé odsuzováni. I dnes proti nim píší články, i dnes je kritizují. Takže ti, kteří byli, kteří si mysleli, jak jsou chytří… tato vychytralost je dnes odhalena a nevím, jak dlouho to ještě bude trvat, protože i dnes, pokud používáte… pokud otevřete noviny, něco o tom najdete… Jak hloupě to udělali. Nemohou pochopit, z jakého důvodu to udělali. Jsou kritizováni nejen ti, kteří vybírali, ale mnohem více jsou kritizováni právě ti vybraní lidé. Jako sahadžajogíni musíme vědět, jaký je rozdíl mezi tehdejším vědomím a uvědoměním dnešní doby. Tehdy bylo nutné zabít démony, skoncovat s nimi, dnes jsou však zpátky na scéně. Nyní v čase Kali jugy jsou odhaleni, jsou odsouzeni, zavřeni do vězení a nyní jsou veřejně trestáni. Takže si myslím, že kolektivní uvědomění zažívá velké vítězství nad těmito lidmi, kterých přišlo tolik a kteří zabíjeli a zemřeli, aniž by za to byli potrestáni, aniž by za to byli jakkoli zostuzeni. Nyní si řekněme, co je to vědomí a co je to uvědomění. Je to subtilní téma, kterému myslím můžete všichni porozumět. Vědomí je to, že když se něco dostane do vědomí, budete si toho vědomi. Například Moje ruka je tady, v pořádku, ale jinak si nejsem vědoma toho, že mám nějakou ruku. Když člověk spí, není si vědom toho, že spí. Když Mi řeknete: „Máš ruku,“ začnu si toho být vědoma, když Mě něco píchne, pak si toho začnu být vědoma, jinak si toho vědoma nejsem. Nejsem si vůbec vědoma toho, že mám oči, že vše vidím, kdybych však řekněme oslepla a neviděla, pak bych si svých očí začala být vědoma, že mám teď oči, které nevidí. Jakmile tedy řeknete, že toto je ruka, je tam vědomí. Toto je povědomí o ruce. Že o ní víte. Jakmile si však nejste vědomi, že máte ruku, to povědomí zmizí. Takže je tu nevědomost, nebo povědomí, obě věci jsou totožné. Nejste si vědomi své ruky, takže o ní nevíte. Dejme tomu, že někdo řekne: „Vaše ruce jsou překrásné.“ Někdo pronese takovou poznámku. Pak si začnu být vědoma té ruky, která je krásná, jinak bych nikdy nevěděla, že jsou krásné. Takže všechny lidské bytosti většinou žijí na této úrovni, že jim to někdo musí říct. Někdo třeba řekne: „Máš opravdu pěkné sárí,“ dobře, tak se podívám a vidím, ano, je velmi pěkné, to jsem nevěděla. Někdo vám to tedy musí říct, pak si toho začnete být vědomi, jinak ne. Takže my lidské bytosti na této úrovni to máme takhle. A co je uvědomění? To je něco jiného. To znamená, že jestliže vidím, že na Mě někdo útočí, dám takto ruku. To znamená, že si uvědomuji, že mám ruku. Nedělám to vědomě, ale uvědomuji si, že mám ruku a že ji musím použít. Například tady v Itálii lidé používají ruce pořád, pořád je takhle zvedají nahoru. To znamená, že si uvědomujete, že máte ruce a že je musíte používat, abyste něco vyjádřili trošku důrazněji. Uvědomujeme si svoje tělo, uvědomujeme si druhé lidi, víme o nich, víme, co je ten a ten za člověka. Dokud nemáte seberealizaci. Co se stane po seberealizaci? To je velice zajímavé. Po seberealizaci se dostanete nad obojí, nad vědomí i uvědomění, protože se dostanete nad myšlenky. Co znamená, že jste nad myšlenkami? Zloba, všechny představy, všechny druhy agrese, to vše je obratná manipulace mysli, to vše vypracovává vaše mysl. Jakmile se vaše mysl ztratí, co budete dělat? Mysl už neexistuje. Existujete s realitou, takže tu není žádná mysl, s níž byste mohli komunikovat. Říkáme tomu „bezmyšlenkové vědomí“. Co to znamená? Porazili jsme všechny své nepřátele tím, že jsme se zřekli jediného nepřítele – své mysli. Už tu není žádná mysl, aby navrhovala, aby vám něco říkala, takže jakmile je mysl pryč, jste ztraceni. Říká se, že bychom si měli klást otázku: „Kdo jsem?“ Jakmile si položíte tuto otázku, budete bez myšlenek, takže se ztratíte. Na tuto otázku nemůžete odpovědět. Jinak můžete říct: „Já jsem žena, já jsem to a ono, jsem biskup, jsem papež, jsem to a ono.“ Jakmile jste však realizovaná duše, kdo vám řekne, kdo jste? Protože ten, kdo vám odpovídá, je vaše mysl, která neexistuje. Žádná myšlenka. To znamená, že jste rozpuštěni sami v sobě. To je realita. Stále si však uvědomujete; to je něco jiného. Pokud si položíte nějakou otázku, nejste tu. Ale uvědomujete si. Máte-li blok v Nábhí, ihned to víte: „Mám blok na Nábhí, mám játra.“ Nemusíte se na nic ptát. Nebo vedle vás někdo stojí, cítíte jeho levou Svadištánu: „Ach bože, to je tenhle.“ Pokud je někdo hodně rozzlobený a prchlivý, okamžitě z takového člověka ucítíte strašné horko, řeknete si: „Jejda, od takového člověka raději dál.“ Takže toto je nová oblast, do které jste vstoupili. Realita, kterou jste si předtím neuvědomovali. Například blízko vás stojí velmi zlý člověk. Může to být zloděj nebo vrah, kdokoli. Normálně si toho ani nevšimnete, natož abyste si toho byli vědomi. Jakmile jste však realizovaná duše, začnete si uvědomovat celek. To je realita. Jaké jsou problémy v kolektivu. Budete si uvědomovat kolektiv. Budete si uvědomovat problémy celého světa. Toto uvědomění je však úplně jiné. První uvědomění, jak jsem vám řekla, je takové, že když vám někdo řekne: „Jste to a to,“ začnete si to uvědomovat. V tomto směru vám nikdo nemusí nic říkat. Je to prostě tady. Jste tam a víte, co to je. Toho jste v této moderní době dosáhli, toto je požehnání moderní doby – víme, kdo jsme. Vždy říkáte: „Jsem čistý Duch,“ včera jsem to také slyšela. Jste si jisti? Jak to, že věříte, že jste čistý Duch? Chci říct, že svého Ducha jste neviděli, je to tak? Neviděli jste to, čím jste. Jak tedy můžete říkat, že jste čistý Duch? Říkáte to, protože to říkám Já. Vy ale jste čistý Duch, protože jakýkoli popis čistého Ducha mluví o tom, že si uvědomuje Boží sílu. Uvědomuje si Boží sílu. A takto jste vy čistým Duchem, protože jedině prostřednictvím čistého Ducha coby své osobnosti si můžete uvědomovat Všepronikající sílu. O tom se píše ve všech šástrách, ve všech Písmech, všude. Co o sobě víte? Jste Duch, protože znáte své čakry, znáte svá vlastní nádí. Stalo se to, že jste se oddělili od svého já a vidíte své Já. Vidíte se velice jasně, začnete se vidět jako přítomnost, minulost a budoucnost. „V minulosti jsem byl…“ Začnete být šokovaní. „Panebože, já jsem býval takový.“ Vidíte to prostřednictvím svého přítomného stavu. V přítomnosti to vidíte. Pak na to začnete zapomínat: „Zapomeň na minulost, zapomeň.“ Pak je tu pořád ještě budoucnost. Začnete přemýšlet o budoucnosti. Zaprvé, budou přemýšlet o svých vlastních dětech, manželce – i sahadžajogíni: „Co bude s mými dětmi? Co si počne moje manželka?“ Pak začnou přemýšlet: „Co bude se Sahadža jógou?“ Pak přemýšlejí: „Co se stane se Šrí Mátadží?“ Pak taky: „Co se stane s tímto světem?“ Protože vaše vědomí se rozšířilo, už nejste v omezené sféře. Můžete myslet na svoje děti, svoji manželku, můžete myslet také na celý svět. A přemýšlíte o všech problémech světa. Takže jste dosáhli tohoto stavu, v pořádku, jsme v tomto stavu. A nyní, co je tou věcí, která to celé zastřešuje. Nebo vám dává řešení. Například pro vaše děti, pro vaši rodinu, manželku, pro každého. Jaké je řešení? Vaše Matka věří v řešení, nejen v problémy. Protože dnes neexistují problémy, které existovaly v časech Navarátrí. Už neexistují. Není to už o tom, že byste vzali do ruky meč a někoho zabili. To není možné, co byste sekali? Takže dnešní problém je takový, že máme problémy ve svém nitru, vidíme je, uvědomujeme si je a chceme s tím něco udělat. Ať jsme v minulosti, přítomnosti nebo v budoucnosti, vidíme ten problém. A co je tedy řešením? Nemáme zbraně, nemáme s čím bojovat. Nevíme ani, spousta lidí ani neví, jak v ruce držet meč, mnoho lidí by ani nechtělo držet meč, protože mají velký soucit. Pěkně se radují v oceánu soucítění. Těší se svým soucítěním a soucítěním ostatních, soucítěním své Matky. Jak ale potom řešit problémy? Problém může být vyřešen, pokud se ve svém nitru stanete velmi mocnými. Kde je vaše pozornost? Musíte mít pozornost v nitru. Kde je vaše pozornost? Musíte se stát velmi mocnými. Já jsem svou práci vykonala, dala jsem vám realizaci. Tolik jste vyrostli, vše jsem vám vysvětlila, vše jsem vám řekla – práce je hotova. Dala jsem vám hodně lásky, oceán lásky, jak říkáte. Vy se ale teď musíte vyživovat. Musíte se stát ve svém nitru velmi mocnými. Jak se můžete stát mocnými? Zaprvé, musíte věřit, že jste překonali svoji lidskou osobnost a že jste se nyní stali superlidskou bytostí. Především musíte dosáhnout tohoto. Tomu říkáme víra. Tato víra není falešná, není to slepá víra, není to o tom, že v něco věříte – je to skutečnost. Stokrát jsem vám říkala, že nejdříve musíte mít víru ve svůj vzestup, ve svou pozici, kterou jako sahadžajogíni máte. To je pro meditaci velice důležité. Velice důležité. Bez meditace nemůžete mít plnou víru v sebe sama, protože nemůžete sami sebe poznat tím, že říkáte: „Kdo jsem?“ To nejde. Zkuste to teď, zeptejte se ve svém nitru: „Kdo jsem?“ Ztratíte se. Jaká by tedy měla být víra? Protože když se zeptáte: „Kdo jsem?“, ztratíte se. Takže se dostáváme do stádia, kdy vám musím říct, že vaše víra není mentální, není citová, není tělesná, ale je to stav vaší vlastní bytosti, který můžeme nazvat duchovním stavem. V duchovním stavu vás nic nemůže rušit, nic vás nemůže ovládnout, nic vám nemůže dominovat, protože pokud máte tento stav, znamená to, že jste nedílnou součástí reality. Pak jste váženým členem Božího království. Pak jste nejvýše uctívanou osobností. Pak jste jako Božstvo. Pak jste jako Gana. Když jste v tomto stavu – znovu říkám, že je to stav, který přesahuje lidský stav – pak jste nesmírně mocní. Existuje příběh o Nizamuddinovi, velkém Aulijovi, velkém indickém súfím v Indii. Jeho současníkem byl strašlivý král, myslím, že si říkal šáh. Nechtěl se mu poklonit, takže šáh se velmi rozhněval. Súfí řekl: „Klanět se mohu jen Bohu a nikomu jinému.“ Ten šáh řekl: „Jestli se mi zítra nepřijdeš poklonit, podříznu ti krk.“ Tu noc králi někdo podříznul krk. Je to příběh, ale skutečný. Někdo přišel a podříznul ho – neudělal to Nizamuddin Sáhib, ten by to neudělal. Když tedy dosáhnete toho stavu, kterému říkáme šradha, stav šradha, což je osvícená, osvícená víra. Je to nový mechanismus, stanete se nedílnou součástí celku. To znamená součástí měsíce, hvězd… Víte, nikdy jsem neřekla slunci, že tu má být během púdží, ani posledně, ani tentokrát, nikdy mu to neříkám. Není potřeba to říkat, vše se děje samo. Neříkám všem těm vibracím, aby sestavily kříž nebo aby nechaly vzniknout zázračné fotografie. Neříkám jim to, není potřeba to říkat, dělají to samy. Někdy jsem překvapená, jaké mají své vlastní vynalézavé metody, jak věci zvládají – sama jsem překvapena. Neřekla jsem jim, že ty dvě osoby, které byly zvoleny pro ocenění, by měly být ve všech novinách odsouzeny. Vše funguje automaticky, prostě to funguje. Hlavní věc je naprostá, naprostá důvěra v to, že v tomto stavu jsem, a proto je tam absolutní trpělivost – saburi, absolutní trpělivost. To se musíme naučit. Každopádně se to stane, protože vy všichni v tom stavu jste. Jenom je důležité meditovat, velice důležité. Ne pro Mě, ale pro vás všechny ano. Jestli jste teď schopni všichni meditovat, stačí deset minut každý den, moc vám to pomůže. Proč máme všechny ty sochy? Matku, Hanumána, Ganéšu a Krista? Protože zpočátku lidské bytosti nemohou pochopit nic, co nemá tvar. Nemohou se dostat do hloubky, pokud věci nemají tvar. Zašli tak daleko, že začali používat jakýkoli kámen, cokoli – jako Boha a tak dále. Vy teď máte rozlišování. Víte, co je třeba uctívat, s kým je třeba jednat jako s vyšší bytostí, víte to. V minulosti ale uctívali různé typy lidí, nyní třeba lidé uctívají papeže, to dobře víte. Co dělat? Nejen že jsou slepí, nejen že si to neuvědomují, ale ani si toho nevšímají. Jsou všichni na takové úrovni, že jim to nemůžete říct. Takže vy jste novým typem lidí, kteří se pokusili vybojovat to a usilovnou snahou poznat absolutní pravdu. Dokud nepoznáte absolutní pravdu, nejste nikde. Nemáte rozlišování, nemáte porozumění, nemáte moudrost. Jakmile ale poznáte absolutní pravdu, pak byste v žádném případě neměli být polovičatí. To je velice nebezpečný stav věcí. Například vyklíčí semínko a není ani semínko, ani strom. Pokud nebude růst, je zbytečné. To se stane vašemu uvědomění, mluvím o vašem vědomí, uvědomění – pak nejste ani tady, ani tam. Hodně lidí možná přichází do Sahadža jógy najít mír. Ale pak dostávám dopisy, ve kterých lidé píší: „Můj otec je nemocný, matka je nemocná, sestra je nemocná.“ Nebo: „Manžel se se mnou hádá, chci se rozvést.“ Nebo zatřetí: Přišel jsem o všechny peníze, musím získat nějaké peníze.“ Začtvrté: „Jsem velký umělec, ale moje umění se neprodává.“ Vytvářejí všechny tyto stupidní problémy. „Moje děti nejsou hodné, jsou neposlušné, manželka se se mnou dohaduje, matka se se mnou hádá, bratr se se mnou hádá.“ Říkám si: „Co je to za sahadžajogíny?“ Stav, kdy jste zajednou s realitou, znamená, že celá realita je u vašich nohou, vše pro vás pracuje. Jakmile se jen letmo dotknete toho stavu, ujišťuji vás, že v sobě začnete mít hluboký mír. Pokud řeknete: „Já jsem král, já jsem král,“ pokud řeknete: „Já jsem žebrák, já jsem žebrák,“ změní to snad nějak ten stav, který je jako nejčistší ryzí zlato, které nemůže být poskvrněno? Takový stav mysli si musíme rozvinout. Je to pro nás spíše výzva. My jsme sahadžajogíni, dobře. Máme realizaci, dobře. Umíme pěkně zpívat, dobře. Získali jsme dobré pracovní pozice, dobře. Máme pěkná manželství, dobře. Máme milé děti, dobře. Máme vše, máme práci, to a ono. A najednou se objeví nějaká negativní síla, aby vás potrápila – no a co? No a co? Jak byste jinak věděli, kým jste? Kdyby nebyla temnota, jak byste věděli, že vy jste světlo? Je to výzva pro váš stav, abyste viděli, v jakém jste stavu. Slovo „stav“ není dostatečné. V sanskrtu je to swarúpa, swarúpa, „swa“ znamená „vy sami“ a „rúpa“ je tvar nebo stav. Tento stav je dosažitelný pro vás všechny, stačí říkat si: „Toto ne, toto ne.“ Pak vaše mysl dospěje do stavu, že mysl neexistuje – toho můžete dosáhnout. Musíte si ale vybudovat takový druh osobnosti, která si uvědomuje, kdo jste. Ale v tom uvědomění si to jen uvědomujete, nevšímáte si toho. A řeknu vám například, že Já si uvědomuji, že jsem Ádi Šakti, uvědomuji si to, vím to, ale když říkáte: „Džej Šrí Mátadží,“ taky říkám: „Džej Šrí Mátadží,“ protože zapomínám, že jsem to Já, o kom mluvíte. Takový by v podstatě měl být ten stav. Kdy si to uvědomujete, ano, uvědomujete si to v tom smyslu, že – nevím, jak to říct, ale uvědomuji si, že to jsem. Když se mě zeptáte: „Matko, jsi Ádi Šakti?“, řeknu: „Ano, jsem,“ protože vím, že to jsem. Ale když říkáte: „Džej Šrí Mátadží,“ zapomínám, že jsem Ádi Šakti, a říkám s vámi: „Džej Šrí Mátadží.“ Zapomínám, musím si říct: „Ne, ne, to nemůžeš říkat.“ Je to velmi zajímavé. Posadíte Mě tady jako královnu, dáváte Mi dárky, to a ono. V pořádku, to je vaše představa. Ale pro Mě, víte, Já si myslím, že jsem sama v sobě úplná. V hindí je to: „Me kahenge ki hum apne hi andar samma gaje“. Ztratila jsem se sama v sobě. V pořádku, dělejte to, měli byste to dělat, v pořádku. Když to nebudete dělat, taky v pořádku. Mně je to jedno, možná vám to není jedno, ale Mně na tom nezáleží. Říkala jsem vám, ať Mi nedáváte žádné dárky, celou dobu to říkám. Takže zbyl jediný argument: „Za celý rok, Matko, jen jednou, proč bys měla něco namítat? Nám to dělá radost.“ Dobře, pokud si myslíte, že vám to dělá radost, dělejte to, ale Mně na tom nezáleží. Protože Já si nemyslím, že tu jsem. Já se jen dívám, jak tu sedíte, v pořádku. Jsou to všechno realizované duše, v pořádku, ale Já jsem jedna z vás. Nemyslím si, že jsem nějak mimořádná. Ale pokud se Mě zeptáte, řeknu: „Ano, Já jsem Ádi Šakti.“ Nemyslím si však ani, že Ádi Šakti je nějak mimořádná, protože nemám žádnou mysl. Jinak to nepovažuji za něco mimořádného, protože když někdo něčím je, tak co? Například slunce je slunce, a co? Je to slunce. Někdo je Ádi Šakti, tak je – a co? Pro vás je to ale něco chvályhodného, protože vy jste se nenarodili reali- zovaní a dostali jste realizaci. Takže vy jste mimořádní, vy jste skvělí, vy jste ti, kdo něčeho dosáhli. Já jsem ničeho nedosáhla. Vždycky jsem taková byla a vždycky taková budu. Jestli bojuji s ďábly, nebo jen sedím před vámi, Mně na tom nesejde. Vždycky budu taková. Pro Mě jste to vy, kdo je skvělý, protože vy jste něčeho dosáhli. Vidět vás tady dnes v den Navarátrí, vidět, že tolik lidí tu sedí, aby Mě uctívalo. Je tu tolik lidí, tolik sahadža- jogínů, to je opravdu mimořádné. Není to Můj úspěch, ujišťuji vás, je to vaše hledání. Byla jsem tu na Zemi už mnohokrát, to víte. Ale toto jsme nikdy neměli. Tolik jich přišlo, nechali se ukřižovat, zabít, to a ono, ale nikdy jsem neměla takové lidi, jako jste vy. Takže jsme opět u stejného bodu, že bychom si měli uvědomovat sami sebe – mějte v sebe sama naprostou šradhu. Jestli v sebe máte nějakou šradhu, budete mít šradhu i ve Mě. Protože my se nelišíme. Pokud věříte, že toto je voda, pak všude, kde je voda, věřím, že je to voda, je to tak? Protože vím, že toto je voda. Takže kdekoli na světě bude voda, budu vědět, že to je voda. Takže pokud víte, že jste sahadžajogín, pak kdekoli bude sahadžajogín, budete vědět, že to je sahadžajogín. Ale co se vás týče, vy zapomínáte, jak jste úžasní, jak daleko to můžete dotáhnout. Jsem na vás velmi pyšná, to si nedovedete představit. Protože jsem velmi pokorný člověk, neumím se předvádět. Ale mám tak milé děti, je jich tolik a jsou tak líbezné. Ti bhaktové, kvůli nimž Ona zabila tolik démonů, nebyli jako vy. Vy jste mnohem lepší, jste mnohem výše, máte mnohem vyšší kvalitu. Jenom musíte vědět, kdo jste. Nechovejte se jako tamti lidé, kteří měli velmi primitivní povahu. Vy jste dospěli, prosperujete a nyní můžete vidět i plody. Opravdu nevím, co pro vás udělat. Mějte však v sebe sama víru. Pak uvidíte, kolik víry budete mít v realitu. V to, že realita je s vámi na každém kroku, v každém okamžiku. Žádný strach, žádný pocit úspěchu – nic. Hotovo, vyřízeno. Když bylo pět sahadžajogínů, byla jsem šťastná, když je jich tolik, jsem taky šťastná. Když vidím tolik sahadžajogínů, říkám si: „Tolik mocných osobností se sjednotilo s realitou.“ Taková kolektivní jednota tu nikdy nebyla. Takže bych řekla, že dnes musíme zabít ďábly ve svém nitru, to je vše. Pokud Mě opravdu chcete uctívat, musíte zjistit, jaké ďábly máte ve svém nitru. To je vše. Pak se nebudete muset bát ďáblů zvenku, ti vám nemohou nic udělat. Nechť vám Bůh žehná.