Rakša Bandhan, 18/08/1986, (Nekontrolováno), Hampstead, Anglie

Dnešní den je velmi šťastným a velmi příznivým dnem pro nás všechny, kdy musíme našim bratrům nabídnout šňůrku pro jejich ochranu. Už jsem vám pověděla příběh Alexandra Velikého. Kolik z vás ho neslyšelo? Zvedněte ruce. Podívejme! Není možné! Dobrá. Povím vám tedy příběh o Alexandrovi. Jste velmi chytří, Já vím. Dobrá. Příběh o Alexandrovi je tedy o tom, že Alexandr Veliký napadl Indii, víte, dávno před tím, než se narodil Buddha. Nebo můžeme říci… Ne, až po narození Buddhy. A přišel s úmyslem podrobit si celou Indii. Byl to velmi mocný muž. Ale Bůh to možná nechtěl, takže byl nakonec poražen a jeden král, zvaný Puru, ho zajal. Alexandr byl ženat s Indkou. A v době, kdy byl tím králem vězněn, to byl den tohoto Rakša Bandhanu. Ten samý den. Takže, protože byla mazaná, položila jednu takovou šňůrku na malinký talíř a přikryla ji nějakou hezkou látkou a poslala ji králi Puruovi na jeho dvůr. Když mu ji na dvůr donesli a dali mu ji, musel si ji vzít. Protože to byl den Rakša Bandhanu. A v tento den ten, kdo vám pošle tuto šňůrku, se stane vaším bratrem. Tak se pak zeptal: „Kdo je má sestra?“ Oni řekli: „Manželka Alexandra.“ A on se na sebe rozzlobil. Protože manžel sestry je v Indii považován za velmi významného. Tak spěchal do vězení, padl rovnou na kolena a žádal ho o prominutí. Řekl: „Pane, je mi líto, nevěděl jsem, že jste manžel mé sestry.“ Alexandr: „Co?“ Král Puru: „Ano, jste. A já se omlouvám! Velmi se za to omlouvám, že jsem vás takto uvěznil a dal sem za mříže. Bylo to z mé strany velmi špatné.“ Choval se tak kajícně, že Alexandr vůbec nic nechápal. Nejen to! Vzal ho zpět a posadil ho na trůn, svůj vlastní trůn. A řekl: „Teď tu vládni ty, nebudu nic namítat. Budeš zde skutečným králem a ze mě se musí stát něco jako tvůj poddaný.“ Alexandr na něj pouze hleděl. A řekl: „Já… já to nechápu.“ A když se vrátil domů, vracel se domů… s velkou spoustou věcí, které mu král dal. Dal mu šperky, dal mu sárí, oblečení a všechny různé věci plus koně a slony. A když dojel domů, zjistil, že se na něj jeho žena skrze dveře usmívá. Řekl: „Co se to děje?“ Řekla: „Cožpak nechápeš?“ On řekl: „Ne, nechápu to, tihle Indové jsou zvláštní lidé. Víš, jsem pro ně tak nebezpečný – on mě vsadí do vězení a pak mě osvobodí. Prostě tyhle Indy nemůžu pochopit. Jak to mohou udělat někomu, kdo je tak nebezpečný?“ Ona se usmála a řekla: „Podívej, dnes je den Rakša Bandhanu, a tohle je šňůrka, kterou jsem mu poslala. A protože mu byla uvázána, stal mým bratrem a musel tě osvobodit. Protože jsi můj bratr.“ (manžel) Byl tak vystrašený. Řekl: „To by stačilo, jedu domů! Protože těmhle Indům, kteří nechají odejít vězně jenom kvůli sňůrce, nemůžete vládnout, jsou velmi složití.“ Nemohl to pochopit. Někdo to může přeložit do italštiny, protože jsou tu i Italové. Můžete to udělat později. Ten příběh jim můžete převyprávět v italštině. Takže, takhle to je. Je to tak důležité. Pokud je v tento den na vaše zápěstí uvázána šňůrka, stáváte se bratrem a sestrou. A v Sahadža józe je bratrství to nejdůležitější. Je to naše vzájemné přátelství. Když jste velmi dobrými bratry a sestrami, tak se v první řadě zlepší vaše levá Višudhi. Levá Višudhi tady. Trpíte na levou Višudhi, protože nemáte náležité bratrsko-sesterské vztahy. Není to tak, že musíte mít svou vlastní sestru, ale tak, že kterákoli žena, sahadžajogínka, je vaše sestra. Kromě vaší manželky. Je to o vnímání tohoto vztahu. Dokud a pokud uvnitř sebe nerozvineme tyto čisté pocity, nemůžeme vypracovat Sahadža jógu. Sahadža jóga nebude fungovat. Vím, je poměrně obtížné tohle strávit, ale je to fakt. Musíte se ve svém srdci cítit čistí a nevinní. Podívejte, je nás tolik sahadžajogínů pohromadě, žijeme v ášramech. A nemáme problémy. Ale kdybyste začali s těmito problémy, že tamta dívka uteče s tamtím chlapcem, další chlapec uteče s tamtou dívkou, tak byste ani nevěděli, s kým dnes vlastně žije. A tyhle problémy mohou být vyřešeny pouze, pokud správně pochopíte vztah mezi sestrou a bratrem. A to je naše dharma. To je naše valence. Že bychom měli vědět, že máme bratra, který je náš rakhi-bratr, a všichni ostatní jsou také naši bratři. Musí zde existovat čistý vztah mezi bratry a sestrami a samozřejmě, máte svou vlastní ženu, která je vaší soukromou záležitostí. V Sahadža józe by mělo být něco jako „soukromí“, a to by měla být jediná věc, která je pro vás „privátní“, že jste manžel a manželka. Všechno zbylé je kolektivní. A musíme spolu žít kolektivním způsobem ve velmi čistých vztazích. Je to tedy tak, že musíme být v kolektivu. Kvůli sebemenší provokaci se lidé stávají nekolektivními. Nemohou žít v harmonii s ostatními sahadžajogíny, nemohou se bavit s ostatními sahadžajogíny, nemohou s ostatními sahadžajogíny žít, pak je tedy s nimi něco špatně. Musí pochopit, že je s nimi něco v nepořádku, ne s ostatními. Vím o jednom sahadžajogínovi, který ke Mně přišel a řekl: „Matko, jsou ke mně velmi nevlídní, jsou vůči mně podezřívaví, dělají toto a tamto.“ Nic takového! Byla to jeho vlastní mysl, která takto pracovala a dávala mu ideje proti ostatním sahadžajogínům. Takže nikdy nekritizujte své bratry a sestry. Není potřeba kritizovat. Pokud potřebujete kritizovat, kritizujte sami sebe, Nejlepší je kritizovat sám sebe a přijít na to, co je s vámi špatně, že nemůžete zapadnout do kolektivu. Jak víte, je to ohromný úkol a dnes tak významný, tak živoucí, že my všichni bychom měli Sahadža jógu řádně upevnit. Vidíte zde, kromě Sahadža jógy, nějaký jiný lék, nějaké jiné řešení pro současný chaos? Žádné nevidíme. Co musíme tedy udělat? Neříkám, že sem musíte přinést Himaláje, ani neříkám, že musíte uplavat najednou sedm mil, ani neříkám, že musíte nasednout do letadla, které vás vezme kolem světa za jedinou noc. Nic takového. Takovéto výkony nejsou potřeba. Jednoduchý počin vzájemného souznění, lásky sdělované ostatním. Je to jednoduchá věc, ta nejjednodušší. Vidíte děti, že jsou tak jednoduché, jak jsou přirozené, že ihned cítí lásku a ihned spolupracují. Nám to nejde. Proč? Co je toho příčina? Proč nereagujeme jako ony? Proč nemáme pozornost nastavenou tak, abychom reagovali takovým způsobem, že bychom byli naprosto spříznění, těšíli se přítomností jeden druhého. Příčinou je to, že máme pozornost venku. Na Západě, jak jste mohli vidět, je naše pozornost venku na něčem špatném, protože tu necítí ten bratrsko-sesterský vztah. Dejme tomu, že se bratr a sestra prochází, nebudou se na sebe dívat, že ne? Budou se navzájem prohlížet? Ne. Tady je však pozornost, která neustále směřuje ven k všemožným nekalým věcem, protože tu chybí ten čistý vztah mezi nimi. Čistota vám pomůže chápat krásu druhého člověka. Jinak mezi vámi stojí myšlenka, vždy nějaká myšlenka. A když je to špinavá myšlenka, jistě, pak zde není vůbec žádná čistota. Ale dokonce další myšlenky jako přivlastňování si, kritizování, řekněme i cítění odporu, cokoli takového může zabít radost. Takže pokuste se pochopit, že je s vámi něco v nepořádku, a proto se nemůžete stát skutečně kolektivními. Jsme jedna homogenní velká rodina. A pro jakoukoli matku je největším potěšením, což jsem vám řekla mnohokrát, vidět své děti, jak se těší jeden druhým, jak jeden druhého mají rádi. A když vidím vás všechny jak se navzájem máte rádi a žertujete spolu, z legrace se pošťuchujete, těšíte se vzájemnou společností… Toto Mi dává skutečnou radost. A když po sobě pokřikujete a občas se i třeba plácnete, mám z toho radost. Protože je v tom vyjádřena láska. A to je to, co se musíme naučit – jak sám sebe projevit. Nejprve svou lásku vyjádřete svým blízkým, známým a příbuzným, tedy sahadžajogínům. Jsou vašimi bratry a jsou vašimi sestrami. Jednou řekli Kristovi: „Přišli Tvoji bratři a sestry.“ On řekl: „Kdo jsou Mí bratři a kdo jsou Mé sestry?“ Toto jsou Jeho bratři a toto jsou jeho sestry! Je vaším nejstarším bratrem a vy jste všichni Jeho bratři a sestry. Takhle je to třeba chápat, že je to vztah bratra a sestry. A to je tak čistý vztah. Ale když se tento vztah naruší, dostanete se do potíží. Do velkých potíží. Kdykoli jsem jela do Cambridge, zjistila jsem že Višnumája tam zkrátka bombarduje. Pokaždé tam byly blesky, blesky, blesky. Tentokrát to bylo přinejmenším sto osmkrát, když jsem tam byla, jako bombardování. Celou noc jsem nemohla spát a rozjímala jsem nad tím. Ale teď jsem si uvědomila, co bylo příčinou. Na univerzitě v Cambridge, je to univerzita jako Oxford, jako každá univerzita, ale univerzita v Cambridge je jedna z nejdůležitějších univerzit. Na této univerzitě jsou mladí lidé, mladí chlapci a mladé dívky spolu studují. Na univerzitě by měl být vztah mezi bratrem a sestrou absolutně čistý. Tak čistý, že ani jejich potomci se spolu nemohou sezdat. Tak jako máme v naší zemi gótry. Co jsou gótry? Jsou to univerzity. A lidé v jedné gótře se mezi sebou nemohou oženit po celé generace. Dokonce i teď, kdy má gótra je Šhandilja, už snad třináct, čtrnáct tisíc let nazpět. Ani dnes si nemohu vzít někoho, kdo je ze stejné gótry. Tak si představte, jaká čistota byla dodržována a tak to má být! Na univerzitách však není udržována žádná čistota. To je důvod, proč v Cambridge, kdykoli tam jedu, se Višnumája takto chová. Nevím, zkrátka se zlobí. A tuto zkušenost jsme tam měli pokaždé. Teď už jsem přišla na důvod, tak už to příště jistě dělat nebude. Je velmi důležité, obzvláště v mladém věku, pochopit, že svou pozornost musíme držet ustálenou. Pokud nenabydete moudrosti v mladém věku, ve stáří se jí nikdy nedočkáte. Snažte se zmoudřet již v mládí. Je to skutečně důležité. A tato moudrost pochází od Šrí Ganéši, jak víte. A co je Šrí Ganéša? Je nevinností, je čistotou a také věděním. To od Něj k vám vše přichází. A ta čistota musí být udržována stejně, jak ji udržoval Šrí Ganéša ve své vlastní inkarnaci Krista. Musíme tady pochopit, že naše pozornost musí být tak čistá, tak čistá, abychom neplýtvali žádnou z našich energií. Víte, že s čistotou ve vašich očích pouhý letmý pohled, dokonce i letmý pohled, může pro druhé vytvořit tak krásný život. Pouhý pohled. Takže každý by se měl pokusit mít stále velmi čisté oči. „Nebudeš mít cizoložné oči.“ Tím se musíme všichni řídit a musí být v pořádku naše pozornost. A k tomu je právě velmi dobrý tento Rakša Bandhan. Je to velmi dobrá věc, skrze kterou si rozvinete takovou osobnost, kdy už nemáte pozornost na nekalých věcech. A tato pozornost se dostává ven kvůli mnoha dalším věcem, jako je agresivita, i touha po vlastnictví. Ale tím hlavním je, že když nemáte chtíč ve svých očích, pak jste z padesáti procent v pořádku. A půlka, padesát procent, je nenasytnost, kterou musíte odstranit z Nábhí čakry a kterou vypracujeme na Divali. Pro dnešek si tedy musíme pamatovat, že abychom se zbavili všeho chtíče ze svých očí, oslavujeme dnes tento krásný příznivý den, abychom oslavili bratrsko sesterskou lásku. Nevím, koho jste si vybrali, aby se dnes stala vaší novou sestrou. Ale nemělo by to být něco jako povrchní, neupřímný slib. Sestra je sestra a celý svůj život si musíte pamatovat, že je vaše sestra. Musíte se starat o její dobro a její dobrý život a ona vám dá požehnání, nebo se bude modlit k Bohu za vaši neustálou ochranu. Ať vám všem Bůh žehná. Tak tedy, jestli mezi sebou máte někoho… Máte Rakhi? Musíme… Dnes musím říct, že chudák Warren se musel vrátit do Shudy Camps, protože tam nikdo není a Shudy Camps zůstal prázdný, takže někdo tam musí zajet uvázat Rakhi i jemu. On ale uvázal nejdříve Rakhi Mně, vidíte, je to velmi chytrý chlapík. A sundal mi hodinky. Dobrá. V tak velké skupině není snadné udělat celý ten rituál, který jsme dělali posledně, víte? Ale, tedy. Ten je lepší… Nejdříve tedy, ty dívky, které chtějí uvázat Rakhi, si je odtud vezmou, každá jednu, a mohou ji uvázat komukoli, komu chtějí. Ale uvažte ji jednomu člověku. A každý by ji měl uvázat jinému člověku. Ne aby ji všichni uvázali jedné osobě, to není dobré. Dobrá. Tak tady jsou. Kdo vezme tyhle, dáme je později. Tady jsou, můžete si vybrat, kterou chcete. Tak. (Šrí Mátadží hovoří v hindi.) Takže můžete uvázat jednu šnůrku svému… Každý by měl mít. A měl by ji uvázat na výměnu. V pořádku? Měla by se vázat pouze bratrovi, ale v severní Indii muži uvazují Rakhi i svým sestrám. Tady jsou. Takže, sestřina je na levou ruku a bratrova je na pravou ruku. Jak to udělat? Pošlete je každému. Nechoďte všichni za jedním člověkem. (Jogín přinesl Šrí Mátadží Rahki z Austrálie). Můžeš to uvázat. Z Austrálie. Někdo další by měl přijít rozdávat. Antonio, vezmi je. Vezmi je, tady odtud. Jsou jenom dvě, můžeme je dát lídrům nebo tak, tady, měj je zvlášť. Omlouvám se za zpoždění, ale pro všechny z vás jsem navařila. Měli byste to přečíst. (Něco od jogínů z Chicaga) V pořádku. Já si to tedy vezmu? Měli bychom… můžeme mezi tím zpívat nějaké písně, když se to bude rozdávat. Můžete něco zahrát? Je mi líto, ale dnes nebudeme mít žádnou púdžu, jsem skutečně… Čekají mě teď tři púdže, jedna za druhou. Bude to příliš. Měli jsme Bhúmí púdžu, tak teď budeme mít vázání, ano? Krišna púdžu, pak Ganéša púdžu, pak Déví púdžu, takže toho bude moc. Požádala bych vás tedy, aby toto… Dneska je to ostatně úplně jako púdža, že? Velmi krásné. Nech to u Mne. Helen Mi vezme všechny Moje věci. Toto je… Nemyslím, že to budeme potřebovat. Tak pojďte, pojďte.