Guru púdža, 20/07/1997, Cabella, Itálie

(Nirmal Temple)


Feedback
Share

Guru púdža, 20/07/1997, Cabella, Itálie

Dnešní púdža je pro nás velice důležitá. Všichni jste získali seberealizaci. Máte všechny znalosti, které jsou potřeba pro dávání realizace ostatním. Musíte vědět, co už máte. To je velice důležité, protože pokud nepřiložíte ruku k dílu a nebudete se snažit dávat realizaci ostatním, nebudete mít, zaprvé, víru v sebe sama. Ani si sami sebe nebudete vážit. Další věc je – když dáváte druhým vibrace, nebuďte na nich příliš zainteresovaní. Viděla jsem, že někteří lidé se příliš zaplétají. Myslí si, že když někomu dají realizaci, tak udělali skvělou práci, a začnou na tom člověku pracovat, pak i na jeho rodině, na jeho příbuzných a tak dále. Jak jste už jistě pochopili, člověk může být příbuzný, být někomu blízký, to však nemusí znamenat, že bude mít o to větší šanci dostat realizaci. Jediná cesta, jak růst, je být kolektivní. Jinak to nejde. Pokud si lidé myslí, že když se budou stranit ášramu a bydlet někde sami, že tím hodně získají – tak to v Sahadža józe nefunguje. Dříve lidé chodívali do Himalájí a většina z nich žila odděleně a pouze jeden nebo dva byli vybráni pro duchovní růst. Tady to není otázka duchovního růstu, je to o tom, nakolik ve vás sílí smysl pro kolektivitu. Díky tomu se stanete člověkem, který je kolektivní, který se těší kolektivem, pracuje na něm a žije s kolektivem. Takový člověk si rozvine nové druhy sil. Tyto síly jsou velmi subtilní, pronikají každou molekulou, každým atomem lidských bytostí, vším. Toto pronikání je možné jen tehdy, když máte kolektivní povahu. Pokud nebudete plně kolektivní, nemůžete dosáhnout té výše, které je dnes v Sahadža józe tolik zapotřebí. Jak víte, všude je spousta problémů, člověk má pocit, že se svět hroutí. Zejména v Americe jsem měla pocit: „Bože, to, co tu udělali, je peklo!“ Je to hotové peklo, protože v nich není žádná dharma, oni nevěří v dharmu a vysloveně uctívají adharmu! A tato nálada se šíří všude. Na celém světě vidíme odezvu na adharmický životní styl Ameriky. Lidé si myslí, že na tom není nic špatného. Ať jim řeknete cokoli, nebudou tomu věřit ani si nebudou si myslet, že za to ponesou důsledky. Nevidí však, že je podkopán samotný základ jejich života, jejich rodin a společnosti. Cítím, že celá společnost je naplněna tak ošklivou, adharmickou atmosférou, že si člověk ani nedovede představit, jak se jim takové nápady mohly dostat do hlavy. Nemusím vám říkat, čeho se týkají, vy to dobře víte. Pokud však máte zachránit své děti, musíte být ideálním guruem vy sami. Jestli budete o Sahadža józe jen mluvit a jestli se budete zkoušet považovat za sahadžajogína a budete se také snažit šířit Sahadža jógu, aniž by ve vás všechny tyto síly byly probuzeny, bude to fiasko. Takže bychom měli vědět, jak v sobě tyto síly rozvinout. Přivádí Mě do rozpaků, když vám musím říkat, jak se máte chovat ke svému guruovi. Myslím, že vám to lidé řekli. Jakmile získáte realizaci, přirozeně a spontánně rostete, a rozvíjíte si velmi pokorný přístup. A také přístup, díky němuž získáte spoustu kvalit svého gurua. Například váš guru je na určité výši, a pokud se budete snažit dostat se na stejnou úroveň, nic k vám nepronikne. Takže musíte sedět na místě, které je mnohem níž než místo vašeho gurua. Někteří lidé příliš využívají Mé dobrosrdečné povahy, řekla bych, a mnoho lidí Mi už říkalo, že bych tyto lidi měla napravit, protože se Mnou mluví, jako by byli na stejné úrovni, a podobně. Řekla jsem: „Dostanou lekci, dostanou lekci.“ Někdy to ale nefunguje a oni se Mnou začnou mluvit, jako by mluvili s kamarádem nebo se sobě rovným. Prvořadá je naprostá pokora. Musíte být pokorný člověk, nesmírně pokorný. Ověřte si to – když mluvíte s druhými, jste pokorní? Když přemýšlíte o druhých, jste pokorní? Když se staráte o svou ženu nebo děti, jste pokorní? Toto je velice důležitá věc pro každého, kdo si myslí, že je guru. Pokora je první kvalitou, nebo, řekla bych, oceánem, do něhož musíte skočit. Někteří lidé si myslí: „Matko, když člověk bude pokorný, toho budou zneužívat.“ Nikdo vás nemůže zneužívat, protože musíte mít na paměti další věc – že jste neustále pod ochranou, že se o vás stále stará Paramačaitanja. Vím, že to víte, ale kolik z vás opravdu věří, že je s námi Paramačaitanja? Pokud opravdu věříte, že existuje Paramačaitanja, pak vás nic nevystraší, neděláte si starosti a nepodléháte nejrůznějším nesmyslným představám. Pokud si myslíte, že nejste pod ochranou, a říkáte si: „Co se stane? Jak se to stane?“, pak vás Paramačaitanja nechá samotné. Musíte vidět celé drama, jak Paramačaitanja vše vypracovává, jak to vypracovává, jak se chováte vy. Řekněme, že nejste v dobrém stavu a snažíte se předvádět, co se stane? Dostanete za to „odměnu“. Ne že bych Já něco dělala, ale Paramačaitanja vám dá lekci, abyste si zapamatovali, že jste se měli chovat trochu jinak, než jste se chovali. Konec konců musíme vědět, proč jsme přišli do Sahadža jógy. Začněte u základů. Přišli jsme do Sahadža jógy, abychom poznali absolutní pravdu. A absolutní pravdu teď znáte prostřednictvím svých vibrací. Znáte ji prostřednictvím svých vibrací. Co je absolutní pravda… Měli byste vše dělat podle této linie, té absolutní pravdy… musíte se řídit tím, co cítíte podle svých vibrací. Naneštěstí jsem viděla mnoho lidí, kteří si myslí, že jejich vibrace jsou v pořádku, oni sami jsou v pořádku a že vše, co cítí na základě svých vibrací, je prvotřídní. Opravit tento názor je velice složité. Pochází z ega. Když máte ego, nikdy vás nenapadne, že je něco v nepořádku s vámi. I když vám něco říkají vibrace, může to být někdo jiný, kdo vám něco říká. Protože vy tu nejste, je tu vaše ego. A vaše ego vás jen kazí a učí vás věci, které byste normálně jasně viděli, že děláte něco špatně – „neměl jsem to dělat“. Když se oddáte tomuto procesu nápravy a zdokonalování, měli byste vidět: „Stávám se subtilnějším, nebo hrubším?“ To je nejlepší způsob jak posuzovat sebe sama. Viděla jsem, jak lidé pořád posuzují malicherné věci, jestli má správné vibrace tento strom, tato květina nebo země. Chtějí znát vibrace všech těchto materiálních věcí. K čemu chcete znát jejich vibrace? Zkoušíte vibrace pro nějaký materiální zisk. Myslíte si, že když ověříte vibrace a vibrace budou v pořádku, že jste v bezpečí, že nepřijdete o to či ono. To není pravda. Vibrace tu nejsou od toho, abyste posuzovali všechny tyto světské věci a světské záležitosti. Tím vibrace úplně znevažujete. Neměli byste je znevažovat, protože vibrace mohou navrhovat věci, které mohou být pro váš růst velmi škodlivé. Jednou jsem chtěla, aby jeden člověk někam zašel, a on pak řekl: „Matko, já jsem tam nešel.“ Já na to: „A proč?“ „Protože to mělo velmi špatné vibrace.“ Řekla jsem: „Proto jsem taky chtěla, abys tam šel. Kdyby tam byly dobré vibrace, proč bys tam chodil? To byl důvod, proč jsem tě požádala, abys tam šel, abys tam pomohl, ale ty jsi to nejprve vyzkoušel sám, zhodnotil, jaké cítíš vibrace, a pak jsi tam nechtěl jít.“ Takže my chceme mít jednoduchý, pohodlný život. A všechny naše problémy musí vyřešit Sahadža jóga, jinak si myslíme, že není k ničemu. Všechna naše přání se musí splnit. Naše přání jsou většinou osobní. „Moje dítě je nemocné, moje dítě by se mělo uzdravit, můj manžel zlobí, můj manžel by měl být v pořádku, musím mít dům, nemám dům. Sledujte, jak se vaše mysl pohybuje, jak je pořád v zajetí té takzvaně konzumní společnosti. Pořád si říkáme: „Měl by se mi narodit syn místo dcery,“ pak se vám narodí syn a vy z toho viníte Sahadža jógu! Když se cokoli děje jinak, než si přejete, myslíte si, že za to může Sahadža jóga a že kvůli Sahadža józe trpíte. Celá tato víra v Sahadža jógu je trošku vratká nebo lze říci, že nejde do patřičné hloubky. Pokud jste však v Sahadža józe hluboce zakořeněni, co se stane? „Ať se stane cokoli, já budu sahadžajogínem.“ Například někdo umře. Musím říct, že v Sahadža józe většinou pro lidi není snadné umřít. Ani když chtějí umřít, nemohou. Je to Paramačaitanja, která za vás rozhoduje. Ale i když zaujmete takový postoj, musíte vědět, že musíte vědět, že vaše přání se nemusí vyplnit. Když se nesplní, jste rozrušeni a říkáte si: „Co se děje?“ Vaše přání není přáním Boha všemohoucího. Zatímco Paramačaitanja je přáním Boha všemohoucího. Já jsem například jela do Ameriky a Amerika Mě vzala útokem. Negativity Mi dělaly problémy. Celou dobu jsem takzvaně trpěla a měla jsem bolesti a děly se Mi různé věci. Musela jsem to však podstoupit, protože američtí sahadžajogíni si teď uvědomí, co člověk musí obětovat, aby ti tupí Američané mohli stoupat. Jak jsou hloupí a pošetilí, když je fascinují lidé, kteří na nich vydělávají. Hodně lidí za Mnou přišlo a řeklo Mi: „Matko, když o tomhle začneš mluvit, můžeme to zpeněžit za 300 dolarů a pak budeš mít tisíce žáků.“ Řekla jsem: „Takoví se Mými žáky nestanou. Pokud přijdou kvůli penězům a myslí si, že to má hodnotu jedině, když za to člověk bere peníze, znamená to, že jsou úplní hlupáci!“ Sahadža jógu nemůžete získat za peníze, to je první zásada, kterou většina z nich nechápe! Většina z nich nechápe, že seberealizaci můžete získat, aniž byste za ni platili. V New Jersey byli nějací bohatí lidé z Gudžarátu a ptali se sahadžajogínů: „Jak je možné tak snadno to získat? To přece není možné, vždyť je to velmi obtížné. Všechny šástry a všichni říkali, že získat realizaci je velmi těžké. Dobrá, pokud je to pravda, jak to můžete udělovat tak snadno? Jak to?“ Nikdo nevěděl, jak těm lidem odpovědět. Měli jste jim říct: „Ano, je to obtížné, velmi obtížné a nemůžete to dělat masově, to je fakt. Jestliže to však někdo dokáže, pak byste měli přemýšlet o tom, jak je možné, že to dokáže.“ Takže takhle hloupě se ptají, a pokud toho nenechají, musíte jim opravdu velmi pokorně říct: „Pane, člověk toho také musí být hoden.“ Takže oni poběží za lidmi, kteří na nich jen vydělávají a dělají z nich hlupáky. A oni se chlubí: „My máme tři guruy!“ A jiný řekne: „My máme sedm guruů!“ Zajímalo by Mě, v jakém jsou stavu. Takže lidé, kteří jsou extrémně hloupí, v sanskrtu se jim říká „múlha“ (tupec), lidé, kteří nemají mozek, nemohou získat realizaci, proto je nechte být. Pokud se s vámi dohadují, prostě je nechte plavat. Nemají právo se s vámi dohadovat. Mají právo získat realizaci, ale nemají právo se s vámi dohadovat, dávat vám pošetilé a hloupé otázky. Měli byste však stále mít na paměti, že ve vší pokoře byste si měli zachovat absolutní důstojnost, protože vy jste guru. Jakmile jednou víte, že jste guru, měli byste dbát na to, abyste ze sebe pořád nedělali šaška. Vaše chování by mělo být důstojné. Také byste měli mít velice přívětivý obličej a příjemnou osobnost. Žádný otravný typ. Samotná vaše osobnost bude naznačovat, že je na vás něco výjimečného. Jak si takový typ osobnosti rozvinete? Na Západě je největším problémem ego největším problémem na Východě je superego. Nevím, z čeho ten problém ega vznikl. V každé oblasti života lidé ukazují, jak jsou egoističtí. Když jsem například přijela do Ameriky, překvapilo Mě, že tam mají problém rasismu. S černochy se jedná jinak, s bělochy se jedná jinak. Barvu kůže jste dostali od Boha a někdo musí být černý, někdo bílý. Kdyby vypadali všichni stejně, bylo by to jako v nějakém pluku. Měla by tu být rozmanitost, různorodost v rysech obličeje a také ve výrazu tváře. Člověk musí mít příjemnější nebo odlišný výraz tváře, protože jinak by vás takový svět, kde by každý vypadal navlas stejně, nudil. V Americe je však takový rasismus, že Mě překvapilo, jak moc se to v lidské mysli zabydlelo. Jako guru tedy musíte získat vyslovený odpor vůči rasismu, naprosté zavržení. Je naprosto pochopitelné, že kdokoli bílé pleti může být tím nejkrutějším mužem, tou nejkrutější ženou, a ta může být tou nejkrutější matkou. A člověk černé pleti může být velmi milý a štědrý, což s barvou kůže vůbec nesouvisí. Povaha se neodvíjí od barvy kůže. S černochy se však zacházelo tak špatně, že reagují. A přirozeně někdy reagují hrubě nebo velmi krutě. Takže takový typ pozornosti, takový špatný přístup k lidským bytostem i ke zvířatům… oni nesnesou. Takový přístup k lidským bytostem tedy ukazuje, že Sahadža jógy vůbec nejste hodni. Takže nikdo z těch, kdo rozlišují, že někdo je černý a někdo bílý, se v Sahadža józe nemůže stát guruem. V Indii máme zase kastovní systém, který je právě tak špatný a strašlivý. Není v tom žádný smysl, nemá vůbec žádné opodstatnění. V Indii však máme lidi, kteří si myslí, že některé kasty jsou nadřazené a některé podřízené. V každé kastě jsou lidé schopní udělat ty nejhorší věci, neznají mezí, a například lidé z nízké kasty mohou být velmi dobří. V Indii jsme měli mnoho skvělých básníků a súfiů z nejnižších kast. Tyto kasty vytvořili lidé. Víte, že látka vytvořená lidmi nám nedělá dobře, a žádné z představ, vytvořených těmito lidmi nám nebudou dělat dobře. Záleží také na rozlišování, řekla bych však, že nás zavedou do totální destrukce. Protože nenávist plodí nenávist. A ta stále roste. Pokud nejste schopni zbavit se své nenávisti, řekla bych, že nejste sahadžajogín. To vše jsou podmíněnosti. Pokud jste se narodili do bílé rodiny, jste běloch, pokud do křesťanské rodiny, jste křesťan, pokud do židovské rodiny, jste žid. To vše jen z toho důvodu, že jste se do toho narodili. To však neznamená, že jste výš nebo níž. Všechny problémy dnešního světa způsobuje to, že se lidé drží nesmyslné představy nadřazenosti. Změní to jen kolektivní život. Například v ášramu by měli být lidé všech barev, měli by spolu žít se stejnými právy, se stejným pochopením a s láskou a láskyplností. Pokud to tak není, je zbytečné říkat tomu ášram. Jednou se Mě ptali: „Matko, přijela bys udělat přednášku do Harlemu?“ Řekla jsem: „Proč ne?“ Někteří sahadžajogíni řekli: „Do Harlemu? Matko, víš, kdo žije v Harlemu?“ Řekla jsem: „Vím, to není žádný problém.“ Oni na to: „Víš, tam jsou černí a …“ Řekla jsem: „I Já sem černá. Můžete o Mně říkat, že jsem černá nebo bílá.“ Láska však je taková, láska však je taková, že vyčistí všechny tyto směšné představy, které o druhých máme. Označit někoho za černocha nebo bělocha ukazuje, že vaše oči nevidí. Nikdo, kdo má hloubku, kdo má milující srdce, tyto povrchní věci nevidí! Nevidí je! Dnes je den, kdy oslavujeme velkolepost gurua. Podívejte se na všechny ty guruy, jací byli, jak se chovali. Mnoho jich máme v Indii a mnoho jiných, mnoho súfíů, v dalších zemích. Tito súfíové a světci, které jsme měli, nikdy nevěřili v žádný kastovní systém, nikdy nevěřili na černochy a bělochy. Kristus nikdy nevěřil na černochy a bělochy. Ani Buddha nevěřil na černochy a bělochy. Nikdo nevěřil na žádné tyto lidmi vytvořené představy. Jsou to všechno představy vytvořené lidmi, které jsme přijali, a dokonce i po realizaci v tom zkoušíte pokračovat. Nemůžeme se jich zbavit mluvením, ale konáním. Podívejte se, jak ve svém nitru tyto hloupé představy posilujeme a jak se jich můžeme zbavit. V meditaci je to velice jednoduché, sedněte si a podívejte se, kolik lidí milujete a proč. Ne z lítosti, ale z opravdové lásky. Jak moc se zajímáte o ostatní. Viděla jsem mnoho krásných příkladů, ale stejně si myslím, že tu stále jsou nějaké utkvělé představy, které je třeba úplně vypudit, což je důležité pro každého, kdo je guruem v Sahadža józe. To znamená, že musí mít čisté, otevřené a milující srdce. Jeho srdce by mělo hrát melodii Paramačaitanji. Pokud je jeho srdce plné těch představ vytvořených lidmi, nevím, co se stane. I když se dělá transplantace srdce, nemohou použít umělé, nemohou použít umělé, musí používat skutečné, fyzické. Takže si umíte představit, že když se snažíte držet se těch podivných představ, ty jen rozdělují. Nikdy vám nedají kolektivitu. Je tedy třeba dělat introspekci. Jsme jedno, nebo jeden druhého posuzujeme? Toho posuzování Toho posuzování je tu hodně. To vše se ukáže, když spolu bydlíte. Jak byste to jinak poznali? Když spolu začnete bydlet, objevíte, začnete objevovat, co vám chybí, co v sobě nemáte a co máte mít. Je to takový pocit míru, když máte srdce plné lásky, protože každý pohyb takového srdce dává tolik radosti, tolik radosti. Existuje příběh o Šrí Rámovi – že snědl bobule, ovoce, které nejprve s velkou láskou ochutnala jedna stará žena. Co to ukazuje? Ukazuje to, že člověk jako Šrí Ráma i když byl urozený král a ta stará žena pocházela z nejnižší kasty, protože Mu ty plody nabídla s velkou láskou, On je sní a začne je chválit. Jeho žena pak řekne: „Dej nějaké i Mně!“ Ráma řekne: „Dobře,“ ale Jeho bratr je pořád jen napůl sahadžajogín, řekla bych, nelíbí se mu to, nechce ty plody jíst a zlobí se. Síta je sní a říká: „Švagře, musím říct, že ty plody jsou úžasné!“ A on na to: „Tak mi taky nějaké dej.“ Síta povídá: „Proč bych ti měla dávat, nejdřív ses zlobil, tak proč bych ti to ovoce měla dávat?“ Ten příběh ukazuje, že úroveň vaší osobnosti jako gurua se posuzuje podle toho, nakolik je vaše srdce čisté, nakolik milující a jak vyspělá a pozoruhodná je vaše osobnost. Není to nic, co by se do osobnosti muselo zabudovávat uměle. Není to umělé, je to přirozené, naprosto přirozené. Vše, co děláte, musí být přirozené. Tato umělost určitých způsobů mluvení nebo společného soužití tedy způsobuje problémy. Například jsme měli ášram v New Yorku, v Americe. Byla tam velice přísná paní, všechno muselo být ťip ťop – tohle by mělo být tady, lžíce tam a vidličky tady a tak dále. A mnoha lidem ublížila. To není důležité. Tato kulturní tabu nejsou v Sahadža józe důležitá, protože nyní jste se stali guruem. Guru může přebývat kdekoli, žít kdekoli, jíst kdykoli cokoli. Tak by to mělo být. V Sahadža józe jsem však viděla, že tu je mnoho lidí, kteří dychtí sníst jídlo hned, jak je naservírováno. Jednou jsem byla svědkem toho, že sotva se jídlo naservírovalo, kdosi hned začal odnášet talíře. Řekla jsem: „Co se děje? Musím se najíst.“ „Ach, Matko, Ty jsi ještě nejedla?“ „Ne, ještě jsem se toho ani nedotkla.“ Takže nejprve, je to, víte, jakýsi velmi nízký typ touhy, řekla bych, což je hlad. Gurua neobtěžuje. Cokoli dostane, v pořádku. Cokoli nedostane, taky v pořádku. I když nedostane, je v pohodě, toho však člověk dosáhne tím, že zničí své ego. Lidé se cítí velmi ublíženě, když jim dáte jídlo o něco později než druhému. Tolik směšných věcí jsem v Sahadža józe viděla. Toto je naopak, řekla bych, ten nejnižší typ touhy. Neměli byste se nechat příliš opečovávat, má-li z vás být opravdový guru. Samozřejmě, mnoho problémů se řeší, viděla jsem, že lidé už neberou drogy, nezajímá je pití a podobné věci. To je veliké požehnání, protože kdybych musela začínat od takové úrovně, nevím, do jaké hloubky bych bývala musela zajít, odkud bych vás musela vytahovat. Takže to je samozřejmě velká věc. Je to celkem pěkné, ale přesto, je třeba vytvořit si díky tomu krásný život, který bude každého přitahovat, jak mluvíte, jak se chováte, jak milujete… Takže je třeba znovu říct, že Guru Pada vzniká jedině z lásky, kterou máte. Například na něco, řekneme na nějakou hru, bude deset lidí a bude to jen z určité země nebo určité skupiny. Pak to ale není žádná zábava! Žádná zábava! Například budou mít hudební skupinu z určité kasty nebo možná určitého náboženství, případně nějaké školy a podobně. To ukazuje, že tam stále ještě nejste. Jako guru byste měli mít rádi každý typ kultury, každý typ krásy. A to musí být vidět ve vašem každodenním životě. Neměli byste se na nikoho dívat spatra kvůli barvě jejich kůže, kvůli jejich rase, postavení nebo třídnímu povědomí. To vše ukázali svým životem všichni svatí guruové, kteří kdy žili. Tukaráma říká: „Ó, Bože, díky, že jsi mě umístil do kasty šúdrů.“ Nebyl šúdra, jen to říkal. My všichni bychom si měli přestat uvědomovat, do jaké rodiny jsme se narodili, jaká byla naše osobnost a jaké byly naše počátky. Člověk by ani neměl poznat, kdo je světec a kdo ne. Lidé jsou dokonce pyšní na to, že jsou světci. V Americe Mě také velmi překvapilo, že Rusové, kteří tam odešli, jsou lidé úplně jiné kvality. Nezvedli by ke Mně oči, jsou nesmírně hlubocí. Měli velmi hluboké vibrace. Zřejmě proto, že během komunismu možná byli utlačovaní a teď přijeli do Ameriky, kde viděli tu takzvanou svobodu i to, jaké nesmysly způsobuje. Myslím, že díky tomu, že poznali tyto dva extrémy, pronikli do velké hloubky své bytosti a mají takovou sílu a je mezi nimi taková jednota. Překvapilo Mě, že jsem se s nimi ještě nikdy nesetkala. Nepřijeli z Ruska, přišli, prostě tam byli. V takovém stavu je udrželo to, že nemají v hlavě žádné náboženství. Neměli žádné náboženství. Pro ně je každé náboženství stejné, takže neměli žádné náboženství, které by následovali. Guru tedy nemůže patřit k žádnému náboženství, protože tato náboženství jsou také vytvořena lidmi. Na celém světě způsobila náboženství velký problém. A všechna mezi sebou bojují. Jak by mohla být božská? Nemůžete zabřednout do nějaké náboženské předpojatosti. Viděla jsem, že když je sahadžajogín například křesťan, jeho sklony budou ukazovat, že je křesťan, bude to vidět. Pokud je žid, poznáte to. Jaký má pak smysl chodit do Sahadža jógy? Pokud jejich pozornost půjde do nitra, uvidí to. Musíte jít do sebe a zjistit, co je s vámi v nepořádku a proč jako guru ještě nejste příliš úspěšní. Úspěšného gurua netrápí čas, jakýkoli čas je posvátný. Netrápí ho, že někdo přijde pozdě nebo brzo. Není otrokem hodinek ani času. To vše vytvořili lidé. Před třemi sty lety žádné hodinky nebyly a nikdo si tolik nezakládal na dodržování přesného času. Především je tedy nad časem, říká se tomu Kalatít. Pak je také Gunatít, což znamená, že nepatří ani levé, ani pravé straně, ani středu. Je nad těmito třemi, nad těmito gunami, stojí nad nimi a vše vidí v Božském světle. Vše. Jestliže se mu stane něco dobrého, řekne: „Učinilo to Božské světlo.“ Pokud se mu stane něco zlého, řekne: „Božské světlo to tak chtělo.“ Nechává vše na Božském světle. Je nad gunami. Například nějaký člověk je napravo, je to egoista a začne říkat: „Jak je to možné, chtěl jsem toto, nepodařilo se to, jak to…“ Bude provokovat. Další, který je nalevo, začne brečet: „Je mi tak líto, že se mi stalo tohle, to se nemělo stát,“ a tak dále. Ve střední dráze totéž – může si začít myslet: „Jak daleko jsou mé vibrace, jak bych něco mohl nevědět?“, a tak dále. Avšak člověk, který je opravdovým guruem, to pozoruje jako hru, které přihlíží jako svědek. „Stalo se toto, mělo se to stát, a tak se to stalo.“ Takže jak se z toho dostat? Víte, něco dostáváme – lekce, že toto nebylo správně nebo tamto bylo špatně, to je celé. Pro tuto chvíli si s tím nelamte hlavu, člověk dostává lekce a ničím se netrápí. Dostane se tedy nad svoje guny, žije nad gunami, jí kdekoli, spí kdekoli, je mu jedno, kde bydlí, je mu jedno, jestli jede autem nebo povozem taženým buvoly. Když mu dají jen malou girlandu květů, že ho dostatečně nepoctili. V tom to není. Netrápí se, protože nic nemůže pozvednout jeho osobnost, nic! Dáte mu něco obyčejného, v pořádku. Ale když mu nedáte nic, taky v pořádku. Neposuzuje sám sebe na základě vašeho pohledu, ale podle sebe sama. A on sám vidí radost v tom, že se těší sám sebou. Proč se na čemkoli zainteresovávat? Na co se kvůli něčemu pachtit? Vše se vypracuje v pravý čas, a když ne, tak ne. Co na tom záleží? Jen si to uvědomte! V Sahadža józe musí být guru silou, která spojuje. Existují dva typy lidí, jak jsem viděla, kteří neustále rozbíjejí vztahy. Je to pro ně velice snadné. Pořád si stěžují. Jsou ale i takoví, kteří mají sílu lidi spojovat takovým způsobem, tak milým způsobem, že se lidé začnou sbližovat. Není to jen o tom, že musí odpouštět, pracuje to automaticky. Prostě se to tak vypracuje a lidé se k tomuto člověku přidávají. Velmi Mě překvapilo, že je v Americe tak málo sahadžajogínů. Řekli Mi: „Utratili jsme padesát tisíc dolarů a získali padesát sahadžajogínů.“ Jeden tisíc za jednoho amerického sahadžajogína! Takže, moc špatná situace, ale stejně, víte, nesmíme nad tím lámat hůl, protože je tam hodně hledačů, ztracených v divočině hledání. Myslela jsem si ale, že je to možná určitá fáze, že musí projít tímto obdobím hlouposti a pak určitě pochopí, o co jde. A to se stalo. Na Mou přednášku přišly čtyři tisíce lidí, což se v té zemi ještě nikdy nestalo. Řekli: „Nikdo tady nemá tak početné obecenstvo!“ Sice mnoho z nich už nepřišlo, ale dostali realizaci. Proto si myslím, že postupně se to i v Americe může začít rozrůstat. Sahadžajogíni se nesmí starat jen o své domy a o to, kde bydlí, a tak dále, ale musí jim všichni jít vstříc. Řekla bych, že sahadžajogíni, kteří si to mohou dovolit, by měli jet do Ameriky a vypracovat to. Možná, když přijedou lidé odjinud a budou mluvit o Sahadža józe, může to na ně zapůsobit. Je tam tolik falešných guruů, že je nelze spočítat. A oni je přijali. Je to velice překvapivé, ačkoli ti lidé trpěli, přišli o peníze a o všechno, přesto je přijali a říkají: „Je to přece, konec konců, náš guru!“ Takže s jejich mozkem je něco zásadně špatného, když nechápou, co mají očekávat. Napsala jsem jednu knihu, možná se k nim dostane. Každopádně, vy všichni můžete psát o svých zážitcích a vydat o tom knihu. Možná jim to pomůže otevřít oči. Když o něčem píšete, musíte mít na paměti, že byste měli ukázat svoji kvalitu Sahadža jógy, jak na tom jste. Ale tak, aby neměli pocit, že je nějak snižujete nebo říkáte věci, které by je mohly zranit. Říkejte to tak, aby se napravili a aby jim to pomohlo. Pro gurua je důležité, aby o sobě neměl žádné falešné představy. Může pocházet z chudé rodiny, nebo z bohaté. Ať je jeho původ jakýkoli, neměl by si jej uvědomovat. Protože jakmile se tím jednou stanete… Podívejte se na Kabíra, byl to prostý tkadlec, nebo se podívejte na Tridáse, to byl… jak se to řekne? Švec. Víte, tohle jsou v Indii ty takzvaně nižší kasty… Napsal nádhernou poezii. Další byl Namadéva, to byl krejčí! Jen si pomyslete, všichni ti lidé psali o tomtéž formou tak nádherné poezie. Jak toho dosáhli? Tím, že vstoupili do velkého království duchovnosti. Vím, že vy také píšete velmi dobrou poezii. Jenže někteří lidé, kteří napsali dobrou poezii, se ukázali jako velice tvrdohlaví sobci, egoističtí lidé. To je něco, co nedokážu pochopit. Píšete krásnou poezii, a jste plní ega. Odkud potom ta poezie pochází? Bůh ví… Především je to o vás, vaše osobnost by měla být taková, aby lidé říkali: „Potkali jsme skutečného gurua.“ Vy moc dobře víte, že se kvůli tomu nemusíte vzdávat své rodiny, nemusíte se vzdávat ničeho. Pokud však pořád ještě máte ego, nevím, co říct. Musíte se ho prostě úplně a také kolektivně zbavit, měli byste ho kolektivně vypudit. Jde o to, že lidé jsou egoističtí potají, ve svém nitru, a někdy to vyjde najevo. Je to velice subtilní, nesmyslná nemoc, kterou lidé mají, a vyloženě si v ní libují. V tento den Guru púdže vám teď musím říct, že člověk musí velmi tvrdě pracovat. Velmi tvrdě. Nejdůležitější je, kolik ze svého života a svého času jste věnovali Sahadža józe. Jedině pak dosáhnete stavu gurua. Podívejte se na Mě, jsem žena v domácnosti a mám své rodinné povinnosti a problémy, a přesto neustále myslím na sahadžajogíny, Sahadža jógu a na osvobození lidských bytostí na celém světě. Nejen tu a tam, ale na celém světě. Toto by tedy měla být vaše širší vize. Nejen pro vaši školu, pro vaši univerzitu, vaše to či ono. Vaše vize musí být mnohem větší, musíte si ji vybudovat tím, že proniknete do jakýchkoli okolností a podmínek, jakýchkoli problémů, které máte, a vypracujete to. Jakmile si vybudujete takový typ osobnosti, pak užasnete, kolika lidem dokážete pomoci. Vím, že je tady mnoho sahadžajogínů, kteří si zaslouží pochvalu, a Já je opravdu velmi miluji a oni Mě také. Měli byste však vždy vědět, že jelikož se teď chcete stát guruy, musíte být opatrní a nemyslet si, že už jimi jste. Nikdy byste si neměli myslet, že už jste guru. Jakmile začnete takto smýšlet, pan ego, „guru“, bude zase na koni. Jakmile zaujmete postoj: „Já nejsem nic, nejsem nic, jsem jen vlnkou v srdci své Matky,“ pokud budete mít takto pokorný pocit, všechny vaše problémy se mohou vyřešit a věci se vypracují. Protože vaše pozornost a vaše chování bude na ostatní dělat velký dojem, nic jiného. Můžete vyzkoušet cokoli. Jste to vy, kdo dostane Sahadža jógu dál. Je toho tolik, co říci k tomu, jak se stát dobrým guruem, a podobně, ale myslím, že si to nechám na další Guru púdžu. Moc vám děkuji!