Praktické porozumění kolektivnosti (32 min)

(Location Unknown)

PRAKTICKÉ POROZUMĚNÍ KOLEKTIVNOSTI

1. VÝZNAM KOLEKTIVNOSTI

Kolektivnost neznamená, že bychom se k sobě všichni měli připoutat jako slepení lepidlem. Nebo že se všichni staneme něčím jako Gibraltar. Skála Gibraltar. Ne, tohle to neznamená. Znamená to, že ať jste kdekoli, jste spolu spojeni. To je kolektivnost. Ale když spolu nejste spojeni a jen jste na sebe přilepení, jsou to naprosto nevhodné podmínky k soužití. Mám pocit, že lidé význam kolektivnosti ještě nepochopili. Když neexistuje žádný „druhý“ – Ananya. Když neexistuje nikdo jiný, neexistuje žádná jiná osobnost. Jiné osobnosti jsou od vás oddělené kvůli levé nebo pravé straně. Nebo kvůli oběma. Svým Já jste však plně jen tehdy, když jste naprosto odpoutaní a vaše Kundaliní tančí – jste sami, a přece nikdy osamělí. Tato jednota s celkem vám dá veškeré bezpečí, veškerou radost, kterou chcete, a proto probuzení Kundaliní znamená kolektivnost. Dokud ve své bytosti nebudete chtít absolutní kolektivnost, Kundaliní nebude stoupat.

2. JEDNA VELKÁ RODINA

Pojďme se zaměřit na to, v čem co se týče kolektivnosti pokulháváme. Má to velice praktické a věcné opodstatnění. Nejprve musíme pochopit, že bez kolektivity nemůžeme existovat. Tak jako tělo musí být spojené s mozkem, stejně tak Sahadža jóga nemůže existovat bez kolektivity. Jakmile tohle jednou pochopíte, musíte to vypracovat tak, aby se kolektivnost plně upevnila zevnitř i navenek. Nevím, co lidem přichází na mysl jako první o jiném člověku. ale první věc by měla být, že toto jsou vaši skuteční příbuzní. Nikdo jiný není váš příbuzný. Tyto děti jsou vašimi dětmi, tito muži jsou vašimi bratry a tyto ženy jsou vašimi sestrami. Jsme jedna velká rodina. Jsme nedílnou součástí jednoho těla. Tato ruka nemůže udeřit druhou ruku. Díky Bohu, že ta ruka nemyslí, jinak by, tak jako lidé, mohla začít o druhé ruce smýšlet špatně. Ale nedělají to. Jsou totiž spojené s činností jednoho mozku.

3. ČISTÉ VZTAHY

Můžeme si všimnout, že jakmile vzestoupíme v kolektivním vědomí a když žijeme v kolektivu nebo se kolektivně setkáváme, Šrí Krišna ve Višudhi čakře ustanoví… reprezentuje tento čistý sesterský vztah. V kolektivním soužití, které máme, v ašrámech, ve kterých žijeme, kde se pohybujeme jako sahadžajogíni, když v nás není tento základní princip, pak nastává zmatek, naprostý chaos. Dokud se neupevní ta čistota ve vztazích, že kromě mé manželky jsou všechny ostatní ženy mé sestry nebo matky, nelze mít řádné společenství. Chaos v sociálním systému Ameriky je proto, že nemají žádný cit pro čistotu vztahů. Jakmile ženu oslovíte sestro, stane se vaší sestrou. Jakmile někoho oslovíte bratře, stane se vaším bratrem. Není to tak, že se musíte narodit stejným rodičům, to není nutné. Jedná se o velmi důležitý princip, díky němuž může existovat velmi čistá společnost, ve které každý může žít v klidu.

4. ZMATEK A KLID

Vezměte si strom, který stojí uprostřed vřavy nebo tam, kde je zemětřesení, tehdy neroste. Když zemětřesení ustane, vše se ztiší, vše je v míru, jen tehdy může strom růst. Stejně tak náš růst může nastat jedině, když v sobě máme mír. Aby tedy Kundaliní rostla do šířky i do výšky, musíme mít nejprve ve svém nitru klid a mír. Tento klid je však možný jen tehdy, když dokážete žít v míru s ostatními. Pokud nedokážete mít mírumilovné vztahy s ostatními sahadžajogíny, s jinými členy kolektivu, pokud jste rozrušení a zmatení, Kundaliní vůbec nemůže stoupat. Proto je kolektivnost tak důležitá. Bez kolektivity se vaše Višudhi nemůže otevřít a bez kolektivity nemůže vaše duchovnost růst. Duchovní růst, jak se říká, je jako strom života, který je vzhůru nohama, kořeny jsou v mozku a Kundaliní musí stoupat a vyživovat ten mozek. Tak jako zaléváme kořeny. Pak začne výživa proudit dolů, a tím se začínáte rozvíjet.

5. MILOSRDENSTVÍ A LÁSKA

Matka řekla, že musíme být milosrdní. Máme snad milosrdenství pověšené na stěně? Kde je používáme? Kde své milosrdenství používáme? Sahadža joga se musí praktikovat. Ne že jen neustále sedíte před Mou fotkou. Tohle Sahadža jóga neznamená. Znamená to, že své milosrdenství projevujete v praxi, že je žijete. Pak také musíte projevit lásku. A jak projevujete lásku druhým? Když někoho milujete, co děláte? Snažíte se ho potěšit. Pouhé drobnosti mohou udělat lidem velkou radost. Vím, že se Mě všichni snažíte potěšit třeba dárky, hledáte, co by pro Mě bylo dobré, sháníte pro Mě krásné květiny, děláte krásné věci pro Mé potěšení. Mám z toho velikou radost, opravdu. Ale ještě větší radost mám, ještě mnohem více Mě těší, když chápete kolektivnost a snažíte se těšit jeden druhého. Abyste tedy projevili v praxi svou lásku – kde ji projevujete? Položte si otázku: „Kde projevuji lásku? Co miluji?“ Máme rádi svůj dům, své fotografie, své dekorace, tohle všechno. Ale projevuji tuto lásku své ženě, svému muži a jiným sahadžajogínům?

6. ROZVÍJENÍ TRPĚLIVOSTI

V naší sahadžajogínské kultuře musíme šířit milosrdenství a lásku. A za třetí musíme praktikovat trpělivost. Vím, že některé děti jsou možná trošku větší rošťáci, některé menší. Někteří lidé jsou příliš hovorní, až Mi z nich jde někdy hlava kolem. Stále mluví, mluví a mluví, tak moc! Někdy si říkám, že je to snad i dobře, Moje ústa si tak odpočinou. I tak se na to dá dívat. Jinak prostě vypněte, nechte ho mluvit, vypusťte to, ať říká cokoli. Až se vypovídá, až se vyčerpá, pak už vám dá pokoj a bude spokojený, že někdo vyslechl jeho žvanění. Je potřeba mít trpělivost. Být trpěliví takovým způsobem, aby si ostatní vaší trpělivosti všimli. Třeba včera jsem seděla a tři hodiny si potřásala rukou s různými lidmi, kteří měli všechny možné problémy. A člověk, který přišel jako poslední, řekl: „Když jsem viděl vaši trpělivost, rozvinul jsem si svou vlastní.“ To láska vám dá trpělivost. Tato láska vás vyživuje. Je to opravdu velmi praktická metoda. Zde neříkám, abyste důvěřovali Bohu. Jen důvěřujte sami sobě. Zcela realisticky, protože tady se bavíme o vašem mozku.

7. ZNEUŽÍVÁNÍ A RESPEKT

Dnes už bychom tedy měli rozumět tomu, že bychom se všichni měli stát kolektivními zevnitř. Neměli bychom kvůli všemu nevražit a reptat, ale kolektiv si užívat. Druhá stránka věci je, že byste neměli zkoušet kolektivitu zneužívat. Jinak se dostanete do problémů. Viděla jsem například lidi, kteří nevědí, jak používat koupelnu. Pokud jste kolektivní, musíte respektovat kolektivnost druhých. Vaší přítomností nesmí za žádnou cenu nikdo jiný trpět nebo se cítit jakýmkoli způsobem potupen nebo obtěžován. Když jste tedy v kolektivu, mělo by to být tak, že druhý se bude těšit vaší společností, bude se radovat z toho, že jste tam. To je něco, kde pak není žádný problém. Jenže když jste nároční, když stále něco potřebujete a jste sebestřední, pak ani náhodou nejste kolektivní a budete z toho mít potíže. Automaticky budete mít problémy. Když si tohle uvědomíte a řádně tomu porozumíte, vyřešíte tím svou Ádžňu.

8. HNĚV A ODPUŠTĚNÍ

Například hněv. Někdo se často naparuje: „Jsem na něj hrozně rozzlobený!“ Chlubí se tím! Ale jen ten hněv přeměňte v odpuštění a uvidíte, že místo vás se dostane do problémů ten dotyčný. Hněv rozčílí vás. Ale odpuštění rozruší druhého, automaticky. Je to ta největší zbraň, jakou máte – odpuštění. A to dokonale ukazuje Buddhův charakter. Říkáme sice, že musíme každému odpustit, ale v praxi to neděláme. Jako blázni si pamatujeme každou malichernost. Slyšela jsem, že jen had má tuto schopnost, pamatovat si, když mu někdo ublížil. Zjišťuji však, že lidé se mu naprosto vyrovnají. Cokoli, co se stalo před třinácti, patnácti lety, všechno si pamatují, vše, co se jich dotklo. Ale jak oni ublížili druhým, to si nepamatují. Jak sami byli zlí na ostatní, to už nevědí. Tohle dělá lidská mysl, která je v egu, neustále může každému ubližovat, ale necítí to. A superego, které přijímá všechna ta ublížení a stále si na ně stěžuje.

9. KRITIZOVÁNÍ A NAMYŠLENOST

Nekritizujte kolektivitu. Jakmile sama na něco přijdu, dám to do pořádku. Moudře a opravdově se kolektivity držte. A snažte se udržovat kolektiv pospolu. Pomáhejte ostatním držet se kolektivu a radovat se spolu. Nekritizujte se navzájem. Jestli máte zvyk kritizovat, kritizujte jen sami sebe. Lepší je kritizovat jen sám sebe, protože i tohle je návyk. Jak jsem viděla, obzvlášť na Západě, lidé reagují úplně na všechno. Podívají se na koberec: „Eh, ten se mi nelíbí!“ Není váš, neplatili jste ho. Co s ním máte společného? „Ne, mně se nelíbí!“ Není váš! Co řešíte? Jen tu leží. Proč by vás to mělo rozčilovat? Nemám rád tohohle člověka. Nelíbí se mi tyhle šaty. Kdo jste? Nemám rád… Tohle „nemám rád“ v Sahadža józe není dovoleno. Věci se dají říkat určitým způsobem. Není však třeba říkat vůbec nic. Takže veškerá tahle namyšlenost a předvádění se jsou proti kolektivnosti.

10. ŽÁRLIVOST A SCHOPNOST OCENIT

Snažte se všechno oceňovat. Dětské obrázky, malůvky, všechno. Někdy namalují Můj obličej velmi podivný, nejen děti, ale i dospělí. Nevadí, stejně to oceňuji – velmi dobře, překrásné, moc hezké, abych toho člověka povzbudila. Kritizování by nám tedy mělo zmizet z hlavy, ale ocenění je třeba praktikovat. Mít uznání pro děti ostatních, umět ocenit jiné lidi, to je moc důležité. Neznamená to však, že si ceníte všech ostatních, ale svou ženu nebo muže trýzníte. To je také nerovnováha. V prvé řadě jste zodpovědní za svou rodinu, ale ostatních byste si měli cenit. To může nastat, když vůbec na nikoho nežárlíte. Nevím, kde se ta žárlivost bere. Nerozumím žárlivosti, nevím, proč by měl někdo žárlit. Když už jste tedy žárliví, musíte to obrátit správným směrem. Správné by mohlo být žárlit na člověka, který je duchovně výš než vy. Tím můžete sami sebe zdokonalit. Jestliže žárlivost vyvolává soupeření, pak konkurujte člověku, který je milosrdnější, více milující, obětavější, trpělivější než vy. Pak toto soupeření může vyústit ve velmi ozdravný souboj a kolektivita bude dobře vyživována.

11. AGRESIVITA A POKORA

A nejhorším nepřítelem kolektivity je agresivita. Někteří lidé jsou od základů agresivní, vyjadřují se velmi agresivně, říkají věci agresivním způsobem, ať už z jakéhokoli důvodu. Možná proto, že jsou vzdělanější nebo že pocházejí z velmi agresivní rodiny, možná trpí jakýmsi pocitem nadřazenosti, nebo komplexem méněcennosti nebo pocity nejistoty. Nebo jsou možná posedlí. Snaží se dominovat a projevují velmi silný pocit nadřazenosti vůči druhým lidem. Možná se cítí méněcenní, což není nutné, ale oni to tak mají. To je něco, co se musí držet na uzdě. K tomu je zapotřebí trénovat pokoru. Zkoušejte být pokorní. Pokora vypadá tak, že za žádných okolností nejste na nikoho agresivní. A když jsou druzí agresivní, přijmete to jako bezvýznamnou dětinskost, hloupost, pošetilost, na které nezáleží, protože vy jste tak silní, že to dokážete snést. To je pokora, kterou musíte trénovat. A když pak máte všechny tyto kvality, s úžasem zjistíte, že vaše sobectví zmizí.

12. KOLEKTIVNÍ POVAHA

Jedinou cestou, jak růst, je být kolektivní. Jiný způsob není. Pokud se lidé domnívají, že když se budou vyhýbat ášramu, žít kdesi o samotě, že toho hodně dosáhnou, takhle to v Sahadža józe vypadat nemá. Dříve lidé chodili do Himalájí, většina z nich tam byla o samotě a jen jeden nebo dva lidé byli vybráni pro duchovní růst. Zde se nejedná o duchovní růst, ale o růst kolektivnosti ve vás. Tak se stanete kolektivním člověkem, tím, kdo se těší kolektivem, který vypracovává kolektiv a který žije v kolektivu. Takový člověk si rozvine nový druh sil. Tyto síly jsou velmi subtilní a pronikají do každé molekuly, atomu, do lidí, kamkoli. Jejich pronikání je možné pouze tehdy, když máte kolektivní povahu. Jestliže nejste plně kolektivní, pak nemůžete dosáhnout té výšky, která je dnes pro Sahadža jógu naprosto nezbytná.

13. INDIVIDUALISMUS A INTEGRACE

Otázka: „Matko, cítíme tytéž čakry více na nohou než na prstech rukou.“ Protože zde není začlenění se. Musíte docházet do kolektivu. Musíte se stát více kolektivními. Tělo se musí stát kolektivním. Je to tak, že když nejste kolektivní člověk, cítíte je někdy na nohách, někdy na rukách, někdy na hlavě. To není dobré. Musíte se pokusit být více kolektivní. Potkávat více lidí, více se zajímat. Pochopte, vaše tělo nebude pracovat efektivně, dokud je nezačnete používat. Pochopte, že když to vypracováváte individuálně, nerozvine se to na kolektivní úrovni. Protože, kde to používáte? Napravujete sebe sama, abyste to předali ostatním. Ale když to nepředáváte, když to nevypracováváte kolektivně, chybí zde to proudění, cirkulace.

14. KOLEKTIVNÍ MEDITACE

Meditovat pospolu je ten nejlepší způsob, jak vnímat kolektivitu. Můžete samozřejmě meditovat i doma a čistit se, abyste dosáhli hloubky, ale musíte také meditovat společně. A když meditujete v kolektivu, síla, kterou máte, posiluje ostatní, a síla celého kolektivu se o hodně zlepší. Společná meditace je nesmírně důležitá. Každý musí pochopit, že kdykoli má čas, například po ránu, půjde meditovat do ášramu. Řekněme v sobotu ráno půjdeme meditovat do ášramu. Půjdete tam jen kvůli meditaci. Budete meditovat a pak odejdete. Protože v ášramu sídlím Já, jsem zde. Vydejte se tedy z domova sem a meditujte. Meditace vám velmi pomůže. Kdekoli jste pospolu, jsem s vámi. Ale když jste každý sám, nejsem s vámi. Jen v obtížných situacích, do kterých se dostanete, kdy si myslíte, že tam nejsem, tehdy jsem s vámi. Ale když se úmyslně straníte kolektivu, nejsem s vámi. Snažte se tedy vypěstovat si kolektivnost, jinak neproniknete do své vlastní hloubky, nemůžete se stát dobrým sahadžajogínem, nemůžete se ani nazývat sahadžajogínem. Stát se jím může jen ten, kdo má smysl pro kolektivnost.

15. EGO A ODEVZDÁNÍ SE

„Sangham šaranam gačámi.“ „Sangha“ znamená kolektivita. „Odevzdávám se kolektivitě.“ Takže zde, s plným uvědoměním… Mám na mysli bez zhypnotizování. Zhypnotizovaní si žijte, jak chcete. Ale s plným vědomím a s úplným porozuměním se musíme stát kolektivními. Jakmile jste bez ega, znamená to, že jste se odevzdali. Nikdo vás nemůže oklamat. Chápete? Nikdo vás nepodvede, protože je zde vyšší síla, která nad vámi bdí. Tímto způsobem bychom měli rozumět Buddhovi, takto bychom měli chápat Buddhovy kvality v sobě, takto může být rozpuštěno naše ego. Když řeknete: „Matko, my se Ti odevzdáváme,“ znamená to jen, že své hrozné ego posíláte na věčnou dovolenou, to je ten smysl. Tím se to ego vytrácí. Mám pocit, že teď se vám všem, skoro všem, více či méně otevírá Ádžňá. Pak se budete všemu smát. Budete si dělat legraci sami ze sebe. Budete se prostě vším těšit. 16. KVALITA VIRÁTANGANY V neposlední řadě musíme pochopit, že všech sedm čaker, se kterými pracuji, spravuji na kolektivní úrovni Já, Viráta. Kvalita Virátangany je, že v nás vytváří toto univerzální vědomí, kolektivnost. A pokud nepochopíte, že v moderní době jsme na duchovní cestě jedině všichni kolektivně… Tak to prostě je. Protože jsme dospěli do stádia Sahasráry. A zde musí být pouze kolektivní vypracovávání, neexistuje žádný jiný způsob. Je to ten nejdůležitější bod, který si musíme uvědomit, že když nedokážeme být kolektivní, ať už kvůli čemukoli, ze žárlivosti, méněcennosti, čemukoli, co vyplouvá z pozadí jako červ, který se souká napovrch, pak vězte, že je něco špatně s vámi, ne s kolektivitou. Doufám, že porozumíte Mé vizi a že při Mně budete stát, že do toho vyrostete. Má vize zcela závisí na vás. Musíme změnit celý svět v překrásné místo a k tomu není třeba žádných velkých obětí, už jste požehnaní, nemusíte mnoho dělat. Jen udržujte svou pozornost na zdroji té síly. Bůh vám žehnej! Děkuji. Matthias říká: „Slibujeme.“ Můžeme to říct všichni? Kolektiv: „Slibujeme, Šrí Mátadží.“ Děkuji.