Šrí Ganéša púdža 14/09/2002, Cabella, Itálie

Campus, Cabella Ligure (Italy)

2002-09-14 Ganesha Puja Talk, Cabella, Italy, 43' Download subtitles: CS,EN,ES,PT,TRView subtitles: Add subtitles:
Download video (standard quality): View and download on Vimeo: View on Youku: Listen on Soundcloud: Download audio:
Transcribe/Translate/Verify using oTranscribe


Feedback
Share

Dnes jsme se tady sešli, abychom uctili Šrí Ganéšu. Šrí Ganéša je Božstvem nevinnosti. Když se narodíme jako děti, je to Šrí Ganéša, který působí, a my jsme velmi nevinní. A je to něco tak mocného, že s touto nevinností dětí přežijí v mnoha situacích. A máme je rádi, protože jsou nevinné. Těšíme se jimi, protože jsou nevinné. Jakmile jednou začneme růst, naše Sahasrára se uzavře a rozvineme si hodně podivných věcí, které se do nás dostanou a neodcházejí pryč. Jsou prostě uvnitř, nejdou pryč. Nevinnost má ohromný vliv na náš charakter a na náš smysl pro cudnost. Ve skutečnosti, jste-li nevinní, nevíte, co je necudnost, co znamená být necudný, co znamená být vychytralý. Jste nevinní a stará se o vás samotný Šrí Ganéša. Když se někdo snaží ublížit nevinnému člověku, Šrí Ganéša se o vás stará a dohlíží na vás. Mnozí z těch, kteří jsou v tomto světě nevinní, je jich samozřejmě velmi málo, se stávají tak odpoutanými od všech světských problémů, jako jsou chtíč a chamtivost a mnoho dalších. Protože jsou tak čistí, že je nic nedokáže zkazit a poškodit. Je to tak velké požehnání, které máme, že v nás je skutečně vytvořena nevinnost. A byla vytvořena mnohem dříve, veškerá nevinnost, všechno bylo vytvořeno mnohem dříve, než jsme byli stvořeni my. Stát se nevinnými je pro nás tak ohromnou kvalitou. Nejvyšší kvalitou Šrí Ganéši je radost. Dává radost. Tak jako malé děti, které ještě ani nemluví, dávají nám ale tolik radosti. Schopnost dávat radost pochází od Šrí Ganéši. Všimla jsem si, že ani po příchodu do Sahadža jógy lidé nejsou plni radosti. Jsou velmi vážní, neumí se smát, neví, jak se z něčeho radovat. Je to známka toho, že jim stále chybí nevinnost. Je tedy důležité chápat, že jste-li sahadžajogíny, měli byste být radostní a dávat radost druhým, jako děti; jak jsou sladké. Mohou být právě narozené, ale kolik vám dávají radosti! Pokud ale nemáte tu schopnost těšit se nevinností dětí, pak vám nikdo nepomůže. Šrí Ganéša vám nemůže pomoci. Protože to je kvalita člověku vlastní. A pokud tu kvalitu nemáte, žádné jiné smyslové vnímání není k ničemu. Někteří lidé mají například rádi jídlo, mají rádi barvy, mají rádi různé jiné věci. Pokud ale nemáte Šrí Ganéšu, nedokážete mít čistou radost z ničeho. Je to tedy pouze díky požehnání Šrí Ganéši, že se skutečně dokážeme těšit vším v plné míře. Jinak začínáme věci posuzovat, začínáme je kritizovat. Lidé přicházejí s tolika věcmi, vznášejí tolik otázek. Když něco uvidíte a dává vám to radost, očekává se, že byste měli být schopni vysvětlit proč. Takže máme na světě plno kritiků a ti se stále vzájemně kritizují. Kritici teď kritizují kritiky, to je ta největší potíž. Je to jejich práce. Protože není přítomen Šrí Ganéša. A oni kritizují druhé, nikdy sami sebe, a mají o sobě vysoké mínění. A tím utvářejí velmi špatnou komunitu, která ve skutečnosti velmi škodí, je velmi nebezpečná. Je to jako mít nějaký vřed, nebo něco hnisavého v těle, ve své bytosti. Takže pokud nedokážete nic ocenit a nedokážete se ničím těšit, pak ve vás chybí Šrí Ganéša. Měli byste být schopni se těšit vším a těšit se svými dětmi i dětmi druhých. To je znak toho, že jste plně požehnaní Šrí Ganéšou. Krásou Šrí Ganéši je, že se stará o vaši Kundaliní. Střeží vaši Kundaliní. Směruje a řídí vaší Kundaliní. A musí dát své požehnání Jejímu průchodu každou vaší čakrou. Nemáte-li požehnání Šrí Ganéši, budete jako sahadžajogín úplně k ničemu. Protože stále vidíte v druhých něco špatného, stále jste něčím odváděni, jinými slovy, dostáváte se do problému, a tak se nemůžete ničím těšit. Myslíte si, že svým založením jste velmi svědomitý, velmi vyzrálý, vysoce vyspělý člověk. Nejste ale nevinní. Takový člověk je bolehlavem pro všechny. Víte, že když je v rodině někdo takový, každý se mu chce vyhnout. Měli byste tedy mít kvality Šrí Ganéši, což znamená dávat druhým radost. Záleží na tom, kolik radosti dokážete druhým dát. Takový člověk nic nevyžaduje. Neříká: „Musím dostat toto, musím mít takovou pozici, měl bych být lídr, měl bych být to či ono.“ Ne. Jen se těší tím, že může druhým dávat radost, a je plný humoru a laskavý. A nikdy, nikdy se nesnaží nikoho urazit nebo poškodit. Pokud takový člověk třeba nedopatřením někoho raní, znovu a znovu toho lituje. A stokrát vás bude žádat o odpuštění, pokud vás nějak ranil. Takový šťastný člověk je skutečný sahadžajogín. Takové lidi chceme mít kolem sebe. Takové, kteří vůči nikomu necítí nenávist, necítí k nikomu zášť a nehledají u druhých chyby, ale snaží se na druhých vidět to dobré, vidět, co je na nich jedinečné. Takový člověk se nestará, jaké jste barvy, jste-li černí nebo bílí, jste-li vysocí nebo malí, nic to pro něj neznamená. Protože je to absolutní, absolutní radost. A v této absolutní radosti nekritizujete a nehledáte u druhých chyby. Problémem je, že lidé v této moderní době začínají být přespříliš vyspělí, velmi vyspělí, a jsou myslím také velice pokročilí v kritizování druhých. To je všechno, co dokážou: kritizovat druhé. A mají také další velmi špatnou vlastnost, že se identifikují se zemí, ve které žijí, nebo se svojí rodinou. Viděla jsem, že to vytváří veliký problém. Také se identifikují s různými naboženstvími, která následují. Představte si jen, kolik problémů vzešlo z toho, že začnete rozlišovat mezi jedním a druhým. Například, když je někdo řekněme narozen na určitém místě, tak řekne, že je nejlepší, že jeho země je nejlepší, lidé jeho národa jsou nejlepší a není na nich nic špatného. Naopak, je-li někdo skutečný sahadžajogín, který má v sobě Šrí Ganéšu osvíceného, tak to vidí a baví se tou legrací za tím. Legrací ze všech těch lidí, za čím se honí, jak se chovají. Myslím tím, jak chápe tu frašku za tím vším, frašku, která zastírá skutečnost. A skutečnost lze vnímat jedině, jste-li v říši radosti. Jinak stále nacházíte něco špatného, něco rozčilujícího, něco rušivého. Pokud ale vidíte tu legraci, která je za tím, pak jste zcela v pořádku. Například bych řekla, že jsem měla hodně takových zkušeností, že Mi lidé řekli: „Matko, ten a ten člověk je takový, ten a ten člověk je takový.“ Tak jsem se toho člověka zeptala: „Jsi takový?“ Přímo. Řekl: „Ne, nejsem takový.“ Řekla jsem: „Proč to v tobě ale každý vidí?“ „To musí být špatně.“ „Všichni to vidí špatně, nebo to vidíš špatně ty?“ Pak mi řekl: „Možná já.“ Rozumíte, a takto můžete zvládnout i takové lidi, kteří si myslí, že oni mají pravdu a celý zbytek světa je špatný a oni mají plné právo druhé nenávidět a uvažovat scestně. Tak se stává, že ztrácíte podstatu radosti. Podstatou radosti je vidět ve všem, vidět ve všem zdroj radosti. Řekněme, že tady něco uvidíte, tak pokud se jedná o něco podivného, měli byste to vzít s humorem. Je-li to něco krásného, měli byste to dokázat ocenit. Nemůžu ale pochopit lidi, kteří se pořád zabývají něčím, co nemá žádný význam v jejich životě, ani v životě druhých. Řekla bych, že Můj otec měl pro to velký cit. Jednou jsem přišla domů a řekla jsem: „Můj bratr toho člověka chválil za jeho hudbu, co si o tom myslíš ty?“ Řekl: „Je to hudebník, o tom není pochyb, ale je velmi odvážný.“ Zeptala jsem se: „Proč?“ „Protože ať zpívá cokoli, nemá s tím žádný problém. Každý může být nervózní, nebo se tomu třeba směje, ale jemu to vůbec nevadí. On zpívá dál svým způsobem.“ V tom je tedy ta krása porozumění, že každým defektem druhého je možné se těšit. Jedná se o určitý cit, schopnost, řekla bych, velmi subtilní schopnost, díky níž se můžete těšit každým člověkem. Má-li nějaký efekt, pak se tím těšíte jako něčím humorným, a má-li něco velmi dobrého, pak se tím také těšíte. Proč se tedy lidem vyhýbat? Proč byste měli od lidí utíkat, kritizovat je pro nic za nic? Takto lidé vybudovali velké organizace, rozumíte. Například katolíci budou nenávidět protestanty, protestanti budou nenávidět, nenávidět (ne si pomáhat, původně „help“) nenávidět katolíky. Jaký to má smysl? Jaký smysl má navzájem se nenávidět na základě toho, že někdo je protestant a někdo katolík? Jen si to uvědomte. Podívejte se sami, co je s vámi špatně. Proč přemýšlíte takovým způsobem? Proč se díváte po takových věcech a stále si myslíte, že na druhém je něco špatného. A pak utvoříte skupiny a začnete bojovat. Dokonce je možné vyvolat válku na základě nějaké představy, že nějaký člověk není v pořádku a vy jste absolutně dokonalí. A všimla jsem si, že se to týká také zemí vašeho původu. Například i v Sahadža józe jsem viděla, že pokud někdo pochází, například z Indie nebo jakékoli jiné země, lídr se bude snažit upřednostnit svého kandidáta. Jedná se o takovou identifikaci, které si stále nejsou vědomi. Já pak ale hraji své triky, když dělají všechny takové věci, když se snaží podporovat jednu stranu, jeden typ lidí, z jednoho náboženství … měli bychom říct, teď ne náboženství, ale země. Takže této identifikace s vlastní zemí je v Sahadža józe stále hodně. Že když pocházíte z určité země, chcete podporovat člověka z oné země. Nikdy neoceníte, že ať je kdokoli dobrý a pochází z kterékoli země, je to sahadžajogín. Jsme globální komunitou, neměli bychom být identifikovaní s jednou zemí, že to naši lidé by měli dostat partnery pro svatbu, že bychom tam měli dostat naše lidi. Všimla jsem si všech takových věcí a je Mi velmi líto, že jste nepochopili podstatu Sahadža jógy. Sahadža jóga je globální. Naprosto globální. Nemá co do činění s jednou zemí nebo jedním člověkem. Je tak globální, že pokud uvidíte její subtilní stránku, dává spoustu radosti. Bůh Všemohoucí vytvořil tento svět jako jeden. Mohou mít Spojené národy, mohou mít to, mohou mít ono, jsou ale stále tolik ztotožněni se svojí zemí, že tu zemi nedokážou ani napravit. Když je například něco špatně s jejich zemí, nedokážou to napravit. Pro ně je vše v pořádku, protože se narodili v této určité zemi. Nebo oceňují nějakou jinou zemi, takže ji neustále chválí, až do takové míry, že ty lidi zničí a také jejich představy lidi ničí. Nejlepší je tedy vidět tu legraci za ztotožňováním se s jednou zemí. Je to jeden velký žert. Já se tím velice bavím. Všimla jsem si, že i mezi sahadžajogíny je zcela běžné být ztotožněn s jednou zemí. Jste-li ztotožněni s jednou zemí, měli byste se pokusit tu zemi napravit. Měli byste se pokusit napravit ty ze svých krajanů, kteří následují určitý typ ideologie. Nikdy to nevidí, protože jsou s nimi tak propojeni, že ani nevidí, co je na nich špatného. Vždy uvidí, co je špatného na druhých. Viděla jsem ale, že ti, kdo jsou skuteční sahadžajogíni, jsou velmi dobří. Řeknou Mi, co je v nepořádku s jejich vlastní zemí. Co špatného se děje v jejich zemi. Jaké jsou v jejich vlastní zemi problémy. Jací jsou jejich krajané. Rozumíte, to je velmi překvapující. Byla jsem překvapena, když Mi lidé řekli, jak jsou lidé z jejich země s něčím tak mylně ztotožněni, jak jsou proti Sahadža józe, subtilním způsobem. Byla jsem překvapena, jak to takto vnímali. Řekli: „Víš, Matko, oni nejsou vůbec globální.“ Jakmile začnete být globální, všechny problémy vašich provincií a podobné věci skončí. To jim ale nepronikne do hlavy, že je třeba být globální. Jsme sahadžajogíni, nemůžeme se ztotožňovat s jedinou zemí, ať tou či onou. Pokud to děláme, stále něco chybí naší univerzální osobnosti. A tato univerzální osobnost k nám přichází od Šrí Ganéši. On je univerzální osobnost, ať je v Indii, ať je v Itálii nebo Anglii. Jaká je tato osobnost? Je nevinností. Velmi nevinná, nesmírně nevinná, a nejen to, je také osobnost, která dává radost. Všem takovým lidem, kteří dávají radost, se dostane uznání. Není to tak, že by je svět neocenil. Nemusí vědět, že jsou globální, ale ti lidé, kteří jsou globální, píšou knihy o globálních záležitostech, přemýšlejí o globálních věcech. A mohou kritizovat i lidi ze své vlastní země, mohou kritizovat lidi svého vlastního rodu; mohou v tom jít dál a dál. Mohou však být otrocky servilní vůči některé jiné zemi a snažit se ji přehnaně chválit. Takže byste neměli být otročtí. Nesmíte se s ničím ztotožňovat. Měli byste být ale ztotožněni se svým Já. A čímkoli se těší vaše Já, to by se mělo projevit. To je znakem toho, že v sobě máte Ganéšu a že Ganéša působí. Je velmi důležité, aby tomuhle rozuměli lídři. Protože Mě někdy šokuje, jak se někdy ztotožňují s lidmi ze své vlastní země. Skutečně Mě to šokuje, jak je to možné. Nepatří přece do žádné země. Už ne. Jsou v zemi Šrí Ganéši, což je země lásky a radosti. Nedokážete-li dávat radost a lásku, pak s vámi něco není v pořádku. Jen tím, Jeho kvalitou, se lidé stanou cudnými. Protože cudnost je něco, co dává radost, velkou radost. Není to něco, co byste měli někomu říkat nebo to někomu nutit nebo tím někoho omezovat, je to ale něco, co dává radost. Těšit se sebou a těšit se cudností druhého. Je to tak velké požehnání Šrí Ganéši, tak velké požehnání, že se těšíte svojí vlastní cudností. Nestaráte se o druhou osobu, zda je cudná, nebo ne, zda dělá něco špatného, zda jde o zkaženého člověka, na tom nezáleží. Tím se vy sami nezkazíte. Máte svoji vlastní cudnost, svůj vlastní život velmi cudných momentů. Současný moderní styl přemýšlení směřuje k necudnému životu a všemožným špatným představám ohledně cudnosti. Když dnes někdo mluví o cudnosti, lidé si myslí, že musí být šílený, jak jinak… Dnes, jak vidíte, se všechno řídí převážně módou. Jakmile jednou něco přijde do módy, začne se to rozšiřovat. A každý se začne oblékat stejně. Lidé nemají svoji vlastní osobnost. Každý bude nosit stejné oblečení, a především ženy ztratily svůj smysl pro cudnost. Ztratily svůj smysl pro cudnost, protože to, jak se oblékají, Mě někdy šokuje. Jaký je důvod se takto oblékat? Proč se nemůžete oblékat pořádně? Jenom to ukazuje, že nemají svůj vlastní charakter. Mohou říkat: „Jsem to, jsem ono,“ ale nejsou, nejsou ničím. Protože propadají tolika věcem, které je obklopují. Podívejte se ale na děti. Děti takové nejsou. Nemají všechny ty podivné představy o tom, že by měly svým necudným životem dělat na druhé dojem. Žádné děti. Naopak, děti si jsou toho velmi vědomé a chtějí se stát velmi cudnými lidmi. Musím říct, že tohle má vliv na oči. Šrí Ganéša působí prostřednictvím vašich očí. Je velmi důležité, jak se díváte na druhého. Všimla jsem si, že lidé zcela ztrácejí kontrolu nad svýma očima. Dívají se na jednoho člověka, na druhého člověka, na někoho dalšího, jen tak pro nic za nic. Jde však o to, že tu není kontrola Šrí Ganéši. A tím se oči kazí. Zkazí v tom smyslu, že se na nic nedokážete dívat soustředěně. Jak pak ale můžete do čehokoli proniknout? Proniknout můžete jen tehdy, pokud dokážete oči přizpůsobit takovým způsobem, že se na něco v danou chvíli po určitou dobu díváte a nepřelétáte očima z místa na místo. Může to znamenat cokoli. Může to pocházet z čehokoli. Znamená to, že Šrí Ganéša je detektorem našich chyb. Například, lidé jsou chamtiví. Budou se tedy dívat, co kdo nosí a co mají nosit oni. Jsou-li chamtiví, pak uvidí, že někdo má pěkný dům, a řeknou si: „Také bych měl mít pěkný dům“. Vůbec ale neuvidí krásu toho domu. Vůbec neuvidí skutečnou podstatu toho domu. Jen stále myslí na to, „Měl bych mít takový dům, právě takový bych měl mít.“ Řekla bych, že nemají smysl pro krásu, mají jen smysl pro majetek. A říct něco takového je opravdu špatné, protože smysl pro krásu je něco tak hlubokého a smysl pro majetek je tak groteskní, tak agresivní. Člověk by se tedy měl dívat na věci pohledem Šrí Ganéši, jak by to dělal On, jak by to použil On? Je možné se to naučit od dětí, jak ony se dívají na věci a jak to ony dělají, jak přemýšlí. Divili byste se, jak jsou rozumné a jak velmi rozumně mluví. Například jsem potkala dítě a ono Mi řeklo: „Mám rád měsíc.“ Řekla jsem: „Dobře. A je na měsíci něco špatného?“ „Není, ale pořád se schovává za mraky.“ Zeptala jsem se tedy: „Proč to dělá?“ „Protože hodně chodí. Tak je unavený a musí odpočívat. A proto se schovává. Kdyby tolik nechodil a zůstal na jednom místě, nemusel by to dělat.“ Jen si představte! Jak se na to všechno dívá malé dítě! Byla jsem překvapena, jak malé dítě ví, co je správně a co je špatně. Jak se chovat, jak správně rozumět, jak se mají věci dělat. Nikdo je to neučí, nemají předsudky, nic takového. Vědí ale, jak se chovat. A jsou stále pod dohledem Božského. Vím o dětech, které spadly z velké výšky. Nic se jim nestalo! A také žádný had ani nic podobného děti neuštkne. A říká se, že ani tygr se nikdy nepokusí sežrat dítě. Co to znamená? Jaká síla se za tím skrývá, že jsou děti tak chráněné a mohou růst? Pak ale vyrůstají do tak hrozivých stvoření, která jsou necudná, která běhají za ženami, nebo ženy běhají za muži. Je to dnes tak časté. A je neuvěřitelné, jak to mohou dělat lidé, kteří jsou dokonce sahadžajogíny. Ti to samozřejmě nedělají. Ale někteří z nich jsou stále v tomto zmatku. Když máte tedy svého Šrí Ganéšu upevněného… …před vytvořením celého vesmíru vytvořila Matka Šrí Ganéšu. Je-li On přítomen, život je velmi snadný. V takové společnosti je život velmi snadný. Takové přátelství je také velmi snadné. Protože neexistuje nic jako přivlastňování si druhých ani žádná podobná, můžeme říct, zvrácenost. Když máte chtivé oči pro ženy, chtivé oči pro peníze, chtivé oči pro majetek, Ganéša se zničí. On jen ví, jak se radovat. Mít radost ze všeho. Není důležité, jestli něco patří vám, jestli to patří Mně, na tom nezáleží. Měli byste ale vědět, jak se těšit krásou té věci. A máte-li tu radost uvnitř sebe, pak nestárnete, protože máte stále radost. Proč stárnout? Obvykle se to ale neděje. Jste velmi kritičtí, jste velmi, řekla bych, sobečtí a někdy hloupí, velice hloupí. Ztrácíte všechno to, co se váže k vašemu Duchu, který je radost. Co je vaše Já? Já není nic než radost. Radostný člověk je rozhodně člověk, jehož Duch se projevuje skrze radost. Takový člověk dává radost, je tak vtipný. A nikdy nikoho neponižuje. Ve všech maličkostech vidí krásu. A přirozenost každého tvoření je tak krásná. Skutečně Mě překvapuje, jak je to možné, že se poezie dostává k tak málo lidem. Protože neustále popisují milostné záležitosti, to a ono, všechny nesmyslné věci a věci, které vás činí nešťastnými. Neštěstí není příznak člověka, který je realizovanou duší. Máte-li tedy ten problém nespokojenosti, dávejte si pozor a sledujte, proč jste si rozvinuli tento podivný postoj vůči všemu. Proč se nemůžete vším těšit? Díváte se na toho a onoho člověka, ale nikdy nemáte radost. Zatímco když sledujete děti, je to velmi zajímavé. Ony se dívají … například jsem viděla jednu legrační situaci. Ten žert se týkal dítěte. V domě měli na návštěvě hosta pozvaného na jídlo a on právě jedl. A to dítě vidělo toho muže jíst a řeklo: „Mami, on nejí jako kůň, ty jsi říkala, že jí jako kůň.“ Takové jsou děti. Velmi prosté, prostosrdečné a takto druhé opravují. Napravují. Co dětem říkat, o čem s nimi mluvit je velmi důležité, protože když jim říkáte „toto nedělej!“, budou to dělat takovým způsobem, že to bude směšné, úplně směšné. A jsou zpočátku tak poslušné. Myslí si: „My jsme děti, máme poslouchat.“ A tato poslušnost pochází z jejich prosté povahy. Neměli bychom jim toho ale říkat příliš mnoho a neměli bychom se je snažit řídit a říkat jim: „Nedělej to, nedělej ono!“ Pokud to budete dělat znovu a znovu, děti to nebudou chápat. Nemusíte jim všechno říkat, když jsou to cudné děti, když jsou vychovány v cudné společnosti. Proto pořád opakuji: „Posílejte děti do naší školy.“ Protože děti musí být cudné. Musí chápat hodnotu cudnosti. A tyto moderní společnosti, na Západě především, strašlivě ničí dětskou nevinnost. Tolik bychom se toho měli od dětí naučit. Jak jsou nevinné, jak jsou prosté. Jsou velice štědré; děti rozdají všechno, co mají, všechno. Nechápou, co to znamená něco vlastnit. Jen si představte. Pokud se někomu něco líbí, v pořádku, vezmi si to. A schovají něco pro člověka, který má něco rád, rozumíte. Jsou ohromné. Od dětí se toho musíme hodně učit. A jejich usměvavé tváře a jejich radost by nás měly naučit, jak se chovat. Protože skrze ně velice jasně září Šrí Ganéša. Veškerá inteligence, všechny krásné věci, které říkají, řekla bych, že byste to všechno měli zapsat, co vaše děti říkají. Byla by to totiž kniha plná tak zajímavých příběhů, a místo psaní o válkách a hrozných věcech, které se dějí ve světě, raději pište o kladných věcech, o nichž vám mohou říct děti. Děti nevěří na celý ten hromadný nesmysl módy. Ne. Všimněte si, že jsou vždycky pořádně oblečené. Nemají potřebu chovat se jako všichni ostatní. Znamená to, že jsou velmi nezávislé. Nejsou otroky žádné společnosti. A nechtějí následovat něco, co dělají všichni. Ne. Sledují vlastní cestu a žijí velmi důstojně. Jsou velice důstojné a jejich smysl pro cudnost je velmi dobře vyvinutý. Nebudou nosit něco, co bude obnažovat jejich tělo nebo co bude ukazovat, že s nimi něco není v pořádku. Někdy naše děti velmi zanedbáváme. Možná kvůli problémům s penězi, nebo nevím, kvůli nějakým problémům mezi manželem a manželkou, a děti jsou zanedbávané. A jakmile jsou zanedbávané, může se jim stát cokoli. A myslím, že je to velký hřích, když se lidem narodí děti a oni je pak zanedbávají. Dětem by mělo být dáno v rodině, v domácnosti přední místo. A měli by se o ně všichni starat. Ony jsou tím nejdůležitějším. Ne že někdo, kdo je hlavou rodiny, může na děti křičet. Nic takového! Navíc jsem si všimla, že to, jak se pouštíme do všech těch podivností a vytváříme si špatné zvyky, děti nedělají. Vědí, že je to špatné a nemá se to dělat. Díky své nevinnosti vědí, že se to nemá dělat. Rozumíte, někdy si mohou hrát s ohněm a dělat něco takového. Když se ale popálí, už se toho nedotknou. Učí se velmi rychle. Je to kvůli jejich věku, když rostou. To, co je ale teď opravdu třeba, je, aby rostli dospělí. Když rostou děti, učí se. Ale co dospělí? Také se musí učit, jak být ke všem milí a laskaví. A jak být k druhým milosrdní. Odkud pochází ta představa o kritizování? Nevím. Ať jdou kamkoli, začnou s kritizováním. Děti nikdy nekritizují. Nikdy takové věci nevidí, nikdy. Když přijdou do nějakého domu nebo kamkoli, jen se tím těší a vidí, co je tam dobrého. Viděla jsem, že vždycky přijdou a řeknou: „Podívej, jakého pěkného Šrí Ganéšu tady mají.“ Ten dům může být špinavý, může zapáchat, nic takového jim nevadí. Chápete, jejich oči vidí pěkné a dobré věci. Ony tomu všemu nepropadají. Kvůli modernímu životu se však také u dětí rozvinula podivná povaha, a když vyrostou, říkají: „Nemám rád to, nemám rád ono,“ a mají pochybné, scestné, řekla bych, představy o životě, který bychom se měli snažit střežit. Protože dnes se společnost rozvíjí tak rychle. Je tu televize a mnoho dalších, řekla bych, způsobů propagace věcí, které nejsou pro děti dobré a které by ani neměly vidět. A když jsou děti realizované duše, nevidí je rády. Nerady se dívají na násilí. Všimla jsem si, že se nerady dívají na nesmysly. To nemají rády. Když ale rodiče sedí a baví se nesmyslem, pak tam sedí také. A postupně se jim to vkrade do hlavy. Normálně ale děti nemají rády žádné násilí, bití a podobné věci. Musíme se toho od nich tedy hodně naučit, protože jsou nevinné, protože mají kvalitu nevinnosti, je si jich tedy třeba vážit. Nemám ráda, když lidé své děti bijí nebo fackují, a když naplňují vlastní ambice prostřednictvím svých dětí. To je velmi špatné. Měli byste je nechat na pokoji, jsou dokonalé. Jde jen o to dát jim správné představy ve správný čas, ocenit jejich cudnost, jejich dobré chování. To je třeba. Neměly by ale přejímat ideje a představy společnosti, ve které žijí, což pak děti kazí. Překvapilo Mě, když jsem jednou potkala dítě, které řeklo: „Chci mít auto.“ „Jaké auto?“ „Mercedes.“ Řekla jsem: „Proč ne rovnou Ferrari?“ Rozumíte, tato orientace na peníze pochází z dětství. Když od dětství mluvíte o všech těch věcech, orientovaných na peníze, děti je také znají a pak takto mluví. Existuje tolik dalších věcí, kterým bychom se měli vyhnout. Nedovolte jim přibližovat se takovým věcem, které vytvářejí orientaci na peníze, protože to je problém dneška, že všude nacházíte lidi, kteří vydělali peníze nelegálně. Tolik peněz. Toho není zapotřebí. Ale pořád to pokračuje a tato orientace na peníze je absurdní záležitost. Je to nenasytnost, šílenství, řeknu vám, skutečné šílenství. Někdo chce mít, řekněme, pětadvacet aut. Sedne si do pětadvaceti aut? Chce mít pětadvacet letadel. Co s nimi bude dělat? Kvůli tomu všechny podvádí, dělá jim problémy, zbavuje druhé peněz. Lepší je být chudý než takový. To se tedy dnes děje a ta cesta, kterou se lidé vydali, je špatná. Je to cesta pravou stranou, pravostranná cesta. Řekla bych to tak: my naši Sahadža jógu začínáme od Šrí Ganéši, který je na levé straně. Ne na pravé. Nejprve rozviňte svoji levou stranu. Když pak přijdete na pravou, budete v pořádku. Proto máme Sahadža jógu zcela postavenou na Šrí Ganéšovi. Jakmile je tam On, jste zcela v pořádku a nemáte žádný problém. Nechybí vám moudrost. Jakmile jste se Šrí Ganéšou, máte jasný pohled na věci, na to, jak se chovat, jak žít, a neupadáte do hloupých věcí, jako je chtíč, nenasytnost a jiné nesmysly. Lidé jsou ale zmatení, chápete. Když vyrostou, pouští se do různých věcí. Když na děti působí dobré vlivy, když je velmi pěkně ovlivňuje řádný rodinný život, patřičný školní život, mají správné vedení, všestrannou lásku a podporu ve svém růstu, pak jsou děti extrémně hodné, krásné. Žehnám všem sahadžajogínům, aby měli takové děti a aby se o své děti starali. To je velice důležité, protože oni jsou zítřejšími sahadžajogíny. A oni by měli být lepší kvality. Protože vy jste z jiného těsta. Ony pocházejí z nevinnosti, takže jsou velmi čisté a jejich čistotu je třeba ctít a chránit. Možná pochopíme důležitost dětí a rozvineme v nich kvality Ganéši. Velice vám děkuji.