Šrí Ganéša púdža: Jak daleko zajít s dětmi (Switzerland)
Šrí Ganéša púdža: Jak daleko zajít s dětmi, 08/08/1989 Les Diablerets, Švýcarsko Dnes jste sem přišli, abyste Mě uctili jako Šrí Ganéšu. Před každou púdžou opěvujeme Šrí Ganéšu. A cítíme ke Šrí Ganéšovi ohromnou úctu, protože jsme zjistili, že dokud v nás Šrí Ganéša, který je symbolem naší nevinnosti, není probuzen, nemůžeme vstoupit do Božího království. A abychom zde i zůstali a těšili se požehnáními Šrí Ganéši, musíme mít svoji nevinnost plně rozvinutou. Tak Ho velebíme. A chválit Ho je velmi snadné. A i když jsme možná před příchodem do Sahadža jógy udělali něco špatného, On zcela odpouští, protože je věčným dítětem. Viděli jste děti, i když jim naplácáte, někdy jste na ně rozzlobení, ony na to zapomenou. Pamatují si jenom lásku, ne to, že ve vašich rukou trpěly. Dokud nedorostou, nepamatují si špatné věci, které se jim staly. Na samém začátku, když se dítě narodí matce, neví, čím prošlo. Pak paměť postupně začíná pracovat a dítě si v sobě začíná věci oživovat. Zpočátku si však pamatuje jen hezké věci, které se mu přihodily. Proto vždy rádi myslíme na dětství, co nám v dětství udělalo radost. Ale jak začneme vyrůstat, začneme si pamatovat všechna trápení a všechna soužení, jimiž jsme museli projít. Máme snahu všechny těžké zkoušky, kterými jsme prošli, zveličovat. V dětství si děti pamatují jen lidi, kteří je milovali, a ne ty, kteří jim ubližovali. Snad si to pamatovat nechtějí. Vypadá to tak. Ale až vyrostou, snaží se připomínat si jen lidi, kteří jim ubližovali nebo dělali potíže, Read More …