Planeta Sahadž, 13/02/2015, Gregoire De Kalbermatten, Šopron, Maďarsko

Takže já… Lidé se mě ptali: „O čem budeš mluvit?“ Odpovídám tedy, „Uvidíme.“ Měl jsem pár minut, připravil jsem jednu, dvě kresby. Dnes ráno bych vám rád pověděl o planetě Sahadž a přiblížil vám planetu, na které žijete. Chtěl bych vysvětlit paradox, paradox o tom, že JSME a NEJSME, a to v jeden moment současně. Protože je nesoulad mezi tím, o čem říkáme, že jsme, když říkáme, že jsme jogíni, a tím, čím se někdy zdáme být. Lidé tím pak mohou být trochu zmateni nebo rozhořčeni. Někdy se mě lidé ptají: „Jak dlouho jsi v Sahadža józe?“ Lidé se mě ptali: „Jak dlouho děláš Sahadža jógu?“ To přivádí do rozpaků. Jako byste se staré paní ptali na věk, protože v srpnu bych odpověděl, že jsem v Sahadža józe 40 let. A pak se musím podívat do zrcadla a ptát se: „Tak co jsi – velký jogín, nebo mini jogín?“ Tohle musím vysvětlit. Vysvětlení je velmi prosté, ale Boris se obává, že s překladem… Nevím, zda je to na hodinu s překladem nebo bez. Víte, Šrí Mátadží mi vysvětlovala, jak byla Ádi Kundaliní probuzena v Nargolu, poblíž Indického oceánu. Šrí Mátadží mi vysvětlila, jak byla Ádi Kundaliní v Nargolu probuzena. A trošku to připomíná krimi, protože Ona tam jela tajně sledovat rákšasa, který tam vedl seminář. Tam totiž měl Radžníš svůj velký tábor a Šrí Mátadží se vydala podívat se, co se tam děje. Ona mi řekla, že díky svým jogínským silám dokázala vidět, jak Radžníš každého posednul. Řekla, že si tehdy uvědomila, že advent zla pokročil mnohem dál, než myslela. Nechtějte po mně vysvětlovat, co Šrí Mátadží ví a neví, protože, víte, to je nad naše chápání, ale tohle je v podstatě to, co říkala. Řekla, že kdyby se to nestalo teď, umožnění realizace na masové úrovni, lidstvo by bylo zničeno. Mluvíme o květnu 1970, je tedy vidět, ubíráme se cestou k destrukci. Pak tedy přichází ta důležitá pointa příběhu. Popisovala, jak tam seděla pod stromem Bódhi a Ádi Kundaliní vzestoupila. Vy víte, jak nám to popsala. To, co ale řekla, je, že Kundaliní byla uvolněna, ačkoli lidstvo nebylo připraveno. A to je to podstatné. A to vysvětluje, co se děje dnes. Víte, dříve, když člověk získal realizaci, získal ji tehdy, když měl celý svůj subtilní systém čistý. Všechny čakry byly čisté, pozornost byla nirmala, pozornost byla čistá, nikdo nemohl být posednutý, člověk dosáhl úrovně, ve které Kundaliní stoupala. Ale Šrí Mátadží, jakožto svrchovaná vládkyně, nejvyšší vládkyně celého systému, přepsala Božské knihy. Udělala něco, co by žádné Božstvo, žádný Avatár, žádný světec před Ní udělat nikdy nemohl. Dala realizaci lidem, kteří nebyli připraveni. To tedy vysvětluje i posledních deset let Jejího života, o kterých řekla, že se odebere do sanjásy. Mysleli jsme, že odejde do Pratištánu a stáhne se, ale ne, uvedla se do stavu, ve kterém se, podle všeho, zřekla pozornosti na vlastní fyzické formě, a to na deset let, což bylo neskutečné odříkání! Pochopili jsme, že to udělala proto, aby nás… (očistila) Řekla totiž, že nás všechny pojala do svého kosmického těla, nás sahadžajogíny, nepřipravené. Učinila tedy tohle odříkání, aby pročistila všechny možnosti, které by mohly nastat, až odejde. A tohle je teď v podstatě na nás. Říkal jsem, jak jsme v TV na kanále o zvířatech sledovali, jak medvědice vyhání medvíďata do divočiny, malá medvíďata, která chtějí zůstat s mámou, ale nemohou, ona je odhání. Protože to je jediný způsob, jak se z medvíďat stanou velcí medvědi, kteří dokážou přežít, proto to dělá. To je těch deset let, kdy se stáhla, řekněme 2003 – 2013, více či méně. To také vysvětluje, proč když jsme jogíni, přesto dosud někteří z nás mají potíže, protože tu práci, kterou jsme neudělali před probuzením Kundaliní, musíme dodělat po probuzení Kundaliní. A když tomuhle porozumíme, pak se necítíme mizerně kvůli žádným obtížím. Abychom tedy měli nějakou představu o tom, jak tohle funguje, vraťme se k planetě Sahadž. (němčina) Máme co dočinění se dvěma silami: jedna je dostředivá síla, která vás posunuje dovnitř, a druhá je odstředivá síla, která vás vytlačuje ven. Na jedné nahrávce Šrí Mátadží říká, což není nijak povzbuzující, že vás tato síla dychtí vyhodit. To odpovídá dvěma druhům náboženství: jedno je vnitřní náboženství, které souvisí s dostředivým pohybem, a pak odstředivé náboženství, které vás tlačí pryč. Ano? To je externí náboženství. Šrí Mátadží se tedy v soukromí, ale i veřejně ptala: “Co uděláte, až tu nebudu? Uděláte to stejné, co jste udělali dřívějším náboženstvím?” Dobře, takže, co je tedy to vnitřní náboženství? K tomu se vrátíme. Co je externí náboženství? Externí náboženství je, že ne… Dobrá. To vnitřní náboženství je sahadža sthiti – sahadž stav, stav uvnitřnění bez úsilí. To je vnitřní náboženství. To všichni znáte, když jste v bezmyšlenkovém vědomí, když jste v lásce, v míru, když jste v Sahasráře. Ale protože proces očisty nás, nepřipravených jogínů, nebyl dokončen, nejsme ve sahadž sthiti vždy, když se nazýváme jogíny, a tehdy máme sklony k externímu náboženství, což je to, co Šrí Mátadží během posledních deseti let testovala. Víte, když jsme v sahadž sthiti, autoritu máme v sobě samých. A věděl jsem… Řekněme, když jsem v sahadž sthiti, nepotřebuji citovat Šrí Mátadží, nemusím vám říkat, že když Šrí Mátadží něco řekla, měli byste poslechnout, protože budete cítit moje vibrace a budete vědět, že říkám pravdu. To je sthiti. Když však nejsme v sahadž sthiti, pak hledáme autoritu vně, ok? Venku. Externí náboženství hledá vnější autoritu. Například tedy… (video přerušeno) Například jako v modelu katolické církve nebo sunnitů, kde člověk následuje papeže nebo kalifa ve jménu Krista nebo ve jménu Alláha. Nenásledují Krista nebo Alláha, následují papeže nebo kalifa. Tento model externalizace jsme museli otestovat, protože jsme v kolektivu měli některé lidi, kteří následovali jednoho nebo druhého jedince, přesvědčeni, že toto je autorita, kterou je třeba následovat. Když však obezřetně rozlišujeme, přijímáme všechny potřebné podněty, ale následujeme jen Šrí Mátadží, tak jako Šrí Ganéša. Dalším pokušením externího náboženství, které bylo také otestováno, je hiearchie. Hierarchie. Víte, pokud máte za lídry byrokraty, pak, víte, stejně jako obuvník dělá boty, byrokrat zavede byrokracii. Já jsem byrokrat, já to znám. Zakončil jsem svou kariéru jako náměstek generálního tajemníka a byl jsem… Víte, jednou jsme byli na zámečku se Šrí Mátadží a já byl trochu drzý… Popichoval jsem Sira CP, říkal jsem: “Šrí Mátadží, jsem o pozici níže než Sir CP a o jednu pozici níže než Sir CP zůstanu.” Víte, práce nás demokratů… máme totiž nutkání zavádět hierarchii, nutkání zavádět byrokracii, nutkání zavádět pravidla a směrnice a někteří dokonce zavedli pravidla na zkoušení vibrací za pomocí obálek! Najednou jsme se ocitli ve světě naprostého idiotství. Kdepak ses ztratila? Víte, s byrokracií se ztratíte tak či onak. Dalším pokušením externího náboženství… Jakmile vše pěkně zestrukturalizujete, jste jako ve skořápce, ale nejste v tom sthiti. Protože čím pevnější skořápka, tím méně máte sthiti. Další pokušení, kterému je potřeba porozumět, toho externího náboženství, je… Víš co znamená „obracet na víru“? To je konvertovat na novou víru. Na novou víru. Když konvertuješ lidi na novou víru. Protože je o tom být aktivní, je to jako, víte, děláte více programů, máte více ašrámů, jste něco jako prodejce coca-coly: prodáte více lahví, dáte více realizací. Víte, to je model Pavla, svatého Pavla. Ač nikdy nebyl s Kristem, neznal Krista, nenaslouchal Kristovi, zčistajasna se stal velkým lídrem křesťanství, zaneprázdněný psaním dopisů, organizováním veřejných programů, zakládáním bhadžánových kapel. Takové povahy jsou i mezi námi. Musíme pochopit, že Šrí Mátadží skutečně řekla, že naše práce je dávat realizace a naší prací je utvářet z lidí sahadžajogíny. Když ale sám nejsem sahadžajogín, když sám nejsem v sahadž sthiti, jak bych to asi mohl dokázat?! Když chcete ve škole dítěti dávat hodiny kresby, musíte umět kreslit. Když chcete nastolit „sahadža svět“, musíte sami být manifestací sahadža světa. Toto jsou různé varianty známých témat (odstředivost a dostředivost). Když se na to podíváte v kontextu těch posledních deseti let, kterými jsme prošli, a že byly velmi těžké, pochopíte, že Šrí Mátadží testovala tyto dvě síly. A mistr testování se jmenuje Mahámája. Ona je tedy ta, která zkouší, a to Ona dává známky, ne my. My se máme snažit projít co nejlépe. Co bych však navrhl, jak projít nejlépe, je pochopení toho sahadž sthiti, skutečné Sahadža jógy, že to není o budování ašrámů, zřizování rad ani zpívání bhadžánů, ačkoli samozřejmě, to vše je toho součástí, ale esencí toho všeho je být v sahadž stavu. A pokud jsme upřímní, pokud jsme upřímní a podíváme se na 24 hodin, zeptejme se: „Ok, kolik hodin z těch 24 jsem v sahadž stavu?“ Pojďme si položit tuto otázku. Upřímně! Protože upřímnost dává světlo a ve světle vidíme, a když vidíme, napravujeme se. Toto je tedy 25 let Sahadža jógy v Maďarsku, pojďme všem maďarským sahadžajogínům zatleskat. Ok, co je tedy to vnitřní náboženství? Vnitřní náboženství je směřování k ose planety Sahadža. A co je ta osa planety Sahadža? Znáte ten příběh o diskuzi mezi… Nechtějte, abych to vysvětloval, ok? Ten příběh je o diskuzi mezi Trimúrty, kdo z nich je nejvyšší: je to Šrí Šiva, Šrí Višnu nebo Šrí Brahma? Tehdy uviděli lingam (symbol Šrí Šivy). Příběh tedy pokračuje tak… V příběhu labuť Šrí Brahmy letí vzhůru najít vrchol lingamu a Višnu na sebe vzal podobu divočáka, aby se zemí proryl ke konci lingamu. Můj divočák není moc povedený, ale… Ani jeden však nedosáhl konce. Ovšem Brahmadéva podváděl, protože zalhal, že ho našel, zatímco Višnu byl čestný a přiznal, že spodní konec nenašel. Kvůli tomu se říká, že Brahmadéva v Indii není uctíván. Pointou tohoto příběhu je, že osou planety Sahadža je lingam. A tohle nám Šrí Mátadží říkala, když začínala s veřejnými programy. Nejprve řekla: „Klaním se hledačům pravdy,“ a mimochodem, my skutečně potřebujeme kuráž, abychom stáli za pravdou, když jsme sahadžajogíni… mimochodem. A zadruhé řekla: „Pravda je to, že jste Duchem.“ Duch je Šrí Šiva v tom smyslu, že naše vědomí vejde do Pravdy – Sahadž sthiti, což je blaženost. Cílem vnitřního náboženství je tedy osa planety Sahadža. I proto se zítra chystáme uctít púdžou Šrí Šivu. Naše cesta, mé sestry a moji bratři, naše cesta je příběh o návratu, vracíme se domů. Prošli jsme tímto dlouhým dobrodružstvím, prošli jsme tímto dlouhým piknikem, kterému se říká lidská existence, a teď jsme na cestě zpět tam, odkud jsme přišli. A to v lidském vědomí, protože pocházíme od Boha a navracíme se zpět k Bohu. Tohle je tedy, chcete-li, malý nástin té osy. Zde máte materiální svět… Byl někdo zraněn? Tady máme ten materiální svět, předpokládám. Myslím, že bude bezpečnější sundat to. Tohle je hezky načasované, protože materiální svět skoná, my však budeme dlít ve věčnosti, neboť věčnost je náš domov. Na cestě zpět jsme zde, v materiálním světě, což je také místo, kde se odehrává ta mája, iluze, dostředivá a odstředivá hra. Ale v historii lidstva, v historii náboženství, tato cesta návratu začala, když jsme překročili Dévalóku. Dévalóka nastala, když naši předkové uctívali Dévy, Božstva. Kupříkladu zoroastriáni uctívali oheň, Inkové ucítívali Súrju, Boha Slunce, Řekové, jak víte, se svým panteonem uctívali Dévy. Později, blíže k dnešní době, můžeme říci od vynálezu vědy, jsme vstoupili do Brahmalóky. Protože Šrí Brahma je Pánem všeho stvořeného a za pomocí vědy v podstatě studujeme to, co stvořil. Věda tedy studuje Boha, ale samozřejmě vědci o tom neví, to je zřejmé. Myslí, že studují hmotu. Studují však hmotu, která byla vytvořena Stvořitelem hmoty. Takže celý vědecký výzkum, který přivedl naši společnost tam, kde se nachází, prochází skrze Brahmalóku. A poté… Víte, znázornil jsem tady Vaikuntu, to je Šrí Višnulóka, což neznamená, že jsme došli do Vaikunty, ale díky tomu, že jsme se stali hledajícími, stali jsme se herci v dramatu naší vlastní evoluce. Hledající nejsme jen vy a já, teď. Filozofové před Sókratem, jako Pythagoras či Parmenidés nebo… (video stopnuto) už pracovali s posunem vědomí, se silou evoluce. Borisi, skončím velmi brzy, protože jsme dorazili k ose os (Sušumna nádí) kde je ten stav – sthiti. Víte, že si nás Šrí Mátadží dobírala, říkala, abychom počítali, kolika lidem dáváme realizaci. Ale věřte mi, že za celý svůj život jsem nikdy nepočítal, kolika lidem jsem dal realizaci, mně stačí, že to ví moje nebeská Matka. Když však dosáhneme sthiti, pak jen tím, že někde jsme, zvedneme lidem Kundaliní. Kdysi Šrí Mátadží řekla: „Vzpomeňte na Krista, měl jenom 12 žáků a podívejte, kam až se křesťanství dostalo, podrobilo si svět.“ Řekla: „Mohu transformovat svět s deseti skutečně dobrými jogíny.“ Naše cesta tedy směřuje k sthiti, protože tam se nám dostane požehnání Šrí Šivy, jenž je Kaljánem. Kalján… o tom je projev Šrí Mátadží, který byste si mohli poslechnout. Kalján je stav, ve kterém jsme požehnáni ze všech stran. Kdybychom všichni dokázali pochopit, že náš nejdůležitější úkol je, být tím, kdo věříme, že jsme, měli bychom hotovo. A jsem si zcela jist, že jsme všichni spolu na správné cestě. Víte, existuje vztah mezi (hledáním a nalezením), protože hledající jsou v evoluční vířivce, avšak jogíni v evoluční vířivce nejsou. Mezi obojím je však souvislost. To spojení najdete v jednom ze jmen Šrí Lakšmí – Anantasta. Protože Šrí Lakšmí je silou evoluce, je silou Šrí Višnua, stává se Mahálakšmí, Je silou evoluce. Mahálakšmí je silou evoluce. Jedno ze jmen Šrí Lakšmí říká, že Ona je Anantasta, což znamená, že sídlí ve věčnosti. Věčnost je tedy věčný přítomný okamžik, věčnost je, když jsme v Nirvičára Samádhí, věčnost je klidná. Dříve jsme se tedy vyvíjeli skrze akce-reakce, slučování, chaos, petice, dopisy emailem, vyčítání, poklesky, – to bylo před tím. Většina jogínů má dostatek inteligence k pochopení, že toto není náš model. Většina jogínů chápe, že teď je naše evoluce mírumilovná. Nemusíme nic dělat, stáváme se. To je to, co znamená sahadž. Budete čelit pokušení udělat ze sahadža kult, udělat ze sahadža sektu, udělat ze sahadža náboženství. Šrí Mátadží během těch deseti let svého stáhnutí se dovolila, aby se tyto alternativy rozbujely v malých dávkách, což je zpracováváno kolektivním vědomím jogínů, kteří jsou v sahadž sthiti. Víte, když jsme kolektiv, vstupujeme do sahadž sthiti, což je jediný směr, kterým se chceme ubírat, což je ten důvod, proč jste do Sahadža jógy přišli. Nepřišli jsme do Sahadža jógy… Přišli jste do Sahadža jógy stát se Sat-Čit-Ánanda. Tomu všichni rozumíme, jsme bratři a sestry, tohle všichni chceme, žádné nepřátelství, žádné boje, jen odpuštění, milosrdenství, ale také odvahu stát za Pravdou, protože Pravda je tohle (osa). Když jogíni nemají kuráž postavit se za Pravdu, minou osu. A podle mého vnímání v kolektivu jako celku je… (i když to nemohou vyjádřit takovým proslovem) je zde pochopení, že to je to, co chtějí. A to je důvod, že je v Sahadža józe pokrok, ač si to nemyslíte, protože vidíte rozdělování, vidíte boje, nejrůznější věci, ale ve skutečnosti se posouváme. Vědomí vzrůstá, uvědomění také. Například, když jsme včera dorazili do hotelu, víte, takto to dříve neprobíhalo, když jsem přijel na seminář do Rakouska před 25ti lety, že bych přijel do hotelu a dostal se do bezmyšlenkového vědomí. Díky čemu se mi to stalo? Ne díky hotelu, to bych mu jinak dal o hvězdičku víc. Bezmyšlenkový stav přišel díky všem vám, kdo jste v tu dobu přicházeli, přijížděli směrem sem, s přáním být tu o víkendu všichni pospolu. Mějme tedy v sebe (kolektiv) víru.