Šrí Krišna púdža: Dává vám stát svědka, 16/08/1998, (nekontrolováno) Cabella, Itálie

Dnes budeme mít púdžu ke Šrí Krišnovi. Je to velice důležitá věc, ohledně síly Šrí Krišny, která vám poskytuje stav svědka. Je to také velmi důležité proto, že v těchto dnech Kali jugy a naprostého zmatení v hodnotovém systému, tyto zmatky všeho druhu vytvářejí pro existenci velmi složité podmínky. Stav být svědkem je možný pouze prostřednictvím meditace. Dosáhnete stavu bezmyšlenkovitosti. Je to vzájemně propojeno. Tedy stav svědka je takový stav, kdy prostě nereagujete. Pokud reagujete, pak nastávají problémy. Je velmi jednoduché pochopit, že reagujeme prostřednictvím našeho ega nebo přes svoje podmíněnosti. Jiný způsob, jak reagovat, neexistuje. Zde je například krásný koberec. Jakmile se na něj podívám, pokud použiji svého ego, začnu přemýšlet: „Odkud ho dostali? Kolik za něj zaplatili?“ To je první reakce. Pak s tím dokonce můžete zajít dál, může nastoupit vztek: „Proč přinesli takový krásný koberec? Bylo potřeba dávat ho sem?“ Tak to pokračuje jedno po druhém. Teď v Mých podmíněnostech – když takové věci vidím, mohla bych říct, že tato barva není vhodná na Krišna púdžu, pro tuto Krišna púdžu mohli mít jinou barvu. A tak to pokračuje jedno za druhým a tak dále. To ale znamená, že tyto podmíněnosti jsou v nás zabudovány. Všechny naše problémy z našich podmíněností jsou skutečně hrozné. Například rasismus. Máme rasismus. V Americe je to mnohem více, můžete to pociťovat, i když to neřeknou. Ale pokud přijedete z Itálie, cítíte to. Pokud přijíždíte z Indie, také to můžete pociťovat. Proč tu tedy je tento rasismus? Jaký je důvod? Proč reagujeme na tento druh hrozné nenávisti vůči jiné společnosti nebo jiné barvě, barvě kůže která je pouze na povrchu? Takže to rozumově můžete být schopni vysvětlit: „Ó, Bože, tito lidé jsou naprosto k ničemu.“ Nebo: „Přišli do naší země a jen nám dělají potíže.“ Jsou tam všechny tyto podmíněnosti. Ale víte, pokud mluví o imigrantech, ti Američané musí vědět, že oni všichni jsou imigranty. Amerika nebyla nikdy jejich zemí. A oni vyhnali všechny rudé Indiány, sebrali jejich zemi a velmi pěkně si Ameriku přivlastnili. Ta reakce ale je: „Ti, kteří nemají bílou kůži, mají být všichni odsouzeni, mučeni.“ Takže když jsou povahou násilní, pak také nastoupí tato podmíněnost násilí. Pak se začnou vzájemně pobíjet. Zabili nemilosrdně tolik lidí s představou, že mají právo vpadnout do jakékoliv země a každého zabít a zabrat zemi, která není jejich. Ve skutečnosti země jako taková nepatří nikomu. Avšak nikdo nemá právo vstoupit do jakékoliv země, snažit se ji okupovat a vyhnat lidi. Nikdo, kdo do této země nepatří. Včera byl Den nezávislosti Indie a Já jsem viděla stoupat vlajku, naši národní vlajku a britská vlajka šla dolů. Všechno to nastalo po tak velkém úsilí a utrpení tolika lidí, protože (Britové) přišli do Indie, hezky tam přistáli a stali se pány. Toto je také druh podmíněnosti, který začne kolektivním způsobem, že jdete do něčí země, vyženete odtamtud lidi nebo to místo jaksi obsadíte a stanete se pány. Je to jako vstoupit do něčího domu, který někomu patří, vyhnat lidi, kteří jsou uvnitř a pěkně se tam usadit jako majitelé a páni, protože máte vyšší inteligenci a možná jste mazanější. Pokud si s touto vychytralostí bílí lidé myslí, že mohou vládnout černochům, tak si nemohou vyvinout stav svědka. (Můžete to dítě vzít ven? Proč pláče? Určitě má žízeň. Dobře.) Tento druh podmíněnosti je jako mor a táhne se z jedné země do druhé, kde si někteří lidé myslí, že jsou nadřazení a z druhých činí méněcenné. A jsou tam také lidé, kteří přijímají takovou situaci, takové postavení, kde si mají být rovni. Vezměme například Ameriku, protože toto Američané oslavovali a jelikož Krišna je vládce – Krišna je vládce Ameriky. On sám byl tmavý člověk, sám byl na straně tmavých. A v té stejné zemi, kde On vládne, je další velkolepá věc, že oni si neuvědomují, že pokud by všichni černoši nebo asiaté z této země nyní odešli, nevím, co se s Američany stane. Všechny jejich sporty zvládají černoši. Když se chcete podívat na nějaký americký sport, devadesát devět procent to jsou černí lidé. Pak chcete také vidět hudbu, protože tito černí lidé, i když mají černou barvu – což je v pořádku, tak jako vy máte bílou, oni mají černou barvu – černoši ale mají hlas, jaký běloši nemají. Umějí zpívat tak dobře, že jim žádní běloši nemohou konkurovat. Je to naprostá spravedlnost pro barevné. Pokud nyní odstraníte asiaty, všichni lékaři, všechny sestry, všichni architekti, všechny účetní, všichni zmizí. Co pak zůstane? Musíte pochopit, že to je barva, která nemá nic co do činění s vaší inteligencí, s vaším hodnotovým systémem, s vaším Duchem. Jsme zde, abychom dosáhli duchovnosti. Duch nerozumí barvě, protože to je tak povrchní a je to tak velmi kruté odsuzovat někoho kvůli barvě. Totéž se nyní děje jako reakce. Každá akce má reakci. Co se tedy děje, je to, že zjišťujete, že černí reagují. Reagují a jejich reakce může být velmi nebezpečná. Každý den čtu, že jejich reakce přicházejí tak intenzívně. Nikoliv v Americe, ale všude. Nyní si myslí, že musí povstat a proti té nadvládě se postavit. Ale v jejich vlastní zemi, kde jsou lidé různých barev, malých rozdílností, si myslím, že jsou všichni černými lidmi, možná s malými rozdíly, tak vytvářejí skupiny a začínají si navzájem podřezávat krky. Viděla jsem v televizi, jak nemilosrdně zabíjejí. Nevím, jaký je ten rozdíl barvy, ale jaksi vytvářejí skupiny a tato skupina půjde a zabije a tato skupina přijde a zabije. To není jako Kuruovci a Pánduovci. Nejsou to dva naprosto proti sobě stojící lidé, není tam negativní a pozitivní, to není. Oni jsou negativní všichni, ať jsou bílí nebo černí a začínají se hádat a bojovat jeden s druhým. Nyní to násilí tolik narůstá. Myslím, že násilí je jediná zbraň, kterou nyní používají k vyjádření sebe sama. Vidíte, že se tady něco děje, tak někde tam zjistíte, že vybuchují bomby a zabíjejí tolik nevinných lidí. Je velmi, velmi hříšné to takto dělat. I sebemenší násilí je hříšné a tento druh násilí v očích Šrí Krišny musí být velice potrestán. Takže toto přichází prostřednictvím ega. Myslíte si, že když patříte k jednomu klanu, můžete jiný klan zabít nebo cokoliv takového? Do lidské mysli přijde podivný nápad a vy se rozhodnete, že máte právo jiného člověka zabít. Nebo možná řekneme, že to přichází z nenávisti, ale nenávist je následek ega. Když začne ego působit, nashromáždí všechny tyto věci jako nenávist, také chtivost a sobectví, vztek a násilí. To všechno začne vycházet z ega, které skutečně toho člověka zaslepuje. Stanete se slepými vůči skutečnosti, že není zapotřebí být násilní, není nutné nenávidět kohokoliv, není nutné někoho zabíjet kvůli tomuto egu, které existuje. Možná teď řeknete: „Matko, jak se toto ego v lidech hromadí?“ Ovšem většinou je to v důsledku reakcí, ale také je to v důsledku podmíněnosti. Pokud se od dětství dítěti říká: „Tyto lidi bys měl nenávidět, mají se nenávidět, jsou to zlí lidé, špatní lidé“, ony s tím prostě začnou. Když vyrostou, začne se ukazovat, že ta nenávist je nyní jako kaktus, který přespříliš vyrostl, a ostatní zabijí. Pro takové chování lidí neexistuje žádné ospravedlnění. Pokud jsou to lidské bytosti, musí mít lidské vlastnosti, a to je možné jedině tehdy, pokud se naučí být jen svědky a nereagovat. Například vidíte, že dva kohouti bojují. Baví vás to. Dva kohouti bojují a lidé si to užívají. Jeden kohout umře a oni jsou velmi šťastní, jako by ten, který zemřel, zabil svoje rodiče či vykonal něco podobného. Velmi překvapující! Takže teď se dokonce ve Španělsku pokračuje s pořádáním býčích zápasů. Každý rok šest býčích zápasů, každý rok! A ta hala má desetkrát větší kapacitu než tady máme my a je vždycky plná. A nyní se rozhodly bojovat s býky ženy. A pokud býk není zabit, dovolí býkům jít na ulici a zabíjet lidi. Tento druh násilné zábavy stále v myslích lidí přetrvává. Je tak smutné vidět, že ty lidi, kteří nyní hovoří o lidskosti, mluví o míru, mluví o radosti, že je stále baví tyto násilné skutky. Buď to dělají, nebo to chtějí vidět. Tak potom jdete na takové filmy a věci, které byly vytvořeny z hrozného násilí a lidé si to užívají, užívají si takových filmů a takové filmy se stále tvoří. Takže pokud se skutečně stanete svědkem, pokud jste ve stavu svědka, co se stane? Pokud se budete dívat na takové věci, které se dějí, ustane to. Pokud jste ve stavu svědka a pokud je to tato úroveň, pak ve vašem dohledu nenastane žádná nehoda. I když k nehodě dojde, pak můžete toho člověka zachránit, můžete mu pomoci velmi aktivně. Je to ve velmi malém měřítku, ale dokonce i ve velmi rozsáhlém měřítku to můžete udělat, něco úžasného. Vzpomínám, že jsem v té době nebyla příliš stará, ale bydleli jsme v domě velmi blízko sekretariátu, kde probíhala stávka. Požadovali samostatnou Maháráštru nebo co. Stála tam tehdy policie a na příkaz předsedy vlády na každého, kdo přijel, na kohokoliv, kdo šel tou cestou, stříleli a všichni si užívali střeleckou zábavu. Všechno jsem to viděla a nemohla to snést. Prostě jsem sešla dolů a požádala policii, aby s tím přestala. Zastavili to, žasli byste, oni toho nechali. Pak jsem odnesla ty lidi, kteří byli zraněni, do svého domu, vyjmula jsem kulky a to vše, zavolala sanitku a zachránila je. Ale k tomu tam byla jedna věc – byla jsem ve stavu svědka. Tím se stanete nebojácnými. Jakmile se naučíte být svědkem, nemáte strach. Protože když nejste jako svědek, jste rozrušení, jste rozčilení nebo jste nadšení, možná se také připojíte k tomuto špatnému typu lidí. Pokud jste ale ve stavu svědka, je to síla sama o sobě. A tento stav svědka vám pomáhá zvítězit nad mnoha problémy jiných lidí. Je tu tento čínský příběh o světci. Jeden král mu přinesl svého kohouta a řekl: „Trénuj mého kohouta takovým způsobem, aby mohl vyhrát.“ Světec řekl: „Dobře.“ Měl toho králova kohouta po dobu jednoho měsíce, a když ta podívaná začala, přišli různí kohouti z různých míst a všichni začali bojovat. Tento kohout se jen postavil a pozoroval, jen pozoroval. A další kohouti se tak vyděsili, že nemohli pochopit, že tento chlapík není vzrušen, jen sleduje, stojí, nic nedělá. Tak všichni z arény zmizeli a on byl prohlášen za vítěze. Tak to je nejlepší způsob, jak nastolit nenásilí. Jdete na místa plná násilí a stojíte tam, vytrvale čelíte všemu, co se děje a ten stav svědka funguje, koná a zastavuje pokračující násilí. Ale stav svědka není mentální stav, je to stav duchovního vzestupu, kde se stanete svědkem. Nejlepší způsob, jak praktikovat stav svědka, je nikoho nekritizovat, nekritizovat. Viděla jsem lidi, kteří po celý čas druhé kritizují. Sami sebe kritizovat nemohou, tak začnou kritizovat druhé. Tak moc, že ani nevidí, co je v nepořádku u nich. Ani dokonce nevidí, co špatného provedli druhým, protože si myslí, že mají právo druhé kritizovat a to kritizování je velmi baví. Ve skutečnosti není nic, co by se mělo kritizovat. Prostě pozorujte, abyste to sami viděli. To je vaše právo. Nemáte žádné právo někoho nebo něco kritizovat. Ale někteří lidé se domnívají, že když nekritizujete, bude to dál pokračovat a nikdy to neskončí. Tak to není! Jakmile tu věc pozorujete sami, jen sledujte. Vaše pozornost je nyní osvícená, s touto osvícenou pozorností můžete prostě pozorovat a ten nesmysl zastavit. My jsme si ale vždy vědomi toho, že jsme cosi skvělého a že musíme udělat toto a tamto. Za těchto okolností nastane to, že se stanete dalším problémem. Protože co můžete dělat? Nemůžete udělat nic. Co však udělat můžete, je pozorovat. Pozorováním a prostě viděním věcí, jaké jsou, ve skutečnosti rozvinete velmi rozdílný stav bytí. Za prvé u všech takových lidí, kteří jsou pouhým svědkem toho, co se s nimi děje, je velmi zajímavé, že jejich zapomnětlivost je mnohem menší, protože cokoliv vidí, se pro ně stane pouze obrázkem. Mohou vám říci, mohou vám dokonce povědět barvu, záhyby, všechno. Cokoliv vidí, je v jejich mysli téměř jako fotografie, mohou vám přesně říct, co viděli a jejich vzpomínka se neztratí. Zatímco, když na něco reagujete, stane se vaše pozornost hroznou. A lidé jsou tak zvyklí reagovat. Znám jednoho pána, měl zvyk reagovat a Já jsem s ním jela v autě. Tedy on si přečetl každou reklamu, každé jméno každého obchodu, všechno. Jenom říkal: „Kdo je toto? Co je toto?“ Toto, tamto. Uvažovala jsem: „Podívejme se na toho pána, tolik mluví, co se s ním stane?“ Ale nakonec jsem zjistila, že takoví lidé, kteří po celou dobu reagují, se ve skutečnosti stanou senilními nebo se možná stanou zapomnětlivými, velmi zapomnětlivými. To ale není jediná ztráta, kterou máme. Když se takoví lidé zapojí do kolektivu, mohou být velmi nebezpečnými lidmi, protože s takovou povahou musí konat. Musí něco dělat, protože jsou konec konců spojeni dohromady za nějakým účelem nebo můžeme říci pro nějaké reakce, které mají všichni zabudované v sobě. V maličkostech, ve velkých věcech najdete lidi, kteří to tak dělají. A někteří lidé, kteří si velmi rozvinuli tento druh chování, mohou shromáždit spoustu lidí a napáchat spoustu zla ostatním. Podívala bych se na obrázek Hitlera. Devět let tento člověk sledoval, co dělají Židé špatně. Nesledoval, co dělají Němci, co špatného provádějí společnosti. A v té tobě byla také společnost velmi špatná, jelikož se v ní projevovaly všechny druhy nemorálnosti. Nyní si povšiml: „Tito Židé jsou takoví, takto jednají, berou peníze, půjčují peníze. Všechny druhy věcí, které mu vlezly do hlavy. Jako výsledek toho si v sobě vybudoval reakci: „Musíme nějakým způsobem nebo jinak prosadit, aby tito lidé z Německa odešli.“ Pak si ale pomyslel: „I když z Německa odejdou, budou znovu prosperovat. Tak proč je nezabít?“ Myslím, že až do té míry, vy to víte, že se na takové filmy nemůžete ani dívat, nemůžete vidět nic takového, nic z toho, co Hitler provedl. Ale dělal to, a lidé, kteří ho následovali, to dělali také, aniž by cítili nějaké překážky. Jako by to byla záležitost velkého potěšení nebo radosti nebo to možná vnímali jako povinnost. Jak by mohli mít povinnost vázanou na takovou věc, jako je zabíjení tisíců a tisíců Židů? Protože chtěli napravit to, co jim Židé provedli. Ale proč se dopouštěli takového násilí? A chtěli skoncovat se všemi Židy světa? Může to být velice, velice nebezpečné, protože jakmile začnete přicházet o svůj stav svědka, můžete upadnout do negativní kolektivity. A takto tato negativní kolektivita působí, působí tak špatně, že s tím možná souvisí všechny světové konflikty, že s tím souvisí všechny problémy světa. Co bychom tedy měli jako sahadžajogíni dělat? Neměli bychom reagovat, neměli bychom reagovat. Pokud vidíte něco špatného, dobrá, meditujete o té věci, meditujete. Pokud zjistíte, že se něco špatného děje, dobrá. Meditujte o tom. Pokud k vám někdo není laskavý, v té chvíli nereagujte. Pak, když se ten člověk utiší, řekněte mu to, protože v té době, kdy je tak prchlivý, pokud mu to řeknete, nic se nestane. Postupně, neříkám, že vždy můžete nad takovými lidmi vyhrát, ale postupně je můžete přimět pochopit, že je to špatné, že je špatné dělat věci, které provedli. Můžete vidět, že svým způsobem může být reakce na něco, co je hloupé, také velmi sebezničující. Někteří lidé mají zabudované reakce, jak jste viděli u chování toho pana Clintona. Myslím, že u člověka jeho postavení a jeho úrovně nelze pochopit, že by mohl mít takové reakce, ale asi to je z jeho dětství nebo nevím, jak si to vytvořil. Nyní má potíže a velmi se stydí. Myslím, že to taky pochází z velké záliby pro reagování. Proč byste měli reagovat na nějakou ženu nebo na muže? Nemohu to pochopit. A to je jeden z největších problémů dnešní kultury, obzvlášť ve všech rozvinutých zemích, že po celý čas muži pokukují po ženách, ženy pokukují po mužích. Kvůli čemu? Možná pokukují po ženách, protože chtějí vidět, kolik žen se dívá na ně. Nebo se ony dívají na muže, aby zjistily, kolik mužů se dívá na ně. Proč, proč se toto děje? Protože v sobě mají jakýsi komplex méněcennosti nebo že chtějí přitáhnout pozornost všech. Chci říct, že dnes se dělají hrozné věci, aby se upoutala pozornost ostatních, získala sympatie ostatních. Chci říct, že když se podíváte na úroveň svého vědomí, kam směřuje, budete ohromeni. Říkají, že jedna žena, aby získala soucit ostatních, zabila svých osm dětí. Ale pomyslete na takové hrozné věci, které lidé dělají. Pokud teď chcete, aby lidé zareagovali, uděláte to tak, aby vás chtěli vidět nebo aby na vás reagovali, nevím, abyste pocítili jakousi důležitost, můžete říct. Ale k čemu je taková prázdná důležitost? Ale lidé, a to je velmi běžná nemoc moderní doby, po celou dobu hledí, jak by měli vypadat, jak by měli vystupovat, jak by měli chodit. Je to všechno tak hloupé a je to plýtvání energií. Bůh stvořil lidi velmi, velmi odlišně. Žádný z nich není kopie, žádný. I v přírodě najdete listy stromů, jsou tak jedinečné, že je nemůžete srovnat s jiným listem. Je to tak, jak jsou stvořeni lidé, odlišně. Jsou takto stvořeni. Musíme to přijmout. Ať už jste jacíkoliv, je to v pořádku. Proč chcete vypadat jako jiný člověk? Tento druh reakce je obzvlášť hloupý. Myslím, že ničíme svou energii a život pro cosi naprosto bezcenného. Tím, že jste sahadžajogíni, je vaše hodnota vysoká. Přišli jste sem, abyste lidské bytosti vyprostili z těchto pošetilých nápadů a bláznivých způsobů, jak se lidé chovají. Nevím, komu dát vinu, ale najednou se naše pozornost naše pozornost stala velmi mnohotvárnou, naše reakce se staly velmi, velmi podivnými. Člověk neví, proč lidé takto reagují a proč si děláme starosti s tím, jak reagují. Všechny tyto věci nejsou jen na individuální úrovni, ale také na úrovni kolektivní. Výsledkem toho je, že se vytvořily nové druhy hodnotového systému. Tedy nějaká matka, řekněme například, se bude chlubit, kolik mužů se za ní honí. Nebo by si myslela, že je skvělá herečka. Nevím, co si o sobě myslí. A způsob, jakým ony o sobě mluví, je cosi překvapujícího. Pokud je matka, musí být dobrá matka a musí jako matka vypadat. Ale ony jsou zcela ponořené do představy nebo tak moc lpí na myšlence, že musí být nesmírně přitažlivé, musí být královnou nebo nevím, jaké postavení chtějí mít. Stejné je to u mužů. Víte, pokud v sobě máte něco, je-li ve vás nějaká kvalita, je-li něco, co vás může kvalifikovat jako velkého člověka, prokáže se to. Nemusíte si dělat reklamu, nemusíte to pečlivě ošetřovat, nic takového, ono se to ukáže. Takže pokud jste lhostejní k veřejnému mínění, myslím, že toho můžete hodně dosáhnout. Zmizí většina zklamání. Také v Sahadža józe jsem viděla lidi, kteří se chtějí hodně předvádět. Vím, kdo to dělá. Měli by ale vědět, že pokud nereagujete na vnějšek, začnete reagovat na vnitřek a introspekce začne správně. Když se na sebe podíváte, budete překvapeni, jak jste obdivuhodní, jak jste šťastní. Takže když jdete trochu výš nad to, pak na tyto věci nemyslíte. Staňte se prostě bezmyšlenkovými a prostě vystupujte jako člověk, který je vážený, jehož společnost je vyhledávaná, který je milován a o něhož se pečuje. Člověk by neměl mít obavy, jak lidé reagují, co o vás říkají, co si o vás myslí. Měli byste jen dělat introspekci a podívat se na sebe. Po nějaké době nebudete ani introspekci potřebovat. To, o čem mluvím, je určitý stav, kde Šrí Krišna řekl Ardžunovi, že nebude bojovat. Tak si musíte vybrat mezi Mnou a vojskem, Mým vojskem. Tak Kuruovci řekli: „Krišno, my si bereme tvou armádu, tvé vojsko. Ty nám dáš své vojsko a my posílíme naše vojsko.“ Ale Ardžuna řekl: „Nechci armádu, chci tebe. Nechceš bojovat, to je v pořádku.“ Protože i když tam bude pouze ve stavu svědka, bojovat nebude, ale jednat bude Jeho síla. Nemusí bojovat, nemusí nic dělat, ale Jeho vlastní síla, která je navenek mlčenlivá jednat bude a tak vyhrajeme válku. Tak tuto sílu svědka byste si měli všichni rozvinout. Zkuste to vyvinout tak, že když reagujete, reakci zastavte, zastavte reakci na všechno. Užasnete, že o sobě zjistíte, že jste velmi, velmi mocná osoba v tom smyslu, že nebudete mít žádné ambice, nebudete mít žádné touhy, nebudete mít žádnou slabost nebo cokoliv. Ale jste pouze svědkem dramatu. Je také velmi zajímavé být svědkem, protože pak pochopíte ten humor v pozadí všeho, porozumíte té hlouposti za tím vším. Také pochopíte, jak mnoho byli lidé násilní a jen se tomu smějete. Nejste rozčilení, vzrušení, nic, jen se tomu smějete. Po nějaké době budete ohromeni, že se váš stav svědka zvýší a pokud v kolektivu budou všichni z vás v tom stavu svědka, můžete konat zázraky, aniž byste cokoliv dělali, aniž byste cokoliv říkali, aniž byste jednali, pouze vaše samotná přítomnost to může zpracovat. Neříkám, že to bude mít dopad na každého, ne, to říct nemůžu, ale na většinu lidí. Každý, kdo je v tomto stavu, je tím, kdo přináší mír, přináší radost. Řeknu vám příběh sahadžajogína, který jel na jiný ostrov. Bydlel na jednom ostrově – kvůli práci Sahadža jógy a zjistil, že celá obloha byla pokryta velmi černými mraky, bouřkovými mraky. Tak se na ně jen takhle podíval a řekl: „Počkejte, než se vrátím. Chystám se dělat práci pro Matku.“ Odejel na druhý ostrov, udělal program, všechno proběhlo a pak se vrátil, chtělo se mu spát a najednou začalo pršet a hřmít. Dokonce i příroda rozumí. Příroda rozumí, že jste ve vysokém stavu svědka. Pokud jste ale velmi ctižádostiví, dokonce i v Sahadža józe jsem poznala lidi, kteří jsou velmi ctižádostiví, chtějí se stát lídry, Já nevím, čím ještě. Je to vlastně všechno mýtus. Všechny mýtické věci, kterými se chtějí otravovat a lámat si s nimi hlavy. Jakmile se naučíte, jak být ve stavu svědka, poznáte ten mýtus, poznáte tu absurditu, poznáte tu máju. Tak abychom překonali problémy osobnosti, je nejlepší stav svědka, procvičovat stav svědka ve všem. Před mluvením, procvičovat stav svědka před jakýmkoliv komentováním, jen začněte být svědkem. Je to velmi uspokojivý postoj. V životě Šrí Krišny tou největší silou, kterou měl, byla osobnost ve stavu svědka. Aniž by cokoliv dělal, aniž by vzal do svých rukou meč, aniž by mluvil o boji, je tím, kdo Pánduovcům pomohl vyhrát válku. Nejen to, ale prostřednictvím své ´Gíty´ se nám snažil říct, co musíme dělat, abychom vyhráli válku nad zlem. Celá ´Gíta´ je tím stavem svědka, který On popsal. Pokud si nyní z tohoto úhlu ´Gítu´ přečtete, budete ohromeni, když zjistíte, že On je všude jako svědek, popisující vše, co vidí. A On vám řekne, jak Mu také tento stav svědka pomohl pochopit lidské bytosti. Je to člověk, který nebyl, řekli bychom, tak velký „byznysmen“, protože nejdříve vám řekl to, jak se stát „sthita prádžňa.“ „Sthita prádžňa“ je ten, který je ve stavu svědka. Pokud se podíváte na všechny ty verše na „sthita prádžňu“, není to nikdo jiný, než člověk, který je ve stavu svědka. Jak žije, jak je šťastný, jak se na věci dívá. Je to zajímavé, velmi zajímavé. Nejprve popisuje toto. Ne jako šejdíři, kteří budou jako první popisovat špatné věci. On začíná od toho nejlepšího. Pak sestoupí k dalším věcem a řekne vám, že ať jste kdekoliv, jsou tam tři aspekty. První mluví o karmě a mnozí lidé uváznou v tomto bodu: „Ať uděláme jakékoliv karmy, získáme z toho punjas (zásluhy).“ Takový On ale není. Neřekl to. Pokud Ho znáte, pak budete vědět, že tak to nemyslel. Řekl to, že: „Ať musíte udělat jakékoliv karmy, udělat to můžete, ale výsledky ponechte Božské moci.“ Výsledky jsou od Božské síly. Takže se může stát, že si někteří lidé myslí, že dostali peníze, protože udělali dobré karmy a s těmi penězi začnou provádět všechny možné špatné karmy. Toto neřekl. Řekl: „Přenechejte výsledky Božské síle.“ Protože Božská síla nejlépe ví, co je pro vás. A pokud si myslíte, že jste vykonali něco dobrého, že jste někde posloužili chudým, udělali jste cosi opravdu dobrého pro ženy či cokoliv, výsledkem toho je, že to zanecháte u chodidel Božské síly. Znamená to, že si nebudujete nějaké ego pro něco, co jste udělali. I když to napsal velmi dobře, tak abychom Ho pochopili, měli bychom opět mít stav svědka, abychom viděli, co napsal o karmě. Potom psal o džňáně. Džňána znamená: „Kde to víte.“ To ale neznamená, že pořád čtete knihy. Nikdy. Džňána znamená, že víte, co jste. To znamená, že musíte být sahadžajogínem, čímž tolik věcí znáte prostřednictvím vibrací. Džňána neznamená číst knihy. Čtením knih se stanete nevědomějšími. Tak džňána znamená, že musíte znát sami sebe. Pokud neznáte sami sebe, neznáte nic. Takže jde o to, že musíte získat svoji seberealizaci. Musíte poznat sami sebe. To je druhá věc, kterou řekl. Nakonec mluví o bhakti. Bhakti je oddanost. To je taky další trik Šrí Krišny, ten způsob, jakým popisuje bhakti. Teď potkáváte na ulici lidi, zpívající „Haré Ráma, Haré Krišna“. Jediným slovem dochází k závěru a říká: „Musíte dělat anánja bhakti.“ Ananja znamená: „Když tu není druhý.“ To znamená, že když jste se vnořili do Božského, jste zajedno s Božským, pak byste měli dělat bhakti, jinak to nepřijímám. Říká: „Pokud Mi dáte nějaké listy nebo nějaké ovoce nebo nějaké květiny, přijmu to, přijmu to.“ Pro něj ale je skutečné bhakti možné pouze tehdy, když se spojíte s Božským. Jinak je to jen divadlo. Tak ta třetí část – bhakti přichází také po seberealizaci. Takže v tom bhakti vidíte, že neexistuje „to, jaká je hodnota a kolik jste za to zaplatili a jak jste to koupili.“ To není důležité. Skvělým případem toho je Šrí Ráma, když odešel do džungle. Byla tam jedna stará žena z rozptýlené kasty, to znamená, že byla jednou z Bhilini, jak nazývají tyto lidi žijící v džunglích. Ta přinesla nějaké bobule a nabídla je Šrí Rámovi. Řekla: „Všechny jsem je ochutnala, všechny a nejsou kyselé. Všechny jsem je ochutnala.“ Tedy když se něco v Indii ochutná, jak tomu lidé říkají, není to už k jedení. Chci říct, že nemůžeme něco ochutnat a dát to někomu jinému, to se podle indické kultury nedělá. Ale Šrí Ráma si to vzal. Vzal si to a řekl: „Jaké jsou to báječné bobule! Nikdy jsem takové ovoce nejedl!“ Lakšmana to velmi rozzlobilo. Řekl: „Ty hloupá ženská. Ty jsi to ovoce jedla a to ho dáváš Šrí Rámovi? Proč jsi to udělala?“ Síta to pozorovala a požádala Rámu: „Proč mi nedáš trochu toho ovoce?“ On jí je dal. Řekla: „Můj Bože, jaké je to chutné ovoce! Nikdy jsem tak dobré ovoce nejedla.“ Lakšman, když jeho vztek opadl, také řekl: „Nemůžeš mi trochu dát?“ Ona řekla: „Proč? Byl jsi tak rozzlobený, proč bych ti měla dávat?“ Nakonec mu to ovoce dala. Co tedy On (Ráma) v tom ovoci viděl? Byla to láska. Láska té staré ženy žijící v lese. Její láska byla důležitá. Když tedy chcete něco dát, je to také vaše láska, která je důležitá. Ne to, kolik jste zaplatili, jakou cenu jste utratili, nic. Je to láska, se kterou to děláte a ta láska by měla být zřejmá. Pokud se takové věci mohou dít, stalo se totéž se Šrí Krišnou. Šel do – v těch dnech to nazývali Hastinapúr, kde vládli Kuruovci. A králem byl Durjódhana a on Ho požádal: „Přijď a zůstaň s námi na jídlo.“ On řekl: „Ne, ne, nebudu moct přijít.“ Šel k jinému člověku, Vidurovi, který byl synem služebné. K Vidurovi, protože Vidur byl realizovaná duše. Byla to realizovaná duše, tak šel a jedl v jeho domě, kde Vidur uvařil velmi prosté jídlo. Protože to byla realizovaná duše, bylo pro Něj nejlepší najíst se u něj. Náš hodnotový systém by tedy měl být založen na věcech jako láska. Měli byste být přitahováni k takovému člověku, kde můžete dostat lásku. Měli byste být připoutáni tam, kde získáte realizovanou duši a ne ke světským lidem, kteří si myslí, že nad ně není a myslí si, jak jsou skvělí. Mohou být, ale pro vás, jakožto sahadžajogíny, je to láska k lidem, která by měla být respektována, měla by být chápána a pociťována. Ale pokud nejste ve stavu svědka, pak uvidíte, kolik má ten člověk peněz, kolik má aut, jaké oblečení má na sobě, budou tam všechny takové úvahy. Ale ve stavu svědka pochopíte, že jste od toho člověka dostali vibrace, pochopíte, že ten člověk je duchovní osoba. A tak se budete držet takového člověka, nepůjdete za umělými věcmi, ale za ryzími osobnostmi, které tu jsou. Nechť vám všem Bůh žehná. Děkuji vám.